Pravopisný systém obecné češtiny

Na základě článku o obecné češtině vznikla diskusse o možném pravopisném standardu psané obecné češtiny. Jsou v zásadě možné dva systémy:

1. analogický, který proponuje Tomáš Pecina a
2. konstruovaný, který navrhuji já.

Analogický zápis obecné češtiny by vycházel ze spisovné češtiny, přičemž v něm byl větší rozdíl mezi psanou a mluvenou podobou než v spisovné a hovorové češtině. Písmeno ý by se vždy četlo jako [ej], např. slovo týden by se vyslovovalo jako [tejden], počáteční o- by se vyslovovalo jako [vo], např. okno by se četlo jako [vokno].

Konstruovaný standard by opustil etymologický význam pravopisu. Zrušil by některé původem středověké nebo raně novověké konvence a respektoval by pouze hluboce vžité grafické standardy, tj. takové, v nichž žádný Čech neudělá pravopisnou chybu. Například měkčící role ě se příliš nevžila a bylo by zřejmě nutno ho nahradit písmeny je: opjet, mnjesto nebo ie: opiet, mniesto apod. Naproti tomu i je vždy stejně jako v polštině pociťováno jako měkčící samohláska a rozlišovat mezi i a y jako [ü] nemá význam, neboť [ü] v češtině neexistuje. Proto by se psalo živý lidi, živý ženy a živý djeti nebo dieti. Stejně tak je hluboce vžité písmeno c jako zápis hlásek [ts]: děcký pokoj. Vzhledem k tomu, že g by vždy znamenalo pouze [g], nebylo by nutné ho supplovat písmenem k např. ve slově gde. Rovněž rozlišovat mezi ú a ů by ztratilo opodstatněnost: stúl. Obojetné souhlásky (b, f, l, m, p, s, v, z) by bylo bylo nutno zrušit a rozlišit na tvrdé (většina, zejména sykavky c, z, s) a měkké (zřejmě pouze p). Pravopisný systém by však neměl zohledňovat módní snahy o grafické ozvláštnění typu sqěle či wina.

Je nutno si uvědomit, že i obecná čeština má stylové roviny: Kromě společného jádra má stylově nižší (místo neni výslovnost nejni) či zastaralou podobu (místo pošta dřívější počta).

Updated.

Obecná čeština

Poměrně málo zkoumaným fenoménem je interdialekt v Čechách (na Moravu, vyjma Znojemska, nezasahuje) – obecná čeština. Je velice starý, vzniká již v 14. století náslovným (protetickým) v- a pokračuje v století 15. transformací ý na ej (přes mezistupeň v aj): cýtit, sýr, vozýk, zýtra – cejtit, sejr, vozejk, zejtra a ahistoricky též praví – prý, weekend – vejkend.

Obecná a spisovná / hovorová čeština (francouzsky familier, formel & standard) je obdobou diglossie v arabštině, řečtině, němčině či norštině (RTF): "Běžný Čech ze západní většinové části oblasti se rodí do primárního jazyka, kterým je pro něj obecná čeština (někdy s menší příměsí dialektických prvků) a až od šesti let, kdy začíná chodit do školy, se dovídá, že mluví "špatně" a že správná čeština, kterou má mluvit a později také psát, je ta, se kterou ho seznámí paní učitelka, která se tak stává soudcem a nositelkou patentu na jazykovou správnost, ovšem jazyka odlišného; zároveň se tak stává i pramenem postupně vznikajících pocitů frustrací. Dítě a později dospělý je tak přeučován od té doby v tomto duchu. Výsledkem je, že čím vzdělanější je člověk, tím má často blíže k víře, že skutečnou mateřštinou je pro něj až ten druhý, tj. spisovný jazyk, zatímco mluvčí méně vzdělaný obvykle jen trpí pocitem nejistoty, co a jak je správné, zvláště má-li se vyjádřit písemně. Jinými slovy, přirozenou a silnou jazykovou intuici, se kterou dítě jako přirozený mluvčí přichází do školy, má dospělý mluvčí oslabenou, avšak novou intuici, tj. z onoho nového jazyka, do doby dospělosti plně téměř nikdy nezíská a zůstává mu onen pocit nejistoty, popř. inferiority. Tuto situaci silně podporuje i téměř už zvyková, periodická ortografická reforma (vždy minimálně jedna na generaci), což vyvolává pochopitelný odpor. Pocit nejistoty, zvláště u generací starších, se tak jen zvětšuje."

Hlavním problém obecné češtiny je písemná podoba, resp. absence její kodifikace, přesto i podoba spisovné češtiny je vysoce problematická: "Pravidla českého pravopisu, která se periodicky opakovala, se neopírala o žádnou skutečnou znalost jazykových poměrů a představuje tudíž dodnes sérii autoritářských a problematických změn, u kterých jejich autoři zřejmě jen vágně "cítili" jejich potřebu." Osobně proto v soukromých e-mailech obecnou češtinu nepoužívám a píšu spisovnou.

Updated.

13. září 2008 – den, kdy to všechno začalo

V sobotu 13. září 2008 svolal Timothy F. Geithner, president newyorkské pobočky Fedu a budoucí Obamův ministr financí, schůzku o budoucnosti finanční společnosti Lehman Brothers. Společnosti Bank of America and Barclays odmítly Lehman Brothers koupit, což v neděli 14. září 2008 zveřejnily New York Times. V pondělí 15. září 2008 v 1 hodinu v noci požádali Lehman Brothers o ochranu před věřiteli (vyhlásili úpadek). Začala globální finanční krise. (Na LW jsme v té době poklidně řešili politické názory Václava Klause).

Co to znamená? Kapitalism bez přívlastků skončil. Je na čase hledat nová řešení. Odpovědí však není rakouská škola s plnými bankovními reservami, neboť ta by znamenala konec rozvoje ekonomiky, mrtvolnou stabilitu. Bill Clinton: "markets without disclosure, without capital requirements, without market requirements tend to unsustainable extremes."

Updated.

Poprava Klause

Stejně jako ČSSD kdysi zařízla Zemana, tak se nyní chystá poprava Klause.

Jožin z bažin zpívaný Polákem

Je zajímavé slyšet polský přízvuk v češtině.

"Úž je to uděláno, úž je to hotovo..."

Kollaboranti splnili svou ostudnou historickou roli. Prokázali, že česká prdel je vždy nastavená velmoci k omrdání. Rusofobové si myslí, že si mohou oddechnout - opak je pravdou! To oni tímto rozhodnutím (pokud to projde v USA) umístili ruské rakety do Kaliningradu. Chcete boj, američtí lokajové? Budete ho mít, že vám z toho veselo nebude!

Ostatně celá historie politicky zcela závislého subjektu zvaného Česká(-oslovenská) (socialistická) republika patrně těžko může být jiná než ostudná, slouhovská a poplatná mocným sousedům. Všechny národní katastrofy či naopak "osvobození" nám přinesli mocní v jejich vlastním zájmu, podporovaní domácími kollaboranty, rovněž v jejich vlastním zájmu. Asi bude holt pravdou, že si nic jiného nezasloužíme, když většina ze 70% odpůrců mlčí skoro jak za bolševika. Čest výjimkám.

Prohlášení prezidenta republiky po skončení jednání Ústavního soudu dne 26. listopadu 2008

I když GP několikrát napsal, že nepovažuje Lucernu wikipedie za diskusní blog, dovolím si pokus o otevření menší debaty na pár otázek, týkajících se dnešního rozhodnutí ÚS ve věci Lisabonské smlouvy, resp. Klausovy reakce na něj.

1. ÚS nejednal o celé smlouvě, ale jen o konkrétní části. A vydal rozhodnutí. Klaus přesto s "politováním" konstatuje, že se ÚS s jeho argumenty "náležitě nevypořádal."

2. ÚS údajně přesunul smysl jednání z právního smyslu do politické roviny. Když je se soudci nespokojen, proč tedy takové navrhoval?

3. Nakonec se VK zdá paradoxně největším požehnáním pro ratifikaci LS v ČR (jak napsalo kdysi Jiné právo). Kdyby totiž k podání žádosti o přezkoumání nedošlo, mohl ji prezident nepodepsat za relativně snesitelné (i když silné) palby kritiky. Pokud Parlament LS ratifikuje a Klaus by ji nepodepsal teď, po vynesení rozhodnutí Ústavního soudu, bude v pozici jedince, jehož jednání nemá obdoby. Každopádně si ty dveře myslím zavřel sám a diskutabilní je i jeho následná kritika.

Násilnosti v Janově

Zajímavá reportáž přesvědčivě vysvětlující, jak to s počátkem násilností a policejním zásahem proti demonstrujícím občanům vlastně bylo.

US pomoc Israeli

Richard Curtiss: "U.S. aid to Israel has always been a touchy subject, for reasons I will present in the following pages. Members of Congress never mention the total, probably for two reasons. One is that few of them are sure of it themselves, although they are responsible for the authorizing legislation. The other is that if they mentioned the total, or whatever they think is the total, their constituents would ask them why Israel receives so much more federal money than do U.S. states in the same population range, and whose residents pay taxes to the federal government.

* * *

Instead, writers usually noted that “Israel receives $1.2 billion in annual economic aid from the United States.” Or they wrote that “Israel receives $1.8 billion in U.S. military aid.” But they seemed never to combine the two to provide the public with the true total. Nor did they mention the tens of millions—and in some years hundreds of millions—of dollars from other U.S. government departments, particularly the Department of Defense, that Israel receives each year.

* * *

I was astonished to learn, after only an hour in the USAID library in Rosslyn, Virginia, that as of the end of 1995, Israel—with a population less than that of Hong Kong—had received $62.5 billion in foreign aid, almost exactly the amount received by all of the countries of sub-Saharan Africa and of Latin America and the Caribbean combined.

Even more mind-boggling are the per capita outlays, based upon statistics from the Population Reference Bureau of Washington, DC. In mid-1986, the combined population of the sub-Saharan African countries was 568 million, and the per capita foreign aid over the preceding half century was $43. For Latin America and the Caribbean, a population of 486 million, the foreign aid total was $50 per person.

By contrast, Israel’s mid-1996 population was 5.8 million people. The take per Israeli for American foreign aid amounted to $10,775 by 1995."

Lze uzavřít, že israelská prosperita v porovnání s okolními arabskými státy je založena na obrovských německých a amerických dotacích: "U.S. taxpayer aid continues to flow to Israel although Israel has been reluctant to follow through on promises to replace its Eastern European style socialist system with a true market economy, trim its bloated bureaucracy, and privatize its inefficient state-owned enterprises."

Trockistická taktika

Starou taktikou trockistů, kterou vyhlásil již Lev Trockij v roce 1934, je entryism, tj. infiltrace demokratických organisací. Příkladem je ŠOKova činnost v Britských listech. Tak i britská Socialist Workers Party (SWP) založila mnoho krycích (front), formálně neutrálních, organisací, aby zakryla své kommunistické cíle a praktiky. Příkladem je Anti-Nazi League (ANL). Jinou skupinou trockistů je Socialist Action (SA), která založila National Assembly Against Racism (NAAR). Výsledkem spojení všech trockistů je Unite Against Fascism (UAF).

V ČR jsou trockisté slabí a rozpadlí na 3 soupeřící skupiny, jimiž jsou Socialistická Solidarita (SocSol), Nezávislá organizace mládeže REVO (REVO) a Socialistická organizace pracujících (SOP). Jejich protest proti MFF v rámci INPEG zkrachoval, zatímco jejich nová reinkarnace v podobě Ne základnám je mnohem úspěšnější a probojovala se do mainstreamu.

Uštvaná baletka

Nautilus upozornil na to, že ani ve Spojeném království není vše optimální. Ultrapravicová baletka Simone Clarke se stala obětí "antifašistického" investigativního novináře Iana Cobaina z Guardianu, který se po vzoru carské Ochranky neštítí ani provokace ("If Cobain is right about the Party’s nature, there is little doubt that he succeeded in this remarkable feat by posing as a hardline racist and fascist.").

Za baletkou se postavili i liberální demokraté: "Podle jejich tiskového mluvčího pro kulturu Richarda Younger-Rosse není žádný důvod, proč by měla opustit práci, jelikož BNP není zakázaná organizace. "Byl by to velmi zneklidňující precedens, kdyby zaměstnání ve veřejné instituci mělo záviset na tom, jestli dotyčný má nebo nemá politické názory shodné s většinovým názorem v politice a médiích."," ale nebylo jí to nic platné.

Výsledkem Cobainových aktivit byl konec professionální kariéry baletky, která se nyní místo toho věnuje práci v odborech: "The Independent has also learnt that Clarke is in fact the ENB representative for Equity, the actors' union."

Její ex-přítel, Richard Barnbrook, byl spolupracovníkem Dereka Jarmana. Svět je malý.

Beren filologem

Po velkých úspěších na poli právní vědy se Beren po vzoru Stalina pustil i do jazykovědy.

Vláda robotů na en

Tři pošuci (pokud je mi známo, ale možná je jich víc), Lightmouse, Dabomb87 a Magioladitis se na en: rozhodli, že budou obdobně jako nechvalně známý Cynik ničit druhým lidem práci, ale effektivněji, protože roboticky. Jejich cílem je zbavit wiki úplně hypertextu, protože jim překáží ve čtení místo toho, aby si vypnuli jeho zobrazování. Jak zastavit jejich řádění, to bohužel netuším. Nemám tolik času jako oni, abych celé dny provozoval robota určeného k maření práce jiných.

První latinský film

Podivným řízením osudu je homoerotický (méně homosexuálně laděná scéna). Mluvená latina je úžasná a člověk by si rychle zvykl na cicerónskou výslovnost.

Zprávy v latině.

Rod Corvus

Rod Corvus, který má celkem 44 druhů, nemá jednotný český název. Následující velcí pěvci patří do stejného rodu a správně by měli tedy mít stejné rodové jméno:

1. krkavec velký (Corvus corax) – anglicky Common Raven
2. vrána obecná (Corvus corone) – anglicky Carrion Crow
3. havran polní (Corvus frugilegus) – anglicky Rook
4. kavka obecná (Corvus monedula) – anglicky Jackdaw

Pinkavův návrh překládat Poeovu báseň Raven jako Krkavec je tedy plně oprávněn. Navíc je to v logice básně. Pták je totiž veliký, nikoliv maličký jako havran.

Pro Nolana

Zdeněk Svěrák: „V textu určeném pro čtení nemám rád, když se přímá řeč otrocky opíše tak, jak se mluví. Když se třeba místo „jsem“ napíše „sem“. V psané podobě je to ošklivé a navíc zbytečné, protože to „j“ se tam stejně nikdy neříká. To třeba naši politici nevědí.“ Ani Nolanus.

Pseudorecense

Jakýsi "šéfeditor" Lidových novin, Adam Nenadál, popravil Daniela Landu. K čemu má taková revolverová journalistika sloužit? To nechápu.

V Bulharsku a u nás

Ačkoliv je Bulharsko v EU, situace tam je docela tristní: "Bulharsko se sice stalo členem Evropské unie k 1. 1. 2007, co však následovalo, byla žeň suspenzí různých evropských režimů vůči Bulharsku, především v oblasti vzájemného uznávání: od technického stavu letadel až po uznávání bulharských rozsudků. V mezidobí navíc došlo také k pozastavení financování ze strukturálních fondů pro bulharské projekty, a to s odůvodněním, že míra tamní korupce je taková, že je to jako kdyby Unie házela finanční prostředky přímo místním mafiím."

My se sice můžeme Bulharsku pošklebovat, ale v porovnání se Západem jsme také takovým Bulharskem: "Téměř dvacet let po revoluci jsou zarážející tříleté nepodmíněné rozsudky za psaní časopisu, dvouleté za organizaci demonstrace a několikaměsíční za závadná tetování, které spojuje jediné – a to je v nějakém smyslu závadné myšlení - v konfrontaci například s nejedním násilným činem, podvodem a machinací, jejichž pachatelé si nezřídka odnášejí naprosto směšné tresty."

Přesná analysa zahraniční politiky

Bohumil Doležal.

Havel o normalisaci

Rozhovor pro LN: "A já si vzpomínám na schůzi ve Slovanském domě, kde zasedaly ústřední výbory těchto svazů. Vystoupil tam herec, bývalý komunista hrající v mnoha socialisticko-realistických inscenacích, který pateticky zvolal, že „Indra, Biľak a ostatní zrádci národa by měli být postaveni před národní soud“.

LN Nevím, který herec to byl...
To neřeknu. Byla to patetická myšlenka, která se vykřikne a sklidí potlesk, ale nic se nestane. Nikdo žádný národní soud nezaloží… Je to plácnutí, za kterým se skrývá nechuť k té drobnější, ale důsledné práci. Oni udělali tehdy bezpočet takovýchto prohlášení, ale stačilo, aby uplynul jeden rok, a neplatilo z toho vůbec nic. Stačilo by méně patosu, ale stát si za svým až do konce. Se všemi riziky. O tom jsem měl spory s některými svými spisovatelskými kolegy či žurnalisty."

Přesně. Drobná, ale často podceňovaná práce.