Když si člověk čte rozhovor Plavcové s Rychetským a Halíkem, tak člověk musí tiše obdivovat Halíkovu racionalitu a trpělivost v záplavě irracionálních nesmyslů, produkovaných Plavcovou a Rychetským. Snad ani jeden fakt, který uvedl Rychetský, není pravdivý. Na rozdíl od něj se Halík v historii vyzná: "Nechci bagatelizovat druhou světovou válku a holokaust, ale otřesné zážitky prožily mnohé generace. Třicetiletá válka byla otřesnou zkušeností pro Evropu. A ve dvacátém století byla podle mě tím kritickým prahem první světová válka. Český venkov do té doby žil v téměř barokní idyle, jak o tom ještě píše Božena Němcová. První světová válka se našich zemí co do počtu obětí dotkla daleko víc než ta druhá, v každé vesnici jsou přece pomníky padlých."
O Rychetském ten rozhovor vyvolává velké pochybnosti, zda je vůbec mentálně schopen být předsedou ústavního soudu. Ukazuje, že nezná ani základní věci, např. co je to rovnost. A soudce, to není jen znalec práva, ale především morální autorita. To Rychetský už svým členstvím v KSČ postrádá.
1. ledna 2010
Jan Fingerland
"Byly to jiné věci, které mě na židovství a Židech přitahovaly. To, že jsem Žid, mě osvobodilo od mnoha předsudků, které ostatní omezovaly v používání jejich intelektu. Mé židovství mě připravilo na to, že budu muset čelit opozici a že se budu muset obejít bez harmonického souladu s kompaktní většinou."
—Sigismund Schlomo Freud
Různí fanatičtí sionisté se nám pokoušejí namluvit, že kdo nevyznává jejich zvrácený chauvinistický neokonservatism, je antisemita, ať již starý nebo nový. Tato ideologie však nemá se skutečností nic společného. Proto bych chtěl ukázat positivní opačný příklad Jana Fingerlanda, který informuje o některých málo známých faktech nebo je komplexně vysvětluje. Vybral jsem si 4 jeho texty.
1. Freudism a abrahámovská náboženství
Velkým přínosem freudismu je, že mnohem lépe než marxisté odkryl psychologické příčiny náboženství: "Podle Freuda jsou náboženství projevem neuróz, obav a nejistot dětství transformovaných do složitých náboženských systémů. Obraz Boha jako kárajícího a trestajícího otce je pak logicky reliktem našeho vztahu k vlastním otcům z dob naší závislosti, která vlastně nikdy nepřestává, pokud se od takové psychické závislosti neodpojíme a nedozrajeme v dospělého člověka. To byl názor, který z Freuda udělal personam non gratam v mnoha kruzích, zdaleka nejen židovských.
Narodil se v rodině lvovských rabínů. Judaistický ritualism odmítal, a proto konvertoval k islámu. Pozoruhodné je, že jeho kniha Islám na křižovatce je biblí islamistů a Leopold Weiss je tak stejným praotcem Al Kajdy stejně jako Karl Marx je praotcem KSSS.
3. Geopolitika Středního východu
K situaci v Palestině je nutné přistupovat chladně analyticky: "V současné době celá řada arabských státníků si je moc dobře vědoma, že Hamas v současné době nereprezentuje pouze palestinské zájmy, ale reprezentuje zájmy Íránu. A ty jsou zcela v rozporu se zájmy některých jiných, velice důležitých arabských zemí, v první řadě Egypta, ale také některých dalších států, které tradičně byly zvyklé hrát velkou roli, třeba například Saúdské Arábie. A právě Saúdská Arábie, která je jako vlastně nejdůležitějším arabským, arabskou silou v Perském zálivu, právě ta arabská Saúdská Arábie má eminentní zájem na minimalizaci vlivu Íránu."
"Já se domnívám, že právě tento konkrétní konflikt znovu ukáže, že Evropská unie ten vliv mít nebude. Jedním z důvodů je mimo jiné to, že vlastně Evropská unie nemá jednoznačný, nebo jednotný náhled na celý ten konflikt. Uvnitř té sedmadvacítky bychom viděli poměrně velkou škálu různých názorů. Evropská unie se v zásadě shoduje na tom, že dlouhodobým řešením palestinského problému je vznik palestinského státu, shodne se na tom, že terorismus je špatný a shodne se na tom, že by se měla co nejdříve zastavit palba a mělo by být poskytnuto civilistům odejít do bezpečí. Měla by jim být poskytnuta humanitární pomoc a tak dále. Ale to je asi tak všechno, na čem se dohodnou."
Vzhledem k tomu, že tento text je přepisem mluveného slova, nejlépe ukazuje vývoj češtiny: Postupné prosazovaní členů: "ta atmosféra byla relativně klidná, zejména například ve srovnání s dobou před pěti lety, kdy ještě probíhala ta známá intifáda," zpravidelňování kondicionálu: "pokud bysme se vrátili dva a půl roku zpátky do souboje Izraele a Hizballáhu, tak bysme vlastně viděli velice podobný scénář" a analytický budoucí čas: "nebude vzniknut".
—Sigismund Schlomo Freud
Různí fanatičtí sionisté se nám pokoušejí namluvit, že kdo nevyznává jejich zvrácený chauvinistický neokonservatism, je antisemita, ať již starý nebo nový. Tato ideologie však nemá se skutečností nic společného. Proto bych chtěl ukázat positivní opačný příklad Jana Fingerlanda, který informuje o některých málo známých faktech nebo je komplexně vysvětluje. Vybral jsem si 4 jeho texty.
1. Freudism a abrahámovská náboženství
Velkým přínosem freudismu je, že mnohem lépe než marxisté odkryl psychologické příčiny náboženství: "Podle Freuda jsou náboženství projevem neuróz, obav a nejistot dětství transformovaných do složitých náboženských systémů. Obraz Boha jako kárajícího a trestajícího otce je pak logicky reliktem našeho vztahu k vlastním otcům z dob naší závislosti, která vlastně nikdy nepřestává, pokud se od takové psychické závislosti neodpojíme a nedozrajeme v dospělého člověka. To byl názor, který z Freuda udělal personam non gratam v mnoha kruzích, zdaleka nejen židovských.
Freudovy názory na židovství i náboženství obecně byly s židovskou tradicí zcela neslučitelné a pro věřící židy nepřijatelné. Ale ještě mnohem nestravitelnější byly některé jeho komentáře na adresu křesťanství. Ideu narození z panny označil za dědictví řecko-římské mytologie (viz např. Herkules). V souladu se svým názorem na úlohu sexuality v psychickém vývoji jedince pak považoval víru v Pannu Marii za projev infantilního odporu k představě, že matka patřila dříve někomu jinému než vlastnímu dítěti. Tím byl podle Freuda do evropské kultury vnesen odpor k ženskosti jako takové, a také podvědomý pocit viny za jakoukoli ženskou sensualitu. Pavlův mýtus o Ježíšovi pak interpretoval jako výraz mužské sexuální frustrace."
"Freud své čtenáře šokoval, když podrobně dokazoval, že Mojžíš byl vlastně egyptský šlechtic, který byl vyznavačem potíraného Achnatonova kultu Slunce. Egypťan Mojžíš se nakonec rozhodl ze země uprchnout v čele skupiny otroků, kterým předal své monoteistické poselství. Při tom jim také vtisknul mentalitu vyvoleného národa. Otroci, budoucí Židé, ale v poušti Mojžíše zabili, a od té doby trpí potlačenými pocity viny. Judaismus tedy není nic jiného než jakési vytříbené špatné svědomí kombinované s pocity výlučnosti."
O obřízce: "Podle Sigmunda Freuda může obřízka u svého nositele vyvolávat podvědomý strach z kastrace, a vnáší do jeho života pocit stálého ohrožení. Americký psycholog Ron Goldman hovoří o "pocitech zloby, hanby, lítosti, nedostatečnosti a zranění". Podle Imre Hermana si muži spojují s obřízkou pocit zženštění, znehodnocení. Také u nežida vyvolává podle Hermana neobřezanost pocity nedostatečnosti, je mu totiž připomínkou, že s obřezaným Židem nepatří do stejné skupiny, a cítí, že i obřezaný si je toho vědom."
"David Gollagher, tvrdí, že obřezávání dětí vyvolává nenávist synů vůči matkám. Dospělí muži údajně svým matkám nemohou odpustit, že nezabránily jejich zmrzačení. Podle Gollaghera je právě tento pocit příčinou stále častějších sňatků židovských mužů s ženami mimo komunitu."
K tomu též jeden můj dávný článek.
Narodil se v rodině lvovských rabínů. Judaistický ritualism odmítal, a proto konvertoval k islámu. Pozoruhodné je, že jeho kniha Islám na křižovatce je biblí islamistů a Leopold Weiss je tak stejným praotcem Al Kajdy stejně jako Karl Marx je praotcem KSSS.
3. Geopolitika Středního východu
K situaci v Palestině je nutné přistupovat chladně analyticky: "V současné době celá řada arabských státníků si je moc dobře vědoma, že Hamas v současné době nereprezentuje pouze palestinské zájmy, ale reprezentuje zájmy Íránu. A ty jsou zcela v rozporu se zájmy některých jiných, velice důležitých arabských zemí, v první řadě Egypta, ale také některých dalších států, které tradičně byly zvyklé hrát velkou roli, třeba například Saúdské Arábie. A právě Saúdská Arábie, která je jako vlastně nejdůležitějším arabským, arabskou silou v Perském zálivu, právě ta arabská Saúdská Arábie má eminentní zájem na minimalizaci vlivu Íránu."
"Já se domnívám, že právě tento konkrétní konflikt znovu ukáže, že Evropská unie ten vliv mít nebude. Jedním z důvodů je mimo jiné to, že vlastně Evropská unie nemá jednoznačný, nebo jednotný náhled na celý ten konflikt. Uvnitř té sedmadvacítky bychom viděli poměrně velkou škálu různých názorů. Evropská unie se v zásadě shoduje na tom, že dlouhodobým řešením palestinského problému je vznik palestinského státu, shodne se na tom, že terorismus je špatný a shodne se na tom, že by se měla co nejdříve zastavit palba a mělo by být poskytnuto civilistům odejít do bezpečí. Měla by jim být poskytnuta humanitární pomoc a tak dále. Ale to je asi tak všechno, na čem se dohodnou."
Vzhledem k tomu, že tento text je přepisem mluveného slova, nejlépe ukazuje vývoj češtiny: Postupné prosazovaní členů: "ta atmosféra byla relativně klidná, zejména například ve srovnání s dobou před pěti lety, kdy ještě probíhala ta známá intifáda," zpravidelňování kondicionálu: "pokud bysme se vrátili dva a půl roku zpátky do souboje Izraele a Hizballáhu, tak bysme vlastně viděli velice podobný scénář" a analytický budoucí čas: "nebude vzniknut".
Stodolův blábol
Jako protiváhu k mým sporům s Vodníkem, kde zastávám stanovisko jednoznačně katholické, tedy západní, sleduji dvojku Stodola & Pospíšil, abych si byl vědom, jak hluboko může klesnout i katholické myšlení, které je jinak v dnešním intellektuálním úhoru velice inspirativní.
Stodola nyní v filosofské pýše zdivočelého thomisty prohlásil, že Tomáš Halík upadl do samočinné exkommunikace svým výrokem: "Bůh, který by byl dokazatelný, by nebyl hoden mé víry." Podle Stodoly je v rozporu s dogmatem: "Jestliže někdo říká, že jeden a pravý Bůh, náš Stvořitel a Pán, nemůže být s jistotou poznán přirozeným světlem lidského rozumu skrze to, co bylo učiněno: anathema sit."
Nuže, to je svrchovanný nesmysl. Kdyby Bůh byl dokazatelný, nebyl by předmětem víry z povahy věci, protože věřit je možné jen tomu, co nelze ověřit. Navíc poznatelnost <> dokazatelnost, což ví každý absolvent filosofické propedeutiky. Příkladem poznatelného, leč nedokazatelného, je láska. Dále každý jedinečný (jednorázový) jev je poznatelný, ale nedokazatelný. Na to, že sv. Václav byl zavražděn, můžeme usuzovat, ale nikdy to nemůžeme dokázat. Například Dušan Třeštík tvrdí, že kníže Václav zavražděn nebyl.
Od Stodolova výroku se distancuje i Cynik. Ten však nikoliv proto, že je nesmyslný, ale protože se Stodola dopustil hříchu neposlušnosti, ačkoliv poslušnost je podle Cynika hlavní katholická ctnost.
Stodola nyní v filosofské pýše zdivočelého thomisty prohlásil, že Tomáš Halík upadl do samočinné exkommunikace svým výrokem: "Bůh, který by byl dokazatelný, by nebyl hoden mé víry." Podle Stodoly je v rozporu s dogmatem: "Jestliže někdo říká, že jeden a pravý Bůh, náš Stvořitel a Pán, nemůže být s jistotou poznán přirozeným světlem lidského rozumu skrze to, co bylo učiněno: anathema sit."
Nuže, to je svrchovanný nesmysl. Kdyby Bůh byl dokazatelný, nebyl by předmětem víry z povahy věci, protože věřit je možné jen tomu, co nelze ověřit. Navíc poznatelnost <> dokazatelnost, což ví každý absolvent filosofické propedeutiky. Příkladem poznatelného, leč nedokazatelného, je láska. Dále každý jedinečný (jednorázový) jev je poznatelný, ale nedokazatelný. Na to, že sv. Václav byl zavražděn, můžeme usuzovat, ale nikdy to nemůžeme dokázat. Například Dušan Třeštík tvrdí, že kníže Václav zavražděn nebyl.
Od Stodolova výroku se distancuje i Cynik. Ten však nikoliv proto, že je nesmyslný, ale protože se Stodola dopustil hříchu neposlušnosti, ačkoliv poslušnost je podle Cynika hlavní katholická ctnost.
31. prosince 2009
Bartoš o svobodě slova
Adam B. Bartoš, bývalý novinář Mladé fronty, napsal: "Přiznejme svobodu slova holohlavým bláznům, kteří si na uzavřených soukromých koncertech hrají své – jakkoli hloupé – písničky a nezavírejme je do vězení. Nezavírejme do vězení někoho jen za to, že prohlásí (a teď to řeknu při plném vědomí toho, že jsou mezi námi ti, jichž se to osobně, z hlediska jejich rodinné historiie, tragicky dotýká), že při holokaustu nezemřelo šest milionů lidí, ale méně. Dnes se ale stává i takový paradox, že do vězení jde spolu s takovým člověkem i jeho právní obhájce, jen proto, že před soudem obhajoval – jak je jeho povinností – chování svého klienta. Když je někdo tak hloupý, že ignoruje historická fakta, nechť se sám ztrapní, ale do vězení zavírejme až ty, kteří páchají skutečné zločiny. Protože jinak bychom se klidně v podobném vězení mohli po čase ocitnout i my – třeba proto, že si myslíme, že rodina je lepší než homosexuální svazek a nebo proto, že popíráme globální oteplování."
30. prosince 2009
Rusko za kommunismu
Ačkoliv na LW mnozí neustále pochybují o ruském nacionalismu za kommunismu, nejlépe mluví fakta. Připomeňme si osudy Jakovleva, ideologa perestrojky: "Most accounts of Yakovlev's exile to Canada say it was triggered by an article he wrote in 1972 for the weekly Literaturnaya Gazeta, warning of the danger of Russian nationalism. The article offended some prominent Russian writers, and to this day nationalists regard Yakovlev as their most powerful enemy."
A jeho vlastní vzpomínky: "I actually proposed Gorbachev to fill that post. He was, at that time, the First Secretary of the Stavropol Region Party Committee. Even Mikhail Andrievich Suslov, who was in charge of propaganda and was really de facto the Number 1 man on the Politburo (de jure, he was Number 2), he actually did issue an invitation to Gorbachev to come to Moscow and help the department. What struck me at that time is that he turned it down. He had enough brain to say no.
A jeho vlastní vzpomínky: "I actually proposed Gorbachev to fill that post. He was, at that time, the First Secretary of the Stavropol Region Party Committee. Even Mikhail Andrievich Suslov, who was in charge of propaganda and was really de facto the Number 1 man on the Politburo (de jure, he was Number 2), he actually did issue an invitation to Gorbachev to come to Moscow and help the department. What struck me at that time is that he turned it down. He had enough brain to say no.
Later on I arranged for him to come and visit Canada several times. I wanted very much for the man who was responsible for agriculture in Russia to visit Canada. Actually he had conveyed through a mutual friend of ours that he was ready to come to Canada as long as I would be the one to organize his trip. He didn't want to have anything to do with the organization of the trip. So I began terrorizing the Central Committee with my diplomatic cables demanding Gorbachev's visit. And Andropov ultimately said OK. It was a very useful visit for Gorbachev. What struck me is the kind of detailed interest and care Gorbachev took in the farmer economy, and that really struck me very positively and very much.
At first we kind of sniffed around each other and our conversations didn't touch on serious issues. And then, verily, history plays tricks on one, we had a lot of time together as guests of the Minister of Agriculture in Canada who, himself, was too late for the reception because he was stuck with some striking farmers somewhere. So we took a long walk on that Minister's farm and, as it often happens, both of us suddenly were just kind of flooded and let go. I somehow, for some reason, threw caution to the wind and started telling him about what I considered to be utter stupidities in the area of foreign affairs, especially about those SS-20 missiles that were being stationed in Europe and a lot of other things. And he did the same thing. We were completely frank. He frankly talked about the problems in the internal situation in Russia. He was saying that under these conditions, the conditions of dictatorship and absence of freedom, the country would simply perish. So it was at that time, during our three-hour conversation, almost as if our heads were knocked together, that we poured it all out and during that three-hour conversation we actually came to agreement on all our main points. He left, and literally two weeks later I received an invitation from the Academy of Sciences to take the post of the head of the Academy of Sciences Institute of International Relations and the World Economy. I had a good-bye dinner and I went back to Russia." (zdůrazněno mnou)
Nikdy nedrážděte spícího draka
Latinsky: "Draco dormiens nunquam titillandus", v pochybné latině Tydlitátové je "nikdy" *nuncquam (sic!). Je to motto, které J. K. Rowling vymyslila pro kouzelnickou školu v prvním díle Harryho Pottera.
Updated. Tydlitátová to už opravila. Zřejmě je horlivou čtenářkou LW. Gratulujeme.
Updated. Tydlitátová to už opravila. Zřejmě je horlivou čtenářkou LW. Gratulujeme.
28. prosince 2009
Politická reklama
Bohumil Doležal: "Když představitelé jedné strany označují své protivníky za blby, chtějí tím říci, že oni jsou ti chytří. Jenomže lidé daleko raději věří tomu, co je psáno, než aby se sdělením nějak hlouběji zabývali. A protože na naší politické scéně se vzájemně osočují všichni, klesá tím reputace politiky, pověst demokracie a úroveň politického života všeobecně."
26. prosince 2009
Regionální diskriminace
Velká 4 (Sony, Universal, Warner a EMI) vždy usilovala o regionalisaci světa, aby jejich zisky byly větší. Nejvíce se to nyní ukazuje na YouTube. Mnoho videí si člověk v ČR nepřehraje, např. většinu z neofficiálního kanálu.
Kromě Warnera si nyní založili konsorcium Vevo, které od 8. prosince 2009 poskytuje i na YouTube videa ve vysokém rozlišení (kanál: Gabriella Cilmi, Rihanna, Lady Gaga, Timbaland, Beyoncé, Keri Hilson, Eminem, Nelly Furtado). Nicméně na officiální stránku se z ČR nelze dostat. Doufejme, že tato regionální diskriminace brzy skončí. První vlašťovkou je kanál skupiny Lucie, nicméně s komickou záměnou jednotlivých písniček.
Informace o Vevo je též na Lupě, je dobré sledovat wordpressovský fanouškovský blog.
Kromě Warnera si nyní založili konsorcium Vevo, které od 8. prosince 2009 poskytuje i na YouTube videa ve vysokém rozlišení (kanál: Gabriella Cilmi, Rihanna, Lady Gaga, Timbaland, Beyoncé, Keri Hilson, Eminem, Nelly Furtado). Nicméně na officiální stránku se z ČR nelze dostat. Doufejme, že tato regionální diskriminace brzy skončí. První vlašťovkou je kanál skupiny Lucie, nicméně s komickou záměnou jednotlivých písniček.
Informace o Vevo je též na Lupě, je dobré sledovat wordpressovský fanouškovský blog.
24. prosince 2009
22. prosince 2009
Stimulancia
Článek o amfetaminu. Důsledkem dlouhodobého usu je stihomam.
Příspěvěk z diskusse: "V podstatě, psychicky zdravý jedinec brát "drogy" nikdy nebude, ani nepropadne alkoholu.. typická odpověď je "já se cítím dobře a nepotřebuji ani to kafe" Těm ostatním by se mělo pomoci, ale ne brutální represí.. Celé se to dělí na dvě skupiny.. v té první jsou lidé trpící nepříznivými emočními stavy významně narušujícími kvalitu života tj. s úzkostmi, depresemi, fobiemi, iracionálním strachem, neschopností navázat kontakt s lidmi atd. A to vše může například amfetamin, či benzodiazepiny významně zlepšit, protože antidepresiva jsou u závažnějších stavů nedostatečně účinná. Ano, pomáhá i alkohol, ale protože se spolu s marihuanou nejedná o léčiva, je to jízdenka do pekel.. skupinu dvě necháme na jindy".
Příspěvěk z diskusse: "V podstatě, psychicky zdravý jedinec brát "drogy" nikdy nebude, ani nepropadne alkoholu.. typická odpověď je "já se cítím dobře a nepotřebuji ani to kafe" Těm ostatním by se mělo pomoci, ale ne brutální represí.. Celé se to dělí na dvě skupiny.. v té první jsou lidé trpící nepříznivými emočními stavy významně narušujícími kvalitu života tj. s úzkostmi, depresemi, fobiemi, iracionálním strachem, neschopností navázat kontakt s lidmi atd. A to vše může například amfetamin, či benzodiazepiny významně zlepšit, protože antidepresiva jsou u závažnějších stavů nedostatečně účinná. Ano, pomáhá i alkohol, ale protože se spolu s marihuanou nejedná o léčiva, je to jízdenka do pekel.. skupinu dvě necháme na jindy".
Věční nespokojenci
Ross Hedvíček, Věra Tydlitátová a Filip Sklenář se sešli na blozích Týdne a jsou tam nespokojeni. Faktem je, číst diskusse bez moderace je v českých poměrech obvykle dosti utrpení, ale kdo je nutil psát na blozích Týdne? Ono je to něco za něco: Automatická vysoká čtenost je vyvážena nutností vyhovět většinovému vkusu. Já si zvolil Blogger a nestěžuji si. Faktem je, že Wordpress by mi dal větší volnost, ale už se stalo.
21. prosince 2009
Zločin svatokrádeže
Od mého článku Největší náboženství 20. století, který jsem uveřejnil 11. října 2005 zřejmě jako první na světě, se religionistika holocaustu utěšeně rozvíjí. Vodník informoval o příspěvku Gilada Atzmona, nicméně pokus přejít od pouhé theologie k religionistice byl kritisován Tomášem Pecinou. Nedávné události však ukázaly, že tato kritika nebyla opodstatněná.
Nyní, když se nápis šťastně našel a ukázalo se, že někteří dokáží správně odhadnout, co bylo za tím, můžeme se v klidu vrátit k společenské reflexi tohoto strašlivého trestného činu.
Proč tak silná slova kvůli krádeži historické památky? Je to jasné: Nebyla to pouhá krádež, nýbrž sacrilegium. Po francouzském vzoru by viníci měli být potrestáni doživotím, nejlépe na galejích: "V tomto případě je nesmysl žádat zachovávání zákoníku práce, naopak by bylo třeba nechat odsouzené pracovat třebas šestnáct hodin denně sedm dní v týdnu na nejtěžších, zdraví ohrožujících pracích, a tedy na dobře placených zakázkách, aby byl jejich dluh [nejméně 724 040 Kč vypsané odměny, poznámka G. P.] splácen rychle a znatelně, ne jen po stokorunách."
Nyní, když se nápis šťastně našel a ukázalo se, že někteří dokáží správně odhadnout, co bylo za tím, můžeme se v klidu vrátit k společenské reflexi tohoto strašlivého trestného činu.
Mluvčí varšavské židovské obce Anna Grzegorzewská ČTK řekla, že krádež vyvolává otázku, jak někdo může být tak cynický a bez jakýchkoliv morálních zábran, že něco takového vůbec dokáže vymyslet. "Byl ukraden symbol utrpení, jenž má zásadní význam nejen pro Židy, ale i pro ostatní národy, protože je vnímán jako symbol nacistické genocidy a událostí, které se už nikdy nesmějí opakovat," uvedla Grzegorzewská.
„Je to akt vyhlášení války ze strany elementů, které neznáme. Ale máme podezření, že jde o neonacisty, již tak projevují svoji nenávist,“ uvedl izraelský institut Jad Vašem.
atd. atp.
Proč tak silná slova kvůli krádeži historické památky? Je to jasné: Nebyla to pouhá krádež, nýbrž sacrilegium. Po francouzském vzoru by viníci měli být potrestáni doživotím, nejlépe na galejích: "V tomto případě je nesmysl žádat zachovávání zákoníku práce, naopak by bylo třeba nechat odsouzené pracovat třebas šestnáct hodin denně sedm dní v týdnu na nejtěžších, zdraví ohrožujících pracích, a tedy na dobře placených zakázkách, aby byl jejich dluh [nejméně 724 040 Kč vypsané odměny, poznámka G. P.] splácen rychle a znatelně, ne jen po stokorunách."
20. prosince 2009
Sv. Irenaeus o primátu
Sv. Irenaeus se v roce 189 ve své knize ἔλεγχος και άνατροπή της ψευδωνύμου γνώσεως vyjádřil jasně: "Since, however, it would be very tedious, in such a volume as this, to reckon up the successions of all the Churches, we do put to confusion all those who, in whatever manner, whether by an evil self-pleasing, by vainglory, or by blindness and perverse opinion, assemble in unauthorized meetings; [we do this, I say,] by indicating that tradition derived from the apostles, of the very great, the very ancient, and universally known Church founded and organized at Rome by the two most glorious apostles, Peter and Paul; as also [by pointing out] the faith preached to men, which comes down to our time by means of the successions of the bishops. For it is a matter of necessity that every Church should agree with this Church, on account of its preeminent authority, that is, the faithful everywhere, inasmuch as the tradition has been preserved continuously by those [faithful men] who exist everywhere." (zdůrazněno mnou)
Rusko v roce 1949
Tomáš Sobek zveřejnil přeložené úryvky z recense jednoho z největších právníků 20. století, Lona Fullera (1902–1978). Ten v roce 1949 vydal srovnávací recensi 2 marxistických právních theoretiků. Na rozdíl od marxistů (i dnešních!) v ní několikrát svobodně hovoří o Rusku: "Kniha neobsahuje skutečné srovnání ruských a buržoazních právních a politických institucí…", "Podle Vyšinského jenom v Rusku existuje "skutečná" svoboda tisku, "skutečná" svoboda před protiprávním stíháním a zadržováním, atd., atd." a "Před vzestupem Vyšinského byl vedoucí právník Ruska Jevgenij Pašukanis, který si užíval dekádu slávy než záhadně zmizel v prvních měsících roku 1937."
Tak se jasně ukazuje rozdíl mezi západním a marxistickým/ruským myšlením.
Tak se jasně ukazuje rozdíl mezi západním a marxistickým/ruským myšlením.
Od počátku světa
Pravoslavní a židé jsou zajímaví tím, že obě náboženské skupiny počítají roky od počátku světa (Anno Mundi), byť obě skupiny jen pomocně, protože jako hlavní mají křesťanský letopočet (Anno Domini).
Protože se oba letopočty výrazně liší, je to jeden z důkazů nepravdivosti náboženství. Epocha (pozor na matoucí francouzské slovo époque, které znamená něco jiného) byzantské éry je v roce 5509 př. n. l., epocha hebrejské éry je v roce 3760 př. n. l.
Kdo a proč zavedl byzantskou éru, není známo. V církevní záležitostech byla používána od trullánské synody (691), ve státních od roku 988. Řekové byzantskou éru opustili v roce 1728, aniž by k tomu potřebovali ekumenický koncil, v Rusku to v roce 1699 nařídil Petr Veliký. Ten k tomu nepotřeboval ani místní synodu.
Protože se inspiroval protestantskými zeměmi, zavedl Petr Veliký juliánský kalendář. Kdyby už v té době používali protestanté gregoriánský kalendář, dnešní nesmyslný problém se starým kalendářem by vůbec nevznikl.
Protože se oba letopočty výrazně liší, je to jeden z důkazů nepravdivosti náboženství. Epocha (pozor na matoucí francouzské slovo époque, které znamená něco jiného) byzantské éry je v roce 5509 př. n. l., epocha hebrejské éry je v roce 3760 př. n. l.
Kdo a proč zavedl byzantskou éru, není známo. V církevní záležitostech byla používána od trullánské synody (691), ve státních od roku 988. Řekové byzantskou éru opustili v roce 1728, aniž by k tomu potřebovali ekumenický koncil, v Rusku to v roce 1699 nařídil Petr Veliký. Ten k tomu nepotřeboval ani místní synodu.
Protože se inspiroval protestantskými zeměmi, zavedl Petr Veliký juliánský kalendář. Kdyby už v té době používali protestanté gregoriánský kalendář, dnešní nesmyslný problém se starým kalendářem by vůbec nevznikl.
Hodnocení
Kromě nahrazení standardní terminologie stalinskou patafysikou, je jedním z nejhorších zločinů kommunismu hypertrofie hodnocení. Existují adjektiva, která přirozeně hodnotí nějaký jev, ať již positivně: dobrý, krásný, zajímavý etc., nebo negativně: špatný, ošklivý, odporný, hnusný etc. Kommunistům to ale nestačilo, a proto k hodnocení začali ve velkém používat pojmy.
Například buržoasní. To původně znamenalo měšťanský (~ střední třída). Kommunisté tomu dali negativní hodnotící význam, abstrahující od původního smyslu, např. buržoasní theorie. Jiným příkladem je soudružský. To původně znamenalo kamarádský (~ od lidí, co znám). Kommunisté tomu dali positivní hodnotící význam, abstrahující od původního smyslu, např. soudružská kritika.
Výsledkem bylo, že veřejné projevy z 80. let neobsahovaly již prakticky žádné informace, pouze povinné, předepisované hodnocení. V této hypertrofii hodnocení jsme uvízli dodnes. Přívlastky pravicový/levicový, konservativní/pokrokový apod. nejsou používány deskriptivně, ale jako hodnocení podle názoru hodnotitele.
Rovněž je třeba lišit pojmy a názvy. Zatímco název se může dosti odchýlit od pojmu, např. portugalská Partido Social Democrata není sociálně demokratická ani náhodou, pojem je pouhé označení, a proto je nutno ho používat přesně, abychom si rozuměli. Tak kommunism není název, nýbrž pojem.
These původního významu je naprosto nesmyslná, což můžeme ukázat na pojmu censor/censura. Původní význam bylo sčítání lidu spojené s hodnocením občanské zachovalosti. Tento úřad však po roce 22 př. n. l. přešel na císaře. Slovo se uprázdnilo. V novověku byla censura schvalováním knih. Ta však byla v českých zemích zrušena v roce 1848. Místo ní byl zaveden tiskový dozor, kterému se neformálně říkalo "censura", protože klassická censura již neexistovala a tiskový dozor se jí podobal. Tiskový dozor byl zrušen po 120 letech v roce 1968. Místo něho byl zaveden zpravodajský monitoring FÚTI a ČÚTI. Opět dostal neformální označení "censura". Po zrušení FÚTI a ČÚTI se dnes někdy pejorativně říká "censura" výkonu vlastnických práv vlastníka media, který nepřipustí nebo smaže nežádoucí příspěvek. Zajímalo by mne, jak by se originalisté k této historické proměně pojmu censura postavili. Zakázali by ji? Překládali by historické prameny do nějaké novořeči?
Typickým příkladem falšování slov je Vodníkův přístup k náboženským termínům. Například katholický znamená obecný, což je podle Vodníka plus. Protože však Katholická církev je apriorně špatná, nemůže být z povahy věci katholická. Jiným příkladem je římský. Co je římské, to je podle Vodníka špatně. Proto katholík musí být římský, aby byl odlišen (oznámkován) od dobrých katholíků, jimiž jsou jen pravoslavní.
Tomuto známkování (nálepkování) říkám jasné ne. Naším cílem není nálepkovat; lidé jsou svéprávní, názor si učiní sami. Naším cílem je popisovat — informovat. Proto pokaždé, když Vodník bude psát cosi o "římských katholících" ve významu "špatní katholíci", nikoliv katholíci latinského ritu, tak mou odpovědí bude pojednání o Pravoslavně sektářské církvi. Snad se tím Vodník konečně těmto kommunistickým (= pocházejícím od kommunistů, nikoliv apriorně špatné) způsobům odnaučí a bude používat názvy a pojmy, nikoliv nálepky/hodnocení.
Například buržoasní. To původně znamenalo měšťanský (~ střední třída). Kommunisté tomu dali negativní hodnotící význam, abstrahující od původního smyslu, např. buržoasní theorie. Jiným příkladem je soudružský. To původně znamenalo kamarádský (~ od lidí, co znám). Kommunisté tomu dali positivní hodnotící význam, abstrahující od původního smyslu, např. soudružská kritika.
Výsledkem bylo, že veřejné projevy z 80. let neobsahovaly již prakticky žádné informace, pouze povinné, předepisované hodnocení. V této hypertrofii hodnocení jsme uvízli dodnes. Přívlastky pravicový/levicový, konservativní/pokrokový apod. nejsou používány deskriptivně, ale jako hodnocení podle názoru hodnotitele.
Rovněž je třeba lišit pojmy a názvy. Zatímco název se může dosti odchýlit od pojmu, např. portugalská Partido Social Democrata není sociálně demokratická ani náhodou, pojem je pouhé označení, a proto je nutno ho používat přesně, abychom si rozuměli. Tak kommunism není název, nýbrž pojem.
These původního významu je naprosto nesmyslná, což můžeme ukázat na pojmu censor/censura. Původní význam bylo sčítání lidu spojené s hodnocením občanské zachovalosti. Tento úřad však po roce 22 př. n. l. přešel na císaře. Slovo se uprázdnilo. V novověku byla censura schvalováním knih. Ta však byla v českých zemích zrušena v roce 1848. Místo ní byl zaveden tiskový dozor, kterému se neformálně říkalo "censura", protože klassická censura již neexistovala a tiskový dozor se jí podobal. Tiskový dozor byl zrušen po 120 letech v roce 1968. Místo něho byl zaveden zpravodajský monitoring FÚTI a ČÚTI. Opět dostal neformální označení "censura". Po zrušení FÚTI a ČÚTI se dnes někdy pejorativně říká "censura" výkonu vlastnických práv vlastníka media, který nepřipustí nebo smaže nežádoucí příspěvek. Zajímalo by mne, jak by se originalisté k této historické proměně pojmu censura postavili. Zakázali by ji? Překládali by historické prameny do nějaké novořeči?
Typickým příkladem falšování slov je Vodníkův přístup k náboženským termínům. Například katholický znamená obecný, což je podle Vodníka plus. Protože však Katholická církev je apriorně špatná, nemůže být z povahy věci katholická. Jiným příkladem je římský. Co je římské, to je podle Vodníka špatně. Proto katholík musí být římský, aby byl odlišen (oznámkován) od dobrých katholíků, jimiž jsou jen pravoslavní.
Tomuto známkování (nálepkování) říkám jasné ne. Naším cílem není nálepkovat; lidé jsou svéprávní, názor si učiní sami. Naším cílem je popisovat — informovat. Proto pokaždé, když Vodník bude psát cosi o "římských katholících" ve významu "špatní katholíci", nikoliv katholíci latinského ritu, tak mou odpovědí bude pojednání o Pravoslavně sektářské církvi. Snad se tím Vodník konečně těmto kommunistickým (= pocházejícím od kommunistů, nikoliv apriorně špatné) způsobům odnaučí a bude používat názvy a pojmy, nikoliv nálepky/hodnocení.
19. prosince 2009
Anglická supremace
Vodník se zde často ironicky vyjadřuje k civilisační missi Západu, najmě Anglie. Nicméně, když si člověk přečte Semayneův případ z roku 1604 (sic!), tak získá úctu k anglickému právnímu státu.
Roztroušená totalita
Tímto postem chci upozornit na několik totalitních skutečností, které se vyskytují zatím roztroušeně v různých přímodemokratických a zastupitelskodemokratických zemích Evropy, ale které považuji za zlověstné ukazatele věcí příštích.
O omezené svobodě slova se v souvislosti se Stworovým processem napsalo a nadiskutovalo už dost. Enfant terrible Michal Semín na svém blogu uvádí velmi znepokojující případy z Německa, kde stát dává najevo, že on, a nikoli rodiče, rozhoduje o výchově dětí. Ne že bych se Semínovou výchovou souhlasil, ale uvedené kroky německého státu mne naplňují nejčernějšími obavami.
Další Jobova zvěst pochází z Anglie: britská policie kontroluje předškoláky, zda jim islamisté nevymývají mozky, píší Novinky. Takže už to začíná: rodiče instruují děti, aby určité pravdy, jimž je doma vyučují, nikde neříkali nebo jim zavřou rodiče. Co se to s tradičně liberální Anglií stalo? To už si tolerantní multikulturalisté skutečně nevidí ani na špičku rypáku?
Opravdu, snad jediná útěcha: čím hůře, tím lépe...
O omezené svobodě slova se v souvislosti se Stworovým processem napsalo a nadiskutovalo už dost. Enfant terrible Michal Semín na svém blogu uvádí velmi znepokojující případy z Německa, kde stát dává najevo, že on, a nikoli rodiče, rozhoduje o výchově dětí. Ne že bych se Semínovou výchovou souhlasil, ale uvedené kroky německého státu mne naplňují nejčernějšími obavami.
Další Jobova zvěst pochází z Anglie: britská policie kontroluje předškoláky, zda jim islamisté nevymývají mozky, píší Novinky. Takže už to začíná: rodiče instruují děti, aby určité pravdy, jimž je doma vyučují, nikde neříkali nebo jim zavřou rodiče. Co se to s tradičně liberální Anglií stalo? To už si tolerantní multikulturalisté skutečně nevidí ani na špičku rypáku?
Opravdu, snad jediná útěcha: čím hůře, tím lépe...
Pojem kommunismu
Jednou z největších škod a v zásadě neodstranitelných, kterou kommunism ve společenském vědomí napáchal, bylo nahrazení standardní terminologie stalinistickou patafysikou. A protože je známo, že čím je člověk starší, tím ví všechno líp, je nutno v zásadě čekat na to, až lidé nad 50 let vymřou nebo odejdou do důchodu. Teprve pak bude společenské vědomí odpovídat západnímu, nikoliv ruskému.
Příklady. Kommunistická ekonomie byla založena na Ricardově (1772–1823) theorii nadhodnoty. Co na tom, že byla vyvrácena již v roce 1871 Mengerovou (1840–1921) theorií subjektivní hodnoty (cena je průsečík poptávky a nabídky). Marxistům se počátky postpositivistické vědy nehodily do krámu, tak je zkrátka ignorovali. Již vyloženou svévolí bylo odstranění tradiční římskoprávní terminologie.
Jak známo, subjekt/objekt se nepozná podle názvu, ale podle obsahu. Tak neomylným poznávacím znamením marxistů všeho druhu je pojem kommunism. Dokonce umožňuje rozlišit mezi sebou stalinisty a trockisty.
Podle marxistické periodisace lidských dějin se lidstvo v každé etapě vývoje nachází v jedné z nadčasových objektivních "společensko-ekonomických formací". Jsou jimi: 1. prvobytně pospolná společnost (označovaná též jako „prvotní komunismus“ (do 3000 př. n. l.) ~ pravěk, 2. asijský výrobní způsob (od 3000 př. n. l. do 753 př. n. l.), 3. antický výrobní způsob (od 753 př. n. l. do 378 n. l.), 4. feudalismus (od 378 do 1648, v českých zemích do 1848) ~ středověk, 5. kapitalismus (od 1648 do 1917, v českých zemích od 1848 do 1948) ~ novověk, 6. komunismus (od 1917, v Československu od 1948) ~ nejnovější dějiny. Lenin spojil asijský výrobní způsob a antický výrobní způsob v otrokářský řád ~ starověk. Zavedl nový pojem imperialism jako nejvyšší stadium kapitalismu. Stalin definici imperialismu modifikoval na poslední stadium kapitalismu.
Kommunism se (v marxistickém pojetí) dále člení. "V téže práci [Kritika Gothajského programu] K. Marx dokázal, že sama komunistická [zdůrazněno mnou] společnost projde dvěma fázemi: první, neboli nižší – socialismem, vyšší – komunismem."; pp. 227–8. Rovněž i V. I. Lenin v práci Stát a revoluce používal pojmu "první fase kommunistické společnosti" – p. 228. "Pokud se výrobní prostředky stávají společným vlastnictvím," napsal V. I. Lenin o socialismu, "potud můžeme i zde použít termínu 'komunismus', máme-li na paměti, že je to neúplný komunismus." – p. 255 (P. N. Fedosejev et al.: Základy vědeckého komunismu. Svoboda, Praha 1971)
Celá tato patafysika však byla pro absolventy VUMLu příliš složitá. Proto kommunističtí ideologové celou věc zjednodušili: V Sovětském svazu, Československu a v dalších "zemích socialistického tábora" je socialism; kommunism bude teprve vybudován. Rovněž trockisté původní pojetí modifikovali: stalinistickou "diktaturu proletariátu" přejmenovali na "diktaturu byrokracie" (obsah však zůstal týž) a "socialism" přejmenovali na "státní kapitalism".
Nicméně by bylo dobré, kdybychom toto hlupství odvrhli již před generační výměnou a zbytečně ho nepouškovali.
Příklady. Kommunistická ekonomie byla založena na Ricardově (1772–1823) theorii nadhodnoty. Co na tom, že byla vyvrácena již v roce 1871 Mengerovou (1840–1921) theorií subjektivní hodnoty (cena je průsečík poptávky a nabídky). Marxistům se počátky postpositivistické vědy nehodily do krámu, tak je zkrátka ignorovali. Již vyloženou svévolí bylo odstranění tradiční římskoprávní terminologie.
Jak známo, subjekt/objekt se nepozná podle názvu, ale podle obsahu. Tak neomylným poznávacím znamením marxistů všeho druhu je pojem kommunism. Dokonce umožňuje rozlišit mezi sebou stalinisty a trockisty.
Podle marxistické periodisace lidských dějin se lidstvo v každé etapě vývoje nachází v jedné z nadčasových objektivních "společensko-ekonomických formací". Jsou jimi: 1. prvobytně pospolná společnost (označovaná též jako „prvotní komunismus“ (do 3000 př. n. l.) ~ pravěk, 2. asijský výrobní způsob (od 3000 př. n. l. do 753 př. n. l.), 3. antický výrobní způsob (od 753 př. n. l. do 378 n. l.), 4. feudalismus (od 378 do 1648, v českých zemích do 1848) ~ středověk, 5. kapitalismus (od 1648 do 1917, v českých zemích od 1848 do 1948) ~ novověk, 6. komunismus (od 1917, v Československu od 1948) ~ nejnovější dějiny. Lenin spojil asijský výrobní způsob a antický výrobní způsob v otrokářský řád ~ starověk. Zavedl nový pojem imperialism jako nejvyšší stadium kapitalismu. Stalin definici imperialismu modifikoval na poslední stadium kapitalismu.
Kommunism se (v marxistickém pojetí) dále člení. "V téže práci [Kritika Gothajského programu] K. Marx dokázal, že sama komunistická [zdůrazněno mnou] společnost projde dvěma fázemi: první, neboli nižší – socialismem, vyšší – komunismem."; pp. 227–8. Rovněž i V. I. Lenin v práci Stát a revoluce používal pojmu "první fase kommunistické společnosti" – p. 228. "Pokud se výrobní prostředky stávají společným vlastnictvím," napsal V. I. Lenin o socialismu, "potud můžeme i zde použít termínu 'komunismus', máme-li na paměti, že je to neúplný komunismus." – p. 255 (P. N. Fedosejev et al.: Základy vědeckého komunismu. Svoboda, Praha 1971)
Celá tato patafysika však byla pro absolventy VUMLu příliš složitá. Proto kommunističtí ideologové celou věc zjednodušili: V Sovětském svazu, Československu a v dalších "zemích socialistického tábora" je socialism; kommunism bude teprve vybudován. Rovněž trockisté původní pojetí modifikovali: stalinistickou "diktaturu proletariátu" přejmenovali na "diktaturu byrokracie" (obsah však zůstal týž) a "socialism" přejmenovali na "státní kapitalism".
Nicméně by bylo dobré, kdybychom toto hlupství odvrhli již před generační výměnou a zbytečně ho nepouškovali.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)