Wiki podle Filipa Sklenáře

Se svou příslovečnou vtipností kommentuje Filip Sklenář další nekonečné a únavné žebrání Jimbo Walese o peníze (na en: to jde aspoň vypnout). Nicméně jeho názor příliš nesdílím: To je postmoderna, čemu se diví? Navíc se pokusy o encyklopedii (Iuridictum, Citizendium) přes 1 000 článků nedostanou.

Schwarzenberg vede ČR do mezinárodní isolace

Posici českého předsednictví EU nepřímo odsoudila Francie, neformálně Spojené království a výslovně Palestina.

Zdroj: Reuters.

Nicméně se zdá, že si Schwarzenberg svou chybu uvědomil a otočil o 180°.

Zdroj: Lidové noviny.

Kdo porušil dočasné příměří (truce) v den amerických presidentských voleb? A kdo ho porušoval před tím?

Zdroj: Guardian a Al Bawaba.

Vlast pro vyvolený národ

Stojí za to si připomenout Bushův projev z května 2008: "My only regret is that one of Israel's greatest leaders is not here to share this moment. He is a warrior for the ages, a man of peace, a friend. The prayers of the American people are with Ariel Sharon. (Applause.) … You have forged a free and modern society based on the love of liberty, a passion for justice, and a respect for human dignity. You have worked tirelessly for peace … We believe that targeting innocent lives to achieve political objectives is always and everywhere wrong."

Israelská verse politické korrektnosti

Přináším 2 odkazy, které cynický Nácek Pospíšil na wiki zcensuroval. První je článek Jonatana Mendela: "Tito oficiální zástupci byli vytaženi ze svých postelí uprostřed noci a převezeni na izraelská území, aby tak pravděpodobně sloužili (jako Gilad Shalit) jako pojistky pro případná budoucí vyjednávání s Palestinci. Avšak nebyli uneseni. Izrael totiž nikdy neunáší, pouze zadržuje."

Druhý je o israelské allergii na označení vyhnání Palestinců jako Nakba (katastrofa): "Nakba is a tool of Arab propaganda used to undermine the legitimacy of the establishment of the State of Israel, and it must not be part of the lexicon of the UN."

Updated na základě žádosti AHL71

Uzavření Sibiřské Wikipedie

Uzavření některé jazykové verze Wikipedie probíhá zejména z důvodu, že nemá aktivní editory a obsahuje málo článků, mnohdy dokonce články žádné. Případný obsah uzavřené a smazané Wikipedie je pak obvykle přemístěn na Inkubátor.

Největší výjimku tvořila sibiřská Wikipedie, která svého času měla článků tisíce.

Samotná diskuse o uzavření stojí za přečtení.

Přesná analysa wiki

od Tomáše Peciny. V zásadě navrhuje, aby nejvíce oprávnění měli ti, kdo projektu nejvíce prospěli. To však naráží na několik překážek:

1. Dobrý autor nemusí být dobrý editor. Za všechny uvedu třeba Mormegila, který byl výtečný autor, ale je špatný editor ("správce").
2. Jak rozpoznat dobrého správce. Kdyby se vzala v úvahu kvantita, tak je správcem Cynik. Kvalita je sporná, protože její hodnocení je subjektivní.

Když jsem byl managerem ("byrokratem") české wiki, tak jsem správce vybíral podle kvality příspěvků. Silně se to neosvědčilo. Měl jsem co nejdříve monokracii změnit ne na oligarchii, ale na demokracii. Měl jsem prosadit snadné odvolávání správců, nebo spíše volby na dobu určitou, tedy funkci bez přerušení maximálně na 2 volební období à 1 rok.

Kdy ta jatka konečně skončí?

Ramzy Baroud píše: "By Thursday, Jan. 1, the death toll had climbed to 420, according to Palestinian medics and news reports, and over 2,000 wounded. A doctor from a Khan Yunis clinic in Gaza told me on the phone: "Scores of the wounded are clinically dead. Others are so badly disfigured; I felt that death is of greater mercy for them than living. We had no more room at the Qarara Clinic. Body parts cluttered the hallways. People screamed in endless agony and we had not enough medicine or pain killers. So we had to choose which ones to treat and which not to. In that moment I genuinely wished I was killed in the Israeli strikes myself, but I kept running trying to do something, anything."
Until Arab countries and nations translate their chants and condemnations into a practical and meaningful political action that can bring an end to the Israeli onslaughts against Palestinians, all that is likely to change are the numbers of dead and wounded. But still, one has to wonder if Israel kills 1,000 more, 10,000, or half of Gaza, will the US still blame Palestinians? Will Egypt open its Gaza border? Will Europe express the same "deep concern"? Will the Arabs issue the same redundant statements? Will things ever change? Ever?"

Opět Ioannes Pragensis

Vždycky mi byli nesympathičtí postkommunisté jako Ioannes Pragensis, kteří jakékoliv hlasování šmahem označují jako zdržování. Když mu Jan Záruba vtipně připomene, že hlasování trvá "pár stovek milisekund", tak najednou otočí o 180° a tvrdí: "ale hlavně zvyšují napětí mezi editory", což cudně před tím zamlčel a soustředil se na, i pro něj, podružný argument. Má takový člověk vůbec nějakou integritu?

Svaz československo-sovětského přátelství

Podle wiki byl Svaz československo-sovětského přátelství (SČSP) po ROH nejmassovějším spolkem v ČSSR. Na rozdíl od KSČ, členství v níž se dodnes vnímá jako kariérism či kollaborace, je SČSP v podstatě hodnocen jako mravně indifentní právnická osoba. Václav Hořejší je na jedné straně hrdý na to, že nebyl členem KSČ, ale na druhé straně s klidem přiznává: "Vůbec nezastírám, že i nečlenové strany museli projevovat značnou dávku formální loajality, aby jim byl výjezd občas povolen – člověk musel aspoň někdy chodit do prvomájového průvodu, k „volbám“, na různá politická školení, být členem ROH, SČSP a do cca 30 let také SSM…"

Přijde mi zvláštní, že členství ve spolku spolupráce s okupantem připadalo a připadá lidem normální. Mně nepřišlo už ani za kommunismu. Zřejmě jsem byl rusofob již tehdy.

Komplexní hodnocení

Důvod, proč všechny arbitrage bez výjimky byly na wiki takovou fraškou, spočívá v tom, že dilettanti typu Berena či Okina, místo toho, aby rozhodovali spor (jednoduše, bez většího dokazování; dokazovat se má pouze to, o čem spor, processní návrhy smějí předkládat pouze strany), tak vinou své mentality tíhnou k tomu, aby vyráběli komplexní hodnocení jako za minulého régimu.

Co se týká ideologického školení, dávám za pravdu Kostlánovi: "osobně se domnívám, že blíže skutečnosti byl asi Matěj Spurný, když v diskusi přirovnal její systematické působení způsobu, jakým na nás dnes působí svět komerční reklamy - máme často pocit, že mu v podstatě odoláváme, ale přesto nás ovlivňuje v řadě oblastí, kde si jeho vliv vůbec nejsme ochotni připustit." Vidím to u starší generace, která získala vzdělání za kommunismu, všude kolem sebe. Nejhorší je, že tyto mémy přecházejí též na generaci Berenů a Okinů.

Nácek Cynik Pospíšil zatím propadá

Místo toho, aby Nácek Pospíšil byl rád, že na wiki vyklouzne bez jakéhoholiv berenistického trestu (přísného, ale spravedlivého), tak má tu drzost kandidovat do ArbComu. Wikipedisté mu ale zatím jasně ukazují, co si o podobném cynismu myslí.

Komusi už přišlo Pospíšilovo chování blbé, tak požádal o roční Cynikovo zablokování. Pokud tento návrh v ArbComu alespoň v modifikované podobě neprojde, pustím se do arbitrage s Náckem sám. Jeho drzost a neurvalost už přesahuje všechny meze, které se dají ještě tolerovat.

Updated.

Ivan David o novinářích

Napsal: "Ještě před deseti lety jsem si myslel, že většina pitomostí, které lze nalézt v médiích, je důsledkem promyšlené dezinformace. V Poslanecké sněmovně jsem pochopil, že do této kategorie patří sotva čtvrtina z nich. Valná většina pitomostí je dílem dezorientovanosti novinářů. Zprávy, které produkují, jsou obrazem nikoli reálného světa, ale jejich představy o světě, která téměř není korigovatelná informacemi. Zájem novinářů o pseudoproblémy většinou není důsledkem předpokládané poptávky veřejnosti po blbostech, ale vlastního zájmu novinářů o ně."

Tak to je. Doufejme, že je nadcházející hospodářská krise konečně naučí kvalitě. Věcně však s Ivanem Davidem příliš nesouhlasím: Příliš z něj mluví praxe postkommunistického politika opposiční smlouvy. Například právní úpravu přílepků podporuji.

Problém Václava Klause

Právě jsem viděl slavný rozhovor Milana Knížáka s Václavem Klausem. Hlavní problém Václava Klause je, že je to bytostný intelektuál. Má ostré nekompromisní názory, v nichž se poměrně často mýlí. Bohužel je není ochoten korrigovat a politika jako taková není příliš flexibilní, aby ho odstranila, když se právě mýlí, a naopak rychle povolala zpátky, když má pravdu.

+ jeden předchozí rozhovor: "Podstata Lisabonské smlouvy je věc naprosto zásadní, úvahy o vyměňování Lisabonské smlouvy za radar hlasováním v Parlamentu jsou skutečně úsměvné. Radar je okrajová věc, radar je jednorázová věc, radarů tohoto typu jsou na světě desítky, ale Lisabonská smlouva znamená naprosto zásadní posun v míře svrchovanosti naší země."

Angličan ve Finsku

Pokud jsem to pochopil dobře (bloke místo guy, narážky na BBC a docela složitá angličtina), jakýsi Angličan pobýval ve Finsku. Došlo na kulturní shock ze střetu kalvinistické a lutheránské mentality. Finsko není země pro lidi trpící gymnofobií.

Státní podnik Alko, alkoholový pás.

Updated.

Polemika s Michaelou

Michaela napsala kommentář, který byl bohužel vymazán:

Mne by zajímalo, co by pánové Peters, cnemo, OS apod. navrhovali. Jakou by si představovali ideální reakci Izraele (vaše oblíbené sbalení si uzlíčku a odchodu všech židů na Madagaskar nepočítám, nějaké reálnější řešení, prosím).

Víte, kdybyste se nad tím skutečně zamysleli a nebyli zaujatými antisemity (Petersi, nechci slyšet vaši trapnou poznámku o Semitech a antisemitismu:) či naivními mírotvorci nebo pátými kolonami, tak nemůžete takhle žvanit.

Asi víte, že život každého obyčejného člověka v západní civilizaci (zde Izrael) má mnohem větší váhu než jinde (zde Palestinci). V tomhle konfliktu je to zase dobře vidět. Opět a znova. Dokola.

Naprostý nezájem Hamásu o život obyčejných lidí, člověk jako živý štít, to je heslo palestinských teroristů odjakživa. Zneužívají k boji děti, vymývají jim mozky, místo aby bránili jejich životy, poskytovali jim péči a zachovávali pokud možno zdravé a klidné dětství. Nastrkávají civilní obyvatelstvo do míst, kde nemá co dělat, kde přijde v konfliktech k úhoně, aby pak vám podobní mohli bít na poplach.

Myslíte, že by odveta Izraele v podobě pár raket a granátů (aby to bylo dle vás fifty fifty) by někoho vůbec donutila k čemukoliv? Copak nevidíte, že by to by to Hamásu bylo jen k smíchu? Že by šlo o nečitelný vzkaz, resp. čitelný jako "slabost židovských psů"? Proč si má Izrael nechat líbit jakýkoliv útok na své civilní obyvatelstvo? Má jej nechat zcela bez odezvy? Má tam poslat pár raketek a čekat až je ostatní spojenci vymažou z mapy? Jak reálně hrozí?

Co byste navrhovali? Fakt by mne zajímalo, co z vás vypadne. Myslím, že nikdo rozumný není rád, když se válčí a umírají lidé, ale někdy to prostě jinak nejde.

1. Jako začátek kvalitní diskusse by bylo dobré nevkládat nám do úst každý protižidovský blábol, který se objeví na Internetu. Osobně Židy nikam stěhovat nechci a opakovaně jsem se vyjádřil pro one state solution.
2. One state solution je strategické řešení palestinské otázky. Nechtějí-li na něj Israelci přistoupit, pak je každá rada drahá. Všechna taktická řešení aktuální otázky Gazy jsou sporná. V první řadě by si ale Israel měl uvědomit, co chce vlastně s Gazou dělat. Pokud je to okupované území, tak má za něj odpovědnost, i když si hraje na autonomii (jak v čem, např. celní služba zůstává v israelských rukou). Druhá možnost je dát Gazu pod mezinárodní správu.
3. Používat pojem "antisemitism" pro nenávist k Židům znamená popírat semitství Arabů, tedy něco neuvěřitelně hnusného.
4. Pokud je člověk, který odmítá zavírat oči nad zločiny lidskosti, kterým se Arabům od Israelců dostalo od vyhnání v Nakba až po dnešní vraždění civilistů v Gaze, včetně 5 sester Balušových, nazýván "5. kolonou", tak se asi nemáme o čem bavit. Vražda je usmrcení člověka i v nepřímém úmyslu, tedy z lhostejnosti.
5. Tím, kdo nepřikládá žádnou váhu životu člověka (zde Araba) jsou Israelci. Dokázali to v Libanonu, dokazují to dnes. Byla to israelská zahraniční politika od samého počátku: "Israeli political establishment never seriously believed in an Arab threat to the existence of Israel."
6. V Gaze jsou Palestinci vyhnaní z Israele namačkáni jako sardinky. Tzv. živé štíty jsou vinou Israele, jinak by již dávno zrušil zákon o prevenci infiltrace.
7. Mozky jsou vymývány především v Israeli, thesí o "prázdné zemi". Zdravému a klidnému dětství brání neustálé israelské vojenské zásahy.
8. Israel zatím oplatil každý zásah amatérskou raketou Qassam. Proč to nefunguje, je jasné: Palestinci se nikdy nesmíří s tím, že jsou otroky ve vlastní zemi.
   

Jedním z mála hrdinů lidskosti byl Kanaďan Benjamin Ben-David (roz. Dunkelman), který nesplnil rozkaz vyhnat Araby z Nazaretu. Koneckonců, třetina z nich jsou křesťané. Nakonec kupodivu i Ben Gurion souhlasil s tím, že tamnější Arabové nebudou vyhnáni. Důvodem zřejmě bylo, že vyhnání tolika křesťanů by vyvolalo pohoršení a solidaritu křesťanského světa.

Jak přiznává jeden z nejlepších israelských ministrů zahraničních věcí, prof. Šlomo Ben-Ami, sefardský labourista: "basic motivation for erecting the separation barrier was to forestall the danger of a Palestinian demand for a "one-state solution"."

Navíc musím opravit svou informaci z roku 2006: Israel sice už do občanek nevyznačuje národnost, ale místo toho Židům datum narození vyznačuje též podle hebrejského letopočtu. Úřední rasism a podřadnost postavení Arabů tak zůstává zachována.

Poznámka: Vzhledem k novému obsahu článku jsem aktualisoval čas jeho publikace.

Updated.

Koncentrák na wiki

Ačkoliv jsme všichni čekali, že na wiki se budou poměry zlepšovat, ve skutečnosti tam přituhuje. Nácek Cynik se tam volně producíruje, Malý čtenář je chicanován bandou ignorantů. Aby si ale nemysleli, že jim jejich sviňárny jen tak projdou, přetiskuji text Malého čtenáře sem. Zde nic censurovat nemohou.

Odešel jsem odsud (což doporučuji každému, kdo si chce zachovat sebeúctu), mj. protože sem nesmím napsat, proč jsem odešel.

Vážní zájemci si to snadno najdou v historii; ti, jež pohoršuje myšlenka na vyjádření neschválené místními dráby, samozřejmě klikat nebudou a odeberou se obdivovat jejich dokonalost jinam.

Vyhrazuji si právo i nadále hlasovat proti větším zlům.

(konec ledna 2007)

---

Ano, na podzim 2008 jsem se zkusil vrátit (Wikipedie je příliš významná na to, aby se přenechala wikipedistům). Ale hned mi ukázali, že to byl opravdu neskutečně naivní nápad a koncentrákové poměry mezitím přituhly ještě mnohem víc, než jsem si dokázal představit. Asi bych jim měl být vděčný.

Seznam škůdců Wikipedie

(zdaleka ne reprezentativní, natož úplný)

1. Kacir – od poloviny prosince 2008 průběžně rozvrtává stránky, na něž mě wikistalkuje (a v rámci wikišikany přešel i k vandalizování mé uživatelské stránky)
2. Jklamo 3. 11. '08 „rv, prilis mnoho ruznych zmen najednou“ (s podobně samolibými trigger-happy vlastníky článků, zahazujícími v pár vteřinách práci druhých právě proto, že jí věnovali mnohem víc času, jsem se myslím dosud setkával jen na en:; holt vývoj)

Kořeny israelské zahraniční politiky

Zatímco Israel beztrestně a s ostudným požehnáním ČR vraždí Palestince, např. sestry Balušovy (nejstarší, Tahrir, bylo 17; nejmladší, Jawaher jen 4), s evidentním cílem zvýšit počet mrtvol z 363 na 1 200 jako v Libanonu a oplatit Arabům židovské oběti 100x), je na čase se zamyslit nad kořeny israelské zahraniční politiky.

Předně je třeba odmítnout these o biologické či genetické podstatě Židů, jejichž extrémním případem je snaha upřít dnešním Židům semitský charakter a označit je šmahem za Chazary. I kdyby totiž byli původně Chazary, již více než 1 000 let se za ně nepovažují, a to je rozhodující.

Podstatou národní povahy Israelců (stejně jako kteréhokoliv jiného národa) je kultura v širším slova smyslu, tj. soubor nehmotných statků předávaných z generace na generaci. Její obsah do značné míry definuje vládnoucí elita. Kdo jí je v případě Israele? Rusové. Israelská vládnoucí elita v drtivé většině pochází z Ruska. Nemají tedy mnoho společného s Einsteinem či Freudem, nýbrž mnohem více s Trockým, Zinověvem či Kameněvem.

Je těžké vládnoucí elitu nějak vymezit. Pro jednoduchost si vezměme všechny israelské ministry zahraničí, premiéry a presidenty: Moše Šertok (Sharett), Golda Mabovič (Meir) – ta sice vyrůstala v USA, ale pocházela z Ruska, Yigal Pajkovič (Allon), Moše Dajan, Isaak Jaziernicki (Šamir), Szymon Perski (Peres), Moše Arens, Ariel Scheinermann (Šaron), Benjamin Milejkovskij (Netanjahu) – jeho prarodiče z matčiny strany však pocházeli z USA, Cipi Livni, David Grün (Ben-Gurion), Levi Školnik (Eškol), Isaak Rubicov (Rabin), Mieczysław Biegun (Menachem Begin), Ehud Brog (Barak), Ehud Olmert, Chaim Weizmann, Isaak Šimšelevic (Ben-Zvi), Šneur Zalman Rubašov (Šazar), Efrjem Kačalskij (Efraim Kacir) a Ezer Weizman – synovec Chaima.

Pouze 7 výjimek: Aubrey Solomon Meir (Abba Eban), který pocházel z JAR, David Levy, který je z Maroka, Shlomo Ben-Ami, který je rovněž z Maroka, Silvan Shalom, který je z Tuniska, Yitzhak Navon, který je Sefard, Chaim Herzog, který byl z Irska, a Moshe Katsav, který je z Persie.

Pozoruhodné je, že tam není jediný Němec, Rakušan, Ital či Francouz. Lze uzavřít, že Israel si jako svůj národní jazyk mohl zvolit ruštinu, protože ji skoro všichni dokonale ovládali.

Nepodložená Kalvodova kritika Koudelky

Bývalý ministr spravedlnosti, Jan Kalvoda, kritisoval bývalého ministra spravedlnosti in spe, Zdeňka Koudelku, a jednoho z nejlepších českých právníků, za jeho řešení odpuštění zdravotnických poplatů.

Vzhledem k tomu, že jsem kdysi jako expert na závazky řešil něco podobného, je mi toto thema blízké. Když si ale člověk přečte Kalvodovu kritiku, tak je mu špatně z toho, jak Kalvoda hluboce uvízl v (post)kommunistickém legalismu. Nepopírám při tom, že Koudelka je můj vzor už od roku 2000, kdy jsem ho osobně poznal.

Koudelka současně mluví o darování poplatků (dárcem je krajská samospráva a obdarovaným pacient) a o finančním daru ve výši poplatku (obdarovaný je též pacient).
Tím se myslí to samé, pane Kalvodo. Navíc Koudelka o ničem takovém nepsal.

Darování poplatku asi možné nebude. Už proto, že darovat lze jen věc. Věcí jsou sice peníze, ale poplatek věcí není. Tak to vidělo nejen právo římské, ale vidí to tak i právo české.
Za něco takového by měl Kalvoda vrátit diplom. Po svých studentech nejen že vyžaduji, aby znali rozdíl mezi úzkým a širokým pojetím věci, ale také, aby věděli, který právní řád má jaké pojetí.

Navíc i při úzkém pojetí věci samozřejmě i pro pohledávky existují obdobné právní instituty jako pro věci, např. § 572 odst. 2 občanského zákoníku.

Zde má autor pravdu v jediném – celkem vzato, kraj si může darovat, co chce, komu chce. Pacientům či výhradně blondýnám.
To je nesmysl. Veřejnoprávní korporace jako je kraj nesmí nikoho bezdůvodně diskriminovat, např. brunettky.

Po účinnosti nového občanského zákoníku, jenž zbavuje zvířata statusu pouhé věci, snad od obratlovců výše, i lesní zvěři.
Obratlovci ani v NOZ nebudou mít právní subjektivitu, jak si pan Kalvoda plete.

vidím, že další eventualitou, kdy zákon vyžaduje písemnou formu (a její absenci spojuje s neplatností smlouvy), je případ, kdy se daruje movitá věc (i peníze), avšak „nedojde-li k odevzdání a převzetí věci“ (ust. § 628 odst. 2 o. z.) současně s uzavřením smlouvy.
Tradici dluhu / pohledávky nelze odbýt takto jednoduše. Osobně si myslím, že podmínky veřejného příslibu o převzetí dluhu by byly naplněny, jakmile by se na listinu s odvolávkou na něj podepsal provozovatel zdravotnického zařízení a pacient.

Obávám se, že každodenní pobyt hejtmana v nemocnici (a jeho zmocněnců v dalších nemocnicích v kraji) přijde na víc než suma všech darů. Je však nutný, neboť buď bude hejtman vyplácet z příruční pokladny a podepisovat výdajový doklad nebo vyplňovat nacionále obdarovaných do předtištěných smluv.
Další pitomost. Kraj může zmocnit kohokoliv, včetně lékaře.

Řekl by též, že decentralizace státní moci je správný a liberální princip, ale pokud jde o tak základní funkce unitárního státu, jako je fiskální politika, znamená jediné: daně a poplatky, jakož i jiné povinnosti, lze uložit jen zákonem.
Pan Kalvoda, nejen že neumí občanské právo, ale i finanční právo mu zůstalo utajeno, jinak by věděl, že místní poplatky nejsou ukládány zákonem, nýbrž obecní vyhláškou. Ustanovení § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích zní: "Poplatky zavede obec obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků. U poplatku za užívání veřejného prostranství určí místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství."

Rozhodně je to však informace o tom, že se česká sociální demokracie nenechá při vládnutí mýlit ústavou.
Od kdy řadový člen strany určuje její politiku?

Neshoda v redakční politice

Vzhledem k neshodě k redakční politice a četným stížnostem jsem se rozhodl, že budu LW nadále řídit monokraticky. Od této chvíle mohu mazat příspěvky toliko já, takže veškeré přání a stížnosti směřujte pouze na mou hlavu. Snažte se prosím, pokud možno, nepsat konfrontačně, zejména neobviňovat druhé z antisemitismu, obzvláště v případě, že lidi dělíte pouze na Židy a antisemity.

Všem bývalým správcům děkuji za jejich pomoc a doufám, že na LW jako autoři nezanevřou. Psát články mohou bez problémů i nadále.

Updated.

Politics makes strange bedfellows

parafrasoval americký essayista Charles Dudley Warner (1829–1900) Shakespearea ve své nejslavnější knize My Summer in a Garden (1870), Týden patnáctý: "I may mention here, since we are on politics, that the Doolittle raspberries had sprawled all over the strawberry-bed's: so true is it that politics makes strange bedfellows."

Tak i Filip Sklenář se ocitl ve stejné posteli s Cynikem ve své podivné obraně israelské aggresse v Gaze. Zaráží mne na tom jedno. Chápu, že Israel je stejně jako Gruzie pevnou součástí Západu. Máme jim však jen kvůli tomu omlouvat všechna jejich svinstva? Západ charakterisuje to, že je to společenství práva a lidskosti. Přestanou-li platit tyto charakteristiky, bude to jen společenství gangsterů.