Povídka ze života

Příběh z taxíku.

Když je Němec, ať bručí

Svědectví humanisty Přemysla Pittra o genocidě Němců v Československu po druhé světové válce. Asi nejvíce výmluvná je suchá řeč fakt: "Dosud prošlo péčí těchto ústavů 350 dětí tohoto druhu, z nichž dobrá třetina jsou děti českého původu a ze smíšených manželstev. 116 dětí bylo již posláno na odsun. Skoro všecky tyto děti přišly ve stavu zdravotně a morálně velice zuboženém a je zázrakem, že až na 12 podařilo se nám je zachovat na živu…

Závada že spočívá ne tak u výkonných orgánů, které nemohou dát víc než co je předepsáno, nýbrž v dekretu pres. republiky, který stanoví pro Němce židovské dávky. Židé za okupace, pokud nebyli v konc. táborech, dostávali potraviny od četných „árijských“ přátel, nebo je získávali za věci. Internovaní Němci však nemají této možnosti, proto po roce života o černé kávě, polévce a 24 dkg chleba je zejména u mladistvých napořád tuberkulosa…

Věznice na Karlově náměstí má mezi internovanými dospělými i dětmi hrůznou pověst. Vím, Karlovo náměstí dodává ty vychrtlé mrtvoly, připomínající koncentrácké musulmany. které se dovážejí do pathologického ústavu."

A vládnoucí establishment nám pořád tvrdí, že to byly individuální přehmaty. Inu, jako za kommunismu.

Flame war na Jiném právu

O čem jiném než o Lisabonské smlouvě (Treaty of Lisbon). Při četbě argumentů eurorealistů mám stejné pocity jako četbě kommunistických textů neblahé paměti. Stále stejní plebejci a zase germanofobní: "Btw, Němci mají jednu naprosto šílenou vlastnost, která je příčinou všech jejich průserů za posledních x set let: Vždycky se pro něco zoufale nadchnou a pak se svůj sen snaží zoufale dotáhnout k dokonalosti. A absolutně jim nedochází, že právě tahle vlastnost je na nich ta nejnesnesitelnější. Dobrou noc." [vrátil jsem zpět zbytečně částečně censurované slovo]

Výtečné zamyšlení o pseudorozdílu mezi Čechy a Němci. Mimochodem, to samé platí o rozdílu mezi křesťany a muslimy.

Žalovat Jaromíra Štětinu z velezrady?

via Nautilus. Několik blbců se rozhodlo, že bude Jaromíra Štětinu "žalovat z velezrady". Typicky čeští právní ignoranti. Z velezrady se žalovat nedá, z ní lze pouze obžalovat. Obžalovat z velezrady lze pouze presidenta republiky. Jaromír Štětina není president republiky.

Možná ti pitomci měli na mysli vlastizradu, což je normální trestný čin. Jenže podle čl. 27 odst. 1 ústavy: "Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech." Tak co ti blbci vlastně chtějí? Lynchovat? Wikipedisté by jim mohli poradit. Tam se na nějaké právo také neohlížejí.

Trapná fraška okolo ruských agentů a radaru

Velice výstižný a trochu pozapomenutý článek od nečekaného autora, Jiřího Pehe.

K e-mailové přestřelce Vrby a Cynika

Možná to trochu zavání voyerstvím, ale přijde mi, že zveřejněná korrespondence je vždy zajímavá. Koneckonců, sborníky dopisů různých spisovatelů se vydávají již dlouho.

Co vyplývá z přestřelky mezi správcem Vrbou a Cynikem vulgo Pospíšilem?

1. Nácek Cynik přirovnal Vrbu k příslušníkovi Gestapa a všechny ostatní správce k nacistům. Tím ztratil jakékoliv morální oprávnění stěžovat si, že ho Ross Hedvíček přirovnal k Hitlerovi.
2. Vrba Cynika varoval, že skončí jako já. Můj odhad: Je to dost pravděpodobné.
3. Cynik Vrbu přirovnal ke mně a zdůraznil, že je mnohem horší a šikovnější. Můj názor: Mezi Vrbou a mnou není žádná spojitost, nemáme nic společného. Vrba je úspěšnější, protože je to tvrdý muž a není malicherný. Na to (mentální) pubescenti z wiki slyší. Potřebují autoritu a tu jim Beren nebo Nolanus nedá. Co týká mé role jako správce, v skutečnosti jsem měl pouze 2 sporné akce: zablokování Pastoria ve vlastním sporu a povýšení Vrby na správce. Trochu málo na desyssoping, nemyslíte? Ale Cynikova klika mne nenáviděla už tehdy, tak jí byl každý prostředek k tomu, jak se mne zbavit, dobrý.
   
4. Vrba tvrdí, že mne má u prdele. Nechci se přeceňovat, ale myslím, že to, že mne skolil, mu příjemně polechtalo ego.
5. Wikipedii občas sleduji, občas ne. Momentálně ano, v první polovině roku 2005 jsem se na cs: nepodíval ani jednou. Většinou to jde poznat podle mých editací na en:.
6. Vrba vidí Cynikovi až do žaludku: "Nepochybne se jeste na Wikipedii sejdeme, protoze zasadni rozdil mezi nami je, ze Ty se nemas kde jinde realizovat."
7. "Na bouchnuti dverma musi byt clovek frajer". Ano, hluboká pravda. Občas se mi to povedlo (odchod z Neviditelného psa či Britských listů), víckrát ne (odchod ze Sprchy či wikipedie apod.).
8. Cynik přirovnal Vrbu k Filipu Sklenářovi, s tím, že oba jsou heiselové, ale Felipe aspoň hraje otevřeně. To srovnání kulhá na obě nohy. Felipe je provocateur, Vrba je patriarcha. Dávat je dohromady je jako dávat dohromady Cynika a Stalina, protože oba hráli negativní roli. Trochu málo.
9. Nevím, proč by mě mělo těšit, že Cynik Vrbu nenávidí více než mne. Vždyť je to jen proto, že nyní Cynikovi nijak nepřekážím, zatímco Vrba dává Náckovi co proto. Jeho postoj je proto logický.
10. Cynik je ubohý pokrytec a lhář: "omlouvám se za to fingované rozhořčení v předchozí poště. Ve skutečnosti se mi chtělo tančit."
11. Netuším, co jsem si měl myslet, z čeho že Vrba chce vycouvat.
12. Nevím o tom, že by mi někdo nabízel odblokování.
13. Rovněž Ludekovi vidí Vrba zcela správně až do žaludku: "Ja vim, ze veris, ze Ludek je Tvuj kamarad neni, never tomu."
14. Cynik svými vlastními slovy: "Jediné, co Vás může teoreticky zachránit, je moje prosba o odblokování, které bys slavně vyhověl, ale to je přesně to, co (jak už jsi nejspíš pochopil) naprosto nemám v úmyslu udělat." v. "Navíc slibuji, že zapracuji na svém sebeovádání. Takže, pokud ti to teď nebude dělat osobní problémy, můžeš splnit své slovo a odblokovat mne, neboť důvody pro blok pominuly. Hezký den přeji."
    

Uklidňuje mne jen jedno: Cynik evidentně žije wikipedií mnohem více, než jsem kdy žil já. Dokonale zná tamní mocenské vazby. Já je neznal, znát nechtěl a to mi zlomilo vaz.

K tomu osobní vzpomínka. Když tohle člověk čte, tak těžko uvěří tomu, jaký byl Vrba skromný žáček, který se mnou hodiny (dosti nudně, nebavilo mne to a ubíjelo mne to) debatoval o Benešovi. Myslím, že podobné pocity musí mít Pithart a spol. z Klause. Přerostl jim přes hlavu.

Lesk a bída České televise

via Drbna Neviditelné kočky. Svědectví zevnitř: "Myslím, že reportéři mají dlouhodobě pocit, že nemají v tomto podniku zastání. A to u nich vede k určitým mentálním zkratkám. Jim se to mohlo zdát, že to tak je, že cesta mohla být přímější. Ale když se něco zdá, že nějak je, neznamená to, že to tak být musí. A stejně v tomto případě: jim to zapadalo do skládačky, do konstrukce, že tady probíhá cenzura, tudíž už veškeré své jednání a fakta podřídili tomuto příběhu." Manager v ČT tedy potvrdil dávno známý fakt, že novináři ČT jsou pistolníci, který si s fakty hlavy nelámou a své reportage konstruují podle předem vytvořeného názoru.

Názor šéfa zpravodajství ČT: "V celé povaze českého národa je, že balancujeme mezi sebevědomím a potřebou říkat svoje názory za všech okolností, to na jedné straně, a na straně druhé na poradách a v rozhodujících chvílích mlčíme a potom píšeme potají dopisy. Na jednu stranu všichni chtějí, aby se komunikovalo, a na druhou, když mají prostor, jí se něco říct. To napětí tu vždy bude, ale metoda, kdy lidi vědí, proč co dělají, a chápou, že nadřízení jsou odpovědní a musí se první postavit, když se stane problém, ta metoda je nejlepší. Ale prosadit to je docela těžké." Potvrzuji.

Игорь Панарин: Přání otcem myšlenky

Igor Panarin už 10 let předpovídá, že se USA rozpadne po nové občanské válce na 6 částí a že novými globálními vůdci se stane Rusko a Čína: "На эту роль претендуют две страны: Китай с огромными резервами и Россия - как страна, которая могла бы играть роль регулятора на евразийском пространстве." (zdůrazněno mnou)

Přání otcem myšlenky. Pod vlivem globální finanční krise prudce klesly ceny surovin, na což Rusko hluboce doplatilo. V nejbližší době v něm propukne hospodářská krise. Nicméně Panarinovy názory jsou jasným důkazem potřebnosti radaru, aby nás proruští kollaboranti nebyli schopni zatáhnout do ruské sféry vlivu.

Bohumil Doležal z neznámého důvodu uvádí, že článek vyšel v Právu. Ve skutečnosti Právo stejně jako Bloomberg toliko referovalo o rozhovoru v Izvěstijích. Bloomberg je nutno pochválit, protože je to jedna z mála agentur, která ví, co je to hypertext. S Doležalem souhlasím v jeho názoru na budoucnost Ruska: "Ke světodějnému významu (který pro Rusko tradičně souvisí s územními anexemi) lze dojít, pokud má být trvalý, jen tím, že se sami staneme silnými. K tomu vede mj. píle a pracovitost. Pokud nám chybí píle a pracovitost, pak to, že se někdo jiný rozpadne, nám pomůže nanejvýš jen na čas."

Pro Vodníka: "Советскую Россию они рассматривали как базу для контроля над миром." Zdá se, že jste poslední, kdo popírá rovnici SSSR = Rusko.

Pravopisný systém obecné češtiny

Na základě článku o obecné češtině vznikla diskusse o možném pravopisném standardu psané obecné češtiny. Jsou v zásadě možné dva systémy:

1. analogický, který proponuje Tomáš Pecina a
2. konstruovaný, který navrhuji já.

Analogický zápis obecné češtiny by vycházel ze spisovné češtiny, přičemž v něm byl větší rozdíl mezi psanou a mluvenou podobou než v spisovné a hovorové češtině. Písmeno ý by se vždy četlo jako [ej], např. slovo týden by se vyslovovalo jako [tejden], počáteční o- by se vyslovovalo jako [vo], např. okno by se četlo jako [vokno].

Konstruovaný standard by opustil etymologický význam pravopisu. Zrušil by některé původem středověké nebo raně novověké konvence a respektoval by pouze hluboce vžité grafické standardy, tj. takové, v nichž žádný Čech neudělá pravopisnou chybu. Například měkčící role ě se příliš nevžila a bylo by zřejmě nutno ho nahradit písmeny je: opjet, mnjesto nebo ie: opiet, mniesto apod. Naproti tomu i je vždy stejně jako v polštině pociťováno jako měkčící samohláska a rozlišovat mezi i a y jako [ü] nemá význam, neboť [ü] v češtině neexistuje. Proto by se psalo živý lidi, živý ženy a živý djeti nebo dieti. Stejně tak je hluboce vžité písmeno c jako zápis hlásek [ts]: děcký pokoj. Vzhledem k tomu, že g by vždy znamenalo pouze [g], nebylo by nutné ho supplovat písmenem k např. ve slově gde. Rovněž rozlišovat mezi ú a ů by ztratilo opodstatněnost: stúl. Obojetné souhlásky (b, f, l, m, p, s, v, z) by bylo bylo nutno zrušit a rozlišit na tvrdé (většina, zejména sykavky c, z, s) a měkké (zřejmě pouze p). Pravopisný systém by však neměl zohledňovat módní snahy o grafické ozvláštnění typu sqěle či wina.

Je nutno si uvědomit, že i obecná čeština má stylové roviny: Kromě společného jádra má stylově nižší (místo neni výslovnost nejni) či zastaralou podobu (místo pošta dřívější počta).

Updated.

Obecná čeština

Poměrně málo zkoumaným fenoménem je interdialekt v Čechách (na Moravu, vyjma Znojemska, nezasahuje) – obecná čeština. Je velice starý, vzniká již v 14. století náslovným (protetickým) v- a pokračuje v století 15. transformací ý na ej (přes mezistupeň v aj): cýtit, sýr, vozýk, zýtra – cejtit, sejr, vozejk, zejtra a ahistoricky též praví – prý, weekend – vejkend.

Obecná a spisovná / hovorová čeština (francouzsky familier, formel & standard) je obdobou diglossie v arabštině, řečtině, němčině či norštině (RTF): "Běžný Čech ze západní většinové části oblasti se rodí do primárního jazyka, kterým je pro něj obecná čeština (někdy s menší příměsí dialektických prvků) a až od šesti let, kdy začíná chodit do školy, se dovídá, že mluví "špatně" a že správná čeština, kterou má mluvit a později také psát, je ta, se kterou ho seznámí paní učitelka, která se tak stává soudcem a nositelkou patentu na jazykovou správnost, ovšem jazyka odlišného; zároveň se tak stává i pramenem postupně vznikajících pocitů frustrací. Dítě a později dospělý je tak přeučován od té doby v tomto duchu. Výsledkem je, že čím vzdělanější je člověk, tím má často blíže k víře, že skutečnou mateřštinou je pro něj až ten druhý, tj. spisovný jazyk, zatímco mluvčí méně vzdělaný obvykle jen trpí pocitem nejistoty, co a jak je správné, zvláště má-li se vyjádřit písemně. Jinými slovy, přirozenou a silnou jazykovou intuici, se kterou dítě jako přirozený mluvčí přichází do školy, má dospělý mluvčí oslabenou, avšak novou intuici, tj. z onoho nového jazyka, do doby dospělosti plně téměř nikdy nezíská a zůstává mu onen pocit nejistoty, popř. inferiority. Tuto situaci silně podporuje i téměř už zvyková, periodická ortografická reforma (vždy minimálně jedna na generaci), což vyvolává pochopitelný odpor. Pocit nejistoty, zvláště u generací starších, se tak jen zvětšuje."

Hlavním problém obecné češtiny je písemná podoba, resp. absence její kodifikace, přesto i podoba spisovné češtiny je vysoce problematická: "Pravidla českého pravopisu, která se periodicky opakovala, se neopírala o žádnou skutečnou znalost jazykových poměrů a představuje tudíž dodnes sérii autoritářských a problematických změn, u kterých jejich autoři zřejmě jen vágně "cítili" jejich potřebu." Osobně proto v soukromých e-mailech obecnou češtinu nepoužívám a píšu spisovnou.

Updated.

13. září 2008 – den, kdy to všechno začalo

V sobotu 13. září 2008 svolal Timothy F. Geithner, president newyorkské pobočky Fedu a budoucí Obamův ministr financí, schůzku o budoucnosti finanční společnosti Lehman Brothers. Společnosti Bank of America and Barclays odmítly Lehman Brothers koupit, což v neděli 14. září 2008 zveřejnily New York Times. V pondělí 15. září 2008 v 1 hodinu v noci požádali Lehman Brothers o ochranu před věřiteli (vyhlásili úpadek). Začala globální finanční krise. (Na LW jsme v té době poklidně řešili politické názory Václava Klause).

Co to znamená? Kapitalism bez přívlastků skončil. Je na čase hledat nová řešení. Odpovědí však není rakouská škola s plnými bankovními reservami, neboť ta by znamenala konec rozvoje ekonomiky, mrtvolnou stabilitu. Bill Clinton: "markets without disclosure, without capital requirements, without market requirements tend to unsustainable extremes."

Updated.

Poprava Klause

Stejně jako ČSSD kdysi zařízla Zemana, tak se nyní chystá poprava Klause.

Jožin z bažin zpívaný Polákem

Je zajímavé slyšet polský přízvuk v češtině.

"Úž je to uděláno, úž je to hotovo..."

Kollaboranti splnili svou ostudnou historickou roli. Prokázali, že česká prdel je vždy nastavená velmoci k omrdání. Rusofobové si myslí, že si mohou oddechnout - opak je pravdou! To oni tímto rozhodnutím (pokud to projde v USA) umístili ruské rakety do Kaliningradu. Chcete boj, američtí lokajové? Budete ho mít, že vám z toho veselo nebude!

Ostatně celá historie politicky zcela závislého subjektu zvaného Česká(-oslovenská) (socialistická) republika patrně těžko může být jiná než ostudná, slouhovská a poplatná mocným sousedům. Všechny národní katastrofy či naopak "osvobození" nám přinesli mocní v jejich vlastním zájmu, podporovaní domácími kollaboranty, rovněž v jejich vlastním zájmu. Asi bude holt pravdou, že si nic jiného nezasloužíme, když většina ze 70% odpůrců mlčí skoro jak za bolševika. Čest výjimkám.

Prohlášení prezidenta republiky po skončení jednání Ústavního soudu dne 26. listopadu 2008

I když GP několikrát napsal, že nepovažuje Lucernu wikipedie za diskusní blog, dovolím si pokus o otevření menší debaty na pár otázek, týkajících se dnešního rozhodnutí ÚS ve věci Lisabonské smlouvy, resp. Klausovy reakce na něj.

1. ÚS nejednal o celé smlouvě, ale jen o konkrétní části. A vydal rozhodnutí. Klaus přesto s "politováním" konstatuje, že se ÚS s jeho argumenty "náležitě nevypořádal."

2. ÚS údajně přesunul smysl jednání z právního smyslu do politické roviny. Když je se soudci nespokojen, proč tedy takové navrhoval?

3. Nakonec se VK zdá paradoxně největším požehnáním pro ratifikaci LS v ČR (jak napsalo kdysi Jiné právo). Kdyby totiž k podání žádosti o přezkoumání nedošlo, mohl ji prezident nepodepsat za relativně snesitelné (i když silné) palby kritiky. Pokud Parlament LS ratifikuje a Klaus by ji nepodepsal teď, po vynesení rozhodnutí Ústavního soudu, bude v pozici jedince, jehož jednání nemá obdoby. Každopádně si ty dveře myslím zavřel sám a diskutabilní je i jeho následná kritika.

Násilnosti v Janově

Zajímavá reportáž přesvědčivě vysvětlující, jak to s počátkem násilností a policejním zásahem proti demonstrujícím občanům vlastně bylo.

US pomoc Israeli

Richard Curtiss: "U.S. aid to Israel has always been a touchy subject, for reasons I will present in the following pages. Members of Congress never mention the total, probably for two reasons. One is that few of them are sure of it themselves, although they are responsible for the authorizing legislation. The other is that if they mentioned the total, or whatever they think is the total, their constituents would ask them why Israel receives so much more federal money than do U.S. states in the same population range, and whose residents pay taxes to the federal government.

* * *

Instead, writers usually noted that “Israel receives $1.2 billion in annual economic aid from the United States.” Or they wrote that “Israel receives $1.8 billion in U.S. military aid.” But they seemed never to combine the two to provide the public with the true total. Nor did they mention the tens of millions—and in some years hundreds of millions—of dollars from other U.S. government departments, particularly the Department of Defense, that Israel receives each year.

* * *

I was astonished to learn, after only an hour in the USAID library in Rosslyn, Virginia, that as of the end of 1995, Israel—with a population less than that of Hong Kong—had received $62.5 billion in foreign aid, almost exactly the amount received by all of the countries of sub-Saharan Africa and of Latin America and the Caribbean combined.

Even more mind-boggling are the per capita outlays, based upon statistics from the Population Reference Bureau of Washington, DC. In mid-1986, the combined population of the sub-Saharan African countries was 568 million, and the per capita foreign aid over the preceding half century was $43. For Latin America and the Caribbean, a population of 486 million, the foreign aid total was $50 per person.

By contrast, Israel’s mid-1996 population was 5.8 million people. The take per Israeli for American foreign aid amounted to $10,775 by 1995."

Lze uzavřít, že israelská prosperita v porovnání s okolními arabskými státy je založena na obrovských německých a amerických dotacích: "U.S. taxpayer aid continues to flow to Israel although Israel has been reluctant to follow through on promises to replace its Eastern European style socialist system with a true market economy, trim its bloated bureaucracy, and privatize its inefficient state-owned enterprises."

Trockistická taktika

Starou taktikou trockistů, kterou vyhlásil již Lev Trockij v roce 1934, je entryism, tj. infiltrace demokratických organisací. Příkladem je ŠOKova činnost v Britských listech. Tak i britská Socialist Workers Party (SWP) založila mnoho krycích (front), formálně neutrálních, organisací, aby zakryla své kommunistické cíle a praktiky. Příkladem je Anti-Nazi League (ANL). Jinou skupinou trockistů je Socialist Action (SA), která založila National Assembly Against Racism (NAAR). Výsledkem spojení všech trockistů je Unite Against Fascism (UAF).

V ČR jsou trockisté slabí a rozpadlí na 3 soupeřící skupiny, jimiž jsou Socialistická Solidarita (SocSol), Nezávislá organizace mládeže REVO (REVO) a Socialistická organizace pracujících (SOP). Jejich protest proti MFF v rámci INPEG zkrachoval, zatímco jejich nová reinkarnace v podobě Ne základnám je mnohem úspěšnější a probojovala se do mainstreamu.

Uštvaná baletka

Nautilus upozornil na to, že ani ve Spojeném království není vše optimální. Ultrapravicová baletka Simone Clarke se stala obětí "antifašistického" investigativního novináře Iana Cobaina z Guardianu, který se po vzoru carské Ochranky neštítí ani provokace ("If Cobain is right about the Party’s nature, there is little doubt that he succeeded in this remarkable feat by posing as a hardline racist and fascist.").

Za baletkou se postavili i liberální demokraté: "Podle jejich tiskového mluvčího pro kulturu Richarda Younger-Rosse není žádný důvod, proč by měla opustit práci, jelikož BNP není zakázaná organizace. "Byl by to velmi zneklidňující precedens, kdyby zaměstnání ve veřejné instituci mělo záviset na tom, jestli dotyčný má nebo nemá politické názory shodné s většinovým názorem v politice a médiích."," ale nebylo jí to nic platné.

Výsledkem Cobainových aktivit byl konec professionální kariéry baletky, která se nyní místo toho věnuje práci v odborech: "The Independent has also learnt that Clarke is in fact the ENB representative for Equity, the actors' union."

Její ex-přítel, Richard Barnbrook, byl spolupracovníkem Dereka Jarmana. Svět je malý.

Beren filologem

Po velkých úspěších na poli právní vědy se Beren po vzoru Stalina pustil i do jazykovědy.