Reportage z demonstrace, která se nekonala

Nejsem stoupenec ani MND, ani ŽLU, nicméně jsem chtěl být při tom a vidět vše z autopsie.

Na demonstraci establishmentu jsem se málem nedostal, protože tam policie ze směru od Staroměstského náměstí nechtěla nikoho pouštět. Musel jsem to obejít. Z Pařížské pouštěli po jednom, přičemž tajní policisté prohlíželi každého, kdo měl tu drzost a měl s sebou batoh.


Nejvíce mne fascinovalo massivní nasazení zásahové techniky. Měl jsem dojem, že v Praze musely propuknout rozsáhlé nepokoje a je vyhlášeno stanné právo, nikoliv, že si pár neonacistů chce zademonstrovat.


Všude bylo spousta lidí (odhadem tisíc až dva), ale neonacisté nikde. Na protest proti neonacistům přišlo mnoho známých lidí: Leo Pavlát, Eva Holubová, Tomáš Töpfer, Jan Vidím a Tomáš Sedláček.


"Povolená" demonstrace establishmentu skončila v půl třetí. Když nikde nebylo vidět holohlavce ani ve čtvrt na 4, tak se lidé přesouvali na Staroměstské náměstí, kde pokračovala demonstrace establishmentu. Policisté už nebyli zdaleka tak ostří (s výjimkou Břehové ulice) a lidi pouštěli zcela volně.


Tak jsem se přesunul na konec Pařížské, k Internacionálu, kde to údajně mělo začít. Na chodníku u Právnické fakulty se tísnilo 10 neonacistů. Nás na druhé straně bylo asi 100x více.


Víceméně to byla nuda, kterou zpestřil jeden opilý anarchista, který provokoval neonacisty na druhém chodníku. Ti se k němu posléze vydali. To vyvolalo obrovský zájem novinářských hyen, takže vůdce neonacistů byl obležen jejich přesilou. Potyčka se však nekonala; neonacisté si to s anarchisty vyřizovali ústně.

Asi po čtvrt hodině to neonacisty přestalo bavit a vydali se na náměstí Jana Palacha.


Cestou potkávali policejní auta, která se jala fysicky obsazovat Břehovou ulici, aby tudy nemohli neonacisté projít, i kdyby chtěli. Za cca 20 neonacisty se vydalo odhadem 1 000 lidí. Vypadalo to jako prvomájový průvod. Protože policie vyhrožovala, že každé "nepovolené" shromáždění rozežene, řekl jsem si, že už demonstrace–nedemonstrace bylo dost a jel jsem domů. Koho by zajímalo, jak to pokračovalo, ten si může přečíst Lidové noviny nebo Mladou frontu.

Než jsem se na demonstranci vydal, tak jsem si přečetl spoustu materiálů neonacistických, anarchistických a židovských. Překvapilo mne, jak smířlivé a úzkostlivě volající po právu byly neonacistické materiály. Odtud revoluce nepřijde. Bizzarrní byly nostalgické vzpomínky na régime NSDAP, ale ty jsou stejně neškodné jako vzdychání hard core kommunistů po Stalinovi a Gottwaldovi.

Naproti tomu mne nemile překvapily anarchistické texty. Byly zřetelně aggressivní a vigilantistické. BIS by měla proti nim zintensivnit svou činnost, pokud tady nechceme mít stát ve státě.

No a židovské byly rozrůzněné. Některé bych podepsal, jiné byly odporné.

Updated: Celá ta legrace stála 15 000 000 Kč.

Israelské SPZ

Neonacistické stránky se lakonicky ptají: "Věděl jsi, že poznávací značky aut v Izraeli a na okupovaných území jsou barevně kodovány, aby rozlišili židy od nežidů?" Jak je to ve skutečnosti? Stát Israel sice eviduje ethnické složení svých obyvatel i jejich náboženství, ale na občankách vyznačoval jen jejich národnost. To však v roce 2002 zrušil. Proto, kdyby neonacisté chtěli být přesní, museli by mluvit o Židech či Nežidech.

Nicméně, israelské SPZ neukazují národnost, nýbrž státní občanství. Standardní SPZ – israelského občana (Žida, Araba apod.) – má barvu žlutou, cizince, např. Araba z okupovaných území, má barvu modrou nebo bílou. Úplně stejně to fungovalo a funguje v mnoha jiných zemích, i u nás.

VUML na wikipedii

Na wikipedii nejsou nejhorší ty nekonečné seznamy pahýlů (automatický seznam). Na wikipedii jsou nejhorší ideologické bláboly, které se tam tamní propagandisté pokouší vnutit nic netušícím čtenářům.

Jedním z nejhorších propagandistů je katholický fanatik Cynik, který ani neví, jaké "i" se píše ve slově cynik. Nicméně u něj je výhoda, že všichni vědí, co je zač, a na en: dokonce s jeho neumělými pokusy o encyklopedické "články" udělali krátký process, ať už se sebevražedkyní, anebo s jeho ostouzením jiných.

Jenže mnohem horší je, když se najde někdo, kdo papouškuje frase, které se naučil za kommunismu. To se obvykle s odporem nesetká, a to ani od studentů / absolventů politologie, kteří by tomu měli rozumět.

První takový úděsný článek byl Byzantská říše, který je dokonce jako výsměch dobrému vkusu stále hodnocen jako nejlepší článek wikipedie. Ale co taky od wikipedistů čekat. Ačkoliv jsem si na něj posvítil již téměř před 2 lety, wikipedisté dosud nebyli schopni tu směsku marxistických a řeckých nacionalistických cliché opravit. Ale co taky od těch nevzdělanců čekat.

Ale zatímco článek Byzantská říše byl "jen" marxistický, v článku Komunismus se naplnila předpověď Rosse Hedvíčka, které nikdo nevěřil, ba ani já. Wikipedii stále více ovládají kommunisté (pokud je tedy kommunistou marxista-leninista, i když nemá stranickou legitimaci, nebo ji dávno zahodil). Dokonce se na tom hesle slézají jako švábi na pivo.

Skvělý antikommunistický animovaný film

Seznam ostatních kommunistických a antikommunistických filmů.

90. výročí kommunistického puče

Na wiki oslavují 90. výročí VŘSR tím, že dali na hlavní stránku naprosto příšerný článek Kommunism (protože marx-leninský, ba stalinistický: rozlišovací znamení mezi orthodoxním marxismem a stalinismem je stalinistická trivialisace marxistické periodisace dějin "otrokářským řádem" jako "společensko-ekonomickou formací"). Tak jim v oslavách pomozme tím, že se podíváme na zoubek článku Čtvrtá internacionála. Je to sice stěží více než pahýl, ale kommunistické ideologie je tam jak nastláno. S typickou wikipedickou lží se tam tvrdí, že "Podrobnější informace naleznete v článku Trockismus", ale tam, jak se může každý předsvědčit, je jich ve skutečnosti méně.

Na rozdíl od anglicky psaného článku Fourth International se příliš nezabývá dějinami tohoto obskurního spolku, nýbrž jeho ideologií. Do nebohých obětí wiki, kteří snad žijí v illusi, že tam najdou objektivní poučení, to hustí skutečně velkolepým stylem: "Trockého zjištění" (jako kdyby tento massový vrah byl schopen něco zjistit), "kritiku byrokracie deformovaných (stalinistických) stran" (Trockého trade-mark bez reálného obsahu), "v podstatě se ale historicky jednalo o dělnický stát" (naprosté ignorování sociálního složení kommunistické elity), "bylo zrušeno soukromé vlastnictví" (obludné účelové marxistické výrazivo), "v sociální revoluci (kde se jedná o změnu způsobu výroby a přechod moci z jedné třídy na druhou)" (bez kommentáře, není totiž třeba) a "výrobní způsob se nemění" (Jak by také mohl. Kommunism je přeci poslední "společenská formace". Amen.).

Autorovi textu dávám z marxismu-leninismu jedničku s hvězdičkou. VUML by absolvoval jako premiant.

Činnost českých partisánů

Nedávno jsem zde psal o vrahovi Lužovi. Nyní si dovolím ocitovat Tomáše Krystlíka: "Autor se zabývá i akcemi tzv. partyzánského hnutí, které mnohdy jen loupilo a zbytečně terorizovalo obyvatelstvo pod vedením sovětských komisařů a mnohdy i konfidentů Gestapa a SD. Čeští kolaboranti a udavači hojně po válce končili s falešným nebo skutečným osvědčením o svém odboji nepotrestáni v KSČ a v mocenských organizacích, kdežto svědci jejich neblahé činnosti za protektorátu náhle umírali."

Idea vyhnání před válkou

Píše o ní historik Milan Churaň:

"První československá republika nedokázala vyřešit své národnostní problémy a když toho koncem třicátých let začalo nacistické Německo využívat pro své expanzivní záměry, snažil se prezident Beneš vyřešit problém státu na úkor německé menšiny. V polovině září 1938 vyslal do Paříže ministra J. Nečase s tajným plánem, v němž Francii a Anglii navrhoval odstoupení malé části československého území Hitlerovi – „bylo by to asi 4 – 6000 km2“ – pod podmínkou „že by si vzal alespoň 1,500.000 až 2,000.000 německého obyvatelstva“. Tedy rok před začátkem války a dokonce ještě před Mnichovem chtěl Beneš po dohodě s Hitlerem vystěhovat do „říše“ polovinu až dvě třetiny československých občanů německé národnosti. Benešovy vlastnoručně psané instrukce J. Nečasovi byly v Česku publikovány již v roce 1957. Může je znát každý."

Mahmúd Ahmadínežád o homosexualitě

Na serveru Zvědavec se před nedávnem pokusili obhajovat neobhajitelné: výroky perského presidenta (v OGG) o homosexualitě. Abych se vyhnul jakémukoliv zkreslení, cituji officiální perskou agenturu IRNA. Mahmúd Ahmadínežád doslova řekl toto:

"In Iran, we don't have homosexuals, like in your country. We don't have that in our country. In Iran, we do not have this phenomenon. I don't know who's told you that we have it."

Proč jsou kommunistické strany pouhými agenturami Ruska

Plasticky to ukazuje případ Kommunistické strany Indie. Jak známo, Džaváhárlál Nehrú, vůdce Indického národního kogressu a indický premiér (1947–1964), udržoval úzké styky se SSSR. Indičtí kommunisté však Indii považovali za zaostalou postkoloniální zemi, kde je nezbytné provést socialistickou revoluci. S tím však v Moskvě narazili, neboť Rusům byla geopolitika milejší než nejistý pokus o diktaturu proletariátu. Proto indickým soudruhům nařídili, aby svou kritiku vládnoucího establishmentu zmírnili.

Jak píše wiki: "The Soviet government consequently wished that the Indian communists moderate their criticism towards the Indian state and assume a supportive role towards the Congress governments. However, large sections of the CPI claimed that India remained a semi-feudal country, and that class struggle could not be put on the back-burner for the sake of guarding interests of Soviet trade and foreign policy. Moreover the Indian National Congress appeared to be generally hostile towards political competition."

Situaci ještě zhoršil konflikt mezi Čínou a Indií. Pro indické kommunisty bylo přirozené, že v konfliktu mezi kapitalistickým (Indie) a socialistickým státem (Čína) budou stát na straně socialismu. Nicméně Chruščov se právě pohádal s Mao Ce-tungem, a proto byla ČLR pro SSSR nepřítelem číslo 1. Indická vláda si navíc pochopitelně tento nedostatek vlastenectví v době války nenechala líbit a vlastizrádce zavřela do vězení.

Výsledek byl, že v roce 1964 se KSI rozpadla na dvě frakce: maoisty (Kommunistická strana Indie (marxistická) – asi 60 % původní strany) a prosovětskou část (Kommunistická strana Indie – asi 40 % původní strany).

Jinak lze dodat, že Kerala je jihozápadní indický stát, kde kommunisté vesele vládnou a nikomu to příliš nevadí.

Život v Israeli

Loňský rozhovor s mladou Israelkou.

Self-hating Jews

Jak říká v rozhovoru Ondřej Cakl (* 1975): Ale teď nedávno jsme se dostali už asi k sedmému neonacistovi, jehož předci jsou Židé a židovství v sobě cítí a chápe jako něco špatného. Je to fenomén, který se objevuje i v zahraničí. Jde o jedince, kterým je tak dvacet, pětadvacet, nejsou s to žít s tím, že mají židovský původ, a kompenzují to rasistickou aktivitou, dokonce často podněcují antisemitské útoky."

Rhodesie a Muzorewa

Bývalý velvyslanec v Zimbabwe, Jaroslav Olša, poskytl Literárním novinám rozhovor. Lze ocenit jeho střízlivý tón, nicméně věty: "Robert Mugabe se dostal k moci v roce 1980 po volbách, které by dnes asi těžko někdo označil za opravdu demokratické. Negativní prvky ale zastínilo celosvětové nadšení z faktu, že v Rhodesii konečně padl apartheidní režim Iana Smithe, což bylo chápáno jako další krok směrem k demokratizaci Jihoafrické republiky." záráží. Vzhledem k tomu, že se Olša podílí na knize Dějiny Zimbabwe, Zambie a Malawi, považuji to za pouhou nepřijatelnou novinářskou zkratku.

Období mezi 24. prosincem 1976, kdy Ian Smith vyhlásil, že předá moc černošské většině, a 18. dubnem 1980, kdy Zimbabwe získalo nezávislost, nelze přeci považovat za apartheid. Vždyť klíčovou roli v něm hrál dnes polozapomenutý Abel Muzorewa, který uvažuje, že v příštím roce bude kandidovat na presidenta.

Rozhovor s Ianem Smithem a dalšími.

Případ Edgarda Mortary

Edgardo Mortara byl židovský chlapec, který vyrůstal se svými rodiči v Bologni, součásti papežského státu. Když mu bylo šest, tak těžce onemocněl. Služebná jeho rodičů měla strach, že když umře, že přijde do pekla, a proto ho nechala tajně pokřtít.

Podle církevního práva nesměli katholíka vychovávat nekatholíci. Malý Edgargo byl proto papežskou policií zabaven. I přes intervence Františka Josefa a Napoleona III., papež Pius IX. rozhodl, že se malý chlapec nesmí ke svým rodičům vrátit.

Když Mortara nabyl zletilosti, rozhodl se zůstane katholíkem. Odstěhoval se do Francie a vstoupil do kláštera. Byl vysvěcen na kněze. O Piovi prohlásil: "I am firmly convinced, not only by the deposition I have given, but by the entire life of my august protector and father, that the Servant of God [Pius IX] is a saint. I have the almost instinctive conviction that one day he will be raised to the glory of the altars. For me it will be an intimate joy for my entire life and a great comfort in the hour of my death to have cooperated to the limits of my strength toward the success of this cause. I pray to God by the intercession of his Servant to have mercy on me and forgive my sins, and make me rejoice in his presence in Paradise."

Další kritika wikipedie

V článku citují Michaela Whitea: “Wikipedia has become the McDonalds/Microsoft/Walmart of information. It provides reliably mediocre information at a low, low cost. This drives competitors out of business, reduces diversity, and lowers the standards all across the board.”

Autorem článku je Lir, který poznamenává: "inept and lazy journalists are especially fond of using the Wikipedia, and some of them have even plagiarized it word-for-word – thats a real problem, since 90%+ of Wikipedia’s fact-checking involves an internet search; thus, self-perpetuating errors are undoubtedly already occurring!"

Jeho názor: "cranks, vandals, and fanatics undo your hard-work, and then muddle your way through a judicial system which is far more concerned with cliquish politics, than with basic standards of judicial procedure," mohu potvrdit z osobní zkušenosti.

Havlíčkův antisemitism

Karel Havlíček Borovský napsal: "Já jsem z vlastní své zkušenosti minulého roku, který mohu skutečně za nejznamenitější rok svého života považovati, mnoho těcbto věcí seznal, zvlášť ve Vídni a později, kdežto jsem skoro všude při tom co se důležitého dělo, osobně přítomen byl. Zvláště ve Vídni se ukázalo, že ti samí židé, kteří před říjnem největší zuřivostí buráceli v přehnaných časopiskách vídeňských, a kteří mají největší vinu z událostí 6. října, potom po bombardování zase psali do reakcionářských časopisů vídeňských, kteří nyní jako psí plémě lezou pod nohy naší národům nepříznivé vládě. Kdož tu nevidí patrné spojení těchto dvou stran?"

Oremus et pro perfidis Judaeis

Součástí mše na Velký pátek je modlitba (litanie) za židy. Do roku 1955 (podle missálu z roku 1953) zněla:

Oremus et pro perfidis Judæis: ut Deus et Dominus noster auferat velamen de cordibus eorum; ut et ipsi agnoscant Jesum Christum, Dominum nostrum. (Non respondetur 'Amen', nec dicitur 'Oremus', aut 'Flectamus genua', aut 'Levate', sed statim dicitur:) Omnipotens sempiterne Deus, qui etiam Judaicam perfidiam a tua miscericordia non repellis: exaudi preces nostras, quas pro illius populi obcaecatione deferimus; ut, agnita veritatis tuae luce, quae Christus est, a suis tenebris eruantur. Per eumdem Dominum nostrum Jesum Christum filium tuum, qui tecum vivit et regnat in unitate Spiritus Sancti, Deus, per omnia saecula saeculorum. Amen.

(anglický překlad: Let us pray also for the faithless Jews: that our God and Lord may remove the veil from their hearts; that they also may acknowledge Our Lord Jesus Christ. Let us pray. ('Amen' is not responded, nor is said 'Let us pray', or 'Let us kneel', or 'Arise', but immediately is said:) Almighty and Eternal God, Who dost not exclude from Thy mercy even the faithless Jews: hear our prayers, which we offer for the blindness of that people; that acknowledging the light of Thy Truth, which is Christ, they may be delivered from their darkness. Through the same Lord Jesus Christ, Who livest and reignest with God the Father in the unity of the Holy Ghost, God, through all endless ages. Amen.)

Jak uvádí časopis Cyril: "Po této modlitbě nezpívá se ani Ámen, ani Flectamus genua, ani Levate, kněz nepokleká na znamení, že židé pro výsměch poklekali před Kristem a jej tupili."

V roce 1955 papež Pius XII. zavedl pokleknutí stejně jako u ostatní modliteb (za heretiky, schismatiky a pohany).

V roce 1960 papež Jan XXIII. škrtl slovo perfidis (bezbožní).

V roce 1965 byla modlitba změněna celá: Anglicky: "Let us also pray that our God and Lord will look kindly on the Jews, so that they too may acknowledge the Redeemer of all, Jesus Christ our Lord. ... Almighty and eternal God, you made the promises to Abraham and his descendants. In your goodness hear the prayers of your Church so that the people whom from of old you made your own may come to the fullness of redemption." Česky: "Modleme se i za židy: ať náš Bůh a Pán nad nimi milostivě rozjasní svou tvář, aby i oni uznali vykupitele všech, našeho Pána Ježíše Krista. Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svá zaslíbení Abrahámovi a jeho potomstvu; vyslyš tedy dobrotivě prosby své Církve: aby lid starou úmluvou tobě přivlastněný si zasloužil dospět k plnosti vykoupení; skrze našeho Pána."

Podle nového missálu z roku 1967 modlitba zní: "Oremus et pro Judaeis, ut ad quos prius locutus est Dominus Deus noster, eis tribuat in sui nominis amore et in sui foederis fidelitate proficere (Flectamus genua – Levate.) Omnipotens sempiterne Deus, qui promissiones tuas Abrahae eiusque semini contulisti, Ecclesiae tuae preces clementer exaudi, ut populus acquisitionis prioris ad redemptionis mereatur plenitudinem pervenire. Per Christum Dominum nostrum. Amen." (česky: „Modleme se také za židy. Vždyť oni jsou první, kteří poznali jméno Hospodina, našeho Boha. Kéž ho stále více milují a kéž věrně zachovají smlouvu, kterou s nimi uzavřel. (tichá modlitba) Všemohoucí, věčný Bože, tys slíbil spásu především Abrahámovi a jeho potomkům. Vyslyš prosby své církve a dej, ať se na tvém vyvoleném národě tvé zaslíbení naplní. Skrze Krista, našeho Pána. – Amen.“)

(anglicky: Let us pray for the Jewish people, the first to hear the word of God, that they may continue to grow in the love of his name and in faithfulness to his covenant. (Silent prayer) Almighty and eternal God, long ago you gave your promise to Abraham and his posterity. Listen to your Church as we pray that the people you first made your own may arrive at the fullness of redemption. We ask this through Christ our Lord. Amen.)

V roce 2007 papež Benedikt XVI. obnovil možnost používat missál z roku 1962 bez nutnosti dispensu. To vyvolalo velké pobouření Židů na celém světě, protože modlitba v něm zní takto: "Oremus et pro Judæis: ut Deus et Dominus noster auferat velamen de cordibus eorum; ut et ipsi agnoscant Jesum Christum Dominum nostrum. Oremus. Flectamus genua. Levate. Omnipotens sempiterne Deus, qui Judæos etiam a tua misericordia non repellis: exaudi preces nostras, quas pro illius populi obcæcatione deferimus; ut, agnita veritatis tuæ luce, quæ Christus est, a suis tenebris eruantur. Per eumdem Dominum nostrum Jesum Christum Filium tuum, qui tecum vivit et regnat in unitate Spiritus Sancti, Deus, per omnia saecula saeculorum. Amen." Katholíci se tedy mohou modlit za to, aby Bůh a Pán sňal závoj ze srdcí židů a aby vyšli ze tmy na světlo pravdy, což Židy uráží. Tradiční katholíci však Židy obvinili z pokrytectví.

German Policy of Extermination of the Jewish Race

Jedním z prvních odsouzení holocaustu bylo Spojenecké prohlášení ze dne 17. prosince 1942: "The attention of the Belgian, Czechoslovak, Greek, Luxembourg, Netherlands, Norwegian, Polish, Soviet, United Kingdom, United States, and Yugoslav Governments and also of the French National Committee has been drawn to numerous reports from Europe that the German authorities, not content with denying to persons of Jewish race in all the territories over which their barbarous rule has been extended the most elementary human rights, are now carrying into effect Hitler's oft-repeated intention to exterminate the Jewish people in Europe. From all the occupied countries Jews are being transported in conditions of appalling horror and brutality to eastern Europe. In Poland, which has been made the principal Nazi slaughterhouse, the ghettos established by the German invader are being systematically emptied of all Jews except a few highly skilled workers required for war industries. None of those taken away are ever heard of again. The able-bodied are slowly worked to death in labor camps. The infirm are left to die of exposure and starvation or are deliberately massacred in mass executions. The number of victims of these bloody cruelties is reckoned in many hundreds of thousands of entirely innocent men, women, and children.

The above-mentioned Governments and the French National Committee condemn in the strongest possible terms this bestial policy of cold-blooded extermination. They declare that such events can only strengthen the resolve of all freedom-loving peoples to overthrow the barbarous Hitlerite tyranny. They reaffirm their solemn resolution to insure that those responsible for these crimes shall not escape retribution and to press on with the necessary practical measures to this end."

Podle Hilberga se k němu papež Pius XII. odmítl připojit. (Raul Hilberg: The Destruction of the European Jews, p. 315)

Yifat Giladi

Je mladá israelská fotografka a zpěvačka. Proslavila se účinkováním v klipu Burger Ranch recesistické skupiny PingPong (žena v červeném).

Skutečný Israel

Jednou z negativních vlastností antisemitů je to, že hází všechny "sionisty" do jednoho pytle. Přitom v Israeli žije ohromná spousta slušných lidí. Jedním z nich je zpěvák Roy Chicky Arad.

Jeho nejslavnější písní je שמח (Buď šťastný, text a video ze soutěže), skvělý kanadský žertík. Israelský úřad pro vysílání jí zrušil officiální podporu, protože v závěru Aradova skupina mává syrskou vlajkou, ačkoliv Stát Israel je se Syrskou arabskou republikou ve válečném stavu.

Další slavnou písní je I Vanunu, o israelském vězni svědomí.

Updated.

Radomír Luža - historik amatér

Radomír Luža kdysi na Britských listech uveřejnil rozsáhlý článek, jímž hodlal obhájit chauvinistické pojetí českých dějin. Bohužel mu k tomu chyběla potřebná erudice. Je možné, že některé chyby byly způsobeny nekvalitním překladem z angličtiny. Nicméně p. Lužovi nic nebránilo, aby je korrigoval. Tak to napravme aspoň tímto příspěvkem.

"vedoucí představitelé české politiky . . . [vyslovovali] se pro liberalizaci mnohonárodní habsburské říše". Ve skutečnosti byli čeští politici součástí Taaffeho železného kruhu pravice, proti němuž byli liberálové v opposici.

"S velkým úspěchem spojovali své třídní zájmy" Marxism už je passé, p. Lužo.

"Tomáš G. Masaryk a Edvard Beneš, kteří cílevědomě přivedli český a slovenský lid do tábora demokratické Evropy." Rakousko-Uhersko snad nebylo demokracií?

"Pokud jde o „československou národnostní politiku až do roku 1938, nelze mluvit o potlačování práv neslovanského obyvatelstva". Němci ani Maďaři nebyli přizváni k tvorbě ústavy, nemohli se na ní podílet, byla jim oktrojována.

"Napodobování nacistických metod bilo do očí: moře stranických praporů, uniformované útočné oddíly". A co Rote Wehr, ta p. Lužu nezajímá?

Není náhoda, že Luža zcela zamlčel zákon, který nepřímo diskriminoval Němce, zákon č. 131/1936 Sb. z. a n., o obraně státu.

"České zákonodárství přiznalo plná občanská práva těm Němcům, kteří zůstali věrni republice." Ve skutečnosti § 2 odst. 1 ústavního dekretu č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, stanovil: "Osobám, spadajícím pod ustanovení § 1, které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem, zachovává se československé státní občanství." Nestačilo tedy zůstat věren, jak úmyslně mate Luža. Nutné bylo být v odboji, nebo být zavřen ve vězení nebo koncentráku.

A tak bych mohl pokračovat dále, nicméně to považuji za zbytečné. Místo toho je lepší si přečíst solidní práci, např. o málo známém sudetoněmeckém protinacistickém odboji: "Sudetoněmecký sociálně demokratický exil se nyní, v tak nepříznivé mezinárodní situaci, snažil aktivizovat domácí odboj pomocí tam ještě žijících sociálně demokratických kádrů, jako pokus legitimovat protinacistickým bojem právo na vlast. Informace o tomto odboji byly programaticky potlačeny, ve skutečnosti lze jeho intenzitu beze všeho srovnat s odbojem českým. Nejvýznamnější akce proběhly v závěrečné fázi války. Byly při nich zničeny zásobovací zařízení mostecké hnědouhelné pánve, zásoby benzinu a ropy, potopeny labské nákladní lodě s válečným materiálem, zastavena těžní zařízení bílinských šachet, založen požár opavského cukrovaru, systematicky bylo narušováno dálkové telefonní vedení, byly napadeny zbrojní závody v Děčíně-Podmoklech a narušována železniční doprava. Bojové skupiny operovaly na Děčínsku, Sokolovsku, Karlovarsku a mnohde jinde."