Stalinista Ioannes Pragensis se vybarvil

Článek, jehož hlavním autorem je Ioannes Pragensis, Komunismus, který trpí jeho wikihříchem – vlastněním článku – a který není žádným pojednáním o kommunismu, nýbrž výtahem z dějin mezinárodního dělnické hnutí a vědeckého kommunismu, jak se to Ioannes Pragensis kdysi naučil, se stal předmětem zajímavé editační války.

Pro patafysický obsah článku přirozeně to byla válka mezi odborníky na trpaslíkologii: stalinistou Ioannem Pragensis na jedné straně a trockistou Atahualpou na druhé straně. Další trockista, JKB, se sice nezapojil, ale přesto musím dát za pravdu Atahualpovi, který evidentně zná autentického Lenina, zatímco Ioannes Pragensis pouze jeho stalinskou interpretaci z VUMLu.

Pragensova věta: "A já Vaše změny vylepšuji právě tím, že je revertuji, neboť nenalézám jiný způsob, jak text po Vašich zásazích zlepšit," by si zasloužila za wikivyznamenání za mimořádný příspěvek do zlaté pokladnice berenismu.

Okino, vrchní censor wikipedie

Dojemnou starost o mentální zdraví pubescentů na wiki předvedl Okino. Pozor, na Lucerně wikipedie nejen, že podnikáme osobní útoky proti wikipedistům a jiným cynikům (čti: kritisujeme wiki), ale dokonce zde diskutujeme o homosexualitě. A to je teprve ta pravá hrůza, dětičkám nepřipustná.

Nicméně, ani vrchní censor nebyl náležitě bdělý a ostražitý. Své fatální selhání by měl soudruh censor bez zbytečných řečí ihned napravit.

Updated.

Fenomenální úspěch aneb jak si ODS představuje sebepropagaci

Mezi mnoha jinými e-mailovými bulletiny dostávám zpravodaj ODS. V posledním čísle popisuje Alexandr Vondra údajný nebývalý úspěch kampaně "Evropě to osladíme", od níž distancovali i koaliční partneři: nejspíš něco, co tu nebylo od doby P. T. Barnuma.

Základním pravidlem Public Relations (P.R.) je, že produkt nesmí být prvoplánově směšný; hodnocení, zda se to podařilo, ponechávám na laskavém čtenáři.

Analysa dnešní politiky

Z pera členky ODS. Zpráva o affaiře z první ruky.

Irracionalita

Přiznám se, že mne fascinuje vše bizzarrní, pokud je to opravdu bizzarrní. Není podle mne pochyb, že Leo Pavlát, který diskutoval na blogu Michala Semína, je skutečný Leo Pavlát a že tomu, co napsal, skutečně věří.

Diskutovat roli židů ve VŘSR nemá žádný smysl stejně jako diskutovat roli křesťanů či muslimů. Věřící s tímhle podnikem neměli vůbec nic společného.

Co se týká Židů, tak nikdo přeci netvrdí, že by se ve VŘSR angažovali z nacionálních důvodů. Pojem "židobolševici" naznačuje, že bolševici byli Židé, nikoliv, že bolševici byli židovští nacionalisté, tedy sionisté. S tím má Pavlát problém: "ve jménu komunistické ideologie se naopak Židé judaismu i židovské národní příslušnosti zříkali." Tak o tom jsem neslyšel. Kommunism měl k nacionalismu reservovaný postoj, ale nikoho odnárodňovat nechtěl.

Čistá židovská ethnicita. Co to má být? Každý přeci patří do toho národa, kam se sám řadí a k němuž ho řadí ostatní. Popíral snad Sverdlov svou národnost?

Je otázkou, zda se židovští kommunisté chtěli vymanit z židovského prostředí. Analysovat jejich vlastní percepci by bezpochyby bylo zajímavé. Já jsem o tom nic nečetl, jen anekdotu, že se Lenin se Trockým během VŘSR mezi sebou bavili německy: ""Taková změna, skrývat se před Pereverzevovou policií v jeden okamžik, a být u moci následující okamžik, Es schwindelt (to s jedním zatočí)." A doplnil svá slova vířivým posunkem ruky." Byl to citát Büchnera: "Jeder Mensch ist ein Abgrund, es schwindelt einem, wenn man hinabsieht."

Tvrzení, že Židé podlehli illusi, že komunistická ideologie jim dá rovnoprávnost, je častou výmluvou. Ve skutečnosti by jim rovnoprávnost dali i demokraté: liberálové i socialisté. Po únorové revoluci snad nebyli rovnoprávní?

Pokud Světový židovský kongress není representantem světového židovstva, čím je? A ano, Židé mají na VŘSR metafysickou vinu. Je znakem mravní vyspělosti národa, pokud se za své minulé zločiny dokáže omluvit. Židé se tak řadí po bok Čechům, kteří to rovněž nedokáží.

Závěrem musím přiznat, že mne fascinují ty hrátky se slovy: ""židobolševik" se stalo jedním z hesel pro vyhlazování Židů za 2. světové války nacisty", "Evropa má židovsko-křesťanskou civilisaci" apod. Jako kdyby slova byla vše a věci nic. Přitom už Shakespeare napsal: "Co růži zvou, i zváno jinak vonělo by stejně".

Další fascinující ukázka berenismu

Cituji:

Odblokování člověka, který slibuje nápravu svého chování, vidím jako velmi pozitivní věc, mělo by se to dělat častěji, protože je velká naděje, že bude za svou šanci vděčný a nepošlape ji.

Neobyčejná perla ryzího berenismu. Přeloženo do běžné řeči: Právo editovat wikipedii je privilegium a velká čest. Kdokoli se proviní a o tuto výsadu je připraven, musí se dvojnásob snažit, aby jej božskými atributy nadaní správci/dozorci přijali zpět mezi loyální dělníky/otroky wikipedie.

Skutečnost je pochopitelně jiná: správci na projektu a na práci druhých jen parasitují a vesměs wikipedii nijak neprospívají, skutečnými tvůrci wikipedie jsou znerovnoprávnění, správci nejrůznějšími způsoby terorisovaní a utlačovaní editoři. Dobrá organisace správců a roztříštěnost oposice zatím brání změně, a tak editoři většinou jen "hlasují nohama" a projekt opouštějí.

Petr Paulczynski je sympaťák

Petr Paulczynski je sympaťák. Ne se všemi jeho názory lze souhlasit, ale na článek a dopis skutečný antisemitismus vyvolávajícího udavače reagoval přiměřeným způsobem. Škoda, že nekandiduje do Senátu.

Není to isolovaný případ

via Nautilus. "„Setkáváme se často s případy lidí, kteří přijdou s vymyšleným obviněním, tento je ale zcela výjimečný,“ citovala agentura Reuters mluvčího okresního soudu v saském Hainichenu Lutze Hasselmanna." Nesmysl, Kapitán má pravdu: "Jedná se o známý jev. Stejně jako v dobách inkvizice ochotní svědci viděli poletující čarodějnice nebo sabat u sousedky, i dnes generují slabší povahy svědectví na společenskou objednávku."

Rozhovor se Sarah Palin

Přiznala v něm: "other than a trip to visit soldiers in Kuwait and Germany last year, her only other foreign travel was to Mexico and Canada."

Lavrov v. Miliband

Lavrov tvrdí, že ve známém telefonickém rozhovoru s Milibandem nenadával britskému ministru zahraničí, nýbrž toliko citoval názor nejmenovaného evropského ministra zahraničí na Míšu Saakašviliho: "Je to zasraný šílenec."

Zrušení moderace

Protože na tento blog píše stále více lidí, kteří jsou určitě netrpěliví, kdy už bude jejich příspěvek zmoderován, zkusil jsem moderování vypnout. Bohužel, moulové (trollové) jako Petr Maule nikdy nespí, takže bylo nutné moderování opět zapnout, jinak bychom se umazali k smrti. Přesto bych chtěl dát stálým přispěvatelům nabídku: Pošlete mi e-mail a já Vás pozvu na LW. Nebudete mít z toho žádné povinnosti, jen Váš text nebude podléhat moderaci.

Updated.

Doležal o vztahu Paroubka ke Klausovi a Zemanovi

Jen zřídkakdy se stane, aby někdo dokázal vyslovit o thematu medialně znovu a znovu, celé roky propíraném a neskutečně otřepaném opravdu novou myšlenku a odkrýt nový úhel pohledu. Včera se to podařilo Bohumilu Doležalovi:

Paroubek není intelektuál jako Zeman, necítí s Klausem žádnou solidaritu, je to zkušený normalizační manažer a lidi jako Klaus považuje za vzbouřené podržtašky, s nimiž je třeba zamést (tak, jako se mu to brilantně podařilo se Zemanem).

Homofóbije a Wikipédije

Web D-FENS komentuje dění na české Wikipedii. Některé věci mi přijdou tak týden či dva zpátky, ale jinak je vidět, že si dění na Wikipedii všímá stále více lidí.

Manifest berenismu

Posvátnou mantrou právních ignorantů na české části původní wikipedie je: "Blokování není trest! Je to pouhé opatření." Koho by zajímalo podrobnější odůvodnění této hluboké myšlenky, může si je přečíst.

Nechodím ke kováříčkům, když mohu ke kováři, a proto jsem se nedávno Berena otázal, zda již nenastal čas ukončit ten směšný lynch, který vůči mně trvá již 3 roky. Pravil, že nesmím rok pomlouvat (čti: kritisovat) wikipedisty a wikipedii. To je mi svoboda slova milejší.

"Někdo se dopustí ošklivých osobních útoků a dostane ban. Po čase projeví účinnou lítost, slíbí, že už si na to dá pozor, že už to neudělá … pokud má ban jako u nás pouze ochrannou funkci, lze ho zrušit rovnou, protože hrozba opakování je díky vyjádření provinilce zanedbatelná." Inu, v pokročilém berenismu toto platí jen pro cyniky. Mně to doživotí nechtějí zkrátit ani na 20 let, jak jsem je slušně žádal.

Kánon české literatury

Dlouhá léta pracuji na kánonu světové literatury. Proto mne zaujala Corwexova poznámka o současném středoškolském kánonu české literatury: "minimálně středními školami se táhne spíše mírně promýcený než obohacený kánon z dob ČSSR, a hlavně bych v jeho vyjádření viděl kromě povzdechu prostě upozornění na ošidnost kánonů, byť je třeba jejich utváření zrovna méně spjato se státní politikou. Vší tou suchopárnou postkoloniální, feministickou a podobnou literaturou na to téma se prokousávat nehodlám, ale snad se nikdo nebude tvářit, že dosazením Klímy a vyškrtnutím Majerové jsme získali nějaký definitivní panteon."

Je pozoruhodné, jak se literatura stále ještě učí po jménech, nikoliv po dílech. Jako kdyby všechna díla jednoho autora byla geniální, zatímco autor jedné knihy nestál za zmínku. Přitom Nejkrásnější svět se určitě v pubertě dá číst.

Tak tady jsou knihy mého zárodečného českého kánonu:

1. Karel Hynek Mácha: Máj
2. Karel Jaromír Erben: Kytice
3. Božena Němcová: Babička
4. Jan Neruda: Povídky malostranské
5. Alois Jirásek: Temno
6. Petr Bezruč: Slezské písně
7. Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha
8. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
9. Jiří Wolker: Těžká hodina
10. Rudolf Těsnohlídek: Liška Bystrouška
11. Jaroslav Durych: Sedmikráska
12. Vladislav Vančura: Rozmarné léto
13. Karel Čapek: Povidky z jedné a druhé kapsy
14. Karel Čapek: Ze života hmyzu
15. Eduard Bass: Cirkus Humberto
16. Vladimír Neff: Sňatky z rozumu
17. Josef Škvorecký: Zbabělci
18. Vladimír Holan: Noc s Hamletem
19. Václav Havel: Zahradní slavnost
20. Vladimír Páral: Milenci a vrazi
21. Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále
22. Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí

Updated na základě diskusse pod článkem. Dětskou literaturu jsem po úvaze škrtnul. Patří do jiného kánonu.

Význam slov

Tak jsem hodlal věc vyjasnit, ale i Tomáš Pecina i Kapitán mne pochopili příliš doslovně. Debata přeci nebyla o dualitě vědec – inženýr, kterou oba chápou příliš doslovně, nýbrž o dualitě primární a sekundární pramen. Proto jsem vymodeloval vědce, který používá primární prameny (samozřejmě, že ne vždy) a inženýra, který používá sekundární prameny (samozřejmě, že ne vždy). Asi to bylo příliš abstraktní a oba pojmy příliš zatíženy svým obvyklým významem.

Ve skutečnosti v ČR skoro žádný vědec, tj. člověk který posune theorii, není. Jsou tu jen samí výzkumníci, tj. lidé, kteří produkují data pro vědce.

Polemika s Kapitánem

Kapitán napsal polemiku s mým starším článkem. Obávám se, že každý hovoříme o něčem poněkud jiném. Pokusím se tedy znovu a lépe vysvětlit své postoje, když zůstaly nepochopeny.

Základem každého poznání je přesné pojmosloví. Nemám-li přesné pojmy, nemůžu mít ani relevantní poznání. Používám-li pleonasmy jako je trvalé bydliště, davový lynch či lidová demokracie, mé poznání je rozplizlé už definičně a málo smysluplné.

Nejprve k pojmu intelektuál. Znamená prostě: vzdělanec. Tento pojem není přesně definovaný, takže nemá smyslu na něm stavět snahu o důkladnější poznání. Slouží pouze k prvnímu přiblížení. Podle restriktivní francouzské definice je vzdělencem ten, komu vyjde jeho vlastní kniha. Mně se více zamlouvá extensivní definice, že intelektuálem je ten, kdo se zamýšlí nad tím, jak věci fungují a je k tomu vybaven určitou sadou vědomostí. K tomu však není třeba "papír", který čecháčkové tak přeceňují. Právním intelektuálem je Tomáš Pecina, protože se zamýšlí nad tím, jak právo funguje. Právními intelektuály není mnoho právníků (raději nebudu jmenovat), protože právo jen tupě aplikují, případě jsou schopni pouze triviální úvahy.

Společně s Julesem Vernem bych odlišit vědce / umělce, kteří přinášejí originální výtvory, a inženýra (tím myslím ideální typ, nikoliv absolventa ČVUT), který je jen používá. Samozřejmě, že to používání není mechanická robotická práce a vyžaduje myšlení. Ale úplně jiného druhu než je kreativita tvůrců. Když si bude inženýr hrát na vědce, nebude ani tím, ani oním, nýbrž směšným strýčkem Františkem ze Saturnina. Když vědec nebude ve svém základu inženýrem, nebude vědcem, nýbrž Diogénem ze sudu. Géniové rostou na ramenech obrů. Ale uznávám, že druhá these je sporná. Přilišné poznání může bránit intuici. Genialita je irracionální a nevypočitatelná.

Inženýr primární prameny nepotřebuje. Naproti tomu musí dokonale znát sekundární literaturu. Výběr sekundární literatury není aktem víry, nýbrž aplikací znalosti. Pak se nemůže stát, že bude ignorovat závěry moderní biologie o užitečnosti homosexuality pro populaci, když se na celou věc chceme dívat biologicky. Jsem také "inženýr" a snažím se nebýt ignorantem.

Nepochybuji o tom, že vědec / umělec je něco víc než inženýr. Géniů je velice málo. Proto je taková škoda, že mstivý udavač zašlapal Luboše Motla, ať už si o jeho mimovědecké činnosti myslíme cokoliv. Nemají géniové nárok na vyšší míru tolerance okolí?

Na závěr bych chtěl dodat, abychom si nepletli vědce s pouhým výzkumníkem, jak činí obecný jazyk, protože výzkumník není nic než inženýr sui generis.

Updated.

Výpověď oběti mediální štvanice

Věra Jourová, která v letech 2004-2006 byla náměstkyně ministrů ČSSD pro místní rozvoj (Jiřího Paroubka a Radko Martínka).

Michal Semín o Rusku

Je vždy osvěžující si přečíst něco, co nezapadá do mediálního mainstreamu. Tak i hlas katholického ultrakonservativce: "Ruský národ byl nejmocnějším národem Sovětského svazu, a nese tedy největší míru odpovědnosti za spáchané zločiny a příkoří, způsobená okolním národům. Přesto bychom neměli zapomínat na to, že příčinou rozpínavosti SSSR nebyla snaha Ruska dobýt svět, ale mesianistická ideologie komunismu, jež byla Rusku implantována zvenčí. Komunismus se nezrodil v Rusku (většina bolševických vůdců byla židovského původu) a je to jen shoda historických okolností a určité rysy ruské národní povahy, jež z Rusů učinily mozkové centrum komunistické říše. Komunistická ideologie hraje v současné ruské společnosti jen zanedbatelnou roli. Daleko důležitější úlohu dnes hraje státem podporované národovectví a pravoslaví. Tím se také dnešní Rusko liší od Západu, kde je ohled na národ či náboženství ze strany státu téměř nulový. Mám k ruskému pravoslaví z řady důvodů kritický postoj, ale jedno mu upřít nemohu – v dnešním Rusku je hrází proti libertinismu, trůnícímu v západních demokraciích."

Pozornosti doporučuji i následnou diskussi mezi autorem a Leo Pavlátem.

Updated.

Politické názory Václava Klause

Jsou do značné míry záhadou. Bývá označován tu za liberála, tu za konservativce, ale nic z toho nesedí. Sofistikovanější nálepka zní, že je "konservativně–liberální", ale to je podobný nesmysl, jako kdyby někdo řekl, že je "horko–studený". Konservativism a liberalism jsou jako oheň a voda. Byť mají v porovnání se socialismem mnohé společné, v některých aspektech (homosexualita, svoboda projevu, euthanasie, potraty) se člověk musí vždy rozhodnout, zda bude liberálem či konservativcem.

Proto je nutno přivítat flame war, která se na Jiném právu rozvinula o článku, který se původně jmenoval Václav Klaus se přihlásil k ideovým základům totality. Takto explicitně formulovaný odpor většiny právníků k ekonomovi Klausovi nakonec nenechal tu menšinu, která jeho názory sdílí, klidnou. Své názory proto v diskussi představil i blízký spolupracovník presidenta republiky, Pavel Hasenkopf.

První komplexní hodnocení Václava Klause přinesl Tomáš Pecina. Ačkoliv jeho text je výstižnou zkratkou, ve výsledku se jedná spíše o karikaturu. Byť i karikatura může mnohé osvětlit, osobně dávám přednost neutrální deskripci.

Vynechám názory protistrany na theorii práva, protože se domnívám, že president republiky v tomto oboru ucelené názory nemá, takže přejímá názory Hasenkopfovy. Podstatnější jsou názory politické, které jsou zjevně autentické. Je problém, jak je představit, aby z toho nevznikla aforistická zkratka. Proto zvolím rozsáhlé, co nejvýstižnější, citace:

ideály do právní teorie nepatří. Různá společenská uspořádání jsou různě chtěná různými skupinami lidí, právo je jen zboží svého druhu, a prohlásit některé vztahy za přirozené považuji za poměrně pokrytecký způsob, jak svým představám de lege ferenda poskytnout výhodu ještě před jednáním.

Iusnaturalismus patří do politiky a ne do práva, a kdo se k němu hlásí, minul se povoláním: Měl se dát na politiku a ne na právo. Svým způsobem je takový člověk demokracii mnohem nebezpečnější, než sebešílenější poslanec, protože onen poslanec podléhá aspoň nějaké veřejné kontrole – i kdyby byl sebepitomnější, pořád má větší právo rozhodovat o tom, jak mají druzí žít, než z řetězu platného práva utržený soudce, který někdy není odpovědný ani sám před sebou.

Oněmi měkčími variantami [zrušení dělby moci] jsou zcela nepochybně myšleny jakékoli pokusy o vychýlení checks and balances z rovnováhy, např. o odpoutání jedné moci od zbylých dvou. Takovou měkčí variantou byl třeba včerejší názor Petra Pitharta, který ve svém projevu zjevně pozapomněl, že zákonodárcem je Parlament a nikoli vláda, stejně jako různé pokusy o nekontrolovatelnost justice.

Neexistuje žádná absolutní spravedlnost, absolutní přirozenost, žádné absolutní dobro, žádné absolutní zlo.

Smyslem tvorby práva není najít správné uspořádání, smyslem je najít fungující uspořádání - takové, abychom se tu pokud možno nepokousali. Tudíž je třeba vycházet z toho, co lidi chtějí, a ne z toho, co si myslíme, že je pro ně dobré.

Vám se normativní teorie nelíbí? Mně ano. Vše tam do sebe zapadá s matematickou přesností a netřeba si tudíž nic domýšlet, vymýšlet a vůbec cucat z prstu.

Důvod, proč Václav Klaus není liberálem, přesvědčivě ukázal Matěj Šuster. Je však konservativcem? Není, protože má neúctu k odkazu předků a Církev mu nic neříká. Je neokonservativcem? Není, protože Nové americké století není koncept, který by podporoval. Čím tedy je?

Připadá mi, že je jakýmsi postmoderním positivitistou. Postmoderním je proto, že sdílí skepsi k velkým vyprávěním jako je (paleo-, ale i neo-)konservativism. "[P]rávo je - a má být - výsledkem (a nástrojem) politiky. Nikoli naopak. Cítí-li právník vnitřní potřebu právo tvořit, nechť kandiduje do parlamentu a získá k tomu mandát." Já jako koherenční iusnaturalista se naopak společně s konservativci domnívám, že politika je nástrojem práva.

Positivistou je proto, že se hlásí k preskriptivním positivistům (J. Allen, J. Waldron, T. Campbell, J. Goldsworthy): "Demokratičtí právní positivisté požadují, aby jmenovaní soudci byli co nejvíce omezeni rozhodnutími volených zákonodárců." Ve své absolutisaci demokracie je tak Klaus velice blízko neokonservativcům, kteří svým konceptem bránící se (opevněné) demokracie (jejím autorem je potomní přední nacista Carl Schmitt) ji často redukují na tyrannii většiny. Jak říká Jan Petrov: "Materiální i imateriální blahobyt společnosti závisí na jemném vybalancování mezi vládou lidu a vládou řádu. A soudci ÚS (jmenováni poměrně nepřímo) a prezident (volen jen o málo příměji) reprezentují spíš ten řád."

Updated.