Jak jsem Egga přecenil

Egg v letech 2005 a 2006 dokázal vyčmuchat skoro všechny mé maňásky. Měl jsem pocit, že má zvláštní talent a byl to jeden z důvodů, proč jsem s maňásky víceméně přestal.

Nyní se však ukázalo, že jsem Egga přecenil. Ve skutečnosti Egg z osobních důvodů, které nesouvisejí s wikipedií, vidí rudě pokaždé, když se na wiki objeví někdo chytřejší než Cynik (což není tak obtížné). Nebylo to tedy tedy, že by mne Egg doopravdy pokaždé odhalil, on jen podezříval každého nováčka ve známém základním nepsaném pravidle správců cs: Nedůvěřujte nováčkům a chicanujte je na každém kroku: "Návrh měsíčního bloku je naprosto nesmyslný, protože jde o zjevnou loutku uživatele Z, který má časově neomezený ban, viz /Opatření. Je tedy nutno jednat podle rozhodnutí arbitrážního výboru. Checkuser je v tomto případě zbytečný, na zjevné loutky se ani neprovádí. --egg ✉ 12:56, 27. 9. 2007 (UTC)".

Proto Vám Eggu vzkazuji: Jste neskutečně trapný, že problémy ze svého osobního života přenášíte na wiki.

Poděkování J. Dudíkovi

Správce J. Dudík byl jediný ze správců, který byl ochoten vyhovět mé žádosti. Tentokrát jsem oslovil všechny, takže se žádný z nich nemůže vymlouvat.

Řadím ho tedy vedle p. Vrby a Dezidora, kteří mají zásluhy z minula, mezi jediné správce, kteří mají smysl pro čest a plnění povinností. Ostatní jsou pouhou bandou gaunerů; na můj slušný e-mail mi neodpověděl žádný.

Update: po napsání příspěvku odpověděl Horst.

Essay Petra Steinera Ruská identita a americký štít

Bohumil Doležal píše: "V příloze MfD Kavárna vyšly dva pozoruhodné texty. Především esej Petra Steinera „Ruská identita a americký štít“. Článek s lehce bolševickou dikcí („jak se nám snaží namluvit Topolánkova vláda a její nájemní propagandisté“ apod.) upozorňuje na legitimní zájmy Ruska chránit se proti preventivnímu úderu USA (jako by kdy USA na preventivní úder proti Rusku vůbec byly někdy pomýšlely) a na právo být v té věci paranoidní (jistá dávka stihomamu je prý svým způsobem zdravá). Rusové ovšem se stihomamem jen švejkují, to, o co jim jde (a co je, to připouštím, taky pochopitelné), je zmocnit se opět rozhodujícího vlivu v zemích, které kdysi patřily k jejich záboru v Evropě. Je to pochopitelné, ale vůbec to není v našem zájmu. Tedy aspoň v mém. Panu Steinerovi to může být fuk, je v bezpečí v USA."

Z historie vměšování

Jak je zřejmé z dobového dokumentu, rakouští protijaderní potížisté sužovali již komunistický režim.

Josef Hejduk a Jan Novák

Co mají ti dva společného? Jeden páchal romský holocaust a ten druhý ho popírá. Jeden byl brutální český dozorce v Letech a druhý napsal článek o Letech, kde se jméno Hejduka vůbec nevyskytuje. Pane Nováku, že Vám není hanba!

Chcete-li dozvědět, co Vám popírač Novák vulgo Max zamlčel, přečtěte si tyto texty:

1. VPORH
2. vzpomínky oběti romského holocaustu
3. knihu Black Silence: The Lety survivors speak: "In 1994 the Czech Government tried to convince American writer Paul Polansky that there were no living survivors of Lety, the Second World War Romany (Gypsy) death camp in southern Bohemia. But Polansky found more than 100 Lety survivors living in the Czech Republic and these are their stories."

Novák výsměšně tvrdí: "Šlo však o individuální selhání jedinců a nikoli o cílené či programové konání protektorátních úřadů či jiné skupiny. O individuelní selhání jedinců šlo i v případech týrání některých vězňů, za což byli tito jednotlivci souzeni. Tato individuelní selhání však nenaplňují definici holocaustu, tady masově provedeného vyhlazování." Ve skutečnosti: "Na adresu vězňů pak ministr [vnitra Josef Ježek] pronesl: "Tito lidé jsou vředem a přítěží společnosti, ti by měli být zavřeni do smrti." Vězeň byl v Ježkových očích tvor, který "občanských práv nemá. Proto je dán do kárného tábora. Tam se mu všechna občanská práva berou"." ""Janovský byla svině, šílenec, osel, zvíře," říká Hauer. "Přivítal nás slovy, že z tábora vede jen cesta do nebe." "V třeboňském archivu je uložený táborový řád, v němž čteme: "Kdo po večeři bude dopaden mimo ubytovnu a na první zvolání nezastaví, bude zastřelen."
"Pro lidi jako byli Janovský, Hejduk nebo Baloun, neměl život Cikána sebemenší cenu," tvrdí Hauer. "Nepochybuji, že ve své surové nenávisti byli schopni všeho - i zabíjení. S nacisty za zády cítili, že se jim nemůže nic stát. A když několik hodin mlátili podvyživeného, nelidskou prací vysíleného vězně, a ten pak zemřel, co vlastně bylo příčinou smrti?"" "Janovský zcela promyšleně zadržoval jídlo i šaty, aby nás mohl trýznit hladem a zimou. Vytvářel podmínky, které automaticky a rychle vedly k smrti stovek lidí". "Když Kopecký protestoval proti zdravotním podmínkám v táboře, řekl mu Janovský: "Nestrkejte do toho prsty, říše má zájem na jejich vyhynutí.""

A podle Nováka to genocida nebyla!

Sjednocující stanoviska jsou přežitkem kommunismu

Jiří Vyvadil a Stanislav Křeček kritisují Ivu Brožovou za to, že nevydává sjednocující stanoviska. Jenže sjednocující stanoviska jsou přežitkem kommunismu a porušením dělby moci. Úkolem soudů je rozhodovat konkrétní spory; abstraktní právní otázky rozhoduje zákonodárce. Podrobně o tom píše soudce NSS Vojtěch Šimíček.

Jan Novák vulgo Max sprostě lže

Jan Novák vulgo Max na nechvalně známém plátku, zvaném Sprcha, nechutným způsobem lže o mém kamarádu Vodníkovi. Dokud se otíral jen o mne, tak jsem k tomu po té, co jsme loni uzavřeli příměří, mlčel. Vysvědčení si o své sprostotě vystavil sám.

Pak však napadl Kapitána a nyní Vodníka. K tomu mlčet nemohu. Výslovně prohlašuji, že Vodník terčem posměchu není, s výjimkou lidí Novákových kvalit.

Pana Zemana jako správce Sprchy žádám, aby proti Novákovi zakročil. A Nováka vyzývám, aby se raději věnoval infatilním hrám, než nactiutrhání. Těmi totiž nikomu neubližuje.

P. S. Z pochopitelných důvodů na tu sprostotu neposkytuji link.

Gmail bez pozvánek

Google Mail je v ČR bez pozvánek od 8. 2. 2007.

Dopis záporožských kozáků tureckému sultánovi

Najdete ho na Pravda o islámu.

Cyklisté zvítězili

Reportage Cyklistika v metru již funguje! přinesla Klára Bresslerová.

Updated.

Slohové cvičení

Tak jsem se podíval, co se děje u konkurence, a našel tam jen toto slohové cvičení. Nic proti, hoši, ale už snad nejste na střední škole, kde po Vás chtěli psát takové texty.

Výslovnost norských samohlásek

Lena: "Ono je to jednoduche, "a" se vyslovuje jako [a], "å" se vyslovuje jako ceske [o], "o" se vyslovuje jako ceske [u], "ø" jako nemecke [ö], "e" jako klasicke ceske [e], "ae" jako anglicke otevrene [e], "i" jako normalni [i], "u" jako nemecke [ü] a "y" jako takove hluboke [i] - neco mezi nemeckym [ü] a nasim [i]."

JKBova lež

Jak jsem předpokládal, JKBovo tvrzení: "odporuje to v mych očích i zvyklostem z jiných domén jako en.wiki, kde skutečnost, že s někým je vedena arbitráž, vede k tomu, že dokonce i smazání uživatelských a diskusních stránek takového uživatele je výslovně odmítnuto," byla z prstu vycucaná lež. Na en: jsem dal šablonu {{db-userreq}} a přidal větu: "I expressly notify I was the party of Wikipedia:Requests for arbitration/Zacheus-jkb. Na výsledek se všichni můžete podívat sami: "19:59, 18 September 2007 Thatcher131 (Talk | contribs) deleted "User:Zacheus" ‎ (user request)"

Martin Komárek o TGM

Ve svém předchozím kommentáři jsem Martina Komárka označil za propagandistu. Možná mu křivdím či lépe řečeno: mám zastaralé informace.

V poslední době se totiž Martin Komárek dal na dráhu provocateura. Dne 17. 9. 2007 napsal do Mladé fronty úvahu: Masaryk: okrajový a provinční chlap. Obsahuje spoustu zajímavých myšlenek, ale i spoustu nesmyslů. Tady uvedu jen ty nesmysly:

1. "ani věřící, ani nevěřící". TGM byl hluboce věřící protestant.
2. "Jako politik vytvořil Masaryk s pomocí svých podržtašků a podrždeštníků nehorázný tatíčkovský kult." To bylo už neblahé dědictví Rakouska.
3. "Prkenná postava líbající malou holčičku v kroji. Já bych to trestal jako propagaci pedofilie hrubého zrna." Označovat každý tělesný kontakt mezi dospělým a dítětem za pedofilii je nehoráznost.
4. "kdyby byl Masaryk k českým Němcům jen o fous ze své brady vlídnější, možná by nešli s takovou radostí na bál se samým ďáblem." TGM nebyl protiněmecký nacionalista. Na protest proti znárodnění Stavovského divadla do něj do konce života nevkročil. Hilter nebyl ďábel, nýbrž racionální politik, stejně jako Stalin.
5. "Kdyby se Rakousko otočilo jako Itálie a přidalo se k vítězům, úpěl by Masaryk na Špilberku" Kdyby Rakousko vyhrálo válku, tak by TGM zůstal v cizině.
6. "Naštěstí Franz Josef a Karel necítili ducha doby." Blahoslavený Karel byl mírotvůrce: chtěl z války odejít. Bohužel mu v tom Německo zabránilo.
7. "Hlavní příčinou Masarykových neúspěchů byl jeho nedostatek smyslu pro humor." Rádoby vtipné.

Officiální reakci MF napsal 18. 9. 2007 Karel Steigerwald. V rámci officiosní mythologie redukoval TGM na Rukopisy a hilsneriádu. Jako by se tím TGM vyčerpával, jako by to bylo to nejdůležitější, co kdy udělal.

Pereniální otázky

Vztah insiderů a outsiderů

Jednou z věčných otázek je, zda a do jaké míry může kritisovat kommunitu ten, kdo k ní nepatří. Nemá totiž tolik informací, jako má její člen, ale za to má odstup. Největší nenávist mají spisovatelé k literárním kritikům: Spisovatelé tvrdí, že kritici sami neumějí psát, a proto jen kritisují. To může být i pravda, ale to kritika nediskvalifikuje. Kritika diskvalifikuje pouze neschopnost napsat fundovanou a sdělnou kritiku, nikoliv, zda umí psát umělecké texty, umí anglicky nebo nebije svou ženu.

To samé platí pro náboženství. Atheista má od libovolného náboženství odstup. Ačkoliv mu chybí emocionální zážitky z prožitku víry, na druhou stranu není zaslepen sektářským pohledem věřícího. Může tedy sine ira et studio posoudit jednotlivé denominace, aniž by a priori tu svou považoval za nejlepší.

Vztah pravoslavných a kalvinistů

Jestliže pro pravoslavné něco znamená heslo: "Kdo nepracuje, ať nejí," nechť tedy řeknou, co. Na to přeci není tak těžké odpovědět. Avšak na základě zkušeností s katholickými žebravými řády snad mohu soudit, že si z něho těžkou hlavu nedělají.

Je hrozně jednoduché říci, že my jsme ti praví, zatímco ti druzí jsou ti špatní. Verifikovat se to nedá nijak, takže odpovím jen parafrasí slov Jeronýma Klimeše: Kdyby si Bůh myslel, že se současným křesťanstvím je všechno v pořádku, tak nejsou prázdné kostely. Jak jinak má naznačit, že se křesťané mají změnit? Má křičet?

Rusko

Carské Rusko byl neobyčejně odporný stát. Viděli to všichni, kdo se jím seriosně zabývali: od Havlíčka až po Masaryka. Viděli to dokonce i sami Rusové, ačkoliv to obvykle sváděli na Tatary. Proto podnikli docela značné množství reforem. Ve svobodných volbách v carském Rusku voliči podporovali reformistické strany. Vox populi, vox Dei.

Doktrína úpadku

Nyní se jasně ukazuje, že stejně jako křesťanství je doktrína úpadku vnitřně rozporná. Podle ní sice lidstvo neustále upadá (věk zlatý, stříbrný a železný), přesto se objeví události (Mojžíš, Ježíš, Muhammad apod.), které úpadek nejen zastaví, ale dokonce lidstvo pozdvihnou na vyšší úroveň. Lidstvo je sice tedy v neustálém úpadku, ale přesto se v něm poměrně často projeví pokrok. Kontradikce v plné nahotě.

Rovněž je nejasné, zda lidstvo na tom bylo lépe, když mělo kněží, mnichy, koncily, ikony, kostely, Bibli a diecése pouze v zárodečné podobě, nebo naopak plně vyvinuté. Neustálé zpřesňování křesťanské doktríny je, zdá se, také pouhým úpadkem. Lidé na tom byli lépe, když nevěděli, že monofysitism je herese, než když to vědí.

Otec Jan

Buď je text otce Jana obtížně vyložitelný, nebo naopak já nedokážu pochopit jednoduché myšlénky. Zdá se, že se shodujeme, že zbavit se bohatství, neženit se, nevdávat se, je cesta jen pro někoho, pro toho, kdo na to má. Tak proč otec Jan píše, že "bohatství bývá v našem světě spojeno s lakotou, zištností či přímo loupeží - a těmito prostředky je bohatství také většinou získáváno." Proč nic takového nepíše Ježíš? Proč Ježíš, na rozdíl od otce Jana, bohatství nepranýřuje?

Sexualita

Viděli jsme celý středověk, jaký měla křesťanská společnost postoj k ženám. Považovala je za nástroj Ďáblův. A proč? Protože muži měli sexuální potřeby. Podle officiální křesťanské doktríny však sexualita má sloužit toliko k rozmnožování. Masturbace je hřích, homosexualita jakbysmet. Toto rozhodně není zdravý postoj, protože obé jsou přirozené projevy sexuálního pudu. Teprve 20. století nás osvobodilo od staletí sexuální represse.

Drancování

V Bibli není ani slovo o tom, že by bylo zakázáno drancování přírody. Navíc mám dojem, že Vy pod pojem drancování zahrnujete vše, co přesahuje primitivní východní ekonomiky. Např. elektřina. Je elektřina drancováním přírody?

Masaryk o bolševismu

Bohumil Doležal cituje: „Rusové a taky bolševici jsou děti svého carismu; ten je staletími vychovával a vytvářel. Dovedli cara odstraniti, ale neodstranili carism. Mají carskou uniformu, třebaže ji nosí naruby, a Rus dovede nosit na ruby, jak známo, také boty.“

Koncept znečištění

Není to nic jiného než jeden z druhů morální paniky. "Znečištění rasy byla poměrně běžná obsedantní představa v době Hitlerova mládí asi tak jako znečišťování životního prostředí se stalo obsesí sedmdesátých a osmdesátých let. Dojem všeobecného znečištění působil velmi sugestivně na typ lidí, kteří věřili, že konspirační theorie jsou hybnou pákou dějinných událostí. Jako později ekologové i oni se domnívali, že se rasové znečištění šíří neobyčejně rychle, že hrozí světová katastrofa, a že potrvá dlouho, než se směr vývoje obrátí, i kdyby se příslušná opatření provedla okamžitě." Paul Johnson: Dějiny dvacátého století, Praha 1991, p. 336

Hitlerova a Stalinova věrolomnost

Ačkoliv českému velikášství může hovět 15. březen 1939 jako datum, kdy se Hitler vydal na cestu, po níž již není návratu, Hácha mu to (byť pod nátlakem) podepsal. Domnívám se, že klíčové datum je úplně jiné – je to 28. duben 1939.

Ten den měl Hitler velký projev v Říšském sněmu. Reagoval v něm na provokativní výzvu amerického presidenta Franklina Delano Roosevelta ze dne 14. dubna 1939, aby slíbil, že do roku 1949 nepřepadne žádnou z 31 vyjmenovaných zemí (včetně Sýrie a Palestiny). Ke gaudiu publika Hitler pomalu četl celý tento sáhodlouhý seznam. Poté oznámil, že všechny tyto země obavy z napadení Německem popřely. (Henry Kissinger: Umění diplomacie, Praha 1999, p. 391) Výsměšně dal záruky USA, ač o ně nebyl žádán. (To pak věrolomně porušil 11. prosince 1941, kdy USA vyhlásil válku. V té době však již mezi USA a Německem zuřila neyvhlášená námořní válka. Americké námořní lodi totiž pomáhaly Britům a Němci je za to v odvetu potápěli.) Na závěr Hitler vyhlásil, že "všechny předchozí pakty, smlouvy a dojednání jsou neplatné. Napříště pro něj budou směrodatné jen zájmy německého národa". (Paul Johnson: Dějiny dvacátého století, Praha 1991, p. 352; nesprávně též k datu 28. 3. – p. 350)

Tím Hitler jednostranně vypověděl německo-polskou smlouvu o neútočení, která byla dne 26. ledna 1934 uzavřena na 10 let. Z hlediska obecných právních principů nelze vypovědět smlouvu na dobu určitou, která to výslovně neumožňuje. Zvláště to pak platí pro smlouvu o neútočení, protože by to bylo proti jejímu smyslu: poskytnout záruky bezpečnosti.

Hitler se tímto skutkem vydal na cestu věrolomnosti, která mu nakonec zlomila vaz. Západní mocnosti mu přestaly věřit, že svou zahraniční politiku ochrany Němců myslí upřímně. Příznačné je, Hitlerovi apologeté tento čin ponechávají bez poznámky. Např. Irving píše pouze: "In the same Reichstag speech he revoked the 1934 non-aggression pact with Poland and the 1935 naval agreement with Britain too." (David Irving: Hitler's War and The War Path, London 2000, p. 175)

Stalin se s vypovězením smlouvy ani nenamáhal. Německo-ruskou smlouvu o neútočení, která byla dne 25. července 1932 uzavřena na 3 roky a dne 5. května 1934 prodloužena do 31. prosince 1945, porušil hned 2x: 17. září 1939 přepadl Polsko a dne 21. července 1944 vytvořil satelitní polskou vládu – lublinský výbor.

Herese praesentismu

Ti, kteří nevnímají historii jako jednou pro vždy petrifikovaný závazný výklad dějin, jsou obviňováni z herese praesentismu. Co o tom napsal Bohumil Doležal? "Je třeba vycházet z toho, co považuji za správné teď a zde, protože co je správné teď, je správné vždycky a všude. Předmětem sporu může být, zda to platí nebo neplatí, ale ne, zda to platí jen někdy a někde. Podobné relativizování pravdy je reziduem leninismu. To, že před sto lety považovali na Papui-Nové Guineji lidožroutství za věc zcela normální a správnou, ještě neznamená, že lidožroutství není vždy a za všech okolností zavrženíhodné (pokud to chceme relativizovat pseudohistorickými argumenty, stáváme se sami tak trochu lidožrouty)."

Výpisky z četby IV

"Z toho hlediska je zajímavá Gollova mírná výhrada k Pekařově zálibě v díle Masarykova osobního přítele Josefa Svatopluka Machara. Goll Machara vnímal jako rozpornou básnickou osobnost. Oceňoval jeho lyriku i schopnost satirického šlehu a epického výrazu, vadily mu však – lumírovskému druhu Jaroslava Vrchlického – údajný básníkův občasný nevkus, surovost a vulgarita, nedostatek osobní kultury. Choval k němu pochopitelně i aversi politickou a náboženskou, nazýval ho posérem. Dotkl se kromě toto otázky těžko řešitelné potud, dokud historická věda nebude mít k disposici veškerou korespondenci mezi Macharem a Masarykem: "Jedna věc je podivná – jak mohou Machar a Masaryk si býti vzájemně proroky . . ." Goll viděl anglosaského Masaryka jako pravý protiklad k barbarskému Macharovi. Pekař mu odpověděl: "Machar a Masaryk – to je ovšem možné jen v České straně lidové, jež má hotový jednotný programm a přílušníky naprosto rozlišných programmů a názorů . . .""

Martin Kučera: Pekař proti Masarykovi. Historik a politika. Ústav T. G. Masaryka, Praha 1995, ISBN 80-901478-8-7, pp. 21–22 cituje Josefa Klika (ed.): Listy úcty a přátelství. Vzájemná korespondence Jaroslava Golla a Josefa Pekaře. Praha 1941, dopis z 6. 9. 1901 (p. 292) a dopis z 8. 9. 1901 (p. 295)

MSC v. MTP

K počítači se připojují různá periferní zařízení. Často obsahují nebo produkují soubory, které se třeba přenést do nebo z počítače. K tomu se používají dvě základní methody: Mass Storage Class (MSC) a Media Transfer Protocol (MTP). MSC funguje tak, že periferní zařízení slouží jako další disk, se stejnou stromovou strukturou jako má např. hard disk. To zajistí ovladač (driver), který se v novějších operačních systémech nainstalluje automaticky. MTP je nutno ovládat pomocí speciálního programu (aplikace), bez něj jsou soubory na periferním zařízení pro počítač neviditelné.

Je zjevné, že MSC je lepší než MTP. Zatímco pro MSC si dokonce každý může napsat vlastní program, který bude fungovat jako MTP, opačně to nejde. Fotoaparáty Olympus obvykle fungují v régimu MSC. Fotoaparát Canon IXUS 850 IS bohužel jen v modu MTP.

Aktivní přispěvatelé

Heslo Žít v pravdě má cosi do sebe. ZMP uvádějí několik přispěvatelů, kteří více než půl roku nenapsali ani kommentář, natož celý článek. Myslím, že je to pro čtenáře matoucí. Proto bych chtěl do konce září neaktivní přispěvatele vymazat. Na rozdíl od wikipedie to opravdu není žádný trest. Pokud kdokoliv (tj. nejen oni) bude chtít do ZMP psát články, stačí mi poslat e-mail a bude mu to umožněno. Výjimku tvoří pouze trollové, kteří během 2 let historie ZMP byli pouze 4.

Zatím to vypadá tak, že by mezi přispěvateli ZMP byli uvedeni: Vodník, Tomáš Pecina, mM a má maličkost.

Kalvinism v. pravoslaví

Pokračování polemiky. Je otázkou, zda atheista může posuzovat křesťanskost textů. Myslím, že úspěšněji než ti křesťané, pro něž je ekumenism sprosté slovo. Tradičním přístupem všech ideologií je donekonečna zkoumat, který názor už do dané ideologie nezapadá. Tak ti křesťané, kteří neuznávají I. ekumenický koncil, nejsou ostatními křesťany za křesťany považováni. Co na tom, že oni sami se za křesťany považují. Jako kdyby byla nějaká objektivní hranice, co už křesťanství je a co ještě křesťanství není. A v Bibli je přitom o sv. Trojici několik nejasných zmínek, z nichž si každý může vyložit cokoliv, jak se i stalo. Z toto jasně vyplývá, že pro Ježíše byl problém sv. Trojice naprosto nepodstatný, jinak by se jí věnoval mnohem hlouběji.

Pro všechny křesťanské sekty je charakteristické, že si z Nového zákona vybírají jen něco. Pro pravoslavné Pavlovo heslo nic neznamená a vyčítají kalvinistům, že pro ně hodně. Jakým právem? Proč by kněz nemohl psát o daňové reformě? To se kněz za všech okolností musí věnovat jen theologii? Pokud ano, tak je to tristní. Už mi pak nejsou záhadou chabé znalosti otce Jana v ekonomii; není to však něco, čím by se mohl chlubit a na co být hrdý. Proč by kněz nemohl být stoupenec ODS? Ano, to je ta totalita vlastní Východu: neschopnost rozdělit věci na světské a církevní. Zatímco pravoslavní vyznávají odporné samoděržaví jako státní ideál, ostatní křesťané státní ideál nemají. Demokraté jsou pro demokracii, fašisté pro fašism. A to je právě to, co je na Západu úžasné. Tím, že jsem věřící, nemusím zastávat nějaký pevně daný politický směr, zvlaště, když se třeba ukáže, že je hrůzný – Ivan Hrozný a spol. Ale ani v 19. století carové o nic lepší nebyli, cf. povstání děkabristů či obě Poláků, Krvavou neděli.

Já si výrok o bohatém a jehle vykládám tak, že bohatý se musí mnohem více snažit, aby byl spasen. Nikoliv, že je to nemožné a že být bohatý je nemravné. Jinak je ta doktrína o neustálém úpadku společnosti zajímavá. Podle ní je ideálem pravěk a více, když jsme byli opicemi na stromech, než doba železná. Židovský monotheism v porovnání s předchozím polytheismem je pro ní rovněž úpadkem, stejně tak příchod Ježíše (nebo pro jiné Muhammada). Vývoj je tak neustále apostase – odpadání od Pravdy: od šamanismu k polytheismu, od polytheismu k monotheismu, od monotheismu ke křesťanství. Je pravda, že Číňani střelný prach používali na ohňostroje a že teprve okcidentální člověk vymyslel, jak se jím lépe vraždit. Ale kromě toho vymyslel, jak ho používat v průmyslu, čím zvýšil technický pokrok a tedy blahobyt všech. Jak známo, objev penicilínu je ten největší úpadek duchovnosti. Lidé před tím bohabojně umírali na bakteriální infekce a teď už neumírají. To je ale zpupnost a protivení se Boží vůli!

pokud se [křesťanství] bude přizpůsobovat potřebám svých nositelů, tak půjde do prdele
A ono se snad nepřizpůsobovalo celou svou historii? Copak kněží byli od počátku? Mniši? Koncily? Ikony? Kostely? Bible? Diecése?

Tradice v moderním světě. Je-li tradice dnes nemožná a i KSA a Íránská islámská republika (IIR) jsou modernistické, pak je úsilí o tradici lepší zrušit, protože je škodlivé. KSA i IIR jsou odporné diktatury, kterýkoliv sekulární stát je na tom lépe (snad jen s výjimkou Korejské lidově demokratické republiky, ale to je theokratický stát sui generis). Každá totalita (včetně theokratické) je odporná tím, jak nárokuje celého člověka a nenechává mu vůbec žádný prostor pro svobodu.

Je lhostejné, zda dějiný vývoj nazveme pokrokem či úpadkem. Podstatné je, že sekularisace není žádnou jeho samozřejmou součástí. Vznikla a rozvíjela se pouze na Západě, islám ani Orient ji neznají. Např. Japonsku byla nadekretována po válce. Necmettin Erbakan se zkompromitoval v susurlukckém skandálu, nicméně je to myslitel. Recep Tayyip Erdoğan je pouhý politik, a proto Erbakanův odvar. Pokouší se vydávat svou stranu Adalet ve Kalkınma Partisi za pouhou klerikální stranu, čemuž mnoho sekulárních Turků věří, avšak myslím si, že je zřejmé, že ve skutečnosti je to strana fundamentalistická (islamistická).

Bohatství a vášně. Je zřejmě na místě si ocitovat přímo Mt 19, 16–24: "A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: "Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?" On mu řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." Mladík mu řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?" Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne." Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. Ježíš řekl svým učedníkům: "Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.""

Z toho vidíme jasně, že Ježíš řekl, že stačí zachovávat přikázání. Bohatý, který zachovává přikázání, přijde do nebe, jen není dokonalý (tj. svatý). Otec Jan naproti tomu Ježíšova slova překrucuje takto: "Bohatství nám zde tedy představuje nejen majetek samotný, ale zastupuje vášně, které spoutávají srdce člověka. Vzdát se bohatství, to je pro člověka, který je bohatý a jehož srdce je k bohatství připoutáno, jako zemřít." Ve skutečnosti Ježíš neměl nenávist k bohatství jako otec Jan po vzoru marxistů, to by vydal příkaz všem lidem, aby se zbavili bohatství, jinak že nepřijdou do nebe. Bohatství měl za pouhé břemeno, které člověka zbytečně tíží, takže je s ním složitější věnovat se pouze či převážně duchovním věcem. Ježíš bohatství považoval za stejné břemeno jako manželství. Mt 19, 10–11: "Učedníci mu řekli: "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit." On jim odpověděl: "Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno." Otec Jan tedy úmyslně překrucuje Ježíšovu doktrínu. Podle něj jsou normální lidé (bohatí, ženatí, vdané) zmítáni vášněmi, zatímco vybraní zřejmě nikoliv. Podle otce Jana bohatí žijí nemravně (až na zanedbatelné výjimky), a proto nepřijdou do nebe. Jenže Ježíš místo toho tvrdil, že zbavit se bohatství, neženit se, nevdávat se, je cesta jen pro někoho, pro toho, kdo na to má, takže mu to přinese mnoho radosti již na tomto světě. V opačném případě jen utrpení. Na tomto příkladu vidíme, jak pravoslaví překrucuje jasnou evangelní zvěst.

Pravoslaví považuje kalvinism za antikřesťanský, protože považuje bohatství za výraz Boží milosti. Ve skutečnosti pro tento pravoslavný názor není žádná opora v Písmu, a proto je nepodložené odsuzovat kalvinisty (Drápala) za jejich názory. Písmo bohatství normální lidí nijak nezavrhuje, ba ani nedoporočuje se ho zbavit, pokud na to člověk mentálně nemá. Na druhou stranu Písmo ani nepotvrzuje thesi, že bohatství je výrazem Boží milosti. Z toho vidíme, že Bible je neuvěřitelně kusá a že umožňuje mnoho výkladů, což si myslím, že není žádoucí. A domnívám se, že Ježíšův výrok o velbloudu (v originále "lano") je pouhý výraz jeho momentální zlosti, že se bohatý mladík k němu nepřidal.

Renty. Můžeme se podivovat, že autorka Harryho Pottera tak zbohatla. Můžeme to dokonce odsuzovat. Faktem ale je, že dala millionům čtenářům to, po čem toužili. Proto si, IMHO, své bohatství zaslouží. To samé platí pro Madonnu či Karla Gotta. Není úkolem umělců formovat vkus veřejnosti. To je úkolem rodičů a školy. Pokud veřejné mínění dává přednost konsumnímu umění, nadávejme jim, nikoliv umělcům středního proudu. Ti dělají jen to, co umějí. A dělají to dobře.

Neokolonialism. Marxisté všeho druhu budou neustále žít v bludu, jak je Třetí svět vykořisťován. Ve skutečnosti Západ prostřednictvím Světové banky i přímo každý rok daruje Třetímu světu milliardy dollarů, např. Egyptu. Není vinou Západu, že je často zašantročí či spotřebují na nesmyslné projekty. Pokud si veřejnost Třetího světa neumí zvolit zodpovědnou vládu, je to její chyba. Podívejte se, jak to funguje v KSA, to je typický příklad. Co se týká ceny surovin, nedá se nic dělat, ale tržní cena přes všechnu snahu OPEC říká, že nejdražší je lidská přidaná hodnota. Neexistuje žádná "spravedlivá" cena surovin.

Tím se právě zásadně liší marxismus od křesťanství: ten první nutí lidem zlepšení zvnějšku nastolením „spravedlivého“ řádu, to druhé usiluje o zlepšení té lidské přirozenosti, bez které žádný spravedlivý řád nastat nemůže.
O tom jsem napsal článek Jak křesťanští graselové vyhubili římské pohanství. Křesťané celý středověk upalovali heretiky, dokud jim v tom sekularisté nezabránili. Křesťanství je totalita a jako každá totalita je nebezpečná a vylučující lidskou svobodu a toleranci.

Debata na téma tělesnosti mezi námi postrádá smysl – a to jistě víte, že já se sexu nikterak nestraním a neštítím...
Nejde mi o Vás, tato debata není osobní. Jde mi o obecný křesťanský postoj. A ten je nezdravý. Není proto divu, že sexuální revoluce zasadila křesťanství poslední ránu, protože díky ní zmizelo i to povrchní, matrikové, křesťanství, které ještě v 50. letech bylo nejčastějším postojem veřejnosti.

Pravoslaví ovšem vůbec nebrojí proti činorodosti, „drobnou prací“ se živili i egyptští pouštní otcové.
To je ovšem nepochopení toho pojmu. Já ho používám v masarykovském významu, tj. jako úsilí o drobné společenské změny.

Pravoslaví brojí proti tomu, když na Západě „drobná práce“ přerostla ve velkopodnikatelský globalismus, ve kterém skutečné křesťanství nemá co dělat, kde je místo pouze pro drápalovské agitky pro volný trh, válku a na obranu bohatých a jejich bohatství.
To je odsudek tržního hospodářství ve prospěch přídělového hospodářství. Boj proti monopolům byl cílem všech pokrokářů od 90. let 19. století, než ho po roce 1945 vzdali. Ukázalo se totiž, že boj proti monopolům nic nepřináší. Velkopodnikatelé byli vždycky, i v Byzanci. Je totiž zákonitostí ekonomiky, že někdy úspory z rozsahu rostou nade všechny meze. Pacifism je nekřesťanská doktrína. Nevím jak pravoslaví, ale katholictví vždy rozlišovalo válku na spravedlivou a nespravedlivou. A nevzpomínám si, že by se všichni ti úžasní byzantští císařové války zříkali, a to dokonce i agresivní, např. Justinián. Obrana bohatých a bohatství je hluboce křesťanská, protože křesťanství je založeno na dobrovolnosti. Konfiskace jsou marxistické.

Bůh postavil člověka do středu všeho dění a dal mu přírodu k užitku. Všechny řeči o drancování planety jsou tedy ve skutečnosti pohanstvím (kladením přírody nad člověka) a výrazem skutečného (nikoliv pouze domnělého) úpadku pravoslaví.

Poslední skutečný pair

V roce 1965 byl do dědičného pairství povýšen de facto poslední člověk nepocházející z královské rodiny: z člena Konservativní strany a boháče Johna Granvillea Morrisona (* 16. 12. 1906) se stal 1. baron Margadale z Islay. V roce 1983 sice byli na vikomty povýšeni dva státníci (George Thomas a William Whitelaw), ale oba neměli žádného dědice a bylo jasné, že ani mít nebudou.

V roce 1984 byl na hraběte povýšen de iure poslední Commoner – Macmillan, který měl i vnuka. To se však stalo na základě ústavního obyčeje, že bývalý premiér má být povýšen na hraběte a vítěz velké války na vévodu (John Churchill, Wellington či Winston Churchill). Nicméně i tento obyčej byl zrušen, protože Thatcherová samotná, vzhledem k svému problematickému synovi, je jen baronkou, a to nedědičnou. Uvidíme, jaký titul bude nabídnut Tony Blairovi.

Zábava

V pražském metru citelně postrádám cyklostezky. Přečtěte si i diskussi: "Vždycky jsem si myslel, že komunita cyklistická je veselá. Že sport na čerstvém vzduchu v těchto lidech umocní krásné zážitky a hned tak něco je nevyvede zmíry. Že dokáží řešit i drobná rýpnutí s nadhledem. Opak je pravdou. Kdykoliv ve svých článcích zabrousíte na cyklistické téma, vyvoláte doslova vlnu nevole. Jako když upadne ventil u fekálního vozu. Takže docházím k závěru, že znečná část cyklistů jsou suchaři, pro které se tento sport stal doslova modlou. A této modle je třeba přinášet oběti a běda, jestli se o ni někdo otře. Je nekompromisně smeten a je s ním zúčtováno nevybíravým způsobem. Máte kliku, že nejsme ve středověku a cyklistika není náboženství. Už byste hořela na hranici. Možná hned vedle Jana Husa, nebo Giordana Bruna."

27. dodatek

27. dodatek americké ústavy stanoví, že zvýšení platu Kongressu nabývá účinnosti až po volbách.

Je to velice praktické ustanovení, které zajišťuje, že si zákonodárci nezvyšují platy sami.

Důvodová zpráva k ústavě

Jak neskutečně ubohou měly úroveň důvodové zprávy v první polovině 90. let, se můžete přesvědčit sami prostudováním důvodové zprávy k ústavě. Kontroversní čl. 12 odst. 2 tam pro jistotu není odůvodněn vůbec nijak.

Pitomé žebříčky

Bohumil Doležal zcela správně kritisuje další pitomý žebříček: "Naše malá vlast už dýchá na záda USA! Zatím jen v žebříčku demokracie, který pravidelně sestavuje britské vydavatelství The Economist. Dle toho jsou nejdemokratičtější skandinávské země, z postkomunistických zemí patří mezi „úplné demokracie“ kromě ČR už jen Slovinsko, zatímco např. Slovensko je demokracií neúplnou. Sestavování podobných žebříčků je stejná zhovadilost jako vyjmenovávání nových deseti divů světa. Když člověk státy světa jeden po druhém objektivně zhodnotí, pozná sice, že je jistý rozdíl mezi USA a ČR (v dotyčné anketě lehce zastřený) a na druhé straně mezi oběma těmi zeměmi a Běloruskem, ale samo objektivní zhodnocení jednotlivých zemí váží nic než tato pitomá pseudoolympiáda. Ovšem, když nebudou žebříčkay, nebudou se mít komu dmout prsa (což platí hlavně o malých a ušlápnutých). Jde ale o to, abychom byli demokratičtí. Vůbec ne o to, abychom byli první."

Realistický názor na Orwella

Bohumil Doležal napsal: "V Mladé frontě Dnes se pozastavují nad pošetilostí britské policie, která po dlouhé roky podezírala George Orwella z toho, že má silně levicové názory. Každý, kdo si jen trochu pozorně přečetl Farmu zvířat a 1984, nemůže přehlédnout, že Orwell sice prošel velkou deziluzí, ale leccos z jeho někdejšího komunistického (trockistického, ale Trockij byl taky komunista, i když, jak by řekl Jan Hanč, s trochu jinak vybarvenými brky na ocase než jeho kamarád a vrah Stalin) přesvědčení mu zůstalo. Zejména na Farmě zvířat je to velmi patrné: myšlenka byla vznešená, bohužel se jí chopili darebáci. Darebáci se chápou jen takových myšlenek, které se k darebáctví hodí."

Sokal a Neubauer

Tak jsem přelouskal celý Sokalův text What the Social Text Affair Does and Does Not Prove. Protože mne svou primitivností a nehlubokostí dosti zklamal (vůbec nereflektuje Thomase Kuhna), tak jsem se obrátil k velkému českému mysliteli, který naopak Kuhna reflektuje. Zde je citát:

"předmět poznání je určen paradigmatem a nikoliv opačně. Jak vzniká paradigma? Zakládající událostí, obyčejně ztělesněnou příslušným základním dílem, jako jsou Eukleidovy Stoicheia (Základy), Ptolemaiův Almagest, Kopernikovou De revolutionibus, Newtonova Principia a Optics, Franklinova Electricity, Lavoisierovy Elements de chimie, Darwinovo Origins apod. Toto dílo se stane „kanonickým“, čili „paradigmatickým“. Ne však proto, že by byla „pravdivá“: vždyť sama jsou vzorem pravdivosti a jejich kritérií pro další bádání. Ani ne proto, že by lépe odpovídala svému předmětu: vždyť sama teprve svůj předmět definovala. A také ne proto, že byla vědecká: to, že jsou v našich očích vzorem vědeckosti, je dáno tím, že se jím stala, že nám tuto podobu vědy vtiskla a s ní i představu co je a co není vědecké.

Tak např. pro Aristotela je nejdůležitější otázka po tzv. causa finalis – po smyslu–účelu; Galileův Dialog o dvou světech však otázku po účelu výslovně odmítá jako nevědeckou; otázka proč? je nesmyslem; oprávněné je pouze klást otázku jak? – tedy po mechanismu. Vyhnáním aristotelovské causa finalis byl z vědeckého uvažování vyhnán smysl – který byl nakonec v Descartově reflexi galileovské mentality upřen skutečnosti jako takové. Revoluci, resp. metarevoluci, kterou věda prodělává v bouři současných revolucí nyní a o niž nám jde, jde právě o tento smysl; o něj jde ve zmíněné ontologické gigantomachii. Mezitím, jak víme, se causa finalis v pojmu „finalistické chování“ systémů se zpětnovazebnými obvody, jakož i u disipativních struktur opět nenápadně vkradla do vědy spolu s kybernetickým myšlením. A na nás je, abychom spolu s velkými mysliteli této události tento fakt domysleli.

. . .

Jako historik může pouze konstatovat, že důvody, které vedou ke krizi a následujícímu revolučnímu nahrazení starého paradigmatu jednou z mnoha soupeřících alternativ, nemají co dělat s poznávanou objektivní skutečností, protože v sázce jsou právě její pochopení, přístup k ní, pravidla jejího poznávání a kritéria ověřování poznatků, tedy sama otázka vědecké metody a vědeckosti. To, co začne hrát rozhodující roli, jsou najednou historické a společenské podmínky a okolnosti, faktory psychologické a sociologické jako otázka autority, osobní a národní prestiže, vlivu, mocenského postavení, politické nálady a konstelace a jiné zcela mimovědecké záležitosti. Historik může pouze s úžasem konstatovat, že to, co se posléze změní, je celkový pohled na svět a chápáni skutečnosti. Po změně paradigmatu žijí vědci v jiném světě; sama skutečnost se od základu změnila. Nejde tedy o to, že by totéž bylo interpretováno a chápáno jinak, nýbrž je viděno jako něco jiného, resp. něco jiného je viděno.

. . .

jak je možné, že Kopernikův heliocentrický systém měl takový úspěch. Tento systém totiž z čistě astronomického hlediska (jako nástroj popisu planetárních drah) byl prokazatelně horší než systém Ptolemaiův (právě toto věděl Tycho de Brahe, který jako jeden z mála Kopernikovu dílu a problematice skutečně rozuměl a věděl, že nefunguje, jakkoli mu fandil) a navíc, zjednodušení, která na začátku slíbí a zavádí, musí nakonec pro některé planety znovu ad hoc zavést; přitom nepodává ani fyzikální (mechanický) výklad. A tento pochybný zisk byl zaplacen ztrátou intuice – radikálním rozchodem s tradicí a s přirozenou zkušeností: Kuhn nachází odpověď na tento podivný paradox v heliocentrismu duchovní atmosféry renesance, v kultu slunce a světla obnoveného platonismu.

. . .

Kuhn popisuje, jak Lavoisierova chemie založená na váhových poměrech vytlačila flogistonovou teorii, ačkoliv na rozdíl od ní nedovedla uspokojivě vysvětlit žádnou z tradičně významných vlastností látek jako tuhost, tekutost, mastnost, kovovost, barvu, chuť, krystaličnost a jejich změn, o něž přece v chemii především šlo."

K tomu bych dodal, že se positivističtí fysikové mohou sami sebe opájet představou, jak kvantovou mechanikou popisují objektivní realitu. Ničemu tím neškodí. Jen jim hrozí, že za nějaký čas budou stejně směšní jako jiní fysikové s étherem a chemikové s floginstonem. Ve skutečnosti je totiž jejich poznání omezeno přijatým paradigmatem. Ve vědě máme jen modely, nikoliv realitu samou.

Jak křesťanští graselové vyhubili římské pohanství

S pohanstvím to bylo nahnuté už od dob sv. Konstantina Velikého. Nicméně přesto bylo pohanství tolerováno ještě nějakých 50 let. Musel přijít jeden z největších křesťanských gaunerů, císař Theodosius I. Veliký (379–395), organisátor soluňského massakru, který pohanství vyhubil. Pomáhal mu v tom antisemita sv. Ambrož (339–397), další výtečník, který má na svědomí 1. popravu heretika, Priscilliána z Ávily († 385), ačkoliv příbuzným Ambrože byl pohanský mluvčí Senátu, Quintus Aurelius Symmachus (345–402).

Jak se to všechno seběhlo? Celé to připomíná budování kommunismu v Rusku. Jistou roli v tom hraje barbar Arbogast, který rychle šplhal po římském vojenském žebříčku, a křesťanský fanatik sv. Ambrož, biskup milánský. První Theodosiovy a Gratianovy (367–383) výnosy proti pohanům pocházejí z let 379, 381 a 382 (odstranění sochy bohyně Vítězství ze Senátu). V roce 388 Theodosius poslal do asijských provincií prefekta, aby rozvrátil tamní pohanské společnosti a jejich chrámy. Když v roce 388 Theodosius porazil usurpátora Magna Maxima, Arbogast Theodosiovi pomáhal pacifikovat ostatní oblasti, Rýn a Galii. Brzy však přestal uznávat západního císaře Valentiniana II.

V roce 389 Theodosius prohlásil pohanské svátky za pracovní dny. V únoru 391 Theodosius zakázal zvířecí oběti, navštěvovat chrámy a uctívat pohanské sochy. Byl zhasnut věčný oheň ve Vestině chrámu a tamní panny vyhnány. Pohanské chrámy pak byly prohlášeny za "opuštěné" a byly buď zbořeny, nebo christianisovány. Tak bylo zničeno alexandrijské Serapeum a větší část obrovské knihovny. (Zbytek pak zničili muslimové pod známým rčením: "Co je v Koránu je zbytečné, a co není, je škodlivé.") Předpovídání budoucnosti a čarodějnictví se stalo zločinem. Dne 15. května 392 Arbogast Valentiniana ve Vídni zavraždil, aby předešel svému odvolání z funkce. Zda se té vraždy skutečně dopustil, není úplně jisté, nicméně sv. Ambrož dělal na pohřbu temné narážky a Theodosius jim uvěřil. Dne 8. listopadu 392 Theodosius zakázal uctívat pohanské bohy úplně a zrušil všechny pohanské slavnosti, např. olympijské hry – poslední se konaly v roce 393. Začal středověk.

Arbogast věděl, že jako barbar nemůže aspirovat na nejvyšší post, a proto jako nového západního císaře prosadil svou figurku, pohanského učitele rhétoriky Eugenia. Pohané, které vedl Nicomachus Flavianus, na jaře 393 obsadili Itálii, takže tam protipohanské edikty nebyly účinné. To už bylo na Theodosia moc. V květnu 394 zahájil válečné tažení pod vedením barbara Flavia Stilichona. Ve dnech 5. a 6. září 394 pohany porazil v bitvě u Frigidu (mezi dnešní Itálií a Slovinskem). Zpočátku to vypadalo, že vyhrají pohané. Druhý den ale větrná smršť rozvrátila řady pohanů a pravoslavní katholíci vyhráli. Eugenius byl popraven, Nicomachus Flavianus a Arbogast spáchali sebevraždu.

Sexuální skandály politiků

Se sexuálními skandály politiků se v poslední době roztrhl pytel. Poslední, kdo do toho spadl, je Vlastimil Tlustý. Je to rafinovaná akce Marka Dalíka proti němu? Jak uvádí Bohumil Doležal, je to celé nějaké podezřelé.

Zde si můžete přečíst texty Lenky Nedbálkové pro radar: rozhovor a vlastní text.

Update: Tak Lenka Nedbálková se od celého článku distancuje: "Vážený pane Doležale, velice mne zaráží, že člověk Vaší úrovně napsal komentář opírající se o informace z pochybného bulvárního deníku. Velká většina citací je vymyšlena a v brzké době podniknu nezbytné právní kroky, abych se očistila. Zamyslete se nad sebou. Když už píšete o mně, mějte tu slušnost a zeptejte se, jaká je pravda. S pozdravem Lenka Nedbálková"

Mladí sociální demokraté jsou odpůrci svobody slova

Podle ČTK jejich mluvčí prohlásil toto: "Nesouhlasíme s tím, že tyto spolky, stavící své politické programy na podobných základech jako někdejší nacistické Německo, mohou propagovat své nedemokratické názory v centru našeho hlavního města".

Ještě k Dušanu Třeštíkovi

Malý čtenář nás upozornil na nekrolog Dušana Třeštíka z pera Antonína Kostlána. Jenže nekrolog . . . Je to spíš vyřizování účtů s člověkem, který se už nemůže bránit. Sice si nemyslím, že je nutné se za každou cenu řídit heslem: "O mrtvých jen v dobrém", ale co je moc, to je příliš.

Nechci zbytečně psychologisovat, ale mám dojem, že v pozadí Kostlánova textu je to, že zatímco Třeštíka zná každý český historik, Kostlána skoro nikdo. Nikdy jsem nečetl žádnou Kostlánovu práci, takže netuším, zda patří k oněm faktopiscům, které si Třeštík tak často bral na paškál. Ale zdá se mi to pravděpodobné. Nebo že by to byla pouhá závist méně úspěšného? "[U] Třeštíka mě jeho šarže vlídného fauna nabádala, abych byl neustále ve střehu a takříkajíc si kryl záda". Proboha proč? Něco možná naznačí text Nikolase Proksche: "Jakoby jeden nevybíravý útok, nemající s relevantní diskusí nic společného, nestačil, postavil se pod trapný prapor Maternův i historik Kostlán. Je pravdou, že Kostlán rozlišuje do definice Třeštíky dva: “jednak špičkový historik raného středověku, a jednak mediálně proslulý rozšafný eskamotér se slovy.” Takže trochu alibisticky pochválí Kostlán kolegu historika, aby pak mohl dosti nehorázně bušit do Třeštíka – “eskamotéra”. V první fázi denunciace komentuje Třeštíkovy publikační počiny jako nadprodukci, kterou nikdo nekomentuje, protože není potřeba něco takového ani komentovat či vnímat. Druhá fáze denunciace je založena na tvrzení, že ve filosofii českých postmodernistů jsou “výrazná rezidua komunistického balastu ze stalinistické éry.” Tím začíná Kostlánova analýza stalinistických prvků v Třeštíkově chování." Kostlán Třeštíkovi vyčítá, že se v 50. letech hlásil k Leninovi. Ať mi ukáže historika, který v 50. letech publikoval v ČSR a nehlásil se k Leninovi a uznám, že nebylo potřeba se hlásit k Leninovi.

Kostlán napsal srovnávací nekrolog, aby vyzdvihl na piedestal historičku, kterou nikdo nezná. Nechápu tento obdiv k faktopisu. Čím jsou záslužné "pokorné soupisové práce korespondence Jana Amose Komenského"? Čte je vůbec někdo? Jak se svým významem liší od spisů klassiků marxismu-leninismu?

Kostlán se mýlí. Třeštík byl jedním z nejvýznamějších badatelů o českém středověku vůbec. Budoucí věda ho bude znát nikoliv pro jeho rané práce, nýbrž pro velké synthesy z 90. let 20. století a prvních let 21. století. Kromě toho, že byly vědecké, byly totiž i čtivé. A to nikdy žádný faktopis o významu prodloužení délky hrábí na jičínském panství ve 30. letech 18. století na tamní produktivitu práce nemůže poskytnout. Nicméně je zjevné, že Třeštíkovy snahy nebyly marné. Dokonce i u Kostlána padly na úrodnou půdu: "Žádný historik totiž minulost nepopisuje, i když si to třeba myslí: přichází k matérii dochované z minulosti se svou apriorní etickou a odbornou výbavou, na jejímž základě si z minulosti vybírá jen některá fakta, a z nich pak s využitím jistých nástrojů buduje svou vlastní konstrukci toho, co se vlastně kdysi stalo... A možná si konstruuje i samotná fakta, ze kterých svůj obraz minulosti staví, protože i těmto základním prvkům jakékoli budoucí mozaiky dává tvar a rozměr ten, kdo je vyloví z pomyslné zásobnice, ohmatá si je (a opakujme ona důležitá slova: s využitím jistých nástrojů) a nakonec je i vyjádří ve slovech."

Positivisté Kostlánova typu nikdy neztratili komplex méněcennosti z exaktních věd. Jenže jak lépe vyjadřuje původní pojem svobodná umění (a contrario krásná umění) nebo anglický pojem arts, humanitní vědy jsou na pomezí přírodních věd a umění. A bez umění není humanitní vědec (angl. scholar) pravdivý, protože přesvědčivý. Dokazuje to např. "nejlepší" článek wikipedie Byzantská říše. K čemu je dobrý takový mix marxistických a řeckých nacionalistických cliché? Kdyby autorka článek doplnila o nějaký ten třídní boj, tak by ho mohla s klidem uveřejnit v 50. letech a nikdo by nic nepoznal. Pro srovnání, jak vypadá opravdová dnešní historiografie, dopručuji článek The History of the Byzantine Empire v Encyclopaedia Britannica.

Jednou kommunista, navždy kommunista? Jsem dalek přístupu zaprděných antikommunistů, kteří každého, kdo byl v KSČ, považují za zplozence Satana jen proto, že do KSČ vstoupil dobrovolně. Co tam dělal, je nezajímá a ani je nezajímá to, co dělali ostatní. Zkuste si někdy přečíst Kunderovy či Kohoutovy verše z 50. let a hned poznáte rozdíl od "dělnických" veršotepců té doby. Osobní historie má pro dílo jen podružný význam. Je mi jedno, že Jaroslav Durych byl fašista; jeho Sedmikráska patří ke klenotům české literatury. A na tom se shodnu i s kommunistou Juliem Fučíkem. Každý člověk má právo na vývoj a marxism je inspirativní, byť se s ním neztotožňuji. Kostlánovo kaceřování: "Jak snadno opadávala z tohoto anglicky vyhlížejícího gentlemana jeho elegantní slupka, aby obnažila modrou košili vespod..." proto není nic jiného než sprostota, navíc nepodložená. Po smrti člověka za něj mluví jeho dílo; jeho aktuální životní postoje odvál čas.

Ano, Třeštík se nedržel rankeovského projektu historie a tím je pro Kostlána kacíř, kterého je potřeba vyloučit z obce seriosních historiků, tj. faktopisců, ač pokrytecky tvrdí opak. Co na tom, že se tím se tak podobá kommunistům, kteří pořád někoho vylučovali a pořád něco zakazovali. Co na tom, že Ranke je mrtvý už od dob Marca Blocha? Záviš Kalandra nebyl doma prorokem.

Cílem mého textu nebylo dokázat, že život Mirjam Bohatcové neměl smysl. Nicméně její význam odpovídal její známosti a na tom nic nezmění Kostlánova snaha plivnout na Dušana Třeštíka a jako trpaslík se mu zakousnout alespoň do kotníku. Nejsmutnější je, že Kostlán redukuje historii na PVH. Jenže historie nikdy nebudou pouhé chronologické a jiné kategorisační tabulky, nýbrž příběh, který cosi sděluje dnešku. A myslím, že je nejvyšší čas ukončit neblahou českou tradici už od boje o Rukopisy, tj. místo ad rem diskutovat ad hominem.

Protestantská ethika a duch kapitalismu

Název polemiky jsem si vypůjčil z nejslavnější knihy Maxe Webera, protože vystihuje nejvýznamnější globální politický problém dneška. Tím není boj s terrorismem, jak jej propagují neokonservativní váleční štváči, nýbrž střet theokracie (bohovlády, Království Saúdské Arábie a Íránská islámská republika) a sekularisace (zesvětštění, USA).

Jaký význam má alkohol?

Jana Dvořáková píše: "Alkohol je možná metla lidstva, ale můj nejlepší přítel". To je sice vtipný bon mot, ale v reálu to taková legrace není. Svědectví Jana Sterna: "Šestou strukturou je příběh o obětním beránku - ten je ve smyslu dramatického ritualismu Hugha Dalziela Duncana nesmírně podstatný, na obětního beránka společnost vyprojektuje svůj pocit viny a mediálním ztvárněním - typičtějším ovšem ve fikci - ho rituálně zničí, a tím zničí i svůj pocit viny. Takto byla zpravodajstvím (a lůzou) štvána jako zvěř například žena, která v opilosti zalehla své dítě. Je téměř jisté, že kdyby byla česká společnost abstinentskou, vnímala by nutně takový případ jako exces zpoza svých hranic, jako bizarnost typu “muž, co snědl svého milence”."

Milostný vztah v přímém přenosu

Via Malý čtenář o našem oblíbeném Františku Fukovi: Her name is Jitushka a ...And Why The Hell Not? (z neznámého důvodu anglicky) a Jituška (česky).

Kommentář čtenáře: "The problem with young girls is that they change a lot. You start with decent atheistic blond and after year or two you get wild red hair Christian with lots of piercing. So be ready !"

Happily ever after (JPEG).

Židovská škola

Podle Terezy Gafny Foltýnové je znakem židovské školy chavruta: "Studujte text „jako v židovský škole,“ studujte text v chavrutě. Když už si Židé vymysleli tak složité a nepřehledné texty, bylo nutné, aby si k nim dovymysleli také způsob, jakým je studovat. A tak vzniklo studium v chavrutě, studijní dvojici. Hebrejské slovo chavruta se dá volně přeložit jako „přátelské spojení“ nebo „spiklenectví“. Studenti, kteří studují v chavrutě, se v zápolení se složitostí textu jakoby semknou a společně se mu snaží porozumět. Podstatou chavruty je společné pomalé čtení textu nahlas a důkladné debatování nad smyslem jeho jednotlivých vět a nad vývojem jednotlivých argumentů".

Stanislav Komárek to uvádí na pravou míru: "V tradičních arabských a židovských školách si navíc občas každý žák předříkával svůj úkol samostatně pro sebe a nahlas, často za rytmických pohybů těla. Odtud dnes už špatně pochopitelná fráze pro mnohohlasý hluk „je to tady jako v židovské škole“."

Rozdíl mezi zvířaty a lidmi

Stanislav Komárek: "Tradiční jazyky mají také pro touž činnost u lidí a zvířat jiné sloveso, trochu podobně, jako řada asijských jazyků s dodržením správného ceremoniálního odstupu používá jiné sloveso pro analogické činnosti panovníka a lidu – člověk jí, zvíře žere (sloveso „chlastat“, též něm. saufen, se původně vztahovalo na pití u zvířat, teprve sekundárně přešlo na nemístné nasávání alkoholu u lidí jako výraz pohany), člověk zemře, zvíře pojde, člověk otěhotní, zvíře zabřezne, člověk se rodí, zvíře líhne či je vrženo atd."

Ludekova nenávist k právníkům

Nechvalně známý byrokrat Ludek, jehož specialitou je blokování nováčků s "nevhodnými" uživatelskými jmény, kdysi napsal: "Z chování a "argumentace" Tompeciny mám pocit, že si plete Wikipedii se soudním přelíčením a jako "obhájce" používá veškeré právnické finty, aby bránil svého "klienta". V takovém boji jsou pak dovoleny veškeré prostředky, čili pomluvy, lži, očerňování protivníků, jejich znevěrohodňování, odvádění pozornosti od "klienta", snaha udělat z oběti když ne pachatele, tak minimálně příčinu všeho zla (když si ta holka vzala minisukni, vlastně mého klienta vyloženě vyzývala, aby s ní měl pohlavní styk, takže to nebylo znásilnění), více či méně zjevné provokace (když se bude oběť ohrazovat, může z rozrušení útok oplácet, na což se pak dá snadno poukázat, že ona ta oběť asi není takovou obětí, za jakou se snaží vydávat). Při takovémto způsobu "obhajoby" je na prvním místě klient a často také snaha získat pověst schopného advokáta, který dokáže svého chráněnce vysekat i z jednoznačných případů. Vše ostatní jde stranou, tedy pravda, slušnost, komunita, projekt... U soudu může zakročit soudce, který takové fígle zná a má možnosti různé podpásovky eliminovat. --Ludek 08:33, 18. 3. 2006 (UTC)"

Těžko si představit upřímnější manifest nenávisti právních dilettantů k právníkům. Proč se Ludek tak osudově plete? I česká wiki je už poměrně velké společenství. Zmizela doba, kdy všichni znali všechny, takže se wiki řídila zákonitostmi party kamarádů. To jako první vystihl správce Vrba a pokusil se wiki dát formalisovaná pravidla. Bohužel se mu to nezdařilo.

Jednak narazil na nezájem kommunity a jednak na ignoranci dilettantů z establishmentu. Výsledek je tristní. Místo pravidel jsou na všechno "doporučení", která sice nebyla schválena (často jsou výrazem svérázných představ Berenů a jiných podobných výtečníků), nemají nikoho zavazovat, ale přesto se jejich porušení trestá. A to selektivně: poruší-li "doporučení" Cynik, je za to málem pochválen. Poruší-li "doporučení" "troll", může až několik týdnů přemýšlet o tom, zda se mu vyplatilo s chodit s pány na led, např. se pouštět s nimi do sporů nebo je dokonce kritisovat (jaká troufalost!).

Napíše-li někdo na wiki, že správci jsou gauneři, je minimálně pokárán za uplatňování kolektivní viny, nedostane-li se mu horšího zacházení. Napíše-li se Ludek, že právníci jsou pro své klienty schopni jakékoliv špatnosti a podlosti, je mlčky pasován za bystrého analytika. Tomáš Pecina se totiž dopustil "zločinů", které se neodpouštějí. Opravdu argumentuje, a proto to musí povýšenecký byrokrat znevážit uvozovkami. Naproti tomu emocionální výlevy Cynika či Egga jsou zřejmě argumenty a důkazy bez uvozovek. Tomáš Pecina v případě sporů vyžaduje racionální discours. Wikipedická rádoby elita naproti tomu dává přednost soutěži krásy: ničím nepodloženými spekulacemi o minulosti a budoucnosti, garantovanými toliko osobní oblíbeností sdělovatele v kommunitě.

Ve skutečnosti, kdyby řešení sporů ve wikipedii fungovalo jako soudní přelíčení, všichni by si oddechli. Vyřešit triviální spor by tam netrvalo půl roku, ale pár dnů, maximálně týdnů. V "arbitragi" by nebyly dovoleny veškeré prostředky jako dnes, čili pomluvy, lži, očerňování protivníků, jak to praktikuje zejména Beren vulgo Rum vulgo Moonglum, ale naopak by byly zákázány, protože ArbCom by k nim nebyl netečný jako teď, ale ze stránek arbitrage by je vymazal.

Kdyby spory na wiki rozhodovali právníci, tak by si byli vědomi, že žádný skutečně hluboký spor není soubojem dobra a zla, jak si myslí např. -jkb- na základě své trockistické minulosti (hodná dělnická třída v. zlá buržoasie), nýbrž řetězcem chyb na obou stranách. Byli by si vědomi, že provokace je polehčující okolnost a neodmítali by sám pojem "polehčující okolnost" poukazem na to, že wiki není právní stát – je tedy institucionalisovaným bezprávím spolčení správců, ArbComu a zasloužilých wikipedistů z IRC. Byli by si vědomi, že každý spor má 2 strany (ne méně a ne více) a že tedy soud musí stát nad nimi a nikoliv se snažit přimět jednu stranu (která mu není sympathická), aby slíbila, že své zločinné jednání už nebude opakovat, a tím se k němu vlastně přiznala.

Avšak v prostředí polobohů, kteří nejlépe vědí, co je Pravda a Dobro jako Beren a Ludek, není pro nějaký postmoderní relativism místo. Trollové skončí na smetišti dějin. Když se kácí les, tak lítají třísky. Doživotní trest je jediný spravedlivý; popravit je bohužel nemůžeme.

Iavolenova maxima

Iavolenus libro 11 epistularum: "Omnis definitio in iure civili periculosa est: parum est enim, ut non subverti posset." Digesta 50, 17, 202. Možné číslo by bylo: "omnes definitiones periculosae sunt".

Typická wikipedická nezdvořilost

Via Malý čtenář. Do cs: stále více píší VIP (např. Jan Sokol, dřívější kandidát na presidenta republiky). Zdvořilost establishmentu cs: k nováčkům se však nezměnila ani o píď. Ačkoliv mají wikipedickým zákonem uloženu předpokládat dobrou víru, ke všem nováčkům, domněle porušujícími autorské právo, se chovají velice neurvale. (Naproti tomu staré páky, např. Di, si mohou autorské právo porušovat, jak uznají za vhodné. Rovnější mezi rovnými.) Každý, kdo napíše něco v dobré víře a co některý wikipedista považuje za "copyvio", dostane hulvátskou šablonu, beze slova dalšího vysvětlení. Jestli si někdo myslí, že takto přiláká další autory, je na omylu. Ale o tom už psal Tomáš Pecina.

Karl May byl filosof

Ocitujme odborníka nad všechny povolané, Martina Maniše: "Ostatně ani naroubování filosofie na brak není nic nového. Pomineme-li markýze De Sade, který psal svá dílka v době, kdy pojem paraliteratura ještě nemá smysl zavádět, nemůžeme rozhodně opomenout skutečného filosofa braku – Karla Maye. Těm, kteří teprve po této větě zapochybovali o mé příčetnosti, bych rád připomenul, že poslední český překlad Maye vyšel u Hynka kolem roku 1920 a vše, co bylo od té doby vydáno, jsou více či trochu méně zprzněné úpravy. Totéž mimochodem platí i o mayovkách vycházejících dnes v němčině. Klíma se také k Mayovi otevřeně hlásí, když líčí ve známém dopisu Fiedlerovi postupnou Cesareovu permutaci od Old Shatterhanda k egosolistnímu člověkobohu. Zajímavé navíc je, že právě v době vzniku Velkého románu psal pološílený May své nejfilosofičtěji orientované (a také čtenářsky nejméně oblíbené) škváry Babel a bible, Ardistan a Džinistan a Vinnnetouova závěť. V těchto dílech Mayova originální mystika, vracející se od katolické degenerace kamsi k prvotnímu křesťanství, dosahuje podivuhodných hloubek, potencovaných navíc dětsky naivní a bezelstnou permanentní obranou proti kritikům, kteří učinili z posledních deseti let jeho života skutečný Džinistan. Klímova etika vlastně představuje neprogramovu extrapolaci etiky Mayovy – nahrazení supermanského egocentrismu superdeistickým egosolismem."

Asimilace a integrace

Opět Martin Fafejta.

Kritika žebříčků

Martin Fafejta uveřejnil skvělý článek, jímž demaskoval tak často používané žebříčky jako objektivní souhrn subjektivních dat.

Oprava Maxových chyb

motto: "Takováhle chyba se panu Fafejtovi VÚBEC neměla stát. Nejenom pro tuto chybu bych já ten celkově nekvalitní článek okamžitě smazal, kdyby se mi nějakým omylem něco takového podařilo spáchat." Podle pravidel českého pravopisu se ve slově vůbec píše kroužkované u.

Max píše: "Za první republiky měli VŠICHNI občané, tedy nejen Romové, "legitimace obsahující mj. osobní data, popis osoby a otisky prstů"." (doplněna chybějící čárka) Tato informace je nepravdivá, a to hned ve třech ohledech:

1. Za první republiky byly občanky dobrovolné, jak správně uvádí wikipedie. Podle § 1 vládního nařízení č. 481/1919 Sb. z. a n., kterým se zavádějí všeobecné občanské legitimace: "Každý občan Československé republiky má právo žádati, by mu byla vydána všeobecná občanská legitimace, jež slouží mu ve státě za průkaz totožnosti ve všech případech, pokud nejsou pro tento průkaz předepsány podmínky přísnější." (zdůrazněno mnou). Ve skutečnosti mnoho lidí občanku nemělo, o čemž svědčí to, že vymizela z národní paměti.
   
2. "Popis osoby a otisky prstů" jsou rovněž osobní data.
3. Vládní nařízení nestanovilo, že všeobecná občanská legitimace má obsahovat otisky prstů. Jeho § 2 stanovil toto: "Legitimace zhotovená z tuhého papíru v kapesním formátě obsahujž kromě fotografie a vlastnoručně úředně ověřeného podpisu osoby, pro kterou legitimace jest vydána, potřebná úřední data o osobě této, jakož i označení a razítko úřadu, jenž ji vydal."
   

Obrovská ztráta

Zemřel jeden z největších českých historiků: Dušan Třeštík. Díra, která tím vznikla v bádání o českém raném středověku, je jen obtížně zacelitelná. Čest jeho památce!

Znovu normalita

Tentokrát Jeroným Klimeš.

Petr Maule je paranoik

Dovoluji si Petra Mauleho upozornit, že s Davidem Pavlíčkem nemám vůbec nic společného. Kdyby mne Vodník neupozornil, vůbec bych netušil, že napsal článek Druhý holocaust bude jiný. Když jsem totiž naposledy podíval na blog p. Zemana, jediné, co mne tam zaujalo, byl jeho odkaz na text Karla Hvížďaly. Hádky Mauleho s Kapitánem mne přestaly bavit hned na začátku.

Takže Petře Maule, ještě jednou: Ujasněte si, kdo David Pavlíček je. Přinášíte každou chvíli jinou domněnku. Jednou je to Vodník, podruhé Alex Juchelka, potřetí někdo jiný. Nicméně mne do toho nezatahujte, opravdu nemám zájem se na blog p. Zemana nějak vnucovat, zvláště, když má čtenost menší než ZMP.

Pro zájemce dávám odkaz na původní článek Bennyho Morrise anglicky a německy.

Podobnost čistě náhodná

"Není náhodné, že lidé, kteří uvěřili svému Velkému příběhu [wikipedie je encyklopedie], mluví a argumentují zcela stejně. Jejich ideologie se mohou radikálně lišit, v důsledku ale mají podobný slovník, který staví „správnou“ společnost [blaho projektu] nad jednotlivce ["trollem" či "vandalem"], poslušnost vůdci [Berenovi] nad osobní volbu, povinnost nad etiku, úspěch systému nad humanitu." David Klimeš: Smrt je naším řemeslem. In LN 13. srpna 2007.

U obou jsou stranické příkazy nezpochybnitelné, mantinely jejich uvažování dovolují posuzovat jen přiměřenost, efektivnost a účelnost provedení. ibid. Varování pro ArbCom?

Vladimír Just je odpůrcem svobody slova

Českou společnou teď hýbe chystaný process s Ludmilou Brožovou-Polednovou, která je obviněna z účasti na vraždě Milady Horákové. Jsem ten poslední, kdo by chtěl takovou kreaturu jako byla kommunistická prokurátorka v 50. letech, obhajovat. (BTW, rozhovor s ní je dalším vysvědčením nekvality české journalistiky. Novinářka pravděpodobně o celé cause nevěděla o mnoho více, než že nějaká Milada Horáková existovala a že byla popravena.) Jde mi o něco jiného: Zda mají ti, kterým je z nějakých důvodů sympathická, právo své sympathie vyjádřit.

Jana Bobošíková si troufla napsat: „Zdálo by se, že Milada Horáková a Ludmila Brožová-Polednová nemohou mít vůbec nic společného. Ale přece. V něco věřily. Každá po svém... V co věříme my? Proces s prokurátorkou tedy těžko může být něčím jiným než střetem dvou naprosto rozdílných světů, které si nemohou rozumět. Natož se navzájem soudit.“ (Metro 3. 8. 2007) To si dovolila příliš mnoho. Ne jen, že ji Pravda a láska chce zavřít ústa, ona ji vyhrožuje, že ji zavře doopravdy: "extremismus tohoto názoru, byť je na hranici žalovatelnosti (neboť je de facto veřejným schvalováním čtyřnásobné vraždy a vyjádřením podpory hnutí, směřujícího k potlačení lidských práv a svobod" (Vladimír Just) Co je tak špatného na schvalování vraždy? Zabrání se jí nějak? Ne, už byla dokonána. Zabrání se jejímu opakování? Ne. Kommunistický régime se neobnoví tím, že Bobošíková něco napíše do novin. Co je tak špatného na slovní podpoře hnutí, směřujícího k potlačení lidských práv a svobod? Tady si zase někdo nepřečetl rozsudek ve věci Arthur Terminiello v. City of Chicago, 337 U. S. 1 (1949).

A ještě ke všemu si tento odpůrce svobody slova popletl občanské a trestní právo. Tak zde je poučení pro všechny novinářské ignoranty a zabedněnce: V občanském právu je jednou stranou žalobce, který žaluje žalovaného, např. pro urážku na cti. V trestním právu je jednou stranou státní zástupce (někde zvaný prokurátor), který obžalovává obžalovaného, např. z pomluvy.

Justovi nestačí, že Brožová-Polednová je zjevná věřící kommunistka, tedy fanatička. On ji potřebuje vykreslit jako lhářku (se zbytečným pleonasmem "vědomá lhářka") a podvodnici. A to jen proto, že on s dnešními znalostmi "rozpoznal" process s Miladou Horákovou a spol. jako divadelní. A mohla to vědět či vůbec rozpoznat mladičká herečka, která právě procházela právnickým rychlokursem? Je zjevné, že nikoliv. "Důkazy", které cituje (jak podobné "důkazům" na wiki. Zdá se, že právní dilettanti nemají přes všechny detektivky vůbec tušení, co to důkazy jsou.), ve skutečnosti dokazují, že Brožovou-Polednovou dráždilo, když někdo (obžalovaný) nesdílel její kommunistickou víru, nikoliv, že sledovala, zda se neodchyluje od scénáře.

Ve své ignoranci práva si Just neuvědomuje rozdíl mezi obžalobou a soudem či hlavou státu. To, že prokurátorka byla proti zmírnění trestu či udělení milosti, přeci neznamená, že tak odvolací soud či Gottwald nemohli učinit. Takže údajný "opravdový vrchol pyramidy lží" Brožové-Polednové je pouhou Justovou neznalostí trestního processu.

Na Pravdě a lásce je nejhorší, že ve své ignoranci práva si ničím nezadá s dělnickými kádry z 50. let.

Kurt Waldheim si zaslouží pomník

Kdo to byl Kurt Waldheim? Podle Světového židovského kongressu (1985) válečný zločinec. Papež Jan Pavel II. ho v roce 1994 povýšil na rytíře řádu Pia IX. Podle rakouského presidenta Heinze Fischera (2007) to byl velký Rakušan a mírotvůrce.

Kdo to tedy byl Kurt Waldheim? Narodil se jako Josef Václavík českému otci, který se však k českým nacionalistům nehlásil a po vzniku ČSR raději zůstal Rakušanem. Když mu bylo 20, tak Kurt Waldheim vstoupil do mládežnické nacistické organisace; obdoby Komsomolu v SSSR. Rovněž vstoupil do SA; obdoby Lidových milicí v ČSSR. V roce 1941 byl na frontě. Když byl raněn, tak byl převelen do týlu. Od roku 1943 byl ve štábu generála Lutfwaffe Alexandera Löhra, který byl po válce popraven zastřelením v Titově Jugoslávii jako válečný zločinec za bombardování Bělehradu v roce 1941.

Po válce Waldheim vstoupil do rakouské zahraniční služby, v letech 1968–70 byl rakouským ministrem zahraničí za lidovce. Když vypršel mandát U Thanta, byl v roce 1971 zvolen generálním tajemníkem OSN. Byl to první kvalitní generální tajemník OSN od dob Trygve Liea (Dag Hammarskjöld byl kryptokommunista a U Thant rovněž). Pokusil se o mír na Středním východě, ale nebyl v tom úspěšný kvůli islámským (arabským a perským) fanatikům. Snažil se pomoci Kambodži vyčerpané po Pol Potově genocidě.

V roce 1981 kommunistická Čína jako člen Rady bezpečnosti vetovala jeho druhé znovuzvolení pro jeho příliš prozápadní politiku. Když v červnu 1982 začala operace Mír pro Galileu (israelská aggresse v Libanonu, při níž se Ariel Šaron dopustil zločinu proti lidskosti tím, že nezabránil massakru 1 000 Palestinců v utečeneckých táborech pod jeho kontrolou), tak ji pojmenoval pravým jménem a jeho slovo jako bývalého generálního tajemníka OSN mělo velký význam.

V roce 1985 Kurt Waldheim kandidoval na rakouského presidenta. Světový židovský kongress ho obvinil z válečných zločinů na Balkáně během II. světové války. Podle bývalého kanadsko-israelského agenta Mossadu Victora Ostrovského (The Other Side of Deception, 1995) Mossad připravil falešné dokumenty, které ho měly z válečných zločinů usvědčovat. Přesto byl 8. června 1986 zvolen rakouským presidentem. Ačkoliv mezinárodní výbor historiků uzavřel, že žádných válečných zločinů nedopustil, USA ho označily za nežádoucí osobu a žádný stát EHS nepozval Waldheima na státní návštěvu. Proto v roce 1992 znovu nekandidoval.

Dopustil se Waldheim vůbec něčeho? Ve své autobiografii z roku 1985 tvrdil pouze, že od roku 1942 nebyl na frontě, což byla pravda. V době mediálního šílenství tvrdil, že o válečných zločinech nevěděl. Podle většiny světového veřejného mínění však ano, ačkoliv uznalo, že jim nemohl zabránit. V posmrtném dopisu přiznal chyby, kterých se během mediální štvanice dopustil.

A proč si zaslouží pomník? Protože byl obětí mezinárodního mediálního lynche. Rozumní lidé (Jan Pavel II. nebo Simon Wiesenthal) mu sice nepodlehli, ale přesto to byl obrovský nápor na jeho psychiku a urážka rakouského státu. Domnívám se proto, že bychom mu měli dopřát alespoň posmrtné satisfakce.

Povrchní analysa Karla Hvížďaly

Aleš Zeman nás na svém blogu upozornil na text Karla Hvížďaly České noviny o prázdninách 2007. Na základě srovnání prvních stránek českých a západních deníků dochází k závěru, že české deníky jsou mizerné. Ano, jsou mizerné, ale ne proto, že mají senzacechtivou první stránku. Kdyby měly zbytek obsahu kvalitní, tak bych jim to klidně odpustil. Jenže českých novinářům chybí znalost věci, o níž píší obecně. Např. Karel Hvížďala převzal blábol z wikipedie a ani mu to nepřišlo divné. A to psal o tom, v čem se považuje za odborníka! Pokud čeští novináři píší o něčem, čemu nerozumí, je to ještě horší.

Přesto se Hvížďalovou prognosou ztotožňuji: "Prestižní noviny budou mít zřejmě menší náklad. Bude je číst ještě méně lidí, ale stejně jako přežila divadla televizi, tak přežijí noviny internet. Budou ale opravdu vypadat jinak než dnes. Nebulvární noviny se budou muset s velkou pravděpodobností více soustředit na analýzu, kontext, prostě na způsob zpracování, který chybí v ostatních médiích a který vyžaduje odbornou rešeršní práci, na níž nenovináři nemají čas a který se lépe čte na papíře než na monitoru. Otázka je, jestli takové noviny budou někdy existovat u nás."

František Fuka zkompostován až na dřeň

Via Malý čtenář: klub Kdo si mysli, ze Fuxoftovi z sukani lolitek mekne mozek, at udela carku.

Proti kompostaci není žádná obrana možná, protože vyznívá trapně: "fuxoft František Fuka ... 24.květen 2007 18:41:20. To zalezi na tom, co si predstavujes pod terminem "lolita" (s nikym pod 18 let jsem nikdy v zivote nic nemel) a cemu rikas "zdrhla" (od rozchodu pred 9 mesici u me nikdo nikdy nebydlel a nemel se mnou zadny "vztah", ze ktereho by se dalo "utect"). Kazdopadne, pokud by mi nejaka "lolita zdrhla", tak by mi z jejiho sukani nemohl meknout mozek, tudiz nazev klubu nema logiku, ne? A pokud jich mam vic (nazev zni "z sukani lolitek"), zdrhnuti jedne z nich nic moc neznamena, ne? Ale fakt nevim o kterem devceti mluvis, takze podrobneji se ti k tomu vyjadrit nemuzu."

Více k fenoménu v diskussi k článku Komposťáci - vandalové nebo zdravotní policie?

Ještě jednou k onanii Petra K na wikipedii

Zhruba před rokem jsem napsal článek Neonanujte na wikipedii, nebo dostanete přes prsty. Vyvolal bouřlivé reakce (potrefená husa: "Mám vskutku lepší věci na práci, než-li se hádat s hlupákem o jeho hlouposti. Pouze Vás (slušně) prosím, abyste se nadále zdržel psaní čehokoli o mé osobě.") a byl poněkud nepochopen. Není divu, protože byl úmyslně pýthický.

Nyní však Petr K. změnil názor: "Díky za zmínku mojí maličkosti :) Člověka vždycky potěší, když se o něj ostatní starají a jak se říká, i negativní reklama je reklama." Protože však nepředpokládám, že by se jeho schopnost vnímat složitější texty od posledně zvětšila, pokusím se sestoupit na jeho úroveň.

Onanie byla vždy jeden z nejtěžších hříchů. Tím těžší, čím irracionálnější bylo přesvědčení o její škodlivosti. Na wiki je jeden z nejtěžších hříchů zablokovat sám sebe. Tím těžší, čím irracionálnější je přesvědčení o škodlivosti sebezablokování. Proč správce nemá blokovat sám sebe? Jak pravil bezelstný Egg: „Protože tím na sebe prozrazuje, že nečetl Wikipedie:Blokování.“

Stejně jako zákaz onanie, tak i zákaz sebezablokování je pouhým výrazem sociální kontroly, hlubší smysl to nemá. Tím, že se něco zakáže, tím vznikne (třeba i umělé) pokušení. A ostatní mohou snadno sledovat, do jaké míry se dotyčný umí ovládat a za přestupek ho slavnostně trestat.

Na druhou stranu je zákaz onanie či sebezablokování velice užitečný. Umožňuje nám totiž identifikovat ty nešťastníky, kteří si vynucováním irracionálních pravidel kompensují pocity méněcennosti. V plné nahotě se to ukázalo v hlasování o žádosti o práva správce. Petr K byl jeden z nejhorších správců. Asi nejhorší jeho excess bylo svévolné prodložení trestu pro Pmp na Silvestra, zdůvodněné tím, že ostatní správci budou ožralí. Další důkazy uvedla Klára K., Jan Záruba a další. Zakomplexovance to však nezajímalo. Ty i po roce nejvíce fascinovalo, že si dovolil porušit tabu a onanovat.

"Ve svém minulém funkčním období se choval bezproblémově, věci jako zablokování sama sebe možná úplně košer nejsou, ale měnit kvůli takovým hloupostem hlas nebudu." Adam Zivner 20:20, 19. 6. 2007 (UTC)

"V podstatě souhlasím s Nolanem, ono zablokování sebe sama mi také přijde hodně divné." Jirka O. 05:40, 18. 6. 2007 (UTC)

"Je mi líto, neboť poprvé sem ho volil, ale jeho správcovství /a částečně i "nesprávcovství"/ se mi jeví jako série úletů. Rozepíšu v diskuzi. Počínaje rádobyvtipným zablokováním sebe sama ..." Nolanus ✉ C E 01:46, 18. 6. 2007 (UTC)

"Z dob předcházejícího správcovství lze vidět v knize zablokování Petrovo samozablokování v okamžiku vynucených wikiprázdnin. To je evidentně ukázka toho, jak správce postupovat nemá a jasný příklad nevyrovnanosti kandidáta, která v poslední době začíná vůbec začíná nabírat rysy až destruktivní." Aktron (d|p) 10:49, 20. 6. 2007 (UTC)

Z historie wikipedie

"Dovolím si prorokovat, že tento régime se bude neustále utahovat, takže po vyřešení pravopisu se vrhne na další "nesprávnosti", protože binární myšlení je těmto lidem vlastní. -- V. Z. 14:50, 13. 1. 2005 (UTC)"

"Podobně tady: jsme (nebo, jste ;-) na nejlepší cestě zabřednout do pokusů o definici toho, co je ještě osobní útok a co už urážka, a co je přípustné říkat a co ne, a vůbec se snažit formalizovat a vynucovat něco tak subjektivně definovaného, jako je slušné chování. S takovou by na každém zprvu věcném sporu brzo vypučel sekundární, větší a autokatalytický, kdo o kom co kdy řekl a co tím myslel a jestli to bylo správné nebo ne, a kdyby nedejbože došlo na bany, tak hned třetí jestli byl spravedlivý nebo nebyl a jestli to opravňuje další jednání a jestli takový řči onaký krok byla sprostá msta etc. etc. Malýčtenář 10:09, 19. 1. 2005 (UTC)"

Politická korrektnost na wiki

"Romové jsou minorita, která představuje pro české společnost multikulturní obohacení. Pokud se v souvislosti s nimi vyskytují vyskytují nějaké problémy, je třeba je chápat jako důsledek jejich domněle odlišné mentality, kterou jim většinová společnost díky své xenofobii až razizmu přisuzuje a skutečnosti, že se představitelé vládnoucích elit Čechů (Němců, Francouzů, Angličanů) na Romech v minulosti strašlivě provinili a nyní proto musí přijímat taková opatření, aby odstranili sociální hendikep romské minority a pomohli této skupině občanů tento hendikep překonat. Celé dějiny Romů v Evropě jsou o tom, jak tuto skupinu raziztičtí nebo xenofobní Evropané diskriminovali. Marie Terezie, čeští četníci, romský holokauzt, Jiří Čunek. Existují i razizté nebo xenofobové, kteří se jako razizté na první pohled neprojevují, ale své předsudky skrývají za to, že uvádějí o Romech, byť možná pravdivé, údaje, ze kterých plyne, že se často dopouštějí kriminality a jsou čistými přijemci sociálních dávek." Klára K., upraveno podle připomínek Anglose

Celý kontext je na wiki.
Updated.

Jak to chodilo v dissentu

O mnohém svědčí pomlouvačný článek Tomáše Hradílka: Narcis Hučín zneužívá demokracii. Některé desinformace uvedl na pravou míru Jan Ruml. Analysu Hradílkova chování František Rozhoň: Chartista dnes jako estébák kdysi, se kterou se, na rozdíl od Milana Šmída ("P.S. Zaujal mne rovněž článek Jiřího Hradílka v LN Narcis Hučín zneužívá demokracii. který dnes upřesňoval Jan Ruml. Fenomén Hučín tím dostává v médiích poněkud vyváženější podobu.") ztožňuji. Překvapuje mne, jak může Milan Šmíd takovou revolverovou publicistiku podporovat. Holt, blíží košile než kabát. Na antikommunistu je každá špína dobrá, odbornost musí jít stranou.

Rovněž Chmee2 je expert na všechno

Citace debaty dvou typických wikipedických expertů: "Ale co znamená ...udánlivá zrada... ? Bibliofil 19:01, 21. 1. 2007 (UTC) asi tak na 100% bych tipoval, že to znamená překlep písmenka u za z, jelikož jsou u sebe a má to být zdánlivá zrada :)) Jinak mám pocit, že je tam tedka nezdravě moc literatury a něco by se mělo odmazat, jelikož to nesouvisí s Hitlerem tak moc (Hitlerovo padělatelé atd.) --Chmee2 19:08, 21. 1. 2007 (UTC)"

Tak rozšiřme těmto dvěma znalcům češtiny jejich slovní zásobu:

"Mělo-li být nějak prokázáno Kafkovo radikálně levicové smýšlení a jednání, nabízela se jeho udánlivá spjatost s českým levicovým hnutím předválečných let jako jedna z mála možných cest ke vzniku legendy." Josef Čermák: Franz Kafka v zajetí české řeči.

"Tolik jsem se však dověděl, že udánlivá obvinění spočívají ve výrocích turistického klubu v Jilemnici a jiných českých turistických klubů ze severních Čech." senátor Hanuš Hartl

"K § 126 odst. 2. a 3. Ustanovení, že ručí dopravní prostředky (nesloužící veřejnosti), považováno za příliš kruté v případech, kdy bez vědomí třetí osoby použito bylo jejího dopravního prostředku. Udánlivá krutost vylučuje se právě odstavcem 3." Zpráva k vládnímu návrhu celního zákona

"Nemohlo tedy dodáno býti takové množství mouky, aby udánlivá potřeba byla plně kryta." Vládní odpověď na interpellaci.

Verbální delikty před únorovým pučem

V Bohuslavově sbírce administrativních nálezů je pod číslem 1793/47 uveden zajímavý rozsudek z 10. prosince 1947. Oč šlo? Jakýsi hostinský, který byl od roku 1920 členem Sokola, byl natolik zklamán Benešovým chováním po 30. září 1938, že ve své hospodě i za okupace přede všemi prohlašoval: "Beneš, tzv. zahraniční vláda a legionáři jsou lumpové a zloději, kteří s ukradeným majetkem utekli za hranice a měli by býti zavřeni." K dokonání všeho vstoupil do Ligy proti bolševismu, když do přihlášky uvedl: "Jako válečný zajatec z minulé války poznal jsem v Rusku bolševické slasti, a proto se přihlašuji za člena Ligy proti bolševismu."

Po válce mu to jeho soused M., který chtěl jeho hospodu pro svého syna, spočítal a udal ho úřadům. Hostinský byl odsouzen za provinění proti národní cti propagací fašismu podle malého retribučního dekretu. Podal však stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten rozhodl takto: Pouhá přihláška do Ligy proti bolševismu není propagací fašismu. Směrnice ministra vnitra ze dne 26. listopadu 1945 k provedení dekretu presidenta republiky č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, sice Českou ligu proti bolševismu prohlásily za fašistickou organisaci, ale stíhaly toliko její vedoucí funkcionáře.

Nicméně onen výrok mu byl osudným: "urážky a snižování politických osobností a československého vojska, působících v cizině, v době přítomnosti nacistického nepřítele v zemi byly činnosti poškozující úsilí československé emigrace o osvobození českého a slovenského lidu z nacistické moci, oslabující odolnost tohoto lidu vůči útlaku okupantů a podrývající jeho touhu po osvobození. Taková činnost usnadňovala úsilí okupantů odvrátiti český národ od emigrace a tlumiti jeho odpor proti nadvládě nacismu a děla se tudíž v zájmu okupantů."

Protože se správní úřad ve svém rozhodnutí nevypořádal se všemi námitkami hostinského, byl správní akt zrušen. Avšak urážky Beneše byly trestný čin, takže mu to moc platné nebylo.

Rozdíl mezi názorem a faktem

Ústavní soud brilantně vysvětlil rozdíl mezi názorem a faktem (nález IV. ÚS 23/05, odst. 25–27):

"25. Základní právo na svobodný projev je třeba považovat za konstitutivní znak demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy.

26. Věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. např. činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce; věcí veřejnou je ovšem i umění včetně showbyznysu a dále vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost. Tyto veřejné záležitosti, resp. veřejná činnost jednotlivých osob, mohou být veřejně posuzovány. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce o tom, že jde o kritiku dovolenou. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace občanské společnosti na věcech veřejných.

27. Má-li být svoboda projevu osoby kritizující v takových věcech omezena rozhodnutím soudu, je třeba, aby osoba dotčená prokázala, že kritika nebyla vyřčena v dobré víře nebo nešlo o fair kritiku. Přitom presumpcí dovolené kritiky je chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, která v míře, v níž sloužila za základ kritiky, musí naopak důkazně prokazovat kritik sám, přičemž platí, že zásadně budou chráněna jen tvrzení pravdivých skutečností. Prokázání tvrzených faktů kritikem samotným platí jako evropský ústavní standard (např. rozhodnutí Sněmovny lordů ze dne 28. 10. 1999 ve věci Reynolds v. Times Newspapers Limited nebo rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu ze dne 3. 6. 1980 1BvR 797/78 v případu Böll), který je potvrzován i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále ESLP, např. rozhodnutí velkého senátu ze dne 17. 12. 2004 ve věci Pedersen a Baadsgaard v. Dánsko)."

Podivné rozhodnutí Ústavního soudu

Ve věci Píchová v. Weberová šlo o nactiutrhání, jehož se měla žalovaná dopustit tím, že v televisní reportagi ze dne 16. 11. 1998 o žalobkyni zveřejnila nepravdivé informace, že byla zařazena do skupinky soudců určených pro politické procesy a že soudila v rozporu s platným právem. Tvrzení žalované v reportagi však podpořila tehdejší předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Eliška Wagnerová výrokem: „všichni víme, že tyto věci soudili vybraní soudci.“

Obecné soudy Weberovou odsoudily (resp. jejího zaměstnavatele) za nactiutrhání. Proto si podala ústavní stížnost. Zpravodajkou byla určena soudkyně IV. senátu Ústavního soudu, Eliška Wagnerová. Požádala III. senát (Jiří Mucha, Jiří Musil, Vladimír Kůrka), aby rozhodl o její podjatosti. Ten dne 13. 7. 2005 rozhodl, že je nepodjatá (citováno v nálezu IV. ÚS 23/05, § 17).

Zdá se, že ústavní soudci III. senátu v životě neslyšeli o podjatosti k věci, ačkoliv zkoumání i tohoto druhu podjatosti jim ukládá § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: "Soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti." Poměr k věci se pozná tak, že úředník (tedy i soudce) má osobní zájem na tom, aby věc dopadla konkrétním výsledkem. Zde byl žalobní petit Píchové opřen o nesprávnost tvrzení Wagnerové. Z toho jasně vyplývá, že Wagnerová měla osobní zájem na tom, aby ÚS shledal její předchozí výrok pravdivým.

Takováto rozhodnutí ústavního soudu poškozují právní vědomí veřejnosti. Jak mají wikipedisté vědět, co je to podjatost, když to netuší ani ústavní soudci?

Updated.

Bez kommentáře I

Toto snad raději bez kommentáře. Via Malý čtenář: "Dávám {{POV}} - článek vyznívá výrazně proti snímku a např. účelové manipulace s fakty nejsou nijak doloženy. — Timichal 21:28, 2. 2. 2007 (UTC)". A toto dítě má právo blokovat jiné. Neměl by se tento dětský správce podívat na článek Adolf Hitler? A při tom by zásah toho všeuměla a geniálního dítěte potřeboval: "Tohle je naprostá zvrhlost - tento článek okamžitě zrušit, v západních demokraciích je to trestně postižitelné jako popírání holocaustu. Doporučuji tedy tento článek okamžitě zrušit a zatím ponechat jako pahýl. To je skutečně otřes. – Tento nepodepsaný komentář přidal/a 88.102.155.164 (diskuse • bloky) 20:44, 9. 2. 2007 SE(L)Č -- nevím jak se podepsat Martin H. 88.102.155.164 - já bych to rád dokončil: já jsem nadšený fanda pro věc jako je wiki a snad kromě skupiny Kataklysm (myslím heslo) mě nedokázalo zvednout ze židle. Tento článek by měl napsat někdo, kdo má alespoň minimální (tedy bakalářské) historické vzdělání. Tohle není amatérismus v dobrém slova smyslu ale čirý diletantismus - doporučuji autorovi minimálně: Ian Kershaw - Hitler (2. svazky) a alespoň A. Bullock - Hitler a Stalin: paralelní životopisy. Potom se zamyslet a pokusit se sepsat čtyřstranný referát - pokud toho není schopen, neměl by se pouštět do věcí, na které prostě nemá. Kde je přehled literatury s komentáři... Milá redakce, tohle ale opravdu není jen tak, jestli to četl někdo z židovské obce, tak Bůh s vámi. 88.102.155.164 Martin"

Z wikipedie by se pak stala další úspěšná Dětská encyklopedie.

Ještě jednou Pilipův dodatek

Kommunistická Pravidla českého pravopisu z roku 1957 zavedla u všech cizích slov preferenci vulgárních tvarů, s výjimkou přípony -ismus, slov humanistické tradice: "filosofie, gymnasium, president, presidium a universita", slovech nezdomácnělých: např. cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus, tenesmus, a v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných, např. Alois či Josef.

Výjimka pro slova humanistické tradice byla zrušena v roce 1974. Postkommunistická Pravidla českého pravopisu z roku 1993 zavedla vulgární tvary i tam, kde podle české orthoepie z vyslovovat nelze, tj. na konci slov: kurz (a jeho odvozeniny), dispenz, pulz (a jeho odvozeniny) a reverz. Dále zrušila poslední pozůstatky slov humanistické tradice tím, že zavedla psaní -izmus, Aloiz a Jozef, diskuze, dizertace, renezance, rezort a režizér.

Pilipův dodatek sice zvrátil postkommunism, ale před kommunism 1957 se nevrátil, takže jsou všude jsou preferovány vulgární tvary. Výjimku tvoří pouze:

• -ismus, -smus a -sma: např. organismus, spasmus, tenesmus, schisma a charisma
• slova, kde se jako spisovná připouští dvojí výslovnost, [s] i [z], a PČP 1993 uvádějí psaní dublet: diskuse, disertace, renesance, resort a režisér

Ve slovech kurs (a jeho odvozeniny), dispens, puls (a jeho odvozeniny) a revers žádná preference není stanovena, takže je možno se stejnou platností psát s i z.

Na wiki diktatura nekončí

Tomáš Pecina nedávno napsal příliš optimistický text Stručná zpráva o konci jedné diktatury, který pochválil dokonce i František Fuka. Domnívám se, že autor se fatálně zmýlil, na wiki diktatura rozhodně nekončí.

Pod vlivem toho, že jeden z nejhorších despotů z wiki, Petr K, neprošel hlasováním o znovupřidělení správcovských práv, o němž si myslel, že bude pouhou formalitou, a že Miraceti v náhlém záchvatu sebereflexe do ArbComu nekandidoval, jsem i já vyjádřil opatrný optimism. Nicméně jsem publikoval jasnou předpověď: "Dostane-li se tedy on [Cynik], Petr K či Che do ArbComu, období Tání skončí stejně rychle jako po XX. sjezdu." První sice neprošel, druhý v záchvatu sebepoznání na kandidaturu resignoval, ale třetí prošel. Tomáš Pecina je proto na omylu: Diktatura na české části původní wikipedie je živá a zdravá a má se čile k světu.

Klíčovou roli bude mít "Chruščov" Okino. Pokusí se wiki zreformovat? Nebo ho sejme nějaký Brežněv? Nechci Okinovi nějak křivdit, ale myslím, že je to jen takový Władysław Gomułka. Nebo je to přeci jen Imre Nagy? Necháme se překvapit.

Polemika s Rumem

motto: "Dlouhosáhlým diskusím o pravopise jsem se - přestože sysop - vyhýbal, této diskusi (zablokování Miracetiho) se - protože sysop - vyhýbat nechci. Miraceti má prostě smůlu, to mohlo chytnout každého jiného. Jde o v mladé a malé české wikipedii o dosud ojedinělý zásah (i když v jiných wikipediích celkem již známou věc). Myslím, že bylo na čase, aby s tím někdo začal. Jiní si netroufli (já také ne), Beren to udělal a dal tím znamení. Jak říkám, Miraceti má smůlu, chytlo to jeho, a apeloval bych na něj, aby si to tak nebral, vím o přehršli jiných, kde se mohlo stát to samé. Přesto podporuji Berenův zásah, snad se z něj všichni poučíme - a tím myslím nejen blokované, ale i blokující." -jkb- 20:55, 12. 1. 2005 (UTC)

Beren vulgo Rum vulgo Moonglum vášnivě rád diskutuje, dokonce zřejmě i raději než blokuje. Nicméně, když se diskusse nevyvíjí směrem, jak by si představoval, když z debaty nevychází jako vítěz, tak ji raději jednostranně ukončí. Tak se stalo i na slovenské části původní wikipedie.

Spor byl o Miracetiho lynch. Miraceti o mně napsal toto: "Proto bych byl rád, aby se komunita tohoto živla zbavila. Buď to co nejdříve udělá některý ze správců po té, co zváží předcházející odstavec, nebo na této stránce začne bezprecedentní hlasování o vyloučení wikipedisty V. Z. z české wikikomunity. Záměrně neuvádím příklady Z-ových zvěrstev, nemám na to žaludek. Nepřeju si žádnou diskusi na toto téma, těch je všude kolem dost. Stránku jsem vytvořil jako námět pro správce a pro případné další hlasování." Teprve po mých protestech byly některé nejhorší urážky odstraněny. Lyncheři se k tomu nevyjádřili slovem, takže implicitně svým podpisem Miracetiho svinstva podpořili. Podle Ruma nepodpořili, protože formálně už tam tyto urážky nebyly. Já osobně si "nepodporu" představuji jinak.

Beren usilovně tvrdí, že Tomáš Pecina je troll, zatímco on není. Když už mu došly všechny argumenty, tak zbyl jen početní. Lyncheři JAn, Tlusťa, Cinik, Vrba, -jkb-, Jirka O., Jedudedek, Zp, Luděk, egg, Petr K., Fi tvrdí, že Tomáš Pecina trolluje. Jenže to samé tvrdí o Rumovi Tarok, Wizzard, Rádiológ, Bojars, MaBe, 84.47.*.* a 91.127.152.226. Jaký je tedy rozdíl? 5 lidí. Jenže Slováků je 2x méně než Čechů. V relativním srování tedy více Slováků považuje Ruma za trolla než Tomáše Pecinu. Rum nikdy do slovenské verse wikipedie nenapsal nic, co by stálo za řeč. Přesto má pocit, že musí tamní kommunitu mistrovat. Jestli toto povýšenectví není trolling, tak už nevím, co by jím mělo být.

Podle Berena je negativní pouze takové obtěžování, které bylo vyvoláno předchozími spory. Ve skutečnosti jsem ani já v době, kdy mi Beren vyhlásil válku s cílem mne z wiki vyštvat, s ním neměl žádný spor. O to bylo jeho chování zákeřnější. Jeho zášť vůči Lisovi, který měl tu drzost, že byl kdysi mým obhájcem, je zvlášť odporná. Nechápu, jak může někdo, kdo zneužíval svůj tajný účet k tomu, aby v diskussi vzbudil zdání větší podpory, kázat Lisovi o morálce. Měl by se podívat sám do zrcadla.

Pořád někdo nevěří, že wikipedie je kommunism v malém. Nedávno tam přijali usnesení: "Účty které pouze diskutují a po ukončení diskuse se nechovají konstruktivně (dle vzešlého konsensu) by se měly upozornit a posléze klidně i zablokovat." Jak se to liší od Leninova "demokratického" centralismu přijatém na X. sjezdu KSR(b)? A Beren je hlavní ideolog tohoto neobolševismu.