Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Štěch podpořil „levicové strany“, tj. ČSSD a komunisty. Ke komunistům má jakési drobné výhrady: „Jejich program je v některých částech drobet nerealistický, ale kroky, které navrhují, by v žádném případě zaměstnance, podle našeho názoru, neměly poškodit.“ Pan Štěch měl říci místo „zaměstnance“ „pracující“ a nepochybně to bude zase říkat, když mu to okolnosti dovolí. Aparátník Paroubek a aparátník Štěch. Ať byl Falbr jakýkoli, i tohle je propad. Ale celá slavná „Konfederace“ není od počátku nic jiného, než neobratně překabátěný normalizační odborový moloch. Jen jeho drzost podstatně vzrostla, za „totáče“ byl sice obrovitým, ale pátým kolem u vozu. Taky se trochu podobá někdejšímu OF: ne že by výslovně neměl členy, ale podstatný je jako u OF aparát. Nerozdává už na vánoce kolekce (možná: jako důchodce už nejsem odborově organizován, ostatně mě z odborů vyloučili v roce 1977 za podpis Charty, vlastně bych měl od Štěcha žádat rehabilitaci), ale pořádá nákupní výlety venkovanů do Prahy spojené vždycky s maximálně dvouhodinovou demonstrací. Tak moc se toho zase nezměnilo, a to, co se změnilo, se pomalu zase vrací k „normálu“.
Blog p. Doležela čtu pravidelně. Je totiž inspirativní. Zatímco Miroslav Macek je zajímavý jen v případě, že píše o ODS, jinak jsou to ideologické bláboly, Bohumil Doležal píše výtečně o celé české politické scéně, vyhnání českých Němců a o Rusku. Co na tom, že nerozumí zahraniční politice (je to ideolog střetu civilisací) a je fanatický antikommunista? K tomu, abych si někoho vážil, se s ním nemusím ztotožňovat na 100 %.
Bohužel se nyní ukazuje, že nerozumí ani odborům. Jen proto, že si předseda ČMKOS, ačkoliv je socialista, dovolil podpořit KSČM, tak to odborům dal sežrat hned 3x. Dovolím si mu oponovat z posice aparátčíka ČMKOS a doufám, že můj pohled nebude příliš poznamenám insider's pohledem.
Hlavní problém Bohumila Doležela je, že nerozumí žádnému hnutí, které vzniklo po roce 1960, feminismu, NGOs, ani českým odborům. ČMKOS totiž nemá s ROH nic společného. Nicméně postupně:
Proč by KSČM neměla být levicová strana? Je nalevo od ČSSD, stejně jako jsou v EU ostatní kommunistické strany nalevo od socialistických stran. KSČM je členkou Evropské sjednocené levice (GUE) a patří v ní dokonce k pravicovému křídlu.
Zaměstnanci v. pracující. Je velký problém, jak odlišit anglická slova employee, labourer a worker. Obvykle se překládají jako zaměstnanec, pracující a dělník nebo pracovník. Slovo "pracující" je však zastaralé a žádný příčetný politik ho nepoužívá. Na druhou stranu říkat modrým límečkům zaměstnanci není také právě optimální.
Aparátčík je zaměstnanec aparátu, referent. Milan Štěch nikdy zaměstnanec aparátu nebyl, vždy byl pouze ve volené funkci. Totéž platí pro Jiřího Paroubka. Bohumil Doležal by si měl najít jinou urážku; takovou, která více odpovídá realitě.
I kdyby ČMKOS byla nástupcem ROH, proč by se mělo jednat o nástupce normalisační instituce? ROH vzniklo už v roce 1945, tedy dávno před normalisací, jako nástupce NOÚZ. Nicméně ČMKOS nemá s ROH nic společného. Vznikla jako nástupce ČSKOS (společně s KOZ). ČSKOS byla formalisováním stávkových výborů. A bez stávkových výborů by zde nebyla demokracie. Samotní studenti a herci by revoluci neprovedli. Zásadním obratem byl postoj ČKD. A tam předsedal stávkovému výboru Jan Uhlíř, do nedávna předseda největšího odborového svazu v ČR, OS Kovo.
Takže Bohumilu Doležalovi lze doporučit: O tom, co jsou to evropské odbory a co dělají, by se měl poučit u Evropské odborové konfederace. EOK rozhodně není "neobratně překabátěný normalizační odborový moloch" a přitom má tu samou odborovou politiku co ČMKOS, dokonce z vlastní zkušenosti mohu říci, že radikálnější.
