Bolševici mají na svědomí nejvíce lidských životů v dějinách (v absolutních číslech). Podívejme se, zda měli nějaké předchůdce, nějaký vzor.
Národ, který na sousedství s Ruskem nejvíce doplatil, byli Poláci. Ačkoliv se uvádí, že Polsko přestalo existovat po třetím dělení (1795), není to úplná pravda. Brzy bylo obnoveno; nejprve jako Varšavské vévodství, později jako Polské království.
Polské království bylo v personální unii s Ruskem a velmoci mu garantovaly staré svobody. Nicméně starý despota, ruský car, je prakticky okamžitě (od roku 1819) porušoval. Když Polákům došla trpělivost, zahájili Listopadové povstání 1830. Ačkoliv na straně povstalců byly sympathie celé pokrokové Evropy (např. Karla Hynka Máchy), ruská přesila povstání rozdrtila. Do povstání byla zapojena téměř celá polská armáda a téměř všichni polští politici. Jako výsledek porážky bylo z Polska vyhnáno 6 000 předáků povstání a jejich statky konfiskovány. Byla rozpuštěna varšavská a vilenská universita. Řeckokatholická církev byla zakázána a věřící byli prohlášeni za pravoslavné (inspirace pro kommunistické Československo v roce 1950). Polská ústava byla nahrazena carovým organickým statutem.
Když hrabě Wielopolski, "polský Emanuel Moravec", ruský kollaborant od roku 1846, hodlal poslat buřičskou mládež do ruské armády, vypuklo zoufalé Lednové povstání 1863. Do dubna 1864 bylo zcela rozdrceno. Rusové účast v něm potrestalali řadou poprav (obětí byli vůdcové povstání Romuald Traugutt, Rafał Krajewski, Józef Toczyski, Roman Żuliński a Jan Jeziorański) a konfiskací, v nichž se proslavili zejména Teodor Berg a generální guvernér Muravjov (Михаи́л Никола́евич Муравьёв), "vilenský kat". Polské království bylo zrušeno a Polsko bylo prohlášeno za pouhou "Vistulskou zemi". Češi se opět vyznamenali. Tak jako František Kožík putoval za druhé světové války do Katyně, tak v roce 1867 Palacký a spol. putovali do Moskvy na národopisnou výstavu. V ovzduší genocidy polského národa to bylo chápáno jako gesto na podporu ruských snah: Mezi lety 1869–1874 byly zrušeny všechny polské střední školy, po roce 1885 všechny obecní základní školy. Cílem Rusů byla maximalisace negramotnosti. V roce 1905 tak v bývalém Polsku bylo méně škol a studentů než v roce 1815. Bylo extrémně těžké získat licenci na soukromou školu; všechny společenské a politické aktivity byly zakázány. Pro spravedlnost je nutno dodat, že podobná politika byla v Prusku.
Polsko bylo obnoveno rozhodnutím rakousko-uherského a německého císaře 5. listopadu 1916, přes protest Ruska, Francie i Británie. Teprve carova abdikace umožnila uznání polské nezávislosti i ze strany Ruska.
20. června 2006
19. června 2006
Tupý cenzor mne zablokoval
vrbat24@seznam.cz
Tak jsem zase zablokovaný. Dostal jsem se do sporu s cynikem o určitém právním problému a prohrál jsem. Nebudu schopen dokázat, že adopce brání neumožňuje dědit ze zákona po pokrevních příbuzných - jsem zablokován, to se nedá nic dělat. Ostatně o tom právoplatně rozhodly soudy, to je potom všechno marné.
Tak jsem zase zablokovaný. Dostal jsem se do sporu s cynikem o určitém právním problému a prohrál jsem. Nebudu schopen dokázat, že adopce brání neumožňuje dědit ze zákona po pokrevních příbuzných - jsem zablokován, to se nedá nic dělat. Ostatně o tom právoplatně rozhodly soudy, to je potom všechno marné.
Mrkvičky strouhání a leccos jiného
Luděk Frýbort (Hannover) píše:
»Uvědomuji si, že bych měl napsat něco rozšafného k okolnostem právě proběhnuvších voleb, ale jednak je obtížné v nich hledat nějakou rozšafnost, jednak už o těch legracích bylo napsáno dost«.
Celý článek je na Bohemia News
»Uvědomuji si, že bych měl napsat něco rozšafného k okolnostem právě proběhnuvších voleb, ale jednak je obtížné v nich hledat nějakou rozšafnost, jednak už o těch legracích bylo napsáno dost«.
Celý článek je na Bohemia News
Báječný nový (tajný) svět
Joseph D. Douglass Jr., Ph. D.
V roce 1974 začaly z americké CIA unikat informace o choulostivém projektu MKULTRA, který se zabýval ovládáním lidského myšlení. Charakter tohoto projektu byl více poodhalen při kongresním šetření.
Článek přeložila Hana Catalanová a lze si jej přečíst na CS-club .
V roce 1974 začaly z americké CIA unikat informace o choulostivém projektu MKULTRA, který se zabýval ovládáním lidského myšlení. Charakter tohoto projektu byl více poodhalen při kongresním šetření.
Článek přeložila Hana Catalanová a lze si jej přečíst na CS-club .
17. června 2006
Jednotka 731
Dostal jsem řadu emailu se zoufalým nářkem, že pořád píši jen o Česku a že už z toho chudáci mají deprese. Takže dnešní článek bude o Japonsku, to by vás mělo duševně povznést.
Jednotka 731 byla japonská vojenská jednotka existující již před druhou světovou, která vešla ve známost svými zvrácenými a zvířeckými pokusy na lidech pod rouškou vědeckého výzkumu v Mandžurii. Běžní Japonci o dodnes o něčem takovém nevědí a ti kteří vědí, o tom vědět nechtějí - není vám to povědomé? Navíc císař Hirohito o tom zakázal mluvit a to je pro Japonce svaté. To je něco jako když to Čech dostal příkazem Strany.
Celá akce byla dílem jednoho muže. Shiro Ishii se narodil 25. června 1892 kousek od Tokia a byl velký vlastenec - což je společný jmenovatel a předpoklad pro pěkného hajzla ve většině tradičních národnostně homogenních zemích (na USA se to tedy jasně nevztahuje). Vystudoval medicínu v Kjótu a vstoupil do japonské armády jako chirurg. Později se vrátil na univerzitu doplnit vzdělání v bakteriologii, sérologii, preventivní medicíně a patologii. Už v té době se začal zabývat výzkumem v oblasti biologických zbraní - prostě typický vědec a akademik, jen pro svou vědu žijící.
V roce 1934 japonská armáda pověřila Shiro Ishii, aby vybudoval výzkumný a velmi opevněný komplex v Mandžurii, v místě jménem Pingfan. Přestože oficiálně v Mandžurii existoval od 1. března 1932 stát jménem Manchukuo, skutečným vládcem byla japonská kuantungská armáda, která si tam dělala, co chtěla. Stížnosti byly vyřizovány promptně i se stěžovatelem (není vám to povědomé?).
Původní výzkumný komplex byl vybudován v Charbinu (Harbin), na východním břehu řeky Sungari. Potřeba dodávek výzkumného materiálu (rozuměj lidí, na kterých by bylo možno dělat pokusy) byla okamžitá. Japonská tajná policie Kenpeitai ráda dodala stovky Rusů a Číňanů na pokusy. Tito pokusní králíci byli původně drženi ve sklepech japonského konzulátu v Charbinu. Soudruh konzul o něčem takovém jistěže neměl ani tušení, haha! K jakým svinstvům asi byly a jsou dodnes zneužívány české konzuláty po celém světě, nevíte? Celý objekt byl velice eufemisticky pojmenován v anglickém překladu jako „Kwantung Army Epidemic Prevention and Water Supply Unit" nebo také „Jednotka 731". Asi jako když Československo mělo v Koreji „Vojenskou nemocnici Československé vojenské mise".
Výzkumníci a vědci zkoumali v Charbinu tak zuřivě, že během dvou let jednotka měla přes 3 000 vědců a několikanásobek pokusných lidských králíků. Vědecká práce byla natolik zajímavá, že vědci využívali japonského systému „gakubatsu" (= já na bráchu, brácha na mne) a do Charbinu neustále přijížděli noví zájemci o vědeckou práci, ať už příbuzní, známí že studií, kolegové z univerzit a tak dále.
V roce 1936 se tedy začal stavět nový obrovský komplex budov a vězeňských bloků, který, světě div se, stojí dodnes ve vesnici Pingfan, 24 kilometrů na jih od Charbinu, speciální vojenská zóna, která zaměstnávala tisíce japonských vědců, techniků a vojáků. Pokusní králíci se nepočítali. Nebyli ostatně považováni za lidi, ale jen za „log number" - což později vedlo k tvrzením, že to celé byla jen továrna zpracovávající dřevěné klády.
Celý komplex byl rozdělen do osmi oddělení. První oddělení bylo jedním z několika oddělení, které se zabývaly bakteriologickým výzkumem na živých lidech, zkoumáním přenosu nemoci bodnutím hmyzem nebo pokousáním hlodavci (za tím účelem bylo chováno velkém množství krys, infikovaných různými nemocemi) a možnosti nahrazení krevního séra. Rovněž byly zkoumány omrzliny. Za tím účelem byly postaveny dodnes stojící mrazírny, kde se připoutávali vězni tak, aby jejich ruce byly vystaveny mrazu. Ty jim polévali vodou a vědci zkoumali, kdy ruka zcela zmrzne. Zmrznutí se měřilo tlučením palicí na ozmrzlé končetiny (pokusný člověk byl přitom naživu) a až když končetina vydala požadovaný „na kost zmrzlý zvuk" či dokonce upadla, pak byl pokus úspěšný.
Čtvrté oddělení, vedené majorem Tomio Karasawou, vyrábělo bakteriologické bomby, přičemž infikované blechy a krysy byly používány coby nemoc rozšiřující prvek - krysy byly infikovány, blechy se infikovaly sáním krve krys a nemoc šířily dále. Blechy krysám vychytávali vězňové. „Bomby" byly vyrobeny z vypálené hlíny místního původu a naplněny infikovanými blechami. Poté z letadel shazovány a testovány 146 kilometrů od Pingfanu v místě jménem Anta. Po shození z letadla se bomba roztříštila, nezanechala žádných stop a blechy dále nemoc roznesly.
V Ro-bloku doktor Kozo Okamoto zkoušel vivisekci - pitvání vězňů zaživa, včetně vyjímání mozku a dalších orgánů z těla a umísťování těchto orgánů ve formalinu pro konzervaci. Drasticky působící scény vivisekcí jsou dodnes součástí výstavy o jednotce 731 v Pingfanu. Okolo 3 000 lidí většinou čínského a ruského původu takto přišlo o život.
V blízkém POW táboře Mukden bylo 1 485 zajatců z USA, UK, Austrálie a Nového Zélandu. Na těchto bylo zkoušeno jak běloši reagují na patogeny vyrobené v Pingfanu. Zemřelo několik stovek zajatců.
Ovšem jedním z nejstrašidelnějších vynálezů z Pingfanu byly balónové bomby. Stovky těchto balónu nesoucích výbušniny byly vypuštěny z Japonska do rychlých vzdušných proudů (jet stream) směřujících k Americe, které dosáhly během pouhých 50 či 60 hodin. Dosáhly nejen Aljašky a Havaje, ale i pacifického pobřeží, Butte, Montany a Grand Rapids, Michiganu a řady míst v Kanadě. Dopady těchto balónů byly během války tajeny. Asi těžko by se je podařilo utajit, pokud by nenesly výbušniny, ale nakažlivé bakterie nebo mor.
Po válce se trestu dočkali jen ti japonští "vědci", kteří padli do rukou Rusům - trest smrti či doživotní Gulag. Těm, kteří se dostali zpět do Japonska - tedy americké zóny - se vůbec nic nestalo. A navíc byli vázání naprostou mlčenlivostí. Přece jim to nařídil jejich císař Hirohito, ne? Jen pár z nich promluvilo, ale až po jeho smrti.
Celé téma se stalo předmětem několika knih a článků, které vzbudily zájem hlavně mimo Japonsko. Běžní Japonci takovýmto věcem odmítají uvěřit - asi podobně jako dnešní mladí Češi, kteří odmítají uvěřit tomu, co dělali jejich komunističtí předkové, exkomunističtí dědečkové, babičky, tatínkové a maminky - vždyť to dělali pro rodinu a pro Velkou stranu, pro ještě lepší budoucnost svých děti. tedy vás!
Smrtící stín jednotky 731 se pak vynořil ještě jednou - během války v Koreji. V roce 1951 2 600 amerických vojáků v Koreji v blízkosti fronty onemocnělo epidemickou krvácivou horečkou (epidemic hemorrhagic fever) a 165 z nich zemřelo. Ta byla nejznámějším úspěchem vědců z Pingfanu, pod vedením hlavního výzkumníka Kitana Masajiho. A nebylo tajemstvím, že sovětští lékaři a vědci (= sovětští Mengeleové) nadšeně pokračovali ve výzkumu toho, co jim předali zajatí japonští vědci (= japonští Mengeleové). A už vůbec není tajemstvím, že ve stejné oblasti byla umístěna i vojenská nemocnice Československé vojenské mise v Koreji (= čeští Mengeleové). Ano, ona nemocnice, o jejíž existenci stále český ÚDV („Úřad pro zatajování komunistických zločinů“) nemůže najít žádné podklady a pořád mlží a mlží.
O běžných lidech z dnešního Japonska nebo z Česka je pomalu škoda se zmiňovat. Že se něco takového dělo, tomu průměrný človíček většinou odmítá uvěřit. V Mnichově stejní troubové uvěřili, že existovaly koncentrační tábory až poté, když generál Patton vydal rozkaz je násilím prohnat koncentrákem Dachau. Velice se pak divili a někteří i plakali a plakali... Tupost a zabedněnost se těžko dá léčit bez drastických opatření.
A tak jako dodnes většina Japonců neuvěří tomu, co jejich vlastní vojáci dělali v Pingfanu, tak i většina Čechů neví a nechce uvěřit tomu, co se dělo ve vojenské nemocnici při Československé vojenské misi v Koreji. Obzvlášť když česká vláda a vládní úřady (o Úřadu pro zatajování komunistických zločinů ani nemluvě) dělají všechno pro to, aby nic z téhle temné historie nikdy nevyšlo najevo.
Takže nemůžete říci, že jsem neměl dobrou vůli. Opravdu jsem začal u Japonců – a skončil jsem zase u Čechů...
Zdroje a doporučená literatura:
„Development of Japanese Biological Warfare" - four articles based on investigation conducted by Lt. Col. Thompson, USAFPAC Daily Intelligence Summary #1561, July 30, 1946, # 1562, July 31, 1946, #1563, August 31, 1946, #1563, August 2, 1946. RG 4: USAFPAC, General Douglas MacArthur memorial Archives and Library, Norfolk, Virginia.
McNinch, Joseph H. „Far East Command Conference of Epidemic Hemorrhagic Fever", Annals of Internal Medicine 38 (1953): 53-60
Hal Gold, „Unit 731 Testimony, Tuttle Publishing, Singapore, ISBN 0-8048-3565-9
“Japanese scientists conducted biological research experiments on human subjects in the isolated region of Machuria" - article by Andrew J. Swanger, World War II magazine, July 1998, pages 62-66
Website ÚDV: http://www.mvcr.cz/policie/udv/index.html
Československá vojenská mise v Koreji (1950-1953)
http://www.humintel.com/clanek56.htm
http://www.humintel.com/clanek59.htm
http://www.humintel.com/clanek60.htm
Jednotka 731 byla japonská vojenská jednotka existující již před druhou světovou, která vešla ve známost svými zvrácenými a zvířeckými pokusy na lidech pod rouškou vědeckého výzkumu v Mandžurii. Běžní Japonci o dodnes o něčem takovém nevědí a ti kteří vědí, o tom vědět nechtějí - není vám to povědomé? Navíc císař Hirohito o tom zakázal mluvit a to je pro Japonce svaté. To je něco jako když to Čech dostal příkazem Strany.
Celá akce byla dílem jednoho muže. Shiro Ishii se narodil 25. června 1892 kousek od Tokia a byl velký vlastenec - což je společný jmenovatel a předpoklad pro pěkného hajzla ve většině tradičních národnostně homogenních zemích (na USA se to tedy jasně nevztahuje). Vystudoval medicínu v Kjótu a vstoupil do japonské armády jako chirurg. Později se vrátil na univerzitu doplnit vzdělání v bakteriologii, sérologii, preventivní medicíně a patologii. Už v té době se začal zabývat výzkumem v oblasti biologických zbraní - prostě typický vědec a akademik, jen pro svou vědu žijící.
V roce 1934 japonská armáda pověřila Shiro Ishii, aby vybudoval výzkumný a velmi opevněný komplex v Mandžurii, v místě jménem Pingfan. Přestože oficiálně v Mandžurii existoval od 1. března 1932 stát jménem Manchukuo, skutečným vládcem byla japonská kuantungská armáda, která si tam dělala, co chtěla. Stížnosti byly vyřizovány promptně i se stěžovatelem (není vám to povědomé?).
Původní výzkumný komplex byl vybudován v Charbinu (Harbin), na východním břehu řeky Sungari. Potřeba dodávek výzkumného materiálu (rozuměj lidí, na kterých by bylo možno dělat pokusy) byla okamžitá. Japonská tajná policie Kenpeitai ráda dodala stovky Rusů a Číňanů na pokusy. Tito pokusní králíci byli původně drženi ve sklepech japonského konzulátu v Charbinu. Soudruh konzul o něčem takovém jistěže neměl ani tušení, haha! K jakým svinstvům asi byly a jsou dodnes zneužívány české konzuláty po celém světě, nevíte? Celý objekt byl velice eufemisticky pojmenován v anglickém překladu jako „Kwantung Army Epidemic Prevention and Water Supply Unit" nebo také „Jednotka 731". Asi jako když Československo mělo v Koreji „Vojenskou nemocnici Československé vojenské mise".
Výzkumníci a vědci zkoumali v Charbinu tak zuřivě, že během dvou let jednotka měla přes 3 000 vědců a několikanásobek pokusných lidských králíků. Vědecká práce byla natolik zajímavá, že vědci využívali japonského systému „gakubatsu" (= já na bráchu, brácha na mne) a do Charbinu neustále přijížděli noví zájemci o vědeckou práci, ať už příbuzní, známí že studií, kolegové z univerzit a tak dále.
V roce 1936 se tedy začal stavět nový obrovský komplex budov a vězeňských bloků, který, světě div se, stojí dodnes ve vesnici Pingfan, 24 kilometrů na jih od Charbinu, speciální vojenská zóna, která zaměstnávala tisíce japonských vědců, techniků a vojáků. Pokusní králíci se nepočítali. Nebyli ostatně považováni za lidi, ale jen za „log number" - což později vedlo k tvrzením, že to celé byla jen továrna zpracovávající dřevěné klády.
Celý komplex byl rozdělen do osmi oddělení. První oddělení bylo jedním z několika oddělení, které se zabývaly bakteriologickým výzkumem na živých lidech, zkoumáním přenosu nemoci bodnutím hmyzem nebo pokousáním hlodavci (za tím účelem bylo chováno velkém množství krys, infikovaných různými nemocemi) a možnosti nahrazení krevního séra. Rovněž byly zkoumány omrzliny. Za tím účelem byly postaveny dodnes stojící mrazírny, kde se připoutávali vězni tak, aby jejich ruce byly vystaveny mrazu. Ty jim polévali vodou a vědci zkoumali, kdy ruka zcela zmrzne. Zmrznutí se měřilo tlučením palicí na ozmrzlé končetiny (pokusný člověk byl přitom naživu) a až když končetina vydala požadovaný „na kost zmrzlý zvuk" či dokonce upadla, pak byl pokus úspěšný.
Čtvrté oddělení, vedené majorem Tomio Karasawou, vyrábělo bakteriologické bomby, přičemž infikované blechy a krysy byly používány coby nemoc rozšiřující prvek - krysy byly infikovány, blechy se infikovaly sáním krve krys a nemoc šířily dále. Blechy krysám vychytávali vězňové. „Bomby" byly vyrobeny z vypálené hlíny místního původu a naplněny infikovanými blechami. Poté z letadel shazovány a testovány 146 kilometrů od Pingfanu v místě jménem Anta. Po shození z letadla se bomba roztříštila, nezanechala žádných stop a blechy dále nemoc roznesly.
V Ro-bloku doktor Kozo Okamoto zkoušel vivisekci - pitvání vězňů zaživa, včetně vyjímání mozku a dalších orgánů z těla a umísťování těchto orgánů ve formalinu pro konzervaci. Drasticky působící scény vivisekcí jsou dodnes součástí výstavy o jednotce 731 v Pingfanu. Okolo 3 000 lidí většinou čínského a ruského původu takto přišlo o život.
V blízkém POW táboře Mukden bylo 1 485 zajatců z USA, UK, Austrálie a Nového Zélandu. Na těchto bylo zkoušeno jak běloši reagují na patogeny vyrobené v Pingfanu. Zemřelo několik stovek zajatců.
Ovšem jedním z nejstrašidelnějších vynálezů z Pingfanu byly balónové bomby. Stovky těchto balónu nesoucích výbušniny byly vypuštěny z Japonska do rychlých vzdušných proudů (jet stream) směřujících k Americe, které dosáhly během pouhých 50 či 60 hodin. Dosáhly nejen Aljašky a Havaje, ale i pacifického pobřeží, Butte, Montany a Grand Rapids, Michiganu a řady míst v Kanadě. Dopady těchto balónů byly během války tajeny. Asi těžko by se je podařilo utajit, pokud by nenesly výbušniny, ale nakažlivé bakterie nebo mor.
Po válce se trestu dočkali jen ti japonští "vědci", kteří padli do rukou Rusům - trest smrti či doživotní Gulag. Těm, kteří se dostali zpět do Japonska - tedy americké zóny - se vůbec nic nestalo. A navíc byli vázání naprostou mlčenlivostí. Přece jim to nařídil jejich císař Hirohito, ne? Jen pár z nich promluvilo, ale až po jeho smrti.
Celé téma se stalo předmětem několika knih a článků, které vzbudily zájem hlavně mimo Japonsko. Běžní Japonci takovýmto věcem odmítají uvěřit - asi podobně jako dnešní mladí Češi, kteří odmítají uvěřit tomu, co dělali jejich komunističtí předkové, exkomunističtí dědečkové, babičky, tatínkové a maminky - vždyť to dělali pro rodinu a pro Velkou stranu, pro ještě lepší budoucnost svých děti. tedy vás!
Smrtící stín jednotky 731 se pak vynořil ještě jednou - během války v Koreji. V roce 1951 2 600 amerických vojáků v Koreji v blízkosti fronty onemocnělo epidemickou krvácivou horečkou (epidemic hemorrhagic fever) a 165 z nich zemřelo. Ta byla nejznámějším úspěchem vědců z Pingfanu, pod vedením hlavního výzkumníka Kitana Masajiho. A nebylo tajemstvím, že sovětští lékaři a vědci (= sovětští Mengeleové) nadšeně pokračovali ve výzkumu toho, co jim předali zajatí japonští vědci (= japonští Mengeleové). A už vůbec není tajemstvím, že ve stejné oblasti byla umístěna i vojenská nemocnice Československé vojenské mise v Koreji (= čeští Mengeleové). Ano, ona nemocnice, o jejíž existenci stále český ÚDV („Úřad pro zatajování komunistických zločinů“) nemůže najít žádné podklady a pořád mlží a mlží.
O běžných lidech z dnešního Japonska nebo z Česka je pomalu škoda se zmiňovat. Že se něco takového dělo, tomu průměrný človíček většinou odmítá uvěřit. V Mnichově stejní troubové uvěřili, že existovaly koncentrační tábory až poté, když generál Patton vydal rozkaz je násilím prohnat koncentrákem Dachau. Velice se pak divili a někteří i plakali a plakali... Tupost a zabedněnost se těžko dá léčit bez drastických opatření.
A tak jako dodnes většina Japonců neuvěří tomu, co jejich vlastní vojáci dělali v Pingfanu, tak i většina Čechů neví a nechce uvěřit tomu, co se dělo ve vojenské nemocnici při Československé vojenské misi v Koreji. Obzvlášť když česká vláda a vládní úřady (o Úřadu pro zatajování komunistických zločinů ani nemluvě) dělají všechno pro to, aby nic z téhle temné historie nikdy nevyšlo najevo.
Takže nemůžete říci, že jsem neměl dobrou vůli. Opravdu jsem začal u Japonců – a skončil jsem zase u Čechů...
Zdroje a doporučená literatura:
„Development of Japanese Biological Warfare" - four articles based on investigation conducted by Lt. Col. Thompson, USAFPAC Daily Intelligence Summary #1561, July 30, 1946, # 1562, July 31, 1946, #1563, August 31, 1946, #1563, August 2, 1946. RG 4: USAFPAC, General Douglas MacArthur memorial Archives and Library, Norfolk, Virginia.
McNinch, Joseph H. „Far East Command Conference of Epidemic Hemorrhagic Fever", Annals of Internal Medicine 38 (1953): 53-60
Hal Gold, „Unit 731 Testimony, Tuttle Publishing, Singapore, ISBN 0-8048-3565-9
“Japanese scientists conducted biological research experiments on human subjects in the isolated region of Machuria" - article by Andrew J. Swanger, World War II magazine, July 1998, pages 62-66
Website ÚDV: http://www.mvcr.cz/policie/udv/index.html
Československá vojenská mise v Koreji (1950-1953)
http://www.humintel.com/clanek56.htm
http://www.humintel.com/clanek59.htm
http://www.humintel.com/clanek60.htm
Aj slnko kráča na Západ
Cestu za svobodou, pobyt v Rakousku a odchod do USA popisuje Estera Bilková-Brestowská ve svojí knížce "Aj slnko kráča na Západ".
V elektronické podobě si ji lze přečíst na exil.sk - Slovák v exile.
V elektronické podobě si ji lze přečíst na exil.sk - Slovák v exile.
Zemřela zpěvačka Vlasta Průchová
Včera (16.6.) večer zemřela ve věku nedožitých 80-ti let legenda českého jazzu — zpěvačka Vlasta Průchová.
Michal Doležal lidovky.cz
Michal Doležal lidovky.cz
16. června 2006
Fetiš autopsie
Přiznám se, že mne vždy zarazí, jak vzdělaní Češi trpí fetišem autopsie. Je to zarážející i z toho důvodu, v současné informační spoolečnosti jsou lidé informacemi zavaleni. Proto jsou nutná kvalitní média, která pro své adresáty vyberou pouze relevantní informace. Na intelektuálovi tak zůstává jediná odpovědnost: vybrat si kvalitní filtrační zdroje (média). Může sice tuto odpovědnost nechat na meta agregátorech, ale je otázkou, zda strojový přístup přináší dobré výsledky. O tom píše Jaron Lanier v článku Digital Maoism: The Hazards of the New Online Collectivism. In The Edge, 30 May 2006.
Čecháček však toto poznání nebere na vědomí. Podle jeho orientálního přístupu si má intelektuál vybrat autoritu (guru) a tu studovat přímo, bez jakéhokoliv zprostředkování. Co na tom, že čecháčkovi často chybí kontext. Podstatné je, že si svého Marxe přečte přímo z Kapitálu a svým vlastním rozoumkem o něm učiní závěry.
Do absurdity tento přístup dotáhl Tomáš ze Sprchy. Ten dokonce odmítá i autority. Podle něho si každý intelektuál má vše znovu promyslet sám a na autority se vykašlat, jinak není dostatečně autentický. No, kopírovat Diogéna v sudu v době Internetu, oceánu informací, asi není to pravé ořechové.
Čecháček však toto poznání nebere na vědomí. Podle jeho orientálního přístupu si má intelektuál vybrat autoritu (guru) a tu studovat přímo, bez jakéhokoliv zprostředkování. Co na tom, že čecháčkovi často chybí kontext. Podstatné je, že si svého Marxe přečte přímo z Kapitálu a svým vlastním rozoumkem o něm učiní závěry.
Do absurdity tento přístup dotáhl Tomáš ze Sprchy. Ten dokonce odmítá i autority. Podle něho si každý intelektuál má vše znovu promyslet sám a na autority se vykašlat, jinak není dostatečně autentický. No, kopírovat Diogéna v sudu v době Internetu, oceánu informací, asi není to pravé ořechové.
Rozhovor s antisemitou
Cituji: "To má důležitý náboženský význam: křesťanství je popírání židovské nadřazenosti. Kdokoli v židovskou nadřazenost věří, nebo ji akceptuje, odmítá Krista, protože On nás učinil rovnými. Francouzský židovský filmař Claude Lanzman, režisér „Shoah“, řekl: Pokud věříte v holocaust, nemůžete věřit v Krista . . . Tak se otázka popírání velkého H stává otázkou odpadlictví: bude naše společnost stát na kameni, který usadil Kristus, nebo bude uctívat židovský stát. Zde se objevuje věčná religiozita lidského ducha: pokus vytvořit sekulární společnost nevyšel. Po krátké iluzorní přestávce se bohové vrátili zpět."
Fangličkářství
Manifest české moderny, ač více než 100 let starý, je stále obdivuhodně moderní. Vyjímám: "Chceme v kritice to, zač jsme bojovali a co jsme si vybojovali: míti své přesvědčení, volnost slova, bezohlednost. Kritická činnost jest prací tvůrčí, uměleckou, vědeckou, samostatným literárním žánrem, rovnocenným všem ostatním. Chceme individualitu, chceme ji v kritice, v umění. Umělce chceme, ne echa cizích tónů, ne eklektiky, ne diletanty. Nevážíme si pestrobarevného látání přejatých myšlenek a forem, zrýmovaných politických programů, imitací národních písní, veršovaných folkloristických tretek, šedivého fangličkářství, realistické ploché objektivnosti."
15. června 2006
Liberalismus ČSSD v praxi
Je neuvěřitelné, co vše může produkovat pomstychtivost. Ministra Rath liberalisoval prodej léků OTC. Napříště už lékárny nebudou mít monopol na jejich prodej. Je to krok správným směrem, ale obávám se, že u odpůrců ČSSD skutky nic neváží. Jen slova.
Vyprázdněné přirovnání
JzP přirovnal vědu k sekulární církvi. Stěží si představit vyprázdnější přirovnání. Proč zrovna věda, proč ne širší rodina, politické hnutí či stát? To vše jde stejně dobře přirovnat k církvi a nic nové a nic zajímavého nám to neřekne. Podobnou prázdnotu překonal snad jen nositelel Nobelovy ceny za ekonomii v roce 1992, Gary S. Becker, který ji obdržel za "objev", že když lidé něco dělají, tak tím chtějí získat nějakou hodnotu.
Všechny sociální organisace mají něco společného. Ale proč by na tyto znaky měla mít monopol právě církev?
Navíc mezi církví a vědou je základní, definiční rozdíl: Zatímco věřící má povinnost věřit na Bílou paní, Neposkvrněné početí, Svatou trojici, Reinkarnaci a podobné nesmysly, vědec má jedinou povinnost: neustále znovu a znovu ověřovat soulad theorie s fakty. A pokud fakta theorii negují, theorii opravit nebo zahodit. Naproti tomu věřící má povinnost věřit tomu, že nadpřirozená bytost nemusí dodržovat přírodní zákony, nemusí dodržovat zákony, které si sama dala; nemusí dodržovat vůbec nic. Přesto od svých oveček vyděračsky chce jejich čas (modlitba), jejich peníze (desátky), ba i krvavé oběti. A to vše na oltář irracionálního mému.
Jestli dobrovolné zajetí mysli primitivní pověrou je totožné jejímu osvobození vědou, pak schopnost lidí jonglovat se slovy dosáhla vrcholu.
Updated.
Všechny sociální organisace mají něco společného. Ale proč by na tyto znaky měla mít monopol právě církev?
Navíc mezi církví a vědou je základní, definiční rozdíl: Zatímco věřící má povinnost věřit na Bílou paní, Neposkvrněné početí, Svatou trojici, Reinkarnaci a podobné nesmysly, vědec má jedinou povinnost: neustále znovu a znovu ověřovat soulad theorie s fakty. A pokud fakta theorii negují, theorii opravit nebo zahodit. Naproti tomu věřící má povinnost věřit tomu, že nadpřirozená bytost nemusí dodržovat přírodní zákony, nemusí dodržovat zákony, které si sama dala; nemusí dodržovat vůbec nic. Přesto od svých oveček vyděračsky chce jejich čas (modlitba), jejich peníze (desátky), ba i krvavé oběti. A to vše na oltář irracionálního mému.
Jestli dobrovolné zajetí mysli primitivní pověrou je totožné jejímu osvobození vědou, pak schopnost lidí jonglovat se slovy dosáhla vrcholu.
Updated.
Opět statistika
Přes všechna halasná prohlášení pánů mathematiků nikdo z nich nebyl schopen stanovit, jakou absolutní přesnost má Cynikovo tvrzení, že česká část původní wikipedie je lepší než slovenská, kterou testoval na 100členném náhodném vzorku ze souboru o 30 000 prvcích, a jakou má můj závěr, že česká část původní wikipedie je stejně špatná než slovenská, kterou jsem testoval na 10členném náhodném vzorku ze souboru o 30 000 prvcích. Zatím jediné exaktní číslo poskytl Tomáš Pecina, který určil, že Cynikův průzkum je zhruba 3x přesnější než můj. Ale to je to poslední, co by mne zajímalo, protože o tom, že Cynikův průzkum je relativně přesnější než můj, jsem nepochyboval nikdy.
A nyní se objevil JzP, který na základě faktu: "JUDr. Stanislav Křeček z ČSSD byl na 4. místě, s 11 342 preferenčními hlasy (7,41 %) skončil nakonec jako 2, tvrdí: "Křeček ze 4. místa 2.? To jasně ukazuje, kdo ČSSD z velké části v Praze volí." Co tím demonstroval? Kromě své nenávisti k ČSSD neschopnost vyvodit správné závěry. Pokud p. Křečka zakroužkovalo ani ne 8 % voličů ČSSD, tak ho má ve zvláštní oblibě ani ne každý 13. pražský volič ČSSD. Jestli je to toto "velká část", tak jsem čínský bůh srandy. Ve skutečnosti 92,59 % procentu pražských voličů ČSSD byla existence p. Křečka lhostejná.
Poznámka pro Goga: Pokud mám o něčem 100% znalost, mohu o tom vypovídat se 100% přesností. Na obsahu nezáleží.
A nyní se objevil JzP, který na základě faktu: "JUDr. Stanislav Křeček z ČSSD byl na 4. místě, s 11 342 preferenčními hlasy (7,41 %) skončil nakonec jako 2, tvrdí: "Křeček ze 4. místa 2.? To jasně ukazuje, kdo ČSSD z velké části v Praze volí." Co tím demonstroval? Kromě své nenávisti k ČSSD neschopnost vyvodit správné závěry. Pokud p. Křečka zakroužkovalo ani ne 8 % voličů ČSSD, tak ho má ve zvláštní oblibě ani ne každý 13. pražský volič ČSSD. Jestli je to toto "velká část", tak jsem čínský bůh srandy. Ve skutečnosti 92,59 % procentu pražských voličů ČSSD byla existence p. Křečka lhostejná.
Poznámka pro Goga: Pokud mám o něčem 100% znalost, mohu o tom vypovídat se 100% přesností. Na obsahu nezáleží.
14. června 2006
Narod po intelektualnim holocaustu
Neviditelny pes uverejnil muj clanek Narod po intelektualnim holokaustu a kdyz jsem se dnes rano podival do diskuse o clanku - tak jsem z tech primitivnich diskuteru ziskal dojem, ze moje teorie je definitivne potvrzena: Intelektualni holokaust se v Cesskoslovensku skutecne odehral. Jinak to neni vysvetlitelne, kde se vzalo tolik idiotu.
Sociální postavení herců
Petr se pustil do historie, a dopadlo to, jak je u něj obvyklé, tragicky. Český postobrozenský mýthus o kočovných hercích (Thám, Tyl) vydává za normu. Jako kdyby nevěděl, že za Shakespearea bylo divadlo podnikání jako každé jiné. Jako kdyby nevěděl, že Molière byl natolik uznávaný, že se málem stal jedním ze 40 nesmrtelných (akademikem). Pro pako z Chebu jsou to všichni jen "puvodne marginalne kriminalni osoby zcela bez respektu spolecnosti". Tak, že by si přečetl něco o hercích z kamenných divadel v 19. století? A protože by odborná kniha byla pro něj příliš náročná, doporučuji Kožíka: Největší z Pierotů.
Občanská společnost za kommunismu
Petr, který nemá vlastní názor, a proto si vždy vybere takový, který mu umožní trollovat, si tentokrát vybral ultraantikommunistický názor, že Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou) byla kollaborantská organisace.
Jsem zřejmě podjatý. Za kommunismu jsem byl členem Atari klubu, což zřejmě byla organisační jednotka Svazarmu. Jistě to nevím, protože to nikoho nezajímalo a s armádou jsme opravdu nespolupracovali. :-) Další výmluvou by mohlo být, že ČSLA nikdy nikoho neohrožovala, tudíž spolupracovat s ní nebyla žádná hamba. Ale to bych už přistoupil na prostoduché Petrovo binární vidění.
Jak to bylo ve skutečnosti? Ačkoliv Havel a spol. lkali, že za kommunismu neexistovala občanská společnost (má na mysli spolky), ve skutečnosti jich bylo plno. Problém byl v několika věcech:
A co se týká Svazarmu, KSČ z něho nedělala jakési alternativní Lidové milice. Účelem Svazarmu bylo připravit obyvatelstvo v činnostech, které se mohly hodit v případě ozbrojeného konfliktu, tj. spojařina, počítače apod. Jinak byl, v rámci možností, apolitický. A kdo to nechce vidět, ten se chová jako Biľak, jen s opačným znaménkem. Ani dlouhý pobyt v USA mu k odstupu nepomohl. Svá traumata si tak bude nosit nadosmrti.
Je pochopitelné, že si Svazarm své stanovy po roce 1989 změnil. Nepochybně tam měl něco o vedoucí úloze KSČ. Ale tyhle dobové ornamenty neměly žádný praktický význam, kromě výše uvedeného, takže nikoho netrápilo, když v nových poměrech vypadly.
Jsem zřejmě podjatý. Za kommunismu jsem byl členem Atari klubu, což zřejmě byla organisační jednotka Svazarmu. Jistě to nevím, protože to nikoho nezajímalo a s armádou jsme opravdu nespolupracovali. :-) Další výmluvou by mohlo být, že ČSLA nikdy nikoho neohrožovala, tudíž spolupracovat s ní nebyla žádná hamba. Ale to bych už přistoupil na prostoduché Petrovo binární vidění.
Jak to bylo ve skutečnosti? Ačkoliv Havel a spol. lkali, že za kommunismu neexistovala občanská společnost (má na mysli spolky), ve skutečnosti jich bylo plno. Problém byl v několika věcech:
- "Dobrovolné organisace" musely být jednotné. Nebylo přípustné, aby existovali např. alternativní zahrádkáři.
- Spolky musely být členy Národní fronty a tím poskytovaly stafáž kommunistickému régimu.
- Vedení nejdůležitějších spolků bylo nomenklaturní funkcí.
A co se týká Svazarmu, KSČ z něho nedělala jakési alternativní Lidové milice. Účelem Svazarmu bylo připravit obyvatelstvo v činnostech, které se mohly hodit v případě ozbrojeného konfliktu, tj. spojařina, počítače apod. Jinak byl, v rámci možností, apolitický. A kdo to nechce vidět, ten se chová jako Biľak, jen s opačným znaménkem. Ani dlouhý pobyt v USA mu k odstupu nepomohl. Svá traumata si tak bude nosit nadosmrti.
Je pochopitelné, že si Svazarm své stanovy po roce 1989 změnil. Nepochybně tam měl něco o vedoucí úloze KSČ. Ale tyhle dobové ornamenty neměly žádný praktický význam, kromě výše uvedeného, takže nikoho netrápilo, když v nových poměrech vypadly.
Gabalova analysa
Pozoruhodnou analysu volební kampaně autora Ivana Gabala přinesl Neviditelný pes. Zjevně nepřesná je v hodnocení účasti Zelených, naopak plně lze souhlasit s Gabalovým hodnocením role medií při předvolebním "dotahování" ČSSD.
13. června 2006
K čemu jsou dobré TV seriály?
Podle Tomáše Peciny není TV seriál nic jiného než nosič reklamy. S tím si dovolím hluboce nesouhlasit. Stejně jako film není pouze nosičem reklamy, ačkoliv každý film není Andrej Rublev nebo Andaluský pes, ale hlavně zábavou, tak i seriál je hlavně zábavou. Jinak by na to lidé nekoukali.
Nemocnice na kraji města nebyl produkt régimu o nic více než zmiňovaní Cimrmani. Jaký je rozdíl mezi Dietlem a Svěrákem? Oba dva jsou tvůrci.
M.A.S.H. je sice legenda, ale dosti neoprávněná. Stejně tak Red Dwarf. Jestli něco označit na nosiče reklamy, tak je to právě Červený trpaslík, byť BBC reklamu nevysílá. Ale možná jsem předpojatý proti sitcomům. Osobně bych za seriály s vyššími ambicemi považoval Twin Peaks či Monty Python's Flying Circus.
Jinak se Tomáš Pecina ve své analyse nemýlí: "Komunisté chtěli pomocí seriálů dosáhnout konkrétních cílů: vysvětlovat a zlidšťovat svou politiku (Okres na severu), vyložit po svém soudobé dějimy (Major Zeman) . . . omlouvat barbarské zásahy do historických center měst (Muž na radnici)". Merkura neznám, tudíž neposoudím.
Régime však nesponsoroval pouze Nemocnici, ale i ony zmíněné Cimrmany. Narážíte-li na censuru, jsem si jist, že jí podléhala i Nemocnice, ba i Sequensův Major Zeman.
Nemocnice na kraji města nebyl produkt régimu o nic více než zmiňovaní Cimrmani. Jaký je rozdíl mezi Dietlem a Svěrákem? Oba dva jsou tvůrci.
M.A.S.H. je sice legenda, ale dosti neoprávněná. Stejně tak Red Dwarf. Jestli něco označit na nosiče reklamy, tak je to právě Červený trpaslík, byť BBC reklamu nevysílá. Ale možná jsem předpojatý proti sitcomům. Osobně bych za seriály s vyššími ambicemi považoval Twin Peaks či Monty Python's Flying Circus.
Jinak se Tomáš Pecina ve své analyse nemýlí: "Komunisté chtěli pomocí seriálů dosáhnout konkrétních cílů: vysvětlovat a zlidšťovat svou politiku (Okres na severu), vyložit po svém soudobé dějimy (Major Zeman) . . . omlouvat barbarské zásahy do historických center měst (Muž na radnici)". Merkura neznám, tudíž neposoudím.
Régime však nesponsoroval pouze Nemocnici, ale i ony zmíněné Cimrmany. Narážíte-li na censuru, jsem si jist, že jí podléhala i Nemocnice, ba i Sequensův Major Zeman.
Význam kommunismu pro společnost
Nejsem antikommunistou (v klassickém slova smyslu) proto, protože nemohu sdílet jejich dělení na "my" a "oni". Podle mého názoru je zásadní rozdíl mezi třeba Alexandrem Dubčekem (dle bonmotu Milana Uhdeho "hodného dozorce v koncentračním táboře") a Vasilem Biľakem, který dělal vše proto, aby utlačovatelský régime byl ještě horší. Nicméně nikdy nikoho nezabil, a to ani nepřímo, a proto si trest smrti, na rozdíl např. od Klementa Gottwalda, nezaslouží.
Kommunismus nebyl tak hluboký, jak tvrdí antikommunisté. Ačkoliv byl totalitární, tj. reguloval všechny oblasti života, zhusta to byl pouhý nátěr. Společnost se ve skutečnosti řídí hlubšími zákony než je kommunismus. Příkladem je umění a zábava. Mějme typické kommunistické seriály jako 30 případů majora Zemana, Nemocnice na kraji města, Žena za pultem a Okres na severu. Jak se od sebe liší? Dosti podstatně.
30 případů majora Zemana je propaganda v čistém slova smyslu, čistý kommunismus v umění. Proto má dnes zvláštní nádech, zvláštní půvab, stejně jako Triumf vůle, Svátek národů, Žid Süs či Kolberg z druhého břehu. Dívat se na 30 případů majora Zemana má nádech bizzarrnosti. Chápu, že vysílání tohoto seriálu oběti kommunistického régimu uráží. Nicméně to, že nebyly potrestány kommunistické zločiny, nemůžeme suplovat tím, že dáme nějaký seriál do tresoru jako to dělali kommunisté.
Nemocnice na kraji města je pravý protipól 30 případů majora Zemana. Tento seriál je tak apolitický, jak jen to na přelomu 70. a 80. let šlo, tedy samozřejmě ne úplně. Natočení tohoto seriálu byla koncesse régimu, který poznal, že pouhou propagandou hlad lidí po zábavě neukojí. Je poměrně smutné, že za skoro 17 let demokracie se nepodařilo natočit seriál, který by se kvalitou Nemocnici na kraji města původní řada vyrovnal.
Žena za pultem byl pokus kommunistického régimu odít propagandu do zábavné formy. Tento pokus selhal. Seriál se setkal s výsměchem už za kommunistického régimu, natož dnes. Jeho vysílání je pouhou vycpávkou denního programu.
Okres na severu byl poměrně zajímavý seriál, který dnes, pokud vím, nikdo nevysílal. Byl to pokus zlidštit kommunistický establisment, takže svou podstatou byl lživý. Lidé na to neskočili, takže svým základním cílem selhal. Nicméně, pokud bych chtěl něco vidět znovu, tak je to právě tento seriál. Zajímalo by mne, jak by působil v jiném kontextu.
Lze uzavřít, že kommunismus nebyl jednolitým hnutím. Jeho některé aktivity měly blízko k šedé zóně (Nemocnice na kraji města), jiné byly projevem hard-liners (30 případů majora Zemana).
Kommunismus nebyl tak hluboký, jak tvrdí antikommunisté. Ačkoliv byl totalitární, tj. reguloval všechny oblasti života, zhusta to byl pouhý nátěr. Společnost se ve skutečnosti řídí hlubšími zákony než je kommunismus. Příkladem je umění a zábava. Mějme typické kommunistické seriály jako 30 případů majora Zemana, Nemocnice na kraji města, Žena za pultem a Okres na severu. Jak se od sebe liší? Dosti podstatně.
30 případů majora Zemana je propaganda v čistém slova smyslu, čistý kommunismus v umění. Proto má dnes zvláštní nádech, zvláštní půvab, stejně jako Triumf vůle, Svátek národů, Žid Süs či Kolberg z druhého břehu. Dívat se na 30 případů majora Zemana má nádech bizzarrnosti. Chápu, že vysílání tohoto seriálu oběti kommunistického régimu uráží. Nicméně to, že nebyly potrestány kommunistické zločiny, nemůžeme suplovat tím, že dáme nějaký seriál do tresoru jako to dělali kommunisté.
Nemocnice na kraji města je pravý protipól 30 případů majora Zemana. Tento seriál je tak apolitický, jak jen to na přelomu 70. a 80. let šlo, tedy samozřejmě ne úplně. Natočení tohoto seriálu byla koncesse régimu, který poznal, že pouhou propagandou hlad lidí po zábavě neukojí. Je poměrně smutné, že za skoro 17 let demokracie se nepodařilo natočit seriál, který by se kvalitou Nemocnici na kraji města původní řada vyrovnal.
Žena za pultem byl pokus kommunistického régimu odít propagandu do zábavné formy. Tento pokus selhal. Seriál se setkal s výsměchem už za kommunistického régimu, natož dnes. Jeho vysílání je pouhou vycpávkou denního programu.
Okres na severu byl poměrně zajímavý seriál, který dnes, pokud vím, nikdo nevysílal. Byl to pokus zlidštit kommunistický establisment, takže svou podstatou byl lživý. Lidé na to neskočili, takže svým základním cílem selhal. Nicméně, pokud bych chtěl něco vidět znovu, tak je to právě tento seriál. Zajímalo by mne, jak by působil v jiném kontextu.
Lze uzavřít, že kommunismus nebyl jednolitým hnutím. Jeho některé aktivity měly blízko k šedé zóně (Nemocnice na kraji města), jiné byly projevem hard-liners (30 případů majora Zemana).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)