motto: "PS: Kterej dobytek mi tento komentář smazal? Máte plný držky potlačování názoru na Wikipedii a jste desetkrát horší svině."
Tento blog není místo, kde se můžete beztrestně posmívat mým kollegům nebo zveřejňovat jejich osobní údaje. Pokud chcete, aby Váš příspěvěk nikdo nemazal, nedělejte to.
18. dubna 2006
lex ferda
Nezareagoval jsem na komentáře k příspěvku o nájemnících, tak bych to chtěl napravit teď.
Tomáš Pecina napsal toto: Není podstatné, jak komunisté určitý institut nazývali, ale jaký byl jeho právní obsah. Pokud by osobní užívání znamenalo, že jste si byt koupil, pak by přeměna tohoto práva na pouhý nájem byla politováníhodná. Opak je ovšem pravdou - osobní užívání pravidelně znamenalo příděl z ukradeného.
A vůbec mu nedošlo, že právě obsah osobního užívání byl zcela jiný, než bezprávného "nájemníka" na nedostatkovém trhu. A to je na tom to podstatné.
Existují dva různé pohledy na právo - jeden sleduje lex lata, to, co máme naděleno od zákonodárce. Tak jak to je, zákonodárce nekádruje, takže je zcela nesmyslné to "komunisté nazývali", protože když to komunistický zákonodárce tak nazýval tak to také tak bylo.
Druhý pohled je zaměřen do budoucnosti (jaké by právo být mělo) a tak se na počest baviče Ference Futuristy jmenuje lex Ferda. Zde již můžeme uvažovat o morálních aspektech a uplatńovat vlastní zlepšováky.
Jakékoli směšování těchto dvou pohledů vede jenom ke zmatku.
A teď pozor:
Měli jsme zde osobní užívání. Zdědili jsme ho po komunistech, tedy typická lex lata. Zákonodárce se na institut podíval, nesouhlasně zakroutil hlavou, novináři jí kroutili ještě více, začala diskuse o nutnosti zakročit proti komunistickému bezpráví a osoby v těchto bytech bydlící podřídit trhu.
Zákonodárce se podíval s libostí na majitele domku a uživatele pozemku a s nelibostí na obyvatele bytu v osobním užívání. Pořád ještě lex ferenda.
Zákonodárce zakročil a udělal z domkáře vlastníka. Nyní je vlastník mimo hru, chráněn dokonce i ústavně. Z osob osobně užívajících udělal regulované nájemníky. To všechno je lex lata.
A začíná další kolečko - noviny i ústavní soudci, nejvíce pak restituenti a radní za ODS se s nelibostí dívají na regulované nájemníky, tedy opět lex ferenda.
Povšimněte si, že v každém kroku se mění postavení osob, jichž si právo povšimne. Komu přidá, zdá se být nejen jaksi šik a moderní a společensky prospěšný, ale - zvláštní věc - i jaksi mravnější.
Komu ubere, je na konci na tom hůře i morálně, přestože sám se choval zcela pasivně a veškerou práci za něho odvedl zákonodárce a smečka novinářů. Zvláštní. Pokud by tento proces probíhal dále a koleček proběhlu dejme tomu osm, jistě bychom se všichni my, slušní lidé, shodli, že dotyčný si zaslouží být za úsvitu zastřelen.
Jediné, co nám v takovýchto soudech může zabránit, je selský rozum. Vyčtená právnická učenost naopak takovéto optické klamy může jen podpořit.
Tomáš Pecina napsal toto: Není podstatné, jak komunisté určitý institut nazývali, ale jaký byl jeho právní obsah. Pokud by osobní užívání znamenalo, že jste si byt koupil, pak by přeměna tohoto práva na pouhý nájem byla politováníhodná. Opak je ovšem pravdou - osobní užívání pravidelně znamenalo příděl z ukradeného.
A vůbec mu nedošlo, že právě obsah osobního užívání byl zcela jiný, než bezprávného "nájemníka" na nedostatkovém trhu. A to je na tom to podstatné.
Existují dva různé pohledy na právo - jeden sleduje lex lata, to, co máme naděleno od zákonodárce. Tak jak to je, zákonodárce nekádruje, takže je zcela nesmyslné to "komunisté nazývali", protože když to komunistický zákonodárce tak nazýval tak to také tak bylo.
Druhý pohled je zaměřen do budoucnosti (jaké by právo být mělo) a tak se na počest baviče Ference Futuristy jmenuje lex Ferda. Zde již můžeme uvažovat o morálních aspektech a uplatńovat vlastní zlepšováky.
Jakékoli směšování těchto dvou pohledů vede jenom ke zmatku.
A teď pozor:
Měli jsme zde osobní užívání. Zdědili jsme ho po komunistech, tedy typická lex lata. Zákonodárce se na institut podíval, nesouhlasně zakroutil hlavou, novináři jí kroutili ještě více, začala diskuse o nutnosti zakročit proti komunistickému bezpráví a osoby v těchto bytech bydlící podřídit trhu.
Zákonodárce se podíval s libostí na majitele domku a uživatele pozemku a s nelibostí na obyvatele bytu v osobním užívání. Pořád ještě lex ferenda.
Zákonodárce zakročil a udělal z domkáře vlastníka. Nyní je vlastník mimo hru, chráněn dokonce i ústavně. Z osob osobně užívajících udělal regulované nájemníky. To všechno je lex lata.
A začíná další kolečko - noviny i ústavní soudci, nejvíce pak restituenti a radní za ODS se s nelibostí dívají na regulované nájemníky, tedy opět lex ferenda.
Povšimněte si, že v každém kroku se mění postavení osob, jichž si právo povšimne. Komu přidá, zdá se být nejen jaksi šik a moderní a společensky prospěšný, ale - zvláštní věc - i jaksi mravnější.
Komu ubere, je na konci na tom hůře i morálně, přestože sám se choval zcela pasivně a veškerou práci za něho odvedl zákonodárce a smečka novinářů. Zvláštní. Pokud by tento proces probíhal dále a koleček proběhlu dejme tomu osm, jistě bychom se všichni my, slušní lidé, shodli, že dotyčný si zaslouží být za úsvitu zastřelen.
Jediné, co nám v takovýchto soudech může zabránit, je selský rozum. Vyčtená právnická učenost naopak takovéto optické klamy může jen podpořit.
Obrazek tydne na ceske Wikipedii...
Ted jsem jen namatkou klikl na uvodni stranu ceske Wikipedie. Byl tam obrazek tydne - rolicka TOALETNIHO PAPIRU. Sel jsem dal a podival se na hesla co mne zajimala a na konec jsem klikl na uvodni stranu ceske Wikipedie podruhe. Tentokrat tam byl obrazek OSTNATEHO DRATU.
Po treti uz jsem nemel odvahu kliknout - bal jsem se ze tam bude treba obrazek splachovaciho zachodu nebo vezenskych mrizi... a nebo ... smankote... neco uplne kompletne depresivniho ... obrazek Hitlera ceske Wikipedie - Cinika.
Po treti uz jsem nemel odvahu kliknout - bal jsem se ze tam bude treba obrazek splachovaciho zachodu nebo vezenskych mrizi... a nebo ... smankote... neco uplne kompletne depresivniho ... obrazek Hitlera ceske Wikipedie - Cinika.
16. dubna 2006
U advokáta
Mohu se mýlit, ale osobně jsem hluboce přesvědčen, že žádná jiná profese neutrpěla v důsledku vlády komunistů v České republice takovou újmu, jako advokacie. Tytam jsou doby, kdy advokát býval spolu se starostou, notářem, farářem (a obligátním panem lékárníkem) nejváženější osobou ve městě, a jeho osobní čest a dodržení závazků ke klientovi byly něčím, na co se dalo za všech okolností spoléhat.
Privatisace v České republice stála, jak známo, na oficiálně proklamované zásadě, že ekonomové musí utéct před právníky. Po patnácti letech tohoto experimetu lze konstatovat, že útěk se nezdařil: právníci velmi rychle využili možností, které jim dysfunkční stát poskytl, a ač oblečeni střízlivěji, podnikatelům v bílých ponožkách a fialových sakách se záhy vyrovnali. O jejich podvodech se jen méně mluví, protože jsou vesměs sofistikovanější a obtížněji odhalitelné.
Svěřit svou kausu, zvlášť pokud v ní jde o větší hodnoty, např. nemovitosti, advokátovi, je nejjistější cestou ke ztrátě sporu. Ačkoli to jen málokdo z důvěřivých laiků tuší, první, co český advokát udělá, je, že se obrátí na protistranu a začně sondovat, zda by nebyla možná "dohoda" - přirozeně nikoli s klientem, ale s ním samotným. Často se ukáže, že mezi zájmem advokáta a protistrany panuje netušená shoda, a tak bývá o sporu fakticky rozhodnuto dřív, než se poprvé otevřou dveře soudní síně. "Pan doktor slíbil, že se za nás bude bít jako lev!", šeptají si klienti, ubezpečujíce se navzájem, že jejich věc je v nejlepších rukou, aniž by tušili, že peníze za "mimosoudní vyrovnání" už dávno doputovaly na účet advokáta a vše další bude předem inscenovaná fraška. Po prohraném sporu advokát pokrčí rameny, naznačí cosi o úplatnosti soudce a požádá klienta o další, zvýšený honorář na přípravu odvolání.
Jinou stránkou výkonu advokacie je zastoupení za tarifní odměnu. I to bývá povedená taškařice. Chcete-li ji shlédnout, jděte se podívat na některé jednání, v němž klienta zastupuje soudem ustanovený advokát ex offo. Advokát, pravidelně zastoupen substitutem - nezkušeným koncipientem, přijde k takovému jednání na poslední chvíli a klientský spis začne, zběžně a spíše pro forma, studovat až v jeho průběhu. Při závěrečném návrhu mu pak sami budete držet palce, aby se v záplavě duté a irelevantní advokátské rétoriky neztratil a když už z projednávané věci nic nepochopil, aby soudu aspoň navrhl takové rozhodnutí, které jeho klient požadoval.
Když klient prohraje a zbyly mu náhodou ještě nějaké peníze, může zkusit advokáta zažalovat o náhradu škody. Výsledek takového sporu bývá předvídatelný zhruba stejně jako čas, kdy zítra vyjde slunce.
Nejzávažnějším problémem je zde stavovská solidarita: zastupování ve sporu s advokátem žádný advokát z principu nepřijme a profesní organisace, Česká advokátní komora, kryje i největší lumpárny svých členů - vždyť právě k ochraně jejich zájmů je zřízena! V menších městech lze počítat i se solidaritou soudce, který žalovaného advokáta zná roky a i když nemá o jeho morálních vlastnostech valného mínění, vynést rozsudek v jeho neprospěch se neodváží.
Zajímavé možnosti vedlejšího výdělku se nabízejí advokátům i v trestním řízení. Pachatelé trestných činů, zejména podnikatelé, jsou ochotni obětovat za zprošťující rozsudek jakkoli vysokou částku v penězích, a čeští soudci, vyrostlí v prostředí, kde peníze byly vždy až na prvním místě a pojmy jako osobní integrita, morálka a čest jsou reliktem z černobílých filmů pro pamětníky, nebývají k argumentům s patřičným počtem nul před desetinnou čárkou hluší. Patřičnou provisi zinkasuje samozřejmě i obhájce, který potenciálně risikovou transakci realisoval. Sazby jsou od sta tisíc za drobné lapálie typu výtržnictví do několika milionů. Být odsouzen za méně závažný trestný čin, např. dopravní nehodu v opilosti, je v české společnosti stigmatem nemajetnosti: ti, kdo něco znamenají, si beztrestnost umějí zařídit.
Že jsou to všechno smyšlenky a pomluvy? Snad... Ale pro jistotu, co kdybyste se napřed zkusili zeptat někoho, kdo přišel s českou "spravedlností" skutečně do styku?
Privatisace v České republice stála, jak známo, na oficiálně proklamované zásadě, že ekonomové musí utéct před právníky. Po patnácti letech tohoto experimetu lze konstatovat, že útěk se nezdařil: právníci velmi rychle využili možností, které jim dysfunkční stát poskytl, a ač oblečeni střízlivěji, podnikatelům v bílých ponožkách a fialových sakách se záhy vyrovnali. O jejich podvodech se jen méně mluví, protože jsou vesměs sofistikovanější a obtížněji odhalitelné.
Svěřit svou kausu, zvlášť pokud v ní jde o větší hodnoty, např. nemovitosti, advokátovi, je nejjistější cestou ke ztrátě sporu. Ačkoli to jen málokdo z důvěřivých laiků tuší, první, co český advokát udělá, je, že se obrátí na protistranu a začně sondovat, zda by nebyla možná "dohoda" - přirozeně nikoli s klientem, ale s ním samotným. Často se ukáže, že mezi zájmem advokáta a protistrany panuje netušená shoda, a tak bývá o sporu fakticky rozhodnuto dřív, než se poprvé otevřou dveře soudní síně. "Pan doktor slíbil, že se za nás bude bít jako lev!", šeptají si klienti, ubezpečujíce se navzájem, že jejich věc je v nejlepších rukou, aniž by tušili, že peníze za "mimosoudní vyrovnání" už dávno doputovaly na účet advokáta a vše další bude předem inscenovaná fraška. Po prohraném sporu advokát pokrčí rameny, naznačí cosi o úplatnosti soudce a požádá klienta o další, zvýšený honorář na přípravu odvolání.
Jinou stránkou výkonu advokacie je zastoupení za tarifní odměnu. I to bývá povedená taškařice. Chcete-li ji shlédnout, jděte se podívat na některé jednání, v němž klienta zastupuje soudem ustanovený advokát ex offo. Advokát, pravidelně zastoupen substitutem - nezkušeným koncipientem, přijde k takovému jednání na poslední chvíli a klientský spis začne, zběžně a spíše pro forma, studovat až v jeho průběhu. Při závěrečném návrhu mu pak sami budete držet palce, aby se v záplavě duté a irelevantní advokátské rétoriky neztratil a když už z projednávané věci nic nepochopil, aby soudu aspoň navrhl takové rozhodnutí, které jeho klient požadoval.
Když klient prohraje a zbyly mu náhodou ještě nějaké peníze, může zkusit advokáta zažalovat o náhradu škody. Výsledek takového sporu bývá předvídatelný zhruba stejně jako čas, kdy zítra vyjde slunce.
Nejzávažnějším problémem je zde stavovská solidarita: zastupování ve sporu s advokátem žádný advokát z principu nepřijme a profesní organisace, Česká advokátní komora, kryje i největší lumpárny svých členů - vždyť právě k ochraně jejich zájmů je zřízena! V menších městech lze počítat i se solidaritou soudce, který žalovaného advokáta zná roky a i když nemá o jeho morálních vlastnostech valného mínění, vynést rozsudek v jeho neprospěch se neodváží.
Zajímavé možnosti vedlejšího výdělku se nabízejí advokátům i v trestním řízení. Pachatelé trestných činů, zejména podnikatelé, jsou ochotni obětovat za zprošťující rozsudek jakkoli vysokou částku v penězích, a čeští soudci, vyrostlí v prostředí, kde peníze byly vždy až na prvním místě a pojmy jako osobní integrita, morálka a čest jsou reliktem z černobílých filmů pro pamětníky, nebývají k argumentům s patřičným počtem nul před desetinnou čárkou hluší. Patřičnou provisi zinkasuje samozřejmě i obhájce, který potenciálně risikovou transakci realisoval. Sazby jsou od sta tisíc za drobné lapálie typu výtržnictví do několika milionů. Být odsouzen za méně závažný trestný čin, např. dopravní nehodu v opilosti, je v české společnosti stigmatem nemajetnosti: ti, kdo něco znamenají, si beztrestnost umějí zařídit.
Že jsou to všechno smyšlenky a pomluvy? Snad... Ale pro jistotu, co kdybyste se napřed zkusili zeptat někoho, kdo přišel s českou "spravedlností" skutečně do styku?
15. dubna 2006
Ta naše hospoda česká
Tak tedy vyražme do restaurace... Tradiční český termín "pohostinství" bych si pro to, co se v českých hotelích, restauracích, hospodách, putykách, osvěžovnách, knajpách a pajzlech odehrává, použít nedovolil - říkejme tomu raději neutrálním gastronomie.
"Gastronomickou provozovnu" nelze ve městě minout, své okolí totiž po celou otevírací dobu obtěžuje nesnesitelným hlukem, který - s výjimkou tradičních "čtyřek" - nevytvářejí hosté, ale hlasitá reprodukovaná hudba linoucí se z reprobeden, jejichž zvukové charakteristiky plně odpovídají místu svého původu, tj. vietnamské tržnici, oddělení zvláštních slev.
Potřeba naplnit místo, kde jsou poskytovány gastronomické služby, zvukem, se v českých zemích traduje zřejmě již od vynálezu krystalky, ale plně rozvinout se mohla až v období po r. 1989. Mýlí se ten, kdo by předpokládal, že se tak děje pro pohodlí hostů. Zkuste se zeptat obsluhy v kterémkoli z těchto podniků: vysvětlí vám, že na hosty by nebylo plýtváno ani technikou, ani elektřinou - to vše je výhradně pro příjemný pocit obsluhujícího personálu. Z toho důvodu nemá cenu pokoušet se vyjednávat a dožadovat se snížení akustické úrovně hluku: uspějete-li, pak jen o pár decibelů a hlavně jen na několik minut, protože hned poté jiný číšník, zjevně zneklidněn nezvyklým klidem, hlasitost znovu upraví, a nejspíš na úroveň ještě vyšší, než na kterou jste si stěžovali.
Vztahy mezi hosty a personálem českých restaurací jsou vůbec velmi specifické. Do dnešní podoby se vyvinuly v době, kdy gastronomii ovládal státem vlastněný podnik RaJ a kdy vládl všeobecný nedostatek. Vrchní byl tehdy tím, kdo rozhodoval, zda nedostatkový statek bude či nebude návštěvníkovi poskytnut, a vědomí této moci a vzájemné hierarchie mezi tím, kdo něco chce, a tím, kdo mu to může a nemusí poskytnout, přetrvalo v mysli Čechů do dnešní doby. Správný vrchní musí být složitě přivoláván a poté prošen.
Že v restauracích se okrádá, není překvapivé: i to má tradici. Nejnověji se však poměry změnily v tom směru, že nyní je host až na konci - abych tak řekl - řetězce okrádaných. Host je okrádán několikrát - z jeho návštěvy musí něco mít obsluha, kuchaři i vlastník podniku. Proto je zcela běžné, že místo objednaného likéru nebo vína přinese číšník jinou značku, většinou navíc ze zásob, které do podniku sám vpašoval a o zisk se tudíž nemusí dělit s majitelem. Podobně se šetří v kuchyni a záměna surovin za jiné a levnější je tu pravidlem. Co jste měli na talíři skutečně dostat, to se pozná až z účtů, které kuchař předloží k proplacení majiteli.
Majitelé se takovým postupům snaží čelit, ale proti každému opatření lze najít protiopatření. Nejnověji se personál dokázal vypořádat i s registračními pokladnami. Ty vytisknou účtenku, jejíž originál se předává hostovi a kopie se archivuje v elektronické paměti pokladny pro potřeby majitele. Český člověk však přesto vynalezl způsob, jak majitele podvést: na účtenku se vytiskne jen část útraty a zbytek se dopíše propiskou - "zapomnělo se". Málokterý host má k takovému postupu výhrady, protože on primárně okrádán není a spíš než s okrádaným cítí solidaritu s okrádajícím. A navíc, ta pereniální bázeň z autority, v tomto případě z vrchního...
Pouhý výčet způsobů, jak hosta okrást na účtence, by zabral samostatný článek. Kontroly České obchodní inspekce pravidelně zjišťují předražování a nesrovnalosti na účtech ve více než polovině kontrolních nákupů, v Praze se dokonce toto číslo pohybuje kolem tří čtvrtin případů. Hosté nejsou zvyklí si stěžovat, předražování berou jako nutné zlo, a většinou reagují tak, že personálu na oplátku nedají spropitné.
Když host protestuje, přicházejí na řadu výmluvy:
- Pane vrchní, za co jsou tady ty čtyři koruny?
- To je pečivo.
- Ale já jsem neměl žádné pečivo...
- Přinesl jsem vám ho k polévce.
- K polévce jste mi přece žádné pečivo nepřinesl!
- No, nepřinesl, ale kdybyste chtěl, mohl jste si říct!
(Skutečně se stalo, asi před 10 lety, v dosud fungující restauraci v Revoluční ul. v Praze 1)
Osobně je pro mě stav českých gastronomických služeb jedním z největších zklamání polistopadového vývoje. Chvíli se zdálo, že soukromé podnikání a individuální iniciativa nekvalitu vytlačí a zlikvidují, ale ukázalo se, že poraženým v souboji tržních sil byla individualita. Umaštěný pingl zvítězil nad seriosním restauratérem na celé čáře. Služby v restauracích se ustálily na nové úrovni, sice vyšší než dřív, ale pořád dost vzdálené tomu, s čím bychom byli ochotni smířit se jako s normou.
Není v tom smyslu česká restaurace tak trochu prototypem celé české společnosti?
"Gastronomickou provozovnu" nelze ve městě minout, své okolí totiž po celou otevírací dobu obtěžuje nesnesitelným hlukem, který - s výjimkou tradičních "čtyřek" - nevytvářejí hosté, ale hlasitá reprodukovaná hudba linoucí se z reprobeden, jejichž zvukové charakteristiky plně odpovídají místu svého původu, tj. vietnamské tržnici, oddělení zvláštních slev.
Potřeba naplnit místo, kde jsou poskytovány gastronomické služby, zvukem, se v českých zemích traduje zřejmě již od vynálezu krystalky, ale plně rozvinout se mohla až v období po r. 1989. Mýlí se ten, kdo by předpokládal, že se tak děje pro pohodlí hostů. Zkuste se zeptat obsluhy v kterémkoli z těchto podniků: vysvětlí vám, že na hosty by nebylo plýtváno ani technikou, ani elektřinou - to vše je výhradně pro příjemný pocit obsluhujícího personálu. Z toho důvodu nemá cenu pokoušet se vyjednávat a dožadovat se snížení akustické úrovně hluku: uspějete-li, pak jen o pár decibelů a hlavně jen na několik minut, protože hned poté jiný číšník, zjevně zneklidněn nezvyklým klidem, hlasitost znovu upraví, a nejspíš na úroveň ještě vyšší, než na kterou jste si stěžovali.
Vztahy mezi hosty a personálem českých restaurací jsou vůbec velmi specifické. Do dnešní podoby se vyvinuly v době, kdy gastronomii ovládal státem vlastněný podnik RaJ a kdy vládl všeobecný nedostatek. Vrchní byl tehdy tím, kdo rozhodoval, zda nedostatkový statek bude či nebude návštěvníkovi poskytnut, a vědomí této moci a vzájemné hierarchie mezi tím, kdo něco chce, a tím, kdo mu to může a nemusí poskytnout, přetrvalo v mysli Čechů do dnešní doby. Správný vrchní musí být složitě přivoláván a poté prošen.
Že v restauracích se okrádá, není překvapivé: i to má tradici. Nejnověji se však poměry změnily v tom směru, že nyní je host až na konci - abych tak řekl - řetězce okrádaných. Host je okrádán několikrát - z jeho návštěvy musí něco mít obsluha, kuchaři i vlastník podniku. Proto je zcela běžné, že místo objednaného likéru nebo vína přinese číšník jinou značku, většinou navíc ze zásob, které do podniku sám vpašoval a o zisk se tudíž nemusí dělit s majitelem. Podobně se šetří v kuchyni a záměna surovin za jiné a levnější je tu pravidlem. Co jste měli na talíři skutečně dostat, to se pozná až z účtů, které kuchař předloží k proplacení majiteli.
Majitelé se takovým postupům snaží čelit, ale proti každému opatření lze najít protiopatření. Nejnověji se personál dokázal vypořádat i s registračními pokladnami. Ty vytisknou účtenku, jejíž originál se předává hostovi a kopie se archivuje v elektronické paměti pokladny pro potřeby majitele. Český člověk však přesto vynalezl způsob, jak majitele podvést: na účtenku se vytiskne jen část útraty a zbytek se dopíše propiskou - "zapomnělo se". Málokterý host má k takovému postupu výhrady, protože on primárně okrádán není a spíš než s okrádaným cítí solidaritu s okrádajícím. A navíc, ta pereniální bázeň z autority, v tomto případě z vrchního...
Pouhý výčet způsobů, jak hosta okrást na účtence, by zabral samostatný článek. Kontroly České obchodní inspekce pravidelně zjišťují předražování a nesrovnalosti na účtech ve více než polovině kontrolních nákupů, v Praze se dokonce toto číslo pohybuje kolem tří čtvrtin případů. Hosté nejsou zvyklí si stěžovat, předražování berou jako nutné zlo, a většinou reagují tak, že personálu na oplátku nedají spropitné.
Když host protestuje, přicházejí na řadu výmluvy:
- Pane vrchní, za co jsou tady ty čtyři koruny?
- To je pečivo.
- Ale já jsem neměl žádné pečivo...
- Přinesl jsem vám ho k polévce.
- K polévce jste mi přece žádné pečivo nepřinesl!
- No, nepřinesl, ale kdybyste chtěl, mohl jste si říct!
(Skutečně se stalo, asi před 10 lety, v dosud fungující restauraci v Revoluční ul. v Praze 1)
Osobně je pro mě stav českých gastronomických služeb jedním z největších zklamání polistopadového vývoje. Chvíli se zdálo, že soukromé podnikání a individuální iniciativa nekvalitu vytlačí a zlikvidují, ale ukázalo se, že poraženým v souboji tržních sil byla individualita. Umaštěný pingl zvítězil nad seriosním restauratérem na celé čáře. Služby v restauracích se ustálily na nové úrovni, sice vyšší než dřív, ale pořád dost vzdálené tomu, s čím bychom byli ochotni smířit se jako s normou.
Není v tom smyslu česká restaurace tak trochu prototypem celé české společnosti?
14. dubna 2006
Karikatury Holocaustu
Ježíš zemřel
Dnes slavíme výročí Ježíšovy smrti. Ježíš byl na Velký pátek ukřižován a za tři dny vstal z mrtvých. Byl tedy celkem 3 dny mrtvý. Jak může být nesmrtelný Bůh 3 dny mrtvý?
Přejmenování blogu
Protože činnost despotů na české části Wikipedie zabírá na tomto blogu stále méně prostoru, dovolil jsem si slovo "Wikipedie" z názvu vypustit. V adrese bohužel zůstat musí.
Pokud se Vám nový název nelíbí, navrhněte prosím něco lepšího.
Pokud se Vám nový název nelíbí, navrhněte prosím něco lepšího.
Kulturní rozdíly
It's the little differences... říká nájemný zabiják Vincent Vega svému parťákovi v možná nejslavnější scéně filmu Pulp Fiction, a začne mu líčit, v nádherně zkarikovaném obrazu jednoduchého Američana, svoje zážitky z cesty po Evropě, ze které ho podle všeho nejvíc zaujalo, jak mají v pařížské provozovně McDonalds' pojmenované hamburgery.
To jsou ty kulturní rozdíly..., řekl jsem si před několika dny, když jsem v kterémsi americkém televisním seriálu zahlédl knihkupectví, v jehož výloze měli napsáno "Serving California since 1962". A uvědomil jsem si, jak odlišný je stále ještě západní a východní svět.
Žádnou takovou ceduli v českém obchodě nenajdete - neprodávala by. Místo toho se i na nově otevírané obchody píše "Likvidace", "Výprodej" a "Sleva 80 %". Tradice a značka Čechy jako by nezajímala, jako by jim ani trochu nevadilo, že vadné zboží z prodejny, kterou budou skutečně zakrátko likvidovat, může být složité až nemožné reklamovat, a že sleva 80 % je s pravděpodobností hraničící s jistotou podvod. Důležitější je pocit, že udělali vynikající kšeft, nebo že někoho napálili, a když se drahá hifi věž koupená "se slevou" za týden skutečně rozbije a reklamovat ji není kde, buď to berou jako ránu osudu, nebo naopak ostentativně dávají najevo své rozhořčení a znechucení "z téhle zas...né země" a hledají viníka, kde se dá.
Jiný drobný rozdil: Kdykoli na Západě platíte v obchodě u pokladny a částka je např. 60,20, obchodník pokládá za samozřejmé, že zaplatíte jen šedesát a dvacetník vám poskytne jako slevu. V České republice je to stále ještě nemyslitelné, obchodníci naopak předpokládají, že by měli dostat "spropitné". Velmi běžný trik je položit minci, dříve desetihaléř, nyní padesátník, stranou od ostatních vracených peněz a očekávat, že zákazník nebude mít tu drzost vzít si ho, ale ponechá ho automaticky jako diskreci obchodníkovi. Většinou se tyto padesátníky ani nevyměňují, zůstávají na tácu trvale, a na vlastní oči jsem viděl "permanentní" padesátník, který byl za tímto účelem umístěn pod sklem!
Odtud také malá ochota českých obchodníků přijímat platební karty: s nimi se tyto triky dělat nedají, naopak se obchodník o část zisku musí podělit s karetní společností. Mnohde mají proto vyvěšeno, že karty přijímají např. od 400 korun, nebo je karetní terminál dočasně (rozuměj: trvale) mimo provoz, anebo, což je zvlášť komické a samozřejmě rovněž odporuje smlouvě obchodníka s bankou, za placení kartou vybírají od zákazníka zvláštní poplatek. Zažil jsem to nedávno i ve velké počítačově firmě Mironet: když jsem chtěl platit kartou, řekli mi, že mi v tom případě nemohou poskytnout "slevu" (o žádnou jsem nežádal) a zaplatím výrazně víc, takže bude pro mě lepší, když peníze vyberu v bankomatu a zaplatím hotově.
Nebo v tramvaji: Na Západě řidič počká, až cestující vystoupí a nastoupí, pak zapne bzučák a zavře dveře. V České republice se bzučák používá jako prostředek k pohánění lidí - řidič jím dává najevo svou moc nad cestujícími a vyjadřuje nelibost, jestliže se netlačí a nastupují do tramvaje v klidu. A pokud řidič náhodou neujede a na některého opozdilce třeba deset vteřin počká, očekává, že mu za to bude vzdáván halasný dík, neboť on, mocný, se sklonil k ubohému smrtelníkovi a prokázal mu tuto milost.
Tyto rozdíly jsou patrné na každém kroku a dokud nezmizí, bude Česká republika připomínat civilisovanou západní zemi nejvýš na mapě.
To jsou ty kulturní rozdíly..., řekl jsem si před několika dny, když jsem v kterémsi americkém televisním seriálu zahlédl knihkupectví, v jehož výloze měli napsáno "Serving California since 1962". A uvědomil jsem si, jak odlišný je stále ještě západní a východní svět.
Žádnou takovou ceduli v českém obchodě nenajdete - neprodávala by. Místo toho se i na nově otevírané obchody píše "Likvidace", "Výprodej" a "Sleva 80 %". Tradice a značka Čechy jako by nezajímala, jako by jim ani trochu nevadilo, že vadné zboží z prodejny, kterou budou skutečně zakrátko likvidovat, může být složité až nemožné reklamovat, a že sleva 80 % je s pravděpodobností hraničící s jistotou podvod. Důležitější je pocit, že udělali vynikající kšeft, nebo že někoho napálili, a když se drahá hifi věž koupená "se slevou" za týden skutečně rozbije a reklamovat ji není kde, buď to berou jako ránu osudu, nebo naopak ostentativně dávají najevo své rozhořčení a znechucení "z téhle zas...né země" a hledají viníka, kde se dá.
Jiný drobný rozdil: Kdykoli na Západě platíte v obchodě u pokladny a částka je např. 60,20, obchodník pokládá za samozřejmé, že zaplatíte jen šedesát a dvacetník vám poskytne jako slevu. V České republice je to stále ještě nemyslitelné, obchodníci naopak předpokládají, že by měli dostat "spropitné". Velmi běžný trik je položit minci, dříve desetihaléř, nyní padesátník, stranou od ostatních vracených peněz a očekávat, že zákazník nebude mít tu drzost vzít si ho, ale ponechá ho automaticky jako diskreci obchodníkovi. Většinou se tyto padesátníky ani nevyměňují, zůstávají na tácu trvale, a na vlastní oči jsem viděl "permanentní" padesátník, který byl za tímto účelem umístěn pod sklem!
Odtud také malá ochota českých obchodníků přijímat platební karty: s nimi se tyto triky dělat nedají, naopak se obchodník o část zisku musí podělit s karetní společností. Mnohde mají proto vyvěšeno, že karty přijímají např. od 400 korun, nebo je karetní terminál dočasně (rozuměj: trvale) mimo provoz, anebo, což je zvlášť komické a samozřejmě rovněž odporuje smlouvě obchodníka s bankou, za placení kartou vybírají od zákazníka zvláštní poplatek. Zažil jsem to nedávno i ve velké počítačově firmě Mironet: když jsem chtěl platit kartou, řekli mi, že mi v tom případě nemohou poskytnout "slevu" (o žádnou jsem nežádal) a zaplatím výrazně víc, takže bude pro mě lepší, když peníze vyberu v bankomatu a zaplatím hotově.
Nebo v tramvaji: Na Západě řidič počká, až cestující vystoupí a nastoupí, pak zapne bzučák a zavře dveře. V České republice se bzučák používá jako prostředek k pohánění lidí - řidič jím dává najevo svou moc nad cestujícími a vyjadřuje nelibost, jestliže se netlačí a nastupují do tramvaje v klidu. A pokud řidič náhodou neujede a na některého opozdilce třeba deset vteřin počká, očekává, že mu za to bude vzdáván halasný dík, neboť on, mocný, se sklonil k ubohému smrtelníkovi a prokázal mu tuto milost.
Tyto rozdíly jsou patrné na každém kroku a dokud nezmizí, bude Česká republika připomínat civilisovanou západní zemi nejvýš na mapě.
13. dubna 2006
Tak nám zabili KDU-ČSL, paní Müllerová
Sice ještě dýchají, ale je to s nimi velice zlé: Podle průzkumu veřejného mínění agentury SC&C poklesly jejich volební preference pod 5 %, a to bývá pro politickou stranu pravidelně polibkem smrti: v zemi, kde je výběr motivován hlavně negativně ("Koho budu volit, nevím, ale rozhodně to nedám těm darebákům z XXX nebo YYY!"), je pouhá obava, že by protestní hlas vyšel naprázdno a volič by se ex post cítíl zbaven svého volebního práva, zpravidla silnější než racionální úvaha, že lépe volit s malým risikem propadnutí hlasu než připustit, aby celá jedna formace vrcholnou politiku opustila, a tak bývá efekt pádu pod 5 % nevratný. Pokud tedy lidovci nezorganisují rychlou protiakci (např. průzkum jinou, dostatečně "motivovanou" agenturou, který je posune zpět do pásma bezpečí, tj. nad 8-10 %), je jejich osud zřejmě zpečetěn.
Je naivní se domnívat, že v prostředí všudypřítomné korupce jsou právě agentury zabývající se výzkumem veřejného mínění čisté jako lilium, vliv průzkumů na preference - často silnější než vliv opačný - je však faktem, s nímž je nutno počítat a s nímž nezbývá než se smířit.
Mediálně zdatní politici vědí, že k úspěchu v politice je v této zemi potřeba ovládat nejméně jedny noviny (ČSSD a její Právo budiž zářným příkladem) a nejméně jednu agenturu na průzkum veřejného mínění. Stanislav Gross nevděčí za své popularitě ani tak upřímným pohledům a své dětsky neviňoučké tvářičce, jako tvrdým penězům, které museli jeho klienti vyplatit agentuře CVVM; Jiří Paroubek zvolil silnější kalibr, neriskoval a agenturu PSB si přímo objednal. Co na tom, že její "průzkumy" nemají žádnou oporu v realitě a jejich informační hodnota je trvale na stupni "zbožné přání"? Dokud lze přinutit Právo, aby tyto průzkumy tisklo, a to Paroubek zatím dokázal, pro ČSSD důležitá - tedy ČSSD volící - část veřejnost těmto smyšlenkám uvěří.
Zpět k nešťastným lidovcům: Jejich zmizení v propadlišti předvolebních průzkumů možná můžeme bratru Kalouskovi škodolibě přát, ale neměli bychom si namlouvat, že to přinese české politice jakékoli positivní důsledky. Především neobyčejně stoupne vliv KSČM a tím se také zvýší nebezpečí, že politický proces na dlouhou dobu ustrne tak, jako ustrnul v letech oposiční smlouvy.
Hrozí dokonce, že se tento stav stane permanentním, takže se vládnoucí politické strany (pokrok proti vládě jedné strany: budou dvě!) z lethargie probudí a několik prostocviků předstírané vzájemné oposice předvedou vždy několik měsíců před volbami, po nichž se znovu spojí ke společné vládě.
Je naivní se domnívat, že v prostředí všudypřítomné korupce jsou právě agentury zabývající se výzkumem veřejného mínění čisté jako lilium, vliv průzkumů na preference - často silnější než vliv opačný - je však faktem, s nímž je nutno počítat a s nímž nezbývá než se smířit.
Mediálně zdatní politici vědí, že k úspěchu v politice je v této zemi potřeba ovládat nejméně jedny noviny (ČSSD a její Právo budiž zářným příkladem) a nejméně jednu agenturu na průzkum veřejného mínění. Stanislav Gross nevděčí za své popularitě ani tak upřímným pohledům a své dětsky neviňoučké tvářičce, jako tvrdým penězům, které museli jeho klienti vyplatit agentuře CVVM; Jiří Paroubek zvolil silnější kalibr, neriskoval a agenturu PSB si přímo objednal. Co na tom, že její "průzkumy" nemají žádnou oporu v realitě a jejich informační hodnota je trvale na stupni "zbožné přání"? Dokud lze přinutit Právo, aby tyto průzkumy tisklo, a to Paroubek zatím dokázal, pro ČSSD důležitá - tedy ČSSD volící - část veřejnost těmto smyšlenkám uvěří.
Zpět k nešťastným lidovcům: Jejich zmizení v propadlišti předvolebních průzkumů možná můžeme bratru Kalouskovi škodolibě přát, ale neměli bychom si namlouvat, že to přinese české politice jakékoli positivní důsledky. Především neobyčejně stoupne vliv KSČM a tím se také zvýší nebezpečí, že politický proces na dlouhou dobu ustrne tak, jako ustrnul v letech oposiční smlouvy.
Hrozí dokonce, že se tento stav stane permanentním, takže se vládnoucí politické strany (pokrok proti vládě jedné strany: budou dvě!) z lethargie probudí a několik prostocviků předstírané vzájemné oposice předvedou vždy několik měsíců před volbami, po nichž se znovu spojí ke společné vládě.
12. dubna 2006
Velikonoce
Jaký je rozdíl mezi velikonocemi? "Easter in most languages and cultures bears a name derived from the Hebrew word for Passover."
"Christians believe that it is not Jesus who is a picture of the Passover, but the Passover that is a picture of Jesus. The external ritual of sacrifice instuted in the Old Testament by God is a weak representation, a shadow, of the larger things that were to come in Jesus. The holy bible explicitly states that the killing of animals does not end sin, and therefore it must be repeated, and the ritual intercession of a human priest in a man-made temple does not end the need for intercession and so year after year new intercessions must be made. It goes on to say that Jesus offered the one sacrifice that was acceptable to God, and that he lives forever as a high priest so there is no other priest needed.
The Christian view is that the Passover, as observed by ancient Israel, is a type of the true Passover Sacrifice of God that was to be made by Jesus. The was the commemoration of the Israelites' physical deliverance from bondage in Egypt, Passover represents for some Christians a spiritual deliverance from the slavery of sin (John 8:34) and is memorial of the sacrifice that Jesus has made for mankind. Also, in the same way the Israelites partook of the sacrifice by eating it that night, Christians partake of the sacrifice of Jesus by eating the symbols of his body and blood, the bread and wine."
Passover (Christian holiday)
The two feasts are seen as being essentially the same, the latter being the continuation of the former. In reality, however, the two feasts have different dates, meanings, and origin" (From Sabbath to Sunday; ch. 2).
Eusebius' Life of Constantine, Book 3 chapter 18 records Constantine the Great as writing: "... it appeared an unworthy thing that in the celebration of this most holy feast we should follow the practice of the Jews, who have impiously defiled their hands with enormous sin, and are, therefore, deservedly afflicted with blindness of soul. ... Let us then have nothing in common with the detestable Jewish crowd; for we have received from our Saviour a different way." Odporný antisemita. :-)
Theodoret's Ecclesiastical History 1.9 records The Epistle of the Emperor Constantine, concerning the matters transacted at the Council, addressed to those Bishops who were not present: "It was, in the first place, declared improper to follow the custom of the Jews in the celebration of this holy festival, because, their hands having been stained with crime, the minds of these wretched men are necessarily blinded. ... Let us, then, have nothing in common with the Jews, who are our adversaries. ... avoiding all contact with that evil way. ... who, after having compassed the death of the Lord, being out of their minds, are guided not by sound reason, but by an unrestrained passion, wherever their innate madness carries them. ... a people so utterly depraved. ... Therefore, this irregularity must be corrected, in order that we may no more have any thing in common with those parricides and the murderers of our Lord. ... no single point in common with the perjury of the Jews." Další hnusní antisemité.
"Christians believe that it is not Jesus who is a picture of the Passover, but the Passover that is a picture of Jesus. The external ritual of sacrifice instuted in the Old Testament by God is a weak representation, a shadow, of the larger things that were to come in Jesus. The holy bible explicitly states that the killing of animals does not end sin, and therefore it must be repeated, and the ritual intercession of a human priest in a man-made temple does not end the need for intercession and so year after year new intercessions must be made. It goes on to say that Jesus offered the one sacrifice that was acceptable to God, and that he lives forever as a high priest so there is no other priest needed.
The Christian view is that the Passover, as observed by ancient Israel, is a type of the true Passover Sacrifice of God that was to be made by Jesus. The was the commemoration of the Israelites' physical deliverance from bondage in Egypt, Passover represents for some Christians a spiritual deliverance from the slavery of sin (John 8:34) and is memorial of the sacrifice that Jesus has made for mankind. Also, in the same way the Israelites partook of the sacrifice by eating it that night, Christians partake of the sacrifice of Jesus by eating the symbols of his body and blood, the bread and wine."
Passover (Christian holiday)
The two feasts are seen as being essentially the same, the latter being the continuation of the former. In reality, however, the two feasts have different dates, meanings, and origin" (From Sabbath to Sunday; ch. 2).
Eusebius' Life of Constantine, Book 3 chapter 18 records Constantine the Great as writing: "... it appeared an unworthy thing that in the celebration of this most holy feast we should follow the practice of the Jews, who have impiously defiled their hands with enormous sin, and are, therefore, deservedly afflicted with blindness of soul. ... Let us then have nothing in common with the detestable Jewish crowd; for we have received from our Saviour a different way." Odporný antisemita. :-)
Theodoret's Ecclesiastical History 1.9 records The Epistle of the Emperor Constantine, concerning the matters transacted at the Council, addressed to those Bishops who were not present: "It was, in the first place, declared improper to follow the custom of the Jews in the celebration of this holy festival, because, their hands having been stained with crime, the minds of these wretched men are necessarily blinded. ... Let us, then, have nothing in common with the Jews, who are our adversaries. ... avoiding all contact with that evil way. ... who, after having compassed the death of the Lord, being out of their minds, are guided not by sound reason, but by an unrestrained passion, wherever their innate madness carries them. ... a people so utterly depraved. ... Therefore, this irregularity must be corrected, in order that we may no more have any thing in common with those parricides and the murderers of our Lord. ... no single point in common with the perjury of the Jews." Další hnusní antisemité.
Klauni a tragédi III
Další pokračování polemiky s Potěmkinem.
Ano, Petersi, manželství je o vytvoření harmonického prostředí, které je především potřebné pro vychování zdravé, silné a sebevědomé nové generace.
Tak to si opravdu pletete pojmy a dojmy. To, čemu Vy říkáte manželství, tomu normální člověk říká rodina. Byť zákon o rodině není právě nejlepší, jeho první právní norma jasně říká: "Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem." Identická právní norma je i v § 528 návrhu nového občanského zákoníku: "Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví zákon."
Homosexuální páry děti plodit nemohou
A co má bejt? Ukončíte manželství všech neplodných párů?
je to právě snaha přirovnávat registrované partnerství k manželství
Však je to to samé. Na Západě se tomu říká civil union, ale spíše same-sex marriage.
Dva "rodiče" s pindíkem dítě sami zplodit nedokážou a porodit už teprve ne.
Abyste se nedivil. Možná i to je důvod, proč všichni ti tmáři tak brojí proti pokusům s embryji.
Tak jacípak rodiče.
Biologičtí rodiče je jedna věc, "sociální" druhá. Každý, kdo tomu rozumí, Vám potvrdí, že faktičtí rodiče jsou mnohem důležitější.
Je to squatterství a zneužití cizích prostor.
Proč? Když budu mít tak skvělou stránku, že na ni bude každý odkazovat a napíšu na ní, že Klaus je špatný politik, takže mi frase "špatný politik" vyhodí mou stránku, je to rovněž "squatterství a zneužití cizích prostor"?
Majitel budovy má taky právo vyhostit ze svého majetku samozvané návštěvníky. A to bez ohledu na to, zda daná budova zrovna něčemu slouží nebo ne.
To jistě. Ale zde si pro sebe nikdo nezabral část budovy, ale část vzduchu. A ten nikomu nepatří.
Ale rád si vyslechnu Vaše favority; doufám, že mezi nimi budou nějací realisté, kteří něco dokázali.
Je jich velké množství, tak alespoň některé chronologicky: Ramsay MacDonald, Ernest Bevin, Guy Mollet a Tony Blair.
Ano, Petersi, manželství je o vytvoření harmonického prostředí, které je především potřebné pro vychování zdravé, silné a sebevědomé nové generace.
Tak to si opravdu pletete pojmy a dojmy. To, čemu Vy říkáte manželství, tomu normální člověk říká rodina. Byť zákon o rodině není právě nejlepší, jeho první právní norma jasně říká: "Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem." Identická právní norma je i v § 528 návrhu nového občanského zákoníku: "Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví zákon."
Homosexuální páry děti plodit nemohou
A co má bejt? Ukončíte manželství všech neplodných párů?
je to právě snaha přirovnávat registrované partnerství k manželství
Však je to to samé. Na Západě se tomu říká civil union, ale spíše same-sex marriage.
Dva "rodiče" s pindíkem dítě sami zplodit nedokážou a porodit už teprve ne.
Abyste se nedivil. Možná i to je důvod, proč všichni ti tmáři tak brojí proti pokusům s embryji.
Tak jacípak rodiče.
Biologičtí rodiče je jedna věc, "sociální" druhá. Každý, kdo tomu rozumí, Vám potvrdí, že faktičtí rodiče jsou mnohem důležitější.
Je to squatterství a zneužití cizích prostor.
Proč? Když budu mít tak skvělou stránku, že na ni bude každý odkazovat a napíšu na ní, že Klaus je špatný politik, takže mi frase "špatný politik" vyhodí mou stránku, je to rovněž "squatterství a zneužití cizích prostor"?
Majitel budovy má taky právo vyhostit ze svého majetku samozvané návštěvníky. A to bez ohledu na to, zda daná budova zrovna něčemu slouží nebo ne.
To jistě. Ale zde si pro sebe nikdo nezabral část budovy, ale část vzduchu. A ten nikomu nepatří.
Ale rád si vyslechnu Vaše favority; doufám, že mezi nimi budou nějací realisté, kteří něco dokázali.
Je jich velké množství, tak alespoň některé chronologicky: Ramsay MacDonald, Ernest Bevin, Guy Mollet a Tony Blair.
Nad jedním nálezem Ústavního soudu
Středověk neskončil, středověk trvá, zpívá skupina Lucie v jistém zapomenutelném filmu ze začátku 90. let. Autoři textu sice neměli na mysli nájemní bydlení, jak je upraveno platným právním řádem České republiky, avšak málokde by mohla být taková charakterisace přiléhavější.
Jak známo, komunistická ideologie vlastnictvím pohrdala a odmítala rovnost vlastnických forem, přičemž vlastnictví soukromé bylo v hierarchii vlastnickou formou nejméně privilegovanou a nejméně chráněnou. Mnohem důležitější než právo vlastnit bylo právo užívat. Velká novela občanského zákoníku z r. 1990 sice formální rovnost a atributy vlastnictví zakotvila, ale v celé řadě případů opomněla tuto změnu promítnout do zvláštních částí kodexu.
Nájemní byt je v dnešním českém právu chápán nikoli jako předmět podnikání pronajímatele, ale jako údělný statek nájemce. Nájemní právo k bytu je věčné a přechází ad infinitum z nájemce na jeho příbuzné, ale i na jiné osoby, jimž nájemce umožní společné bydlení, přičemž pronajímatel nemá na to, kdo v bytě bude se současným nájemcem - a tedy po něm - bydlet, žádný vliv; nájemce dokonce ani není povinen s pronajímatelem se o toto sladké tajemství podělit a jméno toho, kdo bude jeho novým vykořisťovatelem, nemusí pronajímateli oznamovat.
Nájemné, základní znak každé nájemní smlouvy, je přitom koncipováno jako pronajímatelem nestanovitelné a nezvýšitelné, úředně určené; "úřady", dobře si vědomy toho, kolik voličských hlasů mají pronajímatelé a kolik nájemci, jakékoli rasantní zvýšení nikdy nepřipustily. Žádná politická strana si nedovolí postavit proti sobě lobby "regulovaných nájemníků", dobře si vědoma, že dotčená privilegia nájemců by jim za jistých okolností dokázala prohrát volby.
Získat v restituci zpět dům "s nájemníky", to byla v 90. letech nejhorší noční můra každého majitele. Výjimečné nebyly ani případy, kdy pronajímatelé své nájemce nechávali vraždit, hájíce se pak u soudu zcela pertitentní konstatací, že platné právo jim nedává jinou možnost, jak se svého vlastnictví efektivně ujmout. Domy, v nichž k šílenství dovedení majitelé nechávají vypnout vodu, elektřinu a plyn nebo zazdít vchod, jsou něčím tak běžným, že se takové případy už ani nedostávají do zpravodajství medií.
Na obranu pronajímatelů se v posledních letech začal stavět Ústavní soud. Bohužel, před radikálním krokem opakovaně couvl a jeho rozhodnutí týkající se ochrany nájemního bydlení začínají připomínat hraběcí rady.
Ústavní soud především odmítl zrušit část občanského zákoníku, která nájemnická privilegia zakotvuje. Neměl ani tolik odvahy jako v případě zrušení páté části občanského soudního řádu, týkající se správního soudnictví, kdy byla neústavní část předpisu nálezem zrušena s odloženou účinností, takže Parlament dostal čas, aby tuto část nahradil novým procesním předpisem, soudním řádem správním.
Regulaci nájemného, které tak zdaleka nepokrývá ani náklady, jež musí pronajímatelé vydávat na údržbu domů, přitom Ústavní soud - nikoli z vlastní vůle, ale z obav před měnící se štrasburskou judikaturou - opakovaně označil za neústavní omezení vlastnického práva. Soudy by se podle jeho představ měly stát positivním zákonodárcem a chybějící předpis, upravující možnost zvýšit nájemné tak, aby pokrývalo pronajímatelovy náklady a poskytovalo mu i přiměřený zisk, nahradit vlastním rozhodnutím.
Jakým mechanismem by obecné soudy měly své rozhodování koordinovat tak, aby mezi jednotlivými pronajímateli nevznikala nedůvodná nerovnost, ovšem Ústavní soud neprozradil. Jeho postup tak připomíná vtip o mathematikovi, kterého se myši přišly zeptat, jak se mají bránit před kočkou. To je jednoduché, odpověděl mathematik, pověste jí na ocas zvoneček, takže uslyšíte, že se kočka blíží a budete mít čas před ní utéct. A jak to máme udělat?, ptaly se myši. To už je vaše věc, odbyl je mathematik. Já se zabývám čistou vědou, aplikační detaily mě nezajímají!
Nejnověji se Ústavní soud presentoval nálezem, podle něhož mají pronajímatelé právo domáhat se ušlého nájemného po státu, tedy po daňových poplatnících. Jak šalamounské a typicky české: politici, kteří škodu zavinili, zůstanou u voličstva oblíbeni, oblíben bude i Ústavní soud - jen daně budou zase o něco vyšší a daňový poplatník, kterému se nepoštěstilo bydlet v údělném bytě, bude teď platit víc, než by musel, nejen svému "neregulovanému" pronajímateli, ale zprostředkovaně i všem pronajímatelům "regulovananým".
Jak říkává Miroslav Macek: A defenestrace pořád v nedohlednu!
Jak známo, komunistická ideologie vlastnictvím pohrdala a odmítala rovnost vlastnických forem, přičemž vlastnictví soukromé bylo v hierarchii vlastnickou formou nejméně privilegovanou a nejméně chráněnou. Mnohem důležitější než právo vlastnit bylo právo užívat. Velká novela občanského zákoníku z r. 1990 sice formální rovnost a atributy vlastnictví zakotvila, ale v celé řadě případů opomněla tuto změnu promítnout do zvláštních částí kodexu.
Nájemní byt je v dnešním českém právu chápán nikoli jako předmět podnikání pronajímatele, ale jako údělný statek nájemce. Nájemní právo k bytu je věčné a přechází ad infinitum z nájemce na jeho příbuzné, ale i na jiné osoby, jimž nájemce umožní společné bydlení, přičemž pronajímatel nemá na to, kdo v bytě bude se současným nájemcem - a tedy po něm - bydlet, žádný vliv; nájemce dokonce ani není povinen s pronajímatelem se o toto sladké tajemství podělit a jméno toho, kdo bude jeho novým vykořisťovatelem, nemusí pronajímateli oznamovat.
Nájemné, základní znak každé nájemní smlouvy, je přitom koncipováno jako pronajímatelem nestanovitelné a nezvýšitelné, úředně určené; "úřady", dobře si vědomy toho, kolik voličských hlasů mají pronajímatelé a kolik nájemci, jakékoli rasantní zvýšení nikdy nepřipustily. Žádná politická strana si nedovolí postavit proti sobě lobby "regulovaných nájemníků", dobře si vědoma, že dotčená privilegia nájemců by jim za jistých okolností dokázala prohrát volby.
Získat v restituci zpět dům "s nájemníky", to byla v 90. letech nejhorší noční můra každého majitele. Výjimečné nebyly ani případy, kdy pronajímatelé své nájemce nechávali vraždit, hájíce se pak u soudu zcela pertitentní konstatací, že platné právo jim nedává jinou možnost, jak se svého vlastnictví efektivně ujmout. Domy, v nichž k šílenství dovedení majitelé nechávají vypnout vodu, elektřinu a plyn nebo zazdít vchod, jsou něčím tak běžným, že se takové případy už ani nedostávají do zpravodajství medií.
Na obranu pronajímatelů se v posledních letech začal stavět Ústavní soud. Bohužel, před radikálním krokem opakovaně couvl a jeho rozhodnutí týkající se ochrany nájemního bydlení začínají připomínat hraběcí rady.
Ústavní soud především odmítl zrušit část občanského zákoníku, která nájemnická privilegia zakotvuje. Neměl ani tolik odvahy jako v případě zrušení páté části občanského soudního řádu, týkající se správního soudnictví, kdy byla neústavní část předpisu nálezem zrušena s odloženou účinností, takže Parlament dostal čas, aby tuto část nahradil novým procesním předpisem, soudním řádem správním.
Regulaci nájemného, které tak zdaleka nepokrývá ani náklady, jež musí pronajímatelé vydávat na údržbu domů, přitom Ústavní soud - nikoli z vlastní vůle, ale z obav před měnící se štrasburskou judikaturou - opakovaně označil za neústavní omezení vlastnického práva. Soudy by se podle jeho představ měly stát positivním zákonodárcem a chybějící předpis, upravující možnost zvýšit nájemné tak, aby pokrývalo pronajímatelovy náklady a poskytovalo mu i přiměřený zisk, nahradit vlastním rozhodnutím.
Jakým mechanismem by obecné soudy měly své rozhodování koordinovat tak, aby mezi jednotlivými pronajímateli nevznikala nedůvodná nerovnost, ovšem Ústavní soud neprozradil. Jeho postup tak připomíná vtip o mathematikovi, kterého se myši přišly zeptat, jak se mají bránit před kočkou. To je jednoduché, odpověděl mathematik, pověste jí na ocas zvoneček, takže uslyšíte, že se kočka blíží a budete mít čas před ní utéct. A jak to máme udělat?, ptaly se myši. To už je vaše věc, odbyl je mathematik. Já se zabývám čistou vědou, aplikační detaily mě nezajímají!
Nejnověji se Ústavní soud presentoval nálezem, podle něhož mají pronajímatelé právo domáhat se ušlého nájemného po státu, tedy po daňových poplatnících. Jak šalamounské a typicky české: politici, kteří škodu zavinili, zůstanou u voličstva oblíbeni, oblíben bude i Ústavní soud - jen daně budou zase o něco vyšší a daňový poplatník, kterému se nepoštěstilo bydlet v údělném bytě, bude teď platit víc, než by musel, nejen svému "neregulovanému" pronajímateli, ale zprostředkovaně i všem pronajímatelům "regulovananým".
Jak říkává Miroslav Macek: A defenestrace pořád v nedohlednu!
10. dubna 2006
ČMKOS jde doleva
Na IV. sjezdu ČMKOS nebyl zvolen místopředsedou ČMKOS PaedDr. Pavel Skácelík. Místo něj se novou místopředsedkyní stala JUDr. Marcela Kubínková. Výsledek je jasný: ČMKOS jde doleva a já na ČMKOS končím.
Jsou Zelení supernovou?
Bohumil Doležal napsal: "docela nová strana, která jakousi náhlou explozí voličských sympatií vyroste třeba na 20%, bude nestabilní jako supernova a během několika povolebních měsíců se může změnit v černou díru." Nemyslím. Vzpomeňme na ODS po Sarajevu. Stala se z ní úplně nová strana, která, když byla na dně, měla tuším 9 %. Vybouchla pak ODS jako supernova?
Klausovy nesmysly
Po velkém úspěchu s NGOismem cítil Klaus potřebu se definitivně vypořádat též s evropeismem. Z mnoha nesmyslů citujme alespoň tento: "v Evropě nesporně existující nominální (to jest formálně právní) svoboda slova - vznikla v závěru osmdesátých let jako důsledek odstranění evropských totalitních režimů komunistického typu - ke skutečně otevřenému dialogu o mnoha věcech, včetně fundamentálního dialogu o Evropě, nestačí." To píše právě v době, kdy jsou v Rakousku a Německu ve vězení lidé, kteří měli tu drzost, že napsali to, co si myslí.
"Mám strach, že se - kupříkladu v našem dnešním domácím politickém rozložení - v hlavních obrysech ideologie evropeismu shodují sociální, křesťanští i občanští demokraté, a spolu s nimi koneckonců snad i komunisté, i když by to nikdo z nich nikdy nemohl veřejně přiznat."
Ostrá kritika do vlastních řad.
"Otázkou je, zda v tomto smyslu nedochází k měknutí i v "nové" ODS."
Už aby to bylo. Volila by se mi mnohem snadněji.
"Mám strach, že se - kupříkladu v našem dnešním domácím politickém rozložení - v hlavních obrysech ideologie evropeismu shodují sociální, křesťanští i občanští demokraté, a spolu s nimi koneckonců snad i komunisté, i když by to nikdo z nich nikdy nemohl veřejně přiznat."
Ostrá kritika do vlastních řad.
"Otázkou je, zda v tomto smyslu nedochází k měknutí i v "nové" ODS."
Už aby to bylo. Volila by se mi mnohem snadněji.
6. dubna 2006
Opět svoboda projevu
Ve dvou článcích v Lidových novinách polemisuje můj vynikající pedagog z PF UK, prof. Jiří Přibáň, s Petrem Placákem, mým spolužákem z FF UK. Nemohu si pomoci, ale Petr Placák je mimo.
"Žijeme v ústavní demokracii, ve které bychom měli pečlivě dbát na to, aby se z hlediska trestního práva jinak posuzovaly slova a činy,“ říká Přibáň a straší kriminalizací komunistické ideologie, seznamem zakázaných knih a podobnými nesmysly, aniž mu dochází, že označením komunismu a nacismu za „slova“ se dostal mezi tzv. popírače, kteří pomáhají pachatelům a jejich následovníkům vyviňovat nacistické a komunistické zločiny a zpochybňovat hromady mrtvol, jež po totalitních hnutích zůstaly." Tak to opravdu ne, Petře.
"Žijeme v ústavní demokracii, ve které bychom měli pečlivě dbát na to, aby se z hlediska trestního práva jinak posuzovaly slova a činy,“ říká Přibáň a straší kriminalizací komunistické ideologie, seznamem zakázaných knih a podobnými nesmysly, aniž mu dochází, že označením komunismu a nacismu za „slova“ se dostal mezi tzv. popírače, kteří pomáhají pachatelům a jejich následovníkům vyviňovat nacistické a komunistické zločiny a zpochybňovat hromady mrtvol, jež po totalitních hnutích zůstaly." Tak to opravdu ne, Petře.
Reputace CR v USA aneb Jak sel Paroubek na americkou ambasadu.
Jak jsm se docetl v ceskem tisku, muj davny kamarad z vojny, ktery ovsem oficialne tvrdi, ze si mne nepamatuje, tedy predseda vlady Ceske republiky Jiri Paroubek se pred par dny rozdurdene vypravil dupy dupy dup na americkou ambasadu v Praze, aby si tam na miste posvitil na to, jak se udajne krivdi ceskym zadatelum o americka viza. Cpal se tedy nekam, kde rozhodne nebyl zvan - po neslavnem pripadu, kdy se arogantni taticek Klaus vecpal do Bileho domu, a stal se tak prvni ceskou hlavou statu, ktera je Persona non grata ve Washingtonu, je toto uz treti pripad, kdy se spickovy predstavitel Ceske republiky dopousti hrozitanskeho diplomatickeho faux-pas a jen dokazuje, ze ceska kotlina je obydlena velmi necivilizovanymi mentalne bezprizornymi barbary.
Pri zachovani casove chronologie byl druhym pripadem soucasny ministr zahranici Cyril Svoboda, takzvany Rudy Cyril, ktery v dobe, kdy se zdalo, ze uz nikdo nemuze prekonat Jana Kavana coby nejpitomejsiho ministra zahranici CR kdy melo (to snad i ten Bohus Chnoupek byl chytrejsi), dosahl zdanlive nemozneho a vytvoril novy rekord v pitomosti ceskych ministru zahranici tim, ze prohlasil, ze Ceska republika bude soudit Spojene staty u EU kvuli tomu, ze nechteji bezvizovy styk pro Cechy do USA.
Cela Paroubkova navsteva na ambasade byla jedno velke fiasko a trapas. Americky velvyslanec William Cabaniss Paroubkovi vysvetlil, ze Spojene staty jsou zcela lhostejne k natlaku od nejakeho ceskeho Idi Amin Dada a cesti obcane i nadale budou do USA potrebovat viza i kdyby ceska vlada mela vzteky penu u ust. Cesky tisk o tom okamzite informoval - jako obvykle se zatajenim a cenzurovani vsech podstatnych informaci a proc asi Spojene staty zastavaji tento postoj. Cesti novinari totiz maji v pracovnich povinnostech plivat na Ameriku co nejvice muzou - jinak by nemohli publikovat.
Reputace Ceske republiky v USA je neco, o cem se v ceskych novinach nedoctete. Nebylo by to tedy zadne prijemne cteni. Je tedy pochopitelne, ze cesti novinari davaji prednost ceskym ctenarum lhat a v podstate cenzuruji jakekoliv negativni zpravy o Ceske republice ze zahranici. Vzdyt by se to mohlo dotknout te slavne ceske hrdosti a pychy!!!!
Ale tentokrat se stalo neobvykle - nektery z novinaru se asi ukecl a do Mlade fronty dnes a do dalsich novin pronikl kousek pravdive informace. Mlada fronta napsala, ze podle americkych zdroju je v USA 250 tisic prevazne mladych Cechu ILEGALNE. Udaj ma pochazet od mluvci americkeho State Depatmentu - tedy Ministerstva zahranici. Velvyslanec CR v USA Palous ale pry tvrdi, ze v USA je ilegalne maximalne 20 tisic Cechu. Ovsem jak by to asi mohl vedet a taky velvyslanec Palous se v USA proslavil svou nemirnou naklonnosti k alkoholu a nastalem stavu provadenim sexualniho harrassmentu na svem okoli - cimz je jeho nazor podstatne devalvovan. Proc posila Ceska republika takovahle individua jako velvyslance do Ameriky, to je otazkou a kandidatem na diplomaticke faux-pas cislo ctyri. Predchudce tohoto povedeneho velvyslance priznal uz v roce 1999, ze v USA je podle jeho informaci pres 100 tisic ceskych ilegalu a priliv ceskych ilegalu neklesa, ale roste. Ale o tom vam zadne ceske noviny nenapisou, co?
Skutecnosti zustava, ze v podstate kazdy druhy Cech, ktery mezi 1990 az 2006 dostal turisticka viza do USA platnost tohoto viza porusil a po jeho vyprseni zustal v USA nelegalne a stejne nelegalne pak v USA zustavaji tito cesti vychcankove pracovat. A delaji ostudu, kde to jen jde. Nejvetsi zahranicni ostudou nejsou komunisticti ucitele z olomoucke univerzity, kteri na Novem Zelandu kradou chranene rostliny a pak Rudy Cyril Svoboda nabizi uplatky za jejich propusteni z vezeni, ale chovani ctvrt milionu ilegalnich Cechu v USA. Ale o tom vam zadne ceske noviny nenapisou, co?
Potkat tady v Americe tyto ceske ilegaly neni zadnou zvlastnosti. Ceska republika je v ilegalni imigraci do USA na druhem miste hned za Mexikem a v reputaci o celkove poctivosti Cesi uz davno predbehli i obcany Nigerie s jejich slavnymi dopisy o tom, jak do tveho bankovniho uctu prevedou miliony dolaru. Ceska devcata (tedy ta, ktera k tomu maji vizualni predpoklady) tady pracuji coby "exoticke tanecnice" - coz je eufemismus pro stripterky a prostitutky, zatimco si jejich rodiny v Cesku mysli, ze tady "studuji na univerzite". Me zdroje tvrdi, ze az jedna tretina zamestnankyn v Mustang Ranch (104 pokojovy bordel na 440 akrech) blizko Reno, Nevada, predtim nez to v roce 1999 FBI zavrelo, pochazelo z Ceske republiky. Ale o tom vam zadne ceske noviny nenapisou, co?
Ceske muzske protejsky techto "studentek" se zase zabyvaji kradezemi, at uz v primem slova smyslu a nebo nakupovanim zbozi v Costco a Sam's Clubu na falesne kreditni karty, kterych si z Ceska vozi plne penezenky, udajne je kupuji v Cesku od ruske a ukrajinske mafie. Takto lacino nakoupene zbozi pak prodavaji na ruznych flea-marketech, aby ziskali penize v hotovosti a meli za co zit. A tak porad dokola. Semtam taky neco ukradeneho poslou do Ceska, aby i pribuzni meli radost. Ale o tom vam zadne ceske noviny nenapisou, co?
Vizualne rozeznat tyhle ceske ilegaly v davu taky neni moc tezke - vypadaji ooohh tak moc cesky. Vsichni maji znacne pod zdravou vahu, velice hubeni, oblibili si ty americke plavky po kolena, ty nosi porad a v kombinaci s vybledlym trickem Adidas, ktere si koupili pred lety v Nemecku a tim typickym vydivocenym a nevyspanym vyrazem v obliceji to je "clear ID'. Prestoze mnozi jsou tady uz cele roky, tak presto se odmitaji naucit poradne anglicky a kdyby mohli volit (coz nemuzou) tak by byli presvedceni Demokrati. Z obcasneho cteni ceskych novin a ceskeho internetu vsichni dobre vedi, ze Bush je jako Hitler a je treba ho nenavidet. Ovsem dolary nesmrdi.
Mistni FBI a DHS obcas na tyto ilegaly poradaji zatahy a pak odchycene bezprizorne deportuji zpatky do Ceska - pokud se tedy nedopustili zadne trestne cinnosti. Smutnou skutecnosti v cele te situaci zustava, ze odchyceni a deportovani cesti ilegalove jsou vetsinou prave ti, kteri skutecne pracovali (byt ilegalne) nekde na nocni smene jako uklizeci v obchodnim centru. Ilegalove, kteri se venuji pouze kriminalni cinnosti nejsou tak snadnou koristi, a pokud jsou chyceni, tak jdou rovnou do americkeho vezeni a nejsou deportovani zpatky do Ceska. Takze pani Tutenkamenova, pokud vam vas Franta z Ameriky uz dlouho nenapsal, nebojte se, on je v poradku, on je akorat zavreny v base. Vzdycky byl takovy sumny stihly suhaj - a ted z nej v base ma kapo Alvarez pritelkyni. Ale o tom vam zadne ceske noviny nenapisou, co?
Takze - jen statisticky - kazdy druhy cesky zadatel o americka turisticka viza je porusi a zustava v USA ilegalne, kde se ve vetsine pripadu venuje nejakemu druhu trestne cinnosti. Divite se pak, ze Amerika ma zajem priliv ceskych "turistu" do USA co nejvice omezit? Ale o tom vam zadne ceske noviny nenapisou, co?
Takze jak dopadla ta Paroubkova navsteva na ambasade? Neporidil vubec nic, velvyslanec mu vysvetlil, ze se nic menit nebude, ze toho bohda nebude, aby Cesi meli volny vstup do USA a tak se Paroubek musel spokojit s tim, ze pry 20 minut "pozoroval" (temer jako skolni inspektor pro vyucovani rustiny) jak konzularni urednik vyrizuje zadosti o viza. A pak uz prisli prislusnici USMC a se zdvorilym "listen buddy, get the f...k out of here, wouldya?" ho vyprovodili z budovy. Dalsi slavne vitezstvi ceske diplomacie.
--------------
http://www.radio.cz/cz/clanek/77558
Pri zachovani casove chronologie byl druhym pripadem soucasny ministr zahranici Cyril Svoboda, takzvany Rudy Cyril, ktery v dobe, kdy se zdalo, ze uz nikdo nemuze prekonat Jana Kavana coby nejpitomejsiho ministra zahranici CR kdy melo (to snad i ten Bohus Chnoupek byl chytrejsi), dosahl zdanlive nemozneho a vytvoril novy rekord v pitomosti ceskych ministru zahranici tim, ze prohlasil, ze Ceska republika bude soudit Spojene staty u EU kvuli tomu, ze nechteji bezvizovy styk pro Cechy do USA.
Cela Paroubkova navsteva na ambasade byla jedno velke fiasko a trapas. Americky velvyslanec William Cabaniss Paroubkovi vysvetlil, ze Spojene staty jsou zcela lhostejne k natlaku od nejakeho ceskeho Idi Amin Dada a cesti obcane i nadale budou do USA potrebovat viza i kdyby ceska vlada mela vzteky penu u ust. Cesky tisk o tom okamzite informoval - jako obvykle se zatajenim a cenzurovani vsech podstatnych informaci a proc asi Spojene staty zastavaji tento postoj. Cesti novinari totiz maji v pracovnich povinnostech plivat na Ameriku co nejvice muzou - jinak by nemohli publikovat.
Reputace Ceske republiky v USA je neco, o cem se v ceskych novinach nedoctete. Nebylo by to tedy zadne prijemne cteni. Je tedy pochopitelne, ze cesti novinari davaji prednost ceskym ctenarum lhat a v podstate cenzuruji jakekoliv negativni zpravy o Ceske republice ze zahranici. Vzdyt by se to mohlo dotknout te slavne ceske hrdosti a pychy!!!!
Ale tentokrat se stalo neobvykle - nektery z novinaru se asi ukecl a do Mlade fronty dnes a do dalsich novin pronikl kousek pravdive informace. Mlada fronta napsala, ze podle americkych zdroju je v USA 250 tisic prevazne mladych Cechu ILEGALNE. Udaj ma pochazet od mluvci americkeho State Depatmentu - tedy Ministerstva zahranici. Velvyslanec CR v USA Palous ale pry tvrdi, ze v USA je ilegalne maximalne 20 tisic Cechu. Ovsem jak by to asi mohl vedet a taky velvyslanec Palous se v USA proslavil svou nemirnou naklonnosti k alkoholu a nastalem stavu provadenim sexualniho harrassmentu na svem okoli - cimz je jeho nazor podstatne devalvovan. Proc posila Ceska republika takovahle individua jako velvyslance do Ameriky, to je otazkou a kandidatem na diplomaticke faux-pas cislo ctyri. Predchudce tohoto povedeneho velvyslance priznal uz v roce 1999, ze v USA je podle jeho informaci pres 100 tisic ceskych ilegalu a priliv ceskych ilegalu neklesa, ale roste. Ale o tom vam zadne ceske noviny nenapisou, co?
Skutecnosti zustava, ze v podstate kazdy druhy Cech, ktery mezi 1990 az 2006 dostal turisticka viza do USA platnost tohoto viza porusil a po jeho vyprseni zustal v USA nelegalne a stejne nelegalne pak v USA zustavaji tito cesti vychcankove pracovat. A delaji ostudu, kde to jen jde. Nejvetsi zahranicni ostudou nejsou komunisticti ucitele z olomoucke univerzity, kteri na Novem Zelandu kradou chranene rostliny a pak Rudy Cyril Svoboda nabizi uplatky za jejich propusteni z vezeni, ale chovani ctvrt milionu ilegalnich Cechu v USA. Ale o tom vam zadne ceske noviny nenapisou, co?
Potkat tady v Americe tyto ceske ilegaly neni zadnou zvlastnosti. Ceska republika je v ilegalni imigraci do USA na druhem miste hned za Mexikem a v reputaci o celkove poctivosti Cesi uz davno predbehli i obcany Nigerie s jejich slavnymi dopisy o tom, jak do tveho bankovniho uctu prevedou miliony dolaru. Ceska devcata (tedy ta, ktera k tomu maji vizualni predpoklady) tady pracuji coby "exoticke tanecnice" - coz je eufemismus pro stripterky a prostitutky, zatimco si jejich rodiny v Cesku mysli, ze tady "studuji na univerzite". Me zdroje tvrdi, ze az jedna tretina zamestnankyn v Mustang Ranch (104 pokojovy bordel na 440 akrech) blizko Reno, Nevada, predtim nez to v roce 1999 FBI zavrelo, pochazelo z Ceske republiky. Ale o tom vam zadne ceske noviny nenapisou, co?
Ceske muzske protejsky techto "studentek" se zase zabyvaji kradezemi, at uz v primem slova smyslu a nebo nakupovanim zbozi v Costco a Sam's Clubu na falesne kreditni karty, kterych si z Ceska vozi plne penezenky, udajne je kupuji v Cesku od ruske a ukrajinske mafie. Takto lacino nakoupene zbozi pak prodavaji na ruznych flea-marketech, aby ziskali penize v hotovosti a meli za co zit. A tak porad dokola. Semtam taky neco ukradeneho poslou do Ceska, aby i pribuzni meli radost. Ale o tom vam zadne ceske noviny nenapisou, co?
Vizualne rozeznat tyhle ceske ilegaly v davu taky neni moc tezke - vypadaji ooohh tak moc cesky. Vsichni maji znacne pod zdravou vahu, velice hubeni, oblibili si ty americke plavky po kolena, ty nosi porad a v kombinaci s vybledlym trickem Adidas, ktere si koupili pred lety v Nemecku a tim typickym vydivocenym a nevyspanym vyrazem v obliceji to je "clear ID'. Prestoze mnozi jsou tady uz cele roky, tak presto se odmitaji naucit poradne anglicky a kdyby mohli volit (coz nemuzou) tak by byli presvedceni Demokrati. Z obcasneho cteni ceskych novin a ceskeho internetu vsichni dobre vedi, ze Bush je jako Hitler a je treba ho nenavidet. Ovsem dolary nesmrdi.
Mistni FBI a DHS obcas na tyto ilegaly poradaji zatahy a pak odchycene bezprizorne deportuji zpatky do Ceska - pokud se tedy nedopustili zadne trestne cinnosti. Smutnou skutecnosti v cele te situaci zustava, ze odchyceni a deportovani cesti ilegalove jsou vetsinou prave ti, kteri skutecne pracovali (byt ilegalne) nekde na nocni smene jako uklizeci v obchodnim centru. Ilegalove, kteri se venuji pouze kriminalni cinnosti nejsou tak snadnou koristi, a pokud jsou chyceni, tak jdou rovnou do americkeho vezeni a nejsou deportovani zpatky do Ceska. Takze pani Tutenkamenova, pokud vam vas Franta z Ameriky uz dlouho nenapsal, nebojte se, on je v poradku, on je akorat zavreny v base. Vzdycky byl takovy sumny stihly suhaj - a ted z nej v base ma kapo Alvarez pritelkyni. Ale o tom vam zadne ceske noviny nenapisou, co?
Takze - jen statisticky - kazdy druhy cesky zadatel o americka turisticka viza je porusi a zustava v USA ilegalne, kde se ve vetsine pripadu venuje nejakemu druhu trestne cinnosti. Divite se pak, ze Amerika ma zajem priliv ceskych "turistu" do USA co nejvice omezit? Ale o tom vam zadne ceske noviny nenapisou, co?
Takze jak dopadla ta Paroubkova navsteva na ambasade? Neporidil vubec nic, velvyslanec mu vysvetlil, ze se nic menit nebude, ze toho bohda nebude, aby Cesi meli volny vstup do USA a tak se Paroubek musel spokojit s tim, ze pry 20 minut "pozoroval" (temer jako skolni inspektor pro vyucovani rustiny) jak konzularni urednik vyrizuje zadosti o viza. A pak uz prisli prislusnici USMC a se zdvorilym "listen buddy, get the f...k out of here, wouldya?" ho vyprovodili z budovy. Dalsi slavne vitezstvi ceske diplomacie.
--------------
http://www.radio.cz/cz/clanek/77558
Egg je gauner
Jak jinak to říci. Sice má dobré momenty, ale když ho chytne běs, tak to stojí za to. Posuďte sami: "Jinotaje v tom nevidím, Tompecina prostě zase zbytečně komentoval téma, o kterém bylo mockrát řečeno, že je to soukromá věc nesouvisející s Wikipedií, zde naprosto off topic. Tompecina to nechápe nebo (spíš) si na to hraje, což Luďka zřejmě už štve natolik, že ho zablokoval. Nedivím se, je to opakování stejného problému, stejného typu osobních komentářů, proto i ta zvýšená doba bloku proti minule. Dnes to bylo formulováno více šroubovaně, ale smysl je evidentní. Bohužel -jkb- na to stále ještě reaguje, čímž jen podporuje trolly a sobě škodí. Tompecina (a jiní) opakovaně zkouší, kde přesně je ta hranice, za níž se už trestá a za co ještě ne, aby se jí mohl pohybovat co nejblíže. Takový přístup je třeba jasně odmítnout jako projektu škodlivý, zvláště když Tompecina ničím nepřispívá do obsahu encyklopedie, dlouhodbě a cílevědomě zde jen přilévá olej do ohně. Věnujme se tomu, co zde máme dělat, ignorujme a případně blokujme trolly, když si nedají říct žádným jiným způsobem. Jinak ten projekt daleko nedotáhneme. --Egg ✉ 12:20, 6. 4. 2006 (UTC)"
O upravenectví jkb není sebemenších pochyb. Ti, kteří se snaží tvrdit opak, se podobají Švorcové, která za normalisace tvrdila, že je vše v pořádku a ještě tomu věřila. Egg se pokouší z Koukalova upravenectví udělat soukromé thema, ač je to věc, kterou se mi další gauner Che pokouší přišít. Tak to tedy ne, pánové. Buď to na Wikipedii opravdu nepatří (i když se s tím Koukal na své stránce sám chlubil), nebo musím mít právo se volně hájit. Obé najednou nejde.
Neuvěřitelně trapné je, jak se Egg pokouší omluvit Luďkův lynch Tomáše Peciny. Podotýkám, že ještě v relativně normálních dobách se týden nedával ani za trestný čin. Jo, holt jste hoši klesli hodně hluboko.
Tomáš Pecina není troll, jak ho Egg nepřímo zbaběle naznačuje, věda, že se nemůže těmto pomluvám na wiki bránit. Pro tragikomické poměry na cs: je typické, že ho za to nikdo nejen nepotrestal, ale ani nenapomenul. Holt kasta Nekritisovatelných je nedoknutelná.
To, že se Tomáš Pecina zastává Utlačovaných, je činnost vysoce záslužná. Presidenta Mitteranda můžeme hodnotit jakkoliv, ale to, že se setkal s chartisty, bylo stejně záslužné jako to, co dělá Tomáš Pecina pro p. Hedvíčka a pro mne. Musím mu za to poděkovat, tak statečných je málo. Postavit se fašismu totiž vyžaduje osobní odvahu. Ne každý je ochoten bojovat s cyniky.
O upravenectví jkb není sebemenších pochyb. Ti, kteří se snaží tvrdit opak, se podobají Švorcové, která za normalisace tvrdila, že je vše v pořádku a ještě tomu věřila. Egg se pokouší z Koukalova upravenectví udělat soukromé thema, ač je to věc, kterou se mi další gauner Che pokouší přišít. Tak to tedy ne, pánové. Buď to na Wikipedii opravdu nepatří (i když se s tím Koukal na své stránce sám chlubil), nebo musím mít právo se volně hájit. Obé najednou nejde.
Neuvěřitelně trapné je, jak se Egg pokouší omluvit Luďkův lynch Tomáše Peciny. Podotýkám, že ještě v relativně normálních dobách se týden nedával ani za trestný čin. Jo, holt jste hoši klesli hodně hluboko.
Tomáš Pecina není troll, jak ho Egg nepřímo zbaběle naznačuje, věda, že se nemůže těmto pomluvám na wiki bránit. Pro tragikomické poměry na cs: je typické, že ho za to nikdo nejen nepotrestal, ale ani nenapomenul. Holt kasta Nekritisovatelných je nedoknutelná.
To, že se Tomáš Pecina zastává Utlačovaných, je činnost vysoce záslužná. Presidenta Mitteranda můžeme hodnotit jakkoliv, ale to, že se setkal s chartisty, bylo stejně záslužné jako to, co dělá Tomáš Pecina pro p. Hedvíčka a pro mne. Musím mu za to poděkovat, tak statečných je málo. Postavit se fašismu totiž vyžaduje osobní odvahu. Ne každý je ochoten bojovat s cyniky.
Rudolf Vrba
Popírači ho pomlouvají. Mají pravdu?
Norman G. Finkelstein uvádí: "První velkou Holocaustovou mystifikací byl The Painted Bird (Nakreslený pták), polského emigranta Jerzy Kosinskiho. Kniha je "napsána v angličtině", jak vysvětluje Kosinski, takže "mohu psát klidně, bez citových vedlejších významů, které něčí mateřský jazyk vždy obsahuje". Ve skutečnosti, celé části části, které opravdu napsal - nerozřešená otázka - byly napsány polsky. Kniha má údajně být Kosinskiho autobiografickým líčením jeho putování jako osamělého dítěte polským venkovem během Druhé světové války. Ve skutečnosti Kosinski žil během války se svými rodiči. Motivem knihy je sadistické sexuální mučení páchané polskými rolníky. Čtenáři, kteří četli knihu před její publikací, se jí vysmívali jako "pornografii násilí" a "produkt mysli posedlé sadomasochistickým násilím". Ve skutečnosti si Kosinski vymyslel téměř všechny patologické epizody, které popisuje. Kniha zobrazuje polské rolníky se kterými žili jako zhoubné antisemity. Vykřikují "bijte Židy". "Bijte bastardy". Ve skutečnosti polští rolníci skrývali rodinu Kosinských i když si byli plně vědomi jejich židovství a hrůzných důsledků, kterým se vystavovali, kdyby byli odhaleni.
Ve své recenzi v New York Times Book Review, Elie Wiesel označil The Painted Bird za "jedno z nejlepších" obžalob nacistické éry, "napsané s hlubokou opravdovostí a citlivostí". Cynthia Ozicková později vychrlila, že "okamžitě" rozpoznala Kosinskiho autenticitu jako "Žida, který přežil, a svědka Holocaustu". Dávno po tom, kdy byl Kosinski odhalen jako suverénní literární podvodník, Wiesel pokračoval ve vršení pochval na jeho "význačný kus práce".
The Painted Bird se stal základním textem Holocaustu. Je to bestseller, který dostává ceny, je překládán do mnoha jazyků, patří k povinné četbě na středních školách a na vysokých školách. V holocaustových kruzích je Kosinski nazýván "zlevněný Elie Wiesel". (ti, kdo si nemohou dovolit Wieselovy řečnické honoráře - "mlčení" nepřijde levněji - se obracejí na něj). I když byl nakonec odhalen investigativními novináři, byl Kosinski rozhodně hájen listem New York Times, který uvedl, že se stal obětí komunistického spiknutí."
Je Enric Marco jediný případ?
Norman G. Finkelstein uvádí: "První velkou Holocaustovou mystifikací byl The Painted Bird (Nakreslený pták), polského emigranta Jerzy Kosinskiho. Kniha je "napsána v angličtině", jak vysvětluje Kosinski, takže "mohu psát klidně, bez citových vedlejších významů, které něčí mateřský jazyk vždy obsahuje". Ve skutečnosti, celé části části, které opravdu napsal - nerozřešená otázka - byly napsány polsky. Kniha má údajně být Kosinskiho autobiografickým líčením jeho putování jako osamělého dítěte polským venkovem během Druhé světové války. Ve skutečnosti Kosinski žil během války se svými rodiči. Motivem knihy je sadistické sexuální mučení páchané polskými rolníky. Čtenáři, kteří četli knihu před její publikací, se jí vysmívali jako "pornografii násilí" a "produkt mysli posedlé sadomasochistickým násilím". Ve skutečnosti si Kosinski vymyslel téměř všechny patologické epizody, které popisuje. Kniha zobrazuje polské rolníky se kterými žili jako zhoubné antisemity. Vykřikují "bijte Židy". "Bijte bastardy". Ve skutečnosti polští rolníci skrývali rodinu Kosinských i když si byli plně vědomi jejich židovství a hrůzných důsledků, kterým se vystavovali, kdyby byli odhaleni.
Ve své recenzi v New York Times Book Review, Elie Wiesel označil The Painted Bird za "jedno z nejlepších" obžalob nacistické éry, "napsané s hlubokou opravdovostí a citlivostí". Cynthia Ozicková později vychrlila, že "okamžitě" rozpoznala Kosinskiho autenticitu jako "Žida, který přežil, a svědka Holocaustu". Dávno po tom, kdy byl Kosinski odhalen jako suverénní literární podvodník, Wiesel pokračoval ve vršení pochval na jeho "význačný kus práce".
The Painted Bird se stal základním textem Holocaustu. Je to bestseller, který dostává ceny, je překládán do mnoha jazyků, patří k povinné četbě na středních školách a na vysokých školách. V holocaustových kruzích je Kosinski nazýván "zlevněný Elie Wiesel". (ti, kdo si nemohou dovolit Wieselovy řečnické honoráře - "mlčení" nepřijde levněji - se obracejí na něj). I když byl nakonec odhalen investigativními novináři, byl Kosinski rozhodně hájen listem New York Times, který uvedl, že se stal obětí komunistického spiknutí."
Je Enric Marco jediný případ?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)