Zastavte Ehuda Olmerta

Myslel jsem, že Ariel Šaron bude pro Israel tragédií. Koneckonců, byl to člověk, který neudělal nic proti massakrům v táboře Sabra a Šatíla. Mýlil jsem se. Ukazuje se, že temná minulost nedeterminuje temnou budoucnost. I z toho důvodu je antikommunismus chybný.

Nyní je premiérem bývalá šedá myš Ehud Olmert. Plnou parou směřuje k válce, a to jen proto, že se nechá vyprovokovat ozbrojenými nepřátelskými silami. Je zjevné, že lokální velmoc se má řídit křesťanským heslem: "Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem." Pokud se někdo nechá vyprovokovat, svým státnickým úkolům nedorostl.

Pro srovnání si přečtěte nedávný paján v Time: "Ehud Olmert is the 12th Israeli to serve as Prime Minister and probably the best politician of them all."

Nezbývá než parafrasovat staré heslo: Šarone, probuď se, Olmert se zbláznil.

Peheho mythologie

Jiří Pehe napsal článek o dějinách českého liberalismu. Je poměrně zajímavý, zejména tím, jak ODS upírá status liberalismu. Bez velkých okolků ji označuje za "národnicko-konservativní subjekt".

To by ještě šlo snést, i když by to stoupenci ODS mohli označit za propagandu. Co je však nepochopitelné je, že Jiří Pehe označil za liberální stranu Národní stranu sociální, tedy národní socialisty. Když jsem se s tím poprvé setkal na wikipedii, tak jsem to opravil. Kde se toto matení pojmů bere? Jako kdyby liberálové a socialisté byli totéž.

Jak Beneš zatočil s DSAP

Předsedou Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei in der Tschechoslowakischen Republik (DSAP; Aleš Zeman nesprávně uvádí Deutsche Sozialdemokratische Partei a DSP) byl Wenzel Jaksch. Jak praví jeho stručný medailon, "Vedl několik let jednání s E. Benešem, ale s postupem války byla jeho pozice stále slabší a do exilové Státní rady byl nakonec jmenován českoněmecký komunista K. Kreibich. V roce 1942 Jaksch Benešovi napsal: Zúčtování s nacisty nezdůvodní odsun obyvatelstva z celého pohraničního obvodu... Transfer obyvatelstva by byl pomstou bez rozdílu, a to znamená... zničit každou základnu demokratické spolupráce na jednu generaci." Pomstychtivý Beneš intervencemi u Spojenců bránil po válce Jakschově příchodu do Německa, do Spolkové republiky Německo mohl proto přesídlit až v roce 1949.

Posedlost pojmoslovím

Nadefinujeme si pojem, např. psychotický blud. Pak pod něj přiřadíme nějaký jev, např. lásku. Co tím získáme? Nekonečné dohady, zda láska psychotický blud je čili nic. Posedlost, že arbitrárně stanovenými termíny vypovídáme o realitě, je nekonečná. Zlatý nominalismus.

Vyhnání je genocida

"Moderní historiografie označuje každý druh vyhnání za genocidu." Bernd Posselt

Role Beneše a UK při vyhnání: "Neúnavně přesvědčoval západní státníky, že odsun Němců z Československa je nutný. Musel v tomto směru vykonat hodně práce a s výsledky byl spokojen jen zčásti. Tak kupříkladu se koncem června 1942 britská vláda po dlouhých jednáních závazně vyjádřila v tom smyslu, že po válce „proti transferu minoritního obyvatelstva z Československa ve snaze učinit z Československa stát národnostně co nejsourodější, nemá v úmyslu se stavět.“ (E. Beneš, Paměti s. 306). Britské stanovisko bylo Benešovo vítězství, ale ne docela. Chybělo v něm, že jde výslovně o Němce a dále že Velká Británie odsun podpoří, (nikoli, že se proti němu nepostaví)."

Co není na řetězu...

Jako zážitek z cesty do Brna posílám tuto fotografii.

Nedostatek dobré vůle

Bohumil Doležal napsal: "Česká politika se začíná podobat stroji na vršení nezodpovědných klukovin. Pravice si nic kloudného vymyslet nedovede a levice si zjevně nic kloudného vymyslet nechce, protože je přesvědčena, že to nemá zapotřebí. Tak výrazný nedostatek dobré vůle (a zároveň pevné přesvědčení, že dobré vůle není v tuto chvíli v politice zapotřebí) tu do listopadu 1989 ještě nebyly. A bylo by nespravedlivé zamlčet, že vlajkonošem této politiky je Jiří Paroubek."

Nemohu si pomoci, ale pláče na nesprávném hrobě. Skutečným viníkem je Mirek Topolánek, který dodnes nepochopil, že sice vyhrál volby, ale že je mu to na nic. To však bylo jasné každému analytikovi, když viděl, jak se Topolánek jal sestavovat "stovkovou" vládu, jako by se nechumelilo. Zdá se, že dodnes nepochopil, že 100 ≠ 101.

Update: Tak už to pochopil.

Trochu historie

ad fontes: "Ministr Nosek (přivítán potleskem): Slavná sněmovno, paní předsedkyně, paní a pánové! Za několik dní oslaví český a slovenský národ dvacáté osmé výročí památného dne, kdy z bouře utrpení prvé světové války se zrodila na troskách Rakousko-Uherska československá svoboda. Je osudovým symbolem, že právě do letošního vzpomínání na tento historický den časově spadá dokončení obrovitého úkolu, vytyčeného košickým programem vlády Národní fronty Čechů a Slováků, úkolu, jehož dosah a převratný význam nemá v dějinách obdoby. V nejbližších hodinách končíme totiž v podstatě transfer Němců z Československa. (Potlesk.)"

Podobnost čistě náhodná

Benny Morris: "Jestliže konec tohoto příběhu se ukáže pro Židy jako neutěšený, bude to proto, že Ben-Gurion v roce 1948 nedokončil odsun." Naproti tomu Beneš "odsun" dokončil. Měl na to cojones, jak říká Topolánek.

Jak to v Israeli funguje prakticky

Přečtěte si tento zákon, který byl přijat na základě rozhodnutí bývalého premiéra Ariela Šarona: The Citizenship and Entry into Israel Law (temporary provision) 2003.

Západní Břeh je tam označován jako "Judea and Samaria". Obyvatel okupovaných oblastí, který není občanem Israele, podle tohoto zákona nemá právo se usídlit v Israeli. Může dostat pouze dočasnou výjimku, nebo i trvalou, ale to jen v případě, že "he identifies with the State of Israel and its goals", tedy je sionista. V opačném právo nedostane Palestinec právo usadit se v Israeli, ani když to je manžel / manželka Israelce.

"The amendment to the Nationality Law provoked outrage from international and Israeli human rights groups, which had no hesitation in calling the measure racist."Jonathan Cook (PDF)

Souverainita

Je česky svrchovanost. S ní není problém. Problém je se suzerainetou. Ta se obvykle nepřekládá nebo jako polosvrchovanost či vassallství. Český král byl v letech 1635–1815 suzerainem Dolní Lužice.

Vassalský stát je autonomní v domácí politice, ale závislý v zahraniční. Další poučení naleznete v seznamu kolonií.

Lži, všude samé lži

To nejhorší na velkých konfliktech, jako je arabsko-židovský, je, že obě strany lžou a každá špinavost je jim dobrá.

Podívejme se nyní na pokus očernit Theodora Herzla. Ten údajně ve svém deníku z roku 1895 napsal toto: "We shall try to spirit the penniless [Palestinian] population across the border by procuring employment for it in the transit countries whilst denying it any employment in our own country ... Both the process of expropriation and the removal of the poor must be carried out discreetly and circumspectly." (takto ho cituje Jonathan Cook (PDF))

Už když jsem to četl, tak mi to přišlo podezřelé. Tak jsem na Internetu našel skutečný citát:

When we occupy the land, we shall bring immediate benefits to the state that receives us. We must expropriate gently the private property on the estates assigned to us. We shall try to spirit the penniless population across the border by procuring employment for it in the transit countries, while denying it any employment in our country. The property owners will come over to our side. Both the process of expropriation and the removal of the poor must be carried out discretely and circumspectly. Let the owners of immovable property believe that they are cheating us, selling us things for more than they are worth. But we are not going to sell them anything back.

It goes without saying that we shall respectfully tolerate persons of other faiths and protect their property, their honor, and their freedom with the harshest means of coercion. This is another area in which we shall set the entire old world a wonderful example. ...

Estate owners who are attached to their soil ... will be offered a complete transplantation–to any place they wish, like our own people. ...If this offer is not accepted either, no harm will be done. ... we shall simply leave them there ....

(Mazin Qumsiyeh Lacks Credibility)

Jsou takové podvody vůbec nutné?

Professionální rozhovor

 Renaty Kalenské s Valtrem Komárkem uveřejnily Lidové noviny.

Byl Theodor Herzl antisemita?

Antisemita je ten, kdo nenávidí Židy. Self-hating Jew je Žid, který nenávidí židovství v sobě. Rozdíl mezi antisemitou a self-hating Jew je tak pouze v národnosti subjektu. Albert S. Lindemann napsal: "Herzl himself came close to the position of blaming the victim; at least insofar as he considered the defects of Jews in Europe to be the most fundamental reason that they were hated by non-Jews. Herzl is not an easy man to pin down, but a number of scholars have arrived at the paradoxical conclusion that this founder of modern Zionism might be considered a "self-hating Jew." His admiration of the Gentile world -- his fondest dream was to be reborn as a Prussian Junker -- was remarkable, whereas his comments in his diary about many of the Jews he met and worked with were often caustic, even cruel and ugly. No less remarkable was Herzl's apparent lack of hatred for Gentiles, even the anti-Semites among them. The Jewish state he hoped to create was to be liberal-democratic, having few if any connections with Jewish tradition (about which, at any rate, he was not particularly well informed). Again, in a book so massively detailed and one in which Herzl might be described as the hero, Vital devotes curiously little attention to these glaring paradoxes and mostly ignores the recent secondary works that have brought them up."

Královská věnná města

V Čechách bylo 9 královských věnných měst:

1. Dvůr Králové nad Labem
2. Hradec Králové
3. Chrudim
4. Jaroměř
5. Mělník
6. Nový Bydžov
7. Polička
8. Trutnov a
9. Vysoké Mýto

Kádrování Shakespearea

Tak už i ten Shakespeare byl разоблачён jako odporný antisemita: "nedivím se, že se [Kupec benátský] moc často nehraje, je to podle mého názoru nechutná antisemitská slátanina (nemám to za zlé jejímu velkému autorovi, byl v téhle věci zřejmě jen dítětem své doby). A nemyslím si, že by byla něco víc než jakýsi dokument o něčem, na co Evropa zrovna nemůže být moc pyšná." Bohumil Doležal

Z hloubi archivu

Byť jsou ty texty záležitostí už velice museální, přece jen jsem se rozhodl zamirrorovat je na svém serveru a dát je tím k disposici kritické místní veřejnosti. Aspoň se pan Kreutzfeld zabaví, než mi opraví všechny chybějící nebo nesprávné členy (a pokud používá druhou navrženou methodu opravy chyb, zvýší významně tržby haifských prodejců kancelářských potřeb, posléze stěrek, rozpoštědel a nakonec počítačových monitorů):

• The Land Where Heroes Wear Dunce Caps
  
• When Czech Fights Czech
  
• Arranged Marriage with Aborted Honeymoon?
  
• I Undertake to Be Your Loyal Enemy
  
• On Doormats, Men and the Quality of Thieves
  
• On Guilty Poems, Librettos and Photographs
  
• A Singer in a Minefield
  
• On Czechs, the Great Myth-Makers
  
• Czechs versus Word-charm
  
• The Czech-Roma Problem: The war of the hypocrites
  
• A Right to Fight
  
• The Czech Dilemma, or the Merits of Honesty

Ještě jsem pak napsal další články, např. o Třech oříšcích pro Popelku a o protiněmeckém sentimentu, ty už bohužel v CE Review nevyšly.

Kontrolovat se

Loskulák kdysi napsal: "v poslední době dost nesnáším výraz "kontrolovat" v anglickém smyslu "řídit, ovládat". Anglický řidič, když jede, tak "controls a car"... ale český řidič, když "kontroluje auto", tak se dívá, jestli blinkry blikají, stěrače stírají... a pak ho přestane kontrolovat, nasedne a začne ho řídit. Proč by tedy měli jednotky OSN "kontrolovat nějaké území" a ne ho jednoduše ovládnout? Když jsem to slyšel v televizi poprvé, tak jsem si představoval, že tam ti vojáci chodí a kontrolují lidem občanky. A nechápal jsem, proč by to nemohli současně dělat i ti druzí... i když by to ty lidi nepochybně děsně otravovalo. Teprve ze souvislostí jsem pochopil, že to znamená, že po těch druhých stříleli."

Zdá se, že poněkud zapomněl na to, že když řidič zkontroluje auto a blikače neblikají, stěrače nestírají, tak se může přestat kontrolovat. Nedá se nic dělat, v češtině (pod vlivem angličtiny) nastává opačný vývoj než v angličtině. Kontrolovat stále více znamená řídit nebo ovládat. Není proč toho litovat, neboť na ostatní případy máme dozor a dozírat.

Zájmeno svůj

P. Juchelka se ptá, jak je to v češtině se zájmenem svůj. Je to poměrně obtížný grammatický jev. Na rozdíl od jiných jazyků, které vystačí s jedním přivlastňovacím zájmenem pro každou osobu, má čeština navíc přivlastňovací zájmeno svůj, které se váže na původce děje.

Věta: "Já nemohu za to, ze ten pán neumí anglicky a stydí se za to natolik, že maže opravu jeho pravopisných chyb," je Czechenglish je více ohledech:

1. původně tam nebyla diakritika. Češi, jak známo, používají háčky a čárky už od dob Jana Husa a všechny velké operační systémy dneška to respektují,
2. čeština (stejně jako latina) nemusí vždy vyjadřovat podmět a
3. osobně bych zde také (na základě svého jazykového citu) použil místo jeho zájmeno svých.

Nicméně bych chtěl zdůraznit jedno: Zatímco orthografie (pravopis) má být kamenná, není žádného rozumného důvodu bránit přirozenému vývoji jazyka v grammatice (mluvnici). Tak jako se časem v češtině vyvinou členy, tak zanikne i zájmeno svůj.

Pokud se chcete poučit více, máte možnost (nebo u Staníčka).

Demokratický mír

Immanuel Kant přišel s thesí, že demokracie mezi sebou nebojují. Tato these získala největší ohlas za presidenta Clintona: “The best strategy to ensure our security and to build a durable peace is to support the advance of democracy elsewhere. Democracies don’t attack each other.” Je zpřesněna těmito podmínkami:

1. Musí se jednat o liberální demokracii se všeobecným, nebo téměř všeobecným volebním právem (oligarchie se nepočítají),
   
2. demokracie musí být nejméně 3 roky stará a
3. obětí musí být více než 200 (státní převraty podporované demokraciemi se tak nepočítají).
   

Existují případy, kdy tento princip byl zřejmě porušen:

1. Druhá válka za nezávislost. UK však splňuje kritérium demokracie až od roku 1884. Před tím to byla oligarchie.
   
2. Španělsko-americká válka. Španělsko té doby však bylo demokracií jen podle jména.
   
3. Búrská válka. Búrské republiky však nejsou považovány za demokracie, protože utlačovaly černochy.
4. První světová válka. Německo nemělo odpovědnou vládu a Rakousko-Uhersko bylo v té době rovnou diktatura.
   
5. Pokračovací válka. UK vyhlásilo Finsku válku. Ve skutečnosti s ním však prakticky neválčilo.
6. USA-Jugoslávie. Miloševičův despotický régime nelze za demokracii považovat.