7. února 2009
On-line magazín Revue politika
Dovoluji si upozornit na nový on line politický magazín Revue politika, který od ledna 2009 vychází výhradně na internetu poté, co bylo zastaveno vydávání jeho tištěné verze. Tu má nahradit Revue Kontexty, kterou vydavatel Centrum pro studium demokracie a kultury plánuje jako nadčasový intelekutálně-kulturní dvouměsíčník.
Podivné kardinálovo vyjádření
Miloslav Vlk o papežově rozhodnutí napsal: "neudržitelný způsob uskutečnění tohoto gesta milosrdenství", "Dělá to dojem, že Vatikán bral příliš na lehkou váhu tento krok" a se sympathiemi informuje o postoji německých biskupů.
Dělá to dojem, že Miloslav Vlk bere na příliš na lehkou váhu svou povinnost poslušnosti vůči Svatému otci a vyjadřuje se neudržitelným způsobem. Jen více takových otců, jen více takových svatých.
Dělá to dojem, že Miloslav Vlk bere na příliš na lehkou váhu svou povinnost poslušnosti vůči Svatému otci a vyjadřuje se neudržitelným způsobem. Jen více takových otců, jen více takových svatých.
Mýthus černého čtvrtku
Jak to bylo s velkou krisí? Článek jasně ukazuje, že finanční krise přicházejí a zase odcházejí. Podstatné jsou až hospodářské krise. V USA začala až v roce 1930.
Pavel Kohout v roce 2004: "Banky například ve velkém půjčovaly farmářům za zástavu jejich pozemků a budov. Nijak se přitom nestrachovaly o to, že by ceny nemovitostí mohly spadnout na zlomek původní hodnoty." Lidstvo je nepoučitelné, a to nejen ve svých chybách, ale i ve svém optimismu: "Bankovní sektor zůstal díky kvalitnímu risk managementu stabilním pilířem americké ekonomiky. Za zmínku stojí i reakce Federálního rezervního systému, který dnes nemá nic společného s onou nezkušenou a školácky chybující institucí, jakou byl koncem 20. let." "V současné době budí obavy obrovský nárůst cen nemovitostí zejména v USA a Velké Británii. Bude velmi zajímavé pozorovat budoucí vývoj těchto trhů." A na to jsme dojeli.
Pavel Kohout v roce 2004: "Banky například ve velkém půjčovaly farmářům za zástavu jejich pozemků a budov. Nijak se přitom nestrachovaly o to, že by ceny nemovitostí mohly spadnout na zlomek původní hodnoty." Lidstvo je nepoučitelné, a to nejen ve svých chybách, ale i ve svém optimismu: "Bankovní sektor zůstal díky kvalitnímu risk managementu stabilním pilířem americké ekonomiky. Za zmínku stojí i reakce Federálního rezervního systému, který dnes nemá nic společného s onou nezkušenou a školácky chybující institucí, jakou byl koncem 20. let." "V současné době budí obavy obrovský nárůst cen nemovitostí zejména v USA a Velké Británii. Bude velmi zajímavé pozorovat budoucí vývoj těchto trhů." A na to jsme dojeli.
6. února 2009
Největší inflace v dějinách lidstva
motto: "No, ještě je možnost, že natištěné peníze jen zvýší inflaci a vytáhnou tak hodnoty z kont bohatých. Fungovalo by to, kdyby se zároveň valorizovaly platy, pak by došlo ke změně rozdělení bohatství." Cnemo
Jedním z dávných cílů marxistů bylo kromě zrušení dědictví (což bylo však příliš pomalé opatření), inflace. V praxi to vyzkoušeli v Maďarsku, mezi 4. dubnem 1945 až 1. srpnem 1946. Výsledkem byla stotrillionová bankovka (100 000 000 000 000 000 000 pengő) a plánovaná trilliardová (1 000 000 000 000 000 000 000 pengő). V červenci 1946 se ceny zdvojnásobovaly každých 15 hodin.
Jedním z dávných cílů marxistů bylo kromě zrušení dědictví (což bylo však příliš pomalé opatření), inflace. V praxi to vyzkoušeli v Maďarsku, mezi 4. dubnem 1945 až 1. srpnem 1946. Výsledkem byla stotrillionová bankovka (100 000 000 000 000 000 000 pengő) a plánovaná trilliardová (1 000 000 000 000 000 000 000 pengő). V červenci 1946 se ceny zdvojnásobovaly každých 15 hodin.
© Magyar Nemzeti Múzeum Történeti Fényképtára4. února 2009
V Bibli je všechno
3. února 2009
Zrůdná strana feminismu
Kritikům feminismu se hodí jakýkoliv, i zcela nesmyslný argument. Bohumil Doležal napsal: "Nedovedu pochopit jedno: proč se v takovýchhle případech automaticky předpokládá, že když se natočí prasárna, nese za to zodpovědnost v první řadě ženská. Je to odvrácená, zrůdná strana feminismu, který zachvátil tuhle bohaprázdnou a mravně rozloženou společnost. Vůbec nechci učitelku vyviňovat. Jen si myslím, že v prefeministických společnostech, které nestaví na úplné rovnosti muže a ženy, nýbrž na tom, že ženu je třeba chránit, platí v tomhle případě pro ženu jakási presumpce neviny."
Ve skutečnosti ti, kteří dotyčnou učitelku odsuzují, tak nečiní pro to, že je žena, ale protože je starší. Myslí si, že "měla mít rozum". S feminismem to nijak nesouvisí, naopak ve feministické společnosti by dotyčná měla sexuální svobodu a nikdo by jí za toto video neodsuzoval. Na druhou stranu je pravda, že jsem nikdy neslyšel o ženě, která by se mstila zveřejněním choulostivých snímků.
Ve skutečnosti ti, kteří dotyčnou učitelku odsuzují, tak nečiní pro to, že je žena, ale protože je starší. Myslí si, že "měla mít rozum". S feminismem to nijak nesouvisí, naopak ve feministické společnosti by dotyčná měla sexuální svobodu a nikdo by jí za toto video neodsuzoval. Na druhou stranu je pravda, že jsem nikdy neslyšel o ženě, která by se mstila zveřejněním choulostivých snímků.
2. února 2009
Ačkoliv jsem dostal několik pozvánek do LinkedIn, dosud jsem odolal. Naproti tomu fenomén FB mne již dlouho lákal. Co na tom kdo vidí? O weekendu jsem to vyzkoušel a zde jsou výsledky mých pokusů.
Na FB je momentálně 99 784 (počet členů sítě "Czech Republic") až 228 320 Čechů (podle odhadu FB pro dosah reklamy). Smysluplnost v tom moc nevidím, ale stejně jako ostatní služby Web 2.0 je to silně návykové. Vtip je v používání pravého jména a fotky. Mulťáci se prý penalisují.
FB přesně vystihuje anglosaskou mentalitu soutěživosti. Stejně jako o Valentýnu máte dostat co nejvíce přání, na Sylvestra co nejvíce novoročenek, tak v FB je podstatné mít co nejvíce "přátel" (výraz FB pro kontakty). Šíleným úsilím jsem jich první den získal 15; nyní jich mám již bez větší snahy 26. Z toho je 17 mužů a 9 žen. Celkem 17 lidí znám z reálného života, 7 jen virtuálně a 2 vůbec. Celkem 5 lidí nemá portraitní fotku.
Podstatou FB je nekonečné sdělování toho, co právě děláte. To mne nebaví, vždy jsem byl spíš na názory než na činnosti. Je to však v přímém přenosu, takže je to docela poutavé.
Co na FB příliš nefunguje, jsou "applikace", tj. plugins zřejmě v Javě. Jsou hrozně pomalé a člověk jim musí upsat duši, když je chce nainstallovat.
Updated.
Na FB je momentálně 99 784 (počet členů sítě "Czech Republic") až 228 320 Čechů (podle odhadu FB pro dosah reklamy). Smysluplnost v tom moc nevidím, ale stejně jako ostatní služby Web 2.0 je to silně návykové. Vtip je v používání pravého jména a fotky. Mulťáci se prý penalisují.
FB přesně vystihuje anglosaskou mentalitu soutěživosti. Stejně jako o Valentýnu máte dostat co nejvíce přání, na Sylvestra co nejvíce novoročenek, tak v FB je podstatné mít co nejvíce "přátel" (výraz FB pro kontakty). Šíleným úsilím jsem jich první den získal 15; nyní jich mám již bez větší snahy 26. Z toho je 17 mužů a 9 žen. Celkem 17 lidí znám z reálného života, 7 jen virtuálně a 2 vůbec. Celkem 5 lidí nemá portraitní fotku.
Podstatou FB je nekonečné sdělování toho, co právě děláte. To mne nebaví, vždy jsem byl spíš na názory než na činnosti. Je to však v přímém přenosu, takže je to docela poutavé.
Co na FB příliš nefunguje, jsou "applikace", tj. plugins zřejmě v Javě. Jsou hrozně pomalé a člověk jim musí upsat duši, když je chce nainstallovat.
Updated.
1. února 2009
Assimilace a integrace
Rozhovor s Alainem de Benoistem. Stanislas-Marie-Adélaïde, comte de Clermont-Tonnerre, zavražděný jakobíny, prohlásil: « Il faut tout refuser aux Juifs comme nation et tout accorder aux Juifs comme individus. »
"There are only two models for the construction of Europe: the empire and the nation-state. The latter, which became a political concept with the Revolution, is directly linked to individualism as a value (Louis Dumont). Too big to solve little problems, too small to solve big ones, it is especially incapable of controlling the trans-state expansion of an economic sphere which has become globalized. The empire, understood in the most traditional sense, seems to be the only model which can reconcile the one and the many: it is the polity which organizes the organic unity of its different components while respecting their autonomy. As a European citizen of French nationality, I am one of those "federalists" Le Pen denounces who believes it is possible to create a federal political unity in Europe on the basis of peoples and regions. What bothers me is that I do not see the Maastricht Treaty leading to an autonomous, politically sovereign Europe determined to acquire the equivalent of what the Monroe Doctrine was for the US, but rather a phantom of Europe, a Europe of the unemployed, the absent and the impotent, a free trade zone governed on the theoretical level by ultra-liberal monetary principles and, on the practical level, by administrators and bankers who neither have a political project nor democratic legitimacy … There is talk for example, of "transfers of sovereignty." I am not opposed to this. But what new sovereign entity do they benefit? They benefit no one, so that the so-called transfers really only represent the abandonment of sovereignty."
"There are only two models for the construction of Europe: the empire and the nation-state. The latter, which became a political concept with the Revolution, is directly linked to individualism as a value (Louis Dumont). Too big to solve little problems, too small to solve big ones, it is especially incapable of controlling the trans-state expansion of an economic sphere which has become globalized. The empire, understood in the most traditional sense, seems to be the only model which can reconcile the one and the many: it is the polity which organizes the organic unity of its different components while respecting their autonomy. As a European citizen of French nationality, I am one of those "federalists" Le Pen denounces who believes it is possible to create a federal political unity in Europe on the basis of peoples and regions. What bothers me is that I do not see the Maastricht Treaty leading to an autonomous, politically sovereign Europe determined to acquire the equivalent of what the Monroe Doctrine was for the US, but rather a phantom of Europe, a Europe of the unemployed, the absent and the impotent, a free trade zone governed on the theoretical level by ultra-liberal monetary principles and, on the practical level, by administrators and bankers who neither have a political project nor democratic legitimacy … There is talk for example, of "transfers of sovereignty." I am not opposed to this. But what new sovereign entity do they benefit? They benefit no one, so that the so-called transfers really only represent the abandonment of sovereignty."
Fariseové
Debata o skandální 12. části Amidy sklouzla v metadebatu o tom, jak píšu. Bylo mi vyčteno, že nepíšu příliš holisticky, že pouze kommentuji jednotliviny. Ano, to je pravda a vůbec se za to nestydím. Abychom mohli vytvářet konstrukce musíme mít na čem stavět, mít solidní pramennou základnu, jinak jen reprodukujeme mýthy.
Další požadavek, který se často objevuje (zejména u p. Zemana) je ten, že bych měl psát vyváženě, tj. nejen o záporech, ale i kladech. Jenže já nepíšu vědeckou studii. Pouze svým kaménkem přispívám do obecné rozpravy. Ta je často poničena propagandou a vyvážený text nevznikne tak, že mechanicky spojím dvě propagandy do jednoho textu.
Nicméně jsem nyní dostal chuť napsat vyváženější text, a to o fariseích (Φαρισαιος, פרושים). Až do povstání makabejských (167–160 př. n. l.) byl judaism poměrně tuctové náboženství. Výjimečný byl sice monotheism a babylónské zajetí (606–536 př. n. l.), nicméně hinduistický kathenotheism se od něj zase tolik neliší. Saducejský judaism byl skrznaskrz tradiční: Zvláštní kasta kněží přinášela Bohu zvířecí oběti.
Situace se mění za povstání makabejských, což byl pokus vyrovnat židovství s výzvou hellénismu. Konflikt začal politicky: Judea byla ve sféře zájmu jak egyptské ptolemaiovské říše, tak syrské seleukovské říše. V 60. letech byla Judea autonomní součástí seleukovské říše, která podporovala hellénisaci. V občanské válce mezi tradicionalistou Oniášem III. (חוניו) a jeho hellenistickým bratrem Jásonem (יסון) hellénisté prohráli, přestože Judea zůstala pod svrchovaností seleukovské říše.
Občanská válka měla plno zvratů. Během ní byl veleknězem (כהן גדול) ustanoven proseleukovský héllenista Jáchym (אלקימוס), ačkoliv neměl rodové předpoklady. Oniášovci ztratili trpělivost a odešli do podzemí a do egyptského exilu, kde Oniáš IV. ustanovil alternativní chrám (zbořen v roce 73 n. l., současně s jerusalémským).
Hellénisté se však setkali s celonárodním odporem. Vítězná národní strana Hašmoneovců Jidáše a Jonáthána Makabejského se během let 159–153 př. n. l. zkonsolidovala a obsadila úřad velekněze, ačkoliv k tomu stejně jako Jáchym neměla rodové předpoklady. Legitimisté („zbožní“) se s tím nesmířili a zůstali v podzemí i exilu. Jejich vůdcem byl neznámý Učitel spravedlnosti, velekněz v letech 159–153 př. n. l.
V roce 136 př. n. l. se zbožní rozpadli na dvě skupiny. První část zůstala v podzemí – essejci. Druhá část vedená „Mužem lži“ (essejské označení) se vrátila do společnosti – „oddělení“ (farisejové) a kritisovala vládnoucí hašmoneovské saduceje. Bývají označováni za „lidovou“ sektu (v protikladu k saducejské sektě establishmentu), ale to je nepřesné. Pod vlivem kommunismu si pod pojmem „lid“ představíme obvykle plebs, nicméně fariseové byli především národním (populus) hnutím, tj. celostním, neuznávájícím odlišnost establishmentu a ostatních.
Fariseové modernisovali židovskou theologii. Zrušili zvláštní kastu kněží (stejně jako v novověku protestanti) a vyhlásili všeobecné kněžství všech židů, což znamenalo, že všichni židé musí dodržovat kašrut (כַּשְרוּת). Fariseové kritisovali imperiální politiku a nucenou konversi na judaism. Místo chrámu byla hlavní modlitebna (synogoga) s učitelem (rabínem); v protestantství analogicky s kazatelem. Fariesové byli odpůrci theokracie a trvali na oddělení světské a sakrální moci.
Ačkoliv zboření druhého chrámu (70 n. l.) je jistě mezník židovských dějin, jeho význam se přeceňuje. Pro židy bylo mnohem důležitější se vyrovnat s křesťanskou výzvou a teprve v letech 100–500 n. l. vzniká judaism v dnešní (orthodoxní) podobě. Židovství je tedy mladší než křesťanství.
Především zbořením druhého chrámu saduceové nezanikli. Byť bez opory v establishmentu trvali jako menšina dále a po roce 767 se změnili se Karaity. Židé nebyli z Judey vyhnáni Vespasiánem, ale až po Bar Kochbově povstání (132–135); ne přirozeně všichni. Centrem židovství se místo Jerusaléma stal Babylón v Mesopotámii a Tiberias v Galileji.
Další požadavek, který se často objevuje (zejména u p. Zemana) je ten, že bych měl psát vyváženě, tj. nejen o záporech, ale i kladech. Jenže já nepíšu vědeckou studii. Pouze svým kaménkem přispívám do obecné rozpravy. Ta je často poničena propagandou a vyvážený text nevznikne tak, že mechanicky spojím dvě propagandy do jednoho textu.
Nicméně jsem nyní dostal chuť napsat vyváženější text, a to o fariseích (Φαρισαιος, פרושים). Až do povstání makabejských (167–160 př. n. l.) byl judaism poměrně tuctové náboženství. Výjimečný byl sice monotheism a babylónské zajetí (606–536 př. n. l.), nicméně hinduistický kathenotheism se od něj zase tolik neliší. Saducejský judaism byl skrznaskrz tradiční: Zvláštní kasta kněží přinášela Bohu zvířecí oběti.
Situace se mění za povstání makabejských, což byl pokus vyrovnat židovství s výzvou hellénismu. Konflikt začal politicky: Judea byla ve sféře zájmu jak egyptské ptolemaiovské říše, tak syrské seleukovské říše. V 60. letech byla Judea autonomní součástí seleukovské říše, která podporovala hellénisaci. V občanské válce mezi tradicionalistou Oniášem III. (חוניו) a jeho hellenistickým bratrem Jásonem (יסון) hellénisté prohráli, přestože Judea zůstala pod svrchovaností seleukovské říše.
Občanská válka měla plno zvratů. Během ní byl veleknězem (כהן גדול) ustanoven proseleukovský héllenista Jáchym (אלקימוס), ačkoliv neměl rodové předpoklady. Oniášovci ztratili trpělivost a odešli do podzemí a do egyptského exilu, kde Oniáš IV. ustanovil alternativní chrám (zbořen v roce 73 n. l., současně s jerusalémským).
Hellénisté se však setkali s celonárodním odporem. Vítězná národní strana Hašmoneovců Jidáše a Jonáthána Makabejského se během let 159–153 př. n. l. zkonsolidovala a obsadila úřad velekněze, ačkoliv k tomu stejně jako Jáchym neměla rodové předpoklady. Legitimisté („zbožní“) se s tím nesmířili a zůstali v podzemí i exilu. Jejich vůdcem byl neznámý Učitel spravedlnosti, velekněz v letech 159–153 př. n. l.
V roce 136 př. n. l. se zbožní rozpadli na dvě skupiny. První část zůstala v podzemí – essejci. Druhá část vedená „Mužem lži“ (essejské označení) se vrátila do společnosti – „oddělení“ (farisejové) a kritisovala vládnoucí hašmoneovské saduceje. Bývají označováni za „lidovou“ sektu (v protikladu k saducejské sektě establishmentu), ale to je nepřesné. Pod vlivem kommunismu si pod pojmem „lid“ představíme obvykle plebs, nicméně fariseové byli především národním (populus) hnutím, tj. celostním, neuznávájícím odlišnost establishmentu a ostatních.
Fariseové modernisovali židovskou theologii. Zrušili zvláštní kastu kněží (stejně jako v novověku protestanti) a vyhlásili všeobecné kněžství všech židů, což znamenalo, že všichni židé musí dodržovat kašrut (כַּשְרוּת). Fariseové kritisovali imperiální politiku a nucenou konversi na judaism. Místo chrámu byla hlavní modlitebna (synogoga) s učitelem (rabínem); v protestantství analogicky s kazatelem. Fariesové byli odpůrci theokracie a trvali na oddělení světské a sakrální moci.
Ačkoliv zboření druhého chrámu (70 n. l.) je jistě mezník židovských dějin, jeho význam se přeceňuje. Pro židy bylo mnohem důležitější se vyrovnat s křesťanskou výzvou a teprve v letech 100–500 n. l. vzniká judaism v dnešní (orthodoxní) podobě. Židovství je tedy mladší než křesťanství.
Především zbořením druhého chrámu saduceové nezanikli. Byť bez opory v establishmentu trvali jako menšina dále a po roce 767 se změnili se Karaity. Židé nebyli z Judey vyhnáni Vespasiánem, ale až po Bar Kochbově povstání (132–135); ne přirozeně všichni. Centrem židovství se místo Jerusaléma stal Babylón v Mesopotámii a Tiberias v Galileji.
31. ledna 2009
Saducejský pohled na fariseje
Ačkoliv se soudí, že saduceové zmizeli, ve skutečnosti se jen přejmenovali na Karaity. Co soudí o dnešním většinovém, tj. farisejském (z Φαρισαιος), židovství? "Qumránské texty je nazývají "stavitelé zdí", jsou spojováni s touhou po moci, deformací zákonů Tory a obětí, lhaním, pomluváním… Věřili, že Bůh řídí lidské konání a vyměřuje odměny a tresty v budoucím životě. Věřili v mrtvýchvstání a v anděly – zde je patrný vliv babylónského zoroastrismu … Farizejové byli výrazně ovlivněni řeckou kulturou. Podle řeckého vzoru se začínají objevovat učitelé [tj. rabíni] a jejich žáci … Farizejové se stali atraktivní, protože učitelem se na rozdíl od kněze mohl stát každý (chudý, bohatý či konvertita)."
Essejci byli potomci legitimních saduceů, kteří byli zbaveni moci během povstání makkabejských.
Updated.
Essejci byli potomci legitimních saduceů, kteří byli zbaveni moci během povstání makkabejských.
Updated.
30. ledna 2009
Emil Maurice
Ačkoliv měl židovského pradědečka a byl tak z 12,5 % Žid, byl to přítel Adolfa Hiltera a jeho sok v lásce. Norimberské zákony sice regulovaly židovství až od 25 %, nicméně na práci v SS byly zvýšené nároky. Emil Maurice byl sice zakladatelem SS (měl legitimaci č. 2), ale Heinrich Himmler (legitimace č. 168) mu šel po krku. Hilter však starého kamaráda ubránil a "[v] roce 1939 musel pak Himmler na Hitlerovo naléhání povýšit Maurice na Oberführera SS."
Na druhou stranu herec Theo Lingen měl být pronásledován "pro židovský zjev", jímž "kazil rasový instinkt německého národa". "Hitler to rozmrzele odmítl".
Na druhou stranu herec Theo Lingen měl být pronásledován "pro židovský zjev", jímž "kazil rasový instinkt německého národa". "Hitler to rozmrzele odmítl".
Lhář Ignác Pospíšil
Je obecně známo, že Nácek Pospíšil je nestydatý lhář (naposledy jsem jeho obsedantní lhaní popsal v článku K e-mailové přestřelce Vrby a Cynika).
Teď se ten zoufalec snaží veřejnosti nabulíkovat, že jsem "právní diletant" a že jsem "svůj článek přepsal. Pozdě, ale přece. :-)". Ve skutečnosti jsem pouze pouze odstranil chybný popis skutkového stavu: "protože dospěl k názoru, že jeho vysvěcení na biskupa nebylo v rozporu s církevním právem" a článek aktualisoval o to, že se Cynik konečně vymáčknul: "Hysterie některých židovských představitelů a některých médií v této souvislosti svědčí pouze o jejich omezenosti a neznalosti. Tenhle nesmyslný vřískot nedělá dobrý dojem."
Od notorického lháře Ignáce Pospíšila, neschopného vystudovat libovolnou vysokou školu, se nic lepšího nedá čekat. Nicméně, protože ArbCom skandálně neudělil Cynikovi žádný trest, takže tento maturant opět dělá na wiki bordel, a protože Nácek Cynik podle nepřipustil na své žumpě můj kommentář, který věc uváděl na pravou míru (neschopnost Ignáce Pospíšila rozlišit mezi popisem skutku a právní kvalifikací; co od pouhého středoškoláka, s jeho právním bezvědomím, čekat), ArbComu v nejbližší době přistane žádost o arbitrage, která by wiki jednou pro vždy měla cynika zbavit.
Teď se ten zoufalec snaží veřejnosti nabulíkovat, že jsem "právní diletant" a že jsem "svůj článek přepsal. Pozdě, ale přece. :-)". Ve skutečnosti jsem pouze pouze odstranil chybný popis skutkového stavu: "protože dospěl k názoru, že jeho vysvěcení na biskupa nebylo v rozporu s církevním právem" a článek aktualisoval o to, že se Cynik konečně vymáčknul: "Hysterie některých židovských představitelů a některých médií v této souvislosti svědčí pouze o jejich omezenosti a neznalosti. Tenhle nesmyslný vřískot nedělá dobrý dojem."
Od notorického lháře Ignáce Pospíšila, neschopného vystudovat libovolnou vysokou školu, se nic lepšího nedá čekat. Nicméně, protože ArbCom skandálně neudělil Cynikovi žádný trest, takže tento maturant opět dělá na wiki bordel, a protože Nácek Cynik podle nepřipustil na své žumpě můj kommentář, který věc uváděl na pravou míru (neschopnost Ignáce Pospíšila rozlišit mezi popisem skutku a právní kvalifikací; co od pouhého středoškoláka, s jeho právním bezvědomím, čekat), ArbComu v nejbližší době přistane žádost o arbitrage, která by wiki jednou pro vždy měla cynika zbavit.
Jak Leo Pavlát tlačí na pilu
Leo Pavlát dnes na Psu prohlásil:
"Obviňováni židovského státu z "holocaustu" je tak na stejné úrovni jako jeho popírání."
Jinými slovy: kritika israelského počínání = trestný čin!
A jsme zase o krok dál. Hlavně mě, prosím vás pěkně, ujišťujte, že největším nebezpečím pro mou svobodu jsou hololebí fotbaloví primitivové nebo nějací zamindrákovaní fanatici v afghánských jeskyních! :-((((
"Obviňováni židovského státu z "holocaustu" je tak na stejné úrovni jako jeho popírání."
Jinými slovy: kritika israelského počínání = trestný čin!
A jsme zase o krok dál. Hlavně mě, prosím vás pěkně, ujišťujte, že největším nebezpečím pro mou svobodu jsou hololebí fotbaloví primitivové nebo nějací zamindrákovaní fanatici v afghánských jeskyních! :-((((
29. ledna 2009
Násilník Luboš Palata
Další, kdo se zařadil do nekonečného seznamu obdivovatelů násilí, je novinář Lidových novin Luboš Palata: "A to způsobem, který se v případě kolegyně Kalenské řeší ve vesnických poměrech jediným možným způsobem - dotyčnému se dá přes hubu. V poměrech města pražského, kde se naše redakce nachází, se to k Paroubkovu štěstí řeší obecným opovržením. A dokud se neomluví, neměl by si slušný novinář o pana Paroubka opřít ani kolo."
Pomiňme Palatovo trapné se povyšování nad vesnicí. Palatův problém je hlubší. Ten, kdo násilí považuje za "jediný možný způsob", je neuvěřitelný primitiv.
Pomiňme Palatovo trapné se povyšování nad vesnicí. Palatův problém je hlubší. Ten, kdo násilí považuje za "jediný možný způsob", je neuvěřitelný primitiv.
Židovská modlitba
Každý bohabojný žid má 3x denně odříkat stojící modlitbu (עמידה, Amida). Její součástí je 12. požehnání (ברכת המינים, Birkat HaMinim), které zní: "And for slanderers [sectarians] let there be no hope, and may all the evil in an instant be destroyed and all Thy enemies be cut down swiftly; and the evil ones uproot and break and destroy and humble soon in out days. Blessed art You, LORD, who breaks down ememies and humbles sinners."
Odůvodnění jeho zavedení: "Ale když se židovští křesťané stali nebezpečím (byli podezřelí z kolaborace s Římany), začal nedůvěřovat Žid Židu, se kterým stál bok po boku v synagoze: mohl to být židovský křesťan, a proto "zrádce". Bylo třeba najít způsob, jak jim zabránit v přístupu do synagogy; to však nebylo tak snadné, protože židovští křesťané vypadali stejné a vedli tentýž způsob života jako ostatní Židé. Proto se zavedla formule zatracení, kterou židovští křesťané nemohli stvrdit svým "amen", protože by zatratili sami sebe. Podle této linie výkladů měl birkat ha-minim složit na synodu v Jamnii (90-100 o.l.) Šemuel Malý z příkazu patriarchy Gamaliela II. a jeho modlitba byla namířena proti židovským křesťanům jako výraz jejich oddělení."
Je tedy největším pokrytectvím tradionalistickým katholíkům vyčítat litanii za židy, když tato modlitba není ani zdaleka tak krvelačná jako židovská.
Odůvodnění jeho zavedení: "Ale když se židovští křesťané stali nebezpečím (byli podezřelí z kolaborace s Římany), začal nedůvěřovat Žid Židu, se kterým stál bok po boku v synagoze: mohl to být židovský křesťan, a proto "zrádce". Bylo třeba najít způsob, jak jim zabránit v přístupu do synagogy; to však nebylo tak snadné, protože židovští křesťané vypadali stejné a vedli tentýž způsob života jako ostatní Židé. Proto se zavedla formule zatracení, kterou židovští křesťané nemohli stvrdit svým "amen", protože by zatratili sami sebe. Podle této linie výkladů měl birkat ha-minim složit na synodu v Jamnii (90-100 o.l.) Šemuel Malý z příkazu patriarchy Gamaliela II. a jeho modlitba byla namířena proti židovským křesťanům jako výraz jejich oddělení."
Je tedy největším pokrytectvím tradionalistickým katholíkům vyčítat litanii za židy, když tato modlitba není ani zdaleka tak krvelačná jako židovská.
Zvrácená logika
Papež prominul (it. rimettere, angl. remit) exkommunikaci tradicionalistickému biskupu Richardu Williamsonovi. Církev se žádnými jinými jeho skutky nezabývala.
Jenže ouha, Richard Williamson je popírač holocaustu, tedy vyvrhel všech vyvrhelů. Z toho důvodu jeho exkommunikace zrušena být nesmí, i když s popíráním holocaustu nijak nesouvisí. Papež se sice pokusil přijít ke křížku, ale nebylo mu to nic platné. Osvědčený Elie Wiesel řekl, že "the pope's decision gave credence to "the most vulgar aspect of anti-Semitism."
A Cynika toto ostouzení papeže jako představitele katholictví samozřejmě nezajímalo, dokud jsem ho zde k vyjádření výslovně nevyzval. Nácek Pospíšil si navíc plete skutkovou podstatu (o níž jsem byl mylně informován) a právní kvalifikaci. Ale co od maturanta Ignáce čekat lepšího?
Vyjádření českého blábolisty: "Papež Benedikt XVI., byť je oficiálně neomylný, se dopustil velkého omylu." Papež je neomylný toliko ve věcech věrouky, nikoliv v rozhodnutích v individuální věci.
Židovský postoj.
Updated.
Jenže ouha, Richard Williamson je popírač holocaustu, tedy vyvrhel všech vyvrhelů. Z toho důvodu jeho exkommunikace zrušena být nesmí, i když s popíráním holocaustu nijak nesouvisí. Papež se sice pokusil přijít ke křížku, ale nebylo mu to nic platné. Osvědčený Elie Wiesel řekl, že "the pope's decision gave credence to "the most vulgar aspect of anti-Semitism."
A Cynika toto ostouzení papeže jako představitele katholictví samozřejmě nezajímalo, dokud jsem ho zde k vyjádření výslovně nevyzval. Nácek Pospíšil si navíc plete skutkovou podstatu (o níž jsem byl mylně informován) a právní kvalifikaci. Ale co od maturanta Ignáce čekat lepšího?
Vyjádření českého blábolisty: "Papež Benedikt XVI., byť je oficiálně neomylný, se dopustil velkého omylu." Papež je neomylný toliko ve věcech věrouky, nikoliv v rozhodnutích v individuální věci.
Židovský postoj.
Updated.
28. ledna 2009
Český postkommunism v praxi
via Tomáš Pecina. Český postkommunism se vyznačuje dvěma rysy: totální neúctou k právu a selektivní buzerací. Teď by u toho druhého alespoň trochu mohla narazit kosa na kámen: "Z pohledu ústavněprávního se tedy jedná o zákonem aprobované omezení osobní sféry jednotlivce. Takové omezení, kromě toho, že musí být stanoveno zákonem, musí současně sledovat určitý cíl a být ve vztahu k tomuto cíli přiměřené. V podmínkách materiálního právního státu je proto nezbytné trvat na požadavku, aby takové omezení či narušení autonomní sféry jednotlivce mělo jasný a předem seznatelný důvod, legitimující použití takového omezení, a takový důvod musí spočívat v konkrétních skutečnostech. Jinak řečeno, v případě daňové kontroly nemůže být takovým důvodem obecně formulovaný zájem státu na výběru daní, který je účelem zákona o správě daní a poplatků, nýbrž musí zde existovat konkrétními skutečnostmi podložené podezření, že konkrétní daňový subjekt, u něhož je daňová kontrola zahajována zřejmě svou daňovou povinnost nesplnil, nebo splnil, avšak v míře menší než by měl. V této souvislosti považuje Ústavní soud za vhodné uvést analogii s řízením trestním, v němž k omezení jednotlivce a realizaci vyšetřovacích pravomocí orgánů činných v trestním řízení nestačí prostá skutečnost, že cílem jejich činnosti je odhalovat a stíhat trestnou činnost, ale teprve skutečnost, že zde existuje konkrétními skutečnostmi podložené podezření, že konkrétní jednotlivec se dopustil protiprávního jednání. Ústavní soud si je vědom řady podstatných odlišností daňové správy od trestního řízení, nicméně z pohledu ústavněprávně vyžadovaného respektu veřejné moci k svobodné sféře jednotlivce, jsou požadavky na realizaci vyšetřovacích pravomocí orgánů státu v podstatě totožné. To proto, že svobodami je jednotlivec nadán a každé jejich omezení musí být měřitelným tak, aby nedošlo k neproporcionálnímu zásahu."
Podle MF stát kontrolami zpětně vybere až 6 milliard Kč ročně, přičemž každá třetí kontrola je namátková. Je-li výnos rovnoměrný, tak se protiústavními kontrolami vyberou 2 milliardy Kč ročně, což jsou asi dvě promile státního rozpočtu. Přesto podle Kalouska ÚS zešílel. Inu, postkommunista jako Brno.
Šéf české daňové správy Jan Knížek rovnou přiznává, že rozhodnutí soudu nebude respektovat. Když jsem se s něčím podobným setkal poprvé, nechtěl jsem tomu věřit. Ale co čekat v zemi, kde soudní rozsudek nerespektuje ani president republiky? Taková země je navždy odsouzena k zaostalosti.
Podle MF stát kontrolami zpětně vybere až 6 milliard Kč ročně, přičemž každá třetí kontrola je namátková. Je-li výnos rovnoměrný, tak se protiústavními kontrolami vyberou 2 milliardy Kč ročně, což jsou asi dvě promile státního rozpočtu. Přesto podle Kalouska ÚS zešílel. Inu, postkommunista jako Brno.
Šéf české daňové správy Jan Knížek rovnou přiznává, že rozhodnutí soudu nebude respektovat. Když jsem se s něčím podobným setkal poprvé, nechtěl jsem tomu věřit. Ale co čekat v zemi, kde soudní rozsudek nerespektuje ani president republiky? Taková země je navždy odsouzena k zaostalosti.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)