Nepodložená Kalvodova kritika Koudelky

Bývalý ministr spravedlnosti, Jan Kalvoda, kritisoval bývalého ministra spravedlnosti in spe, Zdeňka Koudelku, a jednoho z nejlepších českých právníků, za jeho řešení odpuštění zdravotnických poplatů.

Vzhledem k tomu, že jsem kdysi jako expert na závazky řešil něco podobného, je mi toto thema blízké. Když si ale člověk přečte Kalvodovu kritiku, tak je mu špatně z toho, jak Kalvoda hluboce uvízl v (post)kommunistickém legalismu. Nepopírám při tom, že Koudelka je můj vzor už od roku 2000, kdy jsem ho osobně poznal.

Koudelka současně mluví o darování poplatků (dárcem je krajská samospráva a obdarovaným pacient) a o finančním daru ve výši poplatku (obdarovaný je též pacient).
Tím se myslí to samé, pane Kalvodo. Navíc Koudelka o ničem takovém nepsal.

Darování poplatku asi možné nebude. Už proto, že darovat lze jen věc. Věcí jsou sice peníze, ale poplatek věcí není. Tak to vidělo nejen právo římské, ale vidí to tak i právo české.
Za něco takového by měl Kalvoda vrátit diplom. Po svých studentech nejen že vyžaduji, aby znali rozdíl mezi úzkým a širokým pojetím věci, ale také, aby věděli, který právní řád má jaké pojetí.

Navíc i při úzkém pojetí věci samozřejmě i pro pohledávky existují obdobné právní instituty jako pro věci, např. § 572 odst. 2 občanského zákoníku.

Zde má autor pravdu v jediném – celkem vzato, kraj si může darovat, co chce, komu chce. Pacientům či výhradně blondýnám.
To je nesmysl. Veřejnoprávní korporace jako je kraj nesmí nikoho bezdůvodně diskriminovat, např. brunettky.

Po účinnosti nového občanského zákoníku, jenž zbavuje zvířata statusu pouhé věci, snad od obratlovců výše, i lesní zvěři.
Obratlovci ani v NOZ nebudou mít právní subjektivitu, jak si pan Kalvoda plete.

vidím, že další eventualitou, kdy zákon vyžaduje písemnou formu (a její absenci spojuje s neplatností smlouvy), je případ, kdy se daruje movitá věc (i peníze), avšak „nedojde-li k odevzdání a převzetí věci“ (ust. § 628 odst. 2 o. z.) současně s uzavřením smlouvy.
Tradici dluhu / pohledávky nelze odbýt takto jednoduše. Osobně si myslím, že podmínky veřejného příslibu o převzetí dluhu by byly naplněny, jakmile by se na listinu s odvolávkou na něj podepsal provozovatel zdravotnického zařízení a pacient.

Obávám se, že každodenní pobyt hejtmana v nemocnici (a jeho zmocněnců v dalších nemocnicích v kraji) přijde na víc než suma všech darů. Je však nutný, neboť buď bude hejtman vyplácet z příruční pokladny a podepisovat výdajový doklad nebo vyplňovat nacionále obdarovaných do předtištěných smluv.
Další pitomost. Kraj může zmocnit kohokoliv, včetně lékaře.

Řekl by též, že decentralizace státní moci je správný a liberální princip, ale pokud jde o tak základní funkce unitárního státu, jako je fiskální politika, znamená jediné: daně a poplatky, jakož i jiné povinnosti, lze uložit jen zákonem.
Pan Kalvoda, nejen že neumí občanské právo, ale i finanční právo mu zůstalo utajeno, jinak by věděl, že místní poplatky nejsou ukládány zákonem, nýbrž obecní vyhláškou. Ustanovení § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích zní: "Poplatky zavede obec obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků. U poplatku za užívání veřejného prostranství určí místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství."

Rozhodně je to však informace o tom, že se česká sociální demokracie nenechá při vládnutí mýlit ústavou.
Od kdy řadový člen strany určuje její politiku?