Bývalý velvyslanec v Zimbabwe, Jaroslav Olša, poskytl Literárním novinám rozhovor. Lze ocenit jeho střízlivý tón, nicméně věty: "Robert Mugabe se dostal k moci v roce 1980 po volbách, které by dnes asi těžko někdo označil za opravdu demokratické. Negativní prvky ale zastínilo celosvětové nadšení z faktu, že v Rhodesii konečně padl apartheidní režim Iana Smithe, což bylo chápáno jako další krok směrem k demokratizaci Jihoafrické republiky." záráží. Vzhledem k tomu, že se Olša podílí na knize Dějiny Zimbabwe, Zambie a Malawi, považuji to za pouhou nepřijatelnou novinářskou zkratku.
Období mezi 24. prosincem 1976, kdy Ian Smith vyhlásil, že předá moc černošské většině, a 18. dubnem 1980, kdy Zimbabwe získalo nezávislost, nelze přeci považovat za apartheid. Vždyť klíčovou roli v něm hrál dnes polozapomenutý Abel Muzorewa, který uvažuje, že v příštím roce bude kandidovat na presidenta.
Rozhovor s Ianem Smithem a dalšími.
jak rozhovor s byvalym velvyslancem tak i rozhovor s byvalym predsedou vlady Rhodesie Ianem Smithem a dalsimi lidmi jsou poucne.
OdpovědětVymazatSnad mohu doplnit, ze nejen Zimbabwe dnes, ale i SA (South Afrika) ma sve problemy. Spolehlivym indikatorem je pocet utecencu, lidi kteri odchazi , emigruji.
Prvni kdo chytl spravny vitr jako vzdy, byli Zide, kteri na prechod od vlady "bilych" na vladu "cernych" zareagovali masivnim odchodem. Mnoho z nich do Australie.Dodnes pocet zadosti do Australie mnohonasobne prevysuje kvoty. Potvrzeni jsem spatril na vlastni oci pred nekolika dny. Pri udileni Australskeho obcanstvi na teto oslave jsem byl prekvapen skutecnosti ze temer polovina novych Australanu prisla z Jihoafricke republiky. Samozrejme situace se meni a pujdete li za 3 roky do ctvrti, kam se dnes stehuji uprchlici z Jizniho Sudanu, kteri byli prijati v ramci programu, pak tam bude pri udileni obcanstvi mozna polovina Sudancu.
Jisteze duvody kazdeho z utecencu jsou ruzne a lisi se podle zemi a situace, ale prevazuje ekonomicka nestabilita a vysoka zlocinost, v porovnani s minulosti. Totez plati i pro srovnani Rhodesie-Zimbabwe. Plati to pro vetsinu statu Africkeho kontinentu. V pripade zminovanych uprchliku z Jizniho Sudanu, tem slo v prve rade o zivot. Bohuzel pro uprchliky, na svete je prilis mnoho zemi, ze kterych se utika a malo tech ktere berou.
Dlouhodobe berou zeme jako USA Canada Australie, jsou ale zeme ktere neberou vubec a jine ktere by mozna ano, ale kam uprchlici nechteji. jsou zname nabidky z jizni Ameriky, avsak uprchlici davaji prednost a chteji Evropu, USA, Canadu, Australii :-)
ale to je na dlouhe a uz vlastne trochu jine vypraveni:-(
jeste dodat, ze nespravnou formulaci:
OdpovědětVymazat.... Negativní prvky ale zastínilo celosvětové nadšení z faktu, že v Rhodesii konečně padl apartheidní režim Iana Smithe, což bylo chápáno jako další krok směrem k demokratizaci Jihoafrické republiky."
uvadi na spravnou miru
Rozhovor s Ianem Smithem a dalšími.
K situaci v zemi nutno pripomenout, ze mnoho lidi utika zeZimbabwe, Mozabiku, Angoly do Jihoafricke republiky a tam odtud se zase mnoho jinych lidi snazi vystehovat. Jsou to presuny ne jednotlivcu a tisicu lidi! Svedci to o vaznych problemech v techto zemich, kdy mnozi jiz rezignovali a resi to odchodem.
Shodou náhod jsem narazil na Váš komentář k mému interview... a nemohu než s Vámi souhlasit. Faktem samozřejmě je, že léta 1976-79 už nejsou apartheidní (a ještě více to platí na těch několik měsíců na přelomu let 79-80, kdy se Rhodesie stala de jure zpět britskou državou), na druhou stranu takovéto nuance lze těžko vysvětlovat v interview v rozsahu půl tiskové strany.
OdpovědětVymazatHlavním cílem bylo spíše upozornit na "přehlížení" jistých (spíše větších) iregularit ve volebním procesu při prvních nezávislých volbách - a také na to, jak svět tyto "iregularity" klidně přehlédl v zájmu demokratizace nového Zimbabwe. Podrobnosti na toto téma lze nalézt v řadě starších i novějších publikací, které se postupně stále více odhalují fungování Mugabeho režimu i v dobách, kdy byl vnímán více než pozitivně.
Z raných věcí je to třeba Steven Chan a jeho vzpomínka (po 5 letech) The Commonwealth Observer Group in Zimbabwe, která je stále ještě optimistická (vyšla také v Zimabwe), ale Chan je dnes jedním z viditelných Mugabeho kritiků.
Za zmínku stojí i dvě vědecké publikace Terence Rangera Voices from the Rocks a Normy Krigerové Guerilla Veterans in Post-War Zimbabwe a pak dva novinářská shrnutí - Petera Stiffa Cry Zimbabwe a Martina Mereditaha Robert Mugabe. Power, Plunder and Tyranny in Zimbabwe.
V těchto knihách si - myslím - lze najít přesnější popis toho, co jsem ne úplně přesně shrnul do jedné věty.
Jaroslav Olša, jr.
Vážený pane,
OdpovědětVymazatděkuji za ocenění. Ten můj kommentář byla skutečně jen noticka, která je navíc nyní smutná, protože Ian Smith nedávno (20. 11. 2007) zemřel.
O dějiny Zimbabwe se zajímám již dlouho, v roce 1996 jsem napsal sedmistránkový text Od UDI k Zimbabwe. Tady je seznam pramenů a literatury:
1. Afrika dnes. Pressfoto, Praha 1980, pp. 189 - 191
2. K. Anthony Appiah: The Art of Sympathy. In The New Republic 28/208 (28 June 1993), pp. 30 - 37: recense Doris Lessing: African Laughter. Four Visits to Zimbabwe. Harper Collins, 442 pp.
3. Robert Blake: Sunshine and cheap beef in Shangri-la. In The Spectator 271 (21 August 1993), pp. 30 - 31: recense Peter Goodwin, Ian Hancock: Rhodesians Never Die. The Impact of War and Political Change on White Rhodesia, 1970 - 1980. Oxford University Press, Oxford, 416 pp.
4. Miles Hudson: Triumph or Tragedy. Rhodesia to Zimbabwe. London 1981
5. Otakar Hulec: Rhodesie. Zeměmi světa. Svoboda, Praha 1974, 134 pp.
6. Paul Johnson: Dějiny 20. století. Rozmluvy, Praha 1991, pp. 494 - 495
7. Paul Moorcraft: Rhodeasia’s War of Independence. In History Today 40 (September 1990), pp. 11 - 17
8. Kenneth O. Morgan: The People’s Peace. British History 1945 - 1989. Oxford University Press, Oxford 1990, pp. 91 - 92, 160 - 161, 222 - 223, 229, 270 - 272, 309, 407, 451 - 453
9. Eliakim Sibanda: Zimbabwe's Independence: Role of Diplomacy. In Africa Today 1-2/39 (1992), pp. 157 - 158: recense Michael Charlton: The Last Colony in Africa. Diplomacy and the Independence of Rhodesia. Basil Blackwell, Oxford 1990, 164 pp.
10. T. E. Vadney: The World since 1945. Penguin Books, London 1992, 2. ed., pp. 241 - 243, 499 - 500