Francouzština je jeden z mála jazyků, která umí přímo rozlišit mezi absolutně novým (fr. neuf), tj. čerstvý, a relativně novým (fr. nouveau), tj. aktuální. Naproti tomu když se v češtině řekne nový, tak se tím automaticky myslí absolutně nový, s výjimkou idiomatických spojení typu: "Koupil jsem si nové auto," kde to nové auto klidně může být ojeté. Domnívám se, že je to další z neblahých důsledků antinominalismu, kdy nové může být nové jen absolutně, ačkoliv Nový zákon je nový již 2000 let, nové koření (angl. newspice) je nové 500 let a nový mešní řád (lat. Novus Ordo Missae, NOM) je nový 40 let. Tak proč 6 let starý nový správní řad, 4 roky starý nový zákoník práce a dokonce rok starý nový trestní zákoník najednou nové nejsou?
Tato absolutisace se promítá i do rodiny. V české rodině je například pojem babička absolutní, a to i pro její syny, vyjma oslovení, kde zůstává "mami". Pozor však na překlady. Třeba v angličtině by absolutní pojetí bylo nesmyslné a sousloví our grandmother ve většině kontextů nemožné.
0 – počet kommentářů:
Okomentovat
Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>