Stejně jako svoboda projevu, která v ČR prakticky neexistuje (popírání holocaustu je trestným činem), zatímco v USA je neomezená (díky Terminiello v. City of Chicago, 337 U. S. 1 (1949): "Terminiello . . . made anti-semitic remarks, inflammatory comments about various U.S. officials, and statements praising fascist leaders" "Douglas explained that the purpose of free speech was to invite dispute, even where it incites people to anger; in fact, the provocative and inflammatory content of speech could potentially be seen as positive."), tak ani svoboda shromažďovací v ČR prakticky neexistuje, zatímco v USA je neomezená.
V roce 1977 chtěla Americká nacistická strana pochodovat židovským městem Skokie v Illinois, kde žilo 6 lidí přeživších holocaust. Místní úřady chtěly pochodu zabránit. Americká nacistická strana proti tomu podala opravný prostředek - zastupoval ji přitom židovský právník z ACLU.
Nejvyšší soud USA rozhodl (National Socialist Party of America v. Village of Skokie, 432 U.S. 43 (1978)), že nacisté požívají svobody shromažďovací, včetně v židovských kommunitách.
Mladí národní demokraté oznámili protestní průvod proti účasti České republiky v Iráku na 10. 11. 2007. Magistrát nejprve respektoval rozhodnutí soudu z loňska v totožné věci. Pak začala kampaň proti svobodě shromažďovací v ČR. Magistrát změnil názor a shromáždění zakázal.
Doufejme, že mu toto pošlápání lidských práv neprojde. Stejně jako ACLU totiž zastávám názor, že lidská práva patří i těm, kteří by je s nejvyšší pravděpodobností sami pošlapávali, kdyby mohli. Když totiž nedáme lidská práva jim, pak je za chvíli odebereme nonkonformistům a nakonec i normálním lidem. Je to dominový effekt.
Stejně je nepřijatelné omezovat lidská práva jiných zneužitím práva: "Židovská liberální unie . . . si ulice Židovského města na magistrátu zamluvila od 5. října až do konce roku." Buď se ŽLU chce opravdu shromažďovat každý den, nebo měl magistrát jejich oznámení odmítnout jako nepravdivé.
5. října 2007
2. října 2007
Čtenáři tohoho blogu
Kdo jsou nejhorlivější čtenáři tohoto blogu? JKB, TiMichal a Boutros el Uam. Protože jsou němí, tak jim posílám aspoň tento pozdrav.
JKB je zkušený fízl
X-krát jsem JKB varoval, aby si mé jméno nebral do úst nadarmo. Marně. Nyní si dokonce založil speciální fízlovskou stránku: Uživatel:-jkb-/Poznámky, kde tento upravenec zneužívá mé pravé jméno.
Musím říci, že do jisté míry obdivuji, jaký má přehled o mých aktivitách. Na druhou stranu, taková obratnost ve fízlování nepřišla sama z nebe. Kdo ještě měl pochybnosti o minulosti JKB, nyní už je mít nemůže.
Update. JKB svou stránku vymazal. Proto na znamení dobré vůle jsem jeho jméno odstranil.
Musím říci, že do jisté míry obdivuji, jaký má přehled o mých aktivitách. Na druhou stranu, taková obratnost ve fízlování nepřišla sama z nebe. Kdo ještě měl pochybnosti o minulosti JKB, nyní už je mít nemůže.
Update. JKB svou stránku vymazal. Proto na znamení dobré vůle jsem jeho jméno odstranil.
Patnáctiletý kapitán v akci
Jak známo, ty největší hrůzy ve vojenských konfliktech páchají dětští vojáci. Tak i na wiki se těch největších hrůz dopouštějí dětští správci. Jedním z nich je TiMichal.
Tomu tak vadilo, že jsem si dovolil všem správcům poslat e-mail, že mi zablokoval účet, ze kterého jsem nikdy neprovedl žádnou editaci. Už ani neprovedu: jistota je jistota. To dítě blokování tak baví. Je to jeho oblíbená hračka. Ale myslím, že by měl dostat jinou. Třeba masturbaci, která zase nejvíce baví Petra K.
Tomu tak vadilo, že jsem si dovolil všem správcům poslat e-mail, že mi zablokoval účet, ze kterého jsem nikdy neprovedl žádnou editaci. Už ani neprovedu: jistota je jistota. To dítě blokování tak baví. Je to jeho oblíbená hračka. Ale myslím, že by měl dostat jinou. Třeba masturbaci, která zase nejvíce baví Petra K.
Nesmyslný text
Někteří čecháčkové neustále obviňují Spojené království a jmenovitě Nevillea Chamberlaina ze zrady Československa. Naposledy Tomáš Brzobohatý. Jenže zradit můžete jen toho, ke komu máte nějaké závazky. Ty k nám měla Francie a SSSR. UK tedy Československo nezradilo, snad se to tito nedouci jednou konečně naučí.
Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi
Když si na nástěnce správců (kterou jsem založil) klábosí establishment, nikoho to netankuje: Chmee2, egg, Aktron, Cynik, Ten-o-jehož-spolupráci-s-KSČ-se-nesmí-na-wiki-mluvit, Limojoe, Vrbova, Wikimol, Dezidor a KláraK, tak to nikomu nevadí. Když se pokusí něco říci prostý Don Pedro, tak je hned brutálně okřiknut. Přitom jen napsal, že král (Ludek) je nahý.
Jinak se obávám, že proti wikiestablishmentu nepomůže ani Godzilla.
Jinak se obávám, že proti wikiestablishmentu nepomůže ani Godzilla.
Pokrytec Okino
Na Cynikově diskussní stránce se Okino pokytecky pohoršuje, že jsem si v e-mailové korrespondenci s ním nebral na adresu Cynika servítky. To, jak mne Cynik pomlouval jinde na Internetu (kdybyste to hledali, tak pod svým pravým jménem Ignác Pospíšil), je mu úplně ukradené, ačkoliv jsem na to upozorňoval v arbitragi.
Lidé jako Okino jsou karitaturou spravedlnosti, kterou mají na základě své funkce zajišťovat. Každá špína vůči mé osobě mu byla dobrá, provokace druhé strany, které mé chování vyvolaly, odmítal vidět, protože se mu nehodily do krámu, do předem vytvořeného obrazu narušitele wikipedie.
Kdysi jsem meditoval, jak tento Chruščov wikipedie skončí. Nyní už je to jasné. Okino není Nagy, nýbrž Gomułka.
Lidé jako Okino jsou karitaturou spravedlnosti, kterou mají na základě své funkce zajišťovat. Každá špína vůči mé osobě mu byla dobrá, provokace druhé strany, které mé chování vyvolaly, odmítal vidět, protože se mu nehodily do krámu, do předem vytvořeného obrazu narušitele wikipedie.
Kdysi jsem meditoval, jak tento Chruščov wikipedie skončí. Nyní už je to jasné. Okino není Nagy, nýbrž Gomułka.
1. října 2007
Další vítězství na en:
Stačilo jednomu hochovi připomenout pár jeho hříchů z cs: a hned svou kandidaturu stáhl.
Z historie upevňování diktatury proletariátu na wiki
Jvano v. Cynik. "Bez ohledu na to, co strašného kolega Jvano udělal, konstatuji znepokojivě vysokou korelaci mezi vyjádřením nesouhlasného názoru např. v hlasování a následným odstraněním z Wikipedie. Výsledkem bude dokonalá názorová jednota a strach vyjádřit jakýkoli disent - a česká Wikipedie, která bude stát za starou belu, protože v takovém prostředí dokáže psát články jen wikimasochista. --Tompecina 12:46, 2. 11. 2005 (UTC)" To je nejlepší odpověď Okinovi.
A kdo by ještě pochyboval, co je česká část původní wikipedie zač, tak si opět může přečíst Tomáše Pecinu: "Trvalé blokování je adekvátní u vandalů, ale stává-li se to u legitimních uživatelů, vytváříte tím prostředí, pro které je zcela pertinentní Jvanem použitý termín - totiž fašismus. --Tompecina 11:08, 4. 11. 2005 (UTC)"
A kdo by ještě pochyboval, co je česká část původní wikipedie zač, tak si opět může přečíst Tomáše Pecinu: "Trvalé blokování je adekvátní u vandalů, ale stává-li se to u legitimních uživatelů, vytváříte tím prostředí, pro které je zcela pertinentní Jvanem použitý termín - totiž fašismus. --Tompecina 11:08, 4. 11. 2005 (UTC)"
Naivita dona Pedra
Don Pedro napsal: "Kdyby wikipedista:Medvídek Pú chtěl, tak snadno dokáže, že není loutka. Způsobů je mnoho, například vystoupit z anonymity, ten je jistě nejsnadnější. Ale lze to i bez toho, třeba přijít na sraz nebo osobní setkání třeba s Cinikem aj. Napsal bych, Ciniku, Ciniku, tož zajdem na jedno, ať vidíš, že nejsem loutka. Alespoň mě kdyby někdo označil za loutku, tak je pro mě zbavit se tohoto podezření naprostá hračka. Takže já si o tom myslím svoje. A také myslím, že tahle fraška je už poměrně trapná. --Don Pedro 07:32, 1. 10. 2007 (UTC)"
Medvídek Pú se svlékl před kádrovákem Wikimolem. Bylo mu to k ničemu. Byl prokádrován Mormegilem. Bylo mu to k ničemu. Zaručil jsem se za něj já. Bylo mu to k ničemu. Ale teď přichází don Pedro se zázračným řešením: Pozvat Cynika na pivo. Geniální.
A co když někdo s Cynikem nechce pít pivo? Co když chce přesně jako Beren či Che zůstat před Cynikem anonymní, aby ho ten nedouk neostouzel všude možně na netu? Ne. Podle dona Pedra stačí s Cynikem vypít jedno pivo a vše se rázem změní a z Cynika se stane sympaťák.
Medvídek Pú se svlékl před kádrovákem Wikimolem. Bylo mu to k ničemu. Byl prokádrován Mormegilem. Bylo mu to k ničemu. Zaručil jsem se za něj já. Bylo mu to k ničemu. Ale teď přichází don Pedro se zázračným řešením: Pozvat Cynika na pivo. Geniální.
A co když někdo s Cynikem nechce pít pivo? Co když chce přesně jako Beren či Che zůstat před Cynikem anonymní, aby ho ten nedouk neostouzel všude možně na netu? Ne. Podle dona Pedra stačí s Cynikem vypít jedno pivo a vše se rázem změní a z Cynika se stane sympaťák.
Poděkování Okinovi
Arbitr Okino se osobně postaral o to, že na stránkách, jejichž cílem bylo mne obtěžovat, zmizelo mé jméno. Za to mu děkuji.
Miroslav Macek je obhájce svobody slova
Nestává se často, abych na tomto blogu někoho chválil, že je stoupencem svobody slova. Nicméně neuvěřitelné se stalo skutkem. Miroslav Macek napsal: "Když si náhodou budete vyklepávat srp a pak jej odložíte s kladivem do trávy, dávejte si pozor, aby se nepřekřížily. Mohli byste dostat až pět let natvrdo za užití komunistického symbolu. Samozřejmě přeháním, ale prvním čtením zákon, zakazující užívání komunistických a nacistických symbolů, v senátu už prošel. Osobně se domnívám, že fanatici, prosazující tento v podstatě nesmyslný zákon, jsou stejně nebezpeční jako komunisté či nacisté. A, mimochodem, zapomnělo se na symbol fašismu – pruty se zatnutou sekyrkou, takže babky budou moci nosit z lesa chrastí bez obav...." Miroslav Macek tak prokázal, že není liberál jen podle jména, nýbrž skutečný. Děkuji a blahopřeji.
30. září 2007
Orthografie proprií (pravopis vlastních jmen)
Jak známo, naprostá většina wikipedistů jsou po vzoru Cynika nedouci, kteří nemají ponětí o tom, o čem píší. A čím méně toho vědí, tím zuřivěji svůj nesmysl zastávají.
Loni se nechvalně známému Berenovi podařilo na wiki rozšířit mýthus, že vlastní jména se neřídí pravidly českého pravopisu, aniž by měl při tom v čemkoliv oporu. Podle názoru těchto nevzdělanců je tedy možno psát *Ciňik, *čYNYK, *Ciňyk, *Cinik apod. Kde na takový nesmysl přišli, těžko říci.
Pokud tedy jednou Cynik bude mít vlastní dceru (což nepředpokládám) a bude ji chtít pojmenovat *Hylda, nebo *Marye, bude se asi hodně divit, že mu ten patvar do matriky nezapíší.
Loni se nechvalně známému Berenovi podařilo na wiki rozšířit mýthus, že vlastní jména se neřídí pravidly českého pravopisu, aniž by měl při tom v čemkoliv oporu. Podle názoru těchto nevzdělanců je tedy možno psát *Ciňik, *čYNYK, *Ciňyk, *Cinik apod. Kde na takový nesmysl přišli, těžko říci.
Pokud tedy jednou Cynik bude mít vlastní dceru (což nepředpokládám) a bude ji chtít pojmenovat *Hylda, nebo *Marye, bude se asi hodně divit, že mu ten patvar do matriky nezapíší.
Další Berenova svévole
Jak známo, Rum vulgo Beren vulgo Moonglum bohužel dřepí v ArbComu. Proto jsem mu poslal stížnost na nečinnost správců (jediný správce, který se uráčil odpovědět, byl Horst; jediný správce, který se uráčil reagovat, byl p. Dudík).
Beren dlouho přemýšlel, jak mou žádost hodit do koše. Nakonec si našel zdůvodnění, že vzhledem k tomu, že porušuji Berenův dekret (v e-mailu!), tak se mou žádostí nebude zabývat.
Styďte se, Rume, jste ostuda celého projektu.
Beren dlouho přemýšlel, jak mou žádost hodit do koše. Nakonec si našel zdůvodnění, že vzhledem k tomu, že porušuji Berenův dekret (v e-mailu!), tak se mou žádostí nebude zabývat.
Styďte se, Rume, jste ostuda celého projektu.
Jak měřit kvalitu jazykových versí wikipedie
Lze to poměrně snadno. Každá jazyková verse je tvořena kommunitou aktivních uživatelů. Každému aktivnímu uživateli lze přiřadit stupeň wikipeditidy přepočtený na cynika, tj. 0 až 100 % cynika.
Příklady:
Příklady:
- Nácek Pospíšil je samozřejmě 100% cynik.
- Bubamara má značný stupeň wikipeditidy, odhadem 80 až 90 % cynika.
- Všichni, kteří vyžadují psaní joty ve slově cynik a nejsou Chorvaty, mají wikipeditidu nad 50 %.
Vzkaz pro kata Chmee2
Kat Chmee2 hrubě odsekl arbitrovi Okinovi: "pokud si přečteš doporučení/pravidlo pro správce, tak funknčí email není povinností (stačí funkční ICQ). Debata na toto téma je tak zbytečná --Chmee2 00:28, 30. 9. 2007 (UTC)". Proto bych chtěl toho ignoranta poučit, že povinnost kontaktu není jen tak pro nic za nic. Je to proto, aby wikipedista se mohl buď důvěrně nebo vůbec obrátit na správce. Pokud správce úmyslně ignoruje e-maily, které dostává, jako to činí kat Chmee2, tak tím úmyslně porušuje smysl funkce, do níž byl ustaven, tj. pomáhat wikipedistům. Nikdo nemá náladu zkoušet, zda správce, který nečte / neodpovídá na e-maily, někde na své stránce nemá náhodou ještě ICQ a případně si pro tento ve světě nepoužívaný protokol installovat aplikaci.
A rovněž kata Chmee2 ujišťuji, že smyslem funkce správce rozhodně není popravovat nevinné, jak předvádí.
A rovněž kata Chmee2 ujišťuji, že smyslem funkce správce rozhodně není popravovat nevinné, jak předvádí.
Spravedlnost pro Medvídka Pú
Je to zvláštní pocit, když Vás někdo napodobuje. Chvilku máte hřejivý pocit slávy, chvilku obavy, že to, co impostor vyvede, budou lidé přičítat Vám. Výsledek je tedy smíšený.
Přibližně v době, kdy jsem nad českou částí původní wikipedie definitivně zlomil hůl a přestal opravovat tamní chyby, kterých je tam více než skutečných informací, se na wiki objevil Medvídek Pú. Napodoboval mne tak zručně (některé věty bych bez váhání považoval za své), že jsem měl až pocit, zda nejsem schizofrenik, který část dne nad sebou ztrácí kontrolu a pak si nepamatuje, co dělá.
Nicméně inteligentnější části wiki bylo jasné už tehdy, odkud vítr vane. Pouze pitomce typu Cynika oblbne každý trochu zručnější manipulátor.
Pak se Medvídek odmlčel a vrátil se teprve nedávno. Pokusil se nablblému Cynikovi vysvětlit, jak je to s německým názvem Českých Budějovic. Marně. Cynik proto vydal pokyn, aby byl Medvídek popraven.
Domnívám se, že to, že se někdo v historii a právu vyzná lépe než Cynik, že by nemělo být ani na wiki trestatelné. Proto žádám svobodu pro Medvídka. Líní správci, začněte konečně něco dělat.
P. S. Na en: jsem to opravil osobně. A protože Cynik umí anglicky jen slabikovat, zatím text nechal na pokoji.
Přibližně v době, kdy jsem nad českou částí původní wikipedie definitivně zlomil hůl a přestal opravovat tamní chyby, kterých je tam více než skutečných informací, se na wiki objevil Medvídek Pú. Napodoboval mne tak zručně (některé věty bych bez váhání považoval za své), že jsem měl až pocit, zda nejsem schizofrenik, který část dne nad sebou ztrácí kontrolu a pak si nepamatuje, co dělá.
Nicméně inteligentnější části wiki bylo jasné už tehdy, odkud vítr vane. Pouze pitomce typu Cynika oblbne každý trochu zručnější manipulátor.
Pak se Medvídek odmlčel a vrátil se teprve nedávno. Pokusil se nablblému Cynikovi vysvětlit, jak je to s německým názvem Českých Budějovic. Marně. Cynik proto vydal pokyn, aby byl Medvídek popraven.
Domnívám se, že to, že se někdo v historii a právu vyzná lépe než Cynik, že by nemělo být ani na wiki trestatelné. Proto žádám svobodu pro Medvídka. Líní správci, začněte konečně něco dělat.
P. S. Na en: jsem to opravil osobně. A protože Cynik umí anglicky jen slabikovat, zatím text nechal na pokoji.
29. září 2007
Sprosťák Che
Začetl jsem jsem do standardní wiki diskusse o ničem: zda nesmazat heslo o Jiřím Macichovi (nakonec smazáno bylo).
Arbitr a vážený wikipedista Che tam přišel s argumentem, který mi přišel zajímavý: "Upozorňuji že třeba Ruské Panny mají čtenost desetinásobnou, a přesto nedosahují významnosti akátu --che 10:02, 18. 9. 2007 (UTC)" (zdůrazněno mnou) Řekl jsem, že Ruské panny bude nějaký feministický blog, který ještě neznám. Tak jsem nic zlého netuše na ten odkaz kliknul.
Vybafla na mne ta nejodpornější pornografie, kterou si dokážete představit, pravděpodobně pedofilní. Nechápu, co nadrženec Che myslel tím, že čte obrázky. Může mi to někdo, lépe znalý uvažování wikipedistů vysvětlit?
Arbitr a vážený wikipedista Che tam přišel s argumentem, který mi přišel zajímavý: "Upozorňuji že třeba Ruské Panny mají čtenost desetinásobnou, a přesto nedosahují významnosti akátu --che 10:02, 18. 9. 2007 (UTC)" (zdůrazněno mnou) Řekl jsem, že Ruské panny bude nějaký feministický blog, který ještě neznám. Tak jsem nic zlého netuše na ten odkaz kliknul.
Vybafla na mne ta nejodpornější pornografie, kterou si dokážete představit, pravděpodobně pedofilní. Nechápu, co nadrženec Che myslel tím, že čte obrázky. Může mi to někdo, lépe znalý uvažování wikipedistů vysvětlit?
Polemika s Nolanem
Nolanus bezesporu patří k té části wikipedistů (netroufám si hodnotit, jak velké), která je chytřejší než Cynik, ale dokonce ho lze zařadit mezi ty, kteří by se uživili jako skuteční encyklopedisté (těch je mezi wikipedisty zanedbatelná menšina).
Bohužel, i on má své mouchy. Stejně jako Jan Záruba se vzhlédl v kommunistickém "pravopisu". Důvody jsou mi neznámy. Že by jeho heslem bylo: Piš, jak slyšíš? Při svém vzdělání musí vědět, že něco takového v češtině nejde. Důvodem je spodoba znělosti.
Přesto Nolanus zásadně nepíše protetické j- v kladných tvarech slovesa být, zatímco v záporných ho píše. Důslednost není Nolanovou vlastností.
Nyní mi vyčítá, že ve slově cynik nepíši jotu. Už jsem to vysvětloval tisícíkrát. Slovo cynik pochází ze slova κυνικός a to zase ze slova κύων (pes). Jak vidí každý, první hláska je ypsilon, teprve druhá je jota. A na tom nemůže žádný pubertální vrtoch jednoho magora nic změnit.
Bohužel, i on má své mouchy. Stejně jako Jan Záruba se vzhlédl v kommunistickém "pravopisu". Důvody jsou mi neznámy. Že by jeho heslem bylo: Piš, jak slyšíš? Při svém vzdělání musí vědět, že něco takového v češtině nejde. Důvodem je spodoba znělosti.
Přesto Nolanus zásadně nepíše protetické j- v kladných tvarech slovesa být, zatímco v záporných ho píše. Důslednost není Nolanovou vlastností.
Nyní mi vyčítá, že ve slově cynik nepíši jotu. Už jsem to vysvětloval tisícíkrát. Slovo cynik pochází ze slova κυνικός a to zase ze slova κύων (pes). Jak vidí každý, první hláska je ypsilon, teprve druhá je jota. A na tom nemůže žádný pubertální vrtoch jednoho magora nic změnit.
Popravčí četa na wiki
Má složení Chmee2, Aktron, Limojoe – všechno zkušení kati. Jak to funguje? Znelíbíte se Náckovi Pospíšilovi, protože naivně opravujete jeho pitomosti (i když není v lidských silách všechny jeho výrony sledovat). Jak geniálně rozpoznal ve své analyse Ross Hedvíček (stačily mu pouhé 2 měsíce, aby viděl, jak to na wiki chodí), Cynik pak zavelí troufalce zastřelit. Vždy se ochotný kat najde.
Co na tom, že v každém civilisovaném společenství platí nullum crimen sine lege. Wiki se místo toho řídí jesuitským heslem: Účel světí prostředky. Tak je nebožák potrestán "za soustavný trolling, obtěžování a rozdmýchávání pří" třemi katy v nejlepší tradici stalinských trojek. Co na tom, že takové prohřešky na wiki nejsou trestné? Když se kácí les, tak lítají třísky, soudruhu.
Chmee2 je dokonce posedlý blokováním jako drogou, že je mu jedno, že Aktron sice dal souhlas k měsíci, ale nedal souhlas ke 14 dnům. Hlavně, aby už mohl zmáčknout to tlačítko a dostat další dávku.
Tomáš Pecina se tedy krutě mýlí. Na wiki nejen, že totalita nekončí, ale naopak se vrací do dob stalinismu. Myslím, že kdo by chtěl zkoumat mentalitu dozorců v koncentračních táborech, tak by měl na wiki skvělý studijní materiál.
Co na tom, že v každém civilisovaném společenství platí nullum crimen sine lege. Wiki se místo toho řídí jesuitským heslem: Účel světí prostředky. Tak je nebožák potrestán "za soustavný trolling, obtěžování a rozdmýchávání pří" třemi katy v nejlepší tradici stalinských trojek. Co na tom, že takové prohřešky na wiki nejsou trestné? Když se kácí les, tak lítají třísky, soudruhu.
Chmee2 je dokonce posedlý blokováním jako drogou, že je mu jedno, že Aktron sice dal souhlas k měsíci, ale nedal souhlas ke 14 dnům. Hlavně, aby už mohl zmáčknout to tlačítko a dostat další dávku.
Tomáš Pecina se tedy krutě mýlí. Na wiki nejen, že totalita nekončí, ale naopak se vrací do dob stalinismu. Myslím, že kdo by chtěl zkoumat mentalitu dozorců v koncentračních táborech, tak by měl na wiki skvělý studijní materiál.
Jak jsem Egga přecenil
Egg v letech 2005 a 2006 dokázal vyčmuchat skoro všechny mé maňásky. Měl jsem pocit, že má zvláštní talent a byl to jeden z důvodů, proč jsem s maňásky víceméně přestal.
Nyní se však ukázalo, že jsem Egga přecenil. Ve skutečnosti Egg z osobních důvodů, které nesouvisejí s wikipedií, vidí rudě pokaždé, když se na wiki objeví někdo chytřejší než Cynik (což není tak obtížné). Nebylo to tedy tedy, že by mne Egg doopravdy pokaždé odhalil, on jen podezříval každého nováčka ve známém základním nepsaném pravidle správců cs: Nedůvěřujte nováčkům a chicanujte je na každém kroku: "Návrh měsíčního bloku je naprosto nesmyslný, protože jde o zjevnou loutku uživatele Z, který má časově neomezený ban, viz /Opatření. Je tedy nutno jednat podle rozhodnutí arbitrážního výboru. Checkuser je v tomto případě zbytečný, na zjevné loutky se ani neprovádí. --egg ✉ 12:56, 27. 9. 2007 (UTC)".
Proto Vám Eggu vzkazuji: Jste neskutečně trapný, že problémy ze svého osobního života přenášíte na wiki.
Nyní se však ukázalo, že jsem Egga přecenil. Ve skutečnosti Egg z osobních důvodů, které nesouvisejí s wikipedií, vidí rudě pokaždé, když se na wiki objeví někdo chytřejší než Cynik (což není tak obtížné). Nebylo to tedy tedy, že by mne Egg doopravdy pokaždé odhalil, on jen podezříval každého nováčka ve známém základním nepsaném pravidle správců cs: Nedůvěřujte nováčkům a chicanujte je na každém kroku: "Návrh měsíčního bloku je naprosto nesmyslný, protože jde o zjevnou loutku uživatele Z, který má časově neomezený ban, viz /Opatření. Je tedy nutno jednat podle rozhodnutí arbitrážního výboru. Checkuser je v tomto případě zbytečný, na zjevné loutky se ani neprovádí. --egg ✉ 12:56, 27. 9. 2007 (UTC)".
Proto Vám Eggu vzkazuji: Jste neskutečně trapný, že problémy ze svého osobního života přenášíte na wiki.
Poděkování J. Dudíkovi
Správce J. Dudík byl jediný ze správců, který byl ochoten vyhovět mé žádosti. Tentokrát jsem oslovil všechny, takže se žádný z nich nemůže vymlouvat.
Řadím ho tedy vedle p. Vrby a Dezidora, kteří mají zásluhy z minula, mezi jediné správce, kteří mají smysl pro čest a plnění povinností. Ostatní jsou pouhou bandou gaunerů; na můj slušný e-mail mi neodpověděl žádný.
Update: po napsání příspěvku odpověděl Horst.
Řadím ho tedy vedle p. Vrby a Dezidora, kteří mají zásluhy z minula, mezi jediné správce, kteří mají smysl pro čest a plnění povinností. Ostatní jsou pouhou bandou gaunerů; na můj slušný e-mail mi neodpověděl žádný.
Update: po napsání příspěvku odpověděl Horst.
26. září 2007
Essay Petra Steinera Ruská identita a americký štít
Bohumil Doležal píše: "V příloze MfD Kavárna vyšly dva pozoruhodné texty. Především esej Petra Steinera „Ruská identita a americký štít“. Článek s lehce bolševickou dikcí („jak se nám snaží namluvit Topolánkova vláda a její nájemní propagandisté“ apod.) upozorňuje na legitimní zájmy Ruska chránit se proti preventivnímu úderu USA (jako by kdy USA na preventivní úder proti Rusku vůbec byly někdy pomýšlely) a na právo být v té věci paranoidní (jistá dávka stihomamu je prý svým způsobem zdravá). Rusové ovšem se stihomamem jen švejkují, to, o co jim jde (a co je, to připouštím, taky pochopitelné), je zmocnit se opět rozhodujícího vlivu v zemích, které kdysi patřily k jejich záboru v Evropě. Je to pochopitelné, ale vůbec to není v našem zájmu. Tedy aspoň v mém. Panu Steinerovi to může být fuk, je v bezpečí v USA."
25. září 2007
Z historie vměšování
Jak je zřejmé z dobového dokumentu, rakouští protijaderní potížisté sužovali již komunistický režim.
24. září 2007
Josef Hejduk a Jan Novák
Co mají ti dva společného? Jeden páchal romský holocaust a ten druhý ho popírá. Jeden byl brutální český dozorce v Letech a druhý napsal článek o Letech, kde se jméno Hejduka vůbec nevyskytuje. Pane Nováku, že Vám není hanba!
Chcete-li dozvědět, co Vám popírač Novák vulgo Max zamlčel, přečtěte si tyto texty:
"Pro lidi jako byli Janovský, Hejduk nebo Baloun, neměl život Cikána sebemenší cenu," tvrdí Hauer. "Nepochybuji, že ve své surové nenávisti byli schopni všeho - i zabíjení. S nacisty za zády cítili, že se jim nemůže nic stát. A když několik hodin mlátili podvyživeného, nelidskou prací vysíleného vězně, a ten pak zemřel, co vlastně bylo příčinou smrti?"" "Janovský zcela promyšleně zadržoval jídlo i šaty, aby nás mohl trýznit hladem a zimou. Vytvářel podmínky, které automaticky a rychle vedly k smrti stovek lidí". "Když Kopecký protestoval proti zdravotním podmínkám v táboře, řekl mu Janovský: "Nestrkejte do toho prsty, říše má zájem na jejich vyhynutí.""
A podle Nováka to genocida nebyla!
Chcete-li dozvědět, co Vám popírač Novák vulgo Max zamlčel, přečtěte si tyto texty:
- VPORH
- vzpomínky oběti romského holocaustu
- knihu Black Silence: The Lety survivors speak: "In 1994 the Czech Government tried to convince American writer Paul Polansky that there were no living survivors of Lety, the Second World War Romany (Gypsy) death camp in southern Bohemia. But Polansky found more than 100 Lety survivors living in the Czech Republic and these are their stories."
"Pro lidi jako byli Janovský, Hejduk nebo Baloun, neměl život Cikána sebemenší cenu," tvrdí Hauer. "Nepochybuji, že ve své surové nenávisti byli schopni všeho - i zabíjení. S nacisty za zády cítili, že se jim nemůže nic stát. A když několik hodin mlátili podvyživeného, nelidskou prací vysíleného vězně, a ten pak zemřel, co vlastně bylo příčinou smrti?"" "Janovský zcela promyšleně zadržoval jídlo i šaty, aby nás mohl trýznit hladem a zimou. Vytvářel podmínky, které automaticky a rychle vedly k smrti stovek lidí". "Když Kopecký protestoval proti zdravotním podmínkám v táboře, řekl mu Janovský: "Nestrkejte do toho prsty, říše má zájem na jejich vyhynutí.""
A podle Nováka to genocida nebyla!
Sjednocující stanoviska jsou přežitkem kommunismu
Jiří Vyvadil a Stanislav Křeček kritisují Ivu Brožovou za to, že nevydává sjednocující stanoviska. Jenže sjednocující stanoviska jsou přežitkem kommunismu a porušením dělby moci. Úkolem soudů je rozhodovat konkrétní spory; abstraktní právní otázky rozhoduje zákonodárce. Podrobně o tom píše soudce NSS Vojtěch Šimíček.
23. září 2007
Jan Novák vulgo Max sprostě lže
Jan Novák vulgo Max na nechvalně známém plátku, zvaném Sprcha, nechutným způsobem lže o mém kamarádu Vodníkovi. Dokud se otíral jen o mne, tak jsem k tomu po té, co jsme loni uzavřeli příměří, mlčel. Vysvědčení si o své sprostotě vystavil sám.
Pak však napadl Kapitána a nyní Vodníka. K tomu mlčet nemohu. Výslovně prohlašuji, že Vodník terčem posměchu není, s výjimkou lidí Novákových kvalit.
Pana Zemana jako správce Sprchy žádám, aby proti Novákovi zakročil. A Nováka vyzývám, aby se raději věnoval infatilním hrám, než nactiutrhání. Těmi totiž nikomu neubližuje.
P. S. Z pochopitelných důvodů na tu sprostotu neposkytuji link.
Pak však napadl Kapitána a nyní Vodníka. K tomu mlčet nemohu. Výslovně prohlašuji, že Vodník terčem posměchu není, s výjimkou lidí Novákových kvalit.
Pana Zemana jako správce Sprchy žádám, aby proti Novákovi zakročil. A Nováka vyzývám, aby se raději věnoval infatilním hrám, než nactiutrhání. Těmi totiž nikomu neubližuje.
P. S. Z pochopitelných důvodů na tu sprostotu neposkytuji link.
20. září 2007
Slohové cvičení
Tak jsem se podíval, co se děje u konkurence, a našel tam jen toto slohové cvičení. Nic proti, hoši, ale už snad nejste na střední škole, kde po Vás chtěli psát takové texty.
Výslovnost norských samohlásek
Lena: "Ono je to jednoduche, "a" se vyslovuje jako [a], "å" se vyslovuje jako ceske [o], "o" se vyslovuje jako ceske [u], "ø" jako nemecke [ö], "e" jako klasicke ceske [e], "ae" jako anglicke otevrene [e], "i" jako normalni [i], "u" jako nemecke [ü] a "y" jako takove hluboke [i] - neco mezi nemeckym [ü] a nasim [i]."
JKBova lež
Jak jsem předpokládal, JKBovo tvrzení: "odporuje to v mych očích i zvyklostem z jiných domén jako en.wiki, kde skutečnost, že s někým je vedena arbitráž, vede k tomu, že dokonce i smazání uživatelských a diskusních stránek takového uživatele je výslovně odmítnuto," byla z prstu vycucaná lež. Na en: jsem dal šablonu {{db-userreq}} a přidal větu: "I expressly notify I was the party of Wikipedia:Requests for arbitration/Zacheus-jkb. Na výsledek se všichni můžete podívat sami: "19:59, 18 September 2007 Thatcher131 (Talk | contribs) deleted "User:Zacheus" (user request)"
18. září 2007
Martin Komárek o TGM
Ve svém předchozím kommentáři jsem Martina Komárka označil za propagandistu. Možná mu křivdím či lépe řečeno: mám zastaralé informace.
V poslední době se totiž Martin Komárek dal na dráhu provocateura. Dne 17. 9. 2007 napsal do Mladé fronty úvahu: Masaryk: okrajový a provinční chlap. Obsahuje spoustu zajímavých myšlenek, ale i spoustu nesmyslů. Tady uvedu jen ty nesmysly:
V poslední době se totiž Martin Komárek dal na dráhu provocateura. Dne 17. 9. 2007 napsal do Mladé fronty úvahu: Masaryk: okrajový a provinční chlap. Obsahuje spoustu zajímavých myšlenek, ale i spoustu nesmyslů. Tady uvedu jen ty nesmysly:
- "ani věřící, ani nevěřící". TGM byl hluboce věřící protestant.
- "Jako politik vytvořil Masaryk s pomocí svých podržtašků a podrždeštníků nehorázný tatíčkovský kult." To bylo už neblahé dědictví Rakouska.
- "Prkenná postava líbající malou holčičku v kroji. Já bych to trestal jako propagaci pedofilie hrubého zrna." Označovat každý tělesný kontakt mezi dospělým a dítětem za pedofilii je nehoráznost.
- "kdyby byl Masaryk k českým Němcům jen o fous ze své brady vlídnější, možná by nešli s takovou radostí na bál se samým ďáblem." TGM nebyl protiněmecký nacionalista. Na protest proti znárodnění Stavovského divadla do něj do konce života nevkročil. Hilter nebyl ďábel, nýbrž racionální politik, stejně jako Stalin.
- "Kdyby se Rakousko otočilo jako Itálie a přidalo se k vítězům, úpěl by Masaryk na Špilberku" Kdyby Rakousko vyhrálo válku, tak by TGM zůstal v cizině.
- "Naštěstí Franz Josef a Karel necítili ducha doby." Blahoslavený Karel byl mírotvůrce: chtěl z války odejít. Bohužel mu v tom Německo zabránilo.
- "Hlavní příčinou Masarykových neúspěchů byl jeho nedostatek smyslu pro humor." Rádoby vtipné.
Pereniální otázky
Vztah insiderů a outsiderů
Jednou z věčných otázek je, zda a do jaké míry může kritisovat kommunitu ten, kdo k ní nepatří. Nemá totiž tolik informací, jako má její člen, ale za to má odstup. Největší nenávist mají spisovatelé k literárním kritikům: Spisovatelé tvrdí, že kritici sami neumějí psát, a proto jen kritisují. To může být i pravda, ale to kritika nediskvalifikuje. Kritika diskvalifikuje pouze neschopnost napsat fundovanou a sdělnou kritiku, nikoliv, zda umí psát umělecké texty, umí anglicky nebo nebije svou ženu.To samé platí pro náboženství. Atheista má od libovolného náboženství odstup. Ačkoliv mu chybí emocionální zážitky z prožitku víry, na druhou stranu není zaslepen sektářským pohledem věřícího. Může tedy sine ira et studio posoudit jednotlivé denominace, aniž by a priori tu svou považoval za nejlepší.
Vztah pravoslavných a kalvinistů
Jestliže pro pravoslavné něco znamená heslo: "Kdo nepracuje, ať nejí," nechť tedy řeknou, co. Na to přeci není tak těžké odpovědět. Avšak na základě zkušeností s katholickými žebravými řády snad mohu soudit, že si z něho těžkou hlavu nedělají.Je hrozně jednoduché říci, že my jsme ti praví, zatímco ti druzí jsou ti špatní. Verifikovat se to nedá nijak, takže odpovím jen parafrasí slov Jeronýma Klimeše: Kdyby si Bůh myslel, že se současným křesťanstvím je všechno v pořádku, tak nejsou prázdné kostely. Jak jinak má naznačit, že se křesťané mají změnit? Má křičet?
Rusko
Carské Rusko byl neobyčejně odporný stát. Viděli to všichni, kdo se jím seriosně zabývali: od Havlíčka až po Masaryka. Viděli to dokonce i sami Rusové, ačkoliv to obvykle sváděli na Tatary. Proto podnikli docela značné množství reforem. Ve svobodných volbách v carském Rusku voliči podporovali reformistické strany. Vox populi, vox Dei.Doktrína úpadku
Nyní se jasně ukazuje, že stejně jako křesťanství je doktrína úpadku vnitřně rozporná. Podle ní sice lidstvo neustále upadá (věk zlatý, stříbrný a železný), přesto se objeví události (Mojžíš, Ježíš, Muhammad apod.), které úpadek nejen zastaví, ale dokonce lidstvo pozdvihnou na vyšší úroveň. Lidstvo je sice tedy v neustálém úpadku, ale přesto se v něm poměrně často projeví pokrok. Kontradikce v plné nahotě.Rovněž je nejasné, zda lidstvo na tom bylo lépe, když mělo kněží, mnichy, koncily, ikony, kostely, Bibli a diecése pouze v zárodečné podobě, nebo naopak plně vyvinuté. Neustálé zpřesňování křesťanské doktríny je, zdá se, také pouhým úpadkem. Lidé na tom byli lépe, když nevěděli, že monofysitism je herese, než když to vědí.
Otec Jan
Buď je text otce Jana obtížně vyložitelný, nebo naopak já nedokážu pochopit jednoduché myšlénky. Zdá se, že se shodujeme, že zbavit se bohatství, neženit se, nevdávat se, je cesta jen pro někoho, pro toho, kdo na to má. Tak proč otec Jan píše, že "bohatství bývá v našem světě spojeno s lakotou, zištností či přímo loupeží - a těmito prostředky je bohatství také většinou získáváno." Proč nic takového nepíše Ježíš? Proč Ježíš, na rozdíl od otce Jana, bohatství nepranýřuje?Sexualita
Viděli jsme celý středověk, jaký měla křesťanská společnost postoj k ženám. Považovala je za nástroj Ďáblův. A proč? Protože muži měli sexuální potřeby. Podle officiální křesťanské doktríny však sexualita má sloužit toliko k rozmnožování. Masturbace je hřích, homosexualita jakbysmet. Toto rozhodně není zdravý postoj, protože obé jsou přirozené projevy sexuálního pudu. Teprve 20. století nás osvobodilo od staletí sexuální represse.Drancování
V Bibli není ani slovo o tom, že by bylo zakázáno drancování přírody. Navíc mám dojem, že Vy pod pojem drancování zahrnujete vše, co přesahuje primitivní východní ekonomiky. Např. elektřina. Je elektřina drancováním přírody?17. září 2007
Masaryk o bolševismu
Bohumil Doležal cituje: „Rusové a taky bolševici jsou děti svého carismu; ten je staletími vychovával a vytvářel. Dovedli cara odstraniti, ale neodstranili carism. Mají carskou uniformu, třebaže ji nosí naruby, a Rus dovede nosit na ruby, jak známo, také boty.“
13. září 2007
Koncept znečištění
Není to nic jiného než jeden z druhů morální paniky. "Znečištění rasy byla poměrně běžná obsedantní představa v době Hitlerova mládí asi tak jako znečišťování životního prostředí se stalo obsesí sedmdesátých a osmdesátých let. Dojem všeobecného znečištění působil velmi sugestivně na typ lidí, kteří věřili, že konspirační theorie jsou hybnou pákou dějinných událostí. Jako později ekologové i oni se domnívali, že se rasové znečištění šíří neobyčejně rychle, že hrozí světová katastrofa, a že potrvá dlouho, než se směr vývoje obrátí, i kdyby se příslušná opatření provedla okamžitě." Paul Johnson: Dějiny dvacátého století, Praha 1991, p. 336
Hitlerova a Stalinova věrolomnost
Ačkoliv českému velikášství může hovět 15. březen 1939 jako datum, kdy se Hitler vydal na cestu, po níž již není návratu, Hácha mu to (byť pod nátlakem) podepsal. Domnívám se, že klíčové datum je úplně jiné – je to 28. duben 1939.
Ten den měl Hitler velký projev v Říšském sněmu. Reagoval v něm na provokativní výzvu amerického presidenta Franklina Delano Roosevelta ze dne 14. dubna 1939, aby slíbil, že do roku 1949 nepřepadne žádnou z 31 vyjmenovaných zemí (včetně Sýrie a Palestiny). Ke gaudiu publika Hitler pomalu četl celý tento sáhodlouhý seznam. Poté oznámil, že všechny tyto země obavy z napadení Německem popřely. (Henry Kissinger: Umění diplomacie, Praha 1999, p. 391) Výsměšně dal záruky USA, ač o ně nebyl žádán. (To pak věrolomně porušil 11. prosince 1941, kdy USA vyhlásil válku. V té době však již mezi USA a Německem zuřila neyvhlášená námořní válka. Americké námořní lodi totiž pomáhaly Britům a Němci je za to v odvetu potápěli.) Na závěr Hitler vyhlásil, že "všechny předchozí pakty, smlouvy a dojednání jsou neplatné. Napříště pro něj budou směrodatné jen zájmy německého národa". (Paul Johnson: Dějiny dvacátého století, Praha 1991, p. 352; nesprávně též k datu 28. 3. – p. 350)
Tím Hitler jednostranně vypověděl německo-polskou smlouvu o neútočení, která byla dne 26. ledna 1934 uzavřena na 10 let. Z hlediska obecných právních principů nelze vypovědět smlouvu na dobu určitou, která to výslovně neumožňuje. Zvláště to pak platí pro smlouvu o neútočení, protože by to bylo proti jejímu smyslu: poskytnout záruky bezpečnosti.
Hitler se tímto skutkem vydal na cestu věrolomnosti, která mu nakonec zlomila vaz. Západní mocnosti mu přestaly věřit, že svou zahraniční politiku ochrany Němců myslí upřímně. Příznačné je, Hitlerovi apologeté tento čin ponechávají bez poznámky. Např. Irving píše pouze: "In the same Reichstag speech he revoked the 1934 non-aggression pact with Poland and the 1935 naval agreement with Britain too." (David Irving: Hitler's War and The War Path, London 2000, p. 175)
Stalin se s vypovězením smlouvy ani nenamáhal. Německo-ruskou smlouvu o neútočení, která byla dne 25. července 1932 uzavřena na 3 roky a dne 5. května 1934 prodloužena do 31. prosince 1945, porušil hned 2x: 17. září 1939 přepadl Polsko a dne 21. července 1944 vytvořil satelitní polskou vládu – lublinský výbor.
Ten den měl Hitler velký projev v Říšském sněmu. Reagoval v něm na provokativní výzvu amerického presidenta Franklina Delano Roosevelta ze dne 14. dubna 1939, aby slíbil, že do roku 1949 nepřepadne žádnou z 31 vyjmenovaných zemí (včetně Sýrie a Palestiny). Ke gaudiu publika Hitler pomalu četl celý tento sáhodlouhý seznam. Poté oznámil, že všechny tyto země obavy z napadení Německem popřely. (Henry Kissinger: Umění diplomacie, Praha 1999, p. 391) Výsměšně dal záruky USA, ač o ně nebyl žádán. (To pak věrolomně porušil 11. prosince 1941, kdy USA vyhlásil válku. V té době však již mezi USA a Německem zuřila neyvhlášená námořní válka. Americké námořní lodi totiž pomáhaly Britům a Němci je za to v odvetu potápěli.) Na závěr Hitler vyhlásil, že "všechny předchozí pakty, smlouvy a dojednání jsou neplatné. Napříště pro něj budou směrodatné jen zájmy německého národa". (Paul Johnson: Dějiny dvacátého století, Praha 1991, p. 352; nesprávně též k datu 28. 3. – p. 350)
Tím Hitler jednostranně vypověděl německo-polskou smlouvu o neútočení, která byla dne 26. ledna 1934 uzavřena na 10 let. Z hlediska obecných právních principů nelze vypovědět smlouvu na dobu určitou, která to výslovně neumožňuje. Zvláště to pak platí pro smlouvu o neútočení, protože by to bylo proti jejímu smyslu: poskytnout záruky bezpečnosti.
Hitler se tímto skutkem vydal na cestu věrolomnosti, která mu nakonec zlomila vaz. Západní mocnosti mu přestaly věřit, že svou zahraniční politiku ochrany Němců myslí upřímně. Příznačné je, Hitlerovi apologeté tento čin ponechávají bez poznámky. Např. Irving píše pouze: "In the same Reichstag speech he revoked the 1934 non-aggression pact with Poland and the 1935 naval agreement with Britain too." (David Irving: Hitler's War and The War Path, London 2000, p. 175)
Stalin se s vypovězením smlouvy ani nenamáhal. Německo-ruskou smlouvu o neútočení, která byla dne 25. července 1932 uzavřena na 3 roky a dne 5. května 1934 prodloužena do 31. prosince 1945, porušil hned 2x: 17. září 1939 přepadl Polsko a dne 21. července 1944 vytvořil satelitní polskou vládu – lublinský výbor.
Herese praesentismu
Ti, kteří nevnímají historii jako jednou pro vždy petrifikovaný závazný výklad dějin, jsou obviňováni z herese praesentismu. Co o tom napsal Bohumil Doležal? "Je třeba vycházet z toho, co považuji za správné teď a zde, protože co je správné teď, je správné vždycky a všude. Předmětem sporu může být, zda to platí nebo neplatí, ale ne, zda to platí jen někdy a někde. Podobné relativizování pravdy je reziduem leninismu. To, že před sto lety považovali na Papui-Nové Guineji lidožroutství za věc zcela normální a správnou, ještě neznamená, že lidožroutství není vždy a za všech okolností zavrženíhodné (pokud to chceme relativizovat pseudohistorickými argumenty, stáváme se sami tak trochu lidožrouty)."
10. září 2007
Výpisky z četby IV
"Z toho hlediska je zajímavá Gollova mírná výhrada k Pekařově zálibě v díle Masarykova osobního přítele Josefa Svatopluka Machara. Goll Machara vnímal jako rozpornou básnickou osobnost. Oceňoval jeho lyriku i schopnost satirického šlehu a epického výrazu, vadily mu však – lumírovskému druhu Jaroslava Vrchlického – údajný básníkův občasný nevkus, surovost a vulgarita, nedostatek osobní kultury. Choval k němu pochopitelně i aversi politickou a náboženskou, nazýval ho posérem. Dotkl se kromě toto otázky těžko řešitelné potud, dokud historická věda nebude mít k disposici veškerou korespondenci mezi Macharem a Masarykem: "Jedna věc je podivná – jak mohou Machar a Masaryk si býti vzájemně proroky . . ." Goll viděl anglosaského Masaryka jako pravý protiklad k barbarskému Macharovi. Pekař mu odpověděl: "Machar a Masaryk – to je ovšem možné jen v České straně lidové, jež má hotový jednotný programm a přílušníky naprosto rozlišných programmů a názorů . . .""
Martin Kučera: Pekař proti Masarykovi. Historik a politika. Ústav T. G. Masaryka, Praha 1995, ISBN 80-901478-8-7, pp. 21–22 cituje Josefa Klika (ed.): Listy úcty a přátelství. Vzájemná korespondence Jaroslava Golla a Josefa Pekaře. Praha 1941, dopis z 6. 9. 1901 (p. 292) a dopis z 8. 9. 1901 (p. 295)
Martin Kučera: Pekař proti Masarykovi. Historik a politika. Ústav T. G. Masaryka, Praha 1995, ISBN 80-901478-8-7, pp. 21–22 cituje Josefa Klika (ed.): Listy úcty a přátelství. Vzájemná korespondence Jaroslava Golla a Josefa Pekaře. Praha 1941, dopis z 6. 9. 1901 (p. 292) a dopis z 8. 9. 1901 (p. 295)
MSC v. MTP
K počítači se připojují různá periferní zařízení. Často obsahují nebo produkují soubory, které se třeba přenést do nebo z počítače. K tomu se používají dvě základní methody: Mass Storage Class (MSC) a Media Transfer Protocol (MTP). MSC funguje tak, že periferní zařízení slouží jako další disk, se stejnou stromovou strukturou jako má např. hard disk. To zajistí ovladač (driver), který se v novějších operačních systémech nainstalluje automaticky. MTP je nutno ovládat pomocí speciálního programu (aplikace), bez něj jsou soubory na periferním zařízení pro počítač neviditelné.
Je zjevné, že MSC je lepší než MTP. Zatímco pro MSC si dokonce každý může napsat vlastní program, který bude fungovat jako MTP, opačně to nejde. Fotoaparáty Olympus obvykle fungují v régimu MSC. Fotoaparát Canon IXUS 850 IS bohužel jen v modu MTP.
Je zjevné, že MSC je lepší než MTP. Zatímco pro MSC si dokonce každý může napsat vlastní program, který bude fungovat jako MTP, opačně to nejde. Fotoaparáty Olympus obvykle fungují v régimu MSC. Fotoaparát Canon IXUS 850 IS bohužel jen v modu MTP.
Aktivní přispěvatelé
Heslo Žít v pravdě má cosi do sebe. ZMP uvádějí několik přispěvatelů, kteří více než půl roku nenapsali ani kommentář, natož celý článek. Myslím, že je to pro čtenáře matoucí. Proto bych chtěl do konce září neaktivní přispěvatele vymazat. Na rozdíl od wikipedie to opravdu není žádný trest. Pokud kdokoliv (tj. nejen oni) bude chtít do ZMP psát články, stačí mi poslat e-mail a bude mu to umožněno. Výjimku tvoří pouze trollové, kteří během 2 let historie ZMP byli pouze 4.
Zatím to vypadá tak, že by mezi přispěvateli ZMP byli uvedeni: Vodník, Tomáš Pecina, mM a má maličkost.
Zatím to vypadá tak, že by mezi přispěvateli ZMP byli uvedeni: Vodník, Tomáš Pecina, mM a má maličkost.
Kalvinism v. pravoslaví
Pokračování polemiky. Je otázkou, zda atheista může posuzovat křesťanskost textů. Myslím, že úspěšněji než ti křesťané, pro něž je ekumenism sprosté slovo. Tradičním přístupem všech ideologií je donekonečna zkoumat, který názor už do dané ideologie nezapadá. Tak ti křesťané, kteří neuznávají I. ekumenický koncil, nejsou ostatními křesťany za křesťany považováni. Co na tom, že oni sami se za křesťany považují. Jako kdyby byla nějaká objektivní hranice, co už křesťanství je a co ještě křesťanství není. A v Bibli je přitom o sv. Trojici několik nejasných zmínek, z nichž si každý může vyložit cokoliv, jak se i stalo. Z toto jasně vyplývá, že pro Ježíše byl problém sv. Trojice naprosto nepodstatný, jinak by se jí věnoval mnohem hlouběji.
Pro všechny křesťanské sekty je charakteristické, že si z Nového zákona vybírají jen něco. Pro pravoslavné Pavlovo heslo nic neznamená a vyčítají kalvinistům, že pro ně hodně. Jakým právem? Proč by kněz nemohl psát o daňové reformě? To se kněz za všech okolností musí věnovat jen theologii? Pokud ano, tak je to tristní. Už mi pak nejsou záhadou chabé znalosti otce Jana v ekonomii; není to však něco, čím by se mohl chlubit a na co být hrdý. Proč by kněz nemohl být stoupenec ODS? Ano, to je ta totalita vlastní Východu: neschopnost rozdělit věci na světské a církevní. Zatímco pravoslavní vyznávají odporné samoděržaví jako státní ideál, ostatní křesťané státní ideál nemají. Demokraté jsou pro demokracii, fašisté pro fašism. A to je právě to, co je na Západu úžasné. Tím, že jsem věřící, nemusím zastávat nějaký pevně daný politický směr, zvlaště, když se třeba ukáže, že je hrůzný – Ivan Hrozný a spol. Ale ani v 19. století carové o nic lepší nebyli, cf. povstání děkabristů či obě Poláků, Krvavou neděli.
Já si výrok o bohatém a jehle vykládám tak, že bohatý se musí mnohem více snažit, aby byl spasen. Nikoliv, že je to nemožné a že být bohatý je nemravné. Jinak je ta doktrína o neustálém úpadku společnosti zajímavá. Podle ní je ideálem pravěk a více, když jsme byli opicemi na stromech, než doba železná. Židovský monotheism v porovnání s předchozím polytheismem je pro ní rovněž úpadkem, stejně tak příchod Ježíše (nebo pro jiné Muhammada). Vývoj je tak neustále apostase – odpadání od Pravdy: od šamanismu k polytheismu, od polytheismu k monotheismu, od monotheismu ke křesťanství. Je pravda, že Číňani střelný prach používali na ohňostroje a že teprve okcidentální člověk vymyslel, jak se jím lépe vraždit. Ale kromě toho vymyslel, jak ho používat v průmyslu, čím zvýšil technický pokrok a tedy blahobyt všech. Jak známo, objev penicilínu je ten největší úpadek duchovnosti. Lidé před tím bohabojně umírali na bakteriální infekce a teď už neumírají. To je ale zpupnost a protivení se Boží vůli!
pokud se [křesťanství] bude přizpůsobovat potřebám svých nositelů, tak půjde do prdele
A ono se snad nepřizpůsobovalo celou svou historii? Copak kněží byli od počátku? Mniši? Koncily? Ikony? Kostely? Bible? Diecése?
Tradice v moderním světě. Je-li tradice dnes nemožná a i KSA a Íránská islámská republika (IIR) jsou modernistické, pak je úsilí o tradici lepší zrušit, protože je škodlivé. KSA i IIR jsou odporné diktatury, kterýkoliv sekulární stát je na tom lépe (snad jen s výjimkou Korejské lidově demokratické republiky, ale to je theokratický stát sui generis). Každá totalita (včetně theokratické) je odporná tím, jak nárokuje celého člověka a nenechává mu vůbec žádný prostor pro svobodu.
Je lhostejné, zda dějiný vývoj nazveme pokrokem či úpadkem. Podstatné je, že sekularisace není žádnou jeho samozřejmou součástí. Vznikla a rozvíjela se pouze na Západě, islám ani Orient ji neznají. Např. Japonsku byla nadekretována po válce. Necmettin Erbakan se zkompromitoval v susurlukckém skandálu, nicméně je to myslitel. Recep Tayyip Erdoğan je pouhý politik, a proto Erbakanův odvar. Pokouší se vydávat svou stranu Adalet ve Kalkınma Partisi za pouhou klerikální stranu, čemuž mnoho sekulárních Turků věří, avšak myslím si, že je zřejmé, že ve skutečnosti je to strana fundamentalistická (islamistická).
Bohatství a vášně. Je zřejmě na místě si ocitovat přímo Mt 19, 16–24: "A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: "Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?" On mu řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." Mladík mu řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?" Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne." Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. Ježíš řekl svým učedníkům: "Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.""
Z toho vidíme jasně, že Ježíš řekl, že stačí zachovávat přikázání. Bohatý, který zachovává přikázání, přijde do nebe, jen není dokonalý (tj. svatý). Otec Jan naproti tomu Ježíšova slova překrucuje takto: "Bohatství nám zde tedy představuje nejen majetek samotný, ale zastupuje vášně, které spoutávají srdce člověka. Vzdát se bohatství, to je pro člověka, který je bohatý a jehož srdce je k bohatství připoutáno, jako zemřít." Ve skutečnosti Ježíš neměl nenávist k bohatství jako otec Jan po vzoru marxistů, to by vydal příkaz všem lidem, aby se zbavili bohatství, jinak že nepřijdou do nebe. Bohatství měl za pouhé břemeno, které člověka zbytečně tíží, takže je s ním složitější věnovat se pouze či převážně duchovním věcem. Ježíš bohatství považoval za stejné břemeno jako manželství. Mt 19, 10–11: "Učedníci mu řekli: "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit." On jim odpověděl: "Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno." Otec Jan tedy úmyslně překrucuje Ježíšovu doktrínu. Podle něj jsou normální lidé (bohatí, ženatí, vdané) zmítáni vášněmi, zatímco vybraní zřejmě nikoliv. Podle otce Jana bohatí žijí nemravně (až na zanedbatelné výjimky), a proto nepřijdou do nebe. Jenže Ježíš místo toho tvrdil, že zbavit se bohatství, neženit se, nevdávat se, je cesta jen pro někoho, pro toho, kdo na to má, takže mu to přinese mnoho radosti již na tomto světě. V opačném případě jen utrpení. Na tomto příkladu vidíme, jak pravoslaví překrucuje jasnou evangelní zvěst.
Pravoslaví považuje kalvinism za antikřesťanský, protože považuje bohatství za výraz Boží milosti. Ve skutečnosti pro tento pravoslavný názor není žádná opora v Písmu, a proto je nepodložené odsuzovat kalvinisty (Drápala) za jejich názory. Písmo bohatství normální lidí nijak nezavrhuje, ba ani nedoporočuje se ho zbavit, pokud na to člověk mentálně nemá. Na druhou stranu Písmo ani nepotvrzuje thesi, že bohatství je výrazem Boží milosti. Z toho vidíme, že Bible je neuvěřitelně kusá a že umožňuje mnoho výkladů, což si myslím, že není žádoucí. A domnívám se, že Ježíšův výrok o velbloudu (v originále "lano") je pouhý výraz jeho momentální zlosti, že se bohatý mladík k němu nepřidal.
Renty. Můžeme se podivovat, že autorka Harryho Pottera tak zbohatla. Můžeme to dokonce odsuzovat. Faktem ale je, že dala millionům čtenářům to, po čem toužili. Proto si, IMHO, své bohatství zaslouží. To samé platí pro Madonnu či Karla Gotta. Není úkolem umělců formovat vkus veřejnosti. To je úkolem rodičů a školy. Pokud veřejné mínění dává přednost konsumnímu umění, nadávejme jim, nikoliv umělcům středního proudu. Ti dělají jen to, co umějí. A dělají to dobře.
Neokolonialism. Marxisté všeho druhu budou neustále žít v bludu, jak je Třetí svět vykořisťován. Ve skutečnosti Západ prostřednictvím Světové banky i přímo každý rok daruje Třetímu světu milliardy dollarů, např. Egyptu. Není vinou Západu, že je často zašantročí či spotřebují na nesmyslné projekty. Pokud si veřejnost Třetího světa neumí zvolit zodpovědnou vládu, je to její chyba. Podívejte se, jak to funguje v KSA, to je typický příklad. Co se týká ceny surovin, nedá se nic dělat, ale tržní cena přes všechnu snahu OPEC říká, že nejdražší je lidská přidaná hodnota. Neexistuje žádná "spravedlivá" cena surovin.
Tím se právě zásadně liší marxismus od křesťanství: ten první nutí lidem zlepšení zvnějšku nastolením „spravedlivého“ řádu, to druhé usiluje o zlepšení té lidské přirozenosti, bez které žádný spravedlivý řád nastat nemůže.
O tom jsem napsal článek Jak křesťanští graselové vyhubili římské pohanství. Křesťané celý středověk upalovali heretiky, dokud jim v tom sekularisté nezabránili. Křesťanství je totalita a jako každá totalita je nebezpečná a vylučující lidskou svobodu a toleranci.
Debata na téma tělesnosti mezi námi postrádá smysl – a to jistě víte, že já se sexu nikterak nestraním a neštítím...
Nejde mi o Vás, tato debata není osobní. Jde mi o obecný křesťanský postoj. A ten je nezdravý. Není proto divu, že sexuální revoluce zasadila křesťanství poslední ránu, protože díky ní zmizelo i to povrchní, matrikové, křesťanství, které ještě v 50. letech bylo nejčastějším postojem veřejnosti.
Pravoslaví ovšem vůbec nebrojí proti činorodosti, „drobnou prací“ se živili i egyptští pouštní otcové.
To je ovšem nepochopení toho pojmu. Já ho používám v masarykovském významu, tj. jako úsilí o drobné společenské změny.
Pravoslaví brojí proti tomu, když na Západě „drobná práce“ přerostla ve velkopodnikatelský globalismus, ve kterém skutečné křesťanství nemá co dělat, kde je místo pouze pro drápalovské agitky pro volný trh, válku a na obranu bohatých a jejich bohatství.
To je odsudek tržního hospodářství ve prospěch přídělového hospodářství. Boj proti monopolům byl cílem všech pokrokářů od 90. let 19. století, než ho po roce 1945 vzdali. Ukázalo se totiž, že boj proti monopolům nic nepřináší. Velkopodnikatelé byli vždycky, i v Byzanci. Je totiž zákonitostí ekonomiky, že někdy úspory z rozsahu rostou nade všechny meze. Pacifism je nekřesťanská doktrína. Nevím jak pravoslaví, ale katholictví vždy rozlišovalo válku na spravedlivou a nespravedlivou. A nevzpomínám si, že by se všichni ti úžasní byzantští císařové války zříkali, a to dokonce i agresivní, např. Justinián. Obrana bohatých a bohatství je hluboce křesťanská, protože křesťanství je založeno na dobrovolnosti. Konfiskace jsou marxistické.
Bůh postavil člověka do středu všeho dění a dal mu přírodu k užitku. Všechny řeči o drancování planety jsou tedy ve skutečnosti pohanstvím (kladením přírody nad člověka) a výrazem skutečného (nikoliv pouze domnělého) úpadku pravoslaví.
Pro všechny křesťanské sekty je charakteristické, že si z Nového zákona vybírají jen něco. Pro pravoslavné Pavlovo heslo nic neznamená a vyčítají kalvinistům, že pro ně hodně. Jakým právem? Proč by kněz nemohl psát o daňové reformě? To se kněz za všech okolností musí věnovat jen theologii? Pokud ano, tak je to tristní. Už mi pak nejsou záhadou chabé znalosti otce Jana v ekonomii; není to však něco, čím by se mohl chlubit a na co být hrdý. Proč by kněz nemohl být stoupenec ODS? Ano, to je ta totalita vlastní Východu: neschopnost rozdělit věci na světské a církevní. Zatímco pravoslavní vyznávají odporné samoděržaví jako státní ideál, ostatní křesťané státní ideál nemají. Demokraté jsou pro demokracii, fašisté pro fašism. A to je právě to, co je na Západu úžasné. Tím, že jsem věřící, nemusím zastávat nějaký pevně daný politický směr, zvlaště, když se třeba ukáže, že je hrůzný – Ivan Hrozný a spol. Ale ani v 19. století carové o nic lepší nebyli, cf. povstání děkabristů či obě Poláků, Krvavou neděli.
Já si výrok o bohatém a jehle vykládám tak, že bohatý se musí mnohem více snažit, aby byl spasen. Nikoliv, že je to nemožné a že být bohatý je nemravné. Jinak je ta doktrína o neustálém úpadku společnosti zajímavá. Podle ní je ideálem pravěk a více, když jsme byli opicemi na stromech, než doba železná. Židovský monotheism v porovnání s předchozím polytheismem je pro ní rovněž úpadkem, stejně tak příchod Ježíše (nebo pro jiné Muhammada). Vývoj je tak neustále apostase – odpadání od Pravdy: od šamanismu k polytheismu, od polytheismu k monotheismu, od monotheismu ke křesťanství. Je pravda, že Číňani střelný prach používali na ohňostroje a že teprve okcidentální člověk vymyslel, jak se jím lépe vraždit. Ale kromě toho vymyslel, jak ho používat v průmyslu, čím zvýšil technický pokrok a tedy blahobyt všech. Jak známo, objev penicilínu je ten největší úpadek duchovnosti. Lidé před tím bohabojně umírali na bakteriální infekce a teď už neumírají. To je ale zpupnost a protivení se Boží vůli!
pokud se [křesťanství] bude přizpůsobovat potřebám svých nositelů, tak půjde do prdele
A ono se snad nepřizpůsobovalo celou svou historii? Copak kněží byli od počátku? Mniši? Koncily? Ikony? Kostely? Bible? Diecése?
Tradice v moderním světě. Je-li tradice dnes nemožná a i KSA a Íránská islámská republika (IIR) jsou modernistické, pak je úsilí o tradici lepší zrušit, protože je škodlivé. KSA i IIR jsou odporné diktatury, kterýkoliv sekulární stát je na tom lépe (snad jen s výjimkou Korejské lidově demokratické republiky, ale to je theokratický stát sui generis). Každá totalita (včetně theokratické) je odporná tím, jak nárokuje celého člověka a nenechává mu vůbec žádný prostor pro svobodu.
Je lhostejné, zda dějiný vývoj nazveme pokrokem či úpadkem. Podstatné je, že sekularisace není žádnou jeho samozřejmou součástí. Vznikla a rozvíjela se pouze na Západě, islám ani Orient ji neznají. Např. Japonsku byla nadekretována po válce. Necmettin Erbakan se zkompromitoval v susurlukckém skandálu, nicméně je to myslitel. Recep Tayyip Erdoğan je pouhý politik, a proto Erbakanův odvar. Pokouší se vydávat svou stranu Adalet ve Kalkınma Partisi za pouhou klerikální stranu, čemuž mnoho sekulárních Turků věří, avšak myslím si, že je zřejmé, že ve skutečnosti je to strana fundamentalistická (islamistická).
Bohatství a vášně. Je zřejmě na místě si ocitovat přímo Mt 19, 16–24: "A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: "Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?" On mu řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." Mladík mu řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?" Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne." Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. Ježíš řekl svým učedníkům: "Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.""
Z toho vidíme jasně, že Ježíš řekl, že stačí zachovávat přikázání. Bohatý, který zachovává přikázání, přijde do nebe, jen není dokonalý (tj. svatý). Otec Jan naproti tomu Ježíšova slova překrucuje takto: "Bohatství nám zde tedy představuje nejen majetek samotný, ale zastupuje vášně, které spoutávají srdce člověka. Vzdát se bohatství, to je pro člověka, který je bohatý a jehož srdce je k bohatství připoutáno, jako zemřít." Ve skutečnosti Ježíš neměl nenávist k bohatství jako otec Jan po vzoru marxistů, to by vydal příkaz všem lidem, aby se zbavili bohatství, jinak že nepřijdou do nebe. Bohatství měl za pouhé břemeno, které člověka zbytečně tíží, takže je s ním složitější věnovat se pouze či převážně duchovním věcem. Ježíš bohatství považoval za stejné břemeno jako manželství. Mt 19, 10–11: "Učedníci mu řekli: "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit." On jim odpověděl: "Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno." Otec Jan tedy úmyslně překrucuje Ježíšovu doktrínu. Podle něj jsou normální lidé (bohatí, ženatí, vdané) zmítáni vášněmi, zatímco vybraní zřejmě nikoliv. Podle otce Jana bohatí žijí nemravně (až na zanedbatelné výjimky), a proto nepřijdou do nebe. Jenže Ježíš místo toho tvrdil, že zbavit se bohatství, neženit se, nevdávat se, je cesta jen pro někoho, pro toho, kdo na to má, takže mu to přinese mnoho radosti již na tomto světě. V opačném případě jen utrpení. Na tomto příkladu vidíme, jak pravoslaví překrucuje jasnou evangelní zvěst.
Pravoslaví považuje kalvinism za antikřesťanský, protože považuje bohatství za výraz Boží milosti. Ve skutečnosti pro tento pravoslavný názor není žádná opora v Písmu, a proto je nepodložené odsuzovat kalvinisty (Drápala) za jejich názory. Písmo bohatství normální lidí nijak nezavrhuje, ba ani nedoporočuje se ho zbavit, pokud na to člověk mentálně nemá. Na druhou stranu Písmo ani nepotvrzuje thesi, že bohatství je výrazem Boží milosti. Z toho vidíme, že Bible je neuvěřitelně kusá a že umožňuje mnoho výkladů, což si myslím, že není žádoucí. A domnívám se, že Ježíšův výrok o velbloudu (v originále "lano") je pouhý výraz jeho momentální zlosti, že se bohatý mladík k němu nepřidal.
Renty. Můžeme se podivovat, že autorka Harryho Pottera tak zbohatla. Můžeme to dokonce odsuzovat. Faktem ale je, že dala millionům čtenářům to, po čem toužili. Proto si, IMHO, své bohatství zaslouží. To samé platí pro Madonnu či Karla Gotta. Není úkolem umělců formovat vkus veřejnosti. To je úkolem rodičů a školy. Pokud veřejné mínění dává přednost konsumnímu umění, nadávejme jim, nikoliv umělcům středního proudu. Ti dělají jen to, co umějí. A dělají to dobře.
Neokolonialism. Marxisté všeho druhu budou neustále žít v bludu, jak je Třetí svět vykořisťován. Ve skutečnosti Západ prostřednictvím Světové banky i přímo každý rok daruje Třetímu světu milliardy dollarů, např. Egyptu. Není vinou Západu, že je často zašantročí či spotřebují na nesmyslné projekty. Pokud si veřejnost Třetího světa neumí zvolit zodpovědnou vládu, je to její chyba. Podívejte se, jak to funguje v KSA, to je typický příklad. Co se týká ceny surovin, nedá se nic dělat, ale tržní cena přes všechnu snahu OPEC říká, že nejdražší je lidská přidaná hodnota. Neexistuje žádná "spravedlivá" cena surovin.
Tím se právě zásadně liší marxismus od křesťanství: ten první nutí lidem zlepšení zvnějšku nastolením „spravedlivého“ řádu, to druhé usiluje o zlepšení té lidské přirozenosti, bez které žádný spravedlivý řád nastat nemůže.
O tom jsem napsal článek Jak křesťanští graselové vyhubili římské pohanství. Křesťané celý středověk upalovali heretiky, dokud jim v tom sekularisté nezabránili. Křesťanství je totalita a jako každá totalita je nebezpečná a vylučující lidskou svobodu a toleranci.
Debata na téma tělesnosti mezi námi postrádá smysl – a to jistě víte, že já se sexu nikterak nestraním a neštítím...
Nejde mi o Vás, tato debata není osobní. Jde mi o obecný křesťanský postoj. A ten je nezdravý. Není proto divu, že sexuální revoluce zasadila křesťanství poslední ránu, protože díky ní zmizelo i to povrchní, matrikové, křesťanství, které ještě v 50. letech bylo nejčastějším postojem veřejnosti.
Pravoslaví ovšem vůbec nebrojí proti činorodosti, „drobnou prací“ se živili i egyptští pouštní otcové.
To je ovšem nepochopení toho pojmu. Já ho používám v masarykovském významu, tj. jako úsilí o drobné společenské změny.
Pravoslaví brojí proti tomu, když na Západě „drobná práce“ přerostla ve velkopodnikatelský globalismus, ve kterém skutečné křesťanství nemá co dělat, kde je místo pouze pro drápalovské agitky pro volný trh, válku a na obranu bohatých a jejich bohatství.
To je odsudek tržního hospodářství ve prospěch přídělového hospodářství. Boj proti monopolům byl cílem všech pokrokářů od 90. let 19. století, než ho po roce 1945 vzdali. Ukázalo se totiž, že boj proti monopolům nic nepřináší. Velkopodnikatelé byli vždycky, i v Byzanci. Je totiž zákonitostí ekonomiky, že někdy úspory z rozsahu rostou nade všechny meze. Pacifism je nekřesťanská doktrína. Nevím jak pravoslaví, ale katholictví vždy rozlišovalo válku na spravedlivou a nespravedlivou. A nevzpomínám si, že by se všichni ti úžasní byzantští císařové války zříkali, a to dokonce i agresivní, např. Justinián. Obrana bohatých a bohatství je hluboce křesťanská, protože křesťanství je založeno na dobrovolnosti. Konfiskace jsou marxistické.
Bůh postavil člověka do středu všeho dění a dal mu přírodu k užitku. Všechny řeči o drancování planety jsou tedy ve skutečnosti pohanstvím (kladením přírody nad člověka) a výrazem skutečného (nikoliv pouze domnělého) úpadku pravoslaví.
Poslední skutečný pair
V roce 1965 byl do dědičného pairství povýšen de facto poslední člověk nepocházející z královské rodiny: z člena Konservativní strany a boháče Johna Granvillea Morrisona (* 16. 12. 1906) se stal 1. baron Margadale z Islay. V roce 1983 sice byli na vikomty povýšeni dva státníci (George Thomas a William Whitelaw), ale oba neměli žádného dědice a bylo jasné, že ani mít nebudou.
V roce 1984 byl na hraběte povýšen de iure poslední Commoner – Macmillan, který měl i vnuka. To se však stalo na základě ústavního obyčeje, že bývalý premiér má být povýšen na hraběte a vítěz velké války na vévodu (John Churchill, Wellington či Winston Churchill). Nicméně i tento obyčej byl zrušen, protože Thatcherová samotná, vzhledem k svému problematickému synovi, je jen baronkou, a to nedědičnou. Uvidíme, jaký titul bude nabídnut Tony Blairovi.
V roce 1984 byl na hraběte povýšen de iure poslední Commoner – Macmillan, který měl i vnuka. To se však stalo na základě ústavního obyčeje, že bývalý premiér má být povýšen na hraběte a vítěz velké války na vévodu (John Churchill, Wellington či Winston Churchill). Nicméně i tento obyčej byl zrušen, protože Thatcherová samotná, vzhledem k svému problematickému synovi, je jen baronkou, a to nedědičnou. Uvidíme, jaký titul bude nabídnut Tony Blairovi.
7. září 2007
Zábava
V pražském metru citelně postrádám cyklostezky. Přečtěte si i diskussi: "Vždycky jsem si myslel, že komunita cyklistická je veselá. Že sport na čerstvém vzduchu v těchto lidech umocní krásné zážitky a hned tak něco je nevyvede zmíry. Že dokáží řešit i drobná rýpnutí s nadhledem. Opak je pravdou. Kdykoliv ve svých článcích zabrousíte na cyklistické téma, vyvoláte doslova vlnu nevole. Jako když upadne ventil u fekálního vozu. Takže docházím k závěru, že znečná část cyklistů jsou suchaři, pro které se tento sport stal doslova modlou. A této modle je třeba přinášet oběti a běda, jestli se o ni někdo otře. Je nekompromisně smeten a je s ním zúčtováno nevybíravým způsobem. Máte kliku, že nejsme ve středověku a cyklistika není náboženství. Už byste hořela na hranici. Možná hned vedle Jana Husa, nebo Giordana Bruna."
27. dodatek
27. dodatek americké ústavy stanoví, že zvýšení platu Kongressu nabývá účinnosti až po volbách.
Je to velice praktické ustanovení, které zajišťuje, že si zákonodárci nezvyšují platy sami.
Je to velice praktické ustanovení, které zajišťuje, že si zákonodárci nezvyšují platy sami.
Důvodová zpráva k ústavě
Jak neskutečně ubohou měly úroveň důvodové zprávy v první polovině 90. let, se můžete přesvědčit sami prostudováním důvodové zprávy k ústavě. Kontroversní čl. 12 odst. 2 tam pro jistotu není odůvodněn vůbec nijak.
Pitomé žebříčky
Bohumil Doležal zcela správně kritisuje další pitomý žebříček: "Naše malá vlast už dýchá na záda USA! Zatím jen v žebříčku demokracie, který pravidelně sestavuje britské vydavatelství The Economist. Dle toho jsou nejdemokratičtější skandinávské země, z postkomunistických zemí patří mezi „úplné demokracie“ kromě ČR už jen Slovinsko, zatímco např. Slovensko je demokracií neúplnou. Sestavování podobných žebříčků je stejná zhovadilost jako vyjmenovávání nových deseti divů světa. Když člověk státy světa jeden po druhém objektivně zhodnotí, pozná sice, že je jistý rozdíl mezi USA a ČR (v dotyčné anketě lehce zastřený) a na druhé straně mezi oběma těmi zeměmi a Běloruskem, ale samo objektivní zhodnocení jednotlivých zemí váží nic než tato pitomá pseudoolympiáda. Ovšem, když nebudou žebříčkay, nebudou se mít komu dmout prsa (což platí hlavně o malých a ušlápnutých). Jde ale o to, abychom byli demokratičtí. Vůbec ne o to, abychom byli první."
6. září 2007
Realistický názor na Orwella
Bohumil Doležal napsal: "V Mladé frontě Dnes se pozastavují nad pošetilostí britské policie, která po dlouhé roky podezírala George Orwella z toho, že má silně levicové názory. Každý, kdo si jen trochu pozorně přečetl Farmu zvířat a 1984, nemůže přehlédnout, že Orwell sice prošel velkou deziluzí, ale leccos z jeho někdejšího komunistického (trockistického, ale Trockij byl taky komunista, i když, jak by řekl Jan Hanč, s trochu jinak vybarvenými brky na ocase než jeho kamarád a vrah Stalin) přesvědčení mu zůstalo. Zejména na Farmě zvířat je to velmi patrné: myšlenka byla vznešená, bohužel se jí chopili darebáci. Darebáci se chápou jen takových myšlenek, které se k darebáctví hodí."
Sokal a Neubauer
Tak jsem přelouskal celý Sokalův text What the Social Text Affair Does and Does Not Prove. Protože mne svou primitivností a nehlubokostí dosti zklamal (vůbec nereflektuje Thomase Kuhna), tak jsem se obrátil k velkému českému mysliteli, který naopak Kuhna reflektuje. Zde je citát:
K tomu bych dodal, že se positivističtí fysikové mohou sami sebe opájet představou, jak kvantovou mechanikou popisují objektivní realitu. Ničemu tím neškodí. Jen jim hrozí, že za nějaký čas budou stejně směšní jako jiní fysikové s étherem a chemikové s floginstonem. Ve skutečnosti je totiž jejich poznání omezeno přijatým paradigmatem. Ve vědě máme jen modely, nikoliv realitu samou.
"předmět poznání je určen paradigmatem a nikoliv opačně. Jak vzniká paradigma? Zakládající událostí, obyčejně ztělesněnou příslušným základním dílem, jako jsou Eukleidovy Stoicheia (Základy), Ptolemaiův Almagest, Kopernikovou De revolutionibus, Newtonova Principia a Optics, Franklinova Electricity, Lavoisierovy Elements de chimie, Darwinovo Origins apod. Toto dílo se stane „kanonickým“, čili „paradigmatickým“. Ne však proto, že by byla „pravdivá“: vždyť sama jsou vzorem pravdivosti a jejich kritérií pro další bádání. Ani ne proto, že by lépe odpovídala svému předmětu: vždyť sama teprve svůj předmět definovala. A také ne proto, že byla vědecká: to, že jsou v našich očích vzorem vědeckosti, je dáno tím, že se jím stala, že nám tuto podobu vědy vtiskla a s ní i představu co je a co není vědecké.
Tak např. pro Aristotela je nejdůležitější otázka po tzv. causa finalis – po smyslu–účelu; Galileův Dialog o dvou světech však otázku po účelu výslovně odmítá jako nevědeckou; otázka proč? je nesmyslem; oprávněné je pouze klást otázku jak? – tedy po mechanismu. Vyhnáním aristotelovské causa finalis byl z vědeckého uvažování vyhnán smysl – který byl nakonec v Descartově reflexi galileovské mentality upřen skutečnosti jako takové. Revoluci, resp. metarevoluci, kterou věda prodělává v bouři současných revolucí nyní a o niž nám jde, jde právě o tento smysl; o něj jde ve zmíněné ontologické gigantomachii. Mezitím, jak víme, se causa finalis v pojmu „finalistické chování“ systémů se zpětnovazebnými obvody, jakož i u disipativních struktur opět nenápadně vkradla do vědy spolu s kybernetickým myšlením. A na nás je, abychom spolu s velkými mysliteli této události tento fakt domysleli.
. . .
Jako historik může pouze konstatovat, že důvody, které vedou ke krizi a následujícímu revolučnímu nahrazení starého paradigmatu jednou z mnoha soupeřících alternativ, nemají co dělat s poznávanou objektivní skutečností, protože v sázce jsou právě její pochopení, přístup k ní, pravidla jejího poznávání a kritéria ověřování poznatků, tedy sama otázka vědecké metody a vědeckosti. To, co začne hrát rozhodující roli, jsou najednou historické a společenské podmínky a okolnosti, faktory psychologické a sociologické jako otázka autority, osobní a národní prestiže, vlivu, mocenského postavení, politické nálady a konstelace a jiné zcela mimovědecké záležitosti. Historik může pouze s úžasem konstatovat, že to, co se posléze změní, je celkový pohled na svět a chápáni skutečnosti. Po změně paradigmatu žijí vědci v jiném světě; sama skutečnost se od základu změnila. Nejde tedy o to, že by totéž bylo interpretováno a chápáno jinak, nýbrž je viděno jako něco jiného, resp. něco jiného je viděno.
. . .
jak je možné, že Kopernikův heliocentrický systém měl takový úspěch. Tento systém totiž z čistě astronomického hlediska (jako nástroj popisu planetárních drah) byl prokazatelně horší než systém Ptolemaiův (právě toto věděl Tycho de Brahe, který jako jeden z mála Kopernikovu dílu a problematice skutečně rozuměl a věděl, že nefunguje, jakkoli mu fandil) a navíc, zjednodušení, která na začátku slíbí a zavádí, musí nakonec pro některé planety znovu ad hoc zavést; přitom nepodává ani fyzikální (mechanický) výklad. A tento pochybný zisk byl zaplacen ztrátou intuice – radikálním rozchodem s tradicí a s přirozenou zkušeností: Kuhn nachází odpověď na tento podivný paradox v heliocentrismu duchovní atmosféry renesance, v kultu slunce a světla obnoveného platonismu.
. . .
Kuhn popisuje, jak Lavoisierova chemie založená na váhových poměrech vytlačila flogistonovou teorii, ačkoliv na rozdíl od ní nedovedla uspokojivě vysvětlit žádnou z tradičně významných vlastností látek jako tuhost, tekutost, mastnost, kovovost, barvu, chuť, krystaličnost a jejich změn, o něž přece v chemii především šlo."
K tomu bych dodal, že se positivističtí fysikové mohou sami sebe opájet představou, jak kvantovou mechanikou popisují objektivní realitu. Ničemu tím neškodí. Jen jim hrozí, že za nějaký čas budou stejně směšní jako jiní fysikové s étherem a chemikové s floginstonem. Ve skutečnosti je totiž jejich poznání omezeno přijatým paradigmatem. Ve vědě máme jen modely, nikoliv realitu samou.
4. září 2007
Jak křesťanští graselové vyhubili římské pohanství
S pohanstvím to bylo nahnuté už od dob sv. Konstantina Velikého. Nicméně přesto bylo pohanství tolerováno ještě nějakých 50 let. Musel přijít jeden z největších křesťanských gaunerů, císař Theodosius I. Veliký (379–395), organisátor soluňského massakru, který pohanství vyhubil. Pomáhal mu v tom antisemita sv. Ambrož (339–397), další výtečník, který má na svědomí 1. popravu heretika, Priscilliána z Ávily († 385), ačkoliv příbuzným Ambrože byl pohanský mluvčí Senátu, Quintus Aurelius Symmachus (345–402).
Jak se to všechno seběhlo? Celé to připomíná budování kommunismu v Rusku. Jistou roli v tom hraje barbar Arbogast, který rychle šplhal po římském vojenském žebříčku, a křesťanský fanatik sv. Ambrož, biskup milánský. První Theodosiovy a Gratianovy (367–383) výnosy proti pohanům pocházejí z let 379, 381 a 382 (odstranění sochy bohyně Vítězství ze Senátu). V roce 388 Theodosius poslal do asijských provincií prefekta, aby rozvrátil tamní pohanské společnosti a jejich chrámy. Když v roce 388 Theodosius porazil usurpátora Magna Maxima, Arbogast Theodosiovi pomáhal pacifikovat ostatní oblasti, Rýn a Galii. Brzy však přestal uznávat západního císaře Valentiniana II.
V roce 389 Theodosius prohlásil pohanské svátky za pracovní dny. V únoru 391 Theodosius zakázal zvířecí oběti, navštěvovat chrámy a uctívat pohanské sochy. Byl zhasnut věčný oheň ve Vestině chrámu a tamní panny vyhnány. Pohanské chrámy pak byly prohlášeny za "opuštěné" a byly buď zbořeny, nebo christianisovány. Tak bylo zničeno alexandrijské Serapeum a větší část obrovské knihovny. (Zbytek pak zničili muslimové pod známým rčením: "Co je v Koránu je zbytečné, a co není, je škodlivé.") Předpovídání budoucnosti a čarodějnictví se stalo zločinem. Dne 15. května 392 Arbogast Valentiniana ve Vídni zavraždil, aby předešel svému odvolání z funkce. Zda se té vraždy skutečně dopustil, není úplně jisté, nicméně sv. Ambrož dělal na pohřbu temné narážky a Theodosius jim uvěřil. Dne 8. listopadu 392 Theodosius zakázal uctívat pohanské bohy úplně a zrušil všechny pohanské slavnosti, např. olympijské hry – poslední se konaly v roce 393. Začal středověk.
Arbogast věděl, že jako barbar nemůže aspirovat na nejvyšší post, a proto jako nového západního císaře prosadil svou figurku, pohanského učitele rhétoriky Eugenia. Pohané, které vedl Nicomachus Flavianus, na jaře 393 obsadili Itálii, takže tam protipohanské edikty nebyly účinné. To už bylo na Theodosia moc. V květnu 394 zahájil válečné tažení pod vedením barbara Flavia Stilichona. Ve dnech 5. a 6. září 394 pohany porazil v bitvě u Frigidu (mezi dnešní Itálií a Slovinskem). Zpočátku to vypadalo, že vyhrají pohané. Druhý den ale větrná smršť rozvrátila řady pohanů a pravoslavní katholíci vyhráli. Eugenius byl popraven, Nicomachus Flavianus a Arbogast spáchali sebevraždu.
Jak se to všechno seběhlo? Celé to připomíná budování kommunismu v Rusku. Jistou roli v tom hraje barbar Arbogast, který rychle šplhal po římském vojenském žebříčku, a křesťanský fanatik sv. Ambrož, biskup milánský. První Theodosiovy a Gratianovy (367–383) výnosy proti pohanům pocházejí z let 379, 381 a 382 (odstranění sochy bohyně Vítězství ze Senátu). V roce 388 Theodosius poslal do asijských provincií prefekta, aby rozvrátil tamní pohanské společnosti a jejich chrámy. Když v roce 388 Theodosius porazil usurpátora Magna Maxima, Arbogast Theodosiovi pomáhal pacifikovat ostatní oblasti, Rýn a Galii. Brzy však přestal uznávat západního císaře Valentiniana II.
V roce 389 Theodosius prohlásil pohanské svátky za pracovní dny. V únoru 391 Theodosius zakázal zvířecí oběti, navštěvovat chrámy a uctívat pohanské sochy. Byl zhasnut věčný oheň ve Vestině chrámu a tamní panny vyhnány. Pohanské chrámy pak byly prohlášeny za "opuštěné" a byly buď zbořeny, nebo christianisovány. Tak bylo zničeno alexandrijské Serapeum a větší část obrovské knihovny. (Zbytek pak zničili muslimové pod známým rčením: "Co je v Koránu je zbytečné, a co není, je škodlivé.") Předpovídání budoucnosti a čarodějnictví se stalo zločinem. Dne 15. května 392 Arbogast Valentiniana ve Vídni zavraždil, aby předešel svému odvolání z funkce. Zda se té vraždy skutečně dopustil, není úplně jisté, nicméně sv. Ambrož dělal na pohřbu temné narážky a Theodosius jim uvěřil. Dne 8. listopadu 392 Theodosius zakázal uctívat pohanské bohy úplně a zrušil všechny pohanské slavnosti, např. olympijské hry – poslední se konaly v roce 393. Začal středověk.
Arbogast věděl, že jako barbar nemůže aspirovat na nejvyšší post, a proto jako nového západního císaře prosadil svou figurku, pohanského učitele rhétoriky Eugenia. Pohané, které vedl Nicomachus Flavianus, na jaře 393 obsadili Itálii, takže tam protipohanské edikty nebyly účinné. To už bylo na Theodosia moc. V květnu 394 zahájil válečné tažení pod vedením barbara Flavia Stilichona. Ve dnech 5. a 6. září 394 pohany porazil v bitvě u Frigidu (mezi dnešní Itálií a Slovinskem). Zpočátku to vypadalo, že vyhrají pohané. Druhý den ale větrná smršť rozvrátila řady pohanů a pravoslavní katholíci vyhráli. Eugenius byl popraven, Nicomachus Flavianus a Arbogast spáchali sebevraždu.
3. září 2007
Sexuální skandály politiků
Se sexuálními skandály politiků se v poslední době roztrhl pytel. Poslední, kdo do toho spadl, je Vlastimil Tlustý. Je to rafinovaná akce Marka Dalíka proti němu? Jak uvádí Bohumil Doležal, je to celé nějaké podezřelé.
Zde si můžete přečíst texty Lenky Nedbálkové pro radar: rozhovor a vlastní text.
Update: Tak Lenka Nedbálková se od celého článku distancuje: "Vážený pane Doležale, velice mne zaráží, že člověk Vaší úrovně napsal komentář opírající se o informace z pochybného bulvárního deníku. Velká většina citací je vymyšlena a v brzké době podniknu nezbytné právní kroky, abych se očistila. Zamyslete se nad sebou. Když už píšete o mně, mějte tu slušnost a zeptejte se, jaká je pravda. S pozdravem Lenka Nedbálková"
Zde si můžete přečíst texty Lenky Nedbálkové pro radar: rozhovor a vlastní text.
Update: Tak Lenka Nedbálková se od celého článku distancuje: "Vážený pane Doležale, velice mne zaráží, že člověk Vaší úrovně napsal komentář opírající se o informace z pochybného bulvárního deníku. Velká většina citací je vymyšlena a v brzké době podniknu nezbytné právní kroky, abych se očistila. Zamyslete se nad sebou. Když už píšete o mně, mějte tu slušnost a zeptejte se, jaká je pravda. S pozdravem Lenka Nedbálková"
Mladí sociální demokraté jsou odpůrci svobody slova
Podle ČTK jejich mluvčí prohlásil toto: "Nesouhlasíme s tím, že tyto spolky, stavící své politické programy na podobných základech jako někdejší nacistické Německo, mohou propagovat své nedemokratické názory v centru našeho hlavního města".
Ještě k Dušanu Třeštíkovi
Malý čtenář nás upozornil na nekrolog Dušana Třeštíka z pera Antonína Kostlána. Jenže nekrolog . . . Je to spíš vyřizování účtů s člověkem, který se už nemůže bránit. Sice si nemyslím, že je nutné se za každou cenu řídit heslem: "O mrtvých jen v dobrém", ale co je moc, to je příliš.
Nechci zbytečně psychologisovat, ale mám dojem, že v pozadí Kostlánova textu je to, že zatímco Třeštíka zná každý český historik, Kostlána skoro nikdo. Nikdy jsem nečetl žádnou Kostlánovu práci, takže netuším, zda patří k oněm faktopiscům, které si Třeštík tak často bral na paškál. Ale zdá se mi to pravděpodobné. Nebo že by to byla pouhá závist méně úspěšného? "[U] Třeštíka mě jeho šarže vlídného fauna nabádala, abych byl neustále ve střehu a takříkajíc si kryl záda". Proboha proč? Něco možná naznačí text Nikolase Proksche: "Jakoby jeden nevybíravý útok, nemající s relevantní diskusí nic společného, nestačil, postavil se pod trapný prapor Maternův i historik Kostlán. Je pravdou, že Kostlán rozlišuje do definice Třeštíky dva: “jednak špičkový historik raného středověku, a jednak mediálně proslulý rozšafný eskamotér se slovy.” Takže trochu alibisticky pochválí Kostlán kolegu historika, aby pak mohl dosti nehorázně bušit do Třeštíka – “eskamotéra”. V první fázi denunciace komentuje Třeštíkovy publikační počiny jako nadprodukci, kterou nikdo nekomentuje, protože není potřeba něco takového ani komentovat či vnímat. Druhá fáze denunciace je založena na tvrzení, že ve filosofii českých postmodernistů jsou “výrazná rezidua komunistického balastu ze stalinistické éry.” Tím začíná Kostlánova analýza stalinistických prvků v Třeštíkově chování." Kostlán Třeštíkovi vyčítá, že se v 50. letech hlásil k Leninovi. Ať mi ukáže historika, který v 50. letech publikoval v ČSR a nehlásil se k Leninovi a uznám, že nebylo potřeba se hlásit k Leninovi.
Kostlán napsal srovnávací nekrolog, aby vyzdvihl na piedestal historičku, kterou nikdo nezná. Nechápu tento obdiv k faktopisu. Čím jsou záslužné "pokorné soupisové práce korespondence Jana Amose Komenského"? Čte je vůbec někdo? Jak se svým významem liší od spisů klassiků marxismu-leninismu?
Kostlán se mýlí. Třeštík byl jedním z nejvýznamějších badatelů o českém středověku vůbec. Budoucí věda ho bude znát nikoliv pro jeho rané práce, nýbrž pro velké synthesy z 90. let 20. století a prvních let 21. století. Kromě toho, že byly vědecké, byly totiž i čtivé. A to nikdy žádný faktopis o významu prodloužení délky hrábí na jičínském panství ve 30. letech 18. století na tamní produktivitu práce nemůže poskytnout. Nicméně je zjevné, že Třeštíkovy snahy nebyly marné. Dokonce i u Kostlána padly na úrodnou půdu: "Žádný historik totiž minulost nepopisuje, i když si to třeba myslí: přichází k matérii dochované z minulosti se svou apriorní etickou a odbornou výbavou, na jejímž základě si z minulosti vybírá jen některá fakta, a z nich pak s využitím jistých nástrojů buduje svou vlastní konstrukci toho, co se vlastně kdysi stalo... A možná si konstruuje i samotná fakta, ze kterých svůj obraz minulosti staví, protože i těmto základním prvkům jakékoli budoucí mozaiky dává tvar a rozměr ten, kdo je vyloví z pomyslné zásobnice, ohmatá si je (a opakujme ona důležitá slova: s využitím jistých nástrojů) a nakonec je i vyjádří ve slovech."
Positivisté Kostlánova typu nikdy neztratili komplex méněcennosti z exaktních věd. Jenže jak lépe vyjadřuje původní pojem svobodná umění (a contrario krásná umění) nebo anglický pojem arts, humanitní vědy jsou na pomezí přírodních věd a umění. A bez umění není humanitní vědec (angl. scholar) pravdivý, protože přesvědčivý. Dokazuje to např. "nejlepší" článek wikipedie Byzantská říše. K čemu je dobrý takový mix marxistických a řeckých nacionalistických cliché? Kdyby autorka článek doplnila o nějaký ten třídní boj, tak by ho mohla s klidem uveřejnit v 50. letech a nikdo by nic nepoznal. Pro srovnání, jak vypadá opravdová dnešní historiografie, dopručuji článek The History of the Byzantine Empire v Encyclopaedia Britannica.
Jednou kommunista, navždy kommunista? Jsem dalek přístupu zaprděných antikommunistů, kteří každého, kdo byl v KSČ, považují za zplozence Satana jen proto, že do KSČ vstoupil dobrovolně. Co tam dělal, je nezajímá a ani je nezajímá to, co dělali ostatní. Zkuste si někdy přečíst Kunderovy či Kohoutovy verše z 50. let a hned poznáte rozdíl od "dělnických" veršotepců té doby. Osobní historie má pro dílo jen podružný význam. Je mi jedno, že Jaroslav Durych byl fašista; jeho Sedmikráska patří ke klenotům české literatury. A na tom se shodnu i s kommunistou Juliem Fučíkem. Každý člověk má právo na vývoj a marxism je inspirativní, byť se s ním neztotožňuji. Kostlánovo kaceřování: "Jak snadno opadávala z tohoto anglicky vyhlížejícího gentlemana jeho elegantní slupka, aby obnažila modrou košili vespod..." proto není nic jiného než sprostota, navíc nepodložená. Po smrti člověka za něj mluví jeho dílo; jeho aktuální životní postoje odvál čas.
Ano, Třeštík se nedržel rankeovského projektu historie a tím je pro Kostlána kacíř, kterého je potřeba vyloučit z obce seriosních historiků, tj. faktopisců, ač pokrytecky tvrdí opak. Co na tom, že se tím se tak podobá kommunistům, kteří pořád někoho vylučovali a pořád něco zakazovali. Co na tom, že Ranke je mrtvý už od dob Marca Blocha? Záviš Kalandra nebyl doma prorokem.
Cílem mého textu nebylo dokázat, že život Mirjam Bohatcové neměl smysl. Nicméně její význam odpovídal její známosti a na tom nic nezmění Kostlánova snaha plivnout na Dušana Třeštíka a jako trpaslík se mu zakousnout alespoň do kotníku. Nejsmutnější je, že Kostlán redukuje historii na PVH. Jenže historie nikdy nebudou pouhé chronologické a jiné kategorisační tabulky, nýbrž příběh, který cosi sděluje dnešku. A myslím, že je nejvyšší čas ukončit neblahou českou tradici už od boje o Rukopisy, tj. místo ad rem diskutovat ad hominem.
Nechci zbytečně psychologisovat, ale mám dojem, že v pozadí Kostlánova textu je to, že zatímco Třeštíka zná každý český historik, Kostlána skoro nikdo. Nikdy jsem nečetl žádnou Kostlánovu práci, takže netuším, zda patří k oněm faktopiscům, které si Třeštík tak často bral na paškál. Ale zdá se mi to pravděpodobné. Nebo že by to byla pouhá závist méně úspěšného? "[U] Třeštíka mě jeho šarže vlídného fauna nabádala, abych byl neustále ve střehu a takříkajíc si kryl záda". Proboha proč? Něco možná naznačí text Nikolase Proksche: "Jakoby jeden nevybíravý útok, nemající s relevantní diskusí nic společného, nestačil, postavil se pod trapný prapor Maternův i historik Kostlán. Je pravdou, že Kostlán rozlišuje do definice Třeštíky dva: “jednak špičkový historik raného středověku, a jednak mediálně proslulý rozšafný eskamotér se slovy.” Takže trochu alibisticky pochválí Kostlán kolegu historika, aby pak mohl dosti nehorázně bušit do Třeštíka – “eskamotéra”. V první fázi denunciace komentuje Třeštíkovy publikační počiny jako nadprodukci, kterou nikdo nekomentuje, protože není potřeba něco takového ani komentovat či vnímat. Druhá fáze denunciace je založena na tvrzení, že ve filosofii českých postmodernistů jsou “výrazná rezidua komunistického balastu ze stalinistické éry.” Tím začíná Kostlánova analýza stalinistických prvků v Třeštíkově chování." Kostlán Třeštíkovi vyčítá, že se v 50. letech hlásil k Leninovi. Ať mi ukáže historika, který v 50. letech publikoval v ČSR a nehlásil se k Leninovi a uznám, že nebylo potřeba se hlásit k Leninovi.
Kostlán napsal srovnávací nekrolog, aby vyzdvihl na piedestal historičku, kterou nikdo nezná. Nechápu tento obdiv k faktopisu. Čím jsou záslužné "pokorné soupisové práce korespondence Jana Amose Komenského"? Čte je vůbec někdo? Jak se svým významem liší od spisů klassiků marxismu-leninismu?
Kostlán se mýlí. Třeštík byl jedním z nejvýznamějších badatelů o českém středověku vůbec. Budoucí věda ho bude znát nikoliv pro jeho rané práce, nýbrž pro velké synthesy z 90. let 20. století a prvních let 21. století. Kromě toho, že byly vědecké, byly totiž i čtivé. A to nikdy žádný faktopis o významu prodloužení délky hrábí na jičínském panství ve 30. letech 18. století na tamní produktivitu práce nemůže poskytnout. Nicméně je zjevné, že Třeštíkovy snahy nebyly marné. Dokonce i u Kostlána padly na úrodnou půdu: "Žádný historik totiž minulost nepopisuje, i když si to třeba myslí: přichází k matérii dochované z minulosti se svou apriorní etickou a odbornou výbavou, na jejímž základě si z minulosti vybírá jen některá fakta, a z nich pak s využitím jistých nástrojů buduje svou vlastní konstrukci toho, co se vlastně kdysi stalo... A možná si konstruuje i samotná fakta, ze kterých svůj obraz minulosti staví, protože i těmto základním prvkům jakékoli budoucí mozaiky dává tvar a rozměr ten, kdo je vyloví z pomyslné zásobnice, ohmatá si je (a opakujme ona důležitá slova: s využitím jistých nástrojů) a nakonec je i vyjádří ve slovech."
Positivisté Kostlánova typu nikdy neztratili komplex méněcennosti z exaktních věd. Jenže jak lépe vyjadřuje původní pojem svobodná umění (a contrario krásná umění) nebo anglický pojem arts, humanitní vědy jsou na pomezí přírodních věd a umění. A bez umění není humanitní vědec (angl. scholar) pravdivý, protože přesvědčivý. Dokazuje to např. "nejlepší" článek wikipedie Byzantská říše. K čemu je dobrý takový mix marxistických a řeckých nacionalistických cliché? Kdyby autorka článek doplnila o nějaký ten třídní boj, tak by ho mohla s klidem uveřejnit v 50. letech a nikdo by nic nepoznal. Pro srovnání, jak vypadá opravdová dnešní historiografie, dopručuji článek The History of the Byzantine Empire v Encyclopaedia Britannica.
Jednou kommunista, navždy kommunista? Jsem dalek přístupu zaprděných antikommunistů, kteří každého, kdo byl v KSČ, považují za zplozence Satana jen proto, že do KSČ vstoupil dobrovolně. Co tam dělal, je nezajímá a ani je nezajímá to, co dělali ostatní. Zkuste si někdy přečíst Kunderovy či Kohoutovy verše z 50. let a hned poznáte rozdíl od "dělnických" veršotepců té doby. Osobní historie má pro dílo jen podružný význam. Je mi jedno, že Jaroslav Durych byl fašista; jeho Sedmikráska patří ke klenotům české literatury. A na tom se shodnu i s kommunistou Juliem Fučíkem. Každý člověk má právo na vývoj a marxism je inspirativní, byť se s ním neztotožňuji. Kostlánovo kaceřování: "Jak snadno opadávala z tohoto anglicky vyhlížejícího gentlemana jeho elegantní slupka, aby obnažila modrou košili vespod..." proto není nic jiného než sprostota, navíc nepodložená. Po smrti člověka za něj mluví jeho dílo; jeho aktuální životní postoje odvál čas.
Ano, Třeštík se nedržel rankeovského projektu historie a tím je pro Kostlána kacíř, kterého je potřeba vyloučit z obce seriosních historiků, tj. faktopisců, ač pokrytecky tvrdí opak. Co na tom, že se tím se tak podobá kommunistům, kteří pořád někoho vylučovali a pořád něco zakazovali. Co na tom, že Ranke je mrtvý už od dob Marca Blocha? Záviš Kalandra nebyl doma prorokem.
Cílem mého textu nebylo dokázat, že život Mirjam Bohatcové neměl smysl. Nicméně její význam odpovídal její známosti a na tom nic nezmění Kostlánova snaha plivnout na Dušana Třeštíka a jako trpaslík se mu zakousnout alespoň do kotníku. Nejsmutnější je, že Kostlán redukuje historii na PVH. Jenže historie nikdy nebudou pouhé chronologické a jiné kategorisační tabulky, nýbrž příběh, který cosi sděluje dnešku. A myslím, že je nejvyšší čas ukončit neblahou českou tradici už od boje o Rukopisy, tj. místo ad rem diskutovat ad hominem.
Protestantská ethika a duch kapitalismu
Název polemiky jsem si vypůjčil z nejslavnější knihy Maxe Webera, protože vystihuje nejvýznamnější globální politický problém dneška. Tím není boj s terrorismem, jak jej propagují neokonservativní váleční štváči, nýbrž střet theokracie (bohovlády, Království Saúdské Arábie a Íránská islámská republika) a sekularisace (zesvětštění, USA).
31. srpna 2007
Jaký význam má alkohol?
Jana Dvořáková píše: "Alkohol je možná metla lidstva, ale můj nejlepší přítel". To je sice vtipný bon mot, ale v reálu to taková legrace není. Svědectví Jana Sterna: "Šestou strukturou je příběh o obětním beránku - ten je ve smyslu dramatického ritualismu Hugha Dalziela Duncana nesmírně podstatný, na obětního beránka společnost vyprojektuje svůj pocit viny a mediálním ztvárněním - typičtějším ovšem ve fikci - ho rituálně zničí, a tím zničí i svůj pocit viny. Takto byla zpravodajstvím (a lůzou) štvána jako zvěř například žena, která v opilosti zalehla své dítě. Je téměř jisté, že kdyby byla česká společnost abstinentskou, vnímala by nutně takový případ jako exces zpoza svých hranic, jako bizarnost typu “muž, co snědl svého milence”."
Milostný vztah v přímém přenosu
Via Malý čtenář o našem oblíbeném Františku Fukovi: Her name is Jitushka a ...And Why The Hell Not? (z neznámého důvodu anglicky) a Jituška (česky).
Kommentář čtenáře: "The problem with young girls is that they change a lot. You start with decent atheistic blond and after year or two you get wild red hair Christian with lots of piercing. So be ready !"
Happily ever after (JPEG).
Kommentář čtenáře: "The problem with young girls is that they change a lot. You start with decent atheistic blond and after year or two you get wild red hair Christian with lots of piercing. So be ready !"
Happily ever after (JPEG).
30. srpna 2007
Židovská škola
Podle Terezy Gafny Foltýnové je znakem židovské školy chavruta: "Studujte text „jako v židovský škole,“ studujte text v chavrutě. Když už si Židé vymysleli tak složité a nepřehledné texty, bylo nutné, aby si k nim dovymysleli také způsob, jakým je studovat. A tak vzniklo studium v chavrutě, studijní dvojici. Hebrejské slovo chavruta se dá volně přeložit jako „přátelské spojení“ nebo „spiklenectví“. Studenti, kteří studují v chavrutě, se v zápolení se složitostí textu jakoby semknou a společně se mu snaží porozumět. Podstatou chavruty je společné pomalé čtení textu nahlas a důkladné debatování nad smyslem jeho jednotlivých vět a nad vývojem jednotlivých argumentů".
Stanislav Komárek to uvádí na pravou míru: "V tradičních arabských a židovských školách si navíc občas každý žák předříkával svůj úkol samostatně pro sebe a nahlas, často za rytmických pohybů těla. Odtud dnes už špatně pochopitelná fráze pro mnohohlasý hluk „je to tady jako v židovské škole“."
Stanislav Komárek to uvádí na pravou míru: "V tradičních arabských a židovských školách si navíc občas každý žák předříkával svůj úkol samostatně pro sebe a nahlas, často za rytmických pohybů těla. Odtud dnes už špatně pochopitelná fráze pro mnohohlasý hluk „je to tady jako v židovské škole“."
Rozdíl mezi zvířaty a lidmi
Stanislav Komárek: "Tradiční jazyky mají také pro touž činnost u lidí a zvířat jiné sloveso, trochu podobně, jako řada asijských jazyků s dodržením správného ceremoniálního odstupu používá jiné sloveso pro analogické činnosti panovníka a lidu – člověk jí, zvíře žere (sloveso „chlastat“, též něm. saufen, se původně vztahovalo na pití u zvířat, teprve sekundárně přešlo na nemístné nasávání alkoholu u lidí jako výraz pohany), člověk zemře, zvíře pojde, člověk otěhotní, zvíře zabřezne, člověk se rodí, zvíře líhne či je vrženo atd."
Ludekova nenávist k právníkům
Nechvalně známý byrokrat Ludek, jehož specialitou je blokování nováčků s "nevhodnými" uživatelskými jmény, kdysi napsal: "Z chování a "argumentace" Tompeciny mám pocit, že si plete Wikipedii se soudním přelíčením a jako "obhájce" používá veškeré právnické finty, aby bránil svého "klienta". V takovém boji jsou pak dovoleny veškeré prostředky, čili pomluvy, lži, očerňování protivníků, jejich znevěrohodňování, odvádění pozornosti od "klienta", snaha udělat z oběti když ne pachatele, tak minimálně příčinu všeho zla (když si ta holka vzala minisukni, vlastně mého klienta vyloženě vyzývala, aby s ní měl pohlavní styk, takže to nebylo znásilnění), více či méně zjevné provokace (když se bude oběť ohrazovat, může z rozrušení útok oplácet, na což se pak dá snadno poukázat, že ona ta oběť asi není takovou obětí, za jakou se snaží vydávat). Při takovémto způsobu "obhajoby" je na prvním místě klient a často také snaha získat pověst schopného advokáta, který dokáže svého chráněnce vysekat i z jednoznačných případů. Vše ostatní jde stranou, tedy pravda, slušnost, komunita, projekt... U soudu může zakročit soudce, který takové fígle zná a má možnosti různé podpásovky eliminovat. --Ludek 08:33, 18. 3. 2006 (UTC)"
Těžko si představit upřímnější manifest nenávisti právních dilettantů k právníkům. Proč se Ludek tak osudově plete? I česká wiki je už poměrně velké společenství. Zmizela doba, kdy všichni znali všechny, takže se wiki řídila zákonitostmi party kamarádů. To jako první vystihl správce Vrba a pokusil se wiki dát formalisovaná pravidla. Bohužel se mu to nezdařilo.
Jednak narazil na nezájem kommunity a jednak na ignoranci dilettantů z establishmentu. Výsledek je tristní. Místo pravidel jsou na všechno "doporučení", která sice nebyla schválena (často jsou výrazem svérázných představ Berenů a jiných podobných výtečníků), nemají nikoho zavazovat, ale přesto se jejich porušení trestá. A to selektivně: poruší-li "doporučení" Cynik, je za to málem pochválen. Poruší-li "doporučení" "troll", může až několik týdnů přemýšlet o tom, zda se mu vyplatilo s chodit s pány na led, např. se pouštět s nimi do sporů nebo je dokonce kritisovat (jaká troufalost!).
Napíše-li někdo na wiki, že správci jsou gauneři, je minimálně pokárán za uplatňování kolektivní viny, nedostane-li se mu horšího zacházení. Napíše-li se Ludek, že právníci jsou pro své klienty schopni jakékoliv špatnosti a podlosti, je mlčky pasován za bystrého analytika. Tomáš Pecina se totiž dopustil "zločinů", které se neodpouštějí. Opravdu argumentuje, a proto to musí povýšenecký byrokrat znevážit uvozovkami. Naproti tomu emocionální výlevy Cynika či Egga jsou zřejmě argumenty a důkazy bez uvozovek. Tomáš Pecina v případě sporů vyžaduje racionální discours. Wikipedická rádoby elita naproti tomu dává přednost soutěži krásy: ničím nepodloženými spekulacemi o minulosti a budoucnosti, garantovanými toliko osobní oblíbeností sdělovatele v kommunitě.
Ve skutečnosti, kdyby řešení sporů ve wikipedii fungovalo jako soudní přelíčení, všichni by si oddechli. Vyřešit triviální spor by tam netrvalo půl roku, ale pár dnů, maximálně týdnů. V "arbitragi" by nebyly dovoleny veškeré prostředky jako dnes, čili pomluvy, lži, očerňování protivníků, jak to praktikuje zejména Beren vulgo Rum vulgo Moonglum, ale naopak by byly zákázány, protože ArbCom by k nim nebyl netečný jako teď, ale ze stránek arbitrage by je vymazal.
Kdyby spory na wiki rozhodovali právníci, tak by si byli vědomi, že žádný skutečně hluboký spor není soubojem dobra a zla, jak si myslí např. -jkb- na základě své trockistické minulosti (hodná dělnická třída v. zlá buržoasie), nýbrž řetězcem chyb na obou stranách. Byli by si vědomi, že provokace je polehčující okolnost a neodmítali by sám pojem "polehčující okolnost" poukazem na to, že wiki není právní stát – je tedy institucionalisovaným bezprávím spolčení správců, ArbComu a zasloužilých wikipedistů z IRC. Byli by si vědomi, že každý spor má 2 strany (ne méně a ne více) a že tedy soud musí stát nad nimi a nikoliv se snažit přimět jednu stranu (která mu není sympathická), aby slíbila, že své zločinné jednání už nebude opakovat, a tím se k němu vlastně přiznala.
Avšak v prostředí polobohů, kteří nejlépe vědí, co je Pravda a Dobro jako Beren a Ludek, není pro nějaký postmoderní relativism místo. Trollové skončí na smetišti dějin. Když se kácí les, tak lítají třísky. Doživotní trest je jediný spravedlivý; popravit je bohužel nemůžeme.
Těžko si představit upřímnější manifest nenávisti právních dilettantů k právníkům. Proč se Ludek tak osudově plete? I česká wiki je už poměrně velké společenství. Zmizela doba, kdy všichni znali všechny, takže se wiki řídila zákonitostmi party kamarádů. To jako první vystihl správce Vrba a pokusil se wiki dát formalisovaná pravidla. Bohužel se mu to nezdařilo.
Jednak narazil na nezájem kommunity a jednak na ignoranci dilettantů z establishmentu. Výsledek je tristní. Místo pravidel jsou na všechno "doporučení", která sice nebyla schválena (často jsou výrazem svérázných představ Berenů a jiných podobných výtečníků), nemají nikoho zavazovat, ale přesto se jejich porušení trestá. A to selektivně: poruší-li "doporučení" Cynik, je za to málem pochválen. Poruší-li "doporučení" "troll", může až několik týdnů přemýšlet o tom, zda se mu vyplatilo s chodit s pány na led, např. se pouštět s nimi do sporů nebo je dokonce kritisovat (jaká troufalost!).
Napíše-li někdo na wiki, že správci jsou gauneři, je minimálně pokárán za uplatňování kolektivní viny, nedostane-li se mu horšího zacházení. Napíše-li se Ludek, že právníci jsou pro své klienty schopni jakékoliv špatnosti a podlosti, je mlčky pasován za bystrého analytika. Tomáš Pecina se totiž dopustil "zločinů", které se neodpouštějí. Opravdu argumentuje, a proto to musí povýšenecký byrokrat znevážit uvozovkami. Naproti tomu emocionální výlevy Cynika či Egga jsou zřejmě argumenty a důkazy bez uvozovek. Tomáš Pecina v případě sporů vyžaduje racionální discours. Wikipedická rádoby elita naproti tomu dává přednost soutěži krásy: ničím nepodloženými spekulacemi o minulosti a budoucnosti, garantovanými toliko osobní oblíbeností sdělovatele v kommunitě.
Ve skutečnosti, kdyby řešení sporů ve wikipedii fungovalo jako soudní přelíčení, všichni by si oddechli. Vyřešit triviální spor by tam netrvalo půl roku, ale pár dnů, maximálně týdnů. V "arbitragi" by nebyly dovoleny veškeré prostředky jako dnes, čili pomluvy, lži, očerňování protivníků, jak to praktikuje zejména Beren vulgo Rum vulgo Moonglum, ale naopak by byly zákázány, protože ArbCom by k nim nebyl netečný jako teď, ale ze stránek arbitrage by je vymazal.
Kdyby spory na wiki rozhodovali právníci, tak by si byli vědomi, že žádný skutečně hluboký spor není soubojem dobra a zla, jak si myslí např. -jkb- na základě své trockistické minulosti (hodná dělnická třída v. zlá buržoasie), nýbrž řetězcem chyb na obou stranách. Byli by si vědomi, že provokace je polehčující okolnost a neodmítali by sám pojem "polehčující okolnost" poukazem na to, že wiki není právní stát – je tedy institucionalisovaným bezprávím spolčení správců, ArbComu a zasloužilých wikipedistů z IRC. Byli by si vědomi, že každý spor má 2 strany (ne méně a ne více) a že tedy soud musí stát nad nimi a nikoliv se snažit přimět jednu stranu (která mu není sympathická), aby slíbila, že své zločinné jednání už nebude opakovat, a tím se k němu vlastně přiznala.
Avšak v prostředí polobohů, kteří nejlépe vědí, co je Pravda a Dobro jako Beren a Ludek, není pro nějaký postmoderní relativism místo. Trollové skončí na smetišti dějin. Když se kácí les, tak lítají třísky. Doživotní trest je jediný spravedlivý; popravit je bohužel nemůžeme.
29. srpna 2007
Iavolenova maxima
Iavolenus libro 11 epistularum: "Omnis definitio in iure civili periculosa est: parum est enim, ut non subverti posset." Digesta 50, 17, 202. Možné číslo by bylo: "omnes definitiones periculosae sunt".
Typická wikipedická nezdvořilost
Via Malý čtenář. Do cs: stále více píší VIP (např. Jan Sokol, dřívější kandidát na presidenta republiky). Zdvořilost establishmentu cs: k nováčkům se však nezměnila ani o píď. Ačkoliv mají wikipedickým zákonem uloženu předpokládat dobrou víru, ke všem nováčkům, domněle porušujícími autorské právo, se chovají velice neurvale. (Naproti tomu staré páky, např. Di, si mohou autorské právo porušovat, jak uznají za vhodné. Rovnější mezi rovnými.) Každý, kdo napíše něco v dobré víře a co některý wikipedista považuje za "copyvio", dostane hulvátskou šablonu, beze slova dalšího vysvětlení. Jestli si někdo myslí, že takto přiláká další autory, je na omylu. Ale o tom už psal Tomáš Pecina.
Karl May byl filosof
Ocitujme odborníka nad všechny povolané, Martina Maniše: "Ostatně ani naroubování filosofie na brak není nic nového. Pomineme-li markýze De Sade, který psal svá dílka v době, kdy pojem paraliteratura ještě nemá smysl zavádět, nemůžeme rozhodně opomenout skutečného filosofa braku – Karla Maye. Těm, kteří teprve po této větě zapochybovali o mé příčetnosti, bych rád připomenul, že poslední český překlad Maye vyšel u Hynka kolem roku 1920 a vše, co bylo od té doby vydáno, jsou více či trochu méně zprzněné úpravy. Totéž mimochodem platí i o mayovkách vycházejících dnes v němčině. Klíma se také k Mayovi otevřeně hlásí, když líčí ve známém dopisu Fiedlerovi postupnou Cesareovu permutaci od Old Shatterhanda k egosolistnímu člověkobohu. Zajímavé navíc je, že právě v době vzniku Velkého románu psal pološílený May své nejfilosofičtěji orientované (a také čtenářsky nejméně oblíbené) škváry Babel a bible, Ardistan a Džinistan a Vinnnetouova závěť. V těchto dílech Mayova originální mystika, vracející se od katolické degenerace kamsi k prvotnímu křesťanství, dosahuje podivuhodných hloubek, potencovaných navíc dětsky naivní a bezelstnou permanentní obranou proti kritikům, kteří učinili z posledních deseti let jeho života skutečný Džinistan. Klímova etika vlastně představuje neprogramovu extrapolaci etiky Mayovy – nahrazení supermanského egocentrismu superdeistickým egosolismem."
27. srpna 2007
Kritika žebříčků
Martin Fafejta uveřejnil skvělý článek, jímž demaskoval tak často používané žebříčky jako objektivní souhrn subjektivních dat.
Oprava Maxových chyb
motto: "Takováhle chyba se panu Fafejtovi VÚBEC neměla stát. Nejenom pro tuto chybu bych já ten celkově nekvalitní článek okamžitě smazal, kdyby se mi nějakým omylem něco takového podařilo spáchat." Podle pravidel českého pravopisu se ve slově vůbec píše kroužkované u.
Max píše: "Za první republiky měli VŠICHNI občané, tedy nejen Romové, "legitimace obsahující mj. osobní data, popis osoby a otisky prstů"." (doplněna chybějící čárka) Tato informace je nepravdivá, a to hned ve třech ohledech:
Max píše: "Za první republiky měli VŠICHNI občané, tedy nejen Romové, "legitimace obsahující mj. osobní data, popis osoby a otisky prstů"." (doplněna chybějící čárka) Tato informace je nepravdivá, a to hned ve třech ohledech:
- Za první republiky byly občanky dobrovolné, jak správně uvádí wikipedie. Podle § 1 vládního nařízení č. 481/1919 Sb. z. a n., kterým se zavádějí všeobecné občanské legitimace: "Každý občan Československé republiky má právo žádati, by mu byla vydána všeobecná občanská legitimace, jež slouží mu ve státě za průkaz totožnosti ve všech případech, pokud nejsou pro tento průkaz předepsány podmínky přísnější." (zdůrazněno mnou). Ve skutečnosti mnoho lidí občanku nemělo, o čemž svědčí to, že vymizela z národní paměti.
- "Popis osoby a otisky prstů" jsou rovněž osobní data.
- Vládní nařízení nestanovilo, že všeobecná občanská legitimace má obsahovat otisky prstů. Jeho § 2 stanovil toto: "Legitimace zhotovená z tuhého papíru v kapesním formátě obsahujž kromě fotografie a vlastnoručně úředně ověřeného podpisu osoby, pro kterou legitimace jest vydána, potřebná úřední data o osobě této, jakož i označení a razítko úřadu, jenž ji vydal."
24. srpna 2007
Obrovská ztráta
Zemřel jeden z největších českých historiků: Dušan Třeštík. Díra, která tím vznikla v bádání o českém raném středověku, je jen obtížně zacelitelná. Čest jeho památce!
20. srpna 2007
Petr Maule je paranoik
Dovoluji si Petra Mauleho upozornit, že s Davidem Pavlíčkem nemám vůbec nic společného. Kdyby mne Vodník neupozornil, vůbec bych netušil, že napsal článek Druhý holocaust bude jiný. Když jsem totiž naposledy podíval na blog p. Zemana, jediné, co mne tam zaujalo, byl jeho odkaz na text Karla Hvížďaly. Hádky Mauleho s Kapitánem mne přestaly bavit hned na začátku.
Takže Petře Maule, ještě jednou: Ujasněte si, kdo David Pavlíček je. Přinášíte každou chvíli jinou domněnku. Jednou je to Vodník, podruhé Alex Juchelka, potřetí někdo jiný. Nicméně mne do toho nezatahujte, opravdu nemám zájem se na blog p. Zemana nějak vnucovat, zvláště, když má čtenost menší než ZMP.
Pro zájemce dávám odkaz na původní článek Bennyho Morrise anglicky a německy.
Takže Petře Maule, ještě jednou: Ujasněte si, kdo David Pavlíček je. Přinášíte každou chvíli jinou domněnku. Jednou je to Vodník, podruhé Alex Juchelka, potřetí někdo jiný. Nicméně mne do toho nezatahujte, opravdu nemám zájem se na blog p. Zemana nějak vnucovat, zvláště, když má čtenost menší než ZMP.
Pro zájemce dávám odkaz na původní článek Bennyho Morrise anglicky a německy.
Podobnost čistě náhodná
"Není náhodné, že lidé, kteří uvěřili svému Velkému příběhu [wikipedie je encyklopedie], mluví a argumentují zcela stejně. Jejich ideologie se mohou radikálně lišit, v důsledku ale mají podobný slovník, který staví „správnou“ společnost [blaho projektu] nad jednotlivce ["trollem" či "vandalem"], poslušnost vůdci [Berenovi] nad osobní volbu, povinnost nad etiku, úspěch systému nad humanitu." David Klimeš: Smrt je naším řemeslem. In LN 13. srpna 2007.
U obou jsou stranické příkazy nezpochybnitelné, mantinely jejich uvažování dovolují posuzovat jen přiměřenost, efektivnost a účelnost provedení. ibid. Varování pro ArbCom?
U obou jsou stranické příkazy nezpochybnitelné, mantinely jejich uvažování dovolují posuzovat jen přiměřenost, efektivnost a účelnost provedení. ibid. Varování pro ArbCom?
Vladimír Just je odpůrcem svobody slova
Českou společnou teď hýbe chystaný process s Ludmilou Brožovou-Polednovou, která je obviněna z účasti na vraždě Milady Horákové. Jsem ten poslední, kdo by chtěl takovou kreaturu jako byla kommunistická prokurátorka v 50. letech, obhajovat. (BTW, rozhovor s ní je dalším vysvědčením nekvality české journalistiky. Novinářka pravděpodobně o celé cause nevěděla o mnoho více, než že nějaká Milada Horáková existovala a že byla popravena.) Jde mi o něco jiného: Zda mají ti, kterým je z nějakých důvodů sympathická, právo své sympathie vyjádřit.
Jana Bobošíková si troufla napsat: „Zdálo by se, že Milada Horáková a Ludmila Brožová-Polednová nemohou mít vůbec nic společného. Ale přece. V něco věřily. Každá po svém... V co věříme my? Proces s prokurátorkou tedy těžko může být něčím jiným než střetem dvou naprosto rozdílných světů, které si nemohou rozumět. Natož se navzájem soudit.“ (Metro 3. 8. 2007) To si dovolila příliš mnoho. Ne jen, že ji Pravda a láska chce zavřít ústa, ona ji vyhrožuje, že ji zavře doopravdy: "extremismus tohoto názoru, byť je na hranici žalovatelnosti (neboť je de facto veřejným schvalováním čtyřnásobné vraždy a vyjádřením podpory hnutí, směřujícího k potlačení lidských práv a svobod" (Vladimír Just) Co je tak špatného na schvalování vraždy? Zabrání se jí nějak? Ne, už byla dokonána. Zabrání se jejímu opakování? Ne. Kommunistický régime se neobnoví tím, že Bobošíková něco napíše do novin. Co je tak špatného na slovní podpoře hnutí, směřujícího k potlačení lidských práv a svobod? Tady si zase někdo nepřečetl rozsudek ve věci Arthur Terminiello v. City of Chicago, 337 U. S. 1 (1949).
A ještě ke všemu si tento odpůrce svobody slova popletl občanské a trestní právo. Tak zde je poučení pro všechny novinářské ignoranty a zabedněnce: V občanském právu je jednou stranou žalobce, který žaluje žalovaného, např. pro urážku na cti. V trestním právu je jednou stranou státní zástupce (někde zvaný prokurátor), který obžalovává obžalovaného, např. z pomluvy.
Justovi nestačí, že Brožová-Polednová je zjevná věřící kommunistka, tedy fanatička. On ji potřebuje vykreslit jako lhářku (se zbytečným pleonasmem "vědomá lhářka") a podvodnici. A to jen proto, že on s dnešními znalostmi "rozpoznal" process s Miladou Horákovou a spol. jako divadelní. A mohla to vědět či vůbec rozpoznat mladičká herečka, která právě procházela právnickým rychlokursem? Je zjevné, že nikoliv. "Důkazy", které cituje (jak podobné "důkazům" na wiki. Zdá se, že právní dilettanti nemají přes všechny detektivky vůbec tušení, co to důkazy jsou.), ve skutečnosti dokazují, že Brožovou-Polednovou dráždilo, když někdo (obžalovaný) nesdílel její kommunistickou víru, nikoliv, že sledovala, zda se neodchyluje od scénáře.
Ve své ignoranci práva si Just neuvědomuje rozdíl mezi obžalobou a soudem či hlavou státu. To, že prokurátorka byla proti zmírnění trestu či udělení milosti, přeci neznamená, že tak odvolací soud či Gottwald nemohli učinit. Takže údajný "opravdový vrchol pyramidy lží" Brožové-Polednové je pouhou Justovou neznalostí trestního processu.
Na Pravdě a lásce je nejhorší, že ve své ignoranci práva si ničím nezadá s dělnickými kádry z 50. let.
Jana Bobošíková si troufla napsat: „Zdálo by se, že Milada Horáková a Ludmila Brožová-Polednová nemohou mít vůbec nic společného. Ale přece. V něco věřily. Každá po svém... V co věříme my? Proces s prokurátorkou tedy těžko může být něčím jiným než střetem dvou naprosto rozdílných světů, které si nemohou rozumět. Natož se navzájem soudit.“ (Metro 3. 8. 2007) To si dovolila příliš mnoho. Ne jen, že ji Pravda a láska chce zavřít ústa, ona ji vyhrožuje, že ji zavře doopravdy: "extremismus tohoto názoru, byť je na hranici žalovatelnosti (neboť je de facto veřejným schvalováním čtyřnásobné vraždy a vyjádřením podpory hnutí, směřujícího k potlačení lidských práv a svobod" (Vladimír Just) Co je tak špatného na schvalování vraždy? Zabrání se jí nějak? Ne, už byla dokonána. Zabrání se jejímu opakování? Ne. Kommunistický régime se neobnoví tím, že Bobošíková něco napíše do novin. Co je tak špatného na slovní podpoře hnutí, směřujícího k potlačení lidských práv a svobod? Tady si zase někdo nepřečetl rozsudek ve věci Arthur Terminiello v. City of Chicago, 337 U. S. 1 (1949).
A ještě ke všemu si tento odpůrce svobody slova popletl občanské a trestní právo. Tak zde je poučení pro všechny novinářské ignoranty a zabedněnce: V občanském právu je jednou stranou žalobce, který žaluje žalovaného, např. pro urážku na cti. V trestním právu je jednou stranou státní zástupce (někde zvaný prokurátor), který obžalovává obžalovaného, např. z pomluvy.
Justovi nestačí, že Brožová-Polednová je zjevná věřící kommunistka, tedy fanatička. On ji potřebuje vykreslit jako lhářku (se zbytečným pleonasmem "vědomá lhářka") a podvodnici. A to jen proto, že on s dnešními znalostmi "rozpoznal" process s Miladou Horákovou a spol. jako divadelní. A mohla to vědět či vůbec rozpoznat mladičká herečka, která právě procházela právnickým rychlokursem? Je zjevné, že nikoliv. "Důkazy", které cituje (jak podobné "důkazům" na wiki. Zdá se, že právní dilettanti nemají přes všechny detektivky vůbec tušení, co to důkazy jsou.), ve skutečnosti dokazují, že Brožovou-Polednovou dráždilo, když někdo (obžalovaný) nesdílel její kommunistickou víru, nikoliv, že sledovala, zda se neodchyluje od scénáře.
Ve své ignoranci práva si Just neuvědomuje rozdíl mezi obžalobou a soudem či hlavou státu. To, že prokurátorka byla proti zmírnění trestu či udělení milosti, přeci neznamená, že tak odvolací soud či Gottwald nemohli učinit. Takže údajný "opravdový vrchol pyramidy lží" Brožové-Polednové je pouhou Justovou neznalostí trestního processu.
Na Pravdě a lásce je nejhorší, že ve své ignoranci práva si ničím nezadá s dělnickými kádry z 50. let.
Kurt Waldheim si zaslouží pomník
Kdo to byl Kurt Waldheim? Podle Světového židovského kongressu (1985) válečný zločinec. Papež Jan Pavel II. ho v roce 1994 povýšil na rytíře řádu Pia IX. Podle rakouského presidenta Heinze Fischera (2007) to byl velký Rakušan a mírotvůrce.
Kdo to tedy byl Kurt Waldheim? Narodil se jako Josef Václavík českému otci, který se však k českým nacionalistům nehlásil a po vzniku ČSR raději zůstal Rakušanem. Když mu bylo 20, tak Kurt Waldheim vstoupil do mládežnické nacistické organisace; obdoby Komsomolu v SSSR. Rovněž vstoupil do SA; obdoby Lidových milicí v ČSSR. V roce 1941 byl na frontě. Když byl raněn, tak byl převelen do týlu. Od roku 1943 byl ve štábu generála Lutfwaffe Alexandera Löhra, který byl po válce popraven zastřelením v Titově Jugoslávii jako válečný zločinec za bombardování Bělehradu v roce 1941.
Po válce Waldheim vstoupil do rakouské zahraniční služby, v letech 1968–70 byl rakouským ministrem zahraničí za lidovce. Když vypršel mandát U Thanta, byl v roce 1971 zvolen generálním tajemníkem OSN. Byl to první kvalitní generální tajemník OSN od dob Trygve Liea (Dag Hammarskjöld byl kryptokommunista a U Thant rovněž). Pokusil se o mír na Středním východě, ale nebyl v tom úspěšný kvůli islámským (arabským a perským) fanatikům. Snažil se pomoci Kambodži vyčerpané po Pol Potově genocidě.
V roce 1981 kommunistická Čína jako člen Rady bezpečnosti vetovala jeho druhé znovuzvolení pro jeho příliš prozápadní politiku. Když v červnu 1982 začala operace Mír pro Galileu (israelská aggresse v Libanonu, při níž se Ariel Šaron dopustil zločinu proti lidskosti tím, že nezabránil massakru 1 000 Palestinců v utečeneckých táborech pod jeho kontrolou), tak ji pojmenoval pravým jménem a jeho slovo jako bývalého generálního tajemníka OSN mělo velký význam.
V roce 1985 Kurt Waldheim kandidoval na rakouského presidenta. Světový židovský kongress ho obvinil z válečných zločinů na Balkáně během II. světové války. Podle bývalého kanadsko-israelského agenta Mossadu Victora Ostrovského (The Other Side of Deception, 1995) Mossad připravil falešné dokumenty, které ho měly z válečných zločinů usvědčovat. Přesto byl 8. června 1986 zvolen rakouským presidentem. Ačkoliv mezinárodní výbor historiků uzavřel, že žádných válečných zločinů nedopustil, USA ho označily za nežádoucí osobu a žádný stát EHS nepozval Waldheima na státní návštěvu. Proto v roce 1992 znovu nekandidoval.
Dopustil se Waldheim vůbec něčeho? Ve své autobiografii z roku 1985 tvrdil pouze, že od roku 1942 nebyl na frontě, což byla pravda. V době mediálního šílenství tvrdil, že o válečných zločinech nevěděl. Podle většiny světového veřejného mínění však ano, ačkoliv uznalo, že jim nemohl zabránit. V posmrtném dopisu přiznal chyby, kterých se během mediální štvanice dopustil.
A proč si zaslouží pomník? Protože byl obětí mezinárodního mediálního lynche. Rozumní lidé (Jan Pavel II. nebo Simon Wiesenthal) mu sice nepodlehli, ale přesto to byl obrovský nápor na jeho psychiku a urážka rakouského státu. Domnívám se proto, že bychom mu měli dopřát alespoň posmrtné satisfakce.
Kdo to tedy byl Kurt Waldheim? Narodil se jako Josef Václavík českému otci, který se však k českým nacionalistům nehlásil a po vzniku ČSR raději zůstal Rakušanem. Když mu bylo 20, tak Kurt Waldheim vstoupil do mládežnické nacistické organisace; obdoby Komsomolu v SSSR. Rovněž vstoupil do SA; obdoby Lidových milicí v ČSSR. V roce 1941 byl na frontě. Když byl raněn, tak byl převelen do týlu. Od roku 1943 byl ve štábu generála Lutfwaffe Alexandera Löhra, který byl po válce popraven zastřelením v Titově Jugoslávii jako válečný zločinec za bombardování Bělehradu v roce 1941.
Po válce Waldheim vstoupil do rakouské zahraniční služby, v letech 1968–70 byl rakouským ministrem zahraničí za lidovce. Když vypršel mandát U Thanta, byl v roce 1971 zvolen generálním tajemníkem OSN. Byl to první kvalitní generální tajemník OSN od dob Trygve Liea (Dag Hammarskjöld byl kryptokommunista a U Thant rovněž). Pokusil se o mír na Středním východě, ale nebyl v tom úspěšný kvůli islámským (arabským a perským) fanatikům. Snažil se pomoci Kambodži vyčerpané po Pol Potově genocidě.
V roce 1981 kommunistická Čína jako člen Rady bezpečnosti vetovala jeho druhé znovuzvolení pro jeho příliš prozápadní politiku. Když v červnu 1982 začala operace Mír pro Galileu (israelská aggresse v Libanonu, při níž se Ariel Šaron dopustil zločinu proti lidskosti tím, že nezabránil massakru 1 000 Palestinců v utečeneckých táborech pod jeho kontrolou), tak ji pojmenoval pravým jménem a jeho slovo jako bývalého generálního tajemníka OSN mělo velký význam.
V roce 1985 Kurt Waldheim kandidoval na rakouského presidenta. Světový židovský kongress ho obvinil z válečných zločinů na Balkáně během II. světové války. Podle bývalého kanadsko-israelského agenta Mossadu Victora Ostrovského (The Other Side of Deception, 1995) Mossad připravil falešné dokumenty, které ho měly z válečných zločinů usvědčovat. Přesto byl 8. června 1986 zvolen rakouským presidentem. Ačkoliv mezinárodní výbor historiků uzavřel, že žádných válečných zločinů nedopustil, USA ho označily za nežádoucí osobu a žádný stát EHS nepozval Waldheima na státní návštěvu. Proto v roce 1992 znovu nekandidoval.
Dopustil se Waldheim vůbec něčeho? Ve své autobiografii z roku 1985 tvrdil pouze, že od roku 1942 nebyl na frontě, což byla pravda. V době mediálního šílenství tvrdil, že o válečných zločinech nevěděl. Podle většiny světového veřejného mínění však ano, ačkoliv uznalo, že jim nemohl zabránit. V posmrtném dopisu přiznal chyby, kterých se během mediální štvanice dopustil.
A proč si zaslouží pomník? Protože byl obětí mezinárodního mediálního lynche. Rozumní lidé (Jan Pavel II. nebo Simon Wiesenthal) mu sice nepodlehli, ale přesto to byl obrovský nápor na jeho psychiku a urážka rakouského státu. Domnívám se proto, že bychom mu měli dopřát alespoň posmrtné satisfakce.
16. srpna 2007
Povrchní analysa Karla Hvížďaly
Aleš Zeman nás na svém blogu upozornil na text Karla Hvížďaly České noviny o prázdninách 2007. Na základě srovnání prvních stránek českých a západních deníků dochází k závěru, že české deníky jsou mizerné. Ano, jsou mizerné, ale ne proto, že mají senzacechtivou první stránku. Kdyby měly zbytek obsahu kvalitní, tak bych jim to klidně odpustil. Jenže českých novinářům chybí znalost věci, o níž píší obecně. Např. Karel Hvížďala převzal blábol z wikipedie a ani mu to nepřišlo divné. A to psal o tom, v čem se považuje za odborníka! Pokud čeští novináři píší o něčem, čemu nerozumí, je to ještě horší.
Přesto se Hvížďalovou prognosou ztotožňuji: "Prestižní noviny budou mít zřejmě menší náklad. Bude je číst ještě méně lidí, ale stejně jako přežila divadla televizi, tak přežijí noviny internet. Budou ale opravdu vypadat jinak než dnes. Nebulvární noviny se budou muset s velkou pravděpodobností více soustředit na analýzu, kontext, prostě na způsob zpracování, který chybí v ostatních médiích a který vyžaduje odbornou rešeršní práci, na níž nenovináři nemají čas a který se lépe čte na papíře než na monitoru. Otázka je, jestli takové noviny budou někdy existovat u nás."
Přesto se Hvížďalovou prognosou ztotožňuji: "Prestižní noviny budou mít zřejmě menší náklad. Bude je číst ještě méně lidí, ale stejně jako přežila divadla televizi, tak přežijí noviny internet. Budou ale opravdu vypadat jinak než dnes. Nebulvární noviny se budou muset s velkou pravděpodobností více soustředit na analýzu, kontext, prostě na způsob zpracování, který chybí v ostatních médiích a který vyžaduje odbornou rešeršní práci, na níž nenovináři nemají čas a který se lépe čte na papíře než na monitoru. Otázka je, jestli takové noviny budou někdy existovat u nás."
František Fuka zkompostován až na dřeň
Via Malý čtenář: klub Kdo si mysli, ze Fuxoftovi z sukani lolitek mekne mozek, at udela carku.
Proti kompostaci není žádná obrana možná, protože vyznívá trapně: "To zalezi na tom, co si predstavujes pod terminem "lolita" (s nikym pod 18 let jsem nikdy v zivote nic nemel) a cemu rikas "zdrhla" (od rozchodu pred 9 mesici u me nikdo nikdy nebydlel a nemel se mnou zadny "vztah", ze ktereho by se dalo "utect"). Kazdopadne, pokud by mi nejaka "lolita zdrhla", tak by mi z jejiho sukani nemohl meknout mozek, tudiz nazev klubu nema logiku, ne? A pokud jich mam vic (nazev zni "z sukani lolitek"), zdrhnuti jedne z nich nic moc neznamena, ne? Ale fakt nevim o kterem devceti mluvis, takze podrobneji se ti k tomu vyjadrit nemuzu."
Více k fenoménu v diskussi k článku Komposťáci - vandalové nebo zdravotní policie?
Proti kompostaci není žádná obrana možná, protože vyznívá trapně: "To zalezi na tom, co si predstavujes pod terminem "lolita" (s nikym pod 18 let jsem nikdy v zivote nic nemel) a cemu rikas "zdrhla" (od rozchodu pred 9 mesici u me nikdo nikdy nebydlel a nemel se mnou zadny "vztah", ze ktereho by se dalo "utect"). Kazdopadne, pokud by mi nejaka "lolita zdrhla", tak by mi z jejiho sukani nemohl meknout mozek, tudiz nazev klubu nema logiku, ne? A pokud jich mam vic (nazev zni "z sukani lolitek"), zdrhnuti jedne z nich nic moc neznamena, ne? Ale fakt nevim o kterem devceti mluvis, takze podrobneji se ti k tomu vyjadrit nemuzu."
Více k fenoménu v diskussi k článku Komposťáci - vandalové nebo zdravotní policie?
13. srpna 2007
Ještě jednou k onanii Petra K na wikipedii
Zhruba před rokem jsem napsal článek Neonanujte na wikipedii, nebo dostanete přes prsty. Vyvolal bouřlivé reakce (potrefená husa: "Mám vskutku lepší věci na práci, než-li se hádat s hlupákem o jeho hlouposti. Pouze Vás (slušně) prosím, abyste se nadále zdržel psaní čehokoli o mé osobě.") a byl poněkud nepochopen. Není divu, protože byl úmyslně pýthický.
Nyní však Petr K. změnil názor: "Díky za zmínku mojí maličkosti :) Člověka vždycky potěší, když se o něj ostatní starají a jak se říká, i negativní reklama je reklama." Protože však nepředpokládám, že by se jeho schopnost vnímat složitější texty od posledně zvětšila, pokusím se sestoupit na jeho úroveň.
Onanie byla vždy jeden z nejtěžších hříchů. Tím těžší, čím irracionálnější bylo přesvědčení o její škodlivosti. Na wiki je jeden z nejtěžších hříchů zablokovat sám sebe. Tím těžší, čím irracionálnější je přesvědčení o škodlivosti sebezablokování. Proč správce nemá blokovat sám sebe? Jak pravil bezelstný Egg: „Protože tím na sebe prozrazuje, že nečetl Wikipedie:Blokování.“
Stejně jako zákaz onanie, tak i zákaz sebezablokování je pouhým výrazem sociální kontroly, hlubší smysl to nemá. Tím, že se něco zakáže, tím vznikne (třeba i umělé) pokušení. A ostatní mohou snadno sledovat, do jaké míry se dotyčný umí ovládat a za přestupek ho slavnostně trestat.
Na druhou stranu je zákaz onanie či sebezablokování velice užitečný. Umožňuje nám totiž identifikovat ty nešťastníky, kteří si vynucováním irracionálních pravidel kompensují pocity méněcennosti. V plné nahotě se to ukázalo v hlasování o žádosti o práva správce. Petr K byl jeden z nejhorších správců. Asi nejhorší jeho excess bylo svévolné prodložení trestu pro Pmp na Silvestra, zdůvodněné tím, že ostatní správci budou ožralí. Další důkazy uvedla Klára K., Jan Záruba a další. Zakomplexovance to však nezajímalo. Ty i po roce nejvíce fascinovalo, že si dovolil porušit tabu a onanovat.
"Ve svém minulém funkčním období se choval bezproblémově, věci jako zablokování sama sebe možná úplně košer nejsou, ale měnit kvůli takovým hloupostem hlas nebudu." Adam Zivner 20:20, 19. 6. 2007 (UTC)
"V podstatě souhlasím s Nolanem, ono zablokování sebe sama mi také přijde hodně divné." Jirka O. 05:40, 18. 6. 2007 (UTC)
"Je mi líto, neboť poprvé sem ho volil, ale jeho správcovství /a částečně i "nesprávcovství"/ se mi jeví jako série úletů. Rozepíšu v diskuzi. Počínaje rádobyvtipným zablokováním sebe sama ..." Nolanus ✉ C E 01:46, 18. 6. 2007 (UTC)
"Z dob předcházejícího správcovství lze vidět v knize zablokování Petrovo samozablokování v okamžiku vynucených wikiprázdnin. To je evidentně ukázka toho, jak správce postupovat nemá a jasný příklad nevyrovnanosti kandidáta, která v poslední době začíná vůbec začíná nabírat rysy až destruktivní." Aktron (d|p) 10:49, 20. 6. 2007 (UTC)
Nyní však Petr K. změnil názor: "Díky za zmínku mojí maličkosti :) Člověka vždycky potěší, když se o něj ostatní starají a jak se říká, i negativní reklama je reklama." Protože však nepředpokládám, že by se jeho schopnost vnímat složitější texty od posledně zvětšila, pokusím se sestoupit na jeho úroveň.
Onanie byla vždy jeden z nejtěžších hříchů. Tím těžší, čím irracionálnější bylo přesvědčení o její škodlivosti. Na wiki je jeden z nejtěžších hříchů zablokovat sám sebe. Tím těžší, čím irracionálnější je přesvědčení o škodlivosti sebezablokování. Proč správce nemá blokovat sám sebe? Jak pravil bezelstný Egg: „Protože tím na sebe prozrazuje, že nečetl Wikipedie:Blokování.“
Stejně jako zákaz onanie, tak i zákaz sebezablokování je pouhým výrazem sociální kontroly, hlubší smysl to nemá. Tím, že se něco zakáže, tím vznikne (třeba i umělé) pokušení. A ostatní mohou snadno sledovat, do jaké míry se dotyčný umí ovládat a za přestupek ho slavnostně trestat.
Na druhou stranu je zákaz onanie či sebezablokování velice užitečný. Umožňuje nám totiž identifikovat ty nešťastníky, kteří si vynucováním irracionálních pravidel kompensují pocity méněcennosti. V plné nahotě se to ukázalo v hlasování o žádosti o práva správce. Petr K byl jeden z nejhorších správců. Asi nejhorší jeho excess bylo svévolné prodložení trestu pro Pmp na Silvestra, zdůvodněné tím, že ostatní správci budou ožralí. Další důkazy uvedla Klára K., Jan Záruba a další. Zakomplexovance to však nezajímalo. Ty i po roce nejvíce fascinovalo, že si dovolil porušit tabu a onanovat.
"Ve svém minulém funkčním období se choval bezproblémově, věci jako zablokování sama sebe možná úplně košer nejsou, ale měnit kvůli takovým hloupostem hlas nebudu." Adam Zivner 20:20, 19. 6. 2007 (UTC)
"V podstatě souhlasím s Nolanem, ono zablokování sebe sama mi také přijde hodně divné." Jirka O. 05:40, 18. 6. 2007 (UTC)
"Je mi líto, neboť poprvé sem ho volil, ale jeho správcovství /a částečně i "nesprávcovství"/ se mi jeví jako série úletů. Rozepíšu v diskuzi. Počínaje rádobyvtipným zablokováním sebe sama ..." Nolanus ✉ C E 01:46, 18. 6. 2007 (UTC)
"Z dob předcházejícího správcovství lze vidět v knize zablokování Petrovo samozablokování v okamžiku vynucených wikiprázdnin. To je evidentně ukázka toho, jak správce postupovat nemá a jasný příklad nevyrovnanosti kandidáta, která v poslední době začíná vůbec začíná nabírat rysy až destruktivní." Aktron (d|p) 10:49, 20. 6. 2007 (UTC)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)