Jan Keller a AndyO

Jak pravidelní čtenáři tohoto blogu vědí, s AndyO se shoduji skutečně jen málokdy. Její vyjádření na adresu blábolu Jana Kellera bych ale podepsal. Co je lepší než být neoliberálním ekonomem? Být kryptokommunistickým sociologem, jemuž za PŠM, se kterým by ho vyhnali z každé hospody, dokonce platí.

Je o mně známo, že jsem tolerantním prakticky k jakýmkoliv positivním názorům. I když s nimi třebas nesouhlasím, positivní návrhy alespoň přimějí člověka přemýšlet. Ale co s negativismem? A je jedno zda s antikommunismem či naopak kommunistickým révanchismem. Keller ve svém článku neuvedl jediný fakt, jen žvanění. Nestoudně zapřel, že hlavním důvodem nynější krise je socialism: Clintonovo rozhodnutí dát vlastní nemovitosti těm, kteří na ně neměli. Banky pak tyto špatné úvěry řešily tak, že je zamaskovaly a prodaly dál. Stát se pokusil poručit trhu a takto to dopadlo.

Řešení je jasné. Nejsou jím billiony korun, které vlády vyspělých států pumpují do ekonomiky. Je jím obnovení důvěry, přesně jak o tom mluvil zástupce ČNB v nedělních Otázkách Václava Moravce. A důvěra se neobnoví jinak než naprostou transparentností. Banky musí přesně sdělit, jaké špatné úvěry mají a v jaké výši. Teprve pak jim investoři opět začnou důvěřovat.

A u Kapitána mi připadá, že se dosud nesmířil s tím, že hlavním člověkem podniku není jako před rokem 1989 výrobní náměstek, nýbrž obchodní a marketingový ředitel. Nyní není umění vyrobit, ale prodat. Před rokem 1989 bylo obtížné vyrobit: Sehnat a motivovat lidi, zajistit subdodávky. To duši technika lahodilo, protože to víceméně byla exaktní činnost. Nyní o úspěchu na trhu víceméně rozhoduje invence a štěstí. A technici berou jako obrovskou křivdu, že hlavní slovo mají ti, kteří ani neumějí postavit most. Je to proto, že zorganisovat stavbu mostu dokáže každý stavař. Hlávka byl ale jen jeden.