Když si člověk čte rozhovor Plavcové s Rychetským a Halíkem, tak člověk musí tiše obdivovat Halíkovu racionalitu a trpělivost v záplavě irracionálních nesmyslů, produkovaných Plavcovou a Rychetským. Snad ani jeden fakt, který uvedl Rychetský, není pravdivý. Na rozdíl od něj se Halík v historii vyzná: "Nechci bagatelizovat druhou světovou válku a holokaust, ale otřesné zážitky prožily mnohé generace. Třicetiletá válka byla otřesnou zkušeností pro Evropu. A ve dvacátém století byla podle mě tím kritickým prahem první světová válka. Český venkov do té doby žil v téměř barokní idyle, jak o tom ještě píše Božena Němcová. První světová válka se našich zemí co do počtu obětí dotkla daleko víc než ta druhá, v každé vesnici jsou přece pomníky padlých."
O Rychetském ten rozhovor vyvolává velké pochybnosti, zda je vůbec mentálně schopen být předsedou ústavního soudu. Ukazuje, že nezná ani základní věci, např. co je to rovnost. A soudce, to není jen znalec práva, ale především morální autorita. To Rychetský už svým členstvím v KSČ postrádá.
Zapomíná se, že WW2 nebyl jen holokaust, ale také Drážďany a Hirošima a mnoho dalšího, v předchozích válkách neviděného. Zejména také fanatismus, jímž byly ovládnuty celé národy. WW1 byl technologický zlom, jatka způsobená technickým pokrokem, ale skutečný otřes v myšlení lidí přinesla až další světová válka, protože po předchozích válkách se poraženým nevedlo dobře, ale nehrozila jim exterminace, ať fysická v plynových komorách, anebo mentální způsobená totální ideologií (v tomto smyslu je jistě správné, když tvrdím, že Československo bylo ve WW2 poraženo).
OdpovědětVymazatJinak obecně s vaším hodnocením Rychetského (o Plavcové nemluvě) souhlasím.
Halík zjevně nic od Boženy Němcové nečetl a své znalosti čerpá z idealizovaného filmového zpracování Babičky.
OdpovědětVymazatZnovu jsem si to přečetl, negramotný hňup s není Halík, ale autor blogu. Zato nebyl v KSČ.
OdpovědětVymazatJene, vyzývám Vás k pořádku; trpělivost mám jen jednu. V poslední době Vaše kommentáře postrádají jakoukoliv informační hodnotu a jsou pouhým trollingem. Nedojde-li k podstatnému zlepšení, budete mazán.
OdpovědětVymazatDobře, dám tomu více. Napište mi, které dílo Boženy Němcové jste ochoten si přečíst, a můžeme to spolu rozebrat. Uvidíte, že je tam obsažen velký poklad historických informací, ale i humanistický náboj (nezaměňovat s humanitárním bombardováním), takže začínat znovu se vzděláváním tam, kde systém zjevně selhal, rozhodně nemůže být na škodu.
OdpovědětVymazatAsi dopisy, ty jediné podle Lopatky mají cenu. Četl jsem 2x Babičku a už to nehodlám opakovat. Koncentrovaná nuda.
OdpovědětVymazatZ Babičky má hodnotu autorská předmluva.
OdpovědětVymazattak třeba já Babičku, Divou Báru a V zámku a podzámčí (nebo tak podobně). A na základě toho vulgárnímu kommunistovi doporučuji, aby šel do prdele.
OdpovědětVymazatNevím, čím to, ale kdykoli komunista vysloví "humanismus", vybaví se mi "gulag".
OdpovědětVymazatJdu do prdele, jak se zde vyjádřil učitel(!). Nemám zájem o další komunikaci s fašistickou pakáží.
OdpovědětVymazatAd Jan: mně Božena Němcová nevadí. Co na tom, že je to umělá selanka! To byly Svěrákovy a Smoljakovy filmy nebo Vesničko má, středisková taky. Ano, jsou to ulhané blbosti, ale dobře udělané a člověk se na to ve chvíli odpočinku rád podívá. Celá řada výroků z těchto filmů vešla do úsloví a stala se součástí jazyka.
OdpovědětVymazatAd TP: já jsem se teda taky doposud setkal s názorem, že hlavním šokem dvacátého století byla WW I. Že si to prý dnes už nikdo neumí představit, jaký šok to tehdy znamenalo, a jak revoluční byly změny, které to ve 20. letech nastolilo.
Ad Vodník:
OdpovědětVymazatTo jistě, byl to svého druhu iniciační zážitek, ale pozoruhodné je, že Evropu téměř vůbec nezměnil. Možná proto, že pokud jsi měl náhodou štěstí a WW1 přežil, vrátil se do rodné vesnice do té stejné chaloupky, ze které jsi odešel, kdežto po WW2 ses vrátil do úplně jiné země.
Svěrák & Smoljak nejsou idyllou, nejsou ulhaní a nejsou blbostí. Je pravdou, že nejsou realističtí, ale umění nemá povinnost být realistické. Pohybují se v jakémsi bezčasí stejně jako třeba Nemocnice na kraji města, ale to není špatně. Váš důraz na realism je dalším důkazem toho, že jste neoprostil od kommunistické nauky o "kritickém" a "socialistickém" realismu.
OdpovědětVymazatTaky souhlasím s tím, že WW I měla mnohem větší dopad. Chtěl jsem o tom napsat článek, ale zatím jsem se k tomu nedostal.
pozoruhodné je, že Evropu téměř vůbec nezměnil.
OdpovědětVymazatVe skutečnosti totálně. Už třeba jen tím, že před WW I byli politiky gentlemani, poté populisté.
To přinesly až poválečné události, např. v Německu Versailles a velká hospodářská recese ve 30. letech.
OdpovědětVymazatO S+S a vůbec o změnách kinematografie s počátkem normalisace se chystám napsat blogpost. Byli ulhaní, tak jako je ulhaný i Svěrák po Listopadu.
OdpovědětVymazatpozoruhodné je, že Evropu téměř vůbec nezměnil. Možná proto, že pokud jsi měl náhodou štěstí a WW1 přežil, vrátil se do rodné vesnice do té stejné chaloupky, ze které jsi odešel, kdežto po WW2 ses vrátil do úplně jiné země.
OdpovědětVymazatNo pokud ses vrátil po WWI zpátky do Bydžova nebo do Lučence, tak jsi přišel taky do jiné země, dokonce do jiného státu. A jak se svět změnil, to je vidět např. na módě, postavení a roli ženy, umění, hudbě (srvn. 1913 a 1923), což se i z dnešního pohledu jeví jako větší rozdíl v oněch aspektech než třeba 1937 vs. 1947 (nepočítám pochopitelně periodu bolševické diktatury v zemích sovětského bloku).
V zásadě souhlasím, jen bych tolik nemachroval s čísly. Je rozdíl 5 let po válce x 2 roky po válce. Celý ten process byl nastartován již před WW I, ta to jen urychlila jako katalysátor.
OdpovědětVymazatCož o to, když jsi měl trochu smůly, mohl ses do Bydžova/Lučenca vrátit jako příslušník potlačované národnostní menšiny…
OdpovědětVymazatZměny, které popisuješ, nespojuji s válkou, ale s přesunem bohatství (a tím i moci) od aristokracie k buržoasii, která měla odlišnou morálku. Nicméně to začalo už kolem fin de siècle, válečná výroba to nejvýš urychlila.
Ano, podmínky k tomu už tam byly, ale teprve ta válka to realisovala. Kombinace obého připravila Evropě šok, který byl IMHO větší než WW II.
OdpovědětVymazatŽvaníš, Vodníku. Co válka "realisovala"? Pro mne je naopak až překvapivé, jak snadno Evropa válečné zážitky absorbovala.
OdpovědětVymazatSkutečný existenciální choc přišel až později, kdy člověk, který kdysi odešel z vesnice, kde jeho rod žil po staletí, do města a tam si založil rodinu a začal pracovat v průmyslu, zjistil, že za hlubokého míru ve 30. letech 20. století není schopen se uživit, protože pro něj není práce. Až to vyvolalo radikalisaci a nástup populistů od Dollfuße po Becka.
Co válka "realisovala"?
OdpovědětVymazatVšecko! Nebýt války, neměly by ženské už ve 20. letech mikádo a výstřih až k prdeli. Například!
A za prací odcházeli lidé z vesnic do měst prakticky od zrušení nevolnictví, to nebylo vůbec nic nového. Díky tomu vznikl proletariát pro průmyslovou revoluci (doufám, že mě GP nenařkne z marxismu).
Nebýt války, neměly by ženské už ve 20. letech mikádo a výstřih až k prdeli.
OdpovědětVymazatV účesech se nevyznám, ale "výstřih až k prdeli" není důsledkem války, nýbrž upadající autority církve.
A za prací odcházeli lidé z vesnic do měst prakticky od zrušení nevolnictví, to nebylo vůbec nic nového.
Ale až do 30. let tu práci měli.
Samozřejmě, obrovským neštěstím bylo všeobecné volební právo, to se nemělo stát, protože to otevřelo dokořán dveře fašismu a nacismu.
"výstřih až k prdeli" není důsledkem války, nýbrž upadající autority církve.
OdpovědětVymazatTo jistě taky. Ale díky válce se i tohle urychlilo.
Ale až do 30. let tu práci měli.
Víš to tak jistě? Četls Malého Bobše?
Ale díky válce se i tohle urychlilo.
OdpovědětVymazatProč? Neuvedl jsi ani jeden argument pro kausalitu mezi válkou a výstřihem k prdeli.
Modu určují nejvyšší společenské vrstvy (resp. v té době to tak bylo), a tam došlo k proměně, protože aristokracii vystřídala buržoasie, a buržoasní (přesněji průmyslově-podnikatelská, příp. finančnická) morálka je volnější; ostatně to byla doba nástupu druhé a třetí po-gründerské generace, a dětičky selfmademanů si vždycky chtějí majetku užít, to je normální.
Současně s tím začala být církev chápána jako nemoderní, jelikož buržoasie nechápala její důležitost. Výsledkem jsou tebou zmiňované výstřihy k prdeli a další excesy 20. let.
Víš to tak jistě? Četls Malého Bobše?
Bída byla vždycky, ale hospodářská krise přinesla něco kvalitativně nového. To byl ten největší choc onoho období, srovnatelný s holokaustem.
Všechny ty věci se urychlily, jinak by to trvalo ještě desetiletí (výstřih k prdeli je pochopitelně pars pro toto).
OdpovědětVymazatKrize 30. let byla už něco jiného. Přišla po konjunktuře druhé půle let 20., kdy se Evropa z nejhoršího už vzpamatovala (byť jistě ne dokonale). V zásadě to nebylo nic úplně jiného (jen o dost většího), než co zažíval Bobeš.