Jan Čulík a jeho dcera napsali bystrý článek o jednom velkém českém problému: Když se Češi v angličtině posunou za pouhé slabikování, tak mají pocit, že umí anglicky. Ale neumí.
A problém zhoršuje úděsný sloh i v původním jazyce – češtině: "A potom to překládání těch typických českých "keců". Jestliže autor v češtině namísto "vyučování" použije termínu "vzdělávací aktivity", do angličtiny se to prostě nedá přeložit jako "educational activities" (str. 16) - to má být něco jako, že se vyjde před školu a žáci a učitel se před vyučováním chvíli drží za ruce? :)" S těmito byrokratismy se snažím bojovat celý život, ale marně. Tento způsob vyjadřování je nevymýtitelný.
0 – počet kommentářů:
Okomentovat
Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>