Tak nám zabili KDU-ČSL, paní Müllerová

Sice ještě dýchají, ale je to s nimi velice zlé: Podle průzkumu veřejného mínění agentury SC&C poklesly jejich volební preference pod 5 %, a to bývá pro politickou stranu pravidelně polibkem smrti: v zemi, kde je výběr motivován hlavně negativně ("Koho budu volit, nevím, ale rozhodně to nedám těm darebákům z XXX nebo YYY!"), je pouhá obava, že by protestní hlas vyšel naprázdno a volič by se ex post cítíl zbaven svého volebního práva, zpravidla silnější než racionální úvaha, že lépe volit s malým risikem propadnutí hlasu než připustit, aby celá jedna formace vrcholnou politiku opustila, a tak bývá efekt pádu pod 5 % nevratný. Pokud tedy lidovci nezorganisují rychlou protiakci (např. průzkum jinou, dostatečně "motivovanou" agenturou, který je posune zpět do pásma bezpečí, tj. nad 8-10 %), je jejich osud zřejmě zpečetěn.

Je naivní se domnívat, že v prostředí všudypřítomné korupce jsou právě agentury zabývající se výzkumem veřejného mínění čisté jako lilium, vliv průzkumů na preference - často silnější než vliv opačný - je však faktem, s nímž je nutno počítat a s nímž nezbývá než se smířit.

Mediálně zdatní politici vědí, že k úspěchu v politice je v této zemi potřeba ovládat nejméně jedny noviny (ČSSD a její Právo budiž zářným příkladem) a nejméně jednu agenturu na průzkum veřejného mínění. Stanislav Gross nevděčí za své popularitě ani tak upřímným pohledům a své dětsky neviňoučké tvářičce, jako tvrdým penězům, které museli jeho klienti vyplatit agentuře CVVM; Jiří Paroubek zvolil silnější kalibr, neriskoval a agenturu PSB si přímo objednal. Co na tom, že její "průzkumy" nemají žádnou oporu v realitě a jejich informační hodnota je trvale na stupni "zbožné přání"? Dokud lze přinutit Právo, aby tyto průzkumy tisklo, a to Paroubek zatím dokázal, pro ČSSD důležitá - tedy ČSSD volící - část veřejnost těmto smyšlenkám uvěří.

Zpět k nešťastným lidovcům: Jejich zmizení v propadlišti předvolebních průzkumů možná můžeme bratru Kalouskovi škodolibě přát, ale neměli bychom si namlouvat, že to přinese české politice jakékoli positivní důsledky. Především neobyčejně stoupne vliv KSČM a tím se také zvýší nebezpečí, že politický proces na dlouhou dobu ustrne tak, jako ustrnul v letech oposiční smlouvy.

Hrozí dokonce, že se tento stav stane permanentním, takže se vládnoucí politické strany (pokrok proti vládě jedné strany: budou dvě!) z lethargie probudí a několik prostocviků předstírané vzájemné oposice předvedou vždy několik měsíců před volbami, po nichž se znovu spojí ke společné vládě.