Demokracie dostala na frak

O skandálním rozhodnutí ústavního soudu ve věci Melčák v. Parlament ze dne 10. září 2009, sp. zn. Pl. ÚS 27/09, č. 318/2009 Sb. [PDF, bez dissentů], NALUS: 63462, by šel napsat celý traktát, na který bohužel nemám čas. Tak jen několik poznámek.

Melčákova údajná "ústavní stížnost", kterou se mocichtivý ÚS meritorně vůbec nezabýval a jal se rovnou přezkoumávat ústavnost ústavního zákona v akcesorickém řízení o návrhu na zrušení právního předpisu, byla na ÚS doručena 26. srpna 2009 a již 10. září 2009 byl vydán nález, tj. po 15 dnech. Podobné stachanovské rychlosti byl schopen jen NSS v podobně neuvěřitelném rozsudku ve věci Sedláček a MND v. MHMP ze dne 5. listopadu 2007, čj. 8 As 51/2007-67, NSS: 13566, kdy o napadeném rozsudku ze dne 19. října 2007 rozhodl již 5. listopadu 2007. Pak již jen nechvalně známý soudce Berka. Ne nadarmo se říká: "Festina lente" či "Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest." (Jan Ámos Komenský)

Na rozdíl od dissentů, které jsou kvalitní obsahově i formálně, stanovisko většiny opět postrádá číslování odstavců. Kdy už konečně ÚS tuto vymoženost zavede? Do té doby bude možnost odkazování velice stížena.

Celý nález není ničím jiným než další výronem koncepce bojující demokracie, která je v rozporu s čl. 2 odst. 1 Listiny: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání," (zdůrazněno mnou) neboť tato ústavní norma stanoví povinnost procedurální demokracie, na rozdíl od obsahové.

Nikoliv náhodou se ÚS proto opět odvolává na předního nacistu a antisemitu Carla Schmitta, byť spíše jako ornament: „U prolomení není ústavně-zákonné ustanovení změněno, nýbrž v jedinečném případě – za zachování jeho obecné platnosti pro ostatní – učiněno odchylující se nařízení. … Takováto prolomení jsou svojí povahou opatřeními a nikoli normami, pročež nejsou zákony v právněstátním smyslu slova a v důsledku toho též ústavními zákony. … Zákonodárce jako zákonodárce může vydávat toliko zákony, nemůže je ale prolamovat; otázka se týká nikoli zákonodárství, nýbrž suverenity.“ C. Schmitt, Verfassungslehre. (1928), 8. Aufl., Berlin 1993, s. 103–105, 109–110.

Podstatou nálezu je konstatování, že ústavní zákon č. 195/2009 Sb. je protiústavní pro svou jednorázovost a retroaktivnost. U jednorázovosti ÚS sám připomíná, že je možná: "Případnými výjimkami jsou buď případy přijetí aktu aplikace práva ve formě zákona (kupř. zákona o státním rozpočtu), dále případy výslovného zmocnění k vydání zákona ad hoc (kupř. ústavních zákonů vydaných dle čl. 11 a čl. 100 odst. 3 Ústavy) anebo zákony ad hoc, pro jejichž přijetí vypovídají výjimečné důvody splňující podmínky testu proporcionality (kupř. „výčtové“ restituční zákony)."

U retroaktivnosti je neuvěřitelné za protiústavní považovat nepravou retroaktivitu per se. Proč by Sněmovna nemohla rozhodnout sama o sobě? Od kdy není oprávněna k autonomii? O ústavním zákonu ČNR č. 64/1990 Sb., o volebním období České národní rady, jehož § 1 zní: "Volební období České národní rady zvolené ve volbách v roce 1990 trvá 24 měsíců," ÚS s klidem prohlásí, že protiústavní není, ačkoliv je stejně jednorázový jako ústavní zákon č. 195/2009 Sb., jen proto, že není retroaktivní. A s naprostým klidem ÚS pominul zkrácení volebního období o celý rok ČNR zvolené 23. a 24. května 1986 na 5 let usnesením předsednictva ČNR ze dne 6. března 1990, o vyhlášení voleb do ČNR, na základě § 23 odst. 2 téhož dne (sic!) schváleného zákona ČNR č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady.

Co se týká komedie s ústním jednáním dne 10. září 2009, ÚS lakonicky konstatoval: "U ústního jednání nebyly předneseny žádné návrhy na doplnění dokazování a z vystoupení účastníků řízení a z jejich odpovědí na dotazy soudců nevyplynuly žádné nové skutečnosti nad rámec návrhu a písemných vyjádření k němu." (zdůrazněno mnou)

Přímo nevolený ÚS se postavil nad ústavodárce, tj. lid. Z ÚS se tak stala elitářská Rada dohlížitelů po vzoru Íránu. Souverainitu lidu nahradili souverainitou ústavního soudu. Je proto na čase na záchranu demokracie se zamyslet nad novou rolí ÚS, jak radí president republiky. V opačném případě hrozí, že ÚS zruší i právě schválený ústavní zákon o rozpouštění Sněmovny, protože se týká i té nynější, nikoliv až příští.

Navrhuji proto ÚS odebrat abstraktní kontrolu norem, aby místo politikaření měli více času na ústavní stížnosti prosťáčků. SCOTUS také nemůže zrušit právní předpisy, tahle kompetence je úlitba legalistům.

Jako druhé opatření bych zamezil ÚS, aby si hrál na první instanci tím, že bych zavedl právní normu, že přípustná je pouze ta ústavní stížnost, která brojí proti rozhodnutí NS ČR nebo NSS.

Updated.