Václav Havel - dementní svědomí národa?

Na řadě webů vyšel článek, kommentující Havlovy výroky ohledně radaru. Myslím, že obavy o Havlovo intaktní duševní fungování jsou zcela na místě.

Zajímavá je i tahle poznámka. Aniž bych se chtěl jakkoli zastávat Paroubka, portrét českého pravicového diskutéra je zde narýsován vcelku přesně.

Konec radaru

To, co bylo naprosto jasné již v polovině roku 2008, tedy, že novým presidentem USA bude Obama a že radar odpíská, se naplnilo až s ročním zpožděním. Jediné, čemu na tom nerozumím, je, že Obamovi trvalo více než půl roku, než to veřejně přiznal.

Co dál? Nejlépe to vystihl Václav Havel: "Zda má Amerika budovat protiradarový systém, kde má tento systém být, zda nebude moc drahý, zda má být součástí sil NATO, to jsou otázky, jimiž se američtí odborníci trápí leta letoucí. Mně tolik netrápí jejich trápení. Jistě vědí, co dělají. Co mě na tom od začátku zajímalo, bylo něco jiného. Podle mne to byl problém česko-český. Byla to otázka, co zvítězí, zda zahraniční politika založená na solidaritě, na spojenectví, na vůli vzájemně si pomáhat, anebo česká vyčůranost. Pokud jde o Rusko, domnívám se, že mu je vpodstatě jedno, jestli ta koule v Brdech bude, či nebude. Rusko nás zkouší. Zkouší, jak moc se ho bojíme. Je škoda, že tuto zkoušku nemůžeme absolvovat až do konce."

Co se týká Topolánkova fantasírování o kompensacích: Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států v České republice (anglicky, PDF) byla podepsána s výhradou ratifikace: "This Agreement is concluded for an indefinite period and shall enter into force thirty days following the date of the later of the written notifications by which the Parties inform each other that all their internal procedures necessary for the entry into force of this Agreement have been fulfilled." (český překlad od nějakého tatara: "Tato Dohoda se sjednává na dobu neurčitou a vstoupí v platnost třicet dnů od data pozdějšího z písemných oznámení, kterými se strany vzájemně informují o splnění všech svých vnitrostátních postupů potřebných pro vstup této Dohody v platnost.")

To znamená, že ačkoliv je tato smlouva platná, není účinná a nelze podle ní postupovat. Jakékoliv kompensace proto nepřipadají v úvahu, protože ČR smlouvu ratifikovat nehodlala. Rusům jsme se nabídli sami, bez vážného pokusu o opak.

Jak napsal Bohumil Doležal: "Proboha, kdo tady koho zradil? Když někdo opravdu a upřímně chce, aby mu bylo pomoženo ze strany toho, kdo na účinnou pomoc má, musí si o to umět dostatečně silně a přesvědčivě říci. Je to důležité už jen proto, že žádost o pomoc toho, od něhož ji chceme, vždycky trochu obtěžuje, a je krajně nešikovné mu dávat alibi k nemravnému chování. Spojené státy na rozdíl od jiných zemí dosud nikdy neodmítly pomoc tomu, kdo si o ni dokázal silně a přesvědčivě říci. Je třeba s lítostí konstatovat, že v tomto případě se o ni silně říci ani náhodou nepovedlo.

A taky žádný ruský veletriumf se nekoná. Co se vlastně stalo? Veřejnost jedné malé, nepříliš významné země dala dostatečnou většinou najevo, že na sebe raději nebude příliš upozorňovat, aby nepřitáhla hněv mocných (ať už ze středního a dálného Východu nebo z blízkého zahraničí). Blízké zahraničí svůj vliv v této malé a nepříliš významné zemi (a ne v Evropě, na Západě, na zeměkouli nebo v universu, o Poláky například netřeba se bát) nepochybně posílí. Většině to přinejmenším nevadí. Menšina (ke které se hlásím) to musí vzít na vědomí. To neznamená, že by neměla dělat všechno pro to, aby podobná rozhodnutí do budoucna zvrátila. Smutnou skutečností je, že to nejspíš bude dělat za dosti ztížených okolností. Buďme realisty a nepropadejme brečtivé hysterii, ta nám nepomůže."

Goldstoneova zpráva

via Leon Kreutzfeld. Pokaždé, když si čtu, jak se Arabové a Židé předhánějí v tom, kdo nestranné mezinárodní pozorovatele více obviní z toho, že nadržují druhé straně, je velice těžké nebýt opravdovým antisemitou, tj. člověkem, který by všeobecně prohnilý Blízký východ nejraději nechal, ať si to tam laskavě vyřídí sami a nás, Evropu, z toho vynechají. Dokud Arabové nepochopí, že terrorem nic nevyřeší, civilisovaný svět jim pomáhat nebude: "This is a political, unbalanced and dishonest report as it puts on the same level those who perpetrate crimes and those who resist," said Ismael Radwan, a top Hamas official in Gaza.

Vyznání lásky, na které upozornil Vodník, je však také síla: "Every time I dream of returning to the country or that my son will one day immigrate there … Israel is more important to me than anything. I'm not there at the moment, but my heart is always there." Tohle modloslužebnictví raději bez kommentáře. Dokud se Židé nezbaví chauvinismu, což Západní Evropa udělala již po roce 1945, lepší to nebude.

Americké zdravotnictví

Čeští pseudopravicoví nekritičtí obdivovatelé všeho amerického nezřídka spílají Obamovi, že chce zdravotnickou reformou zavádět v Americe socialismus.

Myslím, že země, ve které je tohle možné, není zcela civilisovaná a je na reformu zdravotnictví opravdu zralá!

Není-li to ovšem vše jen ulhaná propaganda "rudého" Práva.

"Konspirační theorie" jako umlčovač debaty

Vedle obvinění z antisemitismu, popř. rasismu nebo xenofobie (v ČR ještě z kommunismu) je nejspolehlivějším umlčovačem debaty obvinění protivníka ze "zastávání konspiračních theorií". Nebudu se teď zabývat tím, že obsah některých těchto theorií je pravděpodobný více a jiných méně.

"Zastánce konspiračních theorií" v těchto obviněních vykazuje několik charakteristických, šablonovitě se opakujících rysů. Je líný myslet, takže podléhá všem možným hloupostem, které mu někdo nakuká. Má tendenci svádět svá životní selhání na někoho jiného, nejraději na nějakou skupinu (Židé a zednáři jsou asi nejpopulárnější) a tak si jednak omlouvat své nedostatky, druhak ventilovat své rasistické či xenofobní sentimenty. Jeho theorie je VŽDY nesmyslná a nepravdivá - to by mělo být uvedeno jako první bod, protože to platí apriorně pro všechny konspirativní theoretiky. Nezřídka u nich hrají hlavní roli emoce.

Narazil jsem na článek, který uvádí ještě další body, z nichž některé budou bezesporu pro některé zastánce konspiračních theorií platit (to platí ostatně i pro body uváděné mnou).
1. konspiračníkovi nejde o pravdu
2. konspiračník má na diskusi vždy víc času než Vy
3. konspiračník na Vámi vyvrácený argument předloží tři další
4. konspiračník destruuje
Nicméně článek nádherně demonstruje hlavní účel tohoto obvinění: konspiračnímu theoretikovi nejde o pravdu, ale o destrukci, proto je debata s ním zbytečná a nesmyslná.

Podle celé řady těchto bodů odpovídají charakteristice "konspiračního theoretika" například zastánci officiální verse událostí 11. září: například jsou líní myslet (častěji na to ale prostě nemají čas, o to se systém stará velmi pečlivě!), takže hltají nesmysly z massmedií. Mnozí ventilují směrem k terroristům své antiarabské sentimenty. V emocích se jen topí. Pravděpodobnost jejich verse událostí je mizivá. Snad bych je nepodezříval z toho, že jim nejde o pravdu, tím se liším od těch, kteří toto nařčení používají k umlčení debaty (a tím paradoxně právě k zastření pravdy). Individuálně by se na ně daly applikovat i další body.

Summasumarum: zastánce konspiračních theorií je principiálně méněcenný člověk, jím zastávaná verse událostí už jen proto nesmyslná a kdo si nechce intellektuálně "zadat", nebude k němu přistupovat jinak než kriticky! Je vám to všem jasné? Opakuji: JE VÁM TO JASNÉ??? Abyste se pak nevymlouvali!...

Nový rok

Až do roku 1584 jste měli spolu se zbytkem křesťanského světa dnes 1. září. Prvním zářím začíná tradičním křesťanům nový rok. Dnešního 1.9. je to rok 7518 od stvoření světa. Slavíme dnes také svátek např. sv. Šimona Sloupníka (a jeho matky), ctihodného Drithelma Britského, spravedlivého Jozue Navina nebo sv. Sixta a Sinicia, prvního a druhého biskupa Remeše a Soissons.

Omluví se masmedia Iniciativě?

Chytnou se rusofobové za nos, aspoň jednou?
(převzato z Outsider Media)

Bída českých novinářů

Anglicky psaná verse wiki se chystá přejít na německý model. Porovnejte si informativnost amerického článku a českého blábolu. Je to zřejmě tím, že na česky psané versi wiki to nikoho nezajímalo.

Demokracie dostala na frak

O skandálním rozhodnutí ústavního soudu ve věci Melčák v. Parlament ze dne 10. září 2009, sp. zn. Pl. ÚS 27/09, č. 318/2009 Sb. [PDF, bez dissentů], NALUS: 63462, by šel napsat celý traktát, na který bohužel nemám čas. Tak jen několik poznámek.

Melčákova údajná "ústavní stížnost", kterou se mocichtivý ÚS meritorně vůbec nezabýval a jal se rovnou přezkoumávat ústavnost ústavního zákona v akcesorickém řízení o návrhu na zrušení právního předpisu, byla na ÚS doručena 26. srpna 2009 a již 10. září 2009 byl vydán nález, tj. po 15 dnech. Podobné stachanovské rychlosti byl schopen jen NSS v podobně neuvěřitelném rozsudku ve věci Sedláček a MND v. MHMP ze dne 5. listopadu 2007, čj. 8 As 51/2007-67, NSS: 13566, kdy o napadeném rozsudku ze dne 19. října 2007 rozhodl již 5. listopadu 2007. Pak již jen nechvalně známý soudce Berka. Ne nadarmo se říká: "Festina lente" či "Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest." (Jan Ámos Komenský)

Na rozdíl od dissentů, které jsou kvalitní obsahově i formálně, stanovisko většiny opět postrádá číslování odstavců. Kdy už konečně ÚS tuto vymoženost zavede? Do té doby bude možnost odkazování velice stížena.

Celý nález není ničím jiným než další výronem koncepce bojující demokracie, která je v rozporu s čl. 2 odst. 1 Listiny: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání," (zdůrazněno mnou) neboť tato ústavní norma stanoví povinnost procedurální demokracie, na rozdíl od obsahové.

Nikoliv náhodou se ÚS proto opět odvolává na předního nacistu a antisemitu Carla Schmitta, byť spíše jako ornament: „U prolomení není ústavně-zákonné ustanovení změněno, nýbrž v jedinečném případě – za zachování jeho obecné platnosti pro ostatní – učiněno odchylující se nařízení. … Takováto prolomení jsou svojí povahou opatřeními a nikoli normami, pročež nejsou zákony v právněstátním smyslu slova a v důsledku toho též ústavními zákony. … Zákonodárce jako zákonodárce může vydávat toliko zákony, nemůže je ale prolamovat; otázka se týká nikoli zákonodárství, nýbrž suverenity.“ C. Schmitt, Verfassungslehre. (1928), 8. Aufl., Berlin 1993, s. 103–105, 109–110.

Podstatou nálezu je konstatování, že ústavní zákon č. 195/2009 Sb. je protiústavní pro svou jednorázovost a retroaktivnost. U jednorázovosti ÚS sám připomíná, že je možná: "Případnými výjimkami jsou buď případy přijetí aktu aplikace práva ve formě zákona (kupř. zákona o státním rozpočtu), dále případy výslovného zmocnění k vydání zákona ad hoc (kupř. ústavních zákonů vydaných dle čl. 11 a čl. 100 odst. 3 Ústavy) anebo zákony ad hoc, pro jejichž přijetí vypovídají výjimečné důvody splňující podmínky testu proporcionality (kupř. „výčtové“ restituční zákony)."

U retroaktivnosti je neuvěřitelné za protiústavní považovat nepravou retroaktivitu per se. Proč by Sněmovna nemohla rozhodnout sama o sobě? Od kdy není oprávněna k autonomii? O ústavním zákonu ČNR č. 64/1990 Sb., o volebním období České národní rady, jehož § 1 zní: "Volební období České národní rady zvolené ve volbách v roce 1990 trvá 24 měsíců," ÚS s klidem prohlásí, že protiústavní není, ačkoliv je stejně jednorázový jako ústavní zákon č. 195/2009 Sb., jen proto, že není retroaktivní. A s naprostým klidem ÚS pominul zkrácení volebního období o celý rok ČNR zvolené 23. a 24. května 1986 na 5 let usnesením předsednictva ČNR ze dne 6. března 1990, o vyhlášení voleb do ČNR, na základě § 23 odst. 2 téhož dne (sic!) schváleného zákona ČNR č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady.

Co se týká komedie s ústním jednáním dne 10. září 2009, ÚS lakonicky konstatoval: "U ústního jednání nebyly předneseny žádné návrhy na doplnění dokazování a z vystoupení účastníků řízení a z jejich odpovědí na dotazy soudců nevyplynuly žádné nové skutečnosti nad rámec návrhu a písemných vyjádření k němu." (zdůrazněno mnou)

Přímo nevolený ÚS se postavil nad ústavodárce, tj. lid. Z ÚS se tak stala elitářská Rada dohlížitelů po vzoru Íránu. Souverainitu lidu nahradili souverainitou ústavního soudu. Je proto na čase na záchranu demokracie se zamyslet nad novou rolí ÚS, jak radí president republiky. V opačném případě hrozí, že ÚS zruší i právě schválený ústavní zákon o rozpouštění Sněmovny, protože se týká i té nynější, nikoliv až příští.

Navrhuji proto ÚS odebrat abstraktní kontrolu norem, aby místo politikaření měli více času na ústavní stížnosti prosťáčků. SCOTUS také nemůže zrušit právní předpisy, tahle kompetence je úlitba legalistům.

Jako druhé opatření bych zamezil ÚS, aby si hrál na první instanci tím, že bych zavedl právní normu, že přípustná je pouze ta ústavní stížnost, která brojí proti rozhodnutí NS ČR nebo NSS.

Updated.

Z Facebooku

Sešlo se mi na Facebooku hned vedle sebe:

M. R.: "Hanba sněmovny! Regulační poplatky zůstanou zachovány v současné podobě. Poslanci neschválili ani zrušení či omezení poplatků, ani změny navržené Senátem. Levice navrhovala zrušení regulačních poplatků i jejich částečné omezení."

L. K.: "Zdravotnické poplatky zůstavají beze změny. Právě to prošlo PSP. Ve zdravotnictví bude více financí na léčbu těžkých nemocí."

Veřejnoprávní vyváženost bezpracně na FB.

Trestní příkaz pro Vladimíra Stworu

via Kapitán. To skandální rozhodnutí se čekalo, a protože Stwora není známý neonacista, tak to dostal jen podmíněně. Jinak je tato záležitost pěkným vysvědčením o kvalitě českého law in action. Předně si Stwora z neznámého důvodu plete žalobu a obžalobu, ačkoliv se zde nejedná o občanskoprávní řízení, takže o žádné žalobě nemůže být ani řeči.

Na celé věci je fascinující formální i materiální stránka. Vzhledem k tomu, že k trestnému činu došlo v cizině, Ondřej Šmelhaus, okresní státní zástupce Prahy–Západ se měl namáhat odůvodnit svou příslušnost. Vzhledem k tomu, že trestný čin rouhání podle § 261a TZ není uveden v seznamu § 19 TZ (princip universality), je podmínkou trestnosti rouhání spáchaného v cizině, aby se ho dopustil český občan. S tím se ani obžaloba, ani rozhodnutí ani slovem nevypořádává.

Podle § 314f odst. 1 TŘ není součástí trestního příkazu odůvodnění. Pro odsouzeného tak zůstává mystériem, kterém tvrzením obžaloby a kterým tvrzením obhajoby soud uvěřil, nebo neuvěřil a proč. Další důvod proto, aby tento skandální právní institut z českého právního řádu vypadl.

Co do podstaty, nyní víme, že psát jakkoli antisemitské články není trestné (obžaloba, p. 2). Trestné je zejména zpochybňovat článek víry o existenci plynových komor (ibid.) a odvozeně též počet obětí, i když to součástí skutkové podstaty nebylo (obžaloba, p. 1). Nepřímo je tak zakázáno označovat vyjmenovaných 6 táborů smrti (1. Chełmno (Kulmhof), 2. Auschwitz (Oświęcim, Osvětim), 3. Majdanek, 4. Bełżec, 5. Sobibór, 6. Treblinka) za pouhé koncentrační tábory a holocaust jako podvod.

Rusko a Evropa

Alkibiades zde před časem postoval text, kde se podivoval nad tím, že Rusové mají k EU kladný vztah. Jako kdyby někdo měl ke svému jídlu záporný vztah.

Označovat EU za "geopolitický subjekt" je poněkud předčasné. EU nemá jednotnou zahraniční politiku, takže nejen z hlediska geopolitiky, ale i zahraniční politiky, jako subjekt neexistuje, nýbrž jako pouhý objekt.

Poctivost rusofilů (otázkou je, kolik z nich to skutečně dělá jen z vlastní blbosti) je jasně vidět na tom, jak hrdé obránce Západu, UK, Polsko a ČR označují za "severoatlantické pudlíky". Rusko je velmoc. Na tom, že má partnery na celém světě, není vůbec nic překvapujícího. Heslem ruské politiky není isolacionism. Nicméně these, že zájmy Západu s těmi ruskými vzájemně doplňují, je ničím nepodloženým nesmyslem. Ve skutečnosti jsou v příkrém rozporu. Hraje se totiž o to, zda Střední Evropa bude součástí Západu a zda ve Východní Evropě bude mít Západ vliv (= sanitární kordon určený k ochraně Střední Evropy), nebo zda to budou čistě ruské kolonie. Zatím se zdá, že Srbsko jsme Rusku vyrvali (stejně jako za vlády Obrenovičů) a teď se hraje o Bělorusko.

Nejde o to, že bychom s Ruskem neměli obchodovat. Ale vždy jen velice obezřetně, aby Putin zase nemohl vydírat Západ pomocí plynové války jako tomu bylo na začátku letošního roku. Putinovi pudlíci nás bijí po hlavě klackem mezinárodního práva, jako kdyby porušování mezinárodních smluv, pro Rusko tak typické, se Ruska netýkalo. Ne, hoši, tímto fetišem ničeho nedosáhnete. Řekněme jasné ne takové "spolupráci". Řekněme jasné ne appeasementu Ruska.

Ústavní krise

K nynější válce mezi Ústavním soudem a Parlamentem, kterou čeští novináři se svou typickou neschopností uměřenosti nazvali "ústavní krisí", již bylo napsáno velice mnoho a je proto otázkou, zda něco dodávat.

Osobně jsem na straně demokracie proti elitářské soudcokracii, i když exekutiva mohla a měla ve svých vyjádřeních volit mnohem uměřejnější slovník. Ale to je ta permanentní studená občanská válka, v níž od roku 1997 neustále jsme.

Soudcovský aktivism je obecně nežádoucí, k zákonodárství totiž lid povolal úplně jinou moc, i když nesouhlasím s Robespierrovou thesí, že soud nemá tvořit právo. Co s tím? Východiska naznačil David Kosař. Stejně jako on považuji za nejvíce alarmující, jak si ÚS hraje na první instanci: "ÚS mohl tuto otázku elegantně smést ze stolu např. tím, že pan Melčák „nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje“, neb se vůbec neobtěžoval jít nejprve k obecným soudům (ostatně nechápu, proč se touto podmínkou ÚS vůbec nezabýval)".

Když už máme rakouské koncentrované ústavní soudnictví, místo mnohem lepšího angloamerického difusního ústavního soudnictví, tak by se ÚS měl soustředit primárně na ústavní stížnosti, místo hypertrofie abstraktního přezkumu norem. Proto by měl být snížen počet ústavních soudců na 9 a senáty zrušeny bez náhrady. Nedůstojné odmítání podání by mělo být nahrazeno certiorari.

Ale to by znamenalo odvrhnout německou doktrínu bojující demokracie, jejímž autorem je nacista Carl Schmitt, ve prospěch procedurální demokracie a soudcovského minimalismu. "Žádná instituce, ani prezident, ani vláda, ani parlament není nad Ústavním soudem" – tento Svobodův výrok patří do Persie (شورای نگهبان قانون اساسی), nikoliv do ČR.

Putinův článek

V ČR se mnozí živí falešnou illusí, že tím, že Putin je bývalý agent KGB, že je to stejný hlupák jako byla sovětská gerontokracie. Ale to je omyl. Putinův régime je na vyšší úrovni než byl ruský kommunism. Jeho propaganda je mnohem propracovanější a jeho cíle mnohem subtilnější. V kostce je shrnuje Putinův článek, o kterém jsem již psal a který stojí za to rozebrat. Částečně tak učinil již Bohumil Doležal, ale spíše jen anekdoticky a neodpustil si paranoiu: "Člověk se jen těžko brání podezření, že česká obhajoba vyhnání Němců byla konzultována s ruskými tajnými službami." Putinův text je však mnohem hlubší; prozrazuje ruskou státní doktrínu.

Úvod jeho článku je decentní a až západně nenápadný. Rozbalí to až po chvíli.

"Vytvoření protihitlerovské koalice bylo bez přehánění zlomovou událostí v dějinách 20. století. Je to jedna z nejvýznamnějších, určujících událostí minulého století. Svět uviděl, že se státy a národy, při veškeré jejich odlišnosti, různorodosti národních snah, taktických rozporech, dokážou sjednotit ve jménu budoucnosti za účelem odporování globálnímu zlu. Dnes, kdy nás spojují společné hodnoty, jsme prostě povinni využívat tuto zkušenost spolupráce, abychom efektivně čelili společným výzvám a hrozbám, rozšiřovali globální prostor pro spolupráci, stírali takové anachronismy, jako jsou dělící linie v jakékoliv podobě."

Rusko bylo vždy konservativní. Chtělo uchovat protinapoleonskou koalici v době, kdy už byla dávno passé. Nyní chce uchovat protihitlerovskou koalici v době, kdy už je dávno passé. Putin velkoryse pomíjí, že se Západ spolčil se Zlem (Stalinem), aby potlačil jiné Zlo (Hitlera). V této nemravné koalici obětoval Střední a Východní Evropu, aby zachránil sám sebe. Těžko mu to vyčítat (košile je bližší než kabát), ale protože jsme 40 let byli ruskou obětí, musíme se pojistit proti tomu, abychom se jí znovu nestali. Německou obětí znovu nebudeme, to je jisté.

Revise II. světové války je proto českým národním zájmem. Nebojujme dávno vyhrané války, soustřeďme se na budoucnost, nebo nás Rusko spolkne.

"Partnerství Ruska a Německa se stalo příkladem vzájemného sblížení, směřování do budoucnosti - při šetrném vztahu k historické paměti. Dnes hraje rusko-německá spolupráce velmi důležitou pozitivní roli v mezinárodní a evropské politice."

Ve skutečnosti je silně negativní, protože je to trojský kůň do jednoty Západu (= EU). Není to nic jiného než nové Rapallo. Je prvořadým úkolem české zahraniční politiky proti tomuto novému Rapallu všemi silami bojovat.

A poznámka na závěr. Přes Doležalovo nadšení nad zmínkou o Katyni, Putin neudělal nic jiného než to, co udělal již Stalin. Ten taky považoval Katyň za zločin a rovněž nepřiznal, že ruský. Nicméně souhlasím s tím, že smrt 17 500 ruských zajatců v polských táborech je neodpustitelná.

Update: Podrobné Doležalovo vyjádření.

Sovětský duch

Něco pro Vodníka: Už ani v Rusku nežije sovětský duch, či lépe řečeno přízrak. Putin doslova prohlásil: "A také vzhledem k tomu, že Rusko a Polsko byly v této spravedlivé bitvě [= druhé světové válce] spojenci."

Ignorant Olšer

via Kapitán. Břetislav Olšer napsal: "Potíž je v tom, že náš trestní zákon (ani současný, ani budoucí) nezná institut trestní odpovědnosti firmy. Bylo by proto nutné podat trestní oznámení na neznámého pachatele ... Navíc se obává, že až si odsedí trest za smrt tří lidí z nedbalosti, skončí kvůli neplacení dluhů za mřížemi znovu." Vždy žasnu, jaké pitomosti jsou lidé schopni napsat a že oč méně věci rozumí, o to větší souverainitou o tom píší.

Dělnická strana je poněkud sebestředná

Dělnická strana je poněkud sebestředná, když se domnívá (či aspoň deklaruje), že ústavní soud ohrožuje konání voleb kvůli ní.

Ne, zde nejde o touhu vypořádat se s nepohodlnou politickou opozicí, ale o touhu Ústavního soudu ČR rozhodovat i o obsahu samotných ústavních zákonů. Co by politici měli udělat popsal na Jiném právu ve svém prvním komentáři trefně Libor Václavík.

O válce proti terrorismu

Jsou mezi námi stále ještě naivní jedinci - najmě mezi českými intelektuály - kteří tak nebo onak hájí americkou válku proti terrorismu. Bibličtí Američané, včetně svého presidenta, se řídí heslem "Ať neví tvá levice, co činí tvá pravice"(Mt 6:3): jednou rukou bojují proti Talibánu (s občasnými collateral damage v podobě vystřílené svatby), druhou rukou financují a řídí terroristickou odnož Al Kajdy.

Je pravda, že chomout těchto parchantů je snesitelnější než ten ruský. Mně osobně jejich prdel smrdí zcela stejně a nebudu lízat ani ji!

Rusko je třetím největším příznivcem EU

Ve Washingtonu sídlící think tank Pew Research Center nedávno zveřejnil výsledky zajímavého průzkumu, ze kterých vyplývá, že Rusko je třetím nejsilnějším příznivcem Evropské unie na světě. Výzkum, který byl mimo jiné spolufinancován deníkem New York Times a lze jej tak těžko nařknout ze zaujatosti, ukazuje, že 69% Rusů cítí k EU "kladný", nebo "víceméně kladný" vztah. Tím se řadí ihned za Jižní Koreu (74%) a Kanadu (71%). Komentátoři, kteří se ještě nedokázali vymanit z černobílého myšlení časů studené války, tak budou mít přinejmenším perné chvíle při vysvětlování, jak je možné, že země, kterou rádi obviňují z tzv. "imperiální mentality", je tak příznivě nakloněna existenci geopolitického subjektu, který expanzi jejího vlivu do Evropy zabraňuje.

Naopak se z průzkumu dá usuzovat, že Rusko vidí Evropskou unii jako politického a ekonomického partnera, jehož zájmy se s těmi ruskými vzájemně doplňují. A to vše, zdá se, navzdory zhoršeným vztahům s některými členy EU, jakými jsou v prvé řadě Británie, Polsko a Česká republika (tzv. "severoatlantičtí pudlíci"). To lze jenom uvítat, jelikož evropsko-ruské partnerství by v budoucnu mohlo přinést oběma celkům jedině prosperitu.

Dnešní kommunisté

Jiří T. Král narazil ve své glosse hned na několik zajímavých problémů. Předně, že se Britské listy jako trockistický věstník nestydí psát obdivně o kommunistických zločincích. Ale to není nic nového, to je známé dlouho. Podstatnější je otázka, zda je dobře, že se dnešní politici o umění nezajímají. Ono to není tak úplně pravda. Mecenáši v našich podmínkách prakticky neexistují, takže je suppluje stát svými dotacemi. A myslím, že je neposkytuje právě správně, což je vysoce politická otázka, kterou by se politici zabývat měli.

A je pravda, že dnešní bolševici si větu typu: "I Goebbels ve své 'genialitě' mluvil do vysokého umění např. režisérce Riefenstahlové. Koho z dnešních vládců tyto otázky zajímají?" napsat netroufnou. Příliš by totiž připomínalo Elmara Skružného.