Nejsem antikommunistou (v klassickém slova smyslu) proto, protože nemohu sdílet jejich dělení na "my" a "oni". Podle mého názoru je zásadní rozdíl mezi třeba Alexandrem Dubčekem (dle bonmotu Milana Uhdeho "hodného dozorce v koncentračním táboře") a Vasilem Biľakem, který dělal vše proto, aby utlačovatelský régime byl ještě horší. Nicméně nikdy nikoho nezabil, a to ani nepřímo, a proto si trest smrti, na rozdíl např. od Klementa Gottwalda, nezaslouží.
Kommunismus nebyl tak hluboký, jak tvrdí antikommunisté. Ačkoliv byl totalitární, tj. reguloval všechny oblasti života, zhusta to byl pouhý nátěr. Společnost se ve skutečnosti řídí hlubšími zákony než je kommunismus. Příkladem je umění a zábava. Mějme typické kommunistické seriály jako 30 případů majora Zemana, Nemocnice na kraji města, Žena za pultem a Okres na severu. Jak se od sebe liší? Dosti podstatně.
30 případů majora Zemana je propaganda v čistém slova smyslu, čistý kommunismus v umění. Proto má dnes zvláštní nádech, zvláštní půvab, stejně jako Triumf vůle, Svátek národů, Žid Süs či Kolberg z druhého břehu. Dívat se na 30 případů majora Zemana má nádech bizzarrnosti. Chápu, že vysílání tohoto seriálu oběti kommunistického régimu uráží. Nicméně to, že nebyly potrestány kommunistické zločiny, nemůžeme suplovat tím, že dáme nějaký seriál do tresoru jako to dělali kommunisté.
Nemocnice na kraji města je pravý protipól 30 případů majora Zemana. Tento seriál je tak apolitický, jak jen to na přelomu 70. a 80. let šlo, tedy samozřejmě ne úplně. Natočení tohoto seriálu byla koncesse régimu, který poznal, že pouhou propagandou hlad lidí po zábavě neukojí. Je poměrně smutné, že za skoro 17 let demokracie se nepodařilo natočit seriál, který by se kvalitou Nemocnici na kraji města původní řada vyrovnal.
Žena za pultem byl pokus kommunistického régimu odít propagandu do zábavné formy. Tento pokus selhal. Seriál se setkal s výsměchem už za kommunistického régimu, natož dnes. Jeho vysílání je pouhou vycpávkou denního programu.
Okres na severu byl poměrně zajímavý seriál, který dnes, pokud vím, nikdo nevysílal. Byl to pokus zlidštit kommunistický establisment, takže svou podstatou byl lživý. Lidé na to neskočili, takže svým základním cílem selhal. Nicméně, pokud bych chtěl něco vidět znovu, tak je to právě tento seriál. Zajímalo by mne, jak by působil v jiném kontextu.
Lze uzavřít, že kommunismus nebyl jednolitým hnutím. Jeho některé aktivity měly blízko k šedé zóně (Nemocnice na kraji města), jiné byly projevem hard-liners (30 případů majora Zemana).
!!! nádech bizzarrnosti !!!
OdpovědětVymazatNeviděl jsem ani jeden díl ani z jednoho ze jmenovaných seriálů. Jistě, že filmy jako "Marečku, podejte mi pero!" nebo "Vesničko má středisková" jsou svým způsobem nepravdivé (ne-li snad ulhané), ale zase to, co ukazují, zcela z prstu vycucané není a tehdejším divákům bylo jasné, že dál se jít prostě nedá. Ostatně cimrmanovské hry byly někdy za tou hranicí a Svěrák několikrát popisoval, co si s divadlem užili.
OdpovědětVymazatSrovnávat Cimrmana s Nemocnicí na kraji města je značně demagogické: Nemocnice je produkt režimu vnucovaný společnosti, kdežto Cimrman byl authentický produkt společnosti vnucený režimu a jen s nelibostí jím tolerovaný.
OdpovědětVymazatZe starých seriálů by mě také už zajímal jen nereprisovaný Pláteník, pohádka o hodném papapáši a jeho rodině, ale pamatuji si přece jen dost (i to, jak jsem se jím jako kdysi bavil), abych po tomto díle netruchlil, tak jako netruchlím, že nejsou natáčeny nové seriály, které by řemeslně dosahovaly úrovně Nemocnice na kraji města.
Myslím, že ze strany autora tu dochází k podstatné míře nepochopení toho, co je umění a co konsumní produkt, vymyšlený před 50 lety jako nosič reklamy na prací prášky s optimálním poměrem výkon/cena, tedy pleno titulo soap opera, a v následujících desetiletích rozrostlý do nejrůznějších subvariant, od Baywatch pro teenagery přes Chicago Hope pro ženy předpensijního věku po Bergdoktor pro seniory.
Samozřejmě, že i ryze konsumní televisní dílo se občas stane legendou: mám na mysli M.A.S.H., Bonanza, Red Dwarf nebo nedávnou mnou citovaného Columba, ale na principu to nic nemění: jsou to reklamní nosiče, vytvořené průmyslovým způsobem pro přesně definovanou cílovou skupinu.
Komunisté chtěli pomocí seriálů dosáhnout konkrétních cílů: vysvětlovat a zlidšťovat svou politiku (Okres na severu), vyložit po svém soudobé dějimy (Major Zeman), propagovat jimi samotnými vytvořenou legendu o vysoké úrovni zdravotní péče v ČSSR (Nemocnice na kraji města), omlouvat barbarské zásahy do historických center měst (Muž na radnici) nebo v obyvatelstvu vyvolat strach z represivního aparátu (Ve znamení Merkura, další seriál, který se nereprisuje).
Všechna tato díla byla ryze účelová, režimem sponsorovaná a pro něj vyrobená, a hodnotit je sub specie tvrzených "uměleckých" kvalit mi přijde nejen "bizzarrní", ale zcela zvrácené.
On tu snad nikdo nic nesrovnával, já tedy určitě ne. Jak už jsem napsal, neviděl jsem ani kousek některého ze zmíněných seriálů a svůj názor na cimrmanovské nebo Menzelovy filmy jsem vyjádřil nikoli ve srovnání se soc. soaps.
OdpovědětVymazatJá se také rozčiluju (druhým odstavcem počínaje) na Víta, ne na Tebe.
OdpovědětVymazatAle o cimrmanovských filmech (byť mimo kontext seriálů) jsem začal já - teda aspoň jsem si nějaké zmínky o nich ve Vítově textu nevšiml.
OdpovědětVymazatAno. Cimrmanovská "legenda" je pozoruhodná, z žertu se vyvinulo něco transcendentálního. Když chtěl ale Svěrák dělat v 90. umění, skončilo to trapností (Kolja, Tmavomodrý svět) a je otázka, jestli se kdy z pokleslostí tohoto typu vzpamatuje.
OdpovědětVymazatAno, ta transcedentnost je vskutku pozoruhodná. Podle mne Smoljak a spol. byli vychováni v thesi o "prohnilosti a reakčnosti" rakouského régimu a sami tomu věřili. Nicméně je bavila parodie, takže zkusili tuhle thesi dotáhnout do konce prostředctvím umělé naivity. Netušili, že kromě parodie kommunistického régimu narazili na cosi hlubšího.
OdpovědětVymazat"Kolja" se mi nelíbil a "Tmavomodrý svět" mě docela zklamal.
OdpovědětVymazatČekal jsem od tohoto filmu o čsl. letcích v Anglii daleko víc. Snímek režiséra Jindřicha Poláka "Nebeští jezdci" (autor Filip Jánský) z 1968 je podle mne mnohem hodnotnější.