16. srpna 2009

O Zvacím dopise na Britských listech

Výstižně charakterisoval tzv. "Zvací dopis" a jeho autory Jan Prokeš. Článek poukazuje na jejich nepochopení současné situace, jejich zcela otevřenou nedůvěru vůči EU, jehož jsme se stali členem a v neposlední řadě i chladné reakce z USA („V zásadě nás žádají, abychom na jejich obranu riskovali třetí světovou válku.“, Economist) . Tresť celého článku shrnuje následující výrok:
"Nemůže být výmluvnějšího svědectví o selhání tehdejších vůdců a „ideologů“ sametové revoluce než jsou jejich dnešní zahraničně- politické postoje. Z bojovníků za svobodu, demokracii, lidská práva, z vězňů svědomí a morálních autorit národa se stali vášniví obhájci imperiálních zájmů, jednostranných vojenských řešení konfliktů a tudíž vědomí či nevědomí protagonisté zájmů vojensko-průmyslového komplexu."
Amen.

Puritáni z Práva

Po puritánech z Mladé fronty přišli na řadu puritáni z Práva. To, že slovník vedoucího policisty je omezen na slova typu "píča" či "kurva" je sice smutné, ale to je spíše osobní visitka toho primitiva. Mnohem horší je jeho bezúčelné řvaní, kterým si chce marně vynutit autoritu. Na to se měli novináři zaměřit, ale je více fascinují vulgarity. Svůj k svému.

Update: O celé affaiře napsal i Nautilus. Není překvapivé, že ve zcela opačném duchu.

15. srpna 2009

Šest milionů párů ponožek

"To má prostě taky co dělat s penězi! Celý stát se stal státem zlodějů a lupičů! Peníze! Ale pamatujte: to nebylo tak jednoduché. Oni věděli, co dělají. Koneckonců máme co dělat s šesti miliony obětí. Einsatzkommandos své oběti donutili se svléct před tím než je zabili, aby získali jejich šaty nepoškozené. Tedy, šest milionů párů ponožek a bot a brýlí a [?] a hodinek. Šest milionů... Co chtěli?" oznamuje dramatickým hlasem Elie Wiesel na otevření Konference o holokaustu na Žofíně (cca na 42:28)

S ohledem na skutečné oběti holokaustu nedávám pod tento post label "Humor"...

Kdo chce kam, pomozme mu tam

V zajímavé debatě na Délském potápěči se zničeho nic vynořil fanatický neokonservativec sionista Schneider a začal nesmírně ad personam útočit na přítomné paleokonservativce, Vodníka, Alkibiada a Caru al Sol. Jeho hlavní argument byl vypůjčený od Čulíka: Pseudonym není člověk, s takovým zbabělcem není možno diskutovat. Co na tom, že největší český básník, Václav Jebavý, psal pod pseudonymem. Co na tom, že pod pseudonymem psal i Vladimír Vašek či Vítězslav Nezval. Zřejmě ani Tomáš Masaryk či Vladimir Uljanov nejsou argumentem.

Laciná kritika pseudonymů zapomíná na to, že není příjmení jako příjmení. Zatímco německých Krejčích je v ČR 1610, nositelů mého příjmení jen 91, Alkibiadova dokonce jen 18. Všichni, kterých je v ČR více 100, nemají morální právo žádat po nás, abychom psali pod svým pravým jménem, protože to má na nás odlišný dopad než na ně. Je to diskriminace: zacházení s různým stejně.

Zatímco poloanonymního Schneidera jsem před tím neznal, slavného frankistu z iDNES ano. A je mi při tom zcela lhostejné, že nevím, jak se jmenuje doopravdy. Nicméně pan Jan Schneider chtěl, abychom ho poznali, a proto se pochlubil, že podepsal Chartu 77, což mu zřejmě mělo dát morální vysvědčení pro nynější nehoráznosti. K tomu dodávám: I když je příčinou statečnosti adolescentní nerozvážnost, nic to na odvaze neubírá. Nicméně statečnost není morální per se. Avraham Tehomi byl statečný, stejně jako Ze'ev Eckstein nebo Jigal Amir. Přesto to byli sprostí vrazi. Aby statečnost byla morální, musí mít spravedlivý cíl.

Nyní tedy již víme, že Schneider je bývalý agent BIS a policista. A co dál?

Updated.

K-strategie politické korrektnosti

Je dnes velice modní strefovat se do katholíků. Katholíci proti tomu nemohou nic dělat, neboť religionistika je rozvinutá věda, která už nikoho nepohoršuje. Má-li však takový posměváček skutečně koule, měl by své zraky obrátit jinam, kde za nesprávné názory skutečně hrozí intelektuální poprava.

Může začít třeba u všeobecně oblíbené postavy a analysovat, do jaké míry je přirovnání sociální demokracie k nacistům naplněním K-strategie. Před tím by si však měl nastudovat odbornou literaturu: I, II a III.

Updated.

Každý to jednou pochopí

Filip napsal zajímavou úvahu o fenoménu, kterému velice nepřesně říká veřejné blogy, nicméně přesnější označení to nemá. Já bych jim říkal novinové blogy. V československém prostoru bylo na počátku SME, slovenská Mladá fronta. Ta prakticky beze změny přejala její engine a už to jelo. V ČR jí může konkurovat jen Respekt a Aktuálně, nicméně na ten druhý lze psát jen na pozvání. Jinak ale vlastní blogy mají prakticky každé noviny či časopis: Právo, Lidové noviny, Hospodářské noviny (stejný princip jako Aktuálně), Týden a další.

Psát na novinový blog znamená vyměnit něco za něco: 10x větší čtenost za povinné pravé jméno a podobenku (ÚOOÚ na to dokonce řešil stížnost), zákaz sprostých slov jako je píča, čurák, mrdat apod., neustálý dozor censora (pro šťouraly: v přeneseném smyslu slova, censura ve vlastním slova smyslu v českých zemích neexistuje od roku 1848) vznešeně označovaného jako administrátor a nemožnost spravovat diskusse (přesněji řečeno: mazat idioty). Přidruženým fenoménem je posedlost "karmou" a titulkou. Na rozdíl od Filipa bych však SEO novinových blogů nepřeceňoval. Blogy mají nahodnocené umístění ve vyhledávačích obecně a porazit iDNES není nic obtížného.

Proto bych na novinový blog nikdy nepsal (leda snad na pozvání). To, že to nestojí za to, mi bylo jasné vždycky, ačkoliv nepatřím k první generaci českých bloggerů z října 2002 jako Filip Rožánek, Pixy, Lukáš Oborský a další. Lucerna wikipedie, která existuje od srpna 2005, tedy právě 4 roky, má čtenost 200–300 čtenářů denně, což není tak málo a pro uspokojení ega to stačí.

Blogger není špatný blogovací systém. Subjektivně mi přijde lepší než WordPress, kde je odporné vyskakovací okno u odkazů. Z českých systémů jasně vede eBlog; jak někdo může používat příšernost Bloguje, nikdy nepochopím.

10. srpna 2009

Puritáni v Mladé frontě

Člověk někdy opravdu žasne, jak nečekaných výkonů jsou naši novináři schopni. Jeden z nich právě vychodil nedělní školu, když tu narazil na stránky poslankyně ČSSD, Ladislavy Zelenkové. Byl ze sprostých vtipů v takovém shocku, že sedl a napsal o tom celý článek. Poslankyně na něj reagovala.

Nejsprostější vtip zřejmě smazala. Protože jsou mi mladofrontovní krasoduchové u prdele, přináším ho v plném znění, bez pokryteckého tečkování:
Pepíček letí ve škole po chodbě a jen tak tak že nesrazí pana ředitele. Ten ho chytí za límec a dává mu lekci: "Teď se pěkně vrátíš, v klidu půjdeš okolo mě a pozdravíš mě tak, jak to dělá tvůj tatínek, když se potká se svými známými!" Pepíček se o několik kroků vrátí, nacpe si ruce do kapes, dojde k řediteli, praští ho po zádech, až mu spadnou brejle a na celou školu řve: "Nazdar ty starej čuráku, sto let jsem tvojí plešatou hlavu neviděl, tos eště nechcíp, kurevníku jeden?"

9. srpna 2009

I Kill People

Slavný Jon Lajoie nejprve jako hip hopper MC Vagina s nezapomenutelným veršem:

Guns don't kill people
I kill people, with guns

Poté v parodii U2.

8. srpna 2009

Dva lidé, kteří poslali Marxe do starého železa

Zatímco Lombrosovi, Becherovi či Spurzheimovi dnes nikdo nevěří, Marx z neznámých důvodů dodnes požívá autority. Přitom jeho theorie není ničím než mixem Ricardovy pracovní theorie hodnoty a Malthusovy theorie populace, podle níž populace roste geometrickou řadou, zatímco zdroje jen arimetickou.

Pracovní theorii hodnoty vyvrátil v roce 1871 Carl Menger theorií mezního užitku. Malthusův katastrofism vyvrátil v roce 1942 Joseph Schumpeter theorií kreativní destrukce. Není bez zajímavosti, že názory Němce Marxe poslali do starého železa dva Rakušané.

Kanadská fiskální odpovědnost

V letech 1997–2007 měli v Kanadě přebytkové rozpočty. Tak odpovědné hospodářské politiky nebyla ODS ani ČSSD vinou populismu schopna ani době 5% růstu.

7. srpna 2009

Případ Karel Gott

Smrdutý močál investigativní journalistiky opět vydal další plody. Loni to byl Milan Kundera a jeho udání agenta OKAPI, letos je to Karel Gott a jeho dopis Husákovi. Zatímco Kunderova affaira představuje vážné morální dilemma, Gottova affaira je jen trapná.

Pozoruhodné je, jak se v obou affairách objevil deus ex machina. V Kunderově případě to byl Zdeněk Pešat, v Gottově Oldřich Bukovský. V obou případech je jasné, že jejich výpověď je lehce absurdní, zároveň však ne zcela nepravděpodobná. Takže dobrá věc se podařila: Oba umělci byli před národem očištěni.

Nám, realistům, nezbývá než se podívat na střízlivou analysu z pera Bohumila Doležala (hluboký odkaz bohužel neexistuje):
"Husákův režim přecenil své síly: chtěl Gotta dostat do lajny podobným způsobem jako ostatní hvězdy tehdejší české pop music a nějak nezvážil jeho obrovskou popularitu v SRN. Gott naznačil, že pokud budou hodně blbnout, mohl by taky případně v SRN zůstat. Režimu by to bylo jednak nepříjemné a jednak by ztratil možnost tuhle nadějnou ovečku čas od času pořádně ostříhat a nasbírat si “devizy“. Gott nepochybně věděl, že jeho pozice není docela slabá. Na druhé straně byl i Gott zranitelným, jeho hodnota spočívala v tom pro západního (německého) diváka zvláštním kouzlu, že se pohyboval zároveň na terénu ruského impéria a svobodného světa. Kdyby tahle ambivalence zmizela a ze zpěváka se stal obyčejný emigrant, asi by ztratil něco na přitažlivosti. Navíc domácí obliba mu zajišťovala jistotu (přízeň publika přece jen cizího je vrtkavá a nejistá); navíc je nepochybně pravda, co dnes zpěvák tvrdí, že StB, jak bylo jejím zvykem, ho nestydatě vydírala prostřednictvím nátlaku na jeho rodiče. Tak se zrodil kompromis, jehož výrazem je mj. i dopis, o němž se teď mluví. Gott neemigruje a zachová jakousi pasivní loajalitu k režimu, stejnou jako ostatní české pop stars s několika velmi málo čestnými výjimkami (tj. ozve se jen v krajních případech, jako bylo odsouzení Charty77), a režim mu umožní prezentovat se bez problémů na německém „trhu“."

6. srpna 2009

Případ Krisztina Morvaiová

motto: "I am a decent politician and a mother of three children, yet you in the West keep on portraying me as a Nazi and a fascist."

Jak se to mohlo stát? Kariéra Morvaiové patřila k typicky liberálně levicovým. V roce 1989 byla mezi prvními maďarskými studenty, kteří dostali stipendium od britské vlády ke studiu v UK. Pak vyučovala v USA a pracovala pro Evropskou kommissi pro lidská práva.

Zvrat nastal, když se v roce 2003 stala za Maďarsko členkou CEDAW. V roce 2005 vydal CEDAW 3. periodickou zprávu o stavu ženských práv v Israeli. Morvaiová si nebrala servítky: "She also wondered about the statistics available to the Committee, according to which there were 254 Jewish female judges in Israel and only 5 Palestinian female judges … Was that because of security concerns? Would the Palestinian female judges blow up the courts, or was that a double standard? Or did the Government think that Palestinian women were not talented or “just not good enough”?"

Reakce Israele na sebe nenechala dlouho čekat: "Though Morvai called for constructive dialogue in her letter, Israel's deputy ambassador to the UN seems to have seen things differently. He wrote a letter to the chairperson of the committee, taking exception to the tone of the discussion and criticising the Hungarian delegate by name. (The committee chair rejected the complaint)."

Když v roce 2006 skončilo volební období Morvaiové, maďarská vláda nominovala kamarádku ministryně mládeže a rodiny, Kingy Gönczové, Andreu Petõovou z židovské nadace Esztertáska. Ta ale nebyla zvolena.

Jak oznámil německý ultralevicový časopis Jungle World, který je bizzarrně proamerický a proisraelský (nicméně, v Německu je možné všechno): "Krisztina Morvai, eine Kandidatin bei der bevorstehenden Europawahl, empfahl den »liberal-bolschewistischen Zionisten« 2008 in einer Rede, sich schon einmal zu überlegen, »wohin sie fliehen und wo sie sich verstecken«."

Tím to ale neskončilo. Před volbami do evropského parlamentu postovala na Internet příspěvek: "I would be glad if the so-called proud Hungarian Jews would go back to playing with their tiny little circumcised tail rather than vilifying me." V jiném překladu: "I would be greatly pleased if those who call themselves proud Hungarian Jews played in their leisure with their tiny circumcised dicks, instead of besmirching me. Your kind of people are used to seeing all of our kind of people stand to attention and adjust to you every time you fart. Would you kindly acknowledge this is now OVER. We have raised our head up high and we shall no longer tolerate your kind of terror. We shall take back our country." Přitom je všeobecně známé, že Morvaiová má židovského manžela.

Problém je, že ačkoliv máme k Maďarům blízko, jejich svět poznáváme přes západní media. Hnutí za lepší Maďarsko je tak pro nás málo pochopitelná strana, protože nacionalistický populism imituje Národní strana jen neobratně. Jobbik se od ní svým antikapitalistickým důrazem dost liší, i když protiromské je stejně.

Psát latinsky

Můžete si přečíst pokus o latinský text.

3. srpna 2009

Switch reloaded

Switch reloaded: Skvělá legrace z Poláků a z Čechů.

Updated.

2. srpna 2009

Lutherán o katholictví

Martin Grombiřík: "katolicismus se svým legalistickým moralismem se trochu podobá výchovnému přístupu k dětem: protože nevidí souvislosti svých činů, je nutné je prozatím trestat za jednotlivé skutky, v raném dětství víceméně metodou podmíněného reflexu. Rozbil jsi okno? Dostaneš na zadnici a příště, až si vezmeš šutr do ruky, vzpomeneš si, že rákoska nebo řemen bolí. Proč je rozbití okna špatné neřešíš, to je problém, který řeší autorita, která má v ruce rákosku. Vlastně je to docela pohodlné - rodiče nám vykolíkují mantinely, které nás sice trochu omezují, ale zároveň nám vytvářejí určitý bezpečný svět, ve kterém nemusíme myslet na to, co se děje za jeho hranicemi. Římskokatolická církev, jak ji zná její běžný věřící, vpodstatě činí totéž. Nabídne ti alternativní, vnitřně konzistentní výklad světa ve kterém stačí jen poslouchat a nemusí se nic řešit. Pokud mám pocit bezpečného zapouzdření před zlým a nepřátelským světem venku, rád si klidně nechám předepisovat i to, které pozice při sexu jsou ještě všední hřích a které už jsou hřích smrtelný."

Šafr a Bělohradský: Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet

Pavel Šafr polemisoval s Václavem Bělohradským a ten mu odpověděl dne 1. 8. 2009 na titulní straně Práva (hluboký odkaz neexistuje, text si musíte najít sami na Newtonu). Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Celá polemika ukazuje bídu českého discoursu.

Nejprve k Šafrovi, který je ideálním ztělesněním primitivismu modrých fašistů. Nejlepší illustrací je to, jak překroutil Bělehradského výrok. Z: "Dvě třetiny současné demokracie například jsou odpověďmi na otázky, které nám položil Marx. Jsou to lepší odpovědi než ty, které navrhoval on sám, ale našli jsme je jen díky skandálním otázkám, které se díky jeho převratnému dílu nedaly obejít." vyrobil: "Naše demokracie prý ze dvou třetin stojí na myšlenkách Karla Marxe, který svým ohromujícím dílem změnil svět."

Když člověk polemisuje s primitivem, tak si připadá jako učitel, který nezbednému žáku vysvětluje naprosté základy. "Člověka obvykle nenapadne zdůrazňovat, že je antikomunista. Ve slušné společnosti se to předpokládá samo sebou." Ve skutečnosti slušný člověk nemusí být antikommunistou, protože jen málokdo chce být fanatikem cibulkovského či hučínovského typu. Kommunism lze odmítnout, ale není třeba na kritice kommunismu stavět celý svůj světový názor. Je známým faktem, že antikommunisté mají ke kommunistům blíže, než si myslí.

Modří fašisté údajně nechtějí zavírat lidi pro odlišný názor. A kdo tedy tady zavírá popírače holocaustu a pořadatele neonacistických koncertů? My, liberálové, snad?

Modří fašisté mají s kommunisty rovněž společné překrucování dějin dělnického hnutí. Co má Marx společného s Leninem? Asi tolik, co Jošua z Nazaretu s Jeanem Calvinem. Hlásal snad Marx diktaturu politbyra? Modří fašisté jsou mentální absolventi VUML, jen s opačnými znaménky. A prostá negace z patafysiky fysiku neudělá.

Přesto není Bělehradský o nic lepší. Je to sice bytostný intellektuál, takže vysoce vzdělaný, ale přesto znalosti zaprodává ve prospěch ideje, místo toho, aby idea sloužila jemu.

Vždy mne fascinovalo, jak levičáci všech barev se dokáží dokonale oprostit od jakékoliv morálky: "Komunismus je z tohoto hlediska a v tomto historickém měřítku jen jedním ze způsobů, jak rychle vybudovat průmyslový stát. Celkově o nic násilnější než jiné způsoby." Jak kdysi kdosi řekl: Kommunisty zajímá člověk toliko jako abstraktum, konkrétní lidé jsou jim na obtíž.

Ne, moderní svět neodpovídá na otázky Karla Marxe. Moderní svět si klade otázky úplně jiné, které chilliastu Karla Marxe nezajímaly. A chceme-li moderní svět pochopit, je třeba přestat bojovat dávno prohrané války.

Update: Fundovaná kritika od Bohumila Doležala.

Stádní katholíci

Vždy mám výčitky, když házím do jednoho pytle lidi, kteří si to nezaslouží. V ČR je 10% katholická menšina, do níž patří mnoho úctyhodných lidí, kterých vážím: Tomáš Halík, Roman Joch, Michal Semín a další. I když jejich názory nesdílím, jsou inspirativní, neboť o to v intellektuálním discoursu jde a to je cílem i Lucerny wikipedie.

Na druhé straně jsou katholíci, kterým pro nedostatek lepšího označení říkám stádní: cynik, jjs (Johan) či temptator (= pokušitel). Za hlavní katholickou ctnost považují poslušnost. Ačkoliv svým založením tendují spíše k tradionalistům, do debat mezi modernisty a tradicionalisty se nezapojují a vyčkávají, jak to za ně rozhodne vrchnost.

Uveďme si dva případy, které je dokonale illustrují. Cynik ve svém nactiutrhačném článku osočil silně věřícího Miroslava Prýmka, že je "známý zastánce práva na potrat", ačkoliv ve skutečnosti je jen odpůrce silně manipulativních technik extrémistů z Hnutí Pro život ČR (pozor, na jejich stránce se automaticky spouští pomalý flash!), které "shazuje upřímnou snahu křesťanů snížit počet potratů - seriozní diskusi o dobru/zlu potratu snižuje tím, že používá psychické vydírání žen v nouzi, není schopno jim poskytnout účinnou pomoc, aby potrat podstoupit nemusely, a místo toho v nich systematicky vyvolává pocit viny.

Důkaz: A) místo zaužívaného termínu "LIDSKÉ embryo" používá záměrně slovo "člověk" ve snaze vyvolat podvědomé konotace, které máme u dospělého člověka. B) místo slova "zabránění zahnízdění vajíčka" používá slovo "vražda" se stejným učelem. C) tuhle falešnou dramatizaci situace a vyvolávání pocitů viny používá výhradně v případě potratů umělých: v případě ženy, která má poruchu zahnizďování vajíček, totiž odmítá říct, že této ženě zemře 12 dětí za rok a že žena smrti desítek a stovek lidí může předejít použitím bariérové antikoncepce. Místo toho prolife v tomto případě používá eufemismus "je fajn, že se žena snaží otěhotnět" D) porovnával bych množství peněz a energie, které hnutí Prolife vydá na traumatizaci žen v nouzi, s množstvím peněz a energie, které vydalo na zřizování domů anonymních porodů, babyboxů apod."

Je zajímavé, že jako volnomyšlenkář (nepřesně: atheista) se s Miroslavem Prýmkem shoduji, že potrat plodu je zlo, byť bych se s ním asi neshodl na potratu zárodku, které podle mého názoru zlo není.

Druhým případem je, že jjs osočil Radima Uzla z logického rozporu ve vědecké definici počátku těhotenství. Věda totiž definuje začátek těhotenství (koncepci, početí) jako nidaci (uhnízdnění blastocysty), zatímco tmáři jako fertilisaci (oplodnění, splynutí vajíčka a spermie). Jjs pojem nidace zúžil na uhnízdnění do dělohy, takže mu vychází, že mimoděložní těhotenství není těhotenství. To je ale sofistika, protože byť nidace je standardně do dělohy, není žádného důvodu život ohrožující nidaci do vejcovodu nepovažovat rovněž za nidaci.

Absurditu pro-life přístupu lze ukázat na kojení. Kojící matka má sice ovulaci, ale její oplodněné vajíčko nezahnízdí. Kojení má tedy potratové účinky.

Sofistika je stádním katholíkům společná. Zvolí si dogmata, kterým slepě věří (na základě stejných principů jako si jiní vyberou, zda budou fandit Spartě nebo Slavii) a ty potom "dokazují" pomocí verbálních triků.

Updated.

1. srpna 2009

Katholické hraní si se slovíčky

Katholíci jsou mistři v hraní si slovíčky. Koneckonců, když někdo věří ve sv. Trojici a přitom s vážnou tváří tvrdí, že je monotheista, tak už to trochu sofistiky vyžaduje.

Z nějakého neznámého důvodu katholíci tvrdí, že individualita vzniká splynutím vajíčka a spermie, čímž zároveň do těla vstupuje duše. To je pochopitelně nesmysl, protože individualitu zárodek (embryo) nemá, tu má až plod (fœtus), kdy vlivem prostředí začne produkovat jinak stejná DNA (u jednovaječných dvojčat) poněkud odlišné výsledky.

To však pro katholíky není žádná překážka. Jednoduše si vymyslí, že zárodek, který se rozdělí na jednovaječná dvojčata, měl od počátku duše 2, a to virtuální. S takovým přístupem je možno tvrdit naprosto cokoliv a ještě se hádat o to, kolik mají andělé křídel. Příroda takové "učence" naprosto nezajímá. Proč taky? Jejich uzavřené memetické schema ji nepotřebuje, neboť si vystačí samo. Jak však připomínají v diskussi k článku, katholický blábol si neporadí se siamskými dvojčaty a zejména s chimérismem, což je jedinec vzniklý ze dvou zygot.

Váhové kohorty českých žen

Protože u článku Falešná dichotomie vznikla polemika o terminologii, pokusím se Vám nabídnout své vlastní pojetí. Úvodem je nutno vytknout 2 věci před závorku:

Někteří lidé trpí fobií z jakékoliv generalisace. V zájmu zachování svého vlastního zdraví by tento článek neměli číst. Sice nechápu, jak mohou v reálné společnosti fungovat, neboť ta je generalisací plná, např. Čech, dítě, kov apod., ale nešť. Např. adjektivum veselý. Všichni víme, že veselost může být nejrůznějšího druhu, od upřímné po krutou, od nezadržitelné po jemnou apod. Přesto nám všem stačí jeden obecný přívlastek.

Druhá kategorie lidí, kteří s tímto článkem budou mít problém, jsou realisté (antinominalisté), kteří se domnívají, že každá kategorisace má být jen od Boha, a budou proto kritisovat mou smělost. Nuže, já jako nominalista se domnívám, že pojmy jsou lidský konstrukt, který můžeme vytvářet libovolně, pokud tím sdělíme nějakou užitečnou informaci. Není přitom vyloučeno, že jiný pokus o vymezení by byl zdařilejší. Ale žijeme tady a teď.

Nyní již k věci. Nebudu používat BMI, i když je přesnější, není tak intuitivní, nýbrž klasický převod: výška v cm – 100 = optimální váha v kg.
  1. vychrtlé ženy (výška – 100 – 20) ~ anorektičky
  2. hubené ženy (výška – 100 – 10) ~ bulimičky
  3. štíhlé ženy (výška – 100)
  4. baculaté ženy (výška – 100 + 10)
  5. plnoštíhlé ženy (výška – 100 + 20)

Konec chudých právnických osob?

ČR je, jak známo, státem, kde i právnické osoby (tedy fikce) mohou být chudé a kde se mrhá veřejnými prostředky na takové chudé právnické osoby.

Tomuto neuvěřitelnému plýtvání veřejnými prostředky se rozhodl postavit nejvyšší správní soud. V rozsudku ve věci OSMPB v. ministerstvo financí spolek od soudního poplatku neosvobodil, ačkoliv OSMPB mělo na účtě pouhých 496 Kč: "Pokud však stěžovatel hodlá být aktivní, pak lze také důvodně očekávat, že si materiální prostředky pro prosazování svých cílů dostatečně zajistí. Dle názoru Nejvyššího správního soudu nemůže být žádost o osvobození od soudních poplatků důvodná výlučně proto, že stěžovatel jako sdružení vyvíjející činnost k dosažení svého cíle nemá pro takovou činnost žádné materiální prostředky a nevyvíjí žádnou činnost k jejich zajištění."