Kdysi dávno jsem slíbil, že napíšu článek, co mi wikipedie dala positivního. Pořád jsem to odkládal, protože jsem nechtěl, aby byl můj výčet tak hubený, protože ztráty a jiná negativa řádově převažují. Nicméně ve světle posledních událostí už to dál nejde odkládat.
Wikipedie mi v první řadě dala zkušenost. Šel jsem do ní s naivním nadšením a pořádně jsem si natloukl nos. Největší chyba byla, že jsem používal své pravé jméno. To se mi těžce vymstilo. Je to zvláštní. Své pravé jméno jsem používal na Britských listech, Lupě i Klausově stránce. Bez negativních effektů. Ale to bylo v dobách, kdy jsem nedostával vůbec žádný spam. Nyní cca 50 e-mailů týdně.
Myslel jsem, že lidé budou oceňovat kvalitu mých textů a chtěl jsem se tak stát známým. Jenže autoři na wiki jsou upozaděni a ani Google je neindexuje. Za to spory všechy, a to na prvních místech. Příliš pozdní poznání.
Na wikipedii jsem poznal spoustu lidí, bohužel většinu z nich z té horší stránky. Proto nyní o nich nebudu mluvit. Zůstávají jen dva, které bych bez wikipedie neznal a u nichž bych byl rád, kdyby je mohl považovat za své přátele.
První je Malý čtenář. Když na wikipedii přišel, bylo to velice poznat, ačkoliv dost dlouhou dobu přispíval jen anonymně. Povýšil jsem ho na správce a byrokrata a na rozdíl od jiných ve své funkci nezpychl, nýbrž se jí naopak dobrovolně vzdal. Kdo jiný by to dokázal? Není divu, že někdo tak výjimečný trpí permanentními konflikty s poloblby.
Dosud mám stále nejradši jeho článek Rozum a chtíč, jímž tento fenomén dokázal přiblížit i těm, co znali Františka Fuku jen z dob kommunismu. Malý čtenář má i své vlastní projekty. Blog a Delicious. Obojí stojí za pravidelné návštěvy.
Druhý je ŠJů. Ani ten pochopitelně nemá na wikipedii na růžích ustláno. Jeho záběr i seznam článků je úctyhodný. Je mi líto, že na wikipedii nepřišel před tím, než jsem z ní byl vyhnán. Takto jsme se minuli.
Updated.
0 – počet kommentářů:
Okomentovat
Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>