Na okraj skandálního rozsudku vláda v. Dělnická strana II

NSS v § 332 rozsudku vláda v. Dělnická strana II (PDF) uvádí: "Dále program DS usiluje o právní vymezení etnických skupin, což byl první krok, kterým nacistický režim zahájil svůj diskriminační a později genocidní program." A kdyby jen to. Jediná demokracie na Středním východě na základě zákona o registru obyvatel z roku 1965 shromažďuje údaje o příslušnosti k ethnické skupině a náboženství. Jenže, co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi.

Policejní provokace?

Mezi agentem a provocateurem je někdy velice obtížně rozeznatelný rozdíl.

A právě postup policejního agenta napadl Uherčíkův obhájce Robert Kaše. „Šlo o provokaci. Agent naváděl obžalovaného k páchání trestné činnosti. Ve své výpovědi dokonce prohlásil, že Uherčíka poté, co od něho dostal nejprve nefunkční bombu, důrazně upozornil, aby to napravil. Dokonce připustil, že na něho i zvýšil hlas,“ řekl Kaše.

Podle soudu ale agentovo chování nevybočovalo ze zákonných mezí. „Policista hrál svoji roli a musel adekvátně reagovat na to, když mu obžalovaný přinesl nefunkční nálož. Aby byl věrohodný, musel sehrát rozčileného člověka, který si za velké peníze koupil nefunkční hračku. Těžko si můžeme představit, že by ho pohladil po hlavě a řekl, tady máš 30 tisíc jen tak. Navíc Uherčík se nijak nezdráhal to napravit a podruhé, když přinesl funkční systém a byl za to pochválen, naopak jásal, jak se mu to povedlo a byl se svojí prací spokojen,“ vysvětlil Vajgant.

Podle mne jsou podobné případy varováním, aby se s agenty co nejvíce šetřilo. Jinak se může stát, že stát bude sám hlavní organisátor těžkých zločinů.

Místní příslušnost

Zajímal jsem se o to, proč je v Německu stíhán anglický biskup Richard Williamson za rozhovor, který poskytl švédské televisi. Vysvětlit to samozřejmě naše novináře ani nenapadne.

Ukázalo se, že ten šílenec popíral holocaust v Řezně. Nečekal bych, že někdo bude takto ignorovat princip territoriality § 3 německého trestního zákona: "Das deutsche Strafrecht gilt für Taten, die im Inland begangen werden." Inu, každý svého štěstí strůjcem.

Absurdní ideozločin

via Yamato-san. Soukup & Mach nebyli schopni upřesnit, zda dostal obyčejnou výpověď nebo výpověď na hodinu. Podle citace odboráře: "nebylo to ani tak hrubé porušení kázně, aby se muselo přistoupit na okamžité propuštění", zřejmě to druhé.

Ačkoliv použití § 316 NZP: "zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele", je poměrně kreativní, soudím, že ani v podmínkách zostřující se demokracie nemá chanci uspět.

Vojáci a jiní žoldnéři

S marxisty nejrůznějšího typu už dlouho zápasím o pojem "žoldnéř", pejorativně "žoldák". Právní vymezení je nezajímá, protože všichni správní marxisté mají k právu despekt. (To bylo, mimochodem, příčinou, proč Cepl mohl v 50. letech studovat práva: Kommunistický establishment soudil, že právo brzy odumře, takže studovat takovou neperspektivní vědu byla vlastně oběť.)

Tak se podívejme na sociologii, protože tu marxisté vždy uznávali. Konkrétně na mikrohistorii – příběh Antoine-Henriho Jominiho. Byl to žoldnéř, nebo ne?

Žoldák a žoldák

Marxisté typu Kapitána jsou v koncích: Jejich nenávist k professionálním vojákům nesprávného typu (v nekommunistických armádách) jim znemožňuje effektivně popsat, co se vlastně stalo: Bývalý professionální voják AČR se stal žoldnéřem. Věta krátká, jasná a stručná. Marxisticky to však jednoduše popsat nejde. A nic na tom nezmění ani falešné Kapitánovo moralisování.

Zakážou Dělnickou stranu?

Kdo si přečetl repliku Dělnické strany k vládnímu podání (PDF) nemá daleko k myšlence, že je to jejím přáním, aby mohli vystupovat jako mučedníci. Jak informuje jakýsi Martin, Vandas a jeho boys už mají připraveno řešení: "Na stejné adrese jako DS už totiž delší dobu sídlí strana DSSS, neboli Dělnická strana sociální spravedlnosti. Když si projedete poslední články na jejich webech, narazíte tam na slovní spojení sociální spravedlnost čím dál častěji."

Rusko v roce 1949

Tomáš Sobek zveřejnil přeložené úryvky z recense jednoho z největších právníků 20. století, Lona Fullera (1902–1978). Ten v roce 1949 vydal srovnávací recensi 2 marxistických právních theoretiků. Na rozdíl od marxistů (i dnešních!) v ní několikrát svobodně hovoří o Rusku: "Kniha neobsahuje skutečné srovnání ruských a buržoazních právních a politických institucí…", "Podle Vyšinského jenom v Rusku existuje "skutečná" svoboda tisku, "skutečná" svoboda před protiprávním stíháním a zadržováním, atd., atd." a "Před vzestupem Vyšinského byl vedoucí právník Ruska Jevgenij Pašukanis, který si užíval dekádu slávy než záhadně zmizel v prvních měsících roku 1937."

Tak se jasně ukazuje rozdíl mezi západním a marxistickým/ruským myšlením.

Anglická supremace

Vodník se zde často ironicky vyjadřuje k civilisační missi Západu, najmě Anglie. Nicméně, když si člověk přečte Semayneův případ z roku 1604 (sic!), tak získá úctu k anglickému právnímu státu.

Rozumné rozhodnutí II

Jestli teda fakt vypadala na 18...

Krvežíznivost

Yamato-san zveřejnil kommentář k pozoruhodnému textu Věry Tydlitátové v rubrice Toulání na svobodě (sic!). Doporučuji si přečíst i výživnou diskussi.

Právně není k rozboru Yamato-sana nic co dodat, ale zajímavější je celá věc sociologicky. Někteří lidé mají neuvěřitelnou potřebu nenávisti (rasisté, kommunisté, neonacisté apod.) Naplnit potřebu saturovat ji na objektech, které establishment chrání, je nejen nebezpečné, ale též morálně neuspokojující. Mnohem lepší je svou nenávist přesměrovat na obětní beránky vybrané establishmentem, zde neonacisty. Tam už svým představám můžete dát volný průchod: "Viníci by unikli své odpovědnosti rychlou a humánní smrtí" (zde je přání zatím jen naznačeno), "V tomto případě by bylo jen spravedlivé, aby exekutoři vzali také majetky všech příbuzných a sexuálních partnerek žhářů, všech kteří sdílejí jejich nacistickou ideologii" (zde autorka nevědomky prozrazuje i svou frustraci), "Je logické, že by za … schvalování zločinu měli nést také odpovědnost", "V tomto případě je nesmysl žádat zachovávání zákoníku práce, naopak by bylo třeba nechat odsouzené pracovat třebas šestnáct hodin denně sedm dní v týdnu na nejtěžších, zdraví ohrožujících pracích" (= galeje), "aby byl jejich dluh splácen rychle a znatelně" (chabý pokus o zástěrku skutečného přání).

Závěr je symptomatický: "Vím, že mnohé z toho, co zde píši, neprojde, právo není totéž co spravedlnost a trest pro žháře bude mírný." Ve skutečnosti tresty (pro budoucí případy) schvaluje Parlament. Chce Tydlitátová, aby Parlament po vzoru NSDAP a KSČ zavedl drakonické tresty jako byl trest smrti za poslouchání zahraničního rozhlasu, nebo žalář za nelegální překročení státní hranice? Nebo jí plně postačí fantasijní kompensace její frustrace?

Poučení pro Kapitána

Kapitán soustavně označuje professionální vojáky jako žoldáky, jako kdyby v době, kdy byl žoldákem ČSLA, nedostával žádný žold. Tak se podívejme na mezinárodní právo, kterým se rusofilové tak ohánějí. Mezinárodní úmluva proti náboru, používání, financování a cvičení žoldnéřů z roku 1989 je definuje takto:

1. A mercenary is any person who:

(a) Is specially recruited locally or abroad in order to fight in an armed conflict;

(b) Is motivated to take part in the hostilities essentially by the desire for private gain and, in fact, is promised, by or on behalf of a party to the conflict, material compensation substantially in excess of that promised or paid to combatants of similar rank and functions in the armed forces of that party;

(c) Is neither a national of a party to the conflict nor a resident of territory controlled by a party to the conflict;

(d) Is not a member of the armed forces of a party to the conflict; and

(e) Has not been sent by a State which is not a party to the conflict on official duty as a member of its armed forces.

2. A mercenary is also any person who, in any other situation:

(a) Is specially recruited locally or abroad for the purpose of participating in a concerted act of violence aimed at:

(i) Overthrowing a Government or otherwise undermining the constitutional order of a State; or

(ii) Undermining the territorial integrity of a State;

(b) Is motivated to take part therein essentially by the desire for significant private gain and is prompted by the promise or payment of material compensation;

(c) Is neither a national nor a resident of the State against which such an act is directed;

(d) Has not been sent by a State on official duty; and

(e) Is not a member of the armed forces of the State on whose territory the act is undertaken.

Jsou České dráhy jsou veřejnoprávní subjekt?

Radim Jančura prohlásil: "A jejich mluvčí pan Martínek (hejtman Pardubického kraje Radko Martínek - pozn. LN) tvrdí takové základní právnické nesmysly, že České dráhy jsou veřejnoprávní subjekt, přitom jsou soukromoprávní - jako my."

České dráhy, a. s. jsou zřízeny zákonem č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. 100% vlastníkem všech akcií je stát. Na základě těchto 2 znaků lze dovodit, že ČD jsou veřejnoprávní subjekt.

Důsledky plzeňské affairy

Affaira plzeňské právnické fakulty už měsíce plní stránky novin a ne a ne skončit. Přitom je zjevné, že je to jen vrchol ledovce. Proč vlastně lidé uplácejí, aby dostali něco tak abstraktního jako je titul? Kvůli dobrému pocitu být quasišlechtic? Ne, protože je to kvalifikační předpoklad.

Na světě je už jen málo států, kde se můžete stát advokátem, aniž byste měli vystudována práva. V USA to jsou Kalifornie, Maine, Vermont, Virginie, Wyoming a Washington. Myslím, že bychom se v ČR měli vrátit ke kořenům a koncept venkovského advokáta povýšit na standard. Nemusí to být nutně navždy, ale po nějaký čas by měly právnické fakulty žít s tím, že nejsou nezbytné. Třeba by je to konečně přimělo reformovat studium a odhodit zbytečný balast, např. v podobě práva životního prostředí.

Reforma právnického studia

Jako poctu prof. Vojtěchu Ceplovi, který nedávno po těžké nemoci zemřel, vybírám některé myšlenky ze dvou jeho textů:

Krize české justice a legislativy má své nejhlubší kořeny v odcizení práva od morálky. Tím, že v posledních padesáti letech totalitní režim zneužil právo k utiskování obyvatelstva, došlo k devastaci právního vědomí občanů. Komunisté prohlásili právo za nástroj k ovládání společnosti a také je tak praktikovali. Kromě toho součástí „vědeckého světového názoru“ byla víra v budoucí postupný zánik státu a práva. Vinou toho se české právnictví a právní teorie dostaly v druhé polovině minulého století do naprosté izolace od hlavního proudu právnického myšlení ve svobodné části světa.

Dobrá znalost a přijímání práva jsou v České republice většinou občanů podceňovány, ačkoli vyspělé právní a mravní vědomí je důležitější než psané právo a jeho vymáhání. Mimochodem: všimněte si, jak postupně probíhá vývoj převládajícího názoru na řešení problémů v této oblasti. Nejprve všichni zdůrazňovali, že chybí legislativa, po určité době se to změnilo ve volání po vymahatelnosti práva. Teprve nyní začínáme doceňovat význam psychologického rozměru práva, neboť nejpodstatnější složkou práva není ani legislativa, ani fungování justice, nýbrž to, aby lidé dobře znali pravidla chování a dobrovolně je dodržovali. Vysoká úroveň mravní a právní kultury, v níž jsou obě složky v souladu, je totiž nejdůležitějším zdrojem bohatství a prosperity spravedlivé společnosti.

Vysokoškolský zákon příliš posílil akademickou samosprávu, a tak dochází k „zabetonování“ stávajícího systému. Protože děkani jsou voleni akademickým senátem, zvoleni jsou zpravidla ti kandidáti, kteří zaručují jistotu a stabilitu nenarušovanou soutěžením a inovacemi. Akademické senáty prosazují hlavně vlastní zájmy a jistoty učitelů. Každá změna a reforma, například ve studijním plánu, totiž ohrožuje pracovní místa, například zrušením některých zastaralých a nadbytečných oborů. To logicky posiluje obranné reakce proti změnám. Síla setrvačnosti zavedených pořádků je nyní „zevnitř“, bez vnější podpory, nepřekonatelná.

Fakticky se tichou cestou ujalo vlády dálkové studium, které je eufemisticky označováno za distanční. Namísto metody interaktivního studia, jehož podmínkou je stálá přítomnost studentů, na pražské právnické fakultě se převážně zkouší. Pravidelné výuky se zúčastňují jen studenti, kteří mají zájem. Je pravda, že tito studenti mohou mnoho získat, ale minimální standard profesionální úrovně pro všechny těmito (ne)pořádky rozhodně není zaručen.

Základem zůstávají klasické přednášky ve velkých posluchárnách. Tento tradiční způsob výuky, který vznikl v době, kdy nebyly knihy a lektor četl svou učebnici, zatímco studenti si dělali poznámky, v současnosti zaniká. V posledních desetiletích se nejlepší zahraniční právnické fakulty reformovaly po vzoru lékařských fakult v tom smyslu, že výuka probíhá hlavně cestou simulací, nebo dokonce i skutečným prováděním profesionálních činností, které absolventi budou vykonávat po ukončení studia. Jinými slovy: sofistikované profese se nejefektivněji vyučují nácvikem základních profesních činností.

Jedním ze základních úkolů moderních vysokoškolských učitelů je chránit studenty před nadbytečnými informacemi a poskytovat jim podstatné a základní znalosti. U nás je požadována při zkouškách, které jsou většinou ústní, příliš detailní a rozsáhlá znalost obsahu a vývoje právních předpisů, namísto důkladného osvojování si základních metod práce a samostatného vyhledávání informací. Studenti většinu rychle nabiflovaných poznatků pochopitelně po zkouškách zapomínají, a tak se učí vlastní profesi teprve v praxi. Kromě toho ústní zkoušky nemohou být objektivní, a protože není nikterak honorována průběžná studijní práce, je studium neurotizující. Radost z poznání a studia v pohodě na našich právnických fakultách nyní neexistuje.

* * *

Hlavní zájem je, aby nedošlo ke změnám. Protože každá změna studijního plánu ohrožuje některé učitele. Chcete-li například některý obor redukovat, zavést nový obor, uvnitř toho učitelského sboru musí být pohyb. Musí tam lidé přicházet a odcházet, má-li to být elitní sbor. Dokonce tam musí být soustava lidí, kteří neustále odcházejí, protože v té soutěži se neuplatní. Toto je u nás naprosto zablokováno. Jednak pracovním zákonodárstvím, které takto záporně působí ve všech oblastech společnosti.

O obsahu té regulace, termín v odborné literatuře, který ve srovnávací pravovědě převládl, je "defenzivní formalizmus postkomunistických právníků". Nechtějí se dopouštět kritiky obsahu norem. Nejlepší právník je takový právník, který dobře zná právo. Já chci mít na všechno předpisy a pokud možno nerad se dopouštím vlastních volnějších interpretací. Protože za ně nesu odpovědnost. Já chci mít na všechno legislativu,co nejpodrobnější a zevrubné procedury. Tím se ovšem ten systém stává komplikovaným, nepřehledným dokonce neinteligibilním tj. nesrozumitelným i odborníkům.

A je to stejný nedostatek, jako když co do metody v našem vzdělávání … … převládá v něm výuka historických disciplín. To vzniklo už v 19. století kdy se čeští právníci vymezovali proti německým, v obrození. Vlastně bojovalo se za obrození. Nacionalizmus vlastně ve skladbě disciplín převládnul. První dva roky na právnických fakultách je spousta historických disciplín, které jinde nemají obdobu. Historie práva se jinde učí zpravidla jako výběrový předmět na konci studia. U nás právní historie převládá, protože také byl ten program postaven na převládající teorii, věřte mi to nebo ne, devatenáctého století, kde dominovala víra v to, že historické vzdělání je pro právníka nejdůležitější.

To jsou všechno zaostalosti metody. Další nevýhoda je, že je příliš rozptýlen ten studijní program na mnoho disciplín, okrajových. A ztrácí se ten hlavní podstatný proud, těch hlavních disciplín. Rozdělení na katedry vede k určité rovnosti těch disciplín, které jsou si ale nerovny, poněvadž některé jsou mnohem důležitější, podstatnější a frekventovanější v praxi. Některé jsou velmi okrajové. Učitelé jsou úzce specializováni takže potom nemají rozhled po celé té profesi.

Učitelé stráví desítky a stovky hodin jenom ústními zkouškami. To je fakulta na které se hodně zkouší a málo učí. Ten systém zkoušek je také zastaralý. Mělo by tam být mnohem více písemných zkoušek, příkladů, které se řeší. Nikoli abstraktních povídání, které vedou k biflování těch studentů, kteří se rychle naučí velké objemy informací, které v zápětí musejí zapomenout.

Všeobecná diskusse

Prostor pro tlachání a odkazy mimo themata článků.

Jak je to s vysokoškolskými tituly

Tomáš Pecina napsal úvahu, s níž nemohu souhlasit. Předně není příliš poučen v církevním právu. Podle can. 290 odst. 1 CIC: "Svěcení jednou platně přijaté se nikdy nestává neplatným. Přesto klerik ztrácí duchovní stav: soudním rozhodnutím nebo administrativním opatřením, kterým se prohlašuje neplatnost svěcení". Aby tedy svěcení bylo trvalé, musí být platné. Neplatné svěcení nikdy nelze zhojit. T. P. si zřejmě plete platnost a dovolenost. Nedovolenost sanovat lze.

Udělení VŠ titulu inženýra, bakaláře, magistra či doktora je konstitutivní správní akt. I ve správním právu samozřejmě existuje obnova řízení. Její podmínky jsou dány v § 100 nového správního řádu a spáchání přečinu či zločinu mezi ně přirozeně patří.

These: "Jednou doktor, navždy doktor," by byla absurdní, a proto v platném právním řádu nemá místo.

Kindlovy stránky

Milan Kindl si založil vlastní stránky. Ať si o něm myslíte cokoliv, jedno je jisté: Hlupák to není.

II. vládní návrh na rozpuštění Dělnické strany

Čekal jsem, že po fiascu I. vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany, že vláda buď od podobných antidemokratických snah upustí zcela (v USA, opravdové demokracii, politické strany nikdo nerozpouští, ani když se jejich členové dopouštějí odporných vražd, protože tam princip individuální odpovědnosti ještě berou vážně, na rozdíl od schmittovské bojující "demokracie"), anebo alespoň předloží erudovaný návrh. To se však nestalo.

II. vládní návrh na rozpuštění Dělnické strany není ničím jiným než výtahem policejních svodek z monitoringu "povolených" shromáždění a spisů vedených na "závadové" osoby. Místy obsahuje skutečné perly:

"Přitom ovšem ti, kteří posmrtným potleskem ocenily [sic!] zmíněný projev, současně osvědčili až neuvěřitelnou ideologickou věrnost. Tleskali totiž člověku, jehož záměrem bylo jejich předky dílem vyhubit a pouze ty, co budou vypadat germanisovatelně [sic!], přemístit za Ural." (A § 7, 1. 5. 2009, Brno - 1. máj, oslava svátku práce)

"Dělnická strana ve svém programu dále slibuje Prošetření privatizačních podvodů a důsledné potrestání všech viníků z tzv. malé a velké privatizace z počátku devadesátých let bez ohledu na promlčecí lhůty jejich trestných činů. Viníci, kteří tehdy umožnili obrovské rozkrádání státního majetku, musejí být odhaleni a po zásluze potrestáni včetně zabavení osobního majetku a opětného zestátnění podniku. Zjevně tedy pro případ získání moci slibuje porušování trestního zákona a znárodňování. Jde o záměr, který by znamenal odstranění některých podstatných náležitostí právního státu. Jednak by zřejmě muselo jít o zpětné zrušení promlčecí lhůty, tedy retroaktivitu. Zákaz retroaktivity trestních předpisů jako náležitostí právního státu vymezil Ústavní soud i právní doktrína. Ústavní soud dovozuje zákaz retroaktivity ze samé podstaty demokratického právního státu (viz nález III. ÚS 611/01, Sb. n.u. ÚS, Svazek č. 26, nález č. 75, str. č. 253). Kromě toho je záměrem Dělnické strany vyvlastnění. Zcela jistě ovšem nikoliv vyvlastnění ve veřejném zájmu. Muselo by jít o postup, který je v rozporu s ustanovením čl. 11 odst. 4 Listiny." (B § 11)

"Na nepovoleném shromáždění došlo k zásahu Policie a bylo zadrženo 30 osob, včetně L. Šlégrové." (B § 29)

Závěr: Čekal jsem, že součástí podání budou zprávy agentů BIS z vedení DS. Ale buď je vláda nemá, nebo si je šetří pro strýčka Příhodu. Doufám, že to nepovedené Sokolovo slohové cvičení bez větší právní hodnoty NSS zamítne. V opačném případě poruší zásadu Ne bis in idem.

Updated.

Má jít Polanski do lochu?

Via Jiří T. Král. Podle odkazované televisní reportáže byla zřejmě ta akce ze strany toho děvčete sice (částečně) dobrovolná, nicméně jí bylo 13, i když měla prsa jako osmnáctka. Žaloba dále mluví o zdrogování a sodomii (pokud se tím míní anální sex, i zkušená žena se to často musí učit). Ona sama chtěla žalobu stáhnout. Polanski se ale k případu, pokud vím, za celá ta léta nijak nevyjádřil, v čem mu snad nic nebránilo, když se nacházel mimo území puritánské Ameriky.

Jakkoli se tedy podle všeho nejedná o nějaké "znásilnění dítěte", přesto spáchal hanebnost a nemyslím, že pár týdnů v base + třicetileté ehm, ehm, "vyhnanství" v Paříži je dostatečným trestem; tento názor považuji za zcela úchylný a doufám, že Fero Fenič nebude muset být vyveden z omylu tím, až mu nějaký čtyřicetiletý dobytek ožere a oprcá vyspělou třináctiletou vnučku do zadnice!