Fysik elementárních částic, Jiří Chýla, napsal článek, v němž odsoudil koncept superhrubé mzdy jako nesmysl. Nic proti, ale podobné texty vyžadují alespoň elementární erudici v oboru, o kterém píšu.
Chýla uvádí: "Připomínám ještě, že v zákoníku práce, zákoně o dani z příjmu ani žádném jiném zákoně nenajdeme často používaný, ale matoucí pojem „hrubá mzda“." Jak je to ve skutečnosti? Ustanovení § 353 odst. 1 NZP: "Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období." V zákoně o dani z příjmu sice pojem "hrubá mzda" opravdu není, ale to neznamená, že tam nepatří nebo že tam historicky nebyl. Ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 109/1947 Sb., o dani ze mzdy: "Mzdou srážce podléhající se rozumí dani podrobená hrubá mzda, počítajíc v to požitky v přírodninách, bez jakýchkoliv srážek." A to samé platí i pro další právní předpisy.
Proč je vlastně superhrubá mzda tak důležitá? Protože to je významné číslo. Zatímco hrubá mzda je z prstu vycucaný ukazatel, který neříká vůbec nic, superhrubá mzda je částka, kterou zaměstnavatel měsíčně vynaloží na zaměstnance. Pokud se rozhodne přijmout nového zaměstnance, bude ho stát přesně tolik, co říká superhrubá mzda. Význam má i čistá mzda, což je číslo, které říká, kolik zaměstnanec dostane na ruku.
Chýla dále ve svém článku tvrdí, že zdanění superhrubé mzdy je nesmysl. Nesuď tak ukvapeně, chtělo by se říci. Sociální pojistné není nic jiného než odložený příjem. Jeho zdanění je plně legitimní, byť za modernější se považuje až zdanění důchodů z něj plynoucích.
A konečně Chýla kritisuje degressivitu nynější daně z příjmu fysických osob. Na to lze mít různé náhledy, nicméně připomenu, že degressivita daně z příjmu byla základem velice úspěšné Reaganovy daňové reformy.
22. června 2010
21. června 2010
Rozloučení s Juchelkou
Jak informuje Cynik, v neděli 27. června 2010 bude otec Juchelka v českobudějovickém kostele sloužit mši naposledy.
19. června 2010
Topolánkova analysa
v PDF. Pokud ji psal sám, potvrzuje, že je dobrý analytik a stratég. Ve své době podpořil TOP 09, aby pravicoví voliči, kteří nesnášejí ODS, měli koho volit. Tato strategie se mu povedla, Paroubek si žádnou takovou satelitní stranu nevytvořil a doplatil na to. Vzhledem k tomu, že se česká politika podobá italské, čekají nás do budoucna 2 velké volební bloky – pravicový a levicový.
Topolánek přiznal, že věděl, že s ním ODS nikdy nemůže přesáhnout 30 % hlasů, a proto se chystal odejít z čela ODS. Ve své zprávě Topolánek nejsilněji kritisuje Klause: Ať už jeho koncepci – "překročit přirozený volební potenciál pravicové liberálně konzervativní strany, maximálně se otevřít a rezignovat na rigidní, elitářské postavení à la Svobodní (SSO)" + "Jako liberálně konzervativní strana jsme se tehdy zkompromitovali opoziční smlouvou. Neměli jsme koaliční potenciál a měli jsme naopak silného konkurenta. Měli jsme vůdce, který zásadním způsobem ztratil důvěru pravicových voličů nesplněným slibem mobilizace proti levici." Jenže měl by čestně přiznat, že Klaus chtěl po Zemanovi prosadit změnu poměrného systému na většinový, tedy koaličních vlád na jednobarevné.
Topolánek ale kritisoval i konkrétní Klausovy kroky: "shození vlády bylo zásadní strategickou chybou Jiřího Paroubka, který hrál slepě podle Klausových not" + "Udělal jsem řadu vynucených i nevynucených chyb. Mezi ty vynucené patří tři personální přehmaty, kdy bylo nicméně velmi složité udělat jiné rozhodnutí. Buď pro zjevnou sebevražednost, nebo z důvodu popření vlastních instinktů, či preferování osobních ambicí, případně z neznalosti vazeb dané osoby. Těmito chybami je jednoznačně posazení Vlastimila Tlustého na post ministra financí, znovuzvolení Václava Klause prezidentem republiky a nominace Jana Fischera na post premiéra. Klaus se nepochybně mýlí, když bagatelizuje dopady pádu vlády během předsednictví. Stačí mluvit více s evropskými politiky a méně s těmi euroasijskými." + "ODS si nemůže dlouhodobě dovolit klausovskou politiku výkřiků a póz. Dost na tom, že si ji, i díky mně, dovoluje Václav Klaus. Tato politika vede do izolace venku i doma."
Update: Tak jej psal Martin Schmarcz.
Topolánek přiznal, že věděl, že s ním ODS nikdy nemůže přesáhnout 30 % hlasů, a proto se chystal odejít z čela ODS. Ve své zprávě Topolánek nejsilněji kritisuje Klause: Ať už jeho koncepci – "překročit přirozený volební potenciál pravicové liberálně konzervativní strany, maximálně se otevřít a rezignovat na rigidní, elitářské postavení à la Svobodní (SSO)" + "Jako liberálně konzervativní strana jsme se tehdy zkompromitovali opoziční smlouvou. Neměli jsme koaliční potenciál a měli jsme naopak silného konkurenta. Měli jsme vůdce, který zásadním způsobem ztratil důvěru pravicových voličů nesplněným slibem mobilizace proti levici." Jenže měl by čestně přiznat, že Klaus chtěl po Zemanovi prosadit změnu poměrného systému na většinový, tedy koaličních vlád na jednobarevné.
Topolánek ale kritisoval i konkrétní Klausovy kroky: "shození vlády bylo zásadní strategickou chybou Jiřího Paroubka, který hrál slepě podle Klausových not" + "Udělal jsem řadu vynucených i nevynucených chyb. Mezi ty vynucené patří tři personální přehmaty, kdy bylo nicméně velmi složité udělat jiné rozhodnutí. Buď pro zjevnou sebevražednost, nebo z důvodu popření vlastních instinktů, či preferování osobních ambicí, případně z neznalosti vazeb dané osoby. Těmito chybami je jednoznačně posazení Vlastimila Tlustého na post ministra financí, znovuzvolení Václava Klause prezidentem republiky a nominace Jana Fischera na post premiéra. Klaus se nepochybně mýlí, když bagatelizuje dopady pádu vlády během předsednictví. Stačí mluvit více s evropskými politiky a méně s těmi euroasijskými." + "ODS si nemůže dlouhodobě dovolit klausovskou politiku výkřiků a póz. Dost na tom, že si ji, i díky mně, dovoluje Václav Klaus. Tato politika vede do izolace venku i doma."
Update: Tak jej psal Martin Schmarcz.
18. června 2010
Prokop Drtina o Radomíru Lužovi
Cynik záslužně připomněl odporný čs. zločin proti lidskosti, massakr na Švédských šancích. Já bych se vrátil k jinému českému výtečníkovi, Radomíru Lužovi. Nikdo soudný už nepochybuje, že to byl sprostý vrah. V diskussi o Cynikově článku jakýsi Jarcho odkázal na vystoupení Prokopa Drtiny ze dne 2. července 1947, který v něm narazil i na vraha Lužu a doslova řekl: "Já se dívám na věc tak, že je zcela možno a vlasteneckou válkou vysvětlitelno i omluvitelno, že mohl někdo přijít o život v rámci našeho boje, kdo nebyl nepřítelem ani zrádcem." Nemůže mi být líto, že kommunisté persekuovali člověka s tak hrůzostrašnou, doslova bolševickou – když se kácí les, tak lítají třísky – morálkou. Dopadla na něj samotného.
13. června 2010
Pěkný vtip o Maďarech
Z konce druhé světové války:
Počas II. svetovej vojny, v roku 1944, sa v Riu de Janeiro konala recepcia, na ktorú bol pozvaný aj maďarský veľvyslanec. Keď vstúpil do sály, oblečený do slávnostnej uniformy, pozdravil nacistickým pozdravom. Hostiteľ, vplyvný bankár, si to všimol a pri prvej príležitosti oslovil veľvyslanca: "Pán veľvyslanec, pozdravili ste Heil Hitler, ľud vašej krajiny patrí k nordickej rase?" - "Nie, my sme pôvodom z Mongolska," znela veľvyslancova odpoveď. "Aha, teda váš štát sa rozprestiera v Ázii?" vyzvedal ďalej hostiteľ. "Nie, naša krajina leží v strede Európy." - "Aha, ale tam je teraz vojna, aj vy ste do nej zapojení?" - "Áno, bojujeme proti Sovietskemu zväzu." - "A máte voči nemu územné požiadavky?" - "Nie, voči nemu územné požiadavky nemáme. Tie máme voči Rumunsku a Slovensku." - "Aj to sú vaši nepriatelia?" - "Nie, to sú naši spojenci." Hostiteľ bol tým trochu zmätený, ale potom uvidel, že veľvyslanec má na uniforme kráľovský znak a pokračoval vo vypytovaní: "Ako vidím, vaša krajina je kráľovstvo. Ako sa má váš kráľ?" - "My kráľa nemáme, nám vládne admirál." - "Admirál? Teda vaša krajina leží pri mori." - "Nie, my sme štát vnútrozemský." Po tomto ešte zmätenejší hostiteľ sa pýta: "A ako sa teda má váš admirál?" - "Zajali ho Nemci." - "To sú tiež vaši nepriatelia?" - "Nie, to sú naši najväčší priatelia a spojenci." - "Sakra chlape, ja už ničomu nerozumiem, ste kráľovstvo vo vnútrozemí Európy, ktorému vládne admirál, ktorého zajali jeho priatelia, bojujete s niekým, od koho nechcete ani aker zeme a naopak, chcete územia od svojich spojencov. Čo sú to tam u vás za čudné pomery?" - "Aby ste vedeli pán bankár, to je nový európsky poriadok!"
Orgie českého nacionalismu
Z neznámého důvodu se v poslední době neustále objevují akce, které mají podpořit český nacionalism. Nicméně, českým přístupem se z toho pokaždé stává fiasco. Tak i 7 divů Česka. Vynechám nesporné, ethnicky české zásluhy (Jára Cimrman a Otto Wichterle), a připomenu, jak je to hned s 5 "českými" divy:
Nesporně nejabsurdnější je umístění Jana Janského, "objevitele" (v roce 1907) krevních skupin. Ve skutečnosti skupiny A, B a 0 objevil v roce 1901 Karl Landsteiner, a skupinu AB v roce 1902 Alfred von Decastello-Rechtwehr a Adriano Sturli. Ačkoliv česká část původní wikipedie přiznává, že psychiatr Janský nečetl odbornou literaturu, protože fysiologie pro něj byl okrajové thema a už se jí potom nezabýval, Landsteiner je v ní presentován jako pouhý výzkumník typů lidské krve. Přitom objevil rovněž Rh faktor. Umístění Janského je tak dalším triumfem kommunistické progandy – barevného (sic!) filmu Tajemství krve (1953).
Stejnou hodnotu má umístění "českého" piva. Ve skutečnosti je plzeňské (Pilsner) – neboť o něj běží – pivem bavorským, neboť ho v roce 1842 vynalezl Němec Josef Groll.
"České" sklo. Drtivá většina skláren je v Sudetech, ale nikoho to netrkne. Karel IV. – po otci Lucemburčan, vychovaný na francouzském dvoře. Vskutku Čech jako poleno. A konečně Pražský hrad: Jeho hlavními architekty byli Francouz Mathieu d’Arras a Němec Peter Parler.
Nesporně nejabsurdnější je umístění Jana Janského, "objevitele" (v roce 1907) krevních skupin. Ve skutečnosti skupiny A, B a 0 objevil v roce 1901 Karl Landsteiner, a skupinu AB v roce 1902 Alfred von Decastello-Rechtwehr a Adriano Sturli. Ačkoliv česká část původní wikipedie přiznává, že psychiatr Janský nečetl odbornou literaturu, protože fysiologie pro něj byl okrajové thema a už se jí potom nezabýval, Landsteiner je v ní presentován jako pouhý výzkumník typů lidské krve. Přitom objevil rovněž Rh faktor. Umístění Janského je tak dalším triumfem kommunistické progandy – barevného (sic!) filmu Tajemství krve (1953).
Stejnou hodnotu má umístění "českého" piva. Ve skutečnosti je plzeňské (Pilsner) – neboť o něj běží – pivem bavorským, neboť ho v roce 1842 vynalezl Němec Josef Groll.
"České" sklo. Drtivá většina skláren je v Sudetech, ale nikoho to netrkne. Karel IV. – po otci Lucemburčan, vychovaný na francouzském dvoře. Vskutku Čech jako poleno. A konečně Pražský hrad: Jeho hlavními architekty byli Francouz Mathieu d’Arras a Němec Peter Parler.
12. června 2010
Židokřesťanská tradice
O pojmu "žido-křesťanský" jsem opakovaně psal. Je stejně nesmyslný jako "řecko-křesťanský" nebo "anticko-křesťanský". Toto poznání se stále více šíří.
Závan zdravého rozumu
Dokonce i na blogu Věry Tydlitátové se občas objeví rozumný názor:
A pí Tydlitátovou bych chtěl upozornit, aby nám nezkoušela namluvit pohádky:
Jak je to ve skutečnosti:
Důsledky jsou jasné: Nežidé jsou občané druhé kategorie. Aby byli snadno rozpoznáni, jsou tak označkováni pomocí občanek.
To ovšem nepopírá skutečnost, že v Izraeli je početná arabská menšina, jejíž příslušníci např. nemají povinnou vojenskou službu v IDF. To, že je Izrael neustále označován jako židovský stát nebo že ho Židé považují výhradně za svůj stát, není v pořádku. Češi a Slováci taky považovali Československo výhradně za svůj stát a na Němce se dívali skrz prsty. Taky se jim to pak vymstilo. Ovšem pakliže Arabové v Izraeli stále jsou a ještě z něj nezdrhli do Sýrie nebo Jordánska, svědčí možná o tom, že to zas takový apartheid nebude, spíš to bude provokační rétorika poslankyně Soabi. Ale co chci říct: Média a vůbec všichni, ale především izraelští Židé, by měli brát na vědomí, že jejich stát je mnohonárodnostní a multietnický. Pokud ho berou jako výhradně židovskou věc, může se stát, že budou trnem v okům nejen svým sousedům, ale i svým vlastním občanům.(pravopisné chyby opraveny)
A pí Tydlitátovou bych chtěl upozornit, aby nám nezkoušela namluvit pohádky:
Sousloví Židovský stát je spíš metafora, dobře, i pro politiky výhodná. Vyjadřuje hrdost na to, že si Židé dokázali svůj stát vybudovat a obhájit. Ale nevyjadřuje faktickou povahu toho státu.
Jak je to ve skutečnosti:
These two goals of Israel as a Jewish and a democratic state must coexist and not contradict each other. So, what does that mean, a Jewish state? It is not only a matter of the number of Jews who live in Israel. It is not just a matter of numbers but a matter of values. The Jewish state is a matter of values, but it is not just a matter of religion, it is also a matter of nationality. And a Jewish state is not a monopoly of rabbis. It is not. It is about the nature of the State of Israel. It is about Jewish tradition. It is about Jewish history, regardless of the question of what each and every Israeli citizen does in his own home on Saturdays and what he does on the Jewish holidays. We need to maintain the nature of the State of Israel, the character of the State of Israel, because this is the raison d'être of the State of Israel.
Důsledky jsou jasné: Nežidé jsou občané druhé kategorie. Aby byli snadno rozpoznáni, jsou tak označkováni pomocí občanek.
9. června 2010
Vděk Čechů Srbům
S Vodníkem je jeden základní problém: Ze zásady ignoruje fakta, která se mu nehodí do krámu. O světě má jednou pro vždy jasno a takové věci by mu poškodily pracně předem narýsovaný obrázek.
Tak na DS s vážnou tváří tvrdí: "Ghassan Khaled asi neví, jak se Češi odvděčili Srbům za podporu na začátku Druhé světové války." Co na tom, že jsem mu už před rokem a půl vysvětlil, jak to bylo doopravdy: "Ve skutečnosti to byl právě žalář národů (zejména Chorvatů a Makedonců), Jugoslávie, který rozvrátil Malou dohodu. Způsobil to echtovní Srb, Milan Stojadinović. Britannica o něm píše: "On June 23, 1935, he became premier and, in foreign affairs, abandoned Yugoslavia’s principal allies, Czechoslovakia and France, in favour of Nazi Germany. In 1937, with German support, he negotiated treaties with Italy and Bulgaria, both traditional enemies of his country."" To Vodníka nezajímá.
A má v zásadě pravdu. I kdyby se totiž nemýlil, proč bychom se měli ohlížet na vztahy Československa a Jugoslávie před 70 lety? Vždyť oba státy již naštěstí neexistují. A jak dlouho ještě bychom měli brát v potaz události z 1930s? Do nekonečna?
Tak na DS s vážnou tváří tvrdí: "Ghassan Khaled asi neví, jak se Češi odvděčili Srbům za podporu na začátku Druhé světové války." Co na tom, že jsem mu už před rokem a půl vysvětlil, jak to bylo doopravdy: "Ve skutečnosti to byl právě žalář národů (zejména Chorvatů a Makedonců), Jugoslávie, který rozvrátil Malou dohodu. Způsobil to echtovní Srb, Milan Stojadinović. Britannica o něm píše: "On June 23, 1935, he became premier and, in foreign affairs, abandoned Yugoslavia’s principal allies, Czechoslovakia and France, in favour of Nazi Germany. In 1937, with German support, he negotiated treaties with Italy and Bulgaria, both traditional enemies of his country."" To Vodníka nezajímá.
A má v zásadě pravdu. I kdyby se totiž nemýlil, proč bychom se měli ohlížet na vztahy Československa a Jugoslávie před 70 lety? Vždyť oba státy již naštěstí neexistují. A jak dlouho ještě bychom měli brát v potaz události z 1930s? Do nekonečna?
Přemluv bábu
Byť se školným spíše souhlasím, tehle jízlivý políček Mádlovi a Issové je hodně vtipný.
7. června 2010
Velká ztráta
Předčasně zemřel Vladimír Nálevka, jeden z největších odborníků na soudobé dějiny a vedoucí mé diplomové práce (DOC; pro srovnání též právnická, rovněž v DOC).
Prof. Nálevka byl především hispanista; odborník na Španělsko a Kubu. Text o španělské občanské válce vycházel z jeho přednášek. Mrzí mne, že podzim jeho života byl znepříjemněn nechutnými tahanicemi na ústavu světových dějin FF UK.
Prof. Nálevka byl především hispanista; odborník na Španělsko a Kubu. Text o španělské občanské válce vycházel z jeho přednášek. Mrzí mne, že podzim jeho života byl znepříjemněn nechutnými tahanicemi na ústavu světových dějin FF UK.
6. června 2010
We cannot forgive them for forcing us to kill their children
Ruské Židovce, Goldě "Meir" Mabovič, se připisuje, že v roce 1957 pronesla: "Nemůžeme jim odpustit, že nás nutí zabíjet jejich děti." Vzhledem k tomu, že není potvrzený, nebudu se na něm točit, ale myslím, že israelskou mentalitu vystihuje jako nic jiného.
Vrátím se k reflexi israelského zásahu v mezinárodních vodách v českých mediích. První vlaštovkou, že se cosi mění, bylo svědectví Pavlíny Reš. Následovala výprava 4 českých novinářů s Flotillou do Gazy. Jako první přeživší se vrátil do vlasti Jan Línek, který předpokládal, že celou akci bude nestranně monitorovat a neskrýval své proisraelské sympathie. Jenže krátkozrací Israelci hodili všechny do jednoho pytle: "Říkali, že jsme teroristi a zločinci. Mně nadávali, že jsem jako posranej Rusák," po zadržení ho týrali: "Zavřeli nás do auta s pěti extrémně malými buňkami a postavili ho na slunce, vypnuli klimatizaci a odešli" a upírali jim jejich základní práva: "On se mi na to vysmál a řekl, že nebude telefonát ani velvyslanec a zavřeli mě na dalších 20 hodin."
Není divu, že i tradičně proisraelská Česká televise otočila. Když se vrátil další přeživší, Petr Zavadil, israelské týrání unesených novinářů potvrdil. Zdeněk Lokaj navíc oznámil, že mu Israelci ukradli jeho majetek: "Měl jsem sebou fotoaparát, videokameru a počítač. Všechna data, zvukové i filmové záznamy, všechny fotky, všechno je pryč."
Co k tomu dodat? Česká diplomacie by měla chránit české zájmy, nikoliv nějaké cizí: "Dočkali jsme se jediné rady: podepište." Politik, který dá přednost zájmům svých sponsorů místo svých voličů, by měl v politice skončit a pro mne je zcela nevolitelný: "Očekával bych, že [Přemysl Sobotka] přijede do věznice a řekne Izraelcům: pánové, ruším svou návštěvu, protože tohle nebudete našim lidem dělat, a tady ty tři pány si odvezu s sebou do Prahy. Nic takového se nestalo. On místo toho vydal prohlášení, že celá akce byla provokací. To mě zděsilo." Mne také.
Vrátím se k reflexi israelského zásahu v mezinárodních vodách v českých mediích. První vlaštovkou, že se cosi mění, bylo svědectví Pavlíny Reš. Následovala výprava 4 českých novinářů s Flotillou do Gazy. Jako první přeživší se vrátil do vlasti Jan Línek, který předpokládal, že celou akci bude nestranně monitorovat a neskrýval své proisraelské sympathie. Jenže krátkozrací Israelci hodili všechny do jednoho pytle: "Říkali, že jsme teroristi a zločinci. Mně nadávali, že jsem jako posranej Rusák," po zadržení ho týrali: "Zavřeli nás do auta s pěti extrémně malými buňkami a postavili ho na slunce, vypnuli klimatizaci a odešli" a upírali jim jejich základní práva: "On se mi na to vysmál a řekl, že nebude telefonát ani velvyslanec a zavřeli mě na dalších 20 hodin."
Není divu, že i tradičně proisraelská Česká televise otočila. Když se vrátil další přeživší, Petr Zavadil, israelské týrání unesených novinářů potvrdil. Zdeněk Lokaj navíc oznámil, že mu Israelci ukradli jeho majetek: "Měl jsem sebou fotoaparát, videokameru a počítač. Všechna data, zvukové i filmové záznamy, všechny fotky, všechno je pryč."
Co k tomu dodat? Česká diplomacie by měla chránit české zájmy, nikoliv nějaké cizí: "Dočkali jsme se jediné rady: podepište." Politik, který dá přednost zájmům svých sponsorů místo svých voličů, by měl v politice skončit a pro mne je zcela nevolitelný: "Očekával bych, že [Přemysl Sobotka] přijede do věznice a řekne Izraelcům: pánové, ruším svou návštěvu, protože tohle nebudete našim lidem dělat, a tady ty tři pány si odvezu s sebou do Prahy. Nic takového se nestalo. On místo toho vydal prohlášení, že celá akce byla provokací. To mě zděsilo." Mne také.
5. června 2010
Israelský zásah v mezinárodních vodách
Protože mi bylo vyčítáno, že jsem o volbách napsal jen triviality, v tomto článku bych chtěl o operaci Mořský vánek sepsat to, co česky ještě nevyšlo, i když, protože nečtu všechno, mohu se mýlit.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)