Nejmenovaný uživatel uvedl na Psu tyto 4 důvody PRO umístění americké protiraketové základny na území ČR.
1.) protiraketová základna bude americká. Bude mít americké velitele a ti budou podřízeni americké vládě. Organizace NATO ani ČR nebude mít na řízení této základny vůbec žádný vliv.
2.) Americká základna tak bude na našem území primárně hájit americké zájmy - a to i na úkor zájmů našich. (pozn. Vodníka: tyto dva argumenty uvedl předřečník jako argumenty proti; našemu diskutérovi slouží tyto aspekty problému jako argumenty pro). Naše zájmy hájí Špidla, Ransdorf, Železný a Bobošíková. Možná by ty rakety měly být namířeny na Brusel.
3.) Americká vláda lže, jako když tiskne, ovšem proti české vládě je Mirek Dušín.
4.) Americké vládě nemusím věřit báchorky, ale že tu bude nakýblovaný někdo, kdo dá jasně najevo ruským papalášům, kteří se dosud nezbavili zvyků nabraných ve dvacátém století, aby dali ruce pryč od ČR, to je jedině dobře.
Osobně považuji tento postoj (na Psu velice salonfähig) za vlastizradu.
30. června 2006
Obyčejný katholický terrorista
Většině z Vás jméno Sean Kelly nic neřekne. Je to jeden z mnoha katholických vrahů. Osobně zavraždil 9 lidí, z toho jedna byla těhotná žena a jedna byla holčička. Britská spravedlnost mu udělila 9x doživotí: "This wanton slaughter of so many innocent people must rank as one of the most outrageous atrocities endured by the people of this province in the last quarter of a century."
Nicméně i tento sprostý vrah byl po 7 a 3/4 roce propuštěn na svobodu. Katholíci, jak známo drží při sobě. Domnívám, že tento těžký zločinec je Cynikovi milejší než kterýkoliv kommunista. Katholík se totiž vyzpovídá a vše je v pořádku, vše je odpuštěno. Proto se můžete podívat na seznam jemu podobných katholíků.
Nicméně i tento sprostý vrah byl po 7 a 3/4 roce propuštěn na svobodu. Katholíci, jak známo drží při sobě. Domnívám, že tento těžký zločinec je Cynikovi milejší než kterýkoliv kommunista. Katholík se totiž vyzpovídá a vše je v pořádku, vše je odpuštěno. Proto se můžete podívat na seznam jemu podobných katholíků.
Bludný kruh
P. Zeman sepsal obsáhlý příspěvek, v němž se ptá, proč jsou mé texty tak polemické.
Je to problém křesťanské morální zásady: "Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem." Máme se jí řídit? Pokud se jí budeme řídit, bude to mít positivní důsledky? To je asi nejdůležitější otázka ethiky dneška.
Já se touto zásadou neřídím. Dne 23. 9. 2005 jsem na Sprchu napsal věcný text, prostý jakýchkoliv osobních útoků (dostal 4 dokonce i od trolla všech trollů, Petra Mauleho). Jaké reakce se mi dostalo? Klan se semknul do jednoho šiku a své fustrace si kompensoval tak, že mne hnal holí: "Takže sem zase začnete nalejzat všichni zpátky?" (Max), "LOL, to jsem rád, že někoho taky napadlo to co mne:))" (Prokop), "bude nás víc:)- nt" (Andyo) etc. Může se mi někdo divit, že jsem té žumpě dával na Vrbě sežrat, až to p. Juchelkovi začalo vadit?
Když jsem na Sprchu napsal v únoru 2006 znovu, už jsem nic positivního nečekal. To, že si Jezovec své komplexy méněcennosti bude léčit tím, že mne zablokuje podlým způsobem, mne však opět překvapilo. Ale co čekat od Žumpy?
Od té doby se do mne žumpaři občas strefují, zejména jistý p. Maule. Kdybych měl reagovat na každý jeho trolling, nedělal bych nic jiného. Ale občas si mne vezme na paškál také Kapitán, který ze zásady odmítá sem psát, ačkoliv mu nic nebrání. Tak proč bych měl nedostatky jeho vzdělání šanovat?
Je to problém křesťanské morální zásady: "Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem." Máme se jí řídit? Pokud se jí budeme řídit, bude to mít positivní důsledky? To je asi nejdůležitější otázka ethiky dneška.
Já se touto zásadou neřídím. Dne 23. 9. 2005 jsem na Sprchu napsal věcný text, prostý jakýchkoliv osobních útoků (dostal 4 dokonce i od trolla všech trollů, Petra Mauleho). Jaké reakce se mi dostalo? Klan se semknul do jednoho šiku a své fustrace si kompensoval tak, že mne hnal holí: "Takže sem zase začnete nalejzat všichni zpátky?" (Max), "LOL, to jsem rád, že někoho taky napadlo to co mne:))" (Prokop), "bude nás víc:)- nt" (Andyo) etc. Může se mi někdo divit, že jsem té žumpě dával na Vrbě sežrat, až to p. Juchelkovi začalo vadit?
Když jsem na Sprchu napsal v únoru 2006 znovu, už jsem nic positivního nečekal. To, že si Jezovec své komplexy méněcennosti bude léčit tím, že mne zablokuje podlým způsobem, mne však opět překvapilo. Ale co čekat od Žumpy?
Od té doby se do mne žumpaři občas strefují, zejména jistý p. Maule. Kdybych měl reagovat na každý jeho trolling, nedělal bych nic jiného. Ale občas si mne vezme na paškál také Kapitán, který ze zásady odmítá sem psát, ačkoliv mu nic nebrání. Tak proč bych měl nedostatky jeho vzdělání šanovat?
29. června 2006
Zápas s fašismem na wikipedii
V poslední době jsem příliš nesledoval zápas s fašismem na wikipedii. Ukazuje se, že jsem kommunitu těžce podcenil, neboť fašisté (Koukal & SlimVirgin) jsou v menšině a slušní lidé ve většině.
Bohužel wikipedie postrádá jakýkoliv rozumný nástroj k prosazení demokratického rozhodnutí. Officiální pravidlo tak nadále vyjadřuje zvůli menšiny, která se neštítí podvodů: "I've restored the off-wiki attack section, as I'm not aware that it's seriously disputed. SlimVirgin (talk) 13:01, 23 May 2006 (UTC)"
Bohužel wikipedie postrádá jakýkoliv rozumný nástroj k prosazení demokratického rozhodnutí. Officiální pravidlo tak nadále vyjadřuje zvůli menšiny, která se neštítí podvodů: "I've restored the off-wiki attack section, as I'm not aware that it's seriously disputed. SlimVirgin (talk) 13:01, 23 May 2006 (UTC)"
Pozdní poučení pro Kapitána
Není se co divit, že Kapitán jako prototyp všech konformistů nezná oběti kommunistického régimu. Jednou z nejznámějších je Vojtěch Dundr (25. 12. 1879 – 7. 9. 1957), přední odborář (kovák) a sociální demokrat, který umřel v kommunistickém kriminále přes protesty světové veřejnosti. V roce 2001 dostal od Havla řád T. G. Masaryka II. třídy.
Názor KSČ na něj, Kapitánovi asi bližší: "Pravicový sociálnědemokratický senátor, od r. 1926 generální tajemník sociálnědemokratické strany. Znám jako odpůrce jednoty dělnické třídy, přisluhovač kapitalistů, pomáhající rozbíjet stávkové hnutí dělnictva. Za okupace spolupracoval s gestapem, po únoru 1948 se zúčastnil ve službách cizích imperialistů záškodnického spiknutí proti republice a byl odsouzen jako velezrádce."
Názor KSČ na něj, Kapitánovi asi bližší: "Pravicový sociálnědemokratický senátor, od r. 1926 generální tajemník sociálnědemokratické strany. Znám jako odpůrce jednoty dělnické třídy, přisluhovač kapitalistů, pomáhající rozbíjet stávkové hnutí dělnictva. Za okupace spolupracoval s gestapem, po únoru 1948 se zúčastnil ve službách cizích imperialistů záškodnického spiknutí proti republice a byl odsouzen jako velezrádce."
K Rathově výroku
Pravicová média zhusta citují pouze Rathův názor, že se Němcová chová jako zlodějka rohlíků v samoobsluze. Už ale z účelových důvodů necitují fakt, že se Němcová chovala jako papaláš, když umožnila zneužívat své služební vozidlo svými příbuznými.
Cynikova obsáhlá polemika
Cynik na svém blogu uveřejnil obsáhlou polemiku s mým článkem Velký irský hladomor. Výcuc ze svých tendenčních názorů zveřejnil i na wiki; jednostrannost a zaujatost je pro tuto rádobyencyklopedii typická (N. B., že nic z toho neobsahoval Cynikův zdroj, ze kterého opisoval). Pomineme-li příšernou grafickou úpravu, co Cynik píše?
Irové, jsou jak známo, katholíci. Proto je Cynik bude hájit za každou cenu. Zřejmě bych měl napsal článek o irských katholických terroristech. Uviděli bychom, zda by Cynik hájil i je.
Nejprve Cynik polemisuje s Neználkem. K tomu bych dodal: Neschopností se nemůžete provinit. Neschopnost je vždy bez volní složky zavinění, nelze tam tedy dovodit ani nedbalost. Pokud by britská vláda byla pouze neschopná, nenesla by na irském hladomoru žádnou vinu.
Britská vláda prý nebyla ochotna pomoci Irům na státní úrovni. Pomiňme teď fakt, že k tomu, abyste mohl někomu pomoci, musíte toho být schopen. V letech v letech 1841–1846 byl premiérem Sir Robert Peel. Ten Irsku pomoci chtěl. Osobně tlačil na zrušení obilních zákonů, ale nebyl všemocný. Proto jejich zrušení trvalo tak dlouho a stálo ho politickou kariéru.
Cynik objevuje banalitu, že špatně živení lidé snáze podlehnout epidemii. Ano, to však neznamená, že je v lidských silách tomu zabránit. Proto jsem uváděl španělskou chřipku, byť jsem si byl samozřejmě vědom, že se jedná o celosvětová čísla.
Napsal jsem, že charita vařila polévky 3 000 000 domácností (ve skutečnosti mělo být lidí; v Irsku té doby tolik domácností nebylo). Cynik vítězoslavně dodává: "navíc většinu z nich skutečně živila charita". Fakt se stane více pravdivým, pokud skane z Cynikových posvátných úst? K Cynikově svérázné terminologii jen dodám, že nejsou církevní a "občanské" (sic!) spolky, nýbrž jen spolky. Pouze pro Cynika jsou církevní spolky něco víc než prašivé "občanské", protože jsou zřejmě neobčanské.
Jistě, že na zaostalosti Irska měli Britové svůj podíl, jak Cynik opět objevuje Ameriku, stejně jako měl SSSR podíl na zaostalosti ČSSR. Nicméně Britové Irům nijak nebránili, aby byli vyspělejší, stejně jako Rusové nebránili Čechům.
Ve svém stručném článečku nemohu popsat všechno. O nespravedlivosti britských zákonů o Irsku jsem nepsal, protože by celý článek musel být 10x delší, stejně jako o ní nepsal Cynik ve své propagandě pro wiki. Vidí si ten chlapec vůbec do úst? Jak však píše Britannica: "A commission was set up to inquire into the relations between landlord and tenant." Výsledkem její práce byly The Encumbered Estates Acts, 1848 and 1849.
Zrušení obilních zákonů rozhodně nebylo kvůli tlaku "průmyslníků, kteří si od toho slibovali větší přísun levnější pracovní síly," jak se Cynik plete.
První velký irský hladomor (Great Irish Famine, 1740-1741) jsem uvedl jako pars pro toto, protože byl typický. Chtěl bych vidět, jak se doba pouze 25 let po skončení napoleonských válek podstatně lišila od doby 60 let před jejich zahájením.
Tvrzení, že "část politické reprezentace Británie vyjádřila uspokojení nad hladomorem a považovala za výhodné, pokud se s jeho pomocí zredukuje irské obyvatelstvo," jsem neuvedl proto, že mi není známo a chtěl bych, aby Cynik tuto pomluvu doložil a rovněž tak jeho další mlhavá obvinění. UK vláda měla být podle fanatického anglofoba všemocná. Přitom nic nezmohla ani ruská vláda o 20 let později.
Irové, jsou jak známo, katholíci. Proto je Cynik bude hájit za každou cenu. Zřejmě bych měl napsal článek o irských katholických terroristech. Uviděli bychom, zda by Cynik hájil i je.
Nejprve Cynik polemisuje s Neználkem. K tomu bych dodal: Neschopností se nemůžete provinit. Neschopnost je vždy bez volní složky zavinění, nelze tam tedy dovodit ani nedbalost. Pokud by britská vláda byla pouze neschopná, nenesla by na irském hladomoru žádnou vinu.
Britská vláda prý nebyla ochotna pomoci Irům na státní úrovni. Pomiňme teď fakt, že k tomu, abyste mohl někomu pomoci, musíte toho být schopen. V letech v letech 1841–1846 byl premiérem Sir Robert Peel. Ten Irsku pomoci chtěl. Osobně tlačil na zrušení obilních zákonů, ale nebyl všemocný. Proto jejich zrušení trvalo tak dlouho a stálo ho politickou kariéru.
Cynik objevuje banalitu, že špatně živení lidé snáze podlehnout epidemii. Ano, to však neznamená, že je v lidských silách tomu zabránit. Proto jsem uváděl španělskou chřipku, byť jsem si byl samozřejmě vědom, že se jedná o celosvětová čísla.
Napsal jsem, že charita vařila polévky 3 000 000 domácností (ve skutečnosti mělo být lidí; v Irsku té doby tolik domácností nebylo). Cynik vítězoslavně dodává: "navíc většinu z nich skutečně živila charita". Fakt se stane více pravdivým, pokud skane z Cynikových posvátných úst? K Cynikově svérázné terminologii jen dodám, že nejsou církevní a "občanské" (sic!) spolky, nýbrž jen spolky. Pouze pro Cynika jsou církevní spolky něco víc než prašivé "občanské", protože jsou zřejmě neobčanské.
Jistě, že na zaostalosti Irska měli Britové svůj podíl, jak Cynik opět objevuje Ameriku, stejně jako měl SSSR podíl na zaostalosti ČSSR. Nicméně Britové Irům nijak nebránili, aby byli vyspělejší, stejně jako Rusové nebránili Čechům.
Ve svém stručném článečku nemohu popsat všechno. O nespravedlivosti britských zákonů o Irsku jsem nepsal, protože by celý článek musel být 10x delší, stejně jako o ní nepsal Cynik ve své propagandě pro wiki. Vidí si ten chlapec vůbec do úst? Jak však píše Britannica: "A commission was set up to inquire into the relations between landlord and tenant." Výsledkem její práce byly The Encumbered Estates Acts, 1848 and 1849.
Zrušení obilních zákonů rozhodně nebylo kvůli tlaku "průmyslníků, kteří si od toho slibovali větší přísun levnější pracovní síly," jak se Cynik plete.
První velký irský hladomor (Great Irish Famine, 1740-1741) jsem uvedl jako pars pro toto, protože byl typický. Chtěl bych vidět, jak se doba pouze 25 let po skončení napoleonských válek podstatně lišila od doby 60 let před jejich zahájením.
Tvrzení, že "část politické reprezentace Británie vyjádřila uspokojení nad hladomorem a považovala za výhodné, pokud se s jeho pomocí zredukuje irské obyvatelstvo," jsem neuvedl proto, že mi není známo a chtěl bych, aby Cynik tuto pomluvu doložil a rovněž tak jeho další mlhavá obvinění. UK vláda měla být podle fanatického anglofoba všemocná. Přitom nic nezmohla ani ruská vláda o 20 let později.
Jak agressivní pravičáci manipulují s čísly
Zaujal mne tento příspěvek: "sjednocením sazeb DPH na 15% potraviny nezdraží, naopak.. Bude levnější veškeré zboží (teď se kupuje za 19%) a tím i levnější vstupy což mírné zvýšení (o 7%) cen potravin rozhodně kompenzuje. Na cenu potravin mají rozhodující vliv jiné faktory, jako o 50% vyšší cena ropy.. Jestli bude rohlík stát 2.00 Kč či 2.05 Kč je naprosto jedno. Když stoupne zase cena ropy, bude se prodávat za 2.50 Kč."
I pokud by se zákonem uložené zdražení potravin o 10 % do konečné ceny promítlo pouze o 7 %, tak by rohlík zdražil ze 2 Kč na 2,14 Kč. Naproti tomu, pokud cena ropy vzroste o 50 %, na základě jakého výpočtu by se měla do ceny rozhlíku promítnou pouze z poloviny?
Dále autor tvrdí: "Sblížení sazeb DPH na jedinou stejně bude kvůli EU muset ČR udělat." Nebude.
I pokud by se zákonem uložené zdražení potravin o 10 % do konečné ceny promítlo pouze o 7 %, tak by rohlík zdražil ze 2 Kč na 2,14 Kč. Naproti tomu, pokud cena ropy vzroste o 50 %, na základě jakého výpočtu by se měla do ceny rozhlíku promítnou pouze z poloviny?
Dále autor tvrdí: "Sblížení sazeb DPH na jedinou stejně bude kvůli EU muset ČR udělat." Nebude.
27. června 2006
Umělá polarisace II
Dne 5. 6. 2006 jsem psal o umělé předvolební polarisaci. Nyní již o ní píší též officiální média:
Bohumil Doležal s tím však nesouhlasí: "Aniž bych chtěl jakkoli omlouvat ODS, nemohu si odpustit poznámku, že k polarizaci společnosti přispěl v první řadě Paroubkův nemravný plán na menšinovou vládu ČSS s komunistickou podporou, a že v tomto případě byla polarizace na místě. Ten plán, který, jak to vypadá, neprošel jen o fous a jen prozatím, polarizoval společnost právem."
"Motory byly ve volební kampani vytáčeny na doraz. Diváci rallye fandili jako o život. ODS a soc. dem. postavily své kampaně na maximální polarizaci společnosti a každá strana doufala, že strhne víc příznivců než soupeř, aby mohla vládnout.Alexandr Mitrofanov: Pantátové se musí scházet. In Právo 23. 6. 2006, p. 9.
To se nepovedlo. Marketingové burcování obav a strachu v lidech dotlačilo houfy zprava i zleva téměř na pokraj nesnášenlivosti. Jak by to mohlo vypadat, ukázaly manýry účastníků protiparoubkovských demonstrací na Václavském náměstí.
Tato společnost ale sama o sobě není nakloněna politickým trhlinám jdoucím napříč rodinami nebo mileneckými dvojicemi. Jakmile auta začala brzdit, zjistilo se, že tou stosedmdesátkou se stále řítit nedá. A že patrně nastane odklon kyvadla do protilehlé podoby - volání po stabilitě, za kterou jsou politici placeni."
Bohumil Doležal s tím však nesouhlasí: "Aniž bych chtěl jakkoli omlouvat ODS, nemohu si odpustit poznámku, že k polarizaci společnosti přispěl v první řadě Paroubkův nemravný plán na menšinovou vládu ČSS s komunistickou podporou, a že v tomto případě byla polarizace na místě. Ten plán, který, jak to vypadá, neprošel jen o fous a jen prozatím, polarizoval společnost právem."
26. června 2006
Jen pro úplnost
Vážený pane,
můj spor s Wikipedií, resp. se správci její české části, jsou popsány na Iuridictu. Přečtěte si to, není to dlouhý text a celý bych ho podepsal i dnes.
Od doby, kdy jsem tento text psal (tj. vloni v září), se česká Wikipedie začala ještě daleko víc podobat tomu, co se ve vojenské mluvě označuje jako „buzerplac“. Neoblíbení uživatelé jsou dlouhodobě blokováni (pan Hedvíček na 9 měsíců, pan Z. trvale, pan Vaňo opakovaně i na několik týdnů), nováčci mají stále těžší život a odcházejí jinam – největších výstřelků se dopouštějí jistý Vojtěch Hála (přezdívka: egg), student matfyzu, a Ignác Pospíšil (Cinik), biolog – kvůli nim odešly možná už stovky perspektivních a pracovitých editorů. Bohužel, sami správci se navzájem poplácávají po ramenou, udělují si různá ocenění a problémy nechtějí vidět.
Konkrétně k Vašim otázkám:
>Předpokládám, že jedním z důvodů jistě bude Vaše přátelství s V. Z. a jeho zablokování.
Vůbec ne, pracoval jsem i po jeho zablokování na svých heslech dál, snažil jsem se sporům vyhýbat; jsem, myslím, celkem tolerantní člověk, nevyhledávám konflikty. Když ale ve vztahu k mým článkům nebylo respektováno pravidlo tolerance pravopisných variant, a byl jsem za psaní „fráse“ zablokován, v práci na Wikipedii jsem nepokračoval. Od té doby tam edituji zcela minimálně, přesto jsem byl za trest mnohokrát blokován znovu, vesměs za kritiku správců, v poslední době dokonce jen za její náznaky.
Kromě toho, kdykoli vyslovím názor, že určitý uživatel by neměl být v arbitráži (což je svérázně pojímané „trestní řízení“ na wikipedii) souzen a postavím se formálně na jeho stranu, dostanu automaticky týdenní nebo dvoutýdenní blok – důvody už se ani neřeší, je to prostě trest za vyjádření názoru.
Jistě chápete, že snažit se za těchto okolností o psaní hesel by bylo jaksi pošetilé.
>Měl jste i Vy osobně s někým problém?
Ovšem – nejvíc neoprávněných bloků byly od egga a od uživatele Ludek.
>Předpokládám, že tedy máte na pravopis stejný názor jako V. Z.
Kolega Z. prosazuje pravopisné formy z doby Ottova slovníku naučného (např. tedy i „kommunismus“), já jsem stoupencem toho, že by pravopis měl odrážet povahu textu, proto např. v tomto e-mailu píšu „úzus“ nebo „hypotéza“, kdežto v žalobě bych zřejmě napsal „usus“ nebo „hypothesa“. Nikomu ovšem nebráním, aby používal takový úzus, jaký pokládá za nejlepší, a v tom jsem s V. Z. zajedno. Tuto zásadu se nepodařilo na Wikipedii prosadit, tam je nyní povinný progesivistický styl („teze“, „verze“, „kurz“…), přestože Pravidla českého pravopisu v řadě případů připouštějí dublety.
S úctou,
T.P.
-----------------------------------------
Tomáš Pecina
Slezská 56
120 00 Praha 2
Tel.: 724029083
Tel.: 222211784
Fax: 222211785
E-mail: tomas@pecina.cz
Internet: http://www.pecina.cz
můj spor s Wikipedií, resp. se správci její české části, jsou popsány na Iuridictu. Přečtěte si to, není to dlouhý text a celý bych ho podepsal i dnes.
Od doby, kdy jsem tento text psal (tj. vloni v září), se česká Wikipedie začala ještě daleko víc podobat tomu, co se ve vojenské mluvě označuje jako „buzerplac“. Neoblíbení uživatelé jsou dlouhodobě blokováni (pan Hedvíček na 9 měsíců, pan Z. trvale, pan Vaňo opakovaně i na několik týdnů), nováčci mají stále těžší život a odcházejí jinam – největších výstřelků se dopouštějí jistý Vojtěch Hála (přezdívka: egg), student matfyzu, a Ignác Pospíšil (Cinik), biolog – kvůli nim odešly možná už stovky perspektivních a pracovitých editorů. Bohužel, sami správci se navzájem poplácávají po ramenou, udělují si různá ocenění a problémy nechtějí vidět.
Konkrétně k Vašim otázkám:
>Předpokládám, že jedním z důvodů jistě bude Vaše přátelství s V. Z. a jeho zablokování.
Vůbec ne, pracoval jsem i po jeho zablokování na svých heslech dál, snažil jsem se sporům vyhýbat; jsem, myslím, celkem tolerantní člověk, nevyhledávám konflikty. Když ale ve vztahu k mým článkům nebylo respektováno pravidlo tolerance pravopisných variant, a byl jsem za psaní „fráse“ zablokován, v práci na Wikipedii jsem nepokračoval. Od té doby tam edituji zcela minimálně, přesto jsem byl za trest mnohokrát blokován znovu, vesměs za kritiku správců, v poslední době dokonce jen za její náznaky.
Kromě toho, kdykoli vyslovím názor, že určitý uživatel by neměl být v arbitráži (což je svérázně pojímané „trestní řízení“ na wikipedii) souzen a postavím se formálně na jeho stranu, dostanu automaticky týdenní nebo dvoutýdenní blok – důvody už se ani neřeší, je to prostě trest za vyjádření názoru.
Jistě chápete, že snažit se za těchto okolností o psaní hesel by bylo jaksi pošetilé.
>Měl jste i Vy osobně s někým problém?
Ovšem – nejvíc neoprávněných bloků byly od egga a od uživatele Ludek.
>Předpokládám, že tedy máte na pravopis stejný názor jako V. Z.
Kolega Z. prosazuje pravopisné formy z doby Ottova slovníku naučného (např. tedy i „kommunismus“), já jsem stoupencem toho, že by pravopis měl odrážet povahu textu, proto např. v tomto e-mailu píšu „úzus“ nebo „hypotéza“, kdežto v žalobě bych zřejmě napsal „usus“ nebo „hypothesa“. Nikomu ovšem nebráním, aby používal takový úzus, jaký pokládá za nejlepší, a v tom jsem s V. Z. zajedno. Tuto zásadu se nepodařilo na Wikipedii prosadit, tam je nyní povinný progesivistický styl („teze“, „verze“, „kurz“…), přestože Pravidla českého pravopisu v řadě případů připouštějí dublety.
S úctou,
T.P.
-----------------------------------------
Tomáš Pecina
Slezská 56
120 00 Praha 2
Tel.: 724029083
Tel.: 222211784
Fax: 222211785
E-mail: tomas@pecina.cz
Internet: http://www.pecina.cz
Parnell a Paroubek
Někdy život přináší nečekané paralely. Zaujal mne vztah médií a politika, který se zdá být totožný u Parnella a Paroubka.
Kdo to byl Charles Stewart Parnell (1846–1891)? Od roku 1875 byl poslancem Dolní sněmovny. V ospalé frakci pro samosprávu se okamžitě proslavil zavedením obstrukcí – tento úspěch o 100 let později zopakoval Arthur Scargill se svými létajícími hlídkami proti stávkokazům.
Tato technika byla velice úspěšná, takže 31letý Parnell nahradil mdlého Isaaca Butta (1813–1879) jako představitel irského politického národa. V roce 1879 se dokonce postavil do čela radikálního mimoparlamentního hnutí Irish Land League. V této své funkci dokázal zabránit odchodu Irů ze Sněmovny, kterážto nesmyslná Palackého taktika tak devastavala českou politiku té doby.
Parnell byl politik nového typu: měl na shromážděních silná slova, ale jeho skutky byly umírněné. Když establismentu nepomohlo jeho uvěznění, zkusil ho diskreditovat mediálně. A zde přichází podobnost s Paroubkem, Kubiceho affairou. Dne 18. dubna 1887 The Times publikovaly facsimile dopisu, jenž údajně napsal Parnell a který schvaloval 2 politické vraždy (ubodání) o 5 let dříve. Za dva roky se autor padělku přiznal v křížovém výslechu a spáchal sebevraždu. V očích vládnoucích liberálů se Parnell stal z pochybného spojence hrdinou a mučedníkem.
Parnella nakonec zničilo to, co by dnes už nemělo žádný význam: cizoložství. Parnell dlouho žil s ženou svého kollegy. Když kapitán O'Shea zjistil, že po smrti tety své manželky už nebude dostávat žádnou apanáž, požádal o rozvod. Vina jeho manželky byla nepochybná, takže se ani nepokusila o obranu a manželství bylo rozvedeno.
Irové skandál s rozvodem vnímali jako další pokus o diskreditaci Parnella. Když se však ukázala realita, museli zaujnout jasné stanovisko. Pro britské svatouškovské liberály (Gladstone, Chamberlain) byl cizoložník morálně naprosto nepřijatelný. Frakce pro samosprávu se musela rozhodnout, co dál: Pokud podpoří Parnella, samospráva nebude. Pokud ho "popraví", budou loutky Angličanů. Většina se rozhodla ukončit Parnellovi kariéru se stejně pozoruhodnou statečností jako byla ukončena kariéra Thatcherové o 100 let později. Parnellovi nepomohlo ani to, že si O'Sheaovou vzal. Většina národa ho odmítla a Parnell ze žalu umřel několik měsíců na to.
Kdo to byl Charles Stewart Parnell (1846–1891)? Od roku 1875 byl poslancem Dolní sněmovny. V ospalé frakci pro samosprávu se okamžitě proslavil zavedením obstrukcí – tento úspěch o 100 let později zopakoval Arthur Scargill se svými létajícími hlídkami proti stávkokazům.
Tato technika byla velice úspěšná, takže 31letý Parnell nahradil mdlého Isaaca Butta (1813–1879) jako představitel irského politického národa. V roce 1879 se dokonce postavil do čela radikálního mimoparlamentního hnutí Irish Land League. V této své funkci dokázal zabránit odchodu Irů ze Sněmovny, kterážto nesmyslná Palackého taktika tak devastavala českou politiku té doby.
Parnell byl politik nového typu: měl na shromážděních silná slova, ale jeho skutky byly umírněné. Když establismentu nepomohlo jeho uvěznění, zkusil ho diskreditovat mediálně. A zde přichází podobnost s Paroubkem, Kubiceho affairou. Dne 18. dubna 1887 The Times publikovaly facsimile dopisu, jenž údajně napsal Parnell a který schvaloval 2 politické vraždy (ubodání) o 5 let dříve. Za dva roky se autor padělku přiznal v křížovém výslechu a spáchal sebevraždu. V očích vládnoucích liberálů se Parnell stal z pochybného spojence hrdinou a mučedníkem.
Parnella nakonec zničilo to, co by dnes už nemělo žádný význam: cizoložství. Parnell dlouho žil s ženou svého kollegy. Když kapitán O'Shea zjistil, že po smrti tety své manželky už nebude dostávat žádnou apanáž, požádal o rozvod. Vina jeho manželky byla nepochybná, takže se ani nepokusila o obranu a manželství bylo rozvedeno.
Irové skandál s rozvodem vnímali jako další pokus o diskreditaci Parnella. Když se však ukázala realita, museli zaujnout jasné stanovisko. Pro britské svatouškovské liberály (Gladstone, Chamberlain) byl cizoložník morálně naprosto nepřijatelný. Frakce pro samosprávu se musela rozhodnout, co dál: Pokud podpoří Parnella, samospráva nebude. Pokud ho "popraví", budou loutky Angličanů. Většina se rozhodla ukončit Parnellovi kariéru se stejně pozoruhodnou statečností jako byla ukončena kariéra Thatcherové o 100 let později. Parnellovi nepomohlo ani to, že si O'Sheaovou vzal. Většina národa ho odmítla a Parnell ze žalu umřel několik měsíců na to.
23. června 2006
Slovníček
Pokud rozumím anglickým pojmům dobře, tak
- Nationality je občanství, přesněji státní příslušnost,
- Domicile je trvalý pobyt a
- Habitual residence je bydliště.
Velký irský hladomor
Protože se tady neustále objevují obvinění britského státu, že zavinil smrt 500 000 až 1 000 000 (od 15 do 30 %) a emigraci dalšího 1 000 000 Irů, je třeba se podívat, jak to bylo ve skutečnosti.
Irové nejedli prakticky nic jiného než brambory, neboť mají vysokou nutriční hodnotu. Průměrné pole irského famáře mělo 2 až 6 hektarů. Na tak malé ploše nešlo pěstovat nic jiného, co by farmářovu rodinu uživilo.
Také nesmíme zapomínat na to, že v té době řádila epidemie cholery. Pro srovnání, španělská chřipka si vyžádala 30 000 000 obětí, ačkoliv v té době žádný hladomor nebyl.
Dále je třeba připomenout, že v době liberalismu stát nereguloval chování vlastníků. Soukromoprávní vztah mezi statkářem (protestantem) a farmářem (katholíkem) byl čistě jejich záležitostí.
Pokud uděláme komparaci s předchozími hladomory, nezjistíme nějakou odlišnost. Na hladomor obvykle umřelo více než 10 % lidí. Stát ještě v té době nebyl tak vyspělý, aby takovou katastrofu mohl zvládnout. Navíc obilní zákony ukládaly vysoká cla na dovoz obilí do Spojeného království. Dále zde byl logistický problém. I kdyby se loděmi podařilo dovést velké množství obilí, nešlo by ho urychleně distribuovat do vnitrozemí. Na druhé straně, charita vařila polévky 3 000 000 domácností. To není zase tak málo.
Zkrátka a dobře: Hladomor přišel v době, kdy vyvolal velkou pozornost, ale stát ještě neměl prostředky, jak ho potlačit.
Irové nejedli prakticky nic jiného než brambory, neboť mají vysokou nutriční hodnotu. Průměrné pole irského famáře mělo 2 až 6 hektarů. Na tak malé ploše nešlo pěstovat nic jiného, co by farmářovu rodinu uživilo.
Také nesmíme zapomínat na to, že v té době řádila epidemie cholery. Pro srovnání, španělská chřipka si vyžádala 30 000 000 obětí, ačkoliv v té době žádný hladomor nebyl.
Dále je třeba připomenout, že v době liberalismu stát nereguloval chování vlastníků. Soukromoprávní vztah mezi statkářem (protestantem) a farmářem (katholíkem) byl čistě jejich záležitostí.
Pokud uděláme komparaci s předchozími hladomory, nezjistíme nějakou odlišnost. Na hladomor obvykle umřelo více než 10 % lidí. Stát ještě v té době nebyl tak vyspělý, aby takovou katastrofu mohl zvládnout. Navíc obilní zákony ukládaly vysoká cla na dovoz obilí do Spojeného království. Dále zde byl logistický problém. I kdyby se loděmi podařilo dovést velké množství obilí, nešlo by ho urychleně distribuovat do vnitrozemí. Na druhé straně, charita vařila polévky 3 000 000 domácností. To není zase tak málo.
Zkrátka a dobře: Hladomor přišel v době, kdy vyvolal velkou pozornost, ale stát ještě neměl prostředky, jak ho potlačit.
22. června 2006
Dobrá zpráva pro Českou republiku
České mužstvo prohrálo s Itálií 2:0, takže na mistrovství světa končí. Je to dobrá zpráva pro Českou republiku, protože zůstaneme ušetřeni chauvinistických orgií, které by jinak následovaly.
20. června 2006
Ruský terror
Bolševici mají na svědomí nejvíce lidských životů v dějinách (v absolutních číslech). Podívejme se, zda měli nějaké předchůdce, nějaký vzor.
Národ, který na sousedství s Ruskem nejvíce doplatil, byli Poláci. Ačkoliv se uvádí, že Polsko přestalo existovat po třetím dělení (1795), není to úplná pravda. Brzy bylo obnoveno; nejprve jako Varšavské vévodství, později jako Polské království.
Polské království bylo v personální unii s Ruskem a velmoci mu garantovaly staré svobody. Nicméně starý despota, ruský car, je prakticky okamžitě (od roku 1819) porušoval. Když Polákům došla trpělivost, zahájili Listopadové povstání 1830. Ačkoliv na straně povstalců byly sympathie celé pokrokové Evropy (např. Karla Hynka Máchy), ruská přesila povstání rozdrtila. Do povstání byla zapojena téměř celá polská armáda a téměř všichni polští politici. Jako výsledek porážky bylo z Polska vyhnáno 6 000 předáků povstání a jejich statky konfiskovány. Byla rozpuštěna varšavská a vilenská universita. Řeckokatholická církev byla zakázána a věřící byli prohlášeni za pravoslavné (inspirace pro kommunistické Československo v roce 1950). Polská ústava byla nahrazena carovým organickým statutem.
Když hrabě Wielopolski, "polský Emanuel Moravec", ruský kollaborant od roku 1846, hodlal poslat buřičskou mládež do ruské armády, vypuklo zoufalé Lednové povstání 1863. Do dubna 1864 bylo zcela rozdrceno. Rusové účast v něm potrestalali řadou poprav (obětí byli vůdcové povstání Romuald Traugutt, Rafał Krajewski, Józef Toczyski, Roman Żuliński a Jan Jeziorański) a konfiskací, v nichž se proslavili zejména Teodor Berg a generální guvernér Muravjov (Михаи́л Никола́евич Муравьёв), "vilenský kat". Polské království bylo zrušeno a Polsko bylo prohlášeno za pouhou "Vistulskou zemi". Češi se opět vyznamenali. Tak jako František Kožík putoval za druhé světové války do Katyně, tak v roce 1867 Palacký a spol. putovali do Moskvy na národopisnou výstavu. V ovzduší genocidy polského národa to bylo chápáno jako gesto na podporu ruských snah: Mezi lety 1869–1874 byly zrušeny všechny polské střední školy, po roce 1885 všechny obecní základní školy. Cílem Rusů byla maximalisace negramotnosti. V roce 1905 tak v bývalém Polsku bylo méně škol a studentů než v roce 1815. Bylo extrémně těžké získat licenci na soukromou školu; všechny společenské a politické aktivity byly zakázány. Pro spravedlnost je nutno dodat, že podobná politika byla v Prusku.
Polsko bylo obnoveno rozhodnutím rakousko-uherského a německého císaře 5. listopadu 1916, přes protest Ruska, Francie i Británie. Teprve carova abdikace umožnila uznání polské nezávislosti i ze strany Ruska.
Národ, který na sousedství s Ruskem nejvíce doplatil, byli Poláci. Ačkoliv se uvádí, že Polsko přestalo existovat po třetím dělení (1795), není to úplná pravda. Brzy bylo obnoveno; nejprve jako Varšavské vévodství, později jako Polské království.
Polské království bylo v personální unii s Ruskem a velmoci mu garantovaly staré svobody. Nicméně starý despota, ruský car, je prakticky okamžitě (od roku 1819) porušoval. Když Polákům došla trpělivost, zahájili Listopadové povstání 1830. Ačkoliv na straně povstalců byly sympathie celé pokrokové Evropy (např. Karla Hynka Máchy), ruská přesila povstání rozdrtila. Do povstání byla zapojena téměř celá polská armáda a téměř všichni polští politici. Jako výsledek porážky bylo z Polska vyhnáno 6 000 předáků povstání a jejich statky konfiskovány. Byla rozpuštěna varšavská a vilenská universita. Řeckokatholická církev byla zakázána a věřící byli prohlášeni za pravoslavné (inspirace pro kommunistické Československo v roce 1950). Polská ústava byla nahrazena carovým organickým statutem.
Když hrabě Wielopolski, "polský Emanuel Moravec", ruský kollaborant od roku 1846, hodlal poslat buřičskou mládež do ruské armády, vypuklo zoufalé Lednové povstání 1863. Do dubna 1864 bylo zcela rozdrceno. Rusové účast v něm potrestalali řadou poprav (obětí byli vůdcové povstání Romuald Traugutt, Rafał Krajewski, Józef Toczyski, Roman Żuliński a Jan Jeziorański) a konfiskací, v nichž se proslavili zejména Teodor Berg a generální guvernér Muravjov (Михаи́л Никола́евич Муравьёв), "vilenský kat". Polské království bylo zrušeno a Polsko bylo prohlášeno za pouhou "Vistulskou zemi". Češi se opět vyznamenali. Tak jako František Kožík putoval za druhé světové války do Katyně, tak v roce 1867 Palacký a spol. putovali do Moskvy na národopisnou výstavu. V ovzduší genocidy polského národa to bylo chápáno jako gesto na podporu ruských snah: Mezi lety 1869–1874 byly zrušeny všechny polské střední školy, po roce 1885 všechny obecní základní školy. Cílem Rusů byla maximalisace negramotnosti. V roce 1905 tak v bývalém Polsku bylo méně škol a studentů než v roce 1815. Bylo extrémně těžké získat licenci na soukromou školu; všechny společenské a politické aktivity byly zakázány. Pro spravedlnost je nutno dodat, že podobná politika byla v Prusku.
Polsko bylo obnoveno rozhodnutím rakousko-uherského a německého císaře 5. listopadu 1916, přes protest Ruska, Francie i Británie. Teprve carova abdikace umožnila uznání polské nezávislosti i ze strany Ruska.
19. června 2006
Tupý cenzor mne zablokoval
vrbat24@seznam.cz
Tak jsem zase zablokovaný. Dostal jsem se do sporu s cynikem o určitém právním problému a prohrál jsem. Nebudu schopen dokázat, že adopce brání neumožňuje dědit ze zákona po pokrevních příbuzných - jsem zablokován, to se nedá nic dělat. Ostatně o tom právoplatně rozhodly soudy, to je potom všechno marné.
Tak jsem zase zablokovaný. Dostal jsem se do sporu s cynikem o určitém právním problému a prohrál jsem. Nebudu schopen dokázat, že adopce brání neumožňuje dědit ze zákona po pokrevních příbuzných - jsem zablokován, to se nedá nic dělat. Ostatně o tom právoplatně rozhodly soudy, to je potom všechno marné.
Mrkvičky strouhání a leccos jiného
Luděk Frýbort (Hannover) píše:
»Uvědomuji si, že bych měl napsat něco rozšafného k okolnostem právě proběhnuvších voleb, ale jednak je obtížné v nich hledat nějakou rozšafnost, jednak už o těch legracích bylo napsáno dost«.
Celý článek je na Bohemia News
»Uvědomuji si, že bych měl napsat něco rozšafného k okolnostem právě proběhnuvších voleb, ale jednak je obtížné v nich hledat nějakou rozšafnost, jednak už o těch legracích bylo napsáno dost«.
Celý článek je na Bohemia News
Báječný nový (tajný) svět
Joseph D. Douglass Jr., Ph. D.
V roce 1974 začaly z americké CIA unikat informace o choulostivém projektu MKULTRA, který se zabýval ovládáním lidského myšlení. Charakter tohoto projektu byl více poodhalen při kongresním šetření.
Článek přeložila Hana Catalanová a lze si jej přečíst na CS-club .
V roce 1974 začaly z americké CIA unikat informace o choulostivém projektu MKULTRA, který se zabýval ovládáním lidského myšlení. Charakter tohoto projektu byl více poodhalen při kongresním šetření.
Článek přeložila Hana Catalanová a lze si jej přečíst na CS-club .
17. června 2006
Jednotka 731
Dostal jsem řadu emailu se zoufalým nářkem, že pořád píši jen o Česku a že už z toho chudáci mají deprese. Takže dnešní článek bude o Japonsku, to by vás mělo duševně povznést.
Jednotka 731 byla japonská vojenská jednotka existující již před druhou světovou, která vešla ve známost svými zvrácenými a zvířeckými pokusy na lidech pod rouškou vědeckého výzkumu v Mandžurii. Běžní Japonci o dodnes o něčem takovém nevědí a ti kteří vědí, o tom vědět nechtějí - není vám to povědomé? Navíc císař Hirohito o tom zakázal mluvit a to je pro Japonce svaté. To je něco jako když to Čech dostal příkazem Strany.
Celá akce byla dílem jednoho muže. Shiro Ishii se narodil 25. června 1892 kousek od Tokia a byl velký vlastenec - což je společný jmenovatel a předpoklad pro pěkného hajzla ve většině tradičních národnostně homogenních zemích (na USA se to tedy jasně nevztahuje). Vystudoval medicínu v Kjótu a vstoupil do japonské armády jako chirurg. Později se vrátil na univerzitu doplnit vzdělání v bakteriologii, sérologii, preventivní medicíně a patologii. Už v té době se začal zabývat výzkumem v oblasti biologických zbraní - prostě typický vědec a akademik, jen pro svou vědu žijící.
V roce 1934 japonská armáda pověřila Shiro Ishii, aby vybudoval výzkumný a velmi opevněný komplex v Mandžurii, v místě jménem Pingfan. Přestože oficiálně v Mandžurii existoval od 1. března 1932 stát jménem Manchukuo, skutečným vládcem byla japonská kuantungská armáda, která si tam dělala, co chtěla. Stížnosti byly vyřizovány promptně i se stěžovatelem (není vám to povědomé?).
Původní výzkumný komplex byl vybudován v Charbinu (Harbin), na východním břehu řeky Sungari. Potřeba dodávek výzkumného materiálu (rozuměj lidí, na kterých by bylo možno dělat pokusy) byla okamžitá. Japonská tajná policie Kenpeitai ráda dodala stovky Rusů a Číňanů na pokusy. Tito pokusní králíci byli původně drženi ve sklepech japonského konzulátu v Charbinu. Soudruh konzul o něčem takovém jistěže neměl ani tušení, haha! K jakým svinstvům asi byly a jsou dodnes zneužívány české konzuláty po celém světě, nevíte? Celý objekt byl velice eufemisticky pojmenován v anglickém překladu jako „Kwantung Army Epidemic Prevention and Water Supply Unit" nebo také „Jednotka 731". Asi jako když Československo mělo v Koreji „Vojenskou nemocnici Československé vojenské mise".
Výzkumníci a vědci zkoumali v Charbinu tak zuřivě, že během dvou let jednotka měla přes 3 000 vědců a několikanásobek pokusných lidských králíků. Vědecká práce byla natolik zajímavá, že vědci využívali japonského systému „gakubatsu" (= já na bráchu, brácha na mne) a do Charbinu neustále přijížděli noví zájemci o vědeckou práci, ať už příbuzní, známí že studií, kolegové z univerzit a tak dále.
V roce 1936 se tedy začal stavět nový obrovský komplex budov a vězeňských bloků, který, světě div se, stojí dodnes ve vesnici Pingfan, 24 kilometrů na jih od Charbinu, speciální vojenská zóna, která zaměstnávala tisíce japonských vědců, techniků a vojáků. Pokusní králíci se nepočítali. Nebyli ostatně považováni za lidi, ale jen za „log number" - což později vedlo k tvrzením, že to celé byla jen továrna zpracovávající dřevěné klády.
Celý komplex byl rozdělen do osmi oddělení. První oddělení bylo jedním z několika oddělení, které se zabývaly bakteriologickým výzkumem na živých lidech, zkoumáním přenosu nemoci bodnutím hmyzem nebo pokousáním hlodavci (za tím účelem bylo chováno velkém množství krys, infikovaných různými nemocemi) a možnosti nahrazení krevního séra. Rovněž byly zkoumány omrzliny. Za tím účelem byly postaveny dodnes stojící mrazírny, kde se připoutávali vězni tak, aby jejich ruce byly vystaveny mrazu. Ty jim polévali vodou a vědci zkoumali, kdy ruka zcela zmrzne. Zmrznutí se měřilo tlučením palicí na ozmrzlé končetiny (pokusný člověk byl přitom naživu) a až když končetina vydala požadovaný „na kost zmrzlý zvuk" či dokonce upadla, pak byl pokus úspěšný.
Čtvrté oddělení, vedené majorem Tomio Karasawou, vyrábělo bakteriologické bomby, přičemž infikované blechy a krysy byly používány coby nemoc rozšiřující prvek - krysy byly infikovány, blechy se infikovaly sáním krve krys a nemoc šířily dále. Blechy krysám vychytávali vězňové. „Bomby" byly vyrobeny z vypálené hlíny místního původu a naplněny infikovanými blechami. Poté z letadel shazovány a testovány 146 kilometrů od Pingfanu v místě jménem Anta. Po shození z letadla se bomba roztříštila, nezanechala žádných stop a blechy dále nemoc roznesly.
V Ro-bloku doktor Kozo Okamoto zkoušel vivisekci - pitvání vězňů zaživa, včetně vyjímání mozku a dalších orgánů z těla a umísťování těchto orgánů ve formalinu pro konzervaci. Drasticky působící scény vivisekcí jsou dodnes součástí výstavy o jednotce 731 v Pingfanu. Okolo 3 000 lidí většinou čínského a ruského původu takto přišlo o život.
V blízkém POW táboře Mukden bylo 1 485 zajatců z USA, UK, Austrálie a Nového Zélandu. Na těchto bylo zkoušeno jak běloši reagují na patogeny vyrobené v Pingfanu. Zemřelo několik stovek zajatců.
Ovšem jedním z nejstrašidelnějších vynálezů z Pingfanu byly balónové bomby. Stovky těchto balónu nesoucích výbušniny byly vypuštěny z Japonska do rychlých vzdušných proudů (jet stream) směřujících k Americe, které dosáhly během pouhých 50 či 60 hodin. Dosáhly nejen Aljašky a Havaje, ale i pacifického pobřeží, Butte, Montany a Grand Rapids, Michiganu a řady míst v Kanadě. Dopady těchto balónů byly během války tajeny. Asi těžko by se je podařilo utajit, pokud by nenesly výbušniny, ale nakažlivé bakterie nebo mor.
Po válce se trestu dočkali jen ti japonští "vědci", kteří padli do rukou Rusům - trest smrti či doživotní Gulag. Těm, kteří se dostali zpět do Japonska - tedy americké zóny - se vůbec nic nestalo. A navíc byli vázání naprostou mlčenlivostí. Přece jim to nařídil jejich císař Hirohito, ne? Jen pár z nich promluvilo, ale až po jeho smrti.
Celé téma se stalo předmětem několika knih a článků, které vzbudily zájem hlavně mimo Japonsko. Běžní Japonci takovýmto věcem odmítají uvěřit - asi podobně jako dnešní mladí Češi, kteří odmítají uvěřit tomu, co dělali jejich komunističtí předkové, exkomunističtí dědečkové, babičky, tatínkové a maminky - vždyť to dělali pro rodinu a pro Velkou stranu, pro ještě lepší budoucnost svých děti. tedy vás!
Smrtící stín jednotky 731 se pak vynořil ještě jednou - během války v Koreji. V roce 1951 2 600 amerických vojáků v Koreji v blízkosti fronty onemocnělo epidemickou krvácivou horečkou (epidemic hemorrhagic fever) a 165 z nich zemřelo. Ta byla nejznámějším úspěchem vědců z Pingfanu, pod vedením hlavního výzkumníka Kitana Masajiho. A nebylo tajemstvím, že sovětští lékaři a vědci (= sovětští Mengeleové) nadšeně pokračovali ve výzkumu toho, co jim předali zajatí japonští vědci (= japonští Mengeleové). A už vůbec není tajemstvím, že ve stejné oblasti byla umístěna i vojenská nemocnice Československé vojenské mise v Koreji (= čeští Mengeleové). Ano, ona nemocnice, o jejíž existenci stále český ÚDV („Úřad pro zatajování komunistických zločinů“) nemůže najít žádné podklady a pořád mlží a mlží.
O běžných lidech z dnešního Japonska nebo z Česka je pomalu škoda se zmiňovat. Že se něco takového dělo, tomu průměrný človíček většinou odmítá uvěřit. V Mnichově stejní troubové uvěřili, že existovaly koncentrační tábory až poté, když generál Patton vydal rozkaz je násilím prohnat koncentrákem Dachau. Velice se pak divili a někteří i plakali a plakali... Tupost a zabedněnost se těžko dá léčit bez drastických opatření.
A tak jako dodnes většina Japonců neuvěří tomu, co jejich vlastní vojáci dělali v Pingfanu, tak i většina Čechů neví a nechce uvěřit tomu, co se dělo ve vojenské nemocnici při Československé vojenské misi v Koreji. Obzvlášť když česká vláda a vládní úřady (o Úřadu pro zatajování komunistických zločinů ani nemluvě) dělají všechno pro to, aby nic z téhle temné historie nikdy nevyšlo najevo.
Takže nemůžete říci, že jsem neměl dobrou vůli. Opravdu jsem začal u Japonců – a skončil jsem zase u Čechů...
Zdroje a doporučená literatura:
„Development of Japanese Biological Warfare" - four articles based on investigation conducted by Lt. Col. Thompson, USAFPAC Daily Intelligence Summary #1561, July 30, 1946, # 1562, July 31, 1946, #1563, August 31, 1946, #1563, August 2, 1946. RG 4: USAFPAC, General Douglas MacArthur memorial Archives and Library, Norfolk, Virginia.
McNinch, Joseph H. „Far East Command Conference of Epidemic Hemorrhagic Fever", Annals of Internal Medicine 38 (1953): 53-60
Hal Gold, „Unit 731 Testimony, Tuttle Publishing, Singapore, ISBN 0-8048-3565-9
“Japanese scientists conducted biological research experiments on human subjects in the isolated region of Machuria" - article by Andrew J. Swanger, World War II magazine, July 1998, pages 62-66
Website ÚDV: http://www.mvcr.cz/policie/udv/index.html
Československá vojenská mise v Koreji (1950-1953)
http://www.humintel.com/clanek56.htm
http://www.humintel.com/clanek59.htm
http://www.humintel.com/clanek60.htm
Jednotka 731 byla japonská vojenská jednotka existující již před druhou světovou, která vešla ve známost svými zvrácenými a zvířeckými pokusy na lidech pod rouškou vědeckého výzkumu v Mandžurii. Běžní Japonci o dodnes o něčem takovém nevědí a ti kteří vědí, o tom vědět nechtějí - není vám to povědomé? Navíc císař Hirohito o tom zakázal mluvit a to je pro Japonce svaté. To je něco jako když to Čech dostal příkazem Strany.
Celá akce byla dílem jednoho muže. Shiro Ishii se narodil 25. června 1892 kousek od Tokia a byl velký vlastenec - což je společný jmenovatel a předpoklad pro pěkného hajzla ve většině tradičních národnostně homogenních zemích (na USA se to tedy jasně nevztahuje). Vystudoval medicínu v Kjótu a vstoupil do japonské armády jako chirurg. Později se vrátil na univerzitu doplnit vzdělání v bakteriologii, sérologii, preventivní medicíně a patologii. Už v té době se začal zabývat výzkumem v oblasti biologických zbraní - prostě typický vědec a akademik, jen pro svou vědu žijící.
V roce 1934 japonská armáda pověřila Shiro Ishii, aby vybudoval výzkumný a velmi opevněný komplex v Mandžurii, v místě jménem Pingfan. Přestože oficiálně v Mandžurii existoval od 1. března 1932 stát jménem Manchukuo, skutečným vládcem byla japonská kuantungská armáda, která si tam dělala, co chtěla. Stížnosti byly vyřizovány promptně i se stěžovatelem (není vám to povědomé?).
Původní výzkumný komplex byl vybudován v Charbinu (Harbin), na východním břehu řeky Sungari. Potřeba dodávek výzkumného materiálu (rozuměj lidí, na kterých by bylo možno dělat pokusy) byla okamžitá. Japonská tajná policie Kenpeitai ráda dodala stovky Rusů a Číňanů na pokusy. Tito pokusní králíci byli původně drženi ve sklepech japonského konzulátu v Charbinu. Soudruh konzul o něčem takovém jistěže neměl ani tušení, haha! K jakým svinstvům asi byly a jsou dodnes zneužívány české konzuláty po celém světě, nevíte? Celý objekt byl velice eufemisticky pojmenován v anglickém překladu jako „Kwantung Army Epidemic Prevention and Water Supply Unit" nebo také „Jednotka 731". Asi jako když Československo mělo v Koreji „Vojenskou nemocnici Československé vojenské mise".
Výzkumníci a vědci zkoumali v Charbinu tak zuřivě, že během dvou let jednotka měla přes 3 000 vědců a několikanásobek pokusných lidských králíků. Vědecká práce byla natolik zajímavá, že vědci využívali japonského systému „gakubatsu" (= já na bráchu, brácha na mne) a do Charbinu neustále přijížděli noví zájemci o vědeckou práci, ať už příbuzní, známí že studií, kolegové z univerzit a tak dále.
V roce 1936 se tedy začal stavět nový obrovský komplex budov a vězeňských bloků, který, světě div se, stojí dodnes ve vesnici Pingfan, 24 kilometrů na jih od Charbinu, speciální vojenská zóna, která zaměstnávala tisíce japonských vědců, techniků a vojáků. Pokusní králíci se nepočítali. Nebyli ostatně považováni za lidi, ale jen za „log number" - což později vedlo k tvrzením, že to celé byla jen továrna zpracovávající dřevěné klády.
Celý komplex byl rozdělen do osmi oddělení. První oddělení bylo jedním z několika oddělení, které se zabývaly bakteriologickým výzkumem na živých lidech, zkoumáním přenosu nemoci bodnutím hmyzem nebo pokousáním hlodavci (za tím účelem bylo chováno velkém množství krys, infikovaných různými nemocemi) a možnosti nahrazení krevního séra. Rovněž byly zkoumány omrzliny. Za tím účelem byly postaveny dodnes stojící mrazírny, kde se připoutávali vězni tak, aby jejich ruce byly vystaveny mrazu. Ty jim polévali vodou a vědci zkoumali, kdy ruka zcela zmrzne. Zmrznutí se měřilo tlučením palicí na ozmrzlé končetiny (pokusný člověk byl přitom naživu) a až když končetina vydala požadovaný „na kost zmrzlý zvuk" či dokonce upadla, pak byl pokus úspěšný.
Čtvrté oddělení, vedené majorem Tomio Karasawou, vyrábělo bakteriologické bomby, přičemž infikované blechy a krysy byly používány coby nemoc rozšiřující prvek - krysy byly infikovány, blechy se infikovaly sáním krve krys a nemoc šířily dále. Blechy krysám vychytávali vězňové. „Bomby" byly vyrobeny z vypálené hlíny místního původu a naplněny infikovanými blechami. Poté z letadel shazovány a testovány 146 kilometrů od Pingfanu v místě jménem Anta. Po shození z letadla se bomba roztříštila, nezanechala žádných stop a blechy dále nemoc roznesly.
V Ro-bloku doktor Kozo Okamoto zkoušel vivisekci - pitvání vězňů zaživa, včetně vyjímání mozku a dalších orgánů z těla a umísťování těchto orgánů ve formalinu pro konzervaci. Drasticky působící scény vivisekcí jsou dodnes součástí výstavy o jednotce 731 v Pingfanu. Okolo 3 000 lidí většinou čínského a ruského původu takto přišlo o život.
V blízkém POW táboře Mukden bylo 1 485 zajatců z USA, UK, Austrálie a Nového Zélandu. Na těchto bylo zkoušeno jak běloši reagují na patogeny vyrobené v Pingfanu. Zemřelo několik stovek zajatců.
Ovšem jedním z nejstrašidelnějších vynálezů z Pingfanu byly balónové bomby. Stovky těchto balónu nesoucích výbušniny byly vypuštěny z Japonska do rychlých vzdušných proudů (jet stream) směřujících k Americe, které dosáhly během pouhých 50 či 60 hodin. Dosáhly nejen Aljašky a Havaje, ale i pacifického pobřeží, Butte, Montany a Grand Rapids, Michiganu a řady míst v Kanadě. Dopady těchto balónů byly během války tajeny. Asi těžko by se je podařilo utajit, pokud by nenesly výbušniny, ale nakažlivé bakterie nebo mor.
Po válce se trestu dočkali jen ti japonští "vědci", kteří padli do rukou Rusům - trest smrti či doživotní Gulag. Těm, kteří se dostali zpět do Japonska - tedy americké zóny - se vůbec nic nestalo. A navíc byli vázání naprostou mlčenlivostí. Přece jim to nařídil jejich císař Hirohito, ne? Jen pár z nich promluvilo, ale až po jeho smrti.
Celé téma se stalo předmětem několika knih a článků, které vzbudily zájem hlavně mimo Japonsko. Běžní Japonci takovýmto věcem odmítají uvěřit - asi podobně jako dnešní mladí Češi, kteří odmítají uvěřit tomu, co dělali jejich komunističtí předkové, exkomunističtí dědečkové, babičky, tatínkové a maminky - vždyť to dělali pro rodinu a pro Velkou stranu, pro ještě lepší budoucnost svých děti. tedy vás!
Smrtící stín jednotky 731 se pak vynořil ještě jednou - během války v Koreji. V roce 1951 2 600 amerických vojáků v Koreji v blízkosti fronty onemocnělo epidemickou krvácivou horečkou (epidemic hemorrhagic fever) a 165 z nich zemřelo. Ta byla nejznámějším úspěchem vědců z Pingfanu, pod vedením hlavního výzkumníka Kitana Masajiho. A nebylo tajemstvím, že sovětští lékaři a vědci (= sovětští Mengeleové) nadšeně pokračovali ve výzkumu toho, co jim předali zajatí japonští vědci (= japonští Mengeleové). A už vůbec není tajemstvím, že ve stejné oblasti byla umístěna i vojenská nemocnice Československé vojenské mise v Koreji (= čeští Mengeleové). Ano, ona nemocnice, o jejíž existenci stále český ÚDV („Úřad pro zatajování komunistických zločinů“) nemůže najít žádné podklady a pořád mlží a mlží.
O běžných lidech z dnešního Japonska nebo z Česka je pomalu škoda se zmiňovat. Že se něco takového dělo, tomu průměrný človíček většinou odmítá uvěřit. V Mnichově stejní troubové uvěřili, že existovaly koncentrační tábory až poté, když generál Patton vydal rozkaz je násilím prohnat koncentrákem Dachau. Velice se pak divili a někteří i plakali a plakali... Tupost a zabedněnost se těžko dá léčit bez drastických opatření.
A tak jako dodnes většina Japonců neuvěří tomu, co jejich vlastní vojáci dělali v Pingfanu, tak i většina Čechů neví a nechce uvěřit tomu, co se dělo ve vojenské nemocnici při Československé vojenské misi v Koreji. Obzvlášť když česká vláda a vládní úřady (o Úřadu pro zatajování komunistických zločinů ani nemluvě) dělají všechno pro to, aby nic z téhle temné historie nikdy nevyšlo najevo.
Takže nemůžete říci, že jsem neměl dobrou vůli. Opravdu jsem začal u Japonců – a skončil jsem zase u Čechů...
Zdroje a doporučená literatura:
„Development of Japanese Biological Warfare" - four articles based on investigation conducted by Lt. Col. Thompson, USAFPAC Daily Intelligence Summary #1561, July 30, 1946, # 1562, July 31, 1946, #1563, August 31, 1946, #1563, August 2, 1946. RG 4: USAFPAC, General Douglas MacArthur memorial Archives and Library, Norfolk, Virginia.
McNinch, Joseph H. „Far East Command Conference of Epidemic Hemorrhagic Fever", Annals of Internal Medicine 38 (1953): 53-60
Hal Gold, „Unit 731 Testimony, Tuttle Publishing, Singapore, ISBN 0-8048-3565-9
“Japanese scientists conducted biological research experiments on human subjects in the isolated region of Machuria" - article by Andrew J. Swanger, World War II magazine, July 1998, pages 62-66
Website ÚDV: http://www.mvcr.cz/policie/udv/index.html
Československá vojenská mise v Koreji (1950-1953)
http://www.humintel.com/clanek56.htm
http://www.humintel.com/clanek59.htm
http://www.humintel.com/clanek60.htm
Aj slnko kráča na Západ
Cestu za svobodou, pobyt v Rakousku a odchod do USA popisuje Estera Bilková-Brestowská ve svojí knížce "Aj slnko kráča na Západ".
V elektronické podobě si ji lze přečíst na exil.sk - Slovák v exile.
V elektronické podobě si ji lze přečíst na exil.sk - Slovák v exile.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)