JzP přirovnal vědu k sekulární církvi. Stěží si představit vyprázdnější přirovnání. Proč zrovna věda, proč ne širší rodina, politické hnutí či stát? To vše jde stejně dobře přirovnat k církvi a nic nové a nic zajímavého nám to neřekne. Podobnou prázdnotu překonal snad jen nositelel Nobelovy ceny za ekonomii v roce 1992, Gary S. Becker, který ji obdržel za "objev", že když lidé něco dělají, tak tím chtějí získat nějakou hodnotu.
Všechny sociální organisace mají něco společného. Ale proč by na tyto znaky měla mít monopol právě církev?
Navíc mezi církví a vědou je základní, definiční rozdíl: Zatímco věřící má povinnost věřit na Bílou paní, Neposkvrněné početí, Svatou trojici, Reinkarnaci a podobné nesmysly, vědec má jedinou povinnost: neustále znovu a znovu ověřovat soulad theorie s fakty. A pokud fakta theorii negují, theorii opravit nebo zahodit. Naproti tomu věřící má povinnost věřit tomu, že nadpřirozená bytost nemusí dodržovat přírodní zákony, nemusí dodržovat zákony, které si sama dala; nemusí dodržovat vůbec nic. Přesto od svých oveček vyděračsky chce jejich čas (modlitba), jejich peníze (desátky), ba i krvavé oběti. A to vše na oltář irracionálního mému.
Jestli dobrovolné zajetí mysli primitivní pověrou je totožné jejímu osvobození vědou, pak schopnost lidí jonglovat se slovy dosáhla vrcholu.
Updated.
15. června 2006
Opět statistika
Přes všechna halasná prohlášení pánů mathematiků nikdo z nich nebyl schopen stanovit, jakou absolutní přesnost má Cynikovo tvrzení, že česká část původní wikipedie je lepší než slovenská, kterou testoval na 100členném náhodném vzorku ze souboru o 30 000 prvcích, a jakou má můj závěr, že česká část původní wikipedie je stejně špatná než slovenská, kterou jsem testoval na 10členném náhodném vzorku ze souboru o 30 000 prvcích. Zatím jediné exaktní číslo poskytl Tomáš Pecina, který určil, že Cynikův průzkum je zhruba 3x přesnější než můj. Ale to je to poslední, co by mne zajímalo, protože o tom, že Cynikův průzkum je relativně přesnější než můj, jsem nepochyboval nikdy.
A nyní se objevil JzP, který na základě faktu: "JUDr. Stanislav Křeček z ČSSD byl na 4. místě, s 11 342 preferenčními hlasy (7,41 %) skončil nakonec jako 2, tvrdí: "Křeček ze 4. místa 2.? To jasně ukazuje, kdo ČSSD z velké části v Praze volí." Co tím demonstroval? Kromě své nenávisti k ČSSD neschopnost vyvodit správné závěry. Pokud p. Křečka zakroužkovalo ani ne 8 % voličů ČSSD, tak ho má ve zvláštní oblibě ani ne každý 13. pražský volič ČSSD. Jestli je to toto "velká část", tak jsem čínský bůh srandy. Ve skutečnosti 92,59 % procentu pražských voličů ČSSD byla existence p. Křečka lhostejná.
Poznámka pro Goga: Pokud mám o něčem 100% znalost, mohu o tom vypovídat se 100% přesností. Na obsahu nezáleží.
A nyní se objevil JzP, který na základě faktu: "JUDr. Stanislav Křeček z ČSSD byl na 4. místě, s 11 342 preferenčními hlasy (7,41 %) skončil nakonec jako 2, tvrdí: "Křeček ze 4. místa 2.? To jasně ukazuje, kdo ČSSD z velké části v Praze volí." Co tím demonstroval? Kromě své nenávisti k ČSSD neschopnost vyvodit správné závěry. Pokud p. Křečka zakroužkovalo ani ne 8 % voličů ČSSD, tak ho má ve zvláštní oblibě ani ne každý 13. pražský volič ČSSD. Jestli je to toto "velká část", tak jsem čínský bůh srandy. Ve skutečnosti 92,59 % procentu pražských voličů ČSSD byla existence p. Křečka lhostejná.
Poznámka pro Goga: Pokud mám o něčem 100% znalost, mohu o tom vypovídat se 100% přesností. Na obsahu nezáleží.
14. června 2006
Narod po intelektualnim holocaustu
Neviditelny pes uverejnil muj clanek Narod po intelektualnim holokaustu a kdyz jsem se dnes rano podival do diskuse o clanku - tak jsem z tech primitivnich diskuteru ziskal dojem, ze moje teorie je definitivne potvrzena: Intelektualni holokaust se v Cesskoslovensku skutecne odehral. Jinak to neni vysvetlitelne, kde se vzalo tolik idiotu.
Sociální postavení herců
Petr se pustil do historie, a dopadlo to, jak je u něj obvyklé, tragicky. Český postobrozenský mýthus o kočovných hercích (Thám, Tyl) vydává za normu. Jako kdyby nevěděl, že za Shakespearea bylo divadlo podnikání jako každé jiné. Jako kdyby nevěděl, že Molière byl natolik uznávaný, že se málem stal jedním ze 40 nesmrtelných (akademikem). Pro pako z Chebu jsou to všichni jen "puvodne marginalne kriminalni osoby zcela bez respektu spolecnosti". Tak, že by si přečetl něco o hercích z kamenných divadel v 19. století? A protože by odborná kniha byla pro něj příliš náročná, doporučuji Kožíka: Největší z Pierotů.
Občanská společnost za kommunismu
Petr, který nemá vlastní názor, a proto si vždy vybere takový, který mu umožní trollovat, si tentokrát vybral ultraantikommunistický názor, že Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou) byla kollaborantská organisace.
Jsem zřejmě podjatý. Za kommunismu jsem byl členem Atari klubu, což zřejmě byla organisační jednotka Svazarmu. Jistě to nevím, protože to nikoho nezajímalo a s armádou jsme opravdu nespolupracovali. :-) Další výmluvou by mohlo být, že ČSLA nikdy nikoho neohrožovala, tudíž spolupracovat s ní nebyla žádná hamba. Ale to bych už přistoupil na prostoduché Petrovo binární vidění.
Jak to bylo ve skutečnosti? Ačkoliv Havel a spol. lkali, že za kommunismu neexistovala občanská společnost (má na mysli spolky), ve skutečnosti jich bylo plno. Problém byl v několika věcech:
A co se týká Svazarmu, KSČ z něho nedělala jakési alternativní Lidové milice. Účelem Svazarmu bylo připravit obyvatelstvo v činnostech, které se mohly hodit v případě ozbrojeného konfliktu, tj. spojařina, počítače apod. Jinak byl, v rámci možností, apolitický. A kdo to nechce vidět, ten se chová jako Biľak, jen s opačným znaménkem. Ani dlouhý pobyt v USA mu k odstupu nepomohl. Svá traumata si tak bude nosit nadosmrti.
Je pochopitelné, že si Svazarm své stanovy po roce 1989 změnil. Nepochybně tam měl něco o vedoucí úloze KSČ. Ale tyhle dobové ornamenty neměly žádný praktický význam, kromě výše uvedeného, takže nikoho netrápilo, když v nových poměrech vypadly.
Jsem zřejmě podjatý. Za kommunismu jsem byl členem Atari klubu, což zřejmě byla organisační jednotka Svazarmu. Jistě to nevím, protože to nikoho nezajímalo a s armádou jsme opravdu nespolupracovali. :-) Další výmluvou by mohlo být, že ČSLA nikdy nikoho neohrožovala, tudíž spolupracovat s ní nebyla žádná hamba. Ale to bych už přistoupil na prostoduché Petrovo binární vidění.
Jak to bylo ve skutečnosti? Ačkoliv Havel a spol. lkali, že za kommunismu neexistovala občanská společnost (má na mysli spolky), ve skutečnosti jich bylo plno. Problém byl v několika věcech:
- "Dobrovolné organisace" musely být jednotné. Nebylo přípustné, aby existovali např. alternativní zahrádkáři.
- Spolky musely být členy Národní fronty a tím poskytovaly stafáž kommunistickému régimu.
- Vedení nejdůležitějších spolků bylo nomenklaturní funkcí.
A co se týká Svazarmu, KSČ z něho nedělala jakési alternativní Lidové milice. Účelem Svazarmu bylo připravit obyvatelstvo v činnostech, které se mohly hodit v případě ozbrojeného konfliktu, tj. spojařina, počítače apod. Jinak byl, v rámci možností, apolitický. A kdo to nechce vidět, ten se chová jako Biľak, jen s opačným znaménkem. Ani dlouhý pobyt v USA mu k odstupu nepomohl. Svá traumata si tak bude nosit nadosmrti.
Je pochopitelné, že si Svazarm své stanovy po roce 1989 změnil. Nepochybně tam měl něco o vedoucí úloze KSČ. Ale tyhle dobové ornamenty neměly žádný praktický význam, kromě výše uvedeného, takže nikoho netrápilo, když v nových poměrech vypadly.
Gabalova analysa
Pozoruhodnou analysu volební kampaně autora Ivana Gabala přinesl Neviditelný pes. Zjevně nepřesná je v hodnocení účasti Zelených, naopak plně lze souhlasit s Gabalovým hodnocením role medií při předvolebním "dotahování" ČSSD.
13. června 2006
K čemu jsou dobré TV seriály?
Podle Tomáše Peciny není TV seriál nic jiného než nosič reklamy. S tím si dovolím hluboce nesouhlasit. Stejně jako film není pouze nosičem reklamy, ačkoliv každý film není Andrej Rublev nebo Andaluský pes, ale hlavně zábavou, tak i seriál je hlavně zábavou. Jinak by na to lidé nekoukali.
Nemocnice na kraji města nebyl produkt régimu o nic více než zmiňovaní Cimrmani. Jaký je rozdíl mezi Dietlem a Svěrákem? Oba dva jsou tvůrci.
M.A.S.H. je sice legenda, ale dosti neoprávněná. Stejně tak Red Dwarf. Jestli něco označit na nosiče reklamy, tak je to právě Červený trpaslík, byť BBC reklamu nevysílá. Ale možná jsem předpojatý proti sitcomům. Osobně bych za seriály s vyššími ambicemi považoval Twin Peaks či Monty Python's Flying Circus.
Jinak se Tomáš Pecina ve své analyse nemýlí: "Komunisté chtěli pomocí seriálů dosáhnout konkrétních cílů: vysvětlovat a zlidšťovat svou politiku (Okres na severu), vyložit po svém soudobé dějimy (Major Zeman) . . . omlouvat barbarské zásahy do historických center měst (Muž na radnici)". Merkura neznám, tudíž neposoudím.
Régime však nesponsoroval pouze Nemocnici, ale i ony zmíněné Cimrmany. Narážíte-li na censuru, jsem si jist, že jí podléhala i Nemocnice, ba i Sequensův Major Zeman.
Nemocnice na kraji města nebyl produkt régimu o nic více než zmiňovaní Cimrmani. Jaký je rozdíl mezi Dietlem a Svěrákem? Oba dva jsou tvůrci.
M.A.S.H. je sice legenda, ale dosti neoprávněná. Stejně tak Red Dwarf. Jestli něco označit na nosiče reklamy, tak je to právě Červený trpaslík, byť BBC reklamu nevysílá. Ale možná jsem předpojatý proti sitcomům. Osobně bych za seriály s vyššími ambicemi považoval Twin Peaks či Monty Python's Flying Circus.
Jinak se Tomáš Pecina ve své analyse nemýlí: "Komunisté chtěli pomocí seriálů dosáhnout konkrétních cílů: vysvětlovat a zlidšťovat svou politiku (Okres na severu), vyložit po svém soudobé dějimy (Major Zeman) . . . omlouvat barbarské zásahy do historických center měst (Muž na radnici)". Merkura neznám, tudíž neposoudím.
Régime však nesponsoroval pouze Nemocnici, ale i ony zmíněné Cimrmany. Narážíte-li na censuru, jsem si jist, že jí podléhala i Nemocnice, ba i Sequensův Major Zeman.
Význam kommunismu pro společnost
Nejsem antikommunistou (v klassickém slova smyslu) proto, protože nemohu sdílet jejich dělení na "my" a "oni". Podle mého názoru je zásadní rozdíl mezi třeba Alexandrem Dubčekem (dle bonmotu Milana Uhdeho "hodného dozorce v koncentračním táboře") a Vasilem Biľakem, který dělal vše proto, aby utlačovatelský régime byl ještě horší. Nicméně nikdy nikoho nezabil, a to ani nepřímo, a proto si trest smrti, na rozdíl např. od Klementa Gottwalda, nezaslouží.
Kommunismus nebyl tak hluboký, jak tvrdí antikommunisté. Ačkoliv byl totalitární, tj. reguloval všechny oblasti života, zhusta to byl pouhý nátěr. Společnost se ve skutečnosti řídí hlubšími zákony než je kommunismus. Příkladem je umění a zábava. Mějme typické kommunistické seriály jako 30 případů majora Zemana, Nemocnice na kraji města, Žena za pultem a Okres na severu. Jak se od sebe liší? Dosti podstatně.
30 případů majora Zemana je propaganda v čistém slova smyslu, čistý kommunismus v umění. Proto má dnes zvláštní nádech, zvláštní půvab, stejně jako Triumf vůle, Svátek národů, Žid Süs či Kolberg z druhého břehu. Dívat se na 30 případů majora Zemana má nádech bizzarrnosti. Chápu, že vysílání tohoto seriálu oběti kommunistického régimu uráží. Nicméně to, že nebyly potrestány kommunistické zločiny, nemůžeme suplovat tím, že dáme nějaký seriál do tresoru jako to dělali kommunisté.
Nemocnice na kraji města je pravý protipól 30 případů majora Zemana. Tento seriál je tak apolitický, jak jen to na přelomu 70. a 80. let šlo, tedy samozřejmě ne úplně. Natočení tohoto seriálu byla koncesse régimu, který poznal, že pouhou propagandou hlad lidí po zábavě neukojí. Je poměrně smutné, že za skoro 17 let demokracie se nepodařilo natočit seriál, který by se kvalitou Nemocnici na kraji města původní řada vyrovnal.
Žena za pultem byl pokus kommunistického régimu odít propagandu do zábavné formy. Tento pokus selhal. Seriál se setkal s výsměchem už za kommunistického régimu, natož dnes. Jeho vysílání je pouhou vycpávkou denního programu.
Okres na severu byl poměrně zajímavý seriál, který dnes, pokud vím, nikdo nevysílal. Byl to pokus zlidštit kommunistický establisment, takže svou podstatou byl lživý. Lidé na to neskočili, takže svým základním cílem selhal. Nicméně, pokud bych chtěl něco vidět znovu, tak je to právě tento seriál. Zajímalo by mne, jak by působil v jiném kontextu.
Lze uzavřít, že kommunismus nebyl jednolitým hnutím. Jeho některé aktivity měly blízko k šedé zóně (Nemocnice na kraji města), jiné byly projevem hard-liners (30 případů majora Zemana).
Kommunismus nebyl tak hluboký, jak tvrdí antikommunisté. Ačkoliv byl totalitární, tj. reguloval všechny oblasti života, zhusta to byl pouhý nátěr. Společnost se ve skutečnosti řídí hlubšími zákony než je kommunismus. Příkladem je umění a zábava. Mějme typické kommunistické seriály jako 30 případů majora Zemana, Nemocnice na kraji města, Žena za pultem a Okres na severu. Jak se od sebe liší? Dosti podstatně.
30 případů majora Zemana je propaganda v čistém slova smyslu, čistý kommunismus v umění. Proto má dnes zvláštní nádech, zvláštní půvab, stejně jako Triumf vůle, Svátek národů, Žid Süs či Kolberg z druhého břehu. Dívat se na 30 případů majora Zemana má nádech bizzarrnosti. Chápu, že vysílání tohoto seriálu oběti kommunistického régimu uráží. Nicméně to, že nebyly potrestány kommunistické zločiny, nemůžeme suplovat tím, že dáme nějaký seriál do tresoru jako to dělali kommunisté.
Nemocnice na kraji města je pravý protipól 30 případů majora Zemana. Tento seriál je tak apolitický, jak jen to na přelomu 70. a 80. let šlo, tedy samozřejmě ne úplně. Natočení tohoto seriálu byla koncesse régimu, který poznal, že pouhou propagandou hlad lidí po zábavě neukojí. Je poměrně smutné, že za skoro 17 let demokracie se nepodařilo natočit seriál, který by se kvalitou Nemocnici na kraji města původní řada vyrovnal.
Žena za pultem byl pokus kommunistického régimu odít propagandu do zábavné formy. Tento pokus selhal. Seriál se setkal s výsměchem už za kommunistického régimu, natož dnes. Jeho vysílání je pouhou vycpávkou denního programu.
Okres na severu byl poměrně zajímavý seriál, který dnes, pokud vím, nikdo nevysílal. Byl to pokus zlidštit kommunistický establisment, takže svou podstatou byl lživý. Lidé na to neskočili, takže svým základním cílem selhal. Nicméně, pokud bych chtěl něco vidět znovu, tak je to právě tento seriál. Zajímalo by mne, jak by působil v jiném kontextu.
Lze uzavřít, že kommunismus nebyl jednolitým hnutím. Jeho některé aktivity měly blízko k šedé zóně (Nemocnice na kraji města), jiné byly projevem hard-liners (30 případů majora Zemana).
Projev Miloše Kopeckého v roce 1987
Nejprve bychom měli poděkovat JzP, že nám zajistil jeho plný text.
Miloš Kopecký je antikommunisty odsuzován za to, že provázel dokumentem Krok do neznáma. Jistě že něco takového bylo morální selhání, nicméně zásadně odmítám kommunistickou thesi: "Jednou zločinec, navždy zločinec," kterou se dodnes řídí česká část původní wikipedie i Sprcha. Každý delikt má být stíhán adekvátním trestem. Vystupování v jednom propagandistickém pořadu není právě ten nejzávažnější skutek.
Na druhou stranu, kdo morálně selže, nemůže být nadále morální autoritou. Nechápu, kde se bere ten kult herců jako proroků. Nemám nic proti Janu Werichovi či Rudolfu Hrušínském, ale dělat z nich filosofy či proroky, je trochu moc. Byli to jen herci, dobří herci, ale jen herci. Pokud někdo vstupuje na nové pole, tak jeho předchozí zásluhy nemají žádný význam a musí být posuzován ve srovnání s ostatními příslušníky téhož povolání. Například bývalý vynikající politik není v journalistice nic jiného než pouhý elév. Bývalý herec nezačíná ve filosofii rovnou jako mistr. Apod.
Co se týká vlastního projevu Miloše Kopeckého, ukazuje se, jak je nutné respektovat kontext. Dnes máme ten luxus, že můžeme psát, co si myslíme. To za kommunismu nešlo. Kdyby Miloš Kopecký napsal pouhou kritiku, byl by okamžitě ocejchován jako "nepřítel socialismu" a měl by po žížalkách. Proto musel do textu projevu vložit rituální zaříkávadla. Bylo od Rudého práva sprosté, že otiskla pouze je a vlastní kritiku nikoliv. Nicméně čekal by někdo něco jiného od propagandistického plátku?
Na druhou stranu se někteří podivují, proč Kopeckému škrtli zmínku o Marxovi. Ukazují tím jen, jak neznají dobový kontext. Karl Marx nebyla tehdy posvátná kráva, kterou když někdo citoval, tak měl automaticky nárok na přístup do kommunistických médií. Byla to autorita, která byla nahlížena poměrně kriticky, jako někdo, kdo své omyly (mladý Marx) překonal buď sám (v Kapitálu), nebo svými nástupci (Lenin). Kopecký nebyl ničím jiným než poputčikem (v dikci Lenina "užitečným idiotem"). Takový člověk neměl nárok na přetisk svých projevů in extenso; poputčiků bylo mnoho, nebyl to generální tajemník.
Zkrátka a dobře, i projev Miloše Kopeckého měl ve své době zásadní význam. Ne tolik svým doslovným zněním, ale tím, že ukázal, že establishment ztrácí podporu, že je sám jako "kůl v plotě". I díky Miloši Kopeckému byla možná Sametová revoluce. A pro mne tím odčinil svůj hřích vystupování v pořadu Krok do neznáma.
Miloš Kopecký je antikommunisty odsuzován za to, že provázel dokumentem Krok do neznáma. Jistě že něco takového bylo morální selhání, nicméně zásadně odmítám kommunistickou thesi: "Jednou zločinec, navždy zločinec," kterou se dodnes řídí česká část původní wikipedie i Sprcha. Každý delikt má být stíhán adekvátním trestem. Vystupování v jednom propagandistickém pořadu není právě ten nejzávažnější skutek.
Na druhou stranu, kdo morálně selže, nemůže být nadále morální autoritou. Nechápu, kde se bere ten kult herců jako proroků. Nemám nic proti Janu Werichovi či Rudolfu Hrušínském, ale dělat z nich filosofy či proroky, je trochu moc. Byli to jen herci, dobří herci, ale jen herci. Pokud někdo vstupuje na nové pole, tak jeho předchozí zásluhy nemají žádný význam a musí být posuzován ve srovnání s ostatními příslušníky téhož povolání. Například bývalý vynikající politik není v journalistice nic jiného než pouhý elév. Bývalý herec nezačíná ve filosofii rovnou jako mistr. Apod.
Co se týká vlastního projevu Miloše Kopeckého, ukazuje se, jak je nutné respektovat kontext. Dnes máme ten luxus, že můžeme psát, co si myslíme. To za kommunismu nešlo. Kdyby Miloš Kopecký napsal pouhou kritiku, byl by okamžitě ocejchován jako "nepřítel socialismu" a měl by po žížalkách. Proto musel do textu projevu vložit rituální zaříkávadla. Bylo od Rudého práva sprosté, že otiskla pouze je a vlastní kritiku nikoliv. Nicméně čekal by někdo něco jiného od propagandistického plátku?
Na druhou stranu se někteří podivují, proč Kopeckému škrtli zmínku o Marxovi. Ukazují tím jen, jak neznají dobový kontext. Karl Marx nebyla tehdy posvátná kráva, kterou když někdo citoval, tak měl automaticky nárok na přístup do kommunistických médií. Byla to autorita, která byla nahlížena poměrně kriticky, jako někdo, kdo své omyly (mladý Marx) překonal buď sám (v Kapitálu), nebo svými nástupci (Lenin). Kopecký nebyl ničím jiným než poputčikem (v dikci Lenina "užitečným idiotem"). Takový člověk neměl nárok na přetisk svých projevů in extenso; poputčiků bylo mnoho, nebyl to generální tajemník.
Zkrátka a dobře, i projev Miloše Kopeckého měl ve své době zásadní význam. Ne tolik svým doslovným zněním, ale tím, že ukázal, že establishment ztrácí podporu, že je sám jako "kůl v plotě". I díky Miloši Kopeckému byla možná Sametová revoluce. A pro mne tím odčinil svůj hřích vystupování v pořadu Krok do neznáma.
Kommunistické umění
Kommunismus je politický směr. Sice poněkud ztřeštěný, ale pokud je někdo kommunista, neznamená to, že by nemohl být dobrý mathematik, strýček nebo umělec.
Je to zřejmě jen náhoda, ale 5 největších českých literátů 20. století byli kommunisté: prosaici Jaroslav Hašek, Vladislav Vančura a Milan Kundera, básníci Jiří Wolker a Jaroslav Seifert. A co ostatní kommunističtí umělci?
Úroveň tvorby Stanislava Kostky Neumanna je velice rozkolísaná, ale to, co napsal v 90. letech 19. století patří k tomu nejlepšímu, co tehdy v české poesii vzniklo. Vítězslav Nezval byl sice opportunista každým coulem, ale dokáže si někdo představit českou poesii bez básně Sbohem a šáteček? České divadlo bez Emila Františka Buriana?
Pavel Kohout byl odporný svazák 50. let. Nicméně umělec to je, a to alespoň v jednom znaku – v originalitě. Pozoruhodný vývoj prodělal Ludvík Vaculík. Samozřejmě, že ne všichni régimem fedrovaní měli patřičnou úroveň. Např. plagiátor Ivan Olbracht byl pisálek okresní úrovně. Konsumní literaturu Marie Majerové či Marie Pujmanové bych rovněž do umění neřadil. A už vůbec agitky Tomáše Svatopluka či Julia Fučíka.
Zkrátka a dobře: umění kádrování nesvědčí. O kvalitě díla rozhodují úplně jiné faktory, než to, zda byl umělec sukničkář nebo drzý na otce.
Je to zřejmě jen náhoda, ale 5 největších českých literátů 20. století byli kommunisté: prosaici Jaroslav Hašek, Vladislav Vančura a Milan Kundera, básníci Jiří Wolker a Jaroslav Seifert. A co ostatní kommunističtí umělci?
Úroveň tvorby Stanislava Kostky Neumanna je velice rozkolísaná, ale to, co napsal v 90. letech 19. století patří k tomu nejlepšímu, co tehdy v české poesii vzniklo. Vítězslav Nezval byl sice opportunista každým coulem, ale dokáže si někdo představit českou poesii bez básně Sbohem a šáteček? České divadlo bez Emila Františka Buriana?
Pavel Kohout byl odporný svazák 50. let. Nicméně umělec to je, a to alespoň v jednom znaku – v originalitě. Pozoruhodný vývoj prodělal Ludvík Vaculík. Samozřejmě, že ne všichni régimem fedrovaní měli patřičnou úroveň. Např. plagiátor Ivan Olbracht byl pisálek okresní úrovně. Konsumní literaturu Marie Majerové či Marie Pujmanové bych rovněž do umění neřadil. A už vůbec agitky Tomáše Svatopluka či Julia Fučíka.
Zkrátka a dobře: umění kádrování nesvědčí. O kvalitě díla rozhodují úplně jiné faktory, než to, zda byl umělec sukničkář nebo drzý na otce.
12. června 2006
Hitler ceske Wikipedie edituje...
Zacina mi to byt jasne - Hitler ceske Wikipedie v modrych trenyrkach Ignac Pospisil vulgo Cinik (uz dlouho tu nebyla jeho fotka, ne?) edituje Wikipedii z marxistickych pozic - vzdy tak, aby to vypadalo co nejlip pro byvalou komunistickou CSSR a jeji prominenty. Proc tomu pablbovi na byvale komunisticke CSSR tolik zalezi? Nevite nekdo?
Wikipedie je digitalni maoismus!
The hive mind is for the most part stupid and boring. Why pay attention to it?
The problem is in the way the Wikipedia has come to be regarded and used; how it's been elevated to such importance so quickly. And that is part of the larger pattern of the appeal of a new online collectivism that is nothing less than a resurgence of the idea that the collective is all-wise, that it is desirable to have influence concentrated in a bottleneck that can channel the collective with the most verity and force. This is different from representative democracy, or meritocracy. This idea has had dreadful consequences when thrust upon us from the extreme Right or the extreme Left in various historical periods. The fact that it's now being re-introduced today by prominent technologists and futurists, people who in many cases I know and like, doesn't make it any less dangerous.
Jaron Lanier: Digital Maoism: The Hazards of the New Online Collectivism. In The Edge, 30 May 2006
The problem is in the way the Wikipedia has come to be regarded and used; how it's been elevated to such importance so quickly. And that is part of the larger pattern of the appeal of a new online collectivism that is nothing less than a resurgence of the idea that the collective is all-wise, that it is desirable to have influence concentrated in a bottleneck that can channel the collective with the most verity and force. This is different from representative democracy, or meritocracy. This idea has had dreadful consequences when thrust upon us from the extreme Right or the extreme Left in various historical periods. The fact that it's now being re-introduced today by prominent technologists and futurists, people who in many cases I know and like, doesn't make it any less dangerous.
Jaron Lanier: Digital Maoism: The Hazards of the New Online Collectivism. In The Edge, 30 May 2006
Čulíkův sloupek o antikommunismu
Tentokrát mi opět promluvil z duše. Cituji:
"Je tomu asi tak, jako kdyby v roce 1935 se najednou všichni zbláznili a 17 let po likvidaci rakousko-uherského impéria se začali obávat, že od zítřka vznikne znovu.
Jsou pochody českých myslí nepochopitelné? Jak může někdo brát vážně představu, že v České republice, pevném členu Evropské unie, by mohl vzniknout - uprostřed Evropy - komunistický totalitní skanzen?
Jde o účelovou hysterii od ODS, která je frustrována tím, že nevyhrála volby a mstí se sprostou kampaní? To by snad bylo pod úroveň, ne?
Není to pod úroveň i pro česká média se chovat jako kdyby byla v blázinci?"
Také by mě zajímala odpověď. Bojím se, že bych ji neměl očekávat ani od lidí, kteří jinak platí za racionální...
"Je tomu asi tak, jako kdyby v roce 1935 se najednou všichni zbláznili a 17 let po likvidaci rakousko-uherského impéria se začali obávat, že od zítřka vznikne znovu.
Jsou pochody českých myslí nepochopitelné? Jak může někdo brát vážně představu, že v České republice, pevném členu Evropské unie, by mohl vzniknout - uprostřed Evropy - komunistický totalitní skanzen?
Jde o účelovou hysterii od ODS, která je frustrována tím, že nevyhrála volby a mstí se sprostou kampaní? To by snad bylo pod úroveň, ne?
Není to pod úroveň i pro česká média se chovat jako kdyby byla v blázinci?"
Také by mě zajímala odpověď. Bojím se, že bych ji neměl očekávat ani od lidí, kteří jinak platí za racionální...
Drobné poučení pro Františka Fuku
Ač překladatel, zjevně netuší o náležité české orthoepii. Písmena c a ts se vyslovují stejně nebo různě podle toho, zda se jedná o jeden foném či dva. Pokud se jedná o dva fonémy, tak mezi t a s vstupuje tzv. ráz, neboli jakási mezera. Příklady: c a ts se vyslovují stejně ve slovech znalectví, básnictví, dětství, byzantský. Svědčí o tom častá nesprávná orthografie *děctví a *byzancký. Odlišně se vyslovuje ve slovech slepit se, odseknout apod. Nicméně v obecné češtině ráz mizí: pojď sem se tak mění na pocem.
Populární politici
Dva preferenční hlasy, jak známo, příliš význam nemají. Přesto se některým politikům podařilo zamíchat se stranickými kandidátkami a někteří se dokonce do Sněmovny dostali z jinak nevolitelného místa:
- JUDr. Zuzka Bebarová Rujbrová z KSČM byla na 6. místě, s 8 826 preferenčními hlasy (10,54 %) skončila nakonec jako 2.
- Ing. Jiří Dolejš z KSČM byl na 2. místě, s 6 970 preferenčními hlasy (13,42 %) skončil nakonec jako 1.
- RNDr. Václav Exner, CSc. z KSČM byl na 3. místě, s 4 406 preferenčními hlasy (8,48 %) skončil nakonec jako 2.
- PaedDr. Milada Halíková z KSČM byla na 6. místě, s 6 232 preferenčními hlasy (7,31 %) skončila nakonec jako 1.
- PhDr. Kateřina Jacques ze SZ byla na 2. místě, s 6 926 preferenčními hlasy (11,46 %) skončila nakonec jako 1.
- RNDr. Vladimír Koníček z KSČM byl na 3. místě, s 2 681 preferenčními hlasy (7,44 %) skončil nakonec jako 1.
- JUDr. Stanislav Křeček z ČSSD byl na 4. místě, s 11 342 preferenčními hlasy (7,41 %) skončil nakonec jako 2.
- Ing. Alena Páralová z ODS byla na 5. místě, s 9 055 preferenčními hlasy (9,93 %) skončila nakonec jako 1.
- Pavel Ploc z ČSSD byl na 5. místě, s 4 886 preferenčními hlasy (7,73 %) skončil nakonec jako 1.
- Bc. Juraj Raninec z ODS byl na 4. místě, s 7 153 preferenčními hlasy (8,55 %) skončil nakonec jako 1.
Vulgarisace pravopisu
motto: "Pravopis odlišuje vzdělance od ignorantů a prostáčků." Académie française (1694)
Všechny totalitní régimy tendují k vulgarisaci pravopisu. Je to pochopitelné, neboť svou podstatou jsou populistické; jedná se o vládu lůzy. I proto pro nacismus neplatí kommunistická nálepka, že je ultrakonservativní. Naopak, skutečně je nacionálně socialistický.
1. Ruština
Bolševici vulgarisovali ruštinu v roce 1918. Jednalo se o 5 změn:
Бѣлый, блѣдный, бѣдный бѣсъ
Убѣжалъ голодный въ лѣсъ.
Лѣшимъ по лѣсу онъ бѣгалъ,
Рѣдькой съ хрѣномъ пообѣдалъ
И за горькiй тотъ обѣдъ
Далъ обѣтъ надѣлать бѣдъ.
Вѣдай, братъ, что клѣть и клѣтка,
Рѣшето, рѣшетка, сѣтка,
Вѣжа и желѣзо съ ять, --
Такъ и надобно писать.
Наши вѣки и рѣсницы
Защищаютъ глазъ зѣницы,
Вѣки жмуритъ цѣлый вѣкъ
Ночью каждый человѣкъ...
Вѣтеръ вѣтки поломалъ,
Нѣмецъ вѣники связалъ,
Свѣсилъ вѣрно при промѣнѣ,
За двѣ гривны продалъ въ Вѣнѣ.
Днѣпръ и Днѣстръ, какъ всѣмъ извѣстно,
Двѣ рѣки въ сосѣдствѣ тѣсномъ,
Дѣлитъ области ихъ Бугъ,
Рѣжетъ съ сѣвера на югъ.
Кто тамъ гнѣвно свирѣпѣетъ?
Крѣпко сѣтовать такъ смѣетъ?
Надо мирно споръ рѣшить
И другъ друга убѣдить...
Птичьи гнѣзда грѣхъ зорить,
Грѣхъ напрасно хлѣбъ сорить,
Надъ калѣкой грѣхъ смѣяться,
Надъ увѣчнымъ издѣваться...
Užívání starého pravopisu bylo znakem nesouhlasu s kommunismem. Kommunisté zakázali Církvi užívat starý pravopis v roce 1922 a Akademii věd v roce 1924. Emigrace přestala starý pravopis obecně používat v roce 1952.
2. Němčina
Nacisté v rámci 2. reformy německého pravopisu v roce 1944 chtěli "poněmčit " cizí slova jako Filosof, Fosfor, Rabarber, rytmisch, Teater, Tese, Kautsch, Miliö, Ragu, Träner, Tur. Po roce 1945 byla odvolána, ale stala se inspirací pro 3. reformu německého pravopisu v roce 1996.
3. Čínština
Čánská lidová republika nahradila tradiční (Big5) znaky zjednodušenými (GB) v roce 1956 jako výraz krvavých Mao Zedongových snah. Mimo pevninskou Čínu a Singapur se nikde neujala, a proto je mandarínština dnes psána 2 systémy. Tradiční znaky lze převést na zjednodušené; obráceně to pochopitelně nejde, byť cca z 90 % ano.
4. Čeština
Kommunistická reforma pravopisu z roku 1957, kterou provedli jazykozpytci z Ústavu pro jazyk český, byla inspirována bolševickou reformou ruštiny z roku 1918 a nacistickou reformou němčiny z roku 1944. Její podstatou je zrušení písmena th a jeho nahrazení písmenem t, stejně jako v ruském slově ѳеатръ a německém slově Teater, a dále nahrazení písmene s písmenem z po vzoru německé výslovnosti.
Tato změna pravopisu se ujala a nikdo dnes už nevnímá její kommunistický charakter.
Updated.
Všechny totalitní régimy tendují k vulgarisaci pravopisu. Je to pochopitelné, neboť svou podstatou jsou populistické; jedná se o vládu lůzy. I proto pro nacismus neplatí kommunistická nálepka, že je ultrakonservativní. Naopak, skutečně je nacionálně socialistický.
1. Ruština
Bolševici vulgarisovali ruštinu v roce 1918. Jednalo se o 5 změn:
- Nejdůležitější bylo zrušení písmena jať (ять, ѣ, "nejruštějšího písmene" a "bílé labuti ruského pravopisu") a jeho nahrazení prostým е.
- Bylo zrušeno písmeno i a nahrazeno и, místo toho, aby to bylo obráceně.
- Byl zrušen tvrdý znak (ъ) na konci slova končícího souhláskou (tedy se zavřenou slabikou).
- Byla zrušena fíta (ѳита, tedy th) a nahrazena písmenem ф nebo т.
- Byl zrušen ижица (ypsilon) ve slovech мvро (myrrha) and сvнодъ (synoda).
Бѣлый, блѣдный, бѣдный бѣсъ
Убѣжалъ голодный въ лѣсъ.
Лѣшимъ по лѣсу онъ бѣгалъ,
Рѣдькой съ хрѣномъ пообѣдалъ
И за горькiй тотъ обѣдъ
Далъ обѣтъ надѣлать бѣдъ.
Вѣдай, братъ, что клѣть и клѣтка,
Рѣшето, рѣшетка, сѣтка,
Вѣжа и желѣзо съ ять, --
Такъ и надобно писать.
Наши вѣки и рѣсницы
Защищаютъ глазъ зѣницы,
Вѣки жмуритъ цѣлый вѣкъ
Ночью каждый человѣкъ...
Вѣтеръ вѣтки поломалъ,
Нѣмецъ вѣники связалъ,
Свѣсилъ вѣрно при промѣнѣ,
За двѣ гривны продалъ въ Вѣнѣ.
Днѣпръ и Днѣстръ, какъ всѣмъ извѣстно,
Двѣ рѣки въ сосѣдствѣ тѣсномъ,
Дѣлитъ области ихъ Бугъ,
Рѣжетъ съ сѣвера на югъ.
Кто тамъ гнѣвно свирѣпѣетъ?
Крѣпко сѣтовать такъ смѣетъ?
Надо мирно споръ рѣшить
И другъ друга убѣдить...
Птичьи гнѣзда грѣхъ зорить,
Грѣхъ напрасно хлѣбъ сорить,
Надъ калѣкой грѣхъ смѣяться,
Надъ увѣчнымъ издѣваться...
Užívání starého pravopisu bylo znakem nesouhlasu s kommunismem. Kommunisté zakázali Církvi užívat starý pravopis v roce 1922 a Akademii věd v roce 1924. Emigrace přestala starý pravopis obecně používat v roce 1952.
2. Němčina
Nacisté v rámci 2. reformy německého pravopisu v roce 1944 chtěli "poněmčit " cizí slova jako Filosof, Fosfor, Rabarber, rytmisch, Teater, Tese, Kautsch, Miliö, Ragu, Träner, Tur. Po roce 1945 byla odvolána, ale stala se inspirací pro 3. reformu německého pravopisu v roce 1996.
3. Čínština
Čánská lidová republika nahradila tradiční (Big5) znaky zjednodušenými (GB) v roce 1956 jako výraz krvavých Mao Zedongových snah. Mimo pevninskou Čínu a Singapur se nikde neujala, a proto je mandarínština dnes psána 2 systémy. Tradiční znaky lze převést na zjednodušené; obráceně to pochopitelně nejde, byť cca z 90 % ano.
4. Čeština
Kommunistická reforma pravopisu z roku 1957, kterou provedli jazykozpytci z Ústavu pro jazyk český, byla inspirována bolševickou reformou ruštiny z roku 1918 a nacistickou reformou němčiny z roku 1944. Její podstatou je zrušení písmena th a jeho nahrazení písmenem t, stejně jako v ruském slově ѳеатръ a německém slově Teater, a dále nahrazení písmene s písmenem z po vzoru německé výslovnosti.
Tato změna pravopisu se ujala a nikdo dnes už nevnímá její kommunistický charakter.
Updated.
Soukromý, soukromoprávní, veřejný a veřejnoprávní
Tyto 4 pojmy se často pletou, a proto se pokusím objasnit, jaký je mezi nimi rozdíl. Rozdíl mezi soukromým a veřejným vyjadřuje charakter uživatele věci / služby, rozdíl mezi soukromoprávním a veřejnoprávním je založen na právu, na základě něhož bylo poskytování věci / služby založeno.
Soukromé je to, co slouží potřebě pevně stanoveného okruhu osob, vlastníka nebo například členů spolku. V soukromí neplatí většina regulací veřejného prostoru, např. zákaz diskriminace, regulace obscenity či povinnost oznamovat shromáždění. Právo se však historicky (zákony proti sodomii) i dnes (zákaz kouření v klubech) pokouší regulovat i soukromý prostor. Takové snahy nejsou příliš úspěšné.
Veřejné je to, co slouží potřebě blíže neurčeného okruhu osob. V moderním právu má provozovatel veřejné služby zakázáno diskriminovat její uživatele. Vysílání TV jako elektromagnetického signálu je veřejné, pokud není kódováno. Kódované vysílání je veřejné, pokud je klíč nabízen veřejnosti, např. za poplatek. Provozování kabelové TV může být soukromé (uzavřený okruh), pokud není nabízeno veřejnosti.
Soukromoprávní je to, co se odvíjí od iniciativy jednotlivce, byť to třeba potřebuje veřejnoprávní povolení. Příkladem je podnikání OSVČ či založení obchodní společnosti. Veřejnoprávní je to, co je výrazem vůle lidu. Má formu správního aktu, v ČR vydané často též zákonem, např. zákon o České televisi.
Soukromé veřejnoprávní činnosti se obvykle označují jako "tajné". Veřejnou soukromoprávní činností je obvykle podnikání. Marxisté dále rozlišují mezi soukromým a osobním, ale toto dělení je arbitrární a bez významu.
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že ČT je veřejnoprávní, zatímco TV Nova a Prima jsou soukromoprávní. Všechny 3 TV jsou veřejné, nikoliv soukromé. Pojem "televise veřejné služby" je pouze zkratkou pro zvláštní regulaci TV, která více předepisuje obsah podnikání. Vůbec nezáleží na tom, zda plnění veřejné služby je předepsáno veřejnoprávní TV (případ ČR), nebo též soukromoprávní TV (případ UK ve zpravodajství).
Z hlediska neoliberalismu je jakákoliv regulace soukromí nepřijatelná. Z pohledu mainstreamu je nutno regulovat soukromé excesy, např. otroctví či znásilnění. Neoliberálové namítají, že veřejná moc má rozhodovat spory dvou soukromoprávních osob, ale sama do nich aktivně vstupovat nemá.
Updated.
Soukromé je to, co slouží potřebě pevně stanoveného okruhu osob, vlastníka nebo například členů spolku. V soukromí neplatí většina regulací veřejného prostoru, např. zákaz diskriminace, regulace obscenity či povinnost oznamovat shromáždění. Právo se však historicky (zákony proti sodomii) i dnes (zákaz kouření v klubech) pokouší regulovat i soukromý prostor. Takové snahy nejsou příliš úspěšné.
Veřejné je to, co slouží potřebě blíže neurčeného okruhu osob. V moderním právu má provozovatel veřejné služby zakázáno diskriminovat její uživatele. Vysílání TV jako elektromagnetického signálu je veřejné, pokud není kódováno. Kódované vysílání je veřejné, pokud je klíč nabízen veřejnosti, např. za poplatek. Provozování kabelové TV může být soukromé (uzavřený okruh), pokud není nabízeno veřejnosti.
Soukromoprávní je to, co se odvíjí od iniciativy jednotlivce, byť to třeba potřebuje veřejnoprávní povolení. Příkladem je podnikání OSVČ či založení obchodní společnosti. Veřejnoprávní je to, co je výrazem vůle lidu. Má formu správního aktu, v ČR vydané často též zákonem, např. zákon o České televisi.
Soukromé veřejnoprávní činnosti se obvykle označují jako "tajné". Veřejnou soukromoprávní činností je obvykle podnikání. Marxisté dále rozlišují mezi soukromým a osobním, ale toto dělení je arbitrární a bez významu.
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že ČT je veřejnoprávní, zatímco TV Nova a Prima jsou soukromoprávní. Všechny 3 TV jsou veřejné, nikoliv soukromé. Pojem "televise veřejné služby" je pouze zkratkou pro zvláštní regulaci TV, která více předepisuje obsah podnikání. Vůbec nezáleží na tom, zda plnění veřejné služby je předepsáno veřejnoprávní TV (případ ČR), nebo též soukromoprávní TV (případ UK ve zpravodajství).
Z hlediska neoliberalismu je jakákoliv regulace soukromí nepřijatelná. Z pohledu mainstreamu je nutno regulovat soukromé excesy, např. otroctví či znásilnění. Neoliberálové namítají, že veřejná moc má rozhodovat spory dvou soukromoprávních osob, ale sama do nich aktivně vstupovat nemá.
Updated.
Jezovcovo nechutné pokrytectví
motto: "Informace pro čtenáře: Uživatel Guy Peters byl zablokován nízkým známkováním ostatních uživatelů. Jeho dvě další inkarnace GP a GP 2 byly zablokovány administrátorem. Uvedený uživatel proto nemůže diskutovat. Pokud s ním chcete polemizovat, obraťe se na jeho osobní blog, nebo na Vrba.NET." Jezovec
Protože osud stejnojmenného článku na Vrbě je poněkud nejistý, rozhodl jsem se, že ho aktualisuji zde na blogu, kde se o jeho zpřístupnění k otevřenému kommentování nemusím nikoho doprošovat.
Stejně jako Jezovec lhal, že mi zašle statitistiky známkování na Sprše, tak lhal, když vytvářel výše psanou žlutou hvězdu pronásledovaného. Je pravda, že mi Prokop a jemu podobní snížili mojo tak, že mé texty běžní čtenáři (včetně mně :-) nemohli vidět. Ale má to nějaký význam? Sprchu stejně nečte nikdo jiní než členové Klanu či Klanem tolerovaní Gogo s Kapitánem. Ti všichni mé texty vidět a číst mohli.
To Jezovec nedokázal přenést přes srdce. Proto mi zákazal psát na Sprchu úplně a svou malichernou pomstu provedl na všech třech mých kontech (Guy Peters, GP a GP 2), která jsem měl dávno před tím, než se Jezovec rozhodl kompensovat své frustrace výronem moci na bývalém kollegovi, který se nemá, jak se bránit. Formálně sice Jezovec podléhal Sanhedrinu, nicméně jak p. Zeman dobře ví, ve skutečnosti je to impotentní orgán, jehož rozhodnutí nerespektuje nejen Jezovec, ale dokonce ani jeho členové samotní. To zřejmě bylo důvodem, proč z něj resignoval Gogo.
Zkrátka a dobře: O Sprše nerozhoduje Sanhedrin, nýbrž to, zda se jeho momentální admin dobře vyspí.
Protože osud stejnojmenného článku na Vrbě je poněkud nejistý, rozhodl jsem se, že ho aktualisuji zde na blogu, kde se o jeho zpřístupnění k otevřenému kommentování nemusím nikoho doprošovat.
Stejně jako Jezovec lhal, že mi zašle statitistiky známkování na Sprše, tak lhal, když vytvářel výše psanou žlutou hvězdu pronásledovaného. Je pravda, že mi Prokop a jemu podobní snížili mojo tak, že mé texty běžní čtenáři (včetně mně :-) nemohli vidět. Ale má to nějaký význam? Sprchu stejně nečte nikdo jiní než členové Klanu či Klanem tolerovaní Gogo s Kapitánem. Ti všichni mé texty vidět a číst mohli.
To Jezovec nedokázal přenést přes srdce. Proto mi zákazal psát na Sprchu úplně a svou malichernou pomstu provedl na všech třech mých kontech (Guy Peters, GP a GP 2), která jsem měl dávno před tím, než se Jezovec rozhodl kompensovat své frustrace výronem moci na bývalém kollegovi, který se nemá, jak se bránit. Formálně sice Jezovec podléhal Sanhedrinu, nicméně jak p. Zeman dobře ví, ve skutečnosti je to impotentní orgán, jehož rozhodnutí nerespektuje nejen Jezovec, ale dokonce ani jeho členové samotní. To zřejmě bylo důvodem, proč z něj resignoval Gogo.
Zkrátka a dobře: O Sprše nerozhoduje Sanhedrin, nýbrž to, zda se jeho momentální admin dobře vyspí.
O Kopeckem a emigrantskych spisovatelich...
Ve svem predchozim clanku "Jak jsem byl ideologickym diverzantem" jsem se jen okrajove zminil o ceskem kolaborantskem herci Milosi Kopeckem a jeho moderovani proti-emigrantskeho a pro-rezimniho poradu "Krok do neznama". Par utlocitnych vlastencu se ohradilo, ze "toho Kopeckeho jsem si mohl odpustit" a ze byl chudak nemocnej a ze mel jakysi uzasny projev na nejakem sjezdu umelcu v roce 1987.
V kategorii "emigrantskych spisovatelu" patrim do kategorie "C" (dale vysvetlim) a tak ocean neocean trvalo jen nekolik hodin, nez mne mi priznivci a ctenari vybavili video-zaznamy puvodnich poradu Ceskoslovenske televize Krok do neznama, a dalsim videozaznamem dokumentarniho z ceske TV uz po smrti Kopeckeho, kde na nej vzpominaji pratele, rodina, dcera, ruzne milenky a znami a textem onoho udajne skveleho projevu.
Onen udajne skvely projev, ze ktereho pry vsichni sedali na zadek se odehral na IV. sjezdu Svazu dramatickych umelcu v Praze ve dnech 4.- 5. kvetna 1987. Rude Pravo ten projev otisklo mirne zcenzurovany, i kdyz ani nemuseli nic cenzurovat - cely projev byl neco tak podlezaveho, lezdoprdelistickeho a kolaborantskeho, ze by se za to ani Jirina Svorcova nemusela stydet. Kopecky citoval Marxe, Engelse, Gorbacova, odvolaval se na "velkou zemi Sovetu" a zakoncil slovy "pred 169 lety se narodil Karel Marx, muze ktery mne inspiroval, jak rict to, co jsem chtel rici. Necht mi odpusti, ze jsem to nerekl lepe. dekuji vam za pozornost." Cele je to na http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2005122101
"Krok do neznama" je super-prasarna, ultra-komunisticka propaganda, ke ktery by se normalni slusny clovek nepropujcil. Kopecky se propujcil. Z dokumentarniho poradu jsem se dozvedel, ze po natoceni poradu se pry Kopecky sam bal, ze uz se s nim nikdo nebude bavit (ale bavil), na jeho rekreacnim sidle na starem mlyne se objevily napisy na zdech, nikoliv Mene, Mene tekel ufarsin, ale "ty lumpe, co ti emigranti udelali?", to ze byl po valce militantni komunista se tam neobjevilo, byla diskutovana blize neurcena "nemoc" (schizofrenie) a to, ze videl svou zidovskou maminku odchazet do transportu do koncentraku jako maly chlapec. To mela byt omluva pro vsechno.
Pred lety jsem publikoval clanek "Proc komunista nemuze vytvorit umeni", ktery velice rozzlobil i posametovy casopis Mlady svet. Jejich stvavy clanek proti me osobe mam dodnes schovany. Domnivam se, ze Kopeckeho pripad je jen dalsi variantou tehoz - komunismus vytvoril v ceske kotline umelecke vakuum, ktere se i dnes, 16 let po udajne demokratizaci spolecnosti nepodarilo odstranit. Vinou Vaclava Havla nedoslo k dekomunizaci a k politicke, socialni a umelecke ociste spolecnosti. Dusledkem je dnesni oblibenost komunistickych hercu ("nesahejte na Kopeckeho!") ale i komunistickych serialu jako 30 pripadu majora Zemana, Nemocnice na kraji mesta, Zena za pultem a nebo Okres na severu, navzdory tomu, ze primitivnost deje techto serialu je primo sovetska! Nikdy nezapomenu, kdyz jsem kdysi v Rakousku sledoval na rakouske televizi cesky serial Nemocnice na kraji mesta, kde si doktor Blazej (Josef Abrham) nemohl vzit Andreu Cunderlikovou, ale radsi si vzal Hanu Maciuchovou, protoze jeji rodice byli "bohati" a dali mu penize na zakoupeni ojete Hondy Civic 600cc (takovy mensi plechovy Trabant). Ja i moji rakousti pratele jsme na tu mongoloidni primitivnost a hruznost hledeli jako blazni. To byla ceska kultura? Ano, byla - CESKA KOMUNISTICKA KULTURA - tedy aspon jak si kulturu a umeni predstavoval komunista Dietl. Komunista nemuze vytvorit nebo napsat umeni - prave proto, ze je komunista.
A tak jako ceska policka scena je v rukou byvalych komunistu a nove vylihnutych pseudo-demokratu, tak i ceska kultura je porad v zajeti Husakovych pohrobku (jako treba normalizacni herec Jandak v kresle ministra kultury). Ceska kultura spustila zeleznou oponu a otvirat ji nehodla. A to nezmeni ani influx ceske kultury ze zahranici - to je prilis malo. Coz mne privadi k vysvetleni tech kategorii emigrantskych spisovatelu. Drive byli emigrantsti spisovatele celkem vseobecne zadobre, ale sametovy podfuk je uspesne rozdelil do nekolika kategorii a supliku.
Kategorie A jsou spisovatele, kteri celou dobu emigrace udrzovali dobre styky s komunistickymi disidenty, za coz byli po sametovce odmeneni ministerskymi kresly, velvyslaneckymi funkcemi a rady Rudeho lva se srpem a kladivem. Jejich stara tvorba (nic noveho nenapsali) je dodnes vydavana statem-subvencovanymi nakladatelstvimi, jsou po nich pojmenovavany skoly a ulice. Za celou dobu psani v emigraci nenapsali (az na vyjimky) nic vyrazneji kritickeho vuci CSSR a uz vubec ne vuci post-komunisticke CSR a CR. Remeslne to byli vynikajici spisovatele (ovsem remeslne vynikajici byli i Nezval s Hrubinem, coz jinak byli dva komunisticti blbci), ale i tak literarne vynikajicne dokazali psat akorat tak o soulozi.
Kategorie B jsou mene vyznamni spisovatele, kteri po sametovce zacali chrlit coby literarni sopky kvanta magmatickych clanku o Americe a cemkoliv jinem a tyto clanky zacaly byt siroce publikovany pro ceske ctenare jak papirove, tak i na ceskem internetu s oficialnim pozehnanim novych vladcu. Publikacni privilegia si tato kategorie pravidelne zehlila u soucasne ceske elity kamaradenim se s opilymi, ale zato oblibenymi herci a bavici ci ruznymi senatory (co za komunismu mohli jezdit do Himalaji a jinde po svete). Literarni uroven spisovatelu teto kategorie byla rovnez nad cesky prumer, ale i tihle si davaji strasnyho bacha, aby nenapsali neco byt jen trosinku kritickeho vuci soucasne Ceske republice. Pak by jim ODS ci CSSD neodsouhlasilo kazdorocni vydani nove knizky.
Kategorie C jsou oficialne nevyznamni spisovatele, ktere je v dnesni CR dodnes oficialne zakazano publikovat. Ovsem "neviditelna ruka trhu" a chuti ctenare se neda jen tak ovlivnit. To pochopili uz i vydavatele Leninovych spisu, ktere nikdo necetl. A protoze autori kategorie C jsou o deset ci vice let mladsi nez autori kategorie A a B a na rozdil od autoru kategorie A si nemysli, ze "internet je ztrata casu", tak nastoupila distribuce neoficialni - internetova. Dila autoru kategorie C jsou preposilana mezi lidmi v Ceske republice v mnozstvi nevidanem, ctenost je mnohonasobne vyssi, nez u autoru A a B, ohlasy ctenaru jsou okamzite a feedback uzasny. Navic jsou tito autori temer okamzite zasobeni dalsim materialem (clanky, vystrizky, knihy, videa) o kterem jejich ctenari zadaji, aby napsali. O tom se starcum kategorie A a B a jejich vydavatelum nikdy ani nesnilo.
Takze tolik asi k memu vysvetleni.
V kategorii "emigrantskych spisovatelu" patrim do kategorie "C" (dale vysvetlim) a tak ocean neocean trvalo jen nekolik hodin, nez mne mi priznivci a ctenari vybavili video-zaznamy puvodnich poradu Ceskoslovenske televize Krok do neznama, a dalsim videozaznamem dokumentarniho z ceske TV uz po smrti Kopeckeho, kde na nej vzpominaji pratele, rodina, dcera, ruzne milenky a znami a textem onoho udajne skveleho projevu.
Onen udajne skvely projev, ze ktereho pry vsichni sedali na zadek se odehral na IV. sjezdu Svazu dramatickych umelcu v Praze ve dnech 4.- 5. kvetna 1987. Rude Pravo ten projev otisklo mirne zcenzurovany, i kdyz ani nemuseli nic cenzurovat - cely projev byl neco tak podlezaveho, lezdoprdelistickeho a kolaborantskeho, ze by se za to ani Jirina Svorcova nemusela stydet. Kopecky citoval Marxe, Engelse, Gorbacova, odvolaval se na "velkou zemi Sovetu" a zakoncil slovy "pred 169 lety se narodil Karel Marx, muze ktery mne inspiroval, jak rict to, co jsem chtel rici. Necht mi odpusti, ze jsem to nerekl lepe. dekuji vam za pozornost." Cele je to na http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2005122101
"Krok do neznama" je super-prasarna, ultra-komunisticka propaganda, ke ktery by se normalni slusny clovek nepropujcil. Kopecky se propujcil. Z dokumentarniho poradu jsem se dozvedel, ze po natoceni poradu se pry Kopecky sam bal, ze uz se s nim nikdo nebude bavit (ale bavil), na jeho rekreacnim sidle na starem mlyne se objevily napisy na zdech, nikoliv Mene, Mene tekel ufarsin, ale "ty lumpe, co ti emigranti udelali?", to ze byl po valce militantni komunista se tam neobjevilo, byla diskutovana blize neurcena "nemoc" (schizofrenie) a to, ze videl svou zidovskou maminku odchazet do transportu do koncentraku jako maly chlapec. To mela byt omluva pro vsechno.
Pred lety jsem publikoval clanek "Proc komunista nemuze vytvorit umeni", ktery velice rozzlobil i posametovy casopis Mlady svet. Jejich stvavy clanek proti me osobe mam dodnes schovany. Domnivam se, ze Kopeckeho pripad je jen dalsi variantou tehoz - komunismus vytvoril v ceske kotline umelecke vakuum, ktere se i dnes, 16 let po udajne demokratizaci spolecnosti nepodarilo odstranit. Vinou Vaclava Havla nedoslo k dekomunizaci a k politicke, socialni a umelecke ociste spolecnosti. Dusledkem je dnesni oblibenost komunistickych hercu ("nesahejte na Kopeckeho!") ale i komunistickych serialu jako 30 pripadu majora Zemana, Nemocnice na kraji mesta, Zena za pultem a nebo Okres na severu, navzdory tomu, ze primitivnost deje techto serialu je primo sovetska! Nikdy nezapomenu, kdyz jsem kdysi v Rakousku sledoval na rakouske televizi cesky serial Nemocnice na kraji mesta, kde si doktor Blazej (Josef Abrham) nemohl vzit Andreu Cunderlikovou, ale radsi si vzal Hanu Maciuchovou, protoze jeji rodice byli "bohati" a dali mu penize na zakoupeni ojete Hondy Civic 600cc (takovy mensi plechovy Trabant). Ja i moji rakousti pratele jsme na tu mongoloidni primitivnost a hruznost hledeli jako blazni. To byla ceska kultura? Ano, byla - CESKA KOMUNISTICKA KULTURA - tedy aspon jak si kulturu a umeni predstavoval komunista Dietl. Komunista nemuze vytvorit nebo napsat umeni - prave proto, ze je komunista.
A tak jako ceska policka scena je v rukou byvalych komunistu a nove vylihnutych pseudo-demokratu, tak i ceska kultura je porad v zajeti Husakovych pohrobku (jako treba normalizacni herec Jandak v kresle ministra kultury). Ceska kultura spustila zeleznou oponu a otvirat ji nehodla. A to nezmeni ani influx ceske kultury ze zahranici - to je prilis malo. Coz mne privadi k vysvetleni tech kategorii emigrantskych spisovatelu. Drive byli emigrantsti spisovatele celkem vseobecne zadobre, ale sametovy podfuk je uspesne rozdelil do nekolika kategorii a supliku.
Kategorie A jsou spisovatele, kteri celou dobu emigrace udrzovali dobre styky s komunistickymi disidenty, za coz byli po sametovce odmeneni ministerskymi kresly, velvyslaneckymi funkcemi a rady Rudeho lva se srpem a kladivem. Jejich stara tvorba (nic noveho nenapsali) je dodnes vydavana statem-subvencovanymi nakladatelstvimi, jsou po nich pojmenovavany skoly a ulice. Za celou dobu psani v emigraci nenapsali (az na vyjimky) nic vyrazneji kritickeho vuci CSSR a uz vubec ne vuci post-komunisticke CSR a CR. Remeslne to byli vynikajici spisovatele (ovsem remeslne vynikajici byli i Nezval s Hrubinem, coz jinak byli dva komunisticti blbci), ale i tak literarne vynikajicne dokazali psat akorat tak o soulozi.
Kategorie B jsou mene vyznamni spisovatele, kteri po sametovce zacali chrlit coby literarni sopky kvanta magmatickych clanku o Americe a cemkoliv jinem a tyto clanky zacaly byt siroce publikovany pro ceske ctenare jak papirove, tak i na ceskem internetu s oficialnim pozehnanim novych vladcu. Publikacni privilegia si tato kategorie pravidelne zehlila u soucasne ceske elity kamaradenim se s opilymi, ale zato oblibenymi herci a bavici ci ruznymi senatory (co za komunismu mohli jezdit do Himalaji a jinde po svete). Literarni uroven spisovatelu teto kategorie byla rovnez nad cesky prumer, ale i tihle si davaji strasnyho bacha, aby nenapsali neco byt jen trosinku kritickeho vuci soucasne Ceske republice. Pak by jim ODS ci CSSD neodsouhlasilo kazdorocni vydani nove knizky.
Kategorie C jsou oficialne nevyznamni spisovatele, ktere je v dnesni CR dodnes oficialne zakazano publikovat. Ovsem "neviditelna ruka trhu" a chuti ctenare se neda jen tak ovlivnit. To pochopili uz i vydavatele Leninovych spisu, ktere nikdo necetl. A protoze autori kategorie C jsou o deset ci vice let mladsi nez autori kategorie A a B a na rozdil od autoru kategorie A si nemysli, ze "internet je ztrata casu", tak nastoupila distribuce neoficialni - internetova. Dila autoru kategorie C jsou preposilana mezi lidmi v Ceske republice v mnozstvi nevidanem, ctenost je mnohonasobne vyssi, nez u autoru A a B, ohlasy ctenaru jsou okamzite a feedback uzasny. Navic jsou tito autori temer okamzite zasobeni dalsim materialem (clanky, vystrizky, knihy, videa) o kterem jejich ctenari zadaji, aby napsali. O tom se starcum kategorie A a B a jejich vydavatelum nikdy ani nesnilo.
Takze tolik asi k memu vysvetleni.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)