Tak byl další správce papežštější než papež. Přitom by si takto vůbec nemusel naběhnout, kdyby si uvědomil, že jakýkoliv odkaz je plně legální.
Ale třeba ho spletl Mormegilův právní blábol. Tak je na to wiki se vším. Inženýři píší o právu, lékaři o softwaru a neúspěšní vysokoškoláci úplně o všem.
7. července 2008
6. července 2008
Vazba za verbální trestný čin
Via Tomáš Pecina. Oč šlo? Jistý muž podal na policii v Plzni celkem dvě udání na dvě různé soudkyně. Místo toho byl však sám obviněn ze spáchání trestného činu útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 tr. zákona. V průběhu trestního řízení mu bylo nařízeno psychiatrické pozorování. Když se na ně nedostavil, tak byl vzat do vazby. Dostal se tedy do vězení jen za to, že napsal podání k správnímu úřadu. Absurdní.
Důležité si je uvědomit rozdíl od křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. "Uvedeného trestného činu se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání. Trestní oznámení, která obviněný podal na obě soudkyně, obsahují velmi příkré, negativní a hrubě formulované hodnocení jejich postupu při rozhodování opatrovnických věcí, ale nejsou v nich uvedeny skutečnosti, kterými i kdyby se případně potvrdily, by soudkyně naplnily znaky některého trestného činu."
Důležité si je uvědomit rozdíl od křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. "Uvedeného trestného činu se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání. Trestní oznámení, která obviněný podal na obě soudkyně, obsahují velmi příkré, negativní a hrubě formulované hodnocení jejich postupu při rozhodování opatrovnických věcí, ale nejsou v nich uvedeny skutečnosti, kterými i kdyby se případně potvrdily, by soudkyně naplnily znaky některého trestného činu."
Zelená revoluce
Zelená revoluce v letech 1945–1985 znamenala celosvětový růst produkce obilí 2,5x. Jen v Indii vzrostla roční produkce pšenice z 10 millionů tun v roce 1968 na 73 millionů tun v roce 2006. A podobná čísla platí i pro rýži. Celosvětový přebytek potravin se zastavil až letos.
Kdo ratifikuje mezinárodní smlouvy
Ignorantští novináři, např. Václav Moravec, si myslí, že parlament. Ve skutečnosti se presidentské smlouvy od toho jmenují presidentské, že je ratifikuje hlava státu. Zákonodárný sbor s tím toliko vyslovuje souhlas.
Rádl o pravoslaví
Emanuel Rádl: "Nacionální rozdrobení křesťanského Orientu pochází ze slabosti tohoto křesťanství, které nedovedlo udržet jednotnou organizaci ovládanou jedním duchem, a rozpadlo se tedy na přírodní součástky, které od té doby ovládá jen jednotný zvyk, nikoli jednotné přesvědčení… Orientální nacionální církve zůstaly kulturně bezvýznamné, nestavše se zdrojem nových idejí ani pro svou vlast, ani pro lidstvo… Nic nenasvědčuje tomu, že by "slovanská bohoslužba" soluňských bratří patřila jinam než do této orientální slabosti myšlenkové vůči přírodním poměrům, jakými je i jazyk. Slovanští věrozvěstové "činili ústupky" jazyku, kdežto náš západní nacionalismus vidí v jazyku kulturní sílu. Připomeňme si ještě jednou důvod, který věrozvěstové mají pro zavedení slovanské bohoslužby: je prý to lid "tvrdé šíje", a proto prý je třeba povolit jeho hlouposti a mluvit k němu slovansky a ne latinsky. Bylo by možno takovým trapným způsobem odůvodňovat ideály reformační nebo moderní demokratismus? … Šlo o rozpor mezi počínajícím se pravoslavím a katolictvím. Pravoslaví, mystičtější a ideově malátnější, podrobovalo se více místním slabostem, za jakou pokládalo řeč domorodců; katolictví, energičtější, hájilo práva kulturního jazyka, jakým byla tehdy latina. Šlo za druhé o právní otázku, kdo za panujících právních poměrů má církevně vládnout nad Moravou a sousedními zeměmi. papež rozhodl svým mocným slovem, že právo patří jemu…"
5. července 2008
Tradiční ruský imperialism
Ruská chauvinistka, Natalia Naročnickaja (Наталия Алексеевна Нарочницкая), nepřímo přiznává tradiční cíl ruského imperialismu – teplé moře: "We are gradually being pushed to the northeast of the Eurasian continent away from the seas . . . to the place where the depths of freezing is more than two meters".
Filmové sterotypy
Ladislav Dvořák: "No a pak tu máme samozřejmě venkovany – ty bodré, věčně pivem zpitomělé obyvatele české kotliny, kteří se sice celý den motají ve špinavých monterkách, ale v podvečer, inspirováni zlatavým mokem jsou schopni rozebírat s panem farářem pasáže z bible, nejlépe rovnou v latině."
Zelená ideologie
Bohumil Doležal ji shnul v kostce: "Kromě toho, co Stranu zelených štěpí do dvou nesmiřitelných frakcí, které si jdou zuřivě po krku, jsou tu i věci, které je kupodivu pořád ještě spojují. Jedním z nich je přístup k energetickým problémům. Jejich vztah k jaderné energii velmi připomíná vztah věřících muslimů k vepřovému, a dělat s nimi energetickou politiku musí být stejně obtížné jako vypracovávat společný kosmický program s uskupením, které staví na tom, že země je placatá. Navíc odpor zejména k využití jaderné energie je prvním přikázáním zeleného náboženství, a pokud by se v této věci předseda Bursík projevil jako heretik, ztratil by i ten zbytek autority, který ještě ve straně."
Konečný rozsudek Šinágl ca Grebeníček
Blančiny kalhotky s temným stínem v rozkroku asi ničím nepřebiju, ale pro příznivce bývalého předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka mám taky nějaké hodnotné čtení.
Výpisky z četby VII
Pavel Torch: Pouta rozkoše. In Právo, Salon 3. 7. 2008, p. 3
"„Víš, na co bych měla chuť?“ zeptala se. „Abys mě připoutal. Támhle. K tý pelesti.“ Její větu rozfázovala polknutí a já jsem musel polknout taky. Došlo mi, že kvůli doučování dějin architektury jsme se tedy určitě nesešli. … „Nikdy sis nechtěl svázat holku?“ probleskly Blance zuby v rychlém úsměvu. „Ehm… ani ne,“ snažil jsem se neupolykat k smrti. Tyčila se přede mnou jako… jako… Nevím. To byl můj problém s Blankou.
Další informace. Pavel Torch odpovídá na zemanovskou otázku lépe než Magnus Maximus. Ale je to pravda básníka, nikoliv banální konvenční pravda, a je v tom jakýsi zádrhel.
"„Víš, na co bych měla chuť?“ zeptala se. „Abys mě připoutal. Támhle. K tý pelesti.“ Její větu rozfázovala polknutí a já jsem musel polknout taky. Došlo mi, že kvůli doučování dějin architektury jsme se tedy určitě nesešli. … „Nikdy sis nechtěl svázat holku?“ probleskly Blance zuby v rychlém úsměvu. „Ehm… ani ne,“ snažil jsem se neupolykat k smrti. Tyčila se přede mnou jako… jako… Nevím. To byl můj problém s Blankou.
* * *
Její bradavky byly překvapivě bledé. Byly tam jen snad kvůli měřítku. Abych si uvědomil, jak jsou ta prsa velká – a jak jsem já sám nepatrný. Blanka sebou hodila na postel, zády k pelesti. Zvedla ruce a já uviděl dokonale vyholená podpaží. Pak zase připažila, protože si vzpomněla, že se musí vysoukat z džín. Objevily se bělostné bavlněné kalhotky s temným stínem v rozkroku.
* * *
„Makej!“ křikla Blanka. Vytrhl jsem z držáku na vnitřní straně dveří rockerský opasek se stříbrným kováním. „Jóóóó!“ ocenila ho Blanka. „A teď dělej, co jsi vždycky chtěl dělat!“A při pohledu na můj nechápavý výraz dodala: „Zmlať mě!“ Polknul jsem, ale pak jsem se pustil do svěřeného úkolu. Takhle se asi cítí studenti, kteří chtějí stavět Tančící domy a musí si nejdřív odtrpět hodiny dějin architektury. Jenže já jsem žádný Tančící dům stavět nechtěl. Zprvu jsem ji řemenem po prsou sotva pohladil. „Přitlač! Chci to právě vod tebe! Vod takový nuly, která se zmůže jen na dějiny architektury! Rockeři mě už nezajímaj!“ zasyčela na mě a blaženě se prohnula, když se na jejích nezařaditelných geometrických útvarech začal objevovat rastr podlitin. Pokoušel jsem se šlehy umístit kamsi do tušeného zlatého řezu. „Chtěl bys to ještě jinak, viď?“ uhadovala má invenční studentka. „Chceš se dívat, jak si to dělám, že jo?! Tak mi vodepni ruku, ať si tam dosáhnu.“ Stín na bílých kalhotkách potemněl ještě víc. Vsunul jsem klíč do zámku pout. „Víš, co bych chtěla? Někdy? Zažít?“ chroptěla mi Blanka do ucha. „Abys mě tím řemenem hnal takhle po ulici!“"
Další informace. Pavel Torch odpovídá na zemanovskou otázku lépe než Magnus Maximus. Ale je to pravda básníka, nikoliv banální konvenční pravda, a je v tom jakýsi zádrhel.
3. července 2008
Zdeněk Adamec na české Wikipedii
Článek Zdeněk Adamec se stal na české Wikipedii terčem hned dvou hlasování. Jak z prvního, tak z druhého vyvázl nesmazán.
Hlasovat pro smazání bylo v druhém hlasování i pro mnohé radikální delecionisty příliš, ale současný trend ukazuje, že je třeba se obávat toho, že se skupina lidí, která se nadokáže prosadit v hlasováních, pokusí změnit jejich pravidla tak, aby mohla lépe mazat a ignorovat vůli komunity.
Hlasovat pro smazání bylo v druhém hlasování i pro mnohé radikální delecionisty příliš, ale současný trend ukazuje, že je třeba se obávat toho, že se skupina lidí, která se nadokáže prosadit v hlasováních, pokusí změnit jejich pravidla tak, aby mohla lépe mazat a ignorovat vůli komunity.
Simon Mol na další Wikipedii
Známý bojovník proti rasismu Simon Mol získal již v květnu článek o své osobě na další jazykové verzi Wikipedie. Tentokráte o něm píše ta v esperantu.
Ač by šlo ony články jistě v mnohém vylepšit, a ten v hornolužické srbštině obsahuje výraznou jazykovou chybu, tak se zdá, že osoba dostahuje značné známosti a její encyklopedické zaznamenávání není jen dílem "jednoho grafomana".
Ač by šlo ony články jistě v mnohém vylepšit, a ten v hornolužické srbštině obsahuje výraznou jazykovou chybu, tak se zdá, že osoba dostahuje značné známosti a její encyklopedické zaznamenávání není jen dílem "jednoho grafomana".
2. července 2008
30. června 2008
To je právník?
Poslanec JUDr. Stanislav Křeček kommentuje návrh nového občanského zákoníku. Hned v první větě napsal: "Dlouho očekávaná novela občanského zákoníku je konečně na světě tedy resp. na webových stránkách ministerstva spravedlnosti." Rozdíl mezi novým zákonem a novelou se učí hned v první hodině studia práv. Zřejmě je to dělostřelecká příprava na to, že ČSSD bude hlasovat proti NOZ v rámci své nullové tolerance.
29. června 2008
Tohle by se u nás stát nemohlo
V USA nemají občanky. Tak se stalo, že při vstupu do klubu byl Obama požádán o členský průkaz. ""Zapomněl jsem ho. Mohu vám říci své jméno," uvedl podle svědků Obama. Konverzace pak údajně probíhala následovně: "Vaše příjmení?", zeptala se recepční. "Obama," odpověděl kandidát a Wheelerová vyťukala jméno do počítače s databází členů. "A křestní jméno?" pokračovala. "Barack." Když se na monitoru objevila Obamova fotografie, začala prý úřednice rudnout. "Promiňte, pane budoucí prezidente," dostala pak už jen ze sebe."
Kdyby se toto stalo v ČR, měl by smůlu. Bez občanky či jiné průkazky by ho nikam nepustili.
Kdyby se toto stalo v ČR, měl by smůlu. Bez občanky či jiné průkazky by ho nikam nepustili.
Další Snítilý
Ukazuje se, že vedení ČSSD má své poslance v hrsti skoro stejným způsobem jako Sládek neblahé paměti: "Paroubek mu prý řekl, že když nepodpoří ve volbě Jana Švejnara, zveřejní informace o údajných nesrovnalostech při čerpání dotace ve firmě, kde poslanec působil."
Pádná odpověď Vrbovi
Správce Vrba před rokem postoval článek, jak je chování správců na cs: ideální. Nemá cenu, abych všechny ty nesmysly vyvracel bod po bodu, stejně by to nemělo žádný význam; naši nepoučitelní správci jsou nepoučitelní.
Tak jen jeden bod. P. Vrba napsal: "Na české Wikipedii se do posledního okamžiku opíráme o zásadu "předpokládejte dobrou vůli", ano předpokládá se dobrá vůle i v případech, kdy někdo vyhlásí její opak a z jeho chování vyplyne, že to myslí vážně." Jak je to ve skutečnosti? Byl jsem zablokován na doživotí za to, že p. Hedvíček na svém blogu zveřejnil fotografii -jkb-.
Tak jen jeden bod. P. Vrba napsal: "Na české Wikipedii se do posledního okamžiku opíráme o zásadu "předpokládejte dobrou vůli", ano předpokládá se dobrá vůle i v případech, kdy někdo vyhlásí její opak a z jeho chování vyplyne, že to myslí vážně." Jak je to ve skutečnosti? Byl jsem zablokován na doživotí za to, že p. Hedvíček na svém blogu zveřejnil fotografii -jkb-.
Vágní slovo antisemitism
Když Magnus na Vrbě postoval svou definici, tak jsem se zaradoval. Konečně rozumné slovo. Později však svůj post otočil o 180°. Podle jeho upřesněné definice je antisemitism každé nepřátelství vůči Židům, tj. vůči Israeli i vůči judaismu.
Podle této logiky je antisemitism nepřátelství i vůči křesťanství, protože ho založil buď Žid Ježíš, nebo Žid sv. Pavel. Stejným antisemitismem je nepřátelství vůči islámu, protože ho založil Semita Muhammad.
Zkrátka a dobře, kdo se chce vyhnout blátivému myšlení, měl by pojem antisemitism úplně přestat používat.
Podle této logiky je antisemitism nepřátelství i vůči křesťanství, protože ho založil buď Žid Ježíš, nebo Žid sv. Pavel. Stejným antisemitismem je nepřátelství vůči islámu, protože ho založil Semita Muhammad.
Zkrátka a dobře, kdo se chce vyhnout blátivému myšlení, měl by pojem antisemitism úplně přestat používat.
Ženský pohled
Eva Pallotto napsala výstižný článek o ženském holení. Myslím, že není podstatné, kdo tento trend nastavil. Příčina asi, jako obvykle, bude multikausální, takže nemá cenu to řešit. Podstatnější je, že ženské holení utužuje gender. Žena, která není dostatečně vyholena, není ženou, nýbrž opicí. Společenský útlak nejhrubšího kalibru. Feministé by proto měli hlasitěji bojovat za to, aby si každá žena mohla se svým tělem dělat to, co uzná sama za vhodné.
S tím souvisí i mýthus chloupku uvízlého mezi zuby. Byť si lze představit cumlání Venušina pahorku, určitě to není primární cíl orálního sexu. Tak kde se ten mém vzal? A někdy se šíří v dosti bizzarrní podobě. Jedna moje kamarádka si sice oholila mons veneris, ale labia maiora nechala netknuté.
S tím souvisí i mýthus chloupku uvízlého mezi zuby. Byť si lze představit cumlání Venušina pahorku, určitě to není primární cíl orálního sexu. Tak kde se ten mém vzal? A někdy se šíří v dosti bizzarrní podobě. Jedna moje kamarádka si sice oholila mons veneris, ale labia maiora nechala netknuté.
28. června 2008
Karl May II
Můj citát Martina Maniše nevzbudil žádnou pozornost. Proto ocituji Jana Skácela: "Kdo to byl Karel May? Každý, kdo v mládí spolykal všech 65 svazků tohoto pilného spisovatele, odpoví bez rozpaků: Karel May byl trojjediný. Skládal se ze spisovatele Karla Maye, v některých vydáních dra Karla Maye, a ze dvou vlastnoručně napsaných a vymyšlených hrdinů. Old Shaterhanda a Kara ben Nemsiho … spisy Karla Maye nutno čísti před dosažením třinácti let. Nutno je čísti za mřížemi dětství. byly vydumány ve vězeňské cele a říkejte si co chcete, i dětinský náš věk je ve skutečnosti jakýsi krásný kriminál. Chceme se z něho za každou cenu dostat; až zmoudříme, rádi bychom se třeba na chvíli vrátili, ale mříže jsou z druhé strany. Ba ani my, staří ctitelé Karla Maye, májovky nečteme. My si je vzpomínáme."
Výpisky z četby - Stanislav Kostka Neumann
Protesty.
I.
Proč rvem se? Proč se bijem? Pro ty davy,
ty davy bědné, davy rozespalé,
v nichž není trocha síly rvát se spolu
za čest svou aspoň, když ne za vítězství?
Je dohráno... A ticho, hrozné ticho...
To tragedie byla pro arénu,
kde diváci i zatleskat jsou líni.
Proč rvem se? Proč se bijem? Pro ty davy,
jež, krvežíznivé, o nová čísla
žurnálů svádí pouliční bitky?
Jsme stále v ohni, stále poraženi,
jdem do boje juž napřed poraženi...
A davy? Hlučí na svých promenádách
a politiku žvaní v pivovaře
a fráse lapou z tribun, z parlamentu.
To abys automaty měl, ne svaly,
by, když duch zoufá, dále pracovaly. –
Ach, hochu, ticho! – – Lépe takhle bít se,
než takového vítěze jít v stopách!
I.
Proč rvem se? Proč se bijem? Pro ty davy,
ty davy bědné, davy rozespalé,
v nichž není trocha síly rvát se spolu
za čest svou aspoň, když ne za vítězství?
Je dohráno... A ticho, hrozné ticho...
To tragedie byla pro arénu,
kde diváci i zatleskat jsou líni.
Proč rvem se? Proč se bijem? Pro ty davy,
jež, krvežíznivé, o nová čísla
žurnálů svádí pouliční bitky?
Jsme stále v ohni, stále poraženi,
jdem do boje juž napřed poraženi...
A davy? Hlučí na svých promenádách
a politiku žvaní v pivovaře
a fráse lapou z tribun, z parlamentu.
To abys automaty měl, ne svaly,
by, když duch zoufá, dále pracovaly. –
Ach, hochu, ticho! – – Lépe takhle bít se,
než takového vítěze jít v stopách!
Hořká rýže (1949)
Aisselles poilues: "Ça me rappelle Silvana Mangano dans "Riz amer" … une aisselle féminine poilue c'est TRES sexy et malheureusement aujourd'hui trop rare, dans notre époque de folie dépilatoire et d'artificialisation des corps … Bref l'épilation est un avatar de la répression sexuelle. (Comme le porno dominant où justement les "acteurs" et "actrices" sont tous épilés)." Odpověď Medvídkovi + dodatek: "Isn't it funny how aspect of womanhood that turn men off having sex with women - like body hair, natural aromas and periods - are given the label of 'dirty' or 'unclean'...? While a man can be grizzley and smell and it's like 'i'm a real man baby grrr'..."
Na známou notu
Nejvíce se mi líbil tento: "- Pane Koperník, jen naprostý ignorant jako vy může něco podobného tvrdit... Proti vašemu názoru jsou prověřené autority typu pana Ptolemaia! Jestli chcete být zajímavý za každou cenu, tak byste se měl raději věnovat něčemu, co umíte, pokud něco takového vůbec je. Jinak budete se svými nevědeckými názory na planety stále za šaška. S pozdravem ing. Janek od Zvonu"
Skvělá pointa
Jakýsi Výzkumný Ústav Čar a Kouzel napsal: "Aniž bych nějak zpochybňoval hloubku genderově-sociálního vhledu či polemizoval o tom, zda se na negativní image USA podepsali více republikáni bombardující neexistující ZHN v Iráku nebo demokraté a pravdolásková smíchovská matrona metající humanitární bomby na Evropu, rád bych upozornil, že sama paní Rodham-Clinton vedla kampaň s ústředním claimem "Hillary for President" (viz. http://www.hillaryclinton.com)
Na přelomu šedesátých let, pokud známo, nepálila podprsenku, ale praktikovala u komunistů Treuhafta, Walkerové a Burensteina. Ani Bill nepálil povolávací rozkaz v USA, nýbrž cestou z Moskvy v Praze diskutoval s Marií Švermovou a Bedřichem Kopoldem, kterak lépe zaříditi svět.
To jen ten trouba McCain seděl pět a půl roku v lágru."
Na přelomu šedesátých let, pokud známo, nepálila podprsenku, ale praktikovala u komunistů Treuhafta, Walkerové a Burensteina. Ani Bill nepálil povolávací rozkaz v USA, nýbrž cestou z Moskvy v Praze diskutoval s Marií Švermovou a Bedřichem Kopoldem, kterak lépe zaříditi svět.
To jen ten trouba McCain seděl pět a půl roku v lágru."
Koubského blábol
aKB napsal text, jímž vyjadřuje tradiční moravskou skepsi k demokracii: "Náš zítřek závisí na tom, kdo bude americkým prezidentem, jak se rozhodne čínské politbyro, co doopravdy chce Putin, kam napřou svou pozornost velcí mezinárodní investoři, kolik ropy dají vytěžit saúdští princové, jak vysoké mzdy si vynutí indičtí počítačoví inženýři, jak dobré nervy má izraelský generální štáb, s kým se spojí Hugo Chávez..."
Jsem poslední, který by zpochybňoval, že tyto věci mají význam. Ale pořád ještě je podstatnější, jaký bude systém zdravotního pojištění, zda lze propustit z práce bez udání důvodu, nebo zda lze popírat holocaust. Na to Putin ani Chávez nemají sebemenší vliv, i kdyby si to Koubský stokrát přál.
A nesmysl pramenící z právního bezvědomí: "Snazší je trefovat se do Lisabonské smlouvy nebo antidiskriminačního zákona. Což jsou normy, které sice formální suverenitu českých úřadů bezpochyby omezují, stejně jako každá evropská legislativa, ale přinejmenším nám neškodí." snad ani nebudu kommentovat.
Pro vyváženost pohled z druhé strany.
Jsem poslední, který by zpochybňoval, že tyto věci mají význam. Ale pořád ještě je podstatnější, jaký bude systém zdravotního pojištění, zda lze propustit z práce bez udání důvodu, nebo zda lze popírat holocaust. Na to Putin ani Chávez nemají sebemenší vliv, i kdyby si to Koubský stokrát přál.
A nesmysl pramenící z právního bezvědomí: "Snazší je trefovat se do Lisabonské smlouvy nebo antidiskriminačního zákona. Což jsou normy, které sice formální suverenitu českých úřadů bezpochyby omezují, stejně jako každá evropská legislativa, ale přinejmenším nám neškodí." snad ani nebudu kommentovat.
Pro vyváženost pohled z druhé strany.
26. června 2008
Eurorealisté opět lžou
Ladislav Jakl publikoval nesmírně lživý článek o návrhu antidiskrimačního zákona. Jádrem jeho tvrzení je, že antidiskriminační zákon musíme přijmout a že jsme tím ztratili souverainitu. Těžko si představit větší nesmysl, když je to právě naopak.
ČR v žádném případě nemusí přijmout antidiskriminační zákon. Je to čistě její rozhodnutí, zda ho přijme čili nic. Pokud ne, tak tím poruší své závazky k EU (Typicky klausovský přístup k morálce: Chci do klubu, ale jeho pravidla hodlám úmyslně porušovat.), ale tento zákon zde nebude. Kdybychom opravdu ztratili souverainitu, bylo by to právě naopak: V EU by přijali antidiskriminační zákon s působností pro ČR bez ohledu na to, co si o tom český parlament myslí.
ČR v žádném případě nemusí přijmout antidiskriminační zákon. Je to čistě její rozhodnutí, zda ho přijme čili nic. Pokud ne, tak tím poruší své závazky k EU (Typicky klausovský přístup k morálce: Chci do klubu, ale jeho pravidla hodlám úmyslně porušovat.), ale tento zákon zde nebude. Kdybychom opravdu ztratili souverainitu, bylo by to právě naopak: V EU by přijali antidiskriminační zákon s působností pro ČR bez ohledu na to, co si o tom český parlament myslí.
Definiční znaky moderního umění
Jsou dva: originalita a authenticita. Ponechme nyní originalitu stranou a soustřeďme se na authenticitu. Podle tohoto požadavku má být umění především pravdivé. Pokud se jedná o text z historie, mají všechna fakta sedět. Tím velice dráždí blogger Michal Matoušek, který ve svém cyklu Jen aby se nezapomnělo vydává texty s falešnou authenticitou, když reálný fakt rád obětuje vyznění textu nebo něco zamlčí. Jeho čtenáři mu to vyčítají jako kolovrátek. "odpusťte mi tu nejdebilnější otázku: je to pravda?" "Nejsem memoárista, a nemám potřebu jím být." etc.
Updated.
Updated.
Intervence dříve a dnes
Katarský princ chce vstoupit do sporu Vesecká a spol. v. Benešová. Obě strany jsou proti tomu, ale podle nesmyslné právní úpravy bude záležet jen na Ceplovi, zda to připustí: § 93 odst. 2 věta druh OSŘ: "O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh." V normálním státě o tom rozhoduje ta strana, v jejíž prospěch chce intervenovat.
Definice antisemitismu
Magnus poskytl na Vrbě definici antisemitismu: "Každé nepřátelství namířené proti existenci židovského národa; je-li existence – přežití a pokračování Židů – dnes zaručeno státem Israel, je nepřátelství k Israeli antisemitismem." Pozoruhodné. Takže nenávist k judaismu antisemitismem není, stejně jako prosazování dvounárodního státu. Výborně, přeci jen jistý pokrok.
Mýthy o českých dějinách
Vždycky jsem si myslel, že české dějiny se na základní i střední škole probírají na úkor obecných natolik podrobně, že základní fakta musí znát úplně každý a že třeba znalost data bitvy na Bílé hoře je definičním znakem Čecha.
Pak přišel ale Zahradil se spoustou blábolů, v diskussi k jeho textu bylo mnoho blábolů a dokonce i na ZMP. Pokusím se to uvést na pravou míru. Už se o to pokusil O. Š., ale domnívám se, že si štětec namočil do příliš černé barvy, že ve skutečnosti Zahradilův text není tak hrozný.
Význam roku 1526
V tomto roce v českých zemích vymřela jagellonská dynastie. Bylo nutno zvolit nového českého krále. Stal se jím Ferdinand I. Habsburský. Na státoprávním postavení České koruny se tím vůbec nic nezměnilo, České království zůstalo naprosto stejně samostatné jako bylo před tím. Nevolila se ani žádná šlechta.
Pražská defenestrace 1618
Jaké byly její příčiny? S národem neměly sebemenší souvislost. V roce 1615 byl přijat zákon o ochraně češtiny jako státního jazyka; Slavata i Martinic byli Češi jako poleno.
Spor byl o něco úplně jiného: o německý protestantský kostel (spíše pouhou kapli) v Hrobě a v Broumově. Protestanté měli zkrátka dost, jak katholíci neustále porušovali Rudolfův Majestát.
Persekuce protestantů po roce 1620
Hrůzy z 1620s se v českých dějinách opakovaly až za první světové války. Byla to nepřímá genocida českého národa. (Nepřímá proto, že cílem nebyli Češi, ale protestanti. Nicméně většina Čechů byla protestanty.) Srovnávat ji ale s bartolomějskou nocí, jiným massakrem protestantů, je nesmysl. Bartolomějská noc bylo vraždění, naproti tomu persekuce protestantů po roce 1620 byla legální, na základě theorie o propadlých právech.
Pak přišel ale Zahradil se spoustou blábolů, v diskussi k jeho textu bylo mnoho blábolů a dokonce i na ZMP. Pokusím se to uvést na pravou míru. Už se o to pokusil O. Š., ale domnívám se, že si štětec namočil do příliš černé barvy, že ve skutečnosti Zahradilův text není tak hrozný.
Význam roku 1526
V tomto roce v českých zemích vymřela jagellonská dynastie. Bylo nutno zvolit nového českého krále. Stal se jím Ferdinand I. Habsburský. Na státoprávním postavení České koruny se tím vůbec nic nezměnilo, České království zůstalo naprosto stejně samostatné jako bylo před tím. Nevolila se ani žádná šlechta.
Pražská defenestrace 1618
Jaké byly její příčiny? S národem neměly sebemenší souvislost. V roce 1615 byl přijat zákon o ochraně češtiny jako státního jazyka; Slavata i Martinic byli Češi jako poleno.
Spor byl o něco úplně jiného: o německý protestantský kostel (spíše pouhou kapli) v Hrobě a v Broumově. Protestanté měli zkrátka dost, jak katholíci neustále porušovali Rudolfův Majestát.
Persekuce protestantů po roce 1620
Hrůzy z 1620s se v českých dějinách opakovaly až za první světové války. Byla to nepřímá genocida českého národa. (Nepřímá proto, že cílem nebyli Češi, ale protestanti. Nicméně většina Čechů byla protestanty.) Srovnávat ji ale s bartolomějskou nocí, jiným massakrem protestantů, je nesmysl. Bartolomějská noc bylo vraždění, naproti tomu persekuce protestantů po roce 1620 byla legální, na základě theorie o propadlých právech.
Pozoruhodná nedůslednost
"Experiment mladé novinářky Alexandry Jolkinové trval dva měsíce. Po textových zprávách se s ministrem scházela. "Investigaci" utla, když se jí Kastens začal intimně dotýkat… Sám ministr Kastens tato fakta nepopírá. Tvrdí však, že věděl, že se jedná o hru, a jen zkoušel, jak daleko je novinářka ochotna zajít." Pochopitelně, když se novinářka zastavila na půl cesty.
Blábolící Jan Zahradil
Srovnání (byť nevyřčené) mezi Lisabonskou smlouvou a popravou 27 českých stavů by zasloužilo titul "kulhající paralela roku".
Za pozornost stojí zejména věty:
Mám na mysli některé šlechtické rody, jež za tehdejší kolaboraci s habsburskou mocí i za později prokázané služby, získaly majetek, uloupený v pobělohorských konfiskacích.
-jak mohla šlechta kolaborovat s někým, koho si v roce 1526 legálně zvolila?
nebo
Plně se zde odráží sice pochopitelná, ale neomluvitelná myšlenková nesamostatnost a duševní plytkost značné části české postkomunistické inteligence, její schopnost vždy se přizpůsobit převažující většině, horlivá snaha být právě teď údajně „moderní“ a to i pokud jde o výklad českých dějin.
-myšlenkovou plytkost zde spíše předvádí Zahradil (jím podaný výklad českých dějin nestojí za komentář), když opakuje notorické nesmysly nejedlovské historiografie o době temna, nebo Bílé hoře, coby konci samostatného českého státu.
Za pozornost stojí zejména věty:
Mám na mysli některé šlechtické rody, jež za tehdejší kolaboraci s habsburskou mocí i za později prokázané služby, získaly majetek, uloupený v pobělohorských konfiskacích.
-jak mohla šlechta kolaborovat s někým, koho si v roce 1526 legálně zvolila?
nebo
Plně se zde odráží sice pochopitelná, ale neomluvitelná myšlenková nesamostatnost a duševní plytkost značné části české postkomunistické inteligence, její schopnost vždy se přizpůsobit převažující většině, horlivá snaha být právě teď údajně „moderní“ a to i pokud jde o výklad českých dějin.
-myšlenkovou plytkost zde spíše předvádí Zahradil (jím podaný výklad českých dějin nestojí za komentář), když opakuje notorické nesmysly nejedlovské historiografie o době temna, nebo Bílé hoře, coby konci samostatného českého státu.
25. června 2008
Minulý čas
Existuje několik základních druhů:
- aorist (praeteritum, fr. le passé simple, ang. simple past). V češtině zanikl v 15. století; latina ho nikdy neměla.
- silný (asigmatický, zastaralý): u zavřeného kmene, např. ved-: ved, vede, vede / vedom, vedete, vedu.
- mladší aorist slabý – nahradil silný aorist: vedech, vede, vede / vedechom, vedeste, vedechu.
- slabý (sigmatický): u otevřeného kmene, např. da-: dach, da, da / dachom, daste, dachu. Aorist slovesa být je pomocné sloveso u kondicionálu.
- souminulý čas (imperfektum, fr. l'imparfait, ang. past continuous). V češtině zaniklo v 15. století. Sloveso vést: vediech, vedieše, vedieše / vediechom, vedieste, vediechu
- předpřítomný čas (perfektum, fr. le passé composé, ang. present perfect). Je to v češtině jediný používaný minulý čas; podobný jev nastává v němčině. Např. jsem přišel znamená doslova jsem přišlý.
- předminulý čas (plusquamperfektum, fr. le passé antérieur, ang. past perfect nebo pluperfect). Od 19. století v češtině zastaralé: byl jsem řekl.
24. června 2008
Další "antisemitský" článek na Blistech
S podobně odvážným překročením známých tabu se setkávám poprvé!
Z článku vyjímám:
Problém Izraele je samozřejmě nejen problémem zahraničněpolitickým. Má mnohem hlubší rozměr a nejedná se o nic jiného, než o soužití Čechů a Ž/židů. Je-li totiž v Čechách, na Moravě a ve Slezsku řeč o Izraeli z jiných než sionistických pozic, je často i řeč o antisemitismu a je zřejmé, že se tím myslí antisemitismus nás Čechů. Je to ale ještě závažnější: Podle dnes platného diskursu na české mediální a intelektuální scéně se totiž o antisemitismu a rasismu začíná křičet vždycky, když se nějaký Čech přihlásí ke svému češství a nedělá to jen tak, jak nám to pravidelně předvádí Česká televize, totiž sypáním si popela na hlavu a hledáním vlastních národních hříchů.
...záchranné lano Izraeli tehdy hodilo Československo, nikoli ono Československo masarykovské a benešovské, na něž dnešní doba pohlíží shovívavě, ale Československo gottwaldovské, v němž se právě začal rozjíždět teror proti Čechům a Slovákům pod pláštíkem „budování komunismu“.
Přesto, anebo právě proto, neboť velká část tehdejšího světa včetně předmnichovského spojence Československa Velké Británie dodržovala embargo OSN na dodávky zbraní na Blízký východ, se proizraelským aktivistům v aparátu komunistických stran a státu podařilo „podvést“ Stalina a zajistit si pro Izrael souhlas s masivními dodávkami zbraní z československých zbrojovek. Pod pláštíkem, že Izrael se stane oporou socialismu na Blízkém východě. Jestli tomu Stalin skutečně uvěřil, byl blázen – jinak se ale jeho počínání vysvětlit nedá. Ta lež svou roli ovšem splnila – Izrael se útoku sousedních arabských států ubránil.
...zcela se ztotožňuji se Zídkovým viděním, že není důvod k žádné (české) hrdosti nad tím, že Československo Izrael pomohlo zachránit. V té době totiž Češi „svůj“ stát vůbec nekontrolovali a byli vydáni napospas internacionálním budovatelům komunismu, když hlavním městem státu se stávala spíše Moskva než Praha.
Od obdivovatelů Izraele v České republice, ať už Čechů či Ž/židů, bych tedy očekával především jasnou odpověď na otázku: Čí zemi patří vaše loajalita - České republice, nebo Izraeli ? Pokud bude odpověď znít Izraeli, bylo by fér z takovéhoto postoje vyvodit i náležité důsledky. Jako třeba vzdát se jakýchkoli zásahů do politických záležitostí České republiky. Byl by to naprosto logický a férový přístup. Vůči těm Čechům, pro které slovo český národ neztratilo na významu, i vůči těm, co je odložili do starého železa a dobrovolně se degradovali jen na česky mluvící obyvatele české kotliny.
Pro ty, co by snad v uvedeném řešení spatřovali jakousi „diskriminaci“ „nepravých“ (čti: neetnických) Čechů raději hned zdůrazním, že o zkoumání krve dotyčných nebylo a není řeči. Řeč je o státní loajalitě, a ne o krvi. Tu jsme ostatně my Češi ve své historii nikdy příliš (a vlastně, pokud vím, nikdy) nezkoumali.
Nejde ale jen o vymezení Ž/židů a Čechů s ohledem na dva státy, Izrael a Českou republiku. Jde i o právo těch Čechů (či Slováků), kteří mají židovský původ a dávno se považují a nás ostatní by ani nenapadlo a ani jsme to nikdy neprováděli, jim toto právo upírat, považovat se nadále výhradně za Čechy ( či Slováky). Vztahuje se snad i na ně ona „povinnost“, hlásaná sionistickým hnutím, prohlásit se za uvědomělé Židy a zapojit se do obhajování zájmů Izraele – byť třeba na půdě jiných států?
Je-li to tak, jedná se o zvrácení asimilačního procesu židovského obyvatelstva, jehož počátky sahají do novodobého emancipačního úsilí českého národa a jehož příznivci byla řada předních osobností židovského původu. Jinými slovy, o vražení klínu mezi Čechy a Ž/židy, a to na základě - a právě na základě – příslušné, dostatečné či naopak nedostatečné, židovské krve. Snad jako důsledek toho, že asimilační proces se zde v Čechách nezdařil – a Ž/židé jsou v českých zemích stále utiskováni, zbavování základních práv a slobod a snad i persekvováni?
Chomsky ve své výpovědi vrhá světlo i na zdroje extremismu v Palestině, když cituje výrok Chaima Weizmanna, budoucího prvního prezidenta Izraele: „Nebezpeční jsou pro nás (rozuměj: sionisty) umírnění Arabové, a ne arabští extremisté.“
Není podivné a přímo na hlavu postavené, když ti samí hlasatelé „občanství“, ne-li „světoobčanství“ a „humanismu“ ten právě současný a účinkující nacionalismus a šovinismus státu Izraele velkoryse přehlížejí nebo přímo podporují - nebo dokonce se mu obdivují?
Je pravda, že světová veřejnost, tedy většina evropských národů se po porážce hitlerovského Německa dívala na vznik Izraele spíše se sympatiemi. Interpretovat to jako jakýsi „pocit viny“ je poněkud urážlivé. Měli mít snad Rusové pocit viny za to, že v bojích s Němci ztratili přes 20 milionů životů? Nebo snad Francouzi za své ztráty na životech, které utrpěli v bojích s nacisty? Nebo Angličané? Pocit viny před kým? Namísto pocitu vděku, který by se snad tedy spíše dal očekávat, a to vděku, že většina evropských národů se s utrpením Ž/židů naopak solidarizovala, a některé vlastní krví vybojovaly vítězství nad nacismem, se objevuje pohrdlivé – „měli jste výčitky svědomí“.
Více méně sympatie či dokonce podpora Izraeli, které Ž/židé získali od evropských národů po druhé světové válce, znamenaly, že zakladatelé židovského státu skutečně dostali jakýsi bianco šek. V žádném případě to ale nebylo poselství, dělejte si v Palestině co chcete. Bez ohledu na morálku a naše – evropské – kulturní a morální normy. A už teprve ne to nebylo požehnání jakémukoliv budoucímu teroru vůči Palestincům.
Ono více méně skryté obviňování druhých národů z „antisemitismus“ a latentní „nenávisti“ k Ž/židům je v podstatě paranoidní vidění světa, které můžeme také považovat za druh nenávisti či přímo rasismu. Pokud se obhájci Izraele a jeho politiky skutečně domnívají, že „druhým národům nemohou věřit“, tedy že tyto národy jsou špatné, je to velmi pohrdlivý přístup, který svědčí o tom, že takové národy považují – z morálního hlediska – za méněcenné.
Vyjmenováním židovských vědců, politiků a umělců nelze smýt vinu z rukou židovských zločinců. Tak jako to nelze učinit v případě žádného jiného národa. Nebo snad – máme si myslet – v historii vždy docházelo pouze k jednostrannému ubližování Ž/židů ze strany nežidů, a nikdy naopak, a i ti zločinci byli vždy a výhradně na straně nežidů, a nikdy ne Ž/židů? To by byla velmi, velmi neuvěřitelná historie, a velmi, velmi neuvěřitelný stav světa.
My, Češi i Ž/židé, kteří k Izraeli žádnou loajalitu necítíme, bychom nikdy neměli zapomenout na ony libanonské holčičky, které Izraelci předloni zabili při náletu na libanonská města. V naší paměti by měli mít přesně stejné místo, jako ti nežidé i Ž/židé, které nacisti zabili za druhé světové války.
Všechno ostatní je rasismus.
Z článku vyjímám:
Problém Izraele je samozřejmě nejen problémem zahraničněpolitickým. Má mnohem hlubší rozměr a nejedná se o nic jiného, než o soužití Čechů a Ž/židů. Je-li totiž v Čechách, na Moravě a ve Slezsku řeč o Izraeli z jiných než sionistických pozic, je často i řeč o antisemitismu a je zřejmé, že se tím myslí antisemitismus nás Čechů. Je to ale ještě závažnější: Podle dnes platného diskursu na české mediální a intelektuální scéně se totiž o antisemitismu a rasismu začíná křičet vždycky, když se nějaký Čech přihlásí ke svému češství a nedělá to jen tak, jak nám to pravidelně předvádí Česká televize, totiž sypáním si popela na hlavu a hledáním vlastních národních hříchů.
...záchranné lano Izraeli tehdy hodilo Československo, nikoli ono Československo masarykovské a benešovské, na něž dnešní doba pohlíží shovívavě, ale Československo gottwaldovské, v němž se právě začal rozjíždět teror proti Čechům a Slovákům pod pláštíkem „budování komunismu“.
Přesto, anebo právě proto, neboť velká část tehdejšího světa včetně předmnichovského spojence Československa Velké Británie dodržovala embargo OSN na dodávky zbraní na Blízký východ, se proizraelským aktivistům v aparátu komunistických stran a státu podařilo „podvést“ Stalina a zajistit si pro Izrael souhlas s masivními dodávkami zbraní z československých zbrojovek. Pod pláštíkem, že Izrael se stane oporou socialismu na Blízkém východě. Jestli tomu Stalin skutečně uvěřil, byl blázen – jinak se ale jeho počínání vysvětlit nedá. Ta lež svou roli ovšem splnila – Izrael se útoku sousedních arabských států ubránil.
...zcela se ztotožňuji se Zídkovým viděním, že není důvod k žádné (české) hrdosti nad tím, že Československo Izrael pomohlo zachránit. V té době totiž Češi „svůj“ stát vůbec nekontrolovali a byli vydáni napospas internacionálním budovatelům komunismu, když hlavním městem státu se stávala spíše Moskva než Praha.
Od obdivovatelů Izraele v České republice, ať už Čechů či Ž/židů, bych tedy očekával především jasnou odpověď na otázku: Čí zemi patří vaše loajalita - České republice, nebo Izraeli ? Pokud bude odpověď znít Izraeli, bylo by fér z takovéhoto postoje vyvodit i náležité důsledky. Jako třeba vzdát se jakýchkoli zásahů do politických záležitostí České republiky. Byl by to naprosto logický a férový přístup. Vůči těm Čechům, pro které slovo český národ neztratilo na významu, i vůči těm, co je odložili do starého železa a dobrovolně se degradovali jen na česky mluvící obyvatele české kotliny.
Pro ty, co by snad v uvedeném řešení spatřovali jakousi „diskriminaci“ „nepravých“ (čti: neetnických) Čechů raději hned zdůrazním, že o zkoumání krve dotyčných nebylo a není řeči. Řeč je o státní loajalitě, a ne o krvi. Tu jsme ostatně my Češi ve své historii nikdy příliš (a vlastně, pokud vím, nikdy) nezkoumali.
Nejde ale jen o vymezení Ž/židů a Čechů s ohledem na dva státy, Izrael a Českou republiku. Jde i o právo těch Čechů (či Slováků), kteří mají židovský původ a dávno se považují a nás ostatní by ani nenapadlo a ani jsme to nikdy neprováděli, jim toto právo upírat, považovat se nadále výhradně za Čechy ( či Slováky). Vztahuje se snad i na ně ona „povinnost“, hlásaná sionistickým hnutím, prohlásit se za uvědomělé Židy a zapojit se do obhajování zájmů Izraele – byť třeba na půdě jiných států?
Je-li to tak, jedná se o zvrácení asimilačního procesu židovského obyvatelstva, jehož počátky sahají do novodobého emancipačního úsilí českého národa a jehož příznivci byla řada předních osobností židovského původu. Jinými slovy, o vražení klínu mezi Čechy a Ž/židy, a to na základě - a právě na základě – příslušné, dostatečné či naopak nedostatečné, židovské krve. Snad jako důsledek toho, že asimilační proces se zde v Čechách nezdařil – a Ž/židé jsou v českých zemích stále utiskováni, zbavování základních práv a slobod a snad i persekvováni?
Chomsky ve své výpovědi vrhá světlo i na zdroje extremismu v Palestině, když cituje výrok Chaima Weizmanna, budoucího prvního prezidenta Izraele: „Nebezpeční jsou pro nás (rozuměj: sionisty) umírnění Arabové, a ne arabští extremisté.“
Není podivné a přímo na hlavu postavené, když ti samí hlasatelé „občanství“, ne-li „světoobčanství“ a „humanismu“ ten právě současný a účinkující nacionalismus a šovinismus státu Izraele velkoryse přehlížejí nebo přímo podporují - nebo dokonce se mu obdivují?
Je pravda, že světová veřejnost, tedy většina evropských národů se po porážce hitlerovského Německa dívala na vznik Izraele spíše se sympatiemi. Interpretovat to jako jakýsi „pocit viny“ je poněkud urážlivé. Měli mít snad Rusové pocit viny za to, že v bojích s Němci ztratili přes 20 milionů životů? Nebo snad Francouzi za své ztráty na životech, které utrpěli v bojích s nacisty? Nebo Angličané? Pocit viny před kým? Namísto pocitu vděku, který by se snad tedy spíše dal očekávat, a to vděku, že většina evropských národů se s utrpením Ž/židů naopak solidarizovala, a některé vlastní krví vybojovaly vítězství nad nacismem, se objevuje pohrdlivé – „měli jste výčitky svědomí“.
Více méně sympatie či dokonce podpora Izraeli, které Ž/židé získali od evropských národů po druhé světové válce, znamenaly, že zakladatelé židovského státu skutečně dostali jakýsi bianco šek. V žádném případě to ale nebylo poselství, dělejte si v Palestině co chcete. Bez ohledu na morálku a naše – evropské – kulturní a morální normy. A už teprve ne to nebylo požehnání jakémukoliv budoucímu teroru vůči Palestincům.
Ono více méně skryté obviňování druhých národů z „antisemitismus“ a latentní „nenávisti“ k Ž/židům je v podstatě paranoidní vidění světa, které můžeme také považovat za druh nenávisti či přímo rasismu. Pokud se obhájci Izraele a jeho politiky skutečně domnívají, že „druhým národům nemohou věřit“, tedy že tyto národy jsou špatné, je to velmi pohrdlivý přístup, který svědčí o tom, že takové národy považují – z morálního hlediska – za méněcenné.
Vyjmenováním židovských vědců, politiků a umělců nelze smýt vinu z rukou židovských zločinců. Tak jako to nelze učinit v případě žádného jiného národa. Nebo snad – máme si myslet – v historii vždy docházelo pouze k jednostrannému ubližování Ž/židů ze strany nežidů, a nikdy naopak, a i ti zločinci byli vždy a výhradně na straně nežidů, a nikdy ne Ž/židů? To by byla velmi, velmi neuvěřitelná historie, a velmi, velmi neuvěřitelný stav světa.
My, Češi i Ž/židé, kteří k Izraeli žádnou loajalitu necítíme, bychom nikdy neměli zapomenout na ony libanonské holčičky, které Izraelci předloni zabili při náletu na libanonská města. V naší paměti by měli mít přesně stejné místo, jako ti nežidé i Ž/židé, které nacisti zabili za druhé světové války.
Všechno ostatní je rasismus.
Další Topolánkův úlet
Premiér prohlásil: ""Kdyby v této zemi soudili normální soudci, tak by jejich výroky [o korrupci] byly předmětem žaloby," řekl předseda vlády novinářům."
Poznámka: ČTK zhruba od 7. 1. 2008 již nemaže své staré zprávy.
Poznámka: ČTK zhruba od 7. 1. 2008 již nemaže své staré zprávy.
Vidíš vo všetkom fašizmus?
Web Beo.sk zahájil kampaň „Vidíš vo všetkom fašizmus? / Potom patríš na psychiatriu“, která upozorňuje na počínání určitých paranoidních jedinců, kteří ve všem vidí nacismus, fašismus a kdo ví co ještě. Na tom by nebylo vceklu nic zajímavého, ale kampaň si díky zprávě na TASRu, který kopíruje většina slovenských médií, získala určitou pozornost.
SME.sk však informace špatně vyhodnotilo a článek vyšel pod názvem Antifašistická kampaň paroduje slovanistickú. Když jim došlo, že jsou trochu mimo, titulek byl změněn a článek získal nový název Ľudia proti rasizmu: Kampaň "Vidíš všade fašizmus? Potom patríš na psychiatriu" je nezmyselná, což je zajímavý posun v tom, že pozornost je kladena na názor kritiků a ne kampaň samotnou.
Ale co, pořád lepší, než když SME propaguje leteckou společnost AXEjet.
SME.sk však informace špatně vyhodnotilo a článek vyšel pod názvem Antifašistická kampaň paroduje slovanistickú. Když jim došlo, že jsou trochu mimo, titulek byl změněn a článek získal nový název Ľudia proti rasizmu: Kampaň "Vidíš všade fašizmus? Potom patríš na psychiatriu" je nezmyselná, což je zajímavý posun v tom, že pozornost je kladena na názor kritiků a ne kampaň samotnou.
Ale co, pořád lepší, než když SME propaguje leteckou společnost AXEjet.
23. června 2008
Hezké přirovnání
Bohumil Doležal: Poslanec Wolf je „utečenec“, který překonal pomyslnou železnou oponu. "Politika zostřování třídního boje, na niž Paroubek najel a teď mu nezbývá než v ní pokračovat, se nedá provozovat příliš dlouho."
22. června 2008
Requiem za Sprchu
Ačkoliv mi to Tomáš Pecina nedoporučuje, přeci jen si neodpustím ještě jeden článek ke Sprše.
Po Velkém rozkolu Sprchy na Klan a Vrbu odešel ze Sprchy i Elvis. Poslední jeho příspěvek pochází ze 4. 8. 2005, vynechám-li jeden pozdrav ze záhrobí. Svůj názor pár měsíců před odchodem vyjádřil jasně a pak také napsal něco ke klanům: "Tak to dopada, kdyz se berou veci moc vazne. Jeden ze Sprchy chtel mit “civilizovany diskuzni server” a misto toho z ni byla stoka, dalsi z toho chtel mit “Hospodu u Klabacky” a kdyz to skoncilo jak na obrazku Josefa Lady tak utekl s krvavym nosem, dalsi zase uporne kartacoval husberalske graffiti az nezbyl cas na nic jineho. Jednoho pridrzleho kriklouna z ty hospody nekolikrat vyhodili [asi Neckáře] a on se vzdycky vratil, protoze to nebere moc vazne, to je myslim v takovych pripadech moudre … Klany byla jenom sranda a BTW i hlavni duvod rebelu odchodu ze Sprchy - znamkovani - je pryc, protoze uz nikdo neznamkuje."
Amen.
Updated.
Po Velkém rozkolu Sprchy na Klan a Vrbu odešel ze Sprchy i Elvis. Poslední jeho příspěvek pochází ze 4. 8. 2005, vynechám-li jeden pozdrav ze záhrobí. Svůj názor pár měsíců před odchodem vyjádřil jasně a pak také napsal něco ke klanům: "Tak to dopada, kdyz se berou veci moc vazne. Jeden ze Sprchy chtel mit “civilizovany diskuzni server” a misto toho z ni byla stoka, dalsi z toho chtel mit “Hospodu u Klabacky” a kdyz to skoncilo jak na obrazku Josefa Lady tak utekl s krvavym nosem, dalsi zase uporne kartacoval husberalske graffiti az nezbyl cas na nic jineho. Jednoho pridrzleho kriklouna z ty hospody nekolikrat vyhodili [asi Neckáře] a on se vzdycky vratil, protoze to nebere moc vazne, to je myslim v takovych pripadech moudre … Klany byla jenom sranda a BTW i hlavni duvod rebelu odchodu ze Sprchy - znamkovani - je pryc, protoze uz nikdo neznamkuje."
Amen.
Updated.
Nacionální bolševici nyní také v Česku
Na internetu se objevila webová prezentace "Československého Nacionálně-bolševického portálu, vydávaného českou sekcí Nacionálně bolševické strany. Česká verze ovšem představuje spíše místo pro přetiskování materiálů z jiných českých zdrojů (Altermédii počínaje a A-Kontra konče) a českých překladů děl Eduarda Limonova.
Úsměvná je zejména úvodní strana s vyobrazením Husa, Žižky a Limonova. K bližšímu prostudování doporučuji hlavně jejich propagační materiály.
Zajímavé je, že ideologie, která by se dala nazvat "národním bolševismem", nemá kořeny u Limonova a v Rusku vůbec, nýbrž v Německu 20. a 30. let, kde za "národní bolševiky" můžeme považovat lidi jako byl Ernst Röhm, Gregor Strasser, Otto Strasser, nebo Ernst Niekisch.
Výmarská Schwarze Front má ovšem s československou obskurností pramálo společného.
Úsměvná je zejména úvodní strana s vyobrazením Husa, Žižky a Limonova. K bližšímu prostudování doporučuji hlavně jejich propagační materiály.
Zajímavé je, že ideologie, která by se dala nazvat "národním bolševismem", nemá kořeny u Limonova a v Rusku vůbec, nýbrž v Německu 20. a 30. let, kde za "národní bolševiky" můžeme považovat lidi jako byl Ernst Röhm, Gregor Strasser, Otto Strasser, nebo Ernst Niekisch.
Výmarská Schwarze Front má ovšem s československou obskurností pramálo společného.
Patočkův text
Četl jsem některé Patočkovy texty a nepřišly mi špatné. Za to Už dost jsou samá cliché, cliché, cliché. "Snad nikdy se nepodařilo hnutí za zastavení jaderné elektrárny Temelín zesměšnit obludnou stavbu i s jejími obhájci tak, jako když na chladicí věži v údajně neprodyšně střeženém areálu uspořádali ohňostroj."
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)