Zobrazují se příspěvky se štítkemRusko. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRusko. Zobrazit všechny příspěvky

27. září 2009

Rusko a Evropa II

Alkibiades napsal osmibodovou polemiku s mým textem Rusko a Evropa. Takže bod po bodu.

ad a) Thesi o zahraniční politice EU jsem vyvrátil již v diskussi.

ad b) Je možné samozřejmě do Evropy zahrnovat i Východ, ale k čemu je to dobré? Rusko a spol. se nikdy jako součást Evropy necítilo.

Nemám nic proti tomu, aby Evropa a Rusko hospodářsky spolupracovalo. Ale velice obezřetně. Evropská a ruská civilisace jsou natolik odlišné, že tyto rozdíly tendují k tomu prosakovat i do ekonomiky, vizte nedávné ruské vydírání Evropy plynem. Evropa nesmí být na Rusku hospodářsky závislá, jinak na to doplatí. Rusko nechce být navždy pouhým vývozcem surovin, jeho ambice jsou vyšší. To je plně legitimní. Váš hospodářský základ evropsko-ruské spolupráce je tedy pouhou illusí.

Váš údajný heartland je ve skutečnosti zemí nikoho, o níž Západ a Rusko geopoliticky bojují. Zatím formálně patří Západu, ale Rusko v poslední době dosahuje značných úspěchů mnichovanstvím Západu: začal s tím Chirac, pokračuje Merkelová a Sarkozy a zatím vrcholem je Obama.

ad c) EU má potencionál na to, být geopolitickou velmocí, ale tahle sranda něco stojí. Proto dávám přednost tomu vytvořit atlantickou jednotu. Jedinou další reálnou alternativou je ruská finlandisace Střední Evropy. Atlantická jednota stojí i za to, že podporujeme genocidu Palestinců. Nemusíme tomu totiž nečinně přihlížet, ale můžeme tlačit na Obamu, aby laskavě dělal to, co slíbil, tj. kladl větší důraz na lidská práva.

Rozhodovat o tom, jaké bude interní uspořádání Ruska, je bytostným evropským zájmem, protože je to náš soused. Bohužel na to nemáme, tuto bitvu jsme prohráli naprosto stejně jako v roce 1920.

ad d) Aby ukázal svaly. Aby ukázal, že není druhý Jelcin, který Západ poslouchal na slovo. Politika má přednost nad zisky. Naopak Ukrajina neměla sebemenší zájem na tom si to se Západem rozházet.

ad e) Nikoliv. Šlo mi o mezinárodní dohody o zbrojení, které Putin ukončil v rámci obnovení studené války.

ad f) Zatím. Lenin po porážce na Visle také stáhnul ocas. V tradiční ruské politice pokračoval až Stalin. Nicméně si už připravuje půdu zasahováním do české zahraniční politiky, od vstupu do NATO až po radar.

Rusko míří na ČR již dávno. To mne nijak neznepokojuje.

ad g) USA se nikdy žádných zločinů nedopustily.

Multipolární svět existuje již od nástupu Putina, to není žádná novinka.

26. září 2009

Methody carské Ochranky v Mladé frontě

Institut agenta provocateura je v celém civilisovaném světě postaven mimo zákon (v USA se výsledku činnosti agenta provocateura říká entrapment). Výjimkou je Rusko, bez přerušení již od carských dob. Provokaci odsuzuje i Písmo. Lukáš 17, 1: "Tehdy řekl učedníkům: "Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.""

Novináři Mladé fronty si nedají pokoj a uspořádali další provokaci. Místo toho, aby politické strany řekly těmto provokacím jasné ne, tak trestají oběti tohoto trestného činu novinářů Mladé fronty. Jejich kollegové se vymlouvají na BBC Editorial Guidelines. Ty však stanoví naprosto jasně: "Approval to be present at or record serious illegal activity will be given only if it is clearly in the public interest, even then we must avoid:
  • condoning, aiding or abetting criminal behaviour.
  • encouraging or provoking behaviour which would not otherwise have occurred.
  • directing the activity in any way." (zdůrazněno mnou)
Jakákoliv provokace je tedy zakázána. Ačkoliv jsem odpůrcem udavačství, zde bych udání novinářů Mladé fronty za organisátorství úplatkářství považoval za záslužný čin. Jinak si tihle samozvaní pokušitelé nedají pokoj.

22. září 2009

Skvostná analysa ruské zahraniční politiky

Nemá cenu citovat jakýkoliv výňatek, je nutno si to přečíst celé.

13. září 2009

Omluví se masmedia Iniciativě?

Chytnou se rusofobové za nos, aspoň jednou?
(převzato z Outsider Media)

6. září 2009

Rusko a Evropa

Alkibiades zde před časem postoval text, kde se podivoval nad tím, že Rusové mají k EU kladný vztah. Jako kdyby někdo měl ke svému jídlu záporný vztah.

Označovat EU za "geopolitický subjekt" je poněkud předčasné. EU nemá jednotnou zahraniční politiku, takže nejen z hlediska geopolitiky, ale i zahraniční politiky, jako subjekt neexistuje, nýbrž jako pouhý objekt.

Poctivost rusofilů (otázkou je, kolik z nich to skutečně dělá jen z vlastní blbosti) je jasně vidět na tom, jak hrdé obránce Západu, UK, Polsko a ČR označují za "severoatlantické pudlíky". Rusko je velmoc. Na tom, že má partnery na celém světě, není vůbec nic překvapujícího. Heslem ruské politiky není isolacionism. Nicméně these, že zájmy Západu s těmi ruskými vzájemně doplňují, je ničím nepodloženým nesmyslem. Ve skutečnosti jsou v příkrém rozporu. Hraje se totiž o to, zda Střední Evropa bude součástí Západu a zda ve Východní Evropě bude mít Západ vliv (= sanitární kordon určený k ochraně Střední Evropy), nebo zda to budou čistě ruské kolonie. Zatím se zdá, že Srbsko jsme Rusku vyrvali (stejně jako za vlády Obrenovičů) a teď se hraje o Bělorusko.

Nejde o to, že bychom s Ruskem neměli obchodovat. Ale vždy jen velice obezřetně, aby Putin zase nemohl vydírat Západ pomocí plynové války jako tomu bylo na začátku letošního roku. Putinovi pudlíci nás bijí po hlavě klackem mezinárodního práva, jako kdyby porušování mezinárodních smluv, pro Rusko tak typické, se Ruska netýkalo. Ne, hoši, tímto fetišem ničeho nedosáhnete. Řekněme jasné ne takové "spolupráci". Řekněme jasné ne appeasementu Ruska.

Putinův článek

V ČR se mnozí živí falešnou illusí, že tím, že Putin je bývalý agent KGB, že je to stejný hlupák jako byla sovětská gerontokracie. Ale to je omyl. Putinův régime je na vyšší úrovni než byl ruský kommunism. Jeho propaganda je mnohem propracovanější a jeho cíle mnohem subtilnější. V kostce je shrnuje Putinův článek, o kterém jsem již psal a který stojí za to rozebrat. Částečně tak učinil již Bohumil Doležal, ale spíše jen anekdoticky a neodpustil si paranoiu: "Člověk se jen těžko brání podezření, že česká obhajoba vyhnání Němců byla konzultována s ruskými tajnými službami." Putinův text je však mnohem hlubší; prozrazuje ruskou státní doktrínu.

Úvod jeho článku je decentní a až západně nenápadný. Rozbalí to až po chvíli.
"Vytvoření protihitlerovské koalice bylo bez přehánění zlomovou událostí v dějinách 20. století. Je to jedna z nejvýznamnějších, určujících událostí minulého století. Svět uviděl, že se státy a národy, při veškeré jejich odlišnosti, různorodosti národních snah, taktických rozporech, dokážou sjednotit ve jménu budoucnosti za účelem odporování globálnímu zlu. Dnes, kdy nás spojují společné hodnoty, jsme prostě povinni využívat tuto zkušenost spolupráce, abychom efektivně čelili společným výzvám a hrozbám, rozšiřovali globální prostor pro spolupráci, stírali takové anachronismy, jako jsou dělící linie v jakékoliv podobě."
Rusko bylo vždy konservativní. Chtělo uchovat protinapoleonskou koalici v době, kdy už byla dávno passé. Nyní chce uchovat protihitlerovskou koalici v době, kdy už je dávno passé. Putin velkoryse pomíjí, že se Západ spolčil se Zlem (Stalinem), aby potlačil jiné Zlo (Hitlera). V této nemravné koalici obětoval Střední a Východní Evropu, aby zachránil sám sebe. Těžko mu to vyčítat (košile je bližší než kabát), ale protože jsme 40 let byli ruskou obětí, musíme se pojistit proti tomu, abychom se jí znovu nestali. Německou obětí znovu nebudeme, to je jisté.

Revise II. světové války je proto českým národním zájmem. Nebojujme dávno vyhrané války, soustřeďme se na budoucnost, nebo nás Rusko spolkne.
"Partnerství Ruska a Německa se stalo příkladem vzájemného sblížení, směřování do budoucnosti - při šetrném vztahu k historické paměti. Dnes hraje rusko-německá spolupráce velmi důležitou pozitivní roli v mezinárodní a evropské politice."
Ve skutečnosti je silně negativní, protože je to trojský kůň do jednoty Západu (= EU). Není to nic jiného než nové Rapallo. Je prvořadým úkolem české zahraniční politiky proti tomuto novému Rapallu všemi silami bojovat.

A poznámka na závěr. Přes Doležalovo nadšení nad zmínkou o Katyni, Putin neudělal nic jiného než to, co udělal již Stalin. Ten taky považoval Katyň za zločin a rovněž nepřiznal, že ruský. Nicméně souhlasím s tím, že smrt 17 500 ruských zajatců v polských táborech je neodpustitelná.

Update: Podrobné Doležalovo vyjádření.

4. září 2009

Sovětský duch

Něco pro Vodníka: Už ani v Rusku nežije sovětský duch, či lépe řečeno přízrak. Putin doslova prohlásil: "A také vzhledem k tomu, že Rusko a Polsko byly v této spravedlivé bitvě [= druhé světové válce] spojenci."

1. září 2009

Rusko je třetím největším příznivcem EU

Ve Washingtonu sídlící think tank Pew Research Center nedávno zveřejnil výsledky zajímavého průzkumu, ze kterých vyplývá, že Rusko je třetím nejsilnějším příznivcem Evropské unie na světě. Výzkum, který byl mimo jiné spolufinancován deníkem New York Times a lze jej tak těžko nařknout ze zaujatosti, ukazuje, že 69% Rusů cítí k EU "kladný", nebo "víceméně kladný" vztah. Tím se řadí ihned za Jižní Koreu (74%) a Kanadu (71%). Komentátoři, kteří se ještě nedokázali vymanit z černobílého myšlení časů studené války, tak budou mít přinejmenším perné chvíle při vysvětlování, jak je možné, že země, kterou rádi obviňují z tzv. "imperiální mentality", je tak příznivě nakloněna existenci geopolitického subjektu, který expanzi jejího vlivu do Evropy zabraňuje.

Naopak se z průzkumu dá usuzovat, že Rusko vidí Evropskou unii jako politického a ekonomického partnera, jehož zájmy se s těmi ruskými vzájemně doplňují. A to vše, zdá se, navzdory zhoršeným vztahům s některými členy EU, jakými jsou v prvé řadě Británie, Polsko a Česká republika (tzv. "severoatlantičtí pudlíci"). To lze jenom uvítat, jelikož evropsko-ruské partnerství by v budoucnu mohlo přinést oběma celkům jedině prosperitu.

23. srpna 2009

Budoucnost Ruska?

Pan Kreutzfeld prohlásil, že má Rusko otevřenou budoucnost. Náhodou jsem narazil na tuhle zprávu: Putin srovnal Děripasku a ostatní oligarchy do lajny. Že by cesta - po zcela zjevném selhání neregulované ekonomiky - vedla tudy? Přesto, že Greenspan přiznal, že se mýlil, a přesto, že se mi líbí, když někdo donutí zbytnělého miliardáře, aby zaplatil dělníkům zadrženou mzdu, nerad bych, aby ekonomiku řídila zase strana a vláda.

22. srpna 2009

Admirál v českých kinech

Po téměř roce měl 30. července 2009 v českých kinech premiéru ruský velkofilm Admirál (Адмиралъ). Nenaplnila se tak předpověď Tomáše Peciny. Ale není divu: Čeští novináři ruskou propagandu nepochopili. Fuka napsal: "Člověk, který byl zodpovědný za to, že "in Ekaterinburg alone more than 25,000 people were shot or tortured to death" je zde idolizován jako hrdina bez bázně a hany, který se navzdory osudu a zlým bolševikům (což jsou vesměs slintající domorodci) snaží ochránit svaté ideály carské Rusi před... zřejmě před ní samotnou, protože nakonec se proti němi postaví úplně všichni. Ve filmu není ani zmínka o tom, že by Kolčak za svého života udělal cokoliv kontroverzního nebo dokonce odsouzeníhodného. Byl to prostě jen idealista a věrný syn vlasti, kterého doba nepochopila."

Podle mne je smysl filmu jiný. Vedle typicky ruské idealisace Kolčaka/Putina, bylo hlavní ukázat, že hlavním zlem jsou cizinci: zejména věrolomný Francouz Janin. Bolševici sice měli špatný cíl, ale protože to jsou Rusové, tak jsou vzati na milost.

Komu se nechce do kina, má to na YouTube i s anglickými titulky. Tím konečně máme odpověď na mou otázku.

Názor z diskusse k Fukovi: "Ten váš postoj k tomu, jak jsou vyobrazeni Češi v tomto filmu, je pro mě hrozně vtipný. Přesně tak jsou totiž vyobrazeni Rusové v českých filmech, jako všemi nenáviděni burani."

Rusko je bez přátel

Financial Times: "To put it another way, what country in the world wants to be more like Russia? I cannot think of a shorter list.

* * *

Moscow will discover eventually the limitations of its capacity to obstruct. It is starving itself of foreign technology and investment. Making life difficult for the west is not the same as shaping a different international landscape. Even those who now pay notional fealty to Moscow are hedging their bets with China or the west."

26. července 2009

Lukašenka na rozcestí

Putinovou chybou se Lukašenka stále více Rusku odcizuje. Západ přitom ruské chyby nesmí opakovat.

Cílem Západu je pochopitelně containment (zadržování) aggressivního imperialistického Ruska. Ne však za každou cenu. Je vhodné a nutné zapomenout v Bělorusku na demokracii. Pokud Bělorusové demokracii sami nechtějí, není možné jim ji násilím vnucovat, jak o to usilují trockističtí neokonservativci. Na druhou stranu je nutno po Lukašenkovi požadovat právní stát. Nullová politická práva opposice proto nevadí, ale diskriminace dissidentů již ano. Na tom je nutné se s Lukašenkem dohodnout a vybudovat tak kolem Ruska účinný cordon sanitaire.

24. července 2009

5. července 2009

Lotyšská válka o nezávislost

Málo známá je lotyšská válka o nezávislost (1918–20), která skončila ratifikací rusko-lotyšské mírové smlouvy a debelací Lotyšské socialistické sovětské republiky.

Ethnické složení politbyra ÚV VKS(b)

Po ethnickém složení ÚV SDDSR(b) a sovnarkomu, zbývá poslední argument antisemitů: ethnické složení politbyra ÚV VKS(b) (rus. Политбюро ЦК ВКП(б)). Vybral jsem období mezi 17. a 18. sjezdem, protože je to období velkých čistek. Ty začaly tím, když se právě na 17. sjezdu VKS(b) ukázalo, že Kirov je nejvíce populárním ruským politikem, a skončily náhle 17. listopadu 1938 (když si odmyslíme vraždy vězňů v roce 1941).
  1. Gruzínec Иосиф Виссарионович Сталин (1919–1953)
  2. Rus Климент Ефремович Ворошилов (1926–1960)
  3. Rus Михаил Иванович Калинин (1926–1946)
  4. Rus Вячеслав Михайлович Молотов (1926–1957)
  5. Rus Валериан Владимирович Куйбышев (1927–1935)
  6. Žid Лазарь Моисеевич Каганович (1930–1957)
  7. Rus Сергей Миронович Киров (1930–1934)
  8. Polák Станислав Викентьевич Косиор (1930–1938)
  9. Gruzínec Григорий Константинович Орджоникидзе (1930–1937)
  10. Rus Андрей Андреевич Андреев (1932–1952)
  11. Armén Анастас Иванович Микоян (1935–1966)
  12. Ukrajinec Влас Яковлевич Чубарь (1935–1938)
  13. kandidát Ukrajinec Григорий Иванович Петровский
  14. kandidát Rus Павел Петрович Постышев
  15. kandidát Lotyš Ян Эрнестович Рудзутак
  16. kandidát Ukrajinec Андрей Александрович Жданов
  17. kandidát Lotyš Роберт Индрикович Эйхе
  18. kandidát Litevec Николай Иванович Ежов
  19. kandidát Rus Никита Сергеевич Хрущёв
Etnické poměry ani nemá cenu počítat.

Updated.

4. července 2009

Mt 7, 3-5

Petra Procházková napsala článek o svobodě slova v Rusku. Tak že by se podívala, jak to vypadá v ČR?

Update: Pro Andy bych dodal, že vražda Politkovské je stejným zločinem jako vražda Kasztnera.

Svatá alliance po paroubkovsku

via Bohumil Doležal. Jiří Paroubek 1. 7. 2009 zveřejnil text, kde se na okraji vyjádřil ke svým rozhovorům s Putinem: "Premiér Putin na setkání se mnou hovořil o tom, že nabídne Evropě a USA strategické partnerství na bázi křesťanské civilizace. To jistě stojí za zvážení. Nemíníme bojovat bitvy, které jsme již vybojovány. Reálné hrozby mohou dnes jít odjinud."

Bohumil Doležal to kommentuje: "A na bázi křesťanské civilizace nás pak jako správný ruský imperialista, jehož hluboce zažitou zbožnost nechci nijak zpochybňovat, po ruském způsobu sežere. Mám podezření, že by to panu Paroubkovi zas tak až moc nevadilo, pokud by přitom on zůstal v ČPR (České pravoslavné republice) u vesla."

Není většího důkazu, že ruská zahraniční politika je naprosto konstantní, bez ohledu na régime. Jurodivý nápad cara Alexandra I. tak znovu ožívá. Na základě imperativu p. Zemana vás vyzývám, abyste si všichni ten úchvatný dokument přečetli celý.

Ukázka: "the three allied Princes looking on themselves as merely designated by Providence to govern three branches of the One family, namely, Austria, Prussia, and Russia, thus confessing that the Christian world, of which they and their people form a part, has in reality no other Sovereign than Him to whom alone power really belongs, because in Him alone are found all the treasures of love, science, and infinite wisdom, that is to say, God, our Divine Saviour, the Word of the Most High, the Word of Life."

20. června 2009

Vavákův názor na Rusy

via Jaromír Slomek. Z roku 1800:
Těch Rusů, našich hostí,
již máme všichni dosti
Jestli tu dlouho budou,
učiní zemi chudou,
an prve málo měla,
neb všechna zhubeněla
skrz tak dlouhý čas vojny
a živení lid zbrojný...
Kdo ty Rusy trochu zkusí
o škodách povídat musí

10. června 2009

Ethnické složení Sovnarkomu

motto: "V první fasi revoluce bylo židovských komisařů přes 90 %" Vodník

Ve skutečnosti byl v 15členném Sovnarkomu jeden jediný Žid: Trockij. V dalších letech to bylo podobné: "При Ленине среди 15 членов Совнаркома был один еврей (Троцкий) и один грузин (Сталин). Все остальные были русскими. После смерти Ленина председателем Совнаркома стал Алексей Иванович Рыков. У Солженицына он упомянут мельком ("этнически русский" деятель партийной оппозиции Сталину), но о том, что Рыков 6 лет возглавлял правительство России, - ни слова. Из 8 заместителей Рыкова - один еврей (Каменев), один латыш, один украинец, двое грузин и трое русских. С 1923 по 1930 год наркомами были 23 человека: пятеро евреев (среди них - те же Троцкий и Каменев), один молдаванин (Фрунзе), один поляк (Дзержинский), один латыш (Рудзутак), один армянин (Микоян), двое грузин (Сталин и Орджоникидзе); остальные 12 (более половины, не считая Рыкова) - русские."

Motto článku tedy není ničím jiným než antisemitským blouzněním, v rozporu s fakty.

9. června 2009

Ethnické složení ÚV SDDSR(b)

Protože Astr tady neustále papouškuje nesmyslná tvrzení antisemitů o tom, že ÚV SDDSR(b) byl převážně židovský (včetně takové absurdity, že eser a ethnický Rus (popův syn!) Kerenskij byl členem ÚV SDDSR(b)), místo toho, aby si to ověřil v seriosních pramenech, rozhodl jsem se, že to uvedu na pravou míru. Snad to konečně umožní, aby se na tuto strašnou událost, VŘSR, dívali objektivněji a nevybírali si fakta podle apriorní these.

V srpnu 1917 se bolševici (Lenin) sloučili s mežrajonci (Trockij). Ve 29členném 6. ÚV bylo 8 Židů, tj. 28 %. Ethnických Rusů bylo 14, tj. 49 %. Konkrétně:
  1. Rus Fjodor Sergejev – Artjom (1883–1921),
  2. Lotyš Jānis Bērziņš (1889–1938),
  3. Rus Andrej Sergejevič Bubnov (1883–1940),
  4. Rus Nikolaj Ivanovič Bucharin (1888–1938),
  5. Polák Feliks Dzierżyński (1877–1926),
  6. Žid Grigorij Jevsejevič Radomyslskij – Zinovjev (1883–1936): zvolen 132 hlasy,
  7. Žid Lev Borisovič Rosenfeld – Kameněv (1883–1936): zvolen 131 hlasy,
  8. Ruska Alexandra Michailovna Kollontaj (1872–1952),
  9. Rus Nikolaj Nikolajevič Krestinskij (1883–1938),
  10. Žid Vladimir Iljič Uljanov – Lenin (1870–1924): zvolen 133 hlasy,
  11. Rus Vladimir Pavlovič Miljutin (1884–1937),
  12. Ukrajinec Matvej Konstantinovič Muranov (1873–1959),
  13. Rus Viktor Pavlovič Nogin (1878–1924),
  14. Rus Alexej Ivanovič Rykov (1881–1938)
  15. Žid Jakov Michailovič Sverdlov (1885–1919),
  16. Lotyš Ivars Smilga (1892–1937),
  17. Žid Grigorij Jakovlevič Brilliant – Sokolnikov (1888–1939),
  18. Gruzínec Josef Besarionis dze Džugašvili – Stalin (1878–1953),
  19. Žid Lev Davidovič Bronstein – Trockij (1879–1940): zvolen 131 hlasy,
  20. Žid Mojsej Solomonovič Urickij (1873–1918)
  21. Armén Stepan Gevorgi Šaumjan (1878–1918);
  22. kandidát: Gruzínec Prokopius Aprasionovič Džaparidze (1880–1918),
  23. kandidát: Žid Adolf Abramovič Joffe (1883–1927),
  24. kandidát: Rus Alexej Semjonovič Kiseljov (1879–1937),
  25. kandidát: Rus Georgij Ippolitovič Oppokov – Lomov (1888–1937),
  26. kandidát: Rus Jevgenij Alexejevič Preobraženskij (1886–1937),
  27. kandidát: Ukrajinec Mykola Oleksijovyč Skrypnyk (1872–1933),
  28. kandidátka: Ruska Jelena Dmitrijevna Stasova (1873–1966),
  29. kandidátka: Ruska Varvara Nikolajevna Jakovleva (1884–1941).
V ÚV KSR zvoleném na VII. sjezdu, který měl 23 členů, bylo 7 Židů, tj. 30 %. Ethnických Rusů bylo 9, tj. 39 %. Konkrétně:
  1. Rus Artjom,
  2. Rus Bucharin,
  3. Rus Michail Fjodorovič Vladimirskij (1874–1951),
  4. Polák Dzierżyński,
  5. Žid Zinovjev,
  6. Rus Krestinskij,
  7. Žid Michail Laševič (1884–1928),
  8. Žid Lenin: zvolen 34 hlasy,
  9. Žid Sverdlov,
  10. Lotyš Smilga,
  11. Žid Sokolnikov,
  12. Gruzínec Stalin: zvolen 32 hlasy,
  13. Ruska Stasova,
  14. Žid Trockij: zvolen 34 hlasy,
  15. Rus Vasilij Šmidt (1886–1938);
  16. kandidát: Lotyš Bērziņš,
  17. kandidát: Žid Joffe,
  18. kandidát: Rus Kiseljov,
  19. kandidát: Rus Lomov,
  20. kandidát: Ukrajinec Grigorij Ivanovič Petrovskij (1878–1958),
  21. kandidát: Lotyš Pēteris Stučka (1865–1932),
  22. kandidát: Žid Urickij,
  23. kandidát: Rus Alexander Gavrilovič Šljapnikov (1885–1937).
Z toho je jasně vidět, že Židé ve vedení bolševiků byli vždy jen menšinou a naopak Rusové vždy jasnou většinou.

Updated.