Kulturní rozdíly

It's the little differences... říká nájemný zabiják Vincent Vega svému parťákovi v možná nejslavnější scéně filmu Pulp Fiction, a začne mu líčit, v nádherně zkarikovaném obrazu jednoduchého Američana, svoje zážitky z cesty po Evropě, ze které ho podle všeho nejvíc zaujalo, jak mají v pařížské provozovně McDonalds' pojmenované hamburgery.

To jsou ty kulturní rozdíly..., řekl jsem si před několika dny, když jsem v kterémsi americkém televisním seriálu zahlédl knihkupectví, v jehož výloze měli napsáno "Serving California since 1962". A uvědomil jsem si, jak odlišný je stále ještě západní a východní svět.

Žádnou takovou ceduli v českém obchodě nenajdete - neprodávala by. Místo toho se i na nově otevírané obchody píše "Likvidace", "Výprodej" a "Sleva 80 %". Tradice a značka Čechy jako by nezajímala, jako by jim ani trochu nevadilo, že vadné zboží z prodejny, kterou budou skutečně zakrátko likvidovat, může být složité až nemožné reklamovat, a že sleva 80 % je s pravděpodobností hraničící s jistotou podvod. Důležitější je pocit, že udělali vynikající kšeft, nebo že někoho napálili, a když se drahá hifi věž koupená "se slevou" za týden skutečně rozbije a reklamovat ji není kde, buď to berou jako ránu osudu, nebo naopak ostentativně dávají najevo své rozhořčení a znechucení "z téhle zas...né země" a hledají viníka, kde se dá.

Jiný drobný rozdil: Kdykoli na Západě platíte v obchodě u pokladny a částka je např. 60,20, obchodník pokládá za samozřejmé, že zaplatíte jen šedesát a dvacetník vám poskytne jako slevu. V České republice je to stále ještě nemyslitelné, obchodníci naopak předpokládají, že by měli dostat "spropitné". Velmi běžný trik je položit minci, dříve desetihaléř, nyní padesátník, stranou od ostatních vracených peněz a očekávat, že zákazník nebude mít tu drzost vzít si ho, ale ponechá ho automaticky jako diskreci obchodníkovi. Většinou se tyto padesátníky ani nevyměňují, zůstávají na tácu trvale, a na vlastní oči jsem viděl "permanentní" padesátník, který byl za tímto účelem umístěn pod sklem!

Odtud také malá ochota českých obchodníků přijímat platební karty: s nimi se tyto triky dělat nedají, naopak se obchodník o část zisku musí podělit s karetní společností. Mnohde mají proto vyvěšeno, že karty přijímají např. od 400 korun, nebo je karetní terminál dočasně (rozuměj: trvale) mimo provoz, anebo, což je zvlášť komické a samozřejmě rovněž odporuje smlouvě obchodníka s bankou, za placení kartou vybírají od zákazníka zvláštní poplatek. Zažil jsem to nedávno i ve velké počítačově firmě Mironet: když jsem chtěl platit kartou, řekli mi, že mi v tom případě nemohou poskytnout "slevu" (o žádnou jsem nežádal) a zaplatím výrazně víc, takže bude pro mě lepší, když peníze vyberu v bankomatu a zaplatím hotově.

Nebo v tramvaji: Na Západě řidič počká, až cestující vystoupí a nastoupí, pak zapne bzučák a zavře dveře. V České republice se bzučák používá jako prostředek k pohánění lidí - řidič jím dává najevo svou moc nad cestujícími a vyjadřuje nelibost, jestliže se netlačí a nastupují do tramvaje v klidu. A pokud řidič náhodou neujede a na některého opozdilce třeba deset vteřin počká, očekává, že mu za to bude vzdáván halasný dík, neboť on, mocný, se sklonil k ubohému smrtelníkovi a prokázal mu tuto milost.

Tyto rozdíly jsou patrné na každém kroku a dokud nezmizí, bude Česká republika připomínat civilisovanou západní zemi nejvýš na mapě.