10. září 2007

Poslední skutečný pair

V roce 1965 byl do dědičného pairství povýšen de facto poslední člověk nepocházející z královské rodiny: z člena Konservativní strany a boháče Johna Granvillea Morrisona (* 16. 12. 1906) se stal 1. baron Margadale z Islay. V roce 1983 sice byli na vikomty povýšeni dva státníci (George Thomas a William Whitelaw), ale oba neměli žádného dědice a bylo jasné, že ani mít nebudou.

V roce 1984 byl na hraběte povýšen de iure poslední Commoner – Macmillan, který měl i vnuka. To se však stalo na základě ústavního obyčeje, že bývalý premiér má být povýšen na hraběte a vítěz velké války na vévodu (John Churchill, Wellington či Winston Churchill). Nicméně i tento obyčej byl zrušen, protože Thatcherová samotná, vzhledem k svému problematickému synovi, je jen baronkou, a to nedědičnou. Uvidíme, jaký titul bude nabídnut Tony Blairovi.

7. září 2007

Zábava

V pražském metru citelně postrádám cyklostezky. Přečtěte si i diskussi: "Vždycky jsem si myslel, že komunita cyklistická je veselá. Že sport na čerstvém vzduchu v těchto lidech umocní krásné zážitky a hned tak něco je nevyvede zmíry. Že dokáží řešit i drobná rýpnutí s nadhledem. Opak je pravdou. Kdykoliv ve svých článcích zabrousíte na cyklistické téma, vyvoláte doslova vlnu nevole. Jako když upadne ventil u fekálního vozu. Takže docházím k závěru, že znečná část cyklistů jsou suchaři, pro které se tento sport stal doslova modlou. A této modle je třeba přinášet oběti a běda, jestli se o ni někdo otře. Je nekompromisně smeten a je s ním zúčtováno nevybíravým způsobem. Máte kliku, že nejsme ve středověku a cyklistika není náboženství. Už byste hořela na hranici. Možná hned vedle Jana Husa, nebo Giordana Bruna."

27. dodatek

27. dodatek americké ústavy stanoví, že zvýšení platu Kongressu nabývá účinnosti až po volbách.

Je to velice praktické ustanovení, které zajišťuje, že si zákonodárci nezvyšují platy sami.

Důvodová zpráva k ústavě

Jak neskutečně ubohou měly úroveň důvodové zprávy v první polovině 90. let, se můžete přesvědčit sami prostudováním důvodové zprávy k ústavě. Kontroversní čl. 12 odst. 2 tam pro jistotu není odůvodněn vůbec nijak.

Pitomé žebříčky

Bohumil Doležal zcela správně kritisuje další pitomý žebříček: "Naše malá vlast už dýchá na záda USA! Zatím jen v žebříčku demokracie, který pravidelně sestavuje britské vydavatelství The Economist. Dle toho jsou nejdemokratičtější skandinávské země, z postkomunistických zemí patří mezi „úplné demokracie“ kromě ČR už jen Slovinsko, zatímco např. Slovensko je demokracií neúplnou. Sestavování podobných žebříčků je stejná zhovadilost jako vyjmenovávání nových deseti divů světa. Když člověk státy světa jeden po druhém objektivně zhodnotí, pozná sice, že je jistý rozdíl mezi USA a ČR (v dotyčné anketě lehce zastřený) a na druhé straně mezi oběma těmi zeměmi a Běloruskem, ale samo objektivní zhodnocení jednotlivých zemí váží nic než tato pitomá pseudoolympiáda. Ovšem, když nebudou žebříčkay, nebudou se mít komu dmout prsa (což platí hlavně o malých a ušlápnutých). Jde ale o to, abychom byli demokratičtí. Vůbec ne o to, abychom byli první."

6. září 2007

Realistický názor na Orwella

Bohumil Doležal napsal: "V Mladé frontě Dnes se pozastavují nad pošetilostí britské policie, která po dlouhé roky podezírala George Orwella z toho, že má silně levicové názory. Každý, kdo si jen trochu pozorně přečetl Farmu zvířat a 1984, nemůže přehlédnout, že Orwell sice prošel velkou deziluzí, ale leccos z jeho někdejšího komunistického (trockistického, ale Trockij byl taky komunista, i když, jak by řekl Jan Hanč, s trochu jinak vybarvenými brky na ocase než jeho kamarád a vrah Stalin) přesvědčení mu zůstalo. Zejména na Farmě zvířat je to velmi patrné: myšlenka byla vznešená, bohužel se jí chopili darebáci. Darebáci se chápou jen takových myšlenek, které se k darebáctví hodí."

Sokal a Neubauer

Tak jsem přelouskal celý Sokalův text What the Social Text Affair Does and Does Not Prove. Protože mne svou primitivností a nehlubokostí dosti zklamal (vůbec nereflektuje Thomase Kuhna), tak jsem se obrátil k velkému českému mysliteli, který naopak Kuhna reflektuje. Zde je citát:

"předmět poznání je určen paradigmatem a nikoliv opačně. Jak vzniká paradigma? Zakládající událostí, obyčejně ztělesněnou příslušným základním dílem, jako jsou Eukleidovy Stoicheia (Základy), Ptolemaiův Almagest, Kopernikovou De revolutionibus, Newtonova Principia a Optics, Franklinova Electricity, Lavoisierovy Elements de chimie, Darwinovo Origins apod. Toto dílo se stane „kanonickým“, čili „paradigmatickým“. Ne však proto, že by byla „pravdivá“: vždyť sama jsou vzorem pravdivosti a jejich kritérií pro další bádání. Ani ne proto, že by lépe odpovídala svému předmětu: vždyť sama teprve svůj předmět definovala. A také ne proto, že byla vědecká: to, že jsou v našich očích vzorem vědeckosti, je dáno tím, že se jím stala, že nám tuto podobu vědy vtiskla a s ní i představu co je a co není vědecké.

Tak např. pro Aristotela je nejdůležitější otázka po tzv. causa finalis – po smyslu–účelu; Galileův Dialog o dvou světech však otázku po účelu výslovně odmítá jako nevědeckou; otázka proč? je nesmyslem; oprávněné je pouze klást otázku jak? – tedy po mechanismu. Vyhnáním aristotelovské causa finalis byl z vědeckého uvažování vyhnán smysl – který byl nakonec v Descartově reflexi galileovské mentality upřen skutečnosti jako takové. Revoluci, resp. metarevoluci, kterou věda prodělává v bouři současných revolucí nyní a o niž nám jde, jde právě o tento smysl; o něj jde ve zmíněné ontologické gigantomachii. Mezitím, jak víme, se causa finalis v pojmu „finalistické chování“ systémů se zpětnovazebnými obvody, jakož i u disipativních struktur opět nenápadně vkradla do vědy spolu s kybernetickým myšlením. A na nás je, abychom spolu s velkými mysliteli této události tento fakt domysleli.

. . .

Jako historik může pouze konstatovat, že důvody, které vedou ke krizi a následujícímu revolučnímu nahrazení starého paradigmatu jednou z mnoha soupeřících alternativ, nemají co dělat s poznávanou objektivní skutečností, protože v sázce jsou právě její pochopení, přístup k ní, pravidla jejího poznávání a kritéria ověřování poznatků, tedy sama otázka vědecké metody a vědeckosti. To, co začne hrát rozhodující roli, jsou najednou historické a společenské podmínky a okolnosti, faktory psychologické a sociologické jako otázka autority, osobní a národní prestiže, vlivu, mocenského postavení, politické nálady a konstelace a jiné zcela mimovědecké záležitosti. Historik může pouze s úžasem konstatovat, že to, co se posléze změní, je celkový pohled na svět a chápáni skutečnosti. Po změně paradigmatu žijí vědci v jiném světě; sama skutečnost se od základu změnila. Nejde tedy o to, že by totéž bylo interpretováno a chápáno jinak, nýbrž je viděno jako něco jiného, resp. něco jiného je viděno.

. . .

jak je možné, že Kopernikův heliocentrický systém měl takový úspěch. Tento systém totiž z čistě astronomického hlediska (jako nástroj popisu planetárních drah) byl prokazatelně horší než systém Ptolemaiův (právě toto věděl Tycho de Brahe, který jako jeden z mála Kopernikovu dílu a problematice skutečně rozuměl a věděl, že nefunguje, jakkoli mu fandil) a navíc, zjednodušení, která na začátku slíbí a zavádí, musí nakonec pro některé planety znovu ad hoc zavést; přitom nepodává ani fyzikální (mechanický) výklad. A tento pochybný zisk byl zaplacen ztrátou intuice – radikálním rozchodem s tradicí a s přirozenou zkušeností: Kuhn nachází odpověď na tento podivný paradox v heliocentrismu duchovní atmosféry renesance, v kultu slunce a světla obnoveného platonismu.

. . .

Kuhn popisuje, jak Lavoisierova chemie založená na váhových poměrech vytlačila flogistonovou teorii, ačkoliv na rozdíl od ní nedovedla uspokojivě vysvětlit žádnou z tradičně významných vlastností látek jako tuhost, tekutost, mastnost, kovovost, barvu, chuť, krystaličnost a jejich změn, o něž přece v chemii především šlo."


K tomu bych dodal, že se positivističtí fysikové mohou sami sebe opájet představou, jak kvantovou mechanikou popisují objektivní realitu. Ničemu tím neškodí. Jen jim hrozí, že za nějaký čas budou stejně směšní jako jiní fysikové s étherem a chemikové s floginstonem. Ve skutečnosti je totiž jejich poznání omezeno přijatým paradigmatem. Ve vědě máme jen modely, nikoliv realitu samou.

4. září 2007

Jak křesťanští graselové vyhubili římské pohanství

S pohanstvím to bylo nahnuté už od dob sv. Konstantina Velikého. Nicméně přesto bylo pohanství tolerováno ještě nějakých 50 let. Musel přijít jeden z největších křesťanských gaunerů, císař Theodosius I. Veliký (379–395), organisátor soluňského massakru, který pohanství vyhubil. Pomáhal mu v tom antisemita sv. Ambrož (339–397), další výtečník, který má na svědomí 1. popravu heretika, Priscilliána z Ávily († 385), ačkoliv příbuzným Ambrože byl pohanský mluvčí Senátu, Quintus Aurelius Symmachus (345–402).

Jak se to všechno seběhlo? Celé to připomíná budování kommunismu v Rusku. Jistou roli v tom hraje barbar Arbogast, který rychle šplhal po římském vojenském žebříčku, a křesťanský fanatik sv. Ambrož, biskup milánský. První Theodosiovy a Gratianovy (367–383) výnosy proti pohanům pocházejí z let 379, 381 a 382 (odstranění sochy bohyně Vítězství ze Senátu). V roce 388 Theodosius poslal do asijských provincií prefekta, aby rozvrátil tamní pohanské společnosti a jejich chrámy. Když v roce 388 Theodosius porazil usurpátora Magna Maxima, Arbogast Theodosiovi pomáhal pacifikovat ostatní oblasti, Rýn a Galii. Brzy však přestal uznávat západního císaře Valentiniana II.

V roce 389 Theodosius prohlásil pohanské svátky za pracovní dny. V únoru 391 Theodosius zakázal zvířecí oběti, navštěvovat chrámy a uctívat pohanské sochy. Byl zhasnut věčný oheň ve Vestině chrámu a tamní panny vyhnány. Pohanské chrámy pak byly prohlášeny za "opuštěné" a byly buď zbořeny, nebo christianisovány. Tak bylo zničeno alexandrijské Serapeum a větší část obrovské knihovny. (Zbytek pak zničili muslimové pod známým rčením: "Co je v Koránu je zbytečné, a co není, je škodlivé.") Předpovídání budoucnosti a čarodějnictví se stalo zločinem. Dne 15. května 392 Arbogast Valentiniana ve Vídni zavraždil, aby předešel svému odvolání z funkce. Zda se té vraždy skutečně dopustil, není úplně jisté, nicméně sv. Ambrož dělal na pohřbu temné narážky a Theodosius jim uvěřil. Dne 8. listopadu 392 Theodosius zakázal uctívat pohanské bohy úplně a zrušil všechny pohanské slavnosti, např. olympijské hry – poslední se konaly v roce 393. Začal středověk.

Arbogast věděl, že jako barbar nemůže aspirovat na nejvyšší post, a proto jako nového západního císaře prosadil svou figurku, pohanského učitele rhétoriky Eugenia. Pohané, které vedl Nicomachus Flavianus, na jaře 393 obsadili Itálii, takže tam protipohanské edikty nebyly účinné. To už bylo na Theodosia moc. V květnu 394 zahájil válečné tažení pod vedením barbara Flavia Stilichona. Ve dnech 5. a 6. září 394 pohany porazil v bitvě u Frigidu (mezi dnešní Itálií a Slovinskem). Zpočátku to vypadalo, že vyhrají pohané. Druhý den ale větrná smršť rozvrátila řady pohanů a pravoslavní katholíci vyhráli. Eugenius byl popraven, Nicomachus Flavianus a Arbogast spáchali sebevraždu.

3. září 2007

Sexuální skandály politiků

Se sexuálními skandály politiků se v poslední době roztrhl pytel. Poslední, kdo do toho spadl, je Vlastimil Tlustý. Je to rafinovaná akce Marka Dalíka proti němu? Jak uvádí Bohumil Doležal, je to celé nějaké podezřelé.

Zde si můžete přečíst texty Lenky Nedbálkové pro radar: rozhovor a vlastní text.

Update: Tak Lenka Nedbálková se od celého článku distancuje: "Vážený pane Doležale, velice mne zaráží, že člověk Vaší úrovně napsal komentář opírající se o informace z pochybného bulvárního deníku. Velká většina citací je vymyšlena a v brzké době podniknu nezbytné právní kroky, abych se očistila. Zamyslete se nad sebou. Když už píšete o mně, mějte tu slušnost a zeptejte se, jaká je pravda. S pozdravem Lenka Nedbálková"

Mladí sociální demokraté jsou odpůrci svobody slova

Podle ČTK jejich mluvčí prohlásil toto: "Nesouhlasíme s tím, že tyto spolky, stavící své politické programy na podobných základech jako někdejší nacistické Německo, mohou propagovat své nedemokratické názory v centru našeho hlavního města".

Ještě k Dušanu Třeštíkovi

Malý čtenář nás upozornil na nekrolog Dušana Třeštíka z pera Antonína Kostlána. Jenže nekrolog . . . Je to spíš vyřizování účtů s člověkem, který se už nemůže bránit. Sice si nemyslím, že je nutné se za každou cenu řídit heslem: "O mrtvých jen v dobrém", ale co je moc, to je příliš.

Nechci zbytečně psychologisovat, ale mám dojem, že v pozadí Kostlánova textu je to, že zatímco Třeštíka zná každý český historik, Kostlána skoro nikdo. Nikdy jsem nečetl žádnou Kostlánovu práci, takže netuším, zda patří k oněm faktopiscům, které si Třeštík tak často bral na paškál. Ale zdá se mi to pravděpodobné. Nebo že by to byla pouhá závist méně úspěšného? "[U] Třeštíka mě jeho šarže vlídného fauna nabádala, abych byl neustále ve střehu a takříkajíc si kryl záda". Proboha proč? Něco možná naznačí text Nikolase Proksche: "Jakoby jeden nevybíravý útok, nemající s relevantní diskusí nic společného, nestačil, postavil se pod trapný prapor Maternův i historik Kostlán. Je pravdou, že Kostlán rozlišuje do definice Třeštíky dva: “jednak špičkový historik raného středověku, a jednak mediálně proslulý rozšafný eskamotér se slovy.” Takže trochu alibisticky pochválí Kostlán kolegu historika, aby pak mohl dosti nehorázně bušit do Třeštíka – “eskamotéra”. V první fázi denunciace komentuje Třeštíkovy publikační počiny jako nadprodukci, kterou nikdo nekomentuje, protože není potřeba něco takového ani komentovat či vnímat. Druhá fáze denunciace je založena na tvrzení, že ve filosofii českých postmodernistů jsou “výrazná rezidua komunistického balastu ze stalinistické éry.” Tím začíná Kostlánova analýza stalinistických prvků v Třeštíkově chování." Kostlán Třeštíkovi vyčítá, že se v 50. letech hlásil k Leninovi. Ať mi ukáže historika, který v 50. letech publikoval v ČSR a nehlásil se k Leninovi a uznám, že nebylo potřeba se hlásit k Leninovi.

Kostlán napsal srovnávací nekrolog, aby vyzdvihl na piedestal historičku, kterou nikdo nezná. Nechápu tento obdiv k faktopisu. Čím jsou záslužné "pokorné soupisové práce korespondence Jana Amose Komenského"? Čte je vůbec někdo? Jak se svým významem liší od spisů klassiků marxismu-leninismu?

Kostlán se mýlí. Třeštík byl jedním z nejvýznamějších badatelů o českém středověku vůbec. Budoucí věda ho bude znát nikoliv pro jeho rané práce, nýbrž pro velké synthesy z 90. let 20. století a prvních let 21. století. Kromě toho, že byly vědecké, byly totiž i čtivé. A to nikdy žádný faktopis o významu prodloužení délky hrábí na jičínském panství ve 30. letech 18. století na tamní produktivitu práce nemůže poskytnout. Nicméně je zjevné, že Třeštíkovy snahy nebyly marné. Dokonce i u Kostlána padly na úrodnou půdu: "Žádný historik totiž minulost nepopisuje, i když si to třeba myslí: přichází k matérii dochované z minulosti se svou apriorní etickou a odbornou výbavou, na jejímž základě si z minulosti vybírá jen některá fakta, a z nich pak s využitím jistých nástrojů buduje svou vlastní konstrukci toho, co se vlastně kdysi stalo... A možná si konstruuje i samotná fakta, ze kterých svůj obraz minulosti staví, protože i těmto základním prvkům jakékoli budoucí mozaiky dává tvar a rozměr ten, kdo je vyloví z pomyslné zásobnice, ohmatá si je (a opakujme ona důležitá slova: s využitím jistých nástrojů) a nakonec je i vyjádří ve slovech."

Positivisté Kostlánova typu nikdy neztratili komplex méněcennosti z exaktních věd. Jenže jak lépe vyjadřuje původní pojem svobodná umění (a contrario krásná umění) nebo anglický pojem arts, humanitní vědy jsou na pomezí přírodních věd a umění. A bez umění není humanitní vědec (angl. scholar) pravdivý, protože přesvědčivý. Dokazuje to např. "nejlepší" článek wikipedie Byzantská říše. K čemu je dobrý takový mix marxistických a řeckých nacionalistických cliché? Kdyby autorka článek doplnila o nějaký ten třídní boj, tak by ho mohla s klidem uveřejnit v 50. letech a nikdo by nic nepoznal. Pro srovnání, jak vypadá opravdová dnešní historiografie, dopručuji článek The History of the Byzantine Empire v Encyclopaedia Britannica.

Jednou kommunista, navždy kommunista? Jsem dalek přístupu zaprděných antikommunistů, kteří každého, kdo byl v KSČ, považují za zplozence Satana jen proto, že do KSČ vstoupil dobrovolně. Co tam dělal, je nezajímá a ani je nezajímá to, co dělali ostatní. Zkuste si někdy přečíst Kunderovy či Kohoutovy verše z 50. let a hned poznáte rozdíl od "dělnických" veršotepců té doby. Osobní historie má pro dílo jen podružný význam. Je mi jedno, že Jaroslav Durych byl fašista; jeho Sedmikráska patří ke klenotům české literatury. A na tom se shodnu i s kommunistou Juliem Fučíkem. Každý člověk má právo na vývoj a marxism je inspirativní, byť se s ním neztotožňuji. Kostlánovo kaceřování: "Jak snadno opadávala z tohoto anglicky vyhlížejícího gentlemana jeho elegantní slupka, aby obnažila modrou košili vespod..." proto není nic jiného než sprostota, navíc nepodložená. Po smrti člověka za něj mluví jeho dílo; jeho aktuální životní postoje odvál čas.

Ano, Třeštík se nedržel rankeovského projektu historie a tím je pro Kostlána kacíř, kterého je potřeba vyloučit z obce seriosních historiků, tj. faktopisců, ač pokrytecky tvrdí opak. Co na tom, že se tím se tak podobá kommunistům, kteří pořád někoho vylučovali a pořád něco zakazovali. Co na tom, že Ranke je mrtvý už od dob Marca Blocha? Záviš Kalandra nebyl doma prorokem.

Cílem mého textu nebylo dokázat, že život Mirjam Bohatcové neměl smysl. Nicméně její význam odpovídal její známosti a na tom nic nezmění Kostlánova snaha plivnout na Dušana Třeštíka a jako trpaslík se mu zakousnout alespoň do kotníku. Nejsmutnější je, že Kostlán redukuje historii na PVH. Jenže historie nikdy nebudou pouhé chronologické a jiné kategorisační tabulky, nýbrž příběh, který cosi sděluje dnešku. A myslím, že je nejvyšší čas ukončit neblahou českou tradici už od boje o Rukopisy, tj. místo ad rem diskutovat ad hominem.

Protestantská ethika a duch kapitalismu

Název polemiky jsem si vypůjčil z nejslavnější knihy Maxe Webera, protože vystihuje nejvýznamnější globální politický problém dneška. Tím není boj s terrorismem, jak jej propagují neokonservativní váleční štváči, nýbrž střet theokracie (bohovlády, Království Saúdské Arábie a Íránská islámská republika) a sekularisace (zesvětštění, USA).

31. srpna 2007

Jaký význam má alkohol?

Jana Dvořáková píše: "Alkohol je možná metla lidstva, ale můj nejlepší přítel". To je sice vtipný bon mot, ale v reálu to taková legrace není. Svědectví Jana Sterna: "Šestou strukturou je příběh o obětním beránku - ten je ve smyslu dramatického ritualismu Hugha Dalziela Duncana nesmírně podstatný, na obětního beránka společnost vyprojektuje svůj pocit viny a mediálním ztvárněním - typičtějším ovšem ve fikci - ho rituálně zničí, a tím zničí i svůj pocit viny. Takto byla zpravodajstvím (a lůzou) štvána jako zvěř například žena, která v opilosti zalehla své dítě. Je téměř jisté, že kdyby byla česká společnost abstinentskou, vnímala by nutně takový případ jako exces zpoza svých hranic, jako bizarnost typu “muž, co snědl svého milence”."

Milostný vztah v přímém přenosu

Via Malý čtenář o našem oblíbeném Františku Fukovi: Her name is Jitushka a ...And Why The Hell Not? (z neznámého důvodu anglicky) a Jituška (česky).

Kommentář čtenáře: "The problem with young girls is that they change a lot. You start with decent atheistic blond and after year or two you get wild red hair Christian with lots of piercing. So be ready !"

Happily ever after (JPEG).

30. srpna 2007

Židovská škola

Podle Terezy Gafny Foltýnové je znakem židovské školy chavruta: "Studujte text „jako v židovský škole,“ studujte text v chavrutě. Když už si Židé vymysleli tak složité a nepřehledné texty, bylo nutné, aby si k nim dovymysleli také způsob, jakým je studovat. A tak vzniklo studium v chavrutě, studijní dvojici. Hebrejské slovo chavruta se dá volně přeložit jako „přátelské spojení“ nebo „spiklenectví“. Studenti, kteří studují v chavrutě, se v zápolení se složitostí textu jakoby semknou a společně se mu snaží porozumět. Podstatou chavruty je společné pomalé čtení textu nahlas a důkladné debatování nad smyslem jeho jednotlivých vět a nad vývojem jednotlivých argumentů".

Stanislav Komárek to uvádí na pravou míru: "V tradičních arabských a židovských školách si navíc občas každý žák předříkával svůj úkol samostatně pro sebe a nahlas, často za rytmických pohybů těla. Odtud dnes už špatně pochopitelná fráze pro mnohohlasý hluk „je to tady jako v židovské škole“."

Rozdíl mezi zvířaty a lidmi

Stanislav Komárek: "Tradiční jazyky mají také pro touž činnost u lidí a zvířat jiné sloveso, trochu podobně, jako řada asijských jazyků s dodržením správného ceremoniálního odstupu používá jiné sloveso pro analogické činnosti panovníka a lidu – člověk jí, zvíře žere (sloveso „chlastat“, též něm. saufen, se původně vztahovalo na pití u zvířat, teprve sekundárně přešlo na nemístné nasávání alkoholu u lidí jako výraz pohany), člověk zemře, zvíře pojde, člověk otěhotní, zvíře zabřezne, člověk se rodí, zvíře líhne či je vrženo atd."

Ludekova nenávist k právníkům

Nechvalně známý byrokrat Ludek, jehož specialitou je blokování nováčků s "nevhodnými" uživatelskými jmény, kdysi napsal: "Z chování a "argumentace" Tompeciny mám pocit, že si plete Wikipedii se soudním přelíčením a jako "obhájce" používá veškeré právnické finty, aby bránil svého "klienta". V takovém boji jsou pak dovoleny veškeré prostředky, čili pomluvy, lži, očerňování protivníků, jejich znevěrohodňování, odvádění pozornosti od "klienta", snaha udělat z oběti když ne pachatele, tak minimálně příčinu všeho zla (když si ta holka vzala minisukni, vlastně mého klienta vyloženě vyzývala, aby s ní měl pohlavní styk, takže to nebylo znásilnění), více či méně zjevné provokace (když se bude oběť ohrazovat, může z rozrušení útok oplácet, na což se pak dá snadno poukázat, že ona ta oběť asi není takovou obětí, za jakou se snaží vydávat). Při takovémto způsobu "obhajoby" je na prvním místě klient a často také snaha získat pověst schopného advokáta, který dokáže svého chráněnce vysekat i z jednoznačných případů. Vše ostatní jde stranou, tedy pravda, slušnost, komunita, projekt... U soudu může zakročit soudce, který takové fígle zná a má možnosti různé podpásovky eliminovat. --Ludek 08:33, 18. 3. 2006 (UTC)"

Těžko si představit upřímnější manifest nenávisti právních dilettantů k právníkům. Proč se Ludek tak osudově plete? I česká wiki je už poměrně velké společenství. Zmizela doba, kdy všichni znali všechny, takže se wiki řídila zákonitostmi party kamarádů. To jako první vystihl správce Vrba a pokusil se wiki dát formalisovaná pravidla. Bohužel se mu to nezdařilo.

Jednak narazil na nezájem kommunity a jednak na ignoranci dilettantů z establishmentu. Výsledek je tristní. Místo pravidel jsou na všechno "doporučení", která sice nebyla schválena (často jsou výrazem svérázných představ Berenů a jiných podobných výtečníků), nemají nikoho zavazovat, ale přesto se jejich porušení trestá. A to selektivně: poruší-li "doporučení" Cynik, je za to málem pochválen. Poruší-li "doporučení" "troll", může až několik týdnů přemýšlet o tom, zda se mu vyplatilo s chodit s pány na led, např. se pouštět s nimi do sporů nebo je dokonce kritisovat (jaká troufalost!).

Napíše-li někdo na wiki, že správci jsou gauneři, je minimálně pokárán za uplatňování kolektivní viny, nedostane-li se mu horšího zacházení. Napíše-li se Ludek, že právníci jsou pro své klienty schopni jakékoliv špatnosti a podlosti, je mlčky pasován za bystrého analytika. Tomáš Pecina se totiž dopustil "zločinů", které se neodpouštějí. Opravdu argumentuje, a proto to musí povýšenecký byrokrat znevážit uvozovkami. Naproti tomu emocionální výlevy Cynika či Egga jsou zřejmě argumenty a důkazy bez uvozovek. Tomáš Pecina v případě sporů vyžaduje racionální discours. Wikipedická rádoby elita naproti tomu dává přednost soutěži krásy: ničím nepodloženými spekulacemi o minulosti a budoucnosti, garantovanými toliko osobní oblíbeností sdělovatele v kommunitě.

Ve skutečnosti, kdyby řešení sporů ve wikipedii fungovalo jako soudní přelíčení, všichni by si oddechli. Vyřešit triviální spor by tam netrvalo půl roku, ale pár dnů, maximálně týdnů. V "arbitragi" by nebyly dovoleny veškeré prostředky jako dnes, čili pomluvy, lži, očerňování protivníků, jak to praktikuje zejména Beren vulgo Rum vulgo Moonglum, ale naopak by byly zákázány, protože ArbCom by k nim nebyl netečný jako teď, ale ze stránek arbitrage by je vymazal.

Kdyby spory na wiki rozhodovali právníci, tak by si byli vědomi, že žádný skutečně hluboký spor není soubojem dobra a zla, jak si myslí např. -jkb- na základě své trockistické minulosti (hodná dělnická třída v. zlá buržoasie), nýbrž řetězcem chyb na obou stranách. Byli by si vědomi, že provokace je polehčující okolnost a neodmítali by sám pojem "polehčující okolnost" poukazem na to, že wiki není právní stát – je tedy institucionalisovaným bezprávím spolčení správců, ArbComu a zasloužilých wikipedistů z IRC. Byli by si vědomi, že každý spor má 2 strany (ne méně a ne více) a že tedy soud musí stát nad nimi a nikoliv se snažit přimět jednu stranu (která mu není sympathická), aby slíbila, že své zločinné jednání už nebude opakovat, a tím se k němu vlastně přiznala.

Avšak v prostředí polobohů, kteří nejlépe vědí, co je Pravda a Dobro jako Beren a Ludek, není pro nějaký postmoderní relativism místo. Trollové skončí na smetišti dějin. Když se kácí les, tak lítají třísky. Doživotní trest je jediný spravedlivý; popravit je bohužel nemůžeme.

29. srpna 2007

Iavolenova maxima

Iavolenus libro 11 epistularum: "Omnis definitio in iure civili periculosa est: parum est enim, ut non subverti posset." Digesta 50, 17, 202. Možné číslo by bylo: "omnes definitiones periculosae sunt".

Typická wikipedická nezdvořilost

Via Malý čtenář. Do cs: stále více píší VIP (např. Jan Sokol, dřívější kandidát na presidenta republiky). Zdvořilost establishmentu cs: k nováčkům se však nezměnila ani o píď. Ačkoliv mají wikipedickým zákonem uloženu předpokládat dobrou víru, ke všem nováčkům, domněle porušujícími autorské právo, se chovají velice neurvale. (Naproti tomu staré páky, např. Di, si mohou autorské právo porušovat, jak uznají za vhodné. Rovnější mezi rovnými.) Každý, kdo napíše něco v dobré víře a co některý wikipedista považuje za "copyvio", dostane hulvátskou šablonu, beze slova dalšího vysvětlení. Jestli si někdo myslí, že takto přiláká další autory, je na omylu. Ale o tom už psal Tomáš Pecina.

Karl May byl filosof

Ocitujme odborníka nad všechny povolané, Martina Maniše: "Ostatně ani naroubování filosofie na brak není nic nového. Pomineme-li markýze De Sade, který psal svá dílka v době, kdy pojem paraliteratura ještě nemá smysl zavádět, nemůžeme rozhodně opomenout skutečného filosofa braku – Karla Maye. Těm, kteří teprve po této větě zapochybovali o mé příčetnosti, bych rád připomenul, že poslední český překlad Maye vyšel u Hynka kolem roku 1920 a vše, co bylo od té doby vydáno, jsou více či trochu méně zprzněné úpravy. Totéž mimochodem platí i o mayovkách vycházejících dnes v němčině. Klíma se také k Mayovi otevřeně hlásí, když líčí ve známém dopisu Fiedlerovi postupnou Cesareovu permutaci od Old Shatterhanda k egosolistnímu člověkobohu. Zajímavé navíc je, že právě v době vzniku Velkého románu psal pološílený May své nejfilosofičtěji orientované (a také čtenářsky nejméně oblíbené) škváry Babel a bible, Ardistan a Džinistan a Vinnnetouova závěť. V těchto dílech Mayova originální mystika, vracející se od katolické degenerace kamsi k prvotnímu křesťanství, dosahuje podivuhodných hloubek, potencovaných navíc dětsky naivní a bezelstnou permanentní obranou proti kritikům, kteří učinili z posledních deseti let jeho života skutečný Džinistan. Klímova etika vlastně představuje neprogramovu extrapolaci etiky Mayovy – nahrazení supermanského egocentrismu superdeistickým egosolismem."

27. srpna 2007

Asimilace a integrace

Opět Martin Fafejta.

Kritika žebříčků

Martin Fafejta uveřejnil skvělý článek, jímž demaskoval tak často používané žebříčky jako objektivní souhrn subjektivních dat.

Oprava Maxových chyb

motto: "Takováhle chyba se panu Fafejtovi VÚBEC neměla stát. Nejenom pro tuto chybu bych já ten celkově nekvalitní článek okamžitě smazal, kdyby se mi nějakým omylem něco takového podařilo spáchat." Podle pravidel českého pravopisu se ve slově vůbec píše kroužkované u.

Max píše: "Za první republiky měli VŠICHNI občané, tedy nejen Romové, "legitimace obsahující mj. osobní data, popis osoby a otisky prstů"." (doplněna chybějící čárka) Tato informace je nepravdivá, a to hned ve třech ohledech:
  1. Za první republiky byly občanky dobrovolné, jak správně uvádí wikipedie. Podle § 1 vládního nařízení č. 481/1919 Sb. z. a n., kterým se zavádějí všeobecné občanské legitimace: "Každý občan Československé republiky má právo žádati, by mu byla vydána všeobecná občanská legitimace, jež slouží mu ve státě za průkaz totožnosti ve všech případech, pokud nejsou pro tento průkaz předepsány podmínky přísnější." (zdůrazněno mnou). Ve skutečnosti mnoho lidí občanku nemělo, o čemž svědčí to, že vymizela z národní paměti.
  2. "Popis osoby a otisky prstů" jsou rovněž osobní data.
  3. Vládní nařízení nestanovilo, že všeobecná občanská legitimace má obsahovat otisky prstů. Jeho § 2 stanovil toto: "Legitimace zhotovená z tuhého papíru v kapesním formátě obsahujž kromě fotografie a vlastnoručně úředně ověřeného podpisu osoby, pro kterou legitimace jest vydána, potřebná úřední data o osobě této, jakož i označení a razítko úřadu, jenž ji vydal."

24. srpna 2007

Obrovská ztráta

Zemřel jeden z největších českých historiků: Dušan Třeštík. Díra, která tím vznikla v bádání o českém raném středověku, je jen obtížně zacelitelná. Čest jeho památce!

20. srpna 2007

Znovu normalita

Tentokrát Jeroným Klimeš.

Petr Maule je paranoik

Dovoluji si Petra Mauleho upozornit, že s Davidem Pavlíčkem nemám vůbec nic společného. Kdyby mne Vodník neupozornil, vůbec bych netušil, že napsal článek Druhý holocaust bude jiný. Když jsem totiž naposledy podíval na blog p. Zemana, jediné, co mne tam zaujalo, byl jeho odkaz na text Karla Hvížďaly. Hádky Mauleho s Kapitánem mne přestaly bavit hned na začátku.

Takže Petře Maule, ještě jednou: Ujasněte si, kdo David Pavlíček je. Přinášíte každou chvíli jinou domněnku. Jednou je to Vodník, podruhé Alex Juchelka, potřetí někdo jiný. Nicméně mne do toho nezatahujte, opravdu nemám zájem se na blog p. Zemana nějak vnucovat, zvláště, když má čtenost menší než ZMP.

Pro zájemce dávám odkaz na původní článek Bennyho Morrise anglicky a německy.

Podobnost čistě náhodná

"Není náhodné, že lidé, kteří uvěřili svému Velkému příběhu [wikipedie je encyklopedie], mluví a argumentují zcela stejně. Jejich ideologie se mohou radikálně lišit, v důsledku ale mají podobný slovník, který staví „správnou“ společnost [blaho projektu] nad jednotlivce ["trollem" či "vandalem"], poslušnost vůdci [Berenovi] nad osobní volbu, povinnost nad etiku, úspěch systému nad humanitu." David Klimeš: Smrt je naším řemeslem. In LN 13. srpna 2007.

U obou jsou stranické příkazy nezpochybnitelné, mantinely jejich uvažování dovolují posuzovat jen přiměřenost, efektivnost a účelnost provedení. ibid. Varování pro ArbCom?

Vladimír Just je odpůrcem svobody slova

Českou společnou teď hýbe chystaný process s Ludmilou Brožovou-Polednovou, která je obviněna z účasti na vraždě Milady Horákové. Jsem ten poslední, kdo by chtěl takovou kreaturu jako byla kommunistická prokurátorka v 50. letech, obhajovat. (BTW, rozhovor s ní je dalším vysvědčením nekvality české journalistiky. Novinářka pravděpodobně o celé cause nevěděla o mnoho více, než že nějaká Milada Horáková existovala a že byla popravena.) Jde mi o něco jiného: Zda mají ti, kterým je z nějakých důvodů sympathická, právo své sympathie vyjádřit.

Jana Bobošíková si troufla napsat: „Zdálo by se, že Milada Horáková a Ludmila Brožová-Polednová nemohou mít vůbec nic společného. Ale přece. V něco věřily. Každá po svém... V co věříme my? Proces s prokurátorkou tedy těžko může být něčím jiným než střetem dvou naprosto rozdílných světů, které si nemohou rozumět. Natož se navzájem soudit.“ (Metro 3. 8. 2007) To si dovolila příliš mnoho. Ne jen, že ji Pravda a láska chce zavřít ústa, ona ji vyhrožuje, že ji zavře doopravdy: "extremismus tohoto názoru, byť je na hranici žalovatelnosti (neboť je de facto veřejným schvalováním čtyřnásobné vraždy a vyjádřením podpory hnutí, směřujícího k potlačení lidských práv a svobod" (Vladimír Just) Co je tak špatného na schvalování vraždy? Zabrání se jí nějak? Ne, už byla dokonána. Zabrání se jejímu opakování? Ne. Kommunistický régime se neobnoví tím, že Bobošíková něco napíše do novin. Co je tak špatného na slovní podpoře hnutí, směřujícího k potlačení lidských práv a svobod? Tady si zase někdo nepřečetl rozsudek ve věci Arthur Terminiello v. City of Chicago, 337 U. S. 1 (1949).

A ještě ke všemu si tento odpůrce svobody slova popletl občanské a trestní právo. Tak zde je poučení pro všechny novinářské ignoranty a zabedněnce: V občanském právu je jednou stranou žalobce, který žaluje žalovaného, např. pro urážku na cti. V trestním právu je jednou stranou státní zástupce (někde zvaný prokurátor), který obžalovává obžalovaného, např. z pomluvy.

Justovi nestačí, že Brožová-Polednová je zjevná věřící kommunistka, tedy fanatička. On ji potřebuje vykreslit jako lhářku (se zbytečným pleonasmem "vědomá lhářka") a podvodnici. A to jen proto, že on s dnešními znalostmi "rozpoznal" process s Miladou Horákovou a spol. jako divadelní. A mohla to vědět či vůbec rozpoznat mladičká herečka, která právě procházela právnickým rychlokursem? Je zjevné, že nikoliv. "Důkazy", které cituje (jak podobné "důkazům" na wiki. Zdá se, že právní dilettanti nemají přes všechny detektivky vůbec tušení, co to důkazy jsou.), ve skutečnosti dokazují, že Brožovou-Polednovou dráždilo, když někdo (obžalovaný) nesdílel její kommunistickou víru, nikoliv, že sledovala, zda se neodchyluje od scénáře.

Ve své ignoranci práva si Just neuvědomuje rozdíl mezi obžalobou a soudem či hlavou státu. To, že prokurátorka byla proti zmírnění trestu či udělení milosti, přeci neznamená, že tak odvolací soud či Gottwald nemohli učinit. Takže údajný "opravdový vrchol pyramidy lží" Brožové-Polednové je pouhou Justovou neznalostí trestního processu.

Na Pravdě a lásce je nejhorší, že ve své ignoranci práva si ničím nezadá s dělnickými kádry z 50. let.

Kurt Waldheim si zaslouží pomník

Kdo to byl Kurt Waldheim? Podle Světového židovského kongressu (1985) válečný zločinec. Papež Jan Pavel II. ho v roce 1994 povýšil na rytíře řádu Pia IX. Podle rakouského presidenta Heinze Fischera (2007) to byl velký Rakušan a mírotvůrce.

Kdo to tedy byl Kurt Waldheim? Narodil se jako Josef Václavík českému otci, který se však k českým nacionalistům nehlásil a po vzniku ČSR raději zůstal Rakušanem. Když mu bylo 20, tak Kurt Waldheim vstoupil do mládežnické nacistické organisace; obdoby Komsomolu v SSSR. Rovněž vstoupil do SA; obdoby Lidových milicí v ČSSR. V roce 1941 byl na frontě. Když byl raněn, tak byl převelen do týlu. Od roku 1943 byl ve štábu generála Lutfwaffe Alexandera Löhra, který byl po válce popraven zastřelením v Titově Jugoslávii jako válečný zločinec za bombardování Bělehradu v roce 1941.

Po válce Waldheim vstoupil do rakouské zahraniční služby, v letech 1968–70 byl rakouským ministrem zahraničí za lidovce. Když vypršel mandát U Thanta, byl v roce 1971 zvolen generálním tajemníkem OSN. Byl to první kvalitní generální tajemník OSN od dob Trygve Liea (Dag Hammarskjöld byl kryptokommunista a U Thant rovněž). Pokusil se o mír na Středním východě, ale nebyl v tom úspěšný kvůli islámským (arabským a perským) fanatikům. Snažil se pomoci Kambodži vyčerpané po Pol Potově genocidě.

V roce 1981 kommunistická Čína jako člen Rady bezpečnosti vetovala jeho druhé znovuzvolení pro jeho příliš prozápadní politiku. Když v červnu 1982 začala operace Mír pro Galileu (israelská aggresse v Libanonu, při níž se Ariel Šaron dopustil zločinu proti lidskosti tím, že nezabránil massakru 1 000 Palestinců v utečeneckých táborech pod jeho kontrolou), tak ji pojmenoval pravým jménem a jeho slovo jako bývalého generálního tajemníka OSN mělo velký význam.

V roce 1985 Kurt Waldheim kandidoval na rakouského presidenta. Světový židovský kongress ho obvinil z válečných zločinů na Balkáně během II. světové války. Podle bývalého kanadsko-israelského agenta Mossadu Victora Ostrovského (The Other Side of Deception, 1995) Mossad připravil falešné dokumenty, které ho měly z válečných zločinů usvědčovat. Přesto byl 8. června 1986 zvolen rakouským presidentem. Ačkoliv mezinárodní výbor historiků uzavřel, že žádných válečných zločinů nedopustil, USA ho označily za nežádoucí osobu a žádný stát EHS nepozval Waldheima na státní návštěvu. Proto v roce 1992 znovu nekandidoval.

Dopustil se Waldheim vůbec něčeho? Ve své autobiografii z roku 1985 tvrdil pouze, že od roku 1942 nebyl na frontě, což byla pravda. V době mediálního šílenství tvrdil, že o válečných zločinech nevěděl. Podle většiny světového veřejného mínění však ano, ačkoliv uznalo, že jim nemohl zabránit. V posmrtném dopisu přiznal chyby, kterých se během mediální štvanice dopustil.

A proč si zaslouží pomník? Protože byl obětí mezinárodního mediálního lynche. Rozumní lidé (Jan Pavel II. nebo Simon Wiesenthal) mu sice nepodlehli, ale přesto to byl obrovský nápor na jeho psychiku a urážka rakouského státu. Domnívám se proto, že bychom mu měli dopřát alespoň posmrtné satisfakce.

16. srpna 2007

Povrchní analysa Karla Hvížďaly

Aleš Zeman nás na svém blogu upozornil na text Karla Hvížďaly České noviny o prázdninách 2007. Na základě srovnání prvních stránek českých a západních deníků dochází k závěru, že české deníky jsou mizerné. Ano, jsou mizerné, ale ne proto, že mají senzacechtivou první stránku. Kdyby měly zbytek obsahu kvalitní, tak bych jim to klidně odpustil. Jenže českých novinářům chybí znalost věci, o níž píší obecně. Např. Karel Hvížďala převzal blábol z wikipedie a ani mu to nepřišlo divné. A to psal o tom, v čem se považuje za odborníka! Pokud čeští novináři píší o něčem, čemu nerozumí, je to ještě horší.

Přesto se Hvížďalovou prognosou ztotožňuji: "Prestižní noviny budou mít zřejmě menší náklad. Bude je číst ještě méně lidí, ale stejně jako přežila divadla televizi, tak přežijí noviny internet. Budou ale opravdu vypadat jinak než dnes. Nebulvární noviny se budou muset s velkou pravděpodobností více soustředit na analýzu, kontext, prostě na způsob zpracování, který chybí v ostatních médiích a který vyžaduje odbornou rešeršní práci, na níž nenovináři nemají čas a který se lépe čte na papíře než na monitoru. Otázka je, jestli takové noviny budou někdy existovat u nás."

František Fuka zkompostován až na dřeň

Via Malý čtenář: klub Kdo si mysli, ze Fuxoftovi z sukani lolitek mekne mozek, at udela carku.

Proti kompostaci není žádná obrana možná, protože vyznívá trapně: "fuxoft František Fuka ... 24.květen 2007 18:41:20. To zalezi na tom, co si predstavujes pod terminem "lolita" (s nikym pod 18 let jsem nikdy v zivote nic nemel) a cemu rikas "zdrhla" (od rozchodu pred 9 mesici u me nikdo nikdy nebydlel a nemel se mnou zadny "vztah", ze ktereho by se dalo "utect"). Kazdopadne, pokud by mi nejaka "lolita zdrhla", tak by mi z jejiho sukani nemohl meknout mozek, tudiz nazev klubu nema logiku, ne? A pokud jich mam vic (nazev zni "z sukani lolitek"), zdrhnuti jedne z nich nic moc neznamena, ne? Ale fakt nevim o kterem devceti mluvis, takze podrobneji se ti k tomu vyjadrit nemuzu."

Více k fenoménu v diskussi k článku Komposťáci - vandalové nebo zdravotní policie?

13. srpna 2007

Ještě jednou k onanii Petra K na wikipedii

Zhruba před rokem jsem napsal článek Neonanujte na wikipedii, nebo dostanete přes prsty. Vyvolal bouřlivé reakce (potrefená husa: "Mám vskutku lepší věci na práci, než-li se hádat s hlupákem o jeho hlouposti. Pouze Vás (slušně) prosím, abyste se nadále zdržel psaní čehokoli o mé osobě.") a byl poněkud nepochopen. Není divu, protože byl úmyslně pýthický.

Nyní však Petr K. změnil názor: "Díky za zmínku mojí maličkosti :) Člověka vždycky potěší, když se o něj ostatní starají a jak se říká, i negativní reklama je reklama." Protože však nepředpokládám, že by se jeho schopnost vnímat složitější texty od posledně zvětšila, pokusím se sestoupit na jeho úroveň.

Onanie byla vždy jeden z nejtěžších hříchů. Tím těžší, čím irracionálnější bylo přesvědčení o její škodlivosti. Na wiki je jeden z nejtěžších hříchů zablokovat sám sebe. Tím těžší, čím irracionálnější je přesvědčení o škodlivosti sebezablokování. Proč správce nemá blokovat sám sebe? Jak pravil bezelstný Egg: „Protože tím na sebe prozrazuje, že nečetl Wikipedie:Blokování.“

Stejně jako zákaz onanie, tak i zákaz sebezablokování je pouhým výrazem sociální kontroly, hlubší smysl to nemá. Tím, že se něco zakáže, tím vznikne (třeba i umělé) pokušení. A ostatní mohou snadno sledovat, do jaké míry se dotyčný umí ovládat a za přestupek ho slavnostně trestat.

Na druhou stranu je zákaz onanie či sebezablokování velice užitečný. Umožňuje nám totiž identifikovat ty nešťastníky, kteří si vynucováním irracionálních pravidel kompensují pocity méněcennosti. V plné nahotě se to ukázalo v hlasování o žádosti o práva správce. Petr K byl jeden z nejhorších správců. Asi nejhorší jeho excess bylo svévolné prodložení trestu pro Pmp na Silvestra, zdůvodněné tím, že ostatní správci budou ožralí. Další důkazy uvedla Klára K., Jan Záruba a další. Zakomplexovance to však nezajímalo. Ty i po roce nejvíce fascinovalo, že si dovolil porušit tabu a onanovat.

"Ve svém minulém funkčním období se choval bezproblémově, věci jako zablokování sama sebe možná úplně košer nejsou, ale měnit kvůli takovým hloupostem hlas nebudu." Adam Zivner 20:20, 19. 6. 2007 (UTC)

"V podstatě souhlasím s Nolanem, ono zablokování sebe sama mi také přijde hodně divné." Jirka O. 05:40, 18. 6. 2007 (UTC)

"Je mi líto, neboť poprvé sem ho volil, ale jeho správcovství /a částečně i "nesprávcovství"/ se mi jeví jako série úletů. Rozepíšu v diskuzi. Počínaje rádobyvtipným zablokováním sebe sama ..." Nolanus ✉ C E 01:46, 18. 6. 2007 (UTC)

"Z dob předcházejícího správcovství lze vidět v knize zablokování Petrovo samozablokování v okamžiku vynucených wikiprázdnin. To je evidentně ukázka toho, jak správce postupovat nemá a jasný příklad nevyrovnanosti kandidáta, která v poslední době začíná vůbec začíná nabírat rysy až destruktivní." Aktron (d|p) 10:49, 20. 6. 2007 (UTC)

Z historie wikipedie

"Dovolím si prorokovat, že tento régime se bude neustále utahovat, takže po vyřešení pravopisu se vrhne na další "nesprávnosti", protože binární myšlení je těmto lidem vlastní. -- V. Z. 14:50, 13. 1. 2005 (UTC)"

"Podobně tady: jsme (nebo, jste ;-) na nejlepší cestě zabřednout do pokusů o definici toho, co je ještě osobní útok a co už urážka, a co je přípustné říkat a co ne, a vůbec se snažit formalizovat a vynucovat něco tak subjektivně definovaného, jako je slušné chování. S takovou by na každém zprvu věcném sporu brzo vypučel sekundární, větší a autokatalytický, kdo o kom co kdy řekl a co tím myslel a jestli to bylo správné nebo ne, a kdyby nedejbože došlo na bany, tak hned třetí jestli byl spravedlivý nebo nebyl a jestli to opravňuje další jednání a jestli takový řči onaký krok byla sprostá msta etc. etc. Malýčtenář 10:09, 19. 1. 2005 (UTC)"

Politická korrektnost na wiki

"Romové jsou minorita, která představuje pro české společnost multikulturní obohacení. Pokud se v souvislosti s nimi vyskytují vyskytují nějaké problémy, je třeba je chápat jako důsledek jejich domněle odlišné mentality, kterou jim většinová společnost díky své xenofobii až razizmu přisuzuje a skutečnosti, že se představitelé vládnoucích elit Čechů (Němců, Francouzů, Angličanů) na Romech v minulosti strašlivě provinili a nyní proto musí přijímat taková opatření, aby odstranili sociální hendikep romské minority a pomohli této skupině občanů tento hendikep překonat. Celé dějiny Romů v Evropě jsou o tom, jak tuto skupinu raziztičtí nebo xenofobní Evropané diskriminovali. Marie Terezie, čeští četníci, romský holokauzt, Jiří Čunek. Existují i razizté nebo xenofobové, kteří se jako razizté na první pohled neprojevují, ale své předsudky skrývají za to, že uvádějí o Romech, byť možná pravdivé, údaje, ze kterých plyne, že se často dopouštějí kriminality a jsou čistými přijemci sociálních dávek." Klára K., upraveno podle připomínek Anglose

Celý kontext je na wiki.
Updated.

9. srpna 2007

Jak to chodilo v dissentu

O mnohém svědčí pomlouvačný článek Tomáše Hradílka: Narcis Hučín zneužívá demokracii. Některé desinformace uvedl na pravou míru Jan Ruml. Analysu Hradílkova chování František Rozhoň: Chartista dnes jako estébák kdysi, se kterou se, na rozdíl od Milana Šmída ("P.S. Zaujal mne rovněž článek Jiřího Hradílka v LN Narcis Hučín zneužívá demokracii. který dnes upřesňoval Jan Ruml. Fenomén Hučín tím dostává v médiích poněkud vyváženější podobu.") ztožňuji. Překvapuje mne, jak může Milan Šmíd takovou revolverovou publicistiku podporovat. Holt, blíží košile než kabát. Na antikommunistu je každá špína dobrá, odbornost musí jít stranou.

8. srpna 2007

Rovněž Chmee2 je expert na všechno

Citace debaty dvou typických wikipedických expertů: "Ale co znamená ...udánlivá zrada... ? Bibliofil 19:01, 21. 1. 2007 (UTC) asi tak na 100% bych tipoval, že to znamená překlep písmenka u za z, jelikož jsou u sebe a má to být zdánlivá zrada :)) Jinak mám pocit, že je tam tedka nezdravě moc literatury a něco by se mělo odmazat, jelikož to nesouvisí s Hitlerem tak moc (Hitlerovo padělatelé atd.) --Chmee2 19:08, 21. 1. 2007 (UTC)"

Tak rozšiřme těmto dvěma znalcům češtiny jejich slovní zásobu:

"Mělo-li být nějak prokázáno Kafkovo radikálně levicové smýšlení a jednání, nabízela se jeho udánlivá spjatost s českým levicovým hnutím předválečných let jako jedna z mála možných cest ke vzniku legendy." Josef Čermák: Franz Kafka v zajetí české řeči.

"Tolik jsem se však dověděl, že udánlivá obvinění spočívají ve výrocích turistického klubu v Jilemnici a jiných českých turistických klubů ze severních Čech." senátor Hanuš Hartl

"K § 126 odst. 2. a 3. Ustanovení, že ručí dopravní prostředky (nesloužící veřejnosti), považováno za příliš kruté v případech, kdy bez vědomí třetí osoby použito bylo jejího dopravního prostředku. Udánlivá krutost vylučuje se právě odstavcem 3." Zpráva k vládnímu návrhu celního zákona

"Nemohlo tedy dodáno býti takové množství mouky, aby udánlivá potřeba byla plně kryta." Vládní odpověď na interpellaci.

Verbální delikty před únorovým pučem

V Bohuslavově sbírce administrativních nálezů je pod číslem 1793/47 uveden zajímavý rozsudek z 10. prosince 1947. Oč šlo? Jakýsi hostinský, který byl od roku 1920 členem Sokola, byl natolik zklamán Benešovým chováním po 30. září 1938, že ve své hospodě i za okupace přede všemi prohlašoval: "Beneš, tzv. zahraniční vláda a legionáři jsou lumpové a zloději, kteří s ukradeným majetkem utekli za hranice a měli by býti zavřeni." K dokonání všeho vstoupil do Ligy proti bolševismu, když do přihlášky uvedl: "Jako válečný zajatec z minulé války poznal jsem v Rusku bolševické slasti, a proto se přihlašuji za člena Ligy proti bolševismu."

Po válce mu to jeho soused M., který chtěl jeho hospodu pro svého syna, spočítal a udal ho úřadům. Hostinský byl odsouzen za provinění proti národní cti propagací fašismu podle malého retribučního dekretu. Podal však stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten rozhodl takto: Pouhá přihláška do Ligy proti bolševismu není propagací fašismu. Směrnice ministra vnitra ze dne 26. listopadu 1945 k provedení dekretu presidenta republiky č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, sice Českou ligu proti bolševismu prohlásily za fašistickou organisaci, ale stíhaly toliko její vedoucí funkcionáře.

Nicméně onen výrok mu byl osudným: "urážky a snižování politických osobností a československého vojska, působících v cizině, v době přítomnosti nacistického nepřítele v zemi byly činnosti poškozující úsilí československé emigrace o osvobození českého a slovenského lidu z nacistické moci, oslabující odolnost tohoto lidu vůči útlaku okupantů a podrývající jeho touhu po osvobození. Taková činnost usnadňovala úsilí okupantů odvrátiti český národ od emigrace a tlumiti jeho odpor proti nadvládě nacismu a děla se tudíž v zájmu okupantů."

Protože se správní úřad ve svém rozhodnutí nevypořádal se všemi námitkami hostinského, byl správní akt zrušen. Avšak urážky Beneše byly trestný čin, takže mu to moc platné nebylo.

Rozdíl mezi názorem a faktem

Ústavní soud brilantně vysvětlil rozdíl mezi názorem a faktem (nález IV. ÚS 23/05, odst. 25–27):

"25. Základní právo na svobodný projev je třeba považovat za konstitutivní znak demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy.

26. Věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. např. činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce; věcí veřejnou je ovšem i umění včetně showbyznysu a dále vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost. Tyto veřejné záležitosti, resp. veřejná činnost jednotlivých osob, mohou být veřejně posuzovány. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce o tom, že jde o kritiku dovolenou. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace občanské společnosti na věcech veřejných.

27. Má-li být svoboda projevu osoby kritizující v takových věcech omezena rozhodnutím soudu, je třeba, aby osoba dotčená prokázala, že kritika nebyla vyřčena v dobré víře nebo nešlo o fair kritiku. Přitom presumpcí dovolené kritiky je chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, která v míře, v níž sloužila za základ kritiky, musí naopak důkazně prokazovat kritik sám, přičemž platí, že zásadně budou chráněna jen tvrzení pravdivých skutečností. Prokázání tvrzených faktů kritikem samotným platí jako evropský ústavní standard (např. rozhodnutí Sněmovny lordů ze dne 28. 10. 1999 ve věci Reynolds v. Times Newspapers Limited nebo rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu ze dne 3. 6. 1980 1BvR 797/78 v případu Böll), který je potvrzován i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále ESLP, např. rozhodnutí velkého senátu ze dne 17. 12. 2004 ve věci Pedersen a Baadsgaard v. Dánsko)."

Podivné rozhodnutí Ústavního soudu

Ve věci Píchová v. Weberová šlo o nactiutrhání, jehož se měla žalovaná dopustit tím, že v televisní reportagi ze dne 16. 11. 1998 o žalobkyni zveřejnila nepravdivé informace, že byla zařazena do skupinky soudců určených pro politické procesy a že soudila v rozporu s platným právem. Tvrzení žalované v reportagi však podpořila tehdejší předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Eliška Wagnerová výrokem: „všichni víme, že tyto věci soudili vybraní soudci.“

Obecné soudy Weberovou odsoudily (resp. jejího zaměstnavatele) za nactiutrhání. Proto si podala ústavní stížnost. Zpravodajkou byla určena soudkyně IV. senátu Ústavního soudu, Eliška Wagnerová. Požádala III. senát (Jiří Mucha, Jiří Musil, Vladimír Kůrka), aby rozhodl o její podjatosti. Ten dne 13. 7. 2005 rozhodl, že je nepodjatá (citováno v nálezu IV. ÚS 23/05, § 17).

Zdá se, že ústavní soudci III. senátu v životě neslyšeli o podjatosti k věci, ačkoliv zkoumání i tohoto druhu podjatosti jim ukládá § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: "Soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti." Poměr k věci se pozná tak, že úředník (tedy i soudce) má osobní zájem na tom, aby věc dopadla konkrétním výsledkem. Zde byl žalobní petit Píchové opřen o nesprávnost tvrzení Wagnerové. Z toho jasně vyplývá, že Wagnerová měla osobní zájem na tom, aby ÚS shledal její předchozí výrok pravdivým.

Takováto rozhodnutí ústavního soudu poškozují právní vědomí veřejnosti. Jak mají wikipedisté vědět, co je to podjatost, když to netuší ani ústavní soudci?

Updated.

Bez kommentáře I

Toto snad raději bez kommentáře. Via Malý čtenář: "Dávám {{POV}} - článek vyznívá výrazně proti snímku a např. účelové manipulace s fakty nejsou nijak doloženy. — Timichal 21:28, 2. 2. 2007 (UTC)". A toto dítě má právo blokovat jiné. Neměl by se tento dětský správce podívat na článek Adolf Hitler? A při tom by zásah toho všeuměla a geniálního dítěte potřeboval: "Tohle je naprostá zvrhlost - tento článek okamžitě zrušit, v západních demokraciích je to trestně postižitelné jako popírání holocaustu. Doporučuji tedy tento článek okamžitě zrušit a zatím ponechat jako pahýl. To je skutečně otřes. – Tento nepodepsaný komentář přidal/a 88.102.155.164 (diskusebloky) 20:44, 9. 2. 2007 SE(L)Č -- nevím jak se podepsat Martin H. 88.102.155.164 - já bych to rád dokončil: já jsem nadšený fanda pro věc jako je wiki a snad kromě skupiny Kataklysm (myslím heslo) mě nedokázalo zvednout ze židle. Tento článek by měl napsat někdo, kdo má alespoň minimální (tedy bakalářské) historické vzdělání. Tohle není amatérismus v dobrém slova smyslu ale čirý diletantismus - doporučuji autorovi minimálně: Ian Kershaw - Hitler (2. svazky) a alespoň A. Bullock - Hitler a Stalin: paralelní životopisy. Potom se zamyslet a pokusit se sepsat čtyřstranný referát - pokud toho není schopen, neměl by se pouštět do věcí, na které prostě nemá. Kde je přehled literatury s komentáři... Milá redakce, tohle ale opravdu není jen tak, jestli to četl někdo z židovské obce, tak Bůh s vámi. 88.102.155.164 Martin"

Z wikipedie by se pak stala další úspěšná Dětská encyklopedie.

7. srpna 2007

Ještě jednou Pilipův dodatek

Kommunistická Pravidla českého pravopisu z roku 1957 zavedla u všech cizích slov preferenci vulgárních tvarů, s výjimkou přípony -ismus, slov humanistické tradice: "filosofie, gymnasium, president, presidium a universita", slovech nezdomácnělých: např. cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus, tenesmus, a v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných, např. Alois či Josef.

Výjimka pro slova humanistické tradice byla zrušena v roce 1974. Postkommunistická Pravidla českého pravopisu z roku 1993 zavedla vulgární tvary i tam, kde podle české orthoepie z vyslovovat nelze, tj. na konci slov: kurz (a jeho odvozeniny), dispenz, pulz (a jeho odvozeniny) a reverz. Dále zrušila poslední pozůstatky slov humanistické tradice tím, že zavedla psaní -izmus, Aloiz a Jozef, diskuze, dizertace, renezance, rezort a režizér.

Pilipův dodatek sice zvrátil postkommunism, ale před kommunism 1957 se nevrátil, takže jsou všude jsou preferovány vulgární tvary. Výjimku tvoří pouze:
  • -ismus, -smus a -sma: např. organismus, spasmus, tenesmus, schisma a charisma
  • slova, kde se jako spisovná připouští dvojí výslovnost, [s] i [z], a PČP 1993 uvádějí psaní dublet: diskuse, disertace, renesance, resort a režisér
Ve slovech kurs (a jeho odvozeniny), dispens, puls (a jeho odvozeniny) a revers žádná preference není stanovena, takže je možno se stejnou platností psát s i z.

Na wiki diktatura nekončí

Tomáš Pecina nedávno napsal příliš optimistický text Stručná zpráva o konci jedné diktatury, který pochválil dokonce i František Fuka. Domnívám se, že autor se fatálně zmýlil, na wiki diktatura rozhodně nekončí.

Pod vlivem toho, že jeden z nejhorších despotů z wiki, Petr K, neprošel hlasováním o znovupřidělení správcovských práv, o němž si myslel, že bude pouhou formalitou, a že Miraceti v náhlém záchvatu sebereflexe do ArbComu nekandidoval, jsem i já vyjádřil opatrný optimism. Nicméně jsem publikoval jasnou předpověď: "Dostane-li se tedy on [Cynik], Petr K či Che do ArbComu, období Tání skončí stejně rychle jako po XX. sjezdu." První sice neprošel, druhý v záchvatu sebepoznání na kandidaturu resignoval, ale třetí prošel. Tomáš Pecina je proto na omylu: Diktatura na české části původní wikipedie je živá a zdravá a má se čile k světu.

Klíčovou roli bude mít "Chruščov" Okino. Pokusí se wiki zreformovat? Nebo ho sejme nějaký Brežněv? Nechci Okinovi nějak křivdit, ale myslím, že je to jen takový Władysław Gomułka. Nebo je to přeci jen Imre Nagy? Necháme se překvapit.

Polemika s Rumem

motto: "Dlouhosáhlým diskusím o pravopise jsem se - přestože sysop - vyhýbal, této diskusi (zablokování Miracetiho) se - protože sysop - vyhýbat nechci. Miraceti má prostě smůlu, to mohlo chytnout každého jiného. Jde o v mladé a malé české wikipedii o dosud ojedinělý zásah (i když v jiných wikipediích celkem již známou věc). Myslím, že bylo na čase, aby s tím někdo začal. Jiní si netroufli (já také ne), Beren to udělal a dal tím znamení. Jak říkám, Miraceti má smůlu, chytlo to jeho, a apeloval bych na něj, aby si to tak nebral, vím o přehršli jiných, kde se mohlo stát to samé. Přesto podporuji Berenův zásah, snad se z něj všichni poučíme - a tím myslím nejen blokované, ale i blokující." -jkb- 20:55, 12. 1. 2005 (UTC)

Beren vulgo Rum vulgo Moonglum vášnivě rád diskutuje, dokonce zřejmě i raději než blokuje. Nicméně, když se diskusse nevyvíjí směrem, jak by si představoval, když z debaty nevychází jako vítěz, tak ji raději jednostranně ukončí. Tak se stalo i na slovenské části původní wikipedie.

Spor byl o Miracetiho lynch. Miraceti o mně napsal toto: "Proto bych byl rád, aby se komunita tohoto živla zbavila. Buď to co nejdříve udělá některý ze správců po té, co zváží předcházející odstavec, nebo na této stránce začne bezprecedentní hlasování o vyloučení wikipedisty V. Z. z české wikikomunity. Záměrně neuvádím příklady Z-ových zvěrstev, nemám na to žaludek. Nepřeju si žádnou diskusi na toto téma, těch je všude kolem dost. Stránku jsem vytvořil jako námět pro správce a pro případné další hlasování." Teprve po mých protestech byly některé nejhorší urážky odstraněny. Lyncheři se k tomu nevyjádřili slovem, takže implicitně svým podpisem Miracetiho svinstva podpořili. Podle Ruma nepodpořili, protože formálně už tam tyto urážky nebyly. Já osobně si "nepodporu" představuji jinak.

Beren usilovně tvrdí, že Tomáš Pecina je troll, zatímco on není. Když už mu došly všechny argumenty, tak zbyl jen početní. Lyncheři JAn, Tlusťa, Cinik, Vrba, -jkb-, Jirka O., Jedudedek, Zp, Luděk, egg, Petr K., Fi tvrdí, že Tomáš Pecina trolluje. Jenže to samé tvrdí o Rumovi Tarok, Wizzard, Rádiológ, Bojars, MaBe, 84.47.*.* a 91.127.152.226. Jaký je tedy rozdíl? 5 lidí. Jenže Slováků je 2x méně než Čechů. V relativním srování tedy více Slováků považuje Ruma za trolla než Tomáše Pecinu. Rum nikdy do slovenské verse wikipedie nenapsal nic, co by stálo za řeč. Přesto má pocit, že musí tamní kommunitu mistrovat. Jestli toto povýšenectví není trolling, tak už nevím, co by jím mělo být.

Podle Berena je negativní pouze takové obtěžování, které bylo vyvoláno předchozími spory. Ve skutečnosti jsem ani já v době, kdy mi Beren vyhlásil válku s cílem mne z wiki vyštvat, s ním neměl žádný spor. O to bylo jeho chování zákeřnější. Jeho zášť vůči Lisovi, který měl tu drzost, že byl kdysi mým obhájcem, je zvlášť odporná. Nechápu, jak může někdo, kdo zneužíval svůj tajný účet k tomu, aby v diskussi vzbudil zdání větší podpory, kázat Lisovi o morálce. Měl by se podívat sám do zrcadla.

Pořád někdo nevěří, že wikipedie je kommunism v malém. Nedávno tam přijali usnesení: "Účty které pouze diskutují a po ukončení diskuse se nechovají konstruktivně (dle vzešlého konsensu) by se měly upozornit a posléze klidně i zablokovat." Jak se to liší od Leninova "demokratického" centralismu přijatém na X. sjezdu KSR(b)? A Beren je hlavní ideolog tohoto neobolševismu.

6. srpna 2007

Nechvalně známý správce Chmee2

Establishment české verse wikipedie se opět vyznamenal. Podle officiální proklamace je cílem wikipedie tvořit otevřenou encyklopedii pro všechny. Ve skutečnosti se za psaní článků na české versi wikipedii trestá. Skutečným cílem totiž není psát encyklopedii (Nebo si někdo vážně myslí, že více než 70 000 textů nevalné úrovně, psané dětmi a adolescenty, je encyklopedie?), nýbrž zlepšovat ego zakomplexovaných jednotlivců, což i Beren otevřeně proklamoval. Wikipedie je tedy taková lepší terapeutická pomůcka.

K největším takovým chudákům patří Chmee2. Ten si své komplexy méněcennosti kompensuje blokováním tvůrců encyklopedie. Cf. následující kocourkovské dialogy:

"Výtka
Zdravím, zdržte se laskavě kousavých shrnutí u editace - Políčko shrnutí editace není určené k urážení jiných wikipedistů. Váš příspěvek je možné chápat jako urážlivý, jestliže budete pokračovat, bude následovat trest. (Koukám, že ale psát Vám do diskusi ohledně tohoto je možná zbytečné). Budu ale předpokládat dobrou vůli a na poprvé dávám pouze varování, příště budu jednat. --Chmee2 17:10, 20. 9. 2006 (UTC)

Až budu chtít říct, že je někdo hloupý, nebo že jeho působení soustavně poškozuje Wikipedii i komunitu přispěvatelů po jmenování správcem ještě více než předtím, řeknu to tak jednoznačně, abyste neměl pochyby ani vy. Do té doby místo předvádění, jak jste hloupý správce (pro bano-ofendisty: to je popis [8]), laskavě předpokládejte dobrou vůli. --Malýčtenář 10:00, 21. 9. 2006 (UTC)

Blok
Již jsem Vás před časem varoval, abyste své shrnutí uklidnil, ale nedal jste si po dobrém domluvit. Jak jste se odvolával na dobrou vůli, tak tu jsem předpokládal, ale vypadá to, že zbytečně. Dávám Vám 3 denní blok za nevhodná shrnutí v políčku shrnutí editace [10] a [11]. Chmee2 18:20, 21. 12. 2006 (CET)

Na základě diskuze ze které vyplynulo, že komunita má jiný názor na nevhodnost těchto shrnutí jsem blok zrušil. --Li-sung ✉ 18:42, 21. 12. 2006 (UTC)

Omluva za blok
Prosím přijměte mojí oficiální omluvu správce za blok, který jsem podle části naší "komunity" Vám dal neprávem. --Chmee2 20:26, 21. 12. 2006 (UTC)"


User:Perníček
Dezidore, konzultoval jsi vůbec to odblokování s nějakými dalšími správci? Pokud ne, pak ode mě příště rozhodně hlas nedostaneš, takhle se to v žádném případě dělat nedá. Původnímu blokujícímu jsi nic neřekl, nepokusil ses ho ani kontaktovat. Ani jsi to neoznámil na nástěnce, prostě nic. --egg ✉ 22:04, 10. 2. 2007 (UTC)

Kromě toho zřejmě nechápeš význam kolonky „důvod zablokování“, má tam totiž být napsaný důvod k zablokování, není to pouhá poznámka do logu „zkrácení doby bloku“. --egg ✉ 22:07, 10. 2. 2007 (UTC)
Všiml jsem si, že jsi provedl odblokování wikipedisty Perníček, který zde jeden den editoval. Velmi rád bych věděl, na základě čeho jsi zmnírnil jeho blok, jelikož ve tvém shrnutí to uvedené není! Ke všemu jsi věc s nikým nekonzultoval a ani o zmírnění jeho bloku neiformoval na viditelném místě (Nástěnka správců, moje diskuse, jelikož jsem za dlouhodobý blok zodpovědný etc.). --Chmee2 22:13, 10. 2. 2007 (UTC)

Po celkem třech edit. konfliktech: Blok je mimořádný prostředek a blok indefine ještě mimořádnější. Z hlediska celkové politiky blokování by tento blok navíc byl neadekvántní (srovnej: "User:Romero a Julie" a "User:Romero ŽIJE" a jeho opakovaný blok na 30 dní). Dotyčný uživatel o změně ví, na nástěnku správců jsem tuto změnu chtěl hodit někdy během dneška či během zítřka večer, rozhodně nehrozilo riziko toho, že by dotyčný začal v brzké době editovat. --Dezidor 22:21, 10. 2. 2007 (UTC)

Doporučuji k nastudování pravidlo české wikipedie Wikipedie:Blokování, které jasně říká (cituji): Správci mohou také zablokovat nové uživatele, kteří provádějí velké množství nevhodných editací, na libovolnou dobu nebo trvale podle uvážení. Blok byl adekvátní situaci trolla, kdežto důvody pro odblokování mi stále chybí a tak bych si je rád přečetl. --Chmee2 22:28, 10. 2. 2007 (UTC)
Dle mého uvážení nebyla pro takovýto blok intezita škodlivé činnosti dostačující. Při předpokládání dobré vůle je třeba tomto zkopírování textu z en wiki ospravedlnitelná nováčkovská chyba a některé editace rozhodně ne pouze trolling či vandalismus [1]. Pokud je zde ustálená praxe taková, ža za tapetování vandalskými editacemi (viz účty Romero) nastává ze strany správců blok kratší, nabyl jsem přesvědčení, že by měl dotyčný dostat v tomto otevřeném projektu ještě jednu šanci. Navíc byl uživatel nedávno vyzván, aby se zaregistroval (a byl tak pod lepší kontrolou) a je poněkud kontraproduktivní jej natrvalo bloknout, když to udělá. --Dezidor 23:11, 10. 2. 2007 (UTC)
Teď jsem mně navíc hlavně došlo, že vzhledem k době, kterou dotyčný edituje z IP (ten styl je mnohdy dost jasný), ani moc nesedí pro tento případ ustanovení o blokování nových uživatelů. --Dezidor 23:40, 10. 2. 2007 (UTC)


Co ale čekat od podobného "vzdělanců"?
"Úprava literatury
Zcela jsem nepochopil tvé přeházení literatury v článku Pletiva dělivá. Proč jsi to udělal jen u tohoto článku a ne u jinných, a proč jde název napřed?--Juan de Vojníkov 11:04, 15. 1. 2007 (UTC)

upravil jsem to zde, jelikož jedu pomocí funkce náhodný článek a tento jsem objevil takříkajíc náhodně. Upravil jsem v něm, co jsem si myslel, že není dobře, tedy literatura. Domnívám se, že by první měl být název knihy, nikoliv její autor, popravdě nevím, jestli máme na to doporučení, ale já tak píšu literaturu vždy a ještě ji po mne nikdo neupravoval, tak to beru, že to dělám asi dobře. Pokud ne, tak to revertuj. (K přehození šířky a kurzívy snad není třeba nic psát ;)
U jiných článků to opravím, až mi zase vyskočí pomocí funkce náhodná stránka, vím není to systematické, ale na druhou stranu aspon mám zajíámavé čtení ze všech oborů :) --Chmee2 11:13, 15. 1. 2007 (UTC)"


Jak podobný zakomplexovanec, který si svou převahu dokazuje zneužíváním práv, vůbec může dělat správce? Chmee2 při tom sám napsal, že, kdo pro wikipedii něco opravdu dělá, na wikipedii nepatří: "Myslím, že nejste přínosem --Chmee2 22:56, 7. 2. 2006 (UTC)". Ale abych ukázal vstřícnost, opakuji Semenáčovu nabídku: "Spíš by jsi měl sám zodpovědně zvážit, jak jsi projektu prospěšný, zda mu takovéto vyvolávání konfliktů pomáhá a zamyslet se nad tím, zda tě ta správcovská práva trochu netíží. Jinak pokud bys měl nějaký problém, samozřejmě ti v rámci svých schopností a možností rád pomohu. Semenáč 13:21, 18. 9. 2006 (UTC)", která byla původně určena podobně postiženému.

"podivej se, ty ses spravce a mas pocit ze musis trestat zle hochy. ale postupne ztratis zabrany a nevis kdy dost, zacnes se chovat jako tyran a trestat vic a vic. (to je normalni jev, dokazany a zdokumentovany) a z toho vychazi ta moc. nemyslim konkretni pravomoci ktery mas jako spravce pridelene. ta moc vychazi z tvoji autority. a mazal jsi to z autority spravce. ne jako normalni uzivatel. vubec neni hezky ze porad mluvis o tridnim nepriteli. vy jste spravci a ja mam prirozeny odpor vuci autoritam, normalni jev demokracie. a krome toho, o deset radku vis tam byl ban za "spatnej" nick - a chces mi tvrdit ze moje obavy nejsou aspon trosku opodstatnene? nakonec me prosimte ujisti o sve dobre vuli, s tvoji odpovedi moc jistej nejsme. a jeste mi prosim rekni co se ti na nezneuzivej svou moc zdalo neslusne. jak rikas "to si rad poslechnu". zatim te zdravim jeste podpis --JgIII 23:13, 4. 3. 2007 (UTC)"

Mezinárodní výstavy

Nedávno vznikla pochybnost, co jsou to výstavy. Podle čl. 1 úmluvy o mezinárodních výstavách, vyhlášené pod č. 46/1932 Sb. z. a n.:

"Za mezinárodní státní (oficielní) nebo oficielně uznanou výstavu považuje se každý podnik jakéhokoliv označení, k němuž jsou cizí země pozvány cestou diplomatickou, který zpravidla svou povahou není podnikem pořádaným v pravidelných lhůtách a jeho hlavním účelem jest ukázati pokroky docílené různými zeměmi v jednom nebo v několika odvětvích výrobních a při němž, pokud se týče přístupu do výstavních místností, není zásadně činěn rozdíl mezi kupci a návštěvníky.

Ustanovení uvedené úmluvy netýkají se:
1. Výstav, které trvají méně než tři týdny.
2. Vědeckých výstav, pořádaných u příležitosti mezinárodních kongresů, předpokládaje, že jejich trvání nepřesahuje dobu, stanovenou v bodě 1.
3. Výstav uměleckých.
4. Výstav pořádaných jedinou zemí v zemi jiné na pozvání této."

Další kritika wiki

Další kritika wiki byla publikována na Blistech, tentokrát z pohledu obhájců spikleneckých theorií o 9/11. Inserované "podrobnosti v angličtině" jsou ve skutečnosti pouhým překladem článku do angličtiny.

Mezi odkazy je i Metapedie, radikálně pravicová wikipedie.

3. srpna 2007

Další poučení pro Cynika

Opět Klára Bresslerová.

Pejskaři

Přečtěte si zamyšlení Kláry Bresslerové. Její čtenář doplnil: "Nevím, ale mít psa je dnes IN, podobně jako býti homosexuálem. Zvláště v Praze je těch psů ohromné množství (většinou registrovaných někde u babičky na vesnici). Mám za to, že psy jsou pouze náhradou za děti, které zase IN nejsou..."

A další: "Je to mor. Místo aby se lidé snažili vycházet s partnerem, pořídit si děti a starat se o ně, snažit se mít kamarády, tak si svůj citový deficit léčí na psech."

Reakce pejskařky: "Ano, budu první městský pejskař a napíšu sem, jak citově strádám a proto jsem si pořídila psa (protože je to moderní),taky jak ho mučím tím, že s náma žije v bytě a taky se ještě omlouvám všem obyvatelům zeměkoule, že jsem si dovolila pořídit si tak příšerné zvíře, které samo o sobě smrdí je nevychované a hlavně že vším co dělá každého z vás tolerantních a úžasných občanů otravuje a obtěžuje. Jasně, hned až přijdu domů, tak mu řeknu že je nežádoucí a ať vypadne někam na venkov, k boudě. Bude to stačit??? Nebo ho mám utratit??? Doufám, že jsem každému z vás udělala radost svou reakcí - kterou jste určitě všichni čekali.Prostě neumim držet hubu a krok, za každou cenu -musím říct svůj názor- jsem pejskař a to o mě hodně vypovídá, co jiného ode mne čekat."

Hubnutí

Jana Dvořáková píše o hubnutí. Domnívám se, že mluvit o hubnutí je v českém národě stejné jako mluvit o provaze v domě oběšencově. V ČR je 21 % mužů a 31 % žen obésních. To je horší než ve většině států západní Evropy.

Jak poznat obesitu? Pokud se Vaše BMI blíží 30, máte problém. Nemáte-li rádi čísla, stačí jednoduchý test: Unese-li Vás partner, obesní nejste.

Zdravé jídlo je takové, které je vyvážené. Ve správné stravě nemají chybět tuky, cukry, ani bílkoviny.

1. srpna 2007

OSN vyzývá ČR k potlačování svobody slova

Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace v březnu 2007 vyzval ČR, aby potlačovala svobodu slova:

K článku 4: "Výbor naléhavě vyzývá účastnický stát, aby zajistil, že pořádání rasistických koncertů, jakož i účast na nich, budou systematicky a důsledně potlačována, stíhána a trestána. Úřady účastnického státu, především policie, by měly přijmout aktivnější a rázné metody, které by zamezily konání takových koncertů a bránily jejich následné propagaci."

K článkům 4 a 7: "Výbor dále naléhavě žádá účastnický stát, aby zaručil, že nenávistné výroky vůči Romům, pronášené veřejnými činiteli anebo jinými osobami, nezůstanou nepotrestány."

Tyto články zní:

Čl. 4 CERD:

"Smluvní státy odsuzují veškerou propagandu a všechny organizace, které jsou založeny na myšlenkách nebo teoriích o nadřazenosti jedné rasy nebo skupiny osob jedné barvy pleti nebo etnického původu, nebo které se pokoušejí ospravedlňovat nebo povzbuzovat jakoukoli formu rasové nenávisti a diskriminace, a zavazují se, že přijmou bezodkladná a pozitivní opatření k vymýcení jakéhokoli podněcování k rasové diskriminaci nebo činů
rasové diskriminace, a k tomuto cíli, s náležitým zřetelem na zásady zakotvené ve Všeobecné deklaraci lidských práv a na práva výslovně uvedená v článku 5 této úmluvy, se zavazují zejména:
a) prohlásit za činy trestné podle zákona: jakékoli rozšiřování idejí založených na rasové nadřazenosti nebo nenávisti, jakékoli podněcování k rasové diskriminaci, jakož i veškeré násilné činy nebo podněcování k takovým činům proti kterékoli rase nebo kterékoli skupině osob jiné barvy pleti nebo etnického původu, jakož i poskytování jakékoli podpory rasistické činnosti, včetně jejího financování;
b) prohlásit za nezákonné organizace a rovněž i organizovanou a jakoukoli jinou propagandistickou činnost podporující a povzbuzující rasovou diskriminaci a prohlásit účast v takových organizacích nebo na takové činnosti za trestnou podle zákona;
c) nedovolit celostátním ani místním veřejným orgánům nebo institucím podporovat nebo podněcovat rasovou diskriminaci."

Čl. 7 CERD:

"Smluvní státy se zavazují, že podniknou bezodkladná opatření, zvláště v oblasti vyučování, výchovy, kultury a informací, pro boj proti předsudkům, které vedou k rasové diskriminaci, a pro podporu porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi národy a rasovými nebo etnickými skupinami, jakož i pro popularizaci cílů a zásad Charty Organizace spojených národů, Všeobecné deklarace lidských práv, Deklarace Organizace spojených národů a odstranění všech forem rasové diskriminace a této úmluvy." (Ten ve skutečnosti svobodu projevu nepotlačuje.)

Podle čl. 5 písm. d) bodu viii) CERD: "V souladu se základními povinnostmi vyhlášenými v článku 2 této Úmluvy se smluvními státy zavazující, že zakáží a odstraní rasovou diskriminaci ve všech jejích formách a že zaručí právo každého na rovnost před zákonem bez rozlišování podle rasy, barvy pleti, národnostního nebo etnického původu, zvláště pak při užívání těchto práv dalších občanských práv, zejména práva na svobodu přesvědčení a projevu."

Postoj západních demokratických států k čl. 4 CERD:

Australia
"The Government of Australia ... declares that Australia is not at present in a position specifically to treat as offences all the matters covered by article 4 (a) of the Convention. Acts of the kind there mentioned are punishable only to the extent provided by the existing criminal law dealing with such matters as the maintenance of public order, public mischief, assault, riot, criminal libel, conspiracy and attempts. It is the intention of the Australian Government, at the first suitable moment, to seek from Parliament legislation specifically implementing the terms of article 4 (a)."

Austria
"Article 4 of the International Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination provides that the measures specifically described in sub-paragraphs (a), (b) and (c) shall be undertaken with due regard to the principles embodied in the Universal Declaration of Human Rights and the rights expressly set forth in article 5 of the Convention. The Republic of Austria therefore considers that through such measures the right to freedom of opinion and expression and the right to freedom of peaceful assembly and association may not be jeopardized. These rights are laid down in articles 19 and 20 of the Universal Declaration of Human Rights; they were reaffirmed by the General Assembly of the United Nations when it adopted articles 19 and 21 of the International Covenant on Civil and Political Rights and are referred to in article 5 (d) (viii) and (ix) of the present Convention."

Belgium
In order to meet the requirements of article 4 of the International Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination, the Kingdom of Belgium will take care to adapt its legislation to the obligations it has assumed in becoming a party to the said Convention.
The Kingdom of Belgium nevertheless wishes to emphasize the importance which it attaches to the fact that article 4 of the Convention provides that the measures laid down in subparagraphs (a), (b), and (c) should be adopted with due regard to the principles embodied in the Universal Declaration of Human Rights and the rights expressly set forth in article 5 of the Convention. The Kingdom of Belgium therefore considers that the obligations imposed by article 4 must be reconciled with the right to freedom of opinion and expression and the right to freedom of peaceful assembly and association. Those rights are proclaimed in articles 19 and 20 of the Universal Declaration of Human Rights and have been reaffirmed in articles 19 and 21 of the International Covenant on Civil and Political Rights. They have also been stated in article 5, subparagraph (d) (viii) and (ix) of the said Convention.
The Kingdom of Belgium also wishes to emphasize the importance which it attaches to respect for the rights set forth in the European Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms, especially in articles 10 and 11 dealing respectively with freedom of opinion and expression and freedom of peaceful assembly and association.

France
With regard to article 4, France wishes to make it clear that it interprets the reference made therein to the principles of the Universal Declaration of Human Rights and to the rights set forth in article 5 of the Convention as releasing the States Parties from the obligation to enact anti-discrimination legislation which is incompatible with the freedoms of opinion and expression and of peaceful assembly and association guaranteed by those texts.

Ireland
Reservation-Interpetative declaration:
"Article 4 of the International Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination provides that the measures specifically described in sub-paragraphs (a), (b) and (c) shall be undertaken with due regard to the principles embodied in the Universal Declaration of Human Rights and the rights expressly set forth in Article 5 of the Convention. Ireland threfore considers that through such measures, the right to freedom of opinion and expression and the right to peaceful assembly and association may not be jeopardised. These rights are laid down in Articles 19 and 20 of the Universal Declaration of Human Rights; they were reaffirmed by the General Assembly of the United Nations when it adopted Articles 19 and 21 of the International Covenant on Civil and Political Rights and are referred to in Article 5 (d)(viii) and (ix) of the present Convention."

Italy
Declaration made upon signature and confirmed upon ratification:
(a) The positive measures, provided for in article 4 of the Convention and specifically described in sub-paragraphs (a) and (b) of that article, designed to eradicate all incitement to, or acts of, discrimination, are to be interpreted, as that article provides, "with due regard to the principles embodied in the Universal Declaration of Human Rights and the rights expressly set forth in article 5" of the Convention. Consequently, the obligations deriving from the aforementioned article 4 are not to jeopardize the right to freedom of opinion and expression and the right to freedom of peaceful assembly and association which are laid down in articles 19 and 20 of the Universal Declaration of Human Rights, were reaffirmed by the General Assembly of the United Nations when it adopted articles 19 and 21 of the International Covenant on Civil and Political Rights, and are referred to in articles 5 (d) (viii) and (ix) of the Convention. In fact, the Italian Government, in conformity with the obligations resulting from Articles 55 (c) and 56 of the Charter of the United Nations, remains faithful to the principle laid down in article 29 (2) of the Universal Declaration, which provides that "in the exercise of his rights and freedoms, everyone shall be subject only to such limitations as are determined by law solely for the purpose of securing due recognition and respect for the rights and freedoms of others and of meeting the just requirements of morality, public order and the general welfare in a democratic society."

Japan
Reservation:
"In applying the provisions of paragraphs (a) and (b) of article 4 of the [said Convention] Japan fulfills the obligations under those provisions to the extent that fulfillment of the obligations is compatible with the guarantee of the rights to freedom of assembly, association and expression and other rights under the Constitution of Japan, noting the phrase 'with due regard to the principles embodied in the Universal Declaration of Human Rights and the rights expressly set forth in article 5 of this Convention' referred to in article 4."

Malta
Declaration made upon signature and confirmed upon ratification:
"The Government of Malta wishes to state its understanding of certain articles in the Convention.
"It interprets article 4 as requiring a party to the Convention to adopt further measures in the fields covered by sub-paragraphs (a), (b) and (c) of that article should it consider, with due regard to the principles embodied in the Universal Declaration of Human Rights and the rights set forth in article 5 of the Convention, that the need arises to enact 'ad hoc' legislation, in addition to or variation of existing law and practice to bring to an end any act of racial discrimination.

Monaco
Reservation regarding article 4:
Monaco interprets the reference in that article to the principles of the Universal Declaration of Human Rights, and to the rights enumerated in article 5 of the Convention as releasing States Parties from the obligation to promulgate repressive laws which are incompatible with freedom of opinion and expression and freedom of peaceful assembly and association, which are guaranteed by those instruments.

Switzerland
Reservation concerning article 4:
Switzerland reserves the right to take the legislative measures necessary for the implementation of article 4, taking due account of freedom of opinion and freedom of association, provided for inter alia in the Universal Declaration of Human Rights.

United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland
"Secondly, the United Kingdom wishes to state its understanding of certain articles in the Convention. It interprets article 4 as requiring a party to the Convention to adopt further legislative measures in the fields covered by sub-paragraphs (a), (b) and (c) of that article only in so far as it may consider with due regard to the principles embodied in the Universal Declaration of Human Rights and the rights expressly set forth in article 5 of the Convention (in particular the right to freedom of opinion and expression and the right to freedom of peaceful assembly and association) that some legislative addition to or variation of existing law and practice in those fields is necessary for the attainment of the end specified in the earlier part of article 4.

United States of America
(1) That the Constitution and laws of the United States contain extensive protections of individual freedom of speech, expression and association. Accordingly, the United States does not accept any obligation under this Convention, in particular under articles 4 and 7, to restrict those rights, through the adoption of legislation or any other measures, to the extent that they are protected by the Constitution and laws of the United States.


Je ostudné, že Česká republiky mezi tyto západní demokratické státy nepatří.

31. července 2007

Rusko a SSSR I

Bohumil Doležal:
"Základní Solženicynovou myšlenkou je vlastně už od dávného otevřeného dopisu Brežněvovi zdůraznění nutnosti rozlišovat mezi „sovětským“, “komunistickým“ na jedné straně a „ruským“ na straně druhé. Toto rozlišení je alibistické. Je nepochybné, že komunismus znamenal přervání spousty významných ruských tradic (například té křesťanské). Ruská imperiální idea zůstala však v základě nedotčena: totiž v představě, že národní bezpečnost lze nejlépe zajistit záborem co největšího nepřátelského území. Toto přesvědčení vyplynulo ze špatných ruských historických zkušeností se svými západními sousedy a Západem všeobecně a Západ má na nich velký podíl viny. Následkem je jakýsi stres. Zabraná území je třeba ovládat terorem, a to poznamenává neblaze i vnitroruské poměry. Zase nejde o žádný dědičný hřích, ale o něco, co je třeba věcně překonat: tento způsob zajišťování národní bezpečnosti se totiž osudově neosvědčil a rozvrat bolševického impéria je toho nejlepším dokladem. Solženicyn si vymýšlí jakési „sovětské“ monstrum, které se sneslo na Rusko zvenčí a ruské tradice jen narušilo a zničilo. Je to bohužel dost pohodlný způsob, jak svést vlastí bídu na jiné."

Solženicyn o tom, proč v Rusku skončila demokracie

"Pro mne jsou nejzajímavější psychologické důvody: v Rusku ani na Západě se iluze nekryjí se skutečností. Když jsem se v roce 1994 vrátil do Ruska, zažil jsem zbožnění západního světa a státního zřízení zcela odlišných zemí. Nespočívalo na skutečné znalosti nebo na vědomé volbě, nýbrž spíš na přirozeném odmítání bolševického režimu a jeho protizápadní propagandy. Tato nálada se změnila poté, co NATO brutálně bombardovalo Srbsko. Byla učiněna silná černá čára, která se už nedá vygumovat, a věřím, že vede všemi vrstvami ruského obyvatelstva." Přeložil Bohumil Doležal.

30. července 2007

Sex nejen ve městě

Na správném mejdanu zažijete leccos. Tak se mi dostala do ruky příručka pro postmoderní ženu à la Cosmopolitan, Sex nejen ve městě Lisy Sussman, kterou v roce 2004 vydalo nakladatelství Metafora. Na Internetu se dá dnes sehnat za 190 Kč.

Lisa Sussman je zkušená autorka manuálů o sexu, napsala jich už 49 (prakticky každý měsíc jednu). Využila popularity seriálu Sex and the City (u nás překládáno jako Sex ve městě) a v roce 2003 vydala knihu Sex in the City. The Essential Guide to Dating and Sex for Modern Women. Čím se liší od starého dobrého Umění milovat (3 př. n. l.), Kamasutry (kolem roku 450) či Dokonalého manželství (1926)? Její přímí předchůdci a vzory jsou Everything You Always Wanted to Know About Sex (But Were Afraid to Ask) (Vše, co jste vždycky chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat, 1969) a The Joy of Sex (Radost ze sexu, 1972) jsou výsledek sexuální revoluce a legalisace pornografie. Kniha je prosáklá místy bizzarrní protestantskou ethikou, např. že soulož během menstruace je to, co muž považuje za nejodpornější, nebo vlastními jmény pro penis. Od podobných příruček, které za kommunismu psali Josef Hynie a manželé Pondělíčkovi, se liší tím, že to skutečná příručka, nikoliv soubor skrytě moralisujících dobrých rad a vědeckých kasuistik. Jako člověka vychovaného za kommunismu mne vždycky překvapovalo, jak Američané a zápaďáci obecně dokážou jít bez velkých cavyků přímo k věci, např. v knižním cyklu Johna Graye Mars a Venuše.

Thematem není jen souložení a polohy (to by dnes málokoho zaujalo, neboť jsou toho plné časopisy), ale hlavně návod, jak si vybrat a získat muže, bez přílišného psychologisování, s důrazem na flirtování a (sexuální) triky: "Covering everything from how to meet a man in the first place - and identify the losers - to dating and sexual etiquette, down-to-earth advice on birth control and STDs, saucy tips for between-the-sheets bliss, satisfaction-guaranteed positions, wild sex, sex with your ex and how to cope with being a born-again virgin". Tato vlna a duch doby se nezávisle na této knize zhmotnil v Deníku Bridget Johnsonové. Kniha má zvláštní grafickou úpravu. Je tištěná na barevném papíře s textem volně prolínajícími 50 postmoderními jednoduchými schematickými illustracemi objednanými speciálně pro knihu. Musím říci, že mne dosti irritovaly nekonečné rádobyvynalézavé názvy pro pohlavní orgány, které spíše připomínaly lacinou pornografii. Jako celek je však kniha zábavná, a proto ji doporučuji všem, kteří se chtějí postmoderně pobavit.

Updated.

29. července 2007

Stručná zpráva o konci jedné diktatury

Prožít si znovu komunistickou diktaturu, ve zrychleném sledu vývojových etap a ve variantě spíše operetní, jako na české Wikipedii, je celkem zábavné a naštěstí neškodné: jediná skutečná újma může vzniknout těm, kteří jsou jejími strůjci a jejichž občanská identita je vesměs známa, takže kromě kosmické ostudy ("Ty jsi byl jedním z těch, kteří kdysi zničili českou wikipedii, že?") jim hrozí i některé nepříjemné důsledky mimointernetové, např. žaloby na ochranu osobnosti pro zásah do osobní integrity šikanovaných wikipedistů.

Mocenský kolos nyní dovrávoral tam, kde byl Sovětský svaz a jeho středoevropské satelity v 80. letech. Heslem bylo "Čím hůř, tím líp!", projevy disentu se stávaly častějšími, troufalejšími a viditelnějšími a totalitní moc postupně ztrácela kontrolu nad těmi oblastmi, které byly pro zachování zdání jednoty klíčové – nad tiskem, rozhlasem a televisí, nad akademickým diskursem a nad komunikací utlačovaných občanů se svobodným světem.

V tomto světle je nutné jen uvítat frašku, kterou Berenova klika, pod falešným zdáním obnovené všemoci, rozpoutala na stránce arbitráže "nad" V. Z.

Historie věci je prostá: Cinik, bigotní katholík a člověk, který nenávidí všechno a všechny, co jakýmkoli způsobem přesahuje jeho úzký duševní obzor, chtěl vyzkoušet, zda nový ArbCom bude konečně "firing squad" podle jeho gusta, a vyvolal řízení o otevření arbitráže s odůvodněním, které se vymyká dosud všemu, co bylo tomuto pozoruhodnému orgánu předloženo. Arbitráž měla hodnotit jednání wikipedisty, který je mnoho měsíců zablokován, na jeho vlastním blogu, s cílem jej za toto jednání – tedy za výkon nezcizitelného práva na svobodu projevu – trvale zablokovat, resp. změnit režim jeho pravidelně obnovovaných ročních banů na ban doživotní, s možností udělení "milosti" na vlastní žádost v případě, že wikipedista před Výborem poklekne, slíbí mu oddanost a prohlásí, že už nikdy nebude na svém blogu psát, co si myslí.

Marně se snaží soudnější z wikipedistů vysvětlit "arbitrům", že wikipedie není náboženství, takže je nemyslitelné, aby kontrolovala jednání wikipedistů mimo ni, a že je vyloučeno, aby řešila spory existující někde jinde, navíc ve "svobodném světě" blogosféry, protože jurisdikci může mít jen nad oblastí, kterou dokáže přímo mocensky ovlivňovat. Volebním podvodem zvolený arbitr Beren je jiného názoru a tak, stejně jako Brežněvovi geronti v 80. letech, sám přispívá k tomu, že diktatura na české Wikipedii zanedlouho padne.

Sledujme tento kanál: proces pádu totalitního režimu je něčím, co nebývá k vidění každý den.

Updated.

27. července 2007

Ještě k rozhodnutí Miloslava Sládka

Bohumil Doležal píše: "Proti dopisu, který poslal prezident Klaus paní Markétě Smutné, dceři dítěte, jež bylo z rozhodnutí soudu napřed umístěno na psychiatrické klinice motolské nemocnice a poté v dětské léčebně v Říčanech, těžko něco namítat. A kdyby byl Klaus tímhle způsobem reagoval hned poprvé, poté, co paní Smutná podle mého přesvědčení zmanipulovala svou dceru k výrobě dojemného dopisu panu prezidentovi, tak by to vůbec nemělo chybu. Místo toho si potentáti z ODS napřed vyskakovali na soudce Sládka a posléze došli k závěru, že problém je na straně matky. Je mi líto, bylo to vidět od samého počátku."