Jakub Patočka upozornil na málo známý fakt, že slavná Cablegate není nic jiného, než přenesení SIPRNet na Internet. Pokud má k SIPRNet přístup 3 000 000 lidí, je s podivem, že k úniku nedošlo již dříve. Zřejmě je odradily drakonické tresty, nebo povědomí loyality.
Neškodí si připomenout, že Wikileaks nevlastní žádný přísně tajný dokument, 15 000 tajných dokumentů, 100 000 důvěrných dokumentů a 130 000 citlivých dokumentů, tedy dokumentů, které nejsou tajné, ale nejsou přístupné podle zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA).
Updated.
11. prosince 2010
Žhářství v Bedřišce
Na rozdíl od případu Vítkov, kde soud podlehl brutálnímu mediálnímu nátlaku, zde Lenka Čechová postupovala podle práva a překvalifikovala pokus vraždy na pokus obecného ohrožení: „On nechtěl nikoho zabít. Chtěl způsobit požár.“
Proč vlastně to evidentní žhářství bylo kvalifikováno jako pokus o vraždu? To osvětluje ROMEA: „Případ převzala ostravská okresní policie a sestavila tým vyšetřovatelů. Hned zpočátku však odborníci z oblasti lidských práv upozornili na to, že okresní policejní složky měly v minulosti velmi špatné výsledky při objasňování žhářských útoků. […] Změna právní kvalifikace - na první pohled pouhá formalita - měla pro policii i pachatele zásadní význam.“ Takže zatímco obecné ohrožení je z pohledu policie banalita, kterou není schopna vyšetřit, teprve vražda je něco, co českou policii přiměje konat.
Co se týká trestu, prima facie mi připadá mírný, ale neznám jeho odůvodnění, tj. všechny polehčující okolnosti, takže jeho výši nelze kvalifikovaně posoudit.
A na závěr bych chtěl upozornit právního ignoranta z Práva, že odsouzený je dávno dospělý, jinak by nemohl dostat žádný trest.
Proč vlastně to evidentní žhářství bylo kvalifikováno jako pokus o vraždu? To osvětluje ROMEA: „Případ převzala ostravská okresní policie a sestavila tým vyšetřovatelů. Hned zpočátku však odborníci z oblasti lidských práv upozornili na to, že okresní policejní složky měly v minulosti velmi špatné výsledky při objasňování žhářských útoků. […] Změna právní kvalifikace - na první pohled pouhá formalita - měla pro policii i pachatele zásadní význam.“ Takže zatímco obecné ohrožení je z pohledu policie banalita, kterou není schopna vyšetřit, teprve vražda je něco, co českou policii přiměje konat.
Co se týká trestu, prima facie mi připadá mírný, ale neznám jeho odůvodnění, tj. všechny polehčující okolnosti, takže jeho výši nelze kvalifikovaně posoudit.
A na závěr bych chtěl upozornit právního ignoranta z Práva, že odsouzený je dávno dospělý, jinak by nemohl dostat žádný trest.
Úroveň angličtiny na Britských listech
„Britské“ listy „překládají“ větu: „You will be assimilated.“ jako „Vaše vůle bude asimilována.“ Což takhle se doučit budoucí čas?
8. prosince 2010
Právnické professe
„Daniela“ mi hodil rukavici, tak ji zvedám. Obvykle píše neuvěřitelné blbosti, kterým kdo důvěřuje, škodí sám sobě, ale tentokrát nesmysly nenacházím, pouze zatemnění celé problematiky. Tak ji osvětleme:
Updated.
- Nejobecnějším pojmem je právník (angl. jurist nebo legal professional). Právníkem je každý, kdo vystudoval práva/rozumí právu/živí se právem. V ČR převládají formální kritéria, tj. VŠ diplom, jinde materiální, tj. stačí pouhá kvalifikovaná znalost práva.
- Užším pojmem je advokát (angl. lawyer). Cum grano salis by to šlo vyjádřit jako licencovaný právník. Opisem: právník ve svobodném povolání. V UK není advokát jako advokát. Solicitor je ten advokát, který jedná přímo s klienty. Barrister/counsel je ten advokát, který na žádost solicitora chodí k soudu, tedy něco lepšího. Do češtiny to přímo přeložit nejde, protože tento systém nemáme. Solicitor by se dal přirovnat k někdejšímu komerčnímu právníku, barrister/counsel cum grano salis k obhájci.
- Pak je zde právní zástupce (angl. attorney). Pozor na to, že v angloamerickém právním systému je prokurátor/státní zástupce povinně attorney, tedy advokát najatý státem, aby ho zastupoval v trestních věcech. V kontinentálním systému je prokurátor/státní zástupce naopak státní úředník, který s advokacií nemá nic společného.
- Prokurátor/státní zástupce (angl. prosecutor). Tady není, co řešit. Je to právník, který jménem státu předkládá soudu obžalobu.
- Nejvyšší státní zástupce/generální prokurátor (angl. attorney general). Je nadřízeným státního zastupitelství/prokuratury jako celku. S advokacií nemá nic společného, kromě toho, že v UK je formálním šéfem advokátní komory a že v angloamerickém právním systému je advokát, stejně jako všichni prokurátoři. V USA je attorney general označení ministra spravedlnosti.
- Nejvyšší finanční prokurátor ~ angl. the Solicitor General (UK) a Assistant Attorney General (for the Office of Legal Counsel) (US). Je náměstkem generálního prokurátora. Na rozdíl od něj má na starosti obecné právní poradenství vládě.
Updated.
7. prosince 2010
Časy se mění
Cituji F. U. z Facebooku: „Osobností roku zřejmě bude zakladatel Wikileaks (toho času ve vazbě), Nobelovku má čínský disident (toho času ve vězení), nejpopulárnější český filmový hrdina roku je toho času na doživotí za mřížemi. Je na čase udělat celosvětovou generální amnestii.“
Idioti na Novinkách
Ignoranti „překládají“: „Hlavní žalobkyně Assange spolupracovala s řadou proticastrovských skupin, z nichž nejméně jedna je sponzorována Spojenými státy a podporuje ji bývalý agent CIA Luis Posada Carriles“. Ve skutečnosti Fire Dog Lake píše: „Julian Assange’s chief accuser in Sweden has a significant history of work with anti-Castro groups.“ Jen člověk s naprostým právním bezvědomím může v tomto kontextu „přeložit“ chief accuser jako hlavní žalobkyně. Ve skutečnosti je to hlavní udavačka.
Stejně tak „O tři měsíce a tři státní žalobce později“ pro „Now, three months on and three prosecutors later“. Vědí pitomci na Novinkách, že prosecutor je prokurátor a žádný státní žalobce?
Stejně tak „O tři měsíce a tři státní žalobce později“ pro „Now, three months on and three prosecutors later“. Vědí pitomci na Novinkách, že prosecutor je prokurátor a žádný státní žalobce?
5. prosince 2010
30. listopadu 2010
Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi
Johannes Gerloff: „Na tomto místě je třeba se zmínit o židovské a izraelské kritice „etnických čistek“ Palestinců v době vzniku izraelského státu. Že Židé takto kritizují vlastní národ a stát, je v pořádku a hodné obdivu. Když však tuto kritiku přejímají vnější pozorovatelé nebo dokonce Arabové, aniž by zmínili „etnické čistky“ Židů v arabském světě, musí to být označeno za čirý antisemitismus.“ Aneb koncept vyvoleného národa v praxi.
28. listopadu 2010
Morální kitsch v praxi
V sérii článků o morálním kitschi jsem zůstal nepochopen. Proto se pokusím celou otázku osvětlit znovu na sporu Kostlán v. Štampach.
Kostlán doslova napsal:
A když nejsou po ruce fanatici, tak tihle mravní kitschaři vezmou zavděk alespoň pokrytci. Pokud totiž někdo má politicky korrektní řeči, už příliš nezáleží na tom, co dělá, protože tihle inkvisitoři hodnotí hlavně veřejné projevy; skutky jsou jim do značné míry ukradené.
A Štampach zcela správně upozorňuje na to, že moralisté neváhají jít tak daleko, že demonstrují proti výsledku voleb. Ukazují tak v plné nahotě, že jsou vším, jen ne demokraty. Povinná dohoda s opposicí totiž vyprazdňuje význam voleb: K čemu jsou, když se na řešení stejně musí dohodnout všichni?
Rovněž ŠOK ve svém překvapivě lucidním kommenáři správně ukázal na dětinskost moralistů. Měli by konečně dozrát a černobílé dětské knihy nahradit barevným viděním reality. To je znak dospělosti. Obávám se však, že na to nemají. Práce bolí, denní snění je pohodlnější.
Updated.
Kostlán doslova napsal:
„Mnohem důležitější než "nápravy rozpočtu" a penzijní reformy (určitě v té podobě, kterou připraví současná vláda) je politická kultura. Teprve na základě dobré politické kultury může vzejít pro všechny dobrý kompromis či konsenzus jak v nápravě rozpočtu, tak v různých dalších reformách. Současná vláda tuto kulturu postrádá, takže namísto hledání společného průsečíků s opozicí, si nechala ty své polotovary schválit Senátem ve zkrácené lhůtě. Jde přitom o věci, které mají platit dlouhohobě, proto je nutné je domluvit i s opozicí, aby je případně po příštích volbách neměnila. Takže: prioritou je politická kultura, to ostatní je také důležité, ale až ve druhém sledu.“Je to přesně naopak. Znovu opakuji, že politika není přehlídkou morální krásy. Je to dosti přízemní vyvažování protichůdných zájmů. Kam vede tento kostlánovský mravní absolutism? K preferenci fanatiků, neboť ti zkorrumpovaní nejsou.
A když nejsou po ruce fanatici, tak tihle mravní kitschaři vezmou zavděk alespoň pokrytci. Pokud totiž někdo má politicky korrektní řeči, už příliš nezáleží na tom, co dělá, protože tihle inkvisitoři hodnotí hlavně veřejné projevy; skutky jsou jim do značné míry ukradené.
A Štampach zcela správně upozorňuje na to, že moralisté neváhají jít tak daleko, že demonstrují proti výsledku voleb. Ukazují tak v plné nahotě, že jsou vším, jen ne demokraty. Povinná dohoda s opposicí totiž vyprazdňuje význam voleb: K čemu jsou, když se na řešení stejně musí dohodnout všichni?
Rovněž ŠOK ve svém překvapivě lucidním kommenáři správně ukázal na dětinskost moralistů. Měli by konečně dozrát a černobílé dětské knihy nahradit barevným viděním reality. To je znak dospělosti. Obávám se však, že na to nemají. Práce bolí, denní snění je pohodlnější.
Updated.
27. listopadu 2010
Wikileaks
Julian Assange se rozhodl, že bude imitovat Lva Trockého: „In publishing the secret diplomatic documents from the foreign policy archives of Tsarism and of the bourgeois coalition Governments of the first seven months of the revolution, we are carrying out the undertaking which we made when our party was in opposition. Secret diplomacy is a necessary tool for a propertied minority which is compelled to deceive the majority in order to subject it to its interests. Imperialism, with its dark plans of conquest and its robber alliances and deals, developed the system of secret diplomacy to the highest level. The struggle against the imperialism which is exhausting and destroying the peoples of Europe is at the same time a struggle against capitalist diplomacy, which has cause enough to fear the light of day. The Russian people, and the peoples of Europe and the whole world, should learn the documentary truth about the plans forged in secret by the financiers and industrialists together with their parliamentary and diplomatic agents. The peoples of Europe have paid for the right to this truth with countless sacrifices and universal economic desolation,“ a proto soustavně zveřejňuje US tajné dokumenty.
Pozoruhodné je na tom nejvíce to, jak se stoupenci spikleneckých theorií těší především na to, že tam konečně bude důkaz pro jejich fantasmagorie. V tom je Wikileaks musely strašlivě zklamat. Co tedy Wikileaks ukazují? To, že i v demokracii je to navrch huj a vespod fuj. To možná někoho irrituje, ale čekal něco jiného? Jsme jen lidé.
Nicméně, proč o tom píšu? Protože Jezovec zcela odmítl: „Transparence moci je moc hezka, akorat ze zadna moc pokud ma fungovat stabilne, efektivne a dlouhodobe proste transparentni byt moc nemuze. Komunikace a rozhodovani musi probihat castecne v skrytu a pod poklickou aby byly opravdu svobodne.“ wilsonovský koncept otevřené demokracie: „Open covenants of peace must be arrived at, after which there will surely be no private international action or rulings of any kind, but diplomacy shall proceed always frankly and in the public view,“ jehož výrazem je i Government in the Sunshine Act (1976).
Jezovec v tom není sám. Bohumil Doležal napsal: „Žijeme v zastupitelské demokracii. Zdaleka není dokonalá, ale přímá demokracie, prosazovaná jako princip, generuje totální politický chaos. Tím nechci říci, že přímá demokracie je ďáblův vynález, ale jen že se s ní musí zacházet opatrně a v rámci demokracie zastupitelské.“ Tohle je hlavní kritérium, které mne odlišuje od pravice. Apriorní nedůvěra k přímé a otevřené demokracii není ničím jiným než nedůvěrou k lidu. Demokracie je v pojetí pravice redukována na pouhý mechanism verifikace elity. A to je trochu málo.
Pozoruhodné je na tom nejvíce to, jak se stoupenci spikleneckých theorií těší především na to, že tam konečně bude důkaz pro jejich fantasmagorie. V tom je Wikileaks musely strašlivě zklamat. Co tedy Wikileaks ukazují? To, že i v demokracii je to navrch huj a vespod fuj. To možná někoho irrituje, ale čekal něco jiného? Jsme jen lidé.
Nicméně, proč o tom píšu? Protože Jezovec zcela odmítl: „Transparence moci je moc hezka, akorat ze zadna moc pokud ma fungovat stabilne, efektivne a dlouhodobe proste transparentni byt moc nemuze. Komunikace a rozhodovani musi probihat castecne v skrytu a pod poklickou aby byly opravdu svobodne.“ wilsonovský koncept otevřené demokracie: „Open covenants of peace must be arrived at, after which there will surely be no private international action or rulings of any kind, but diplomacy shall proceed always frankly and in the public view,“ jehož výrazem je i Government in the Sunshine Act (1976).
Jezovec v tom není sám. Bohumil Doležal napsal: „Žijeme v zastupitelské demokracii. Zdaleka není dokonalá, ale přímá demokracie, prosazovaná jako princip, generuje totální politický chaos. Tím nechci říci, že přímá demokracie je ďáblův vynález, ale jen že se s ní musí zacházet opatrně a v rámci demokracie zastupitelské.“ Tohle je hlavní kritérium, které mne odlišuje od pravice. Apriorní nedůvěra k přímé a otevřené demokracii není ničím jiným než nedůvěrou k lidu. Demokracie je v pojetí pravice redukována na pouhý mechanism verifikace elity. A to je trochu málo.
26. listopadu 2010
Levičácká kritika Církve
Hans Küng, hlava modernistického křídla Církve, napsal rozsáhlou kritiku současného papeže k 5. výročí jeho pontifikátu. Fascinující na tom je, jak doslova papouškuje všechny výhrady mainstremových levicových medií typu New York Times. A samozřejmě zcela zamlčel vše, co se modernistům nehodí do krámu: Podle Künga má Církev hledat smíření s heretiky, včetně kalvinistických pseudocírkví, ale hlavní úkol, před nímž Církev stojí, tj. překonání Velkého schismatu (od 1054), nezmínil ani slovem. Stejně velkým úkolem je odstranění rozkolu s orientálními církvem: s nestoriány (od 431) a miafysity (od 451).
Dojemná je péče o nepřátele Kristovy: Bůh jasně ukázal, co si o nich myslí, když je vyhnal do diaspory a jejich nový stát sužuje neustálými ranami. Zavinili to svým neslýchaným rouháním: „A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!““ (Mt 27, 25)
Na druhou stranu má pravdu, že se musí změnit církevní sexuální morálka, protože je to jednak neúnosné břemeno, a jednak budí pohoršení. Středověký celibát pro všechny kněží bez výjimky by měl být nahrazen pravoslavným principem celibátu toliko ordinářů. Princip je jasný: Stejně jako evagelijní rady mladíkovi jsou určeny jen pro někoho, tak by i tradiční církevní sexuální morálka měla být přeměněna na morálku aspirace.
Dojemná je péče o nepřátele Kristovy: Bůh jasně ukázal, co si o nich myslí, když je vyhnal do diaspory a jejich nový stát sužuje neustálými ranami. Zavinili to svým neslýchaným rouháním: „A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!““ (Mt 27, 25)
Na druhou stranu má pravdu, že se musí změnit církevní sexuální morálka, protože je to jednak neúnosné břemeno, a jednak budí pohoršení. Středověký celibát pro všechny kněží bez výjimky by měl být nahrazen pravoslavným principem celibátu toliko ordinářů. Princip je jasný: Stejně jako evagelijní rady mladíkovi jsou určeny jen pro někoho, tak by i tradiční církevní sexuální morálka měla být přeměněna na morálku aspirace.
Skandál v Novém Bydžově
Bída bezplatných internetových právních poraden
Obrátila se na mě kamarádka s jedním dotazem. Před tím se ptala na řadě internetových bezplatných právních poraden. Její dotaz, i když trochu idealizující její reálnou situaci, zněl:
Uzavřela jsem se svým bratrancem písemnou darovací smlouvu, ve které mi daroval ideální 1/16 nemovitostí. Jsou v ní jasně určeny strany, předmět převodu i je řádně podepsána. Zkrátka je to písemná smlouva se vším všudy. Nyní jsem šla na katastr (v Praze) si předběžně zjistit, co po mě chtějí, a tam jsem dostala papír, na kterém píší, že chtějí pro zápis originál smlouvy s ověřenými podpisy a návrh na vklad musí podepsat všichni účastníci. Problém je, že jsem se o té doby s bratrancem dost nepěkně pohádala (nemluvíme spolu) a navíc bratranec před dvě měsíci zmizel neznámo kam. Mám hned několik dotazů.
1. Opravdu musím mít smlouvu s ověřenými podpisy a ne podpisy normálními?
2. Opravdu musí návrh na vklad podepsat i převodce?
3. Jak postupovat, kdyby mi odmítli převod zapsat, protože chybí jedna z těch dvou věcí.
4. Je nějaká lhůta do kdy od podepsání (či účinnosti) smlouvy se musí převod nemovisti vložit na katastr nebo tam můžu přijít se smlouvou jakkoliv starou?
5. Možná to zní nepěkně, ale vzhledem k sortě lidí, mezi kterými se pohybuje, se musím se na to zeptat. Změnila by se nějak moje situace, kdyby bratranec zemřel či byl prohlášen za mrtvého a já návrh na vklad do jeho smrti nepodala?
Obvykle se od tamních "právníků" dozvěděla (s výjimkou bodu 4, kde je situace jasná) něco a když si sama našla právní předpisy a reagovala, tak jí odpovědili zase jinak (zde a zde). Odpověď na podobný dotaz je i na další poradně jiná.
Mě tato oblast práva příliš nezajímá, takže ji asi také neporadím. Ostatně, a teď neřešme ověřenost podpisů, jak je to s návrhem na vklad do katastru po smrti převodce?
Uzavřela jsem se svým bratrancem písemnou darovací smlouvu, ve které mi daroval ideální 1/16 nemovitostí. Jsou v ní jasně určeny strany, předmět převodu i je řádně podepsána. Zkrátka je to písemná smlouva se vším všudy. Nyní jsem šla na katastr (v Praze) si předběžně zjistit, co po mě chtějí, a tam jsem dostala papír, na kterém píší, že chtějí pro zápis originál smlouvy s ověřenými podpisy a návrh na vklad musí podepsat všichni účastníci. Problém je, že jsem se o té doby s bratrancem dost nepěkně pohádala (nemluvíme spolu) a navíc bratranec před dvě měsíci zmizel neznámo kam. Mám hned několik dotazů.
1. Opravdu musím mít smlouvu s ověřenými podpisy a ne podpisy normálními?
2. Opravdu musí návrh na vklad podepsat i převodce?
3. Jak postupovat, kdyby mi odmítli převod zapsat, protože chybí jedna z těch dvou věcí.
4. Je nějaká lhůta do kdy od podepsání (či účinnosti) smlouvy se musí převod nemovisti vložit na katastr nebo tam můžu přijít se smlouvou jakkoliv starou?
5. Možná to zní nepěkně, ale vzhledem k sortě lidí, mezi kterými se pohybuje, se musím se na to zeptat. Změnila by se nějak moje situace, kdyby bratranec zemřel či byl prohlášen za mrtvého a já návrh na vklad do jeho smrti nepodala?
Obvykle se od tamních "právníků" dozvěděla (s výjimkou bodu 4, kde je situace jasná) něco a když si sama našla právní předpisy a reagovala, tak jí odpovědili zase jinak (zde a zde). Odpověď na podobný dotaz je i na další poradně jiná.
Mě tato oblast práva příliš nezajímá, takže ji asi také neporadím. Ostatně, a teď neřešme ověřenost podpisů, jak je to s návrhem na vklad do katastru po smrti převodce?
25. listopadu 2010
Smutná zpráva
Zemřel Jan Wiener. Učil mne na filosofické fakultě. Na každého, kdo slyšel jeho lidský příběh, to muselo zapůsobit.
23. listopadu 2010
Soukromé dilemma na Internetu
Dřív se podobné věci řešily v úzkém kruhu, dnes na to můžeme koukat všichni.
22. listopadu 2010
Falešné signály
JzP se mnou polemisoval. Uvedl pěkný příklad: Majitel maloobchodu jako svůj podnikatelský záměr zvolí, že bude mít nejnižší ceny široko daleko. Proto cutuje costy, kde se dá, včetně toho, že odírá zaměstance. To se JzP nelíbí a do toho obchodu přestane chodit.
Co se stalo? Vyslal falešný signál. Uvědomí si majitel obchodu, že JzP tam přestal chodit kvůli odírání zaměstnanců? Ne. Bude mít dojem, že ve svém podnikatelskému záměru nebyl zcela důsledný (vždycky jsou „reservy“) a bude zaměstnance odírat ještě více, aby mohl být ještě lacinější.
Proč? Protože si JzP popletl segment. V podnikání hraje primární roli cena a kvalita produktu. To, jak se toho dosáhlo, je druhotné. Chce-li tedy JzP obrátit pozornost na tyto druhotné aspekty podnikání, musí překonat svou lenost a být aktivní: pomoci tamním zaměstnancům zorganisovat odbory, zorganisovat boycott takového obchodu apod. Jinak toto pasivní hraní si na slušnost nikdo nepochopí.
Co se stalo? Vyslal falešný signál. Uvědomí si majitel obchodu, že JzP tam přestal chodit kvůli odírání zaměstnanců? Ne. Bude mít dojem, že ve svém podnikatelskému záměru nebyl zcela důsledný (vždycky jsou „reservy“) a bude zaměstnance odírat ještě více, aby mohl být ještě lacinější.
Proč? Protože si JzP popletl segment. V podnikání hraje primární roli cena a kvalita produktu. To, jak se toho dosáhlo, je druhotné. Chce-li tedy JzP obrátit pozornost na tyto druhotné aspekty podnikání, musí překonat svou lenost a být aktivní: pomoci tamním zaměstnancům zorganisovat odbory, zorganisovat boycott takového obchodu apod. Jinak toto pasivní hraní si na slušnost nikdo nepochopí.
21. listopadu 2010
Slušnost v politice
Jedním z důvodů, proč nemám rád diskusse na Internetu, je to, že pokud člověk vše nevysvětlí jako v mateřské škole, tak mu to vždy někdo omlátí o hlavu. Důvod? Neochota opravdu diskutovat a místo toho snaha získat lacino nad soupeřem převahu a body.
Takže když jsem napsal: „Hledat slušnost v politice je jako hledat slušnost v obchodu a hodnotit něčí podnikání podle toho, jak je morální,“ tak se mi na hlavu sneslo neuvěřitelné množství kritiky, že popírám slušnost v politice. Při tom něco takového jsem vůbec netvrdil. Kdyby mí opponenti uměli číst (Václav Žák: „ukázalo se, že čeští vysokoškoláci neumějí – číst. Tím se samozřejmě nemyslí, že by neznali písmenka. Ale uniká jim smysl textu.“), tak by věděli, že jsem hovořil o podstatě (lat. substantia, řec. ὑπόστᾰσις) politiky, resp. podnikání. A tím není slušnost, to je pouhý akcident neboli bonus. Slušný politik nebo podnikatel je plus, ale politika nebo podnikání nemůže být hodnoceno podle slušnosti, nýbrž podle svého účelu. Pokud politiku nebo podnikání hodnotím podle slušnosti, sklouzávám do morálního kitsche a vyprazdňuji ji na morální přehlídku krásy. Jinými slovy, zkorumpovaný odborník je prospěšnější než nezkorumpovaný fanatik. Korrupce se dá do značné míry ohlídat (např. teamovostí), fanatism nikoliv.
A Starému pánovi vzkazuji, že realism v politice i v životě ≠ sociální darwinism, což je redukce sociologie na biologii. A já jsem holista. Nikdy jsem neřekl, že slušnost do politiky nepatří, jak tam z neznámého důvodu čte on, nýbrž že slušnost není κριτήριον politiky. O sociologii politiky jsem nemluvil, nýbrž o politologii, tedy o abstraktnější vědě.
Takže když jsem napsal: „Hledat slušnost v politice je jako hledat slušnost v obchodu a hodnotit něčí podnikání podle toho, jak je morální,“ tak se mi na hlavu sneslo neuvěřitelné množství kritiky, že popírám slušnost v politice. Při tom něco takového jsem vůbec netvrdil. Kdyby mí opponenti uměli číst (Václav Žák: „ukázalo se, že čeští vysokoškoláci neumějí – číst. Tím se samozřejmě nemyslí, že by neznali písmenka. Ale uniká jim smysl textu.“), tak by věděli, že jsem hovořil o podstatě (lat. substantia, řec. ὑπόστᾰσις) politiky, resp. podnikání. A tím není slušnost, to je pouhý akcident neboli bonus. Slušný politik nebo podnikatel je plus, ale politika nebo podnikání nemůže být hodnoceno podle slušnosti, nýbrž podle svého účelu. Pokud politiku nebo podnikání hodnotím podle slušnosti, sklouzávám do morálního kitsche a vyprazdňuji ji na morální přehlídku krásy. Jinými slovy, zkorumpovaný odborník je prospěšnější než nezkorumpovaný fanatik. Korrupce se dá do značné míry ohlídat (např. teamovostí), fanatism nikoliv.
A Starému pánovi vzkazuji, že realism v politice i v životě ≠ sociální darwinism, což je redukce sociologie na biologii. A já jsem holista. Nikdy jsem neřekl, že slušnost do politiky nepatří, jak tam z neznámého důvodu čte on, nýbrž že slušnost není κριτήριον politiky. O sociologii politiky jsem nemluvil, nýbrž o politologii, tedy o abstraktnější vědě.
Nový předseda KDU-ČSL
Přiznám se, že máloco mne dokáže rozčílit tak jako další orgie ostrakismu. Novým předsedou KDU-ČSL byl zvolen Pavel Bělobrádek a Pravda a láska na něj okamžitě uspořádala hon. Důvod? 3 roky starý článek, o kterém Lucerna wikipedie referovala již před 2,5 lety, kdy officiální media v jejich typické přezíravosti nějaký prosťáček nezajímal. Je to důkaz toho, že číst LW se vyplatí.
Snad nejhorší odsudek měly nyní už otevřeně kryptokommunistické „Britské“ listy, že i příslovečně intolerantní Věru Tydlitátovou nechaly daleko za sebou. Oproti mínění kryptokommunistově není zvolení Bělobrádka nějaké „směřování strany k nahnědlým siláckým vodám“, nýbrž vale pokusu o imitaci CDU – silné občanské strany. S Bělobrádkem se strana bude orientovat tvrdě křesťansky a, řekněme to otevřeně, katholicky. To znamená stop potratům, emancipaci gayů a leseb a sexuální výchově. Pokud se to někomu nelíbí, nechť si laskavě nestěžuje na politiku, ale na křesťanství jako takové.
Zděšení zavládlo i v Deníku Referendum, který prohrál svůj boj o přeměnu KDU-ČSL na křesťansko-sociální stranu s Hovorkou v čele. Sorry mládenci, ale KDU-ČSL roli levicové TOP 09 sehrát nemůže, což bylo jasné už od počátku.
Snad nejhorší odsudek měly nyní už otevřeně kryptokommunistické „Britské“ listy, že i příslovečně intolerantní Věru Tydlitátovou nechaly daleko za sebou. Oproti mínění kryptokommunistově není zvolení Bělobrádka nějaké „směřování strany k nahnědlým siláckým vodám“, nýbrž vale pokusu o imitaci CDU – silné občanské strany. S Bělobrádkem se strana bude orientovat tvrdě křesťansky a, řekněme to otevřeně, katholicky. To znamená stop potratům, emancipaci gayů a leseb a sexuální výchově. Pokud se to někomu nelíbí, nechť si laskavě nestěžuje na politiku, ale na křesťanství jako takové.
Zděšení zavládlo i v Deníku Referendum, který prohrál svůj boj o přeměnu KDU-ČSL na křesťansko-sociální stranu s Hovorkou v čele. Sorry mládenci, ale KDU-ČSL roli levicové TOP 09 sehrát nemůže, což bylo jasné už od počátku.
17. listopadu 2010
Polemika s Kreutzfeldem
Leon Kreutzfeld napsal na DS polemiku s mým článkem. Toto je má reakce:
Nepřímo označil mou podporu pražské koalici ODS–ČSSD („Ať ukáží, co umí.“) za politikaření bez ducha. Jenže politika není o morálce, není o hledání ducha. Politika není nedělní škola. Je to dosti přízemní vyvažování zájmů. Hledat slušnost v politice je jako hledat slušnost v obchodu a hodnotit něčí podnikání podle toho, jak je morální.
Opět se ukazuje zhoubnost českého něcařství. Čechům bytostně chybí religiosita, tak si ji nahrazují planým moralisováním tam, kam to nepatří. Všichni ti ohniví kazatelé proti zkaženosti ODS a ČSSD si spetli povolání. Měli by se nechat zaměstnat nějakou drobnou evangelickou církví. Tam by jejich kázání bylo smysluplnější.
A krajně urážlivé je na tom ten dvojí metr. Jako kdyby kmotři TOP 09 byli něco lepšího jen proto, že mají přímou linku na média a ODS i ČSSD ne. Jako kdyby byl takový rozdíl, zda se udržují staré penězovody nebo naváží nové typu „ekologický supertendr, privatizace části financí na důchodovém účtu, církevní restituce, respektování zájmů farmaceutických firem, neprůhledné armádní zakázky“. Nebo ten poukaz na to, že „Praze vladne dlouho porad ta sama parta“. Když to tak lidé chtějí, který povýšenec si je troufne mistrovat? Radnice se vymění, pokud si to lidé přejí. Ve volbách. Ne, když to pár falešných kazatelů křičí v mediích.
UK se od zbytku Evropy odlišuje, protože má jednokolový jednomandátový relativní většinový systém. Až budeme mít podobný systém v ČR, budeme se UK blížit více než dnes. Ale obávám se, že francouzský stín dvou kol nebudeme schopni mentálně překročit.
A proč ČR hned přepjatě přirovnávat k Střední Africe? Mnohem více se podobáme třeba Itálii. A květnová konservativní revoluce ukázala, že demokracie má v ČR cenu. Pokud máme špatný systém voleb do obecních zastupitelstev, nemůžeme čekat zázraky. ODS se strategicky rozhodla, že nepřipustí v Praze etablování TOP 09. Tomu se žádný analytik nemůže divit, protože by tím oslabila své posice na hodně dlouho.
Doufám, že Pravda a láska bude poražena, stejně jako byla poražena v televisní revoluci. Jak by řekl radikální kritik: V opačném případě elitářství diskrétních elit NWO opět zvítězí nad demokracií prostých neprivilegovaných lidí.
Nepřímo označil mou podporu pražské koalici ODS–ČSSD („Ať ukáží, co umí.“) za politikaření bez ducha. Jenže politika není o morálce, není o hledání ducha. Politika není nedělní škola. Je to dosti přízemní vyvažování zájmů. Hledat slušnost v politice je jako hledat slušnost v obchodu a hodnotit něčí podnikání podle toho, jak je morální.
Opět se ukazuje zhoubnost českého něcařství. Čechům bytostně chybí religiosita, tak si ji nahrazují planým moralisováním tam, kam to nepatří. Všichni ti ohniví kazatelé proti zkaženosti ODS a ČSSD si spetli povolání. Měli by se nechat zaměstnat nějakou drobnou evangelickou církví. Tam by jejich kázání bylo smysluplnější.
A krajně urážlivé je na tom ten dvojí metr. Jako kdyby kmotři TOP 09 byli něco lepšího jen proto, že mají přímou linku na média a ODS i ČSSD ne. Jako kdyby byl takový rozdíl, zda se udržují staré penězovody nebo naváží nové typu „ekologický supertendr, privatizace části financí na důchodovém účtu, církevní restituce, respektování zájmů farmaceutických firem, neprůhledné armádní zakázky“. Nebo ten poukaz na to, že „Praze vladne dlouho porad ta sama parta“. Když to tak lidé chtějí, který povýšenec si je troufne mistrovat? Radnice se vymění, pokud si to lidé přejí. Ve volbách. Ne, když to pár falešných kazatelů křičí v mediích.
UK se od zbytku Evropy odlišuje, protože má jednokolový jednomandátový relativní většinový systém. Až budeme mít podobný systém v ČR, budeme se UK blížit více než dnes. Ale obávám se, že francouzský stín dvou kol nebudeme schopni mentálně překročit.
A proč ČR hned přepjatě přirovnávat k Střední Africe? Mnohem více se podobáme třeba Itálii. A květnová konservativní revoluce ukázala, že demokracie má v ČR cenu. Pokud máme špatný systém voleb do obecních zastupitelstev, nemůžeme čekat zázraky. ODS se strategicky rozhodla, že nepřipustí v Praze etablování TOP 09. Tomu se žádný analytik nemůže divit, protože by tím oslabila své posice na hodně dlouho.
Doufám, že Pravda a láska bude poražena, stejně jako byla poražena v televisní revoluci. Jak by řekl radikální kritik: V opačném případě elitářství diskrétních elit NWO opět zvítězí nad demokracií prostých neprivilegovaných lidí.
Pravda a láska znovu zasahuje
motto: „Dřív vládnul Praze Bém. Byl to psychiatr a bylo to na hlavu. Teď vládne Praze Bohuslav Svoboda. Je to gynekolog. A je to na píču.“
Nikdy jsem nebyl stoupenec pravo-levých koalic. Avšak to, co momentálně předvádí Pravda a láska, je už trochu moc. Pražská koalice ODS–ČSSD je stejně legitimní jako koalice ODS–TOP 09 nebo koalice ČSSD–TOP 09.
Přední kommentátor Pravdy a lásky, Jindřich Šídlo, píše: „Praha bude mít koalici, kterou si nezvolila.“ Jak to? Copak v zastupitelstvu snad nemá většinu? „A bez mimořádných pražských výsledků na úrovni 40 procent nemá ODS fakticky šanci nikdy vyhrát sněmovní volby v celé zemi.“ Při vší úctě k Praze, je to jen desetina republiky. Vládnout zemi pomocí Prahy je vrcholem odporného pragocentrismu; rozumnější je mít podporu rovnoměrně rozloženou všude.
Pravda a láska tedy opět, jako před 10 lety za televisní krise, vyhlásila demokracii válku. Od 4 hodin se dnes bude konat demonstrace proti koalici ODS–ČSSD v Praze. Což takhle pro jednou respektovat výsledky voleb? Věra Tydlitátová má pravdu: „Ale voliči ODS a ČSSD jsou naštvaní neprávem. Mají, co chtěli. Pozdě chodit ke svatému Václavu demonstrovat a volat o pomoc. Krleš! Krleš! Kreleš!“ Ano, když někdo volí radniční strany, nemůže očekávat, že se radnice promění. To je elementární zákonitost politiky.
V mediálním jednorozměrném šílenství je příjemným osvěžením hlas Jiřího Paroubka. Po krachu Zelených ve sněmovních a krachu nových stran (VV a TOP 09) v senátních volbách chce Pravda a láska zase hlavní politický konflikt mezi pravicí v. levicí nahradit pseudonáboženským sporem mezi „slušnými“ a „neslušnými“. Tohle štěpení se jí daří, jde napříč stranami, v ČSSD je např. Paroubek a Vyvadil pro opposiční smlouvu, Sobotka a Rath pro Pravdu a lásku. Ale politika není neumělá náhražka náboženského života. Politika je o zájmech.
Nikdy jsem nebyl stoupenec pravo-levých koalic. Avšak to, co momentálně předvádí Pravda a láska, je už trochu moc. Pražská koalice ODS–ČSSD je stejně legitimní jako koalice ODS–TOP 09 nebo koalice ČSSD–TOP 09.
Přední kommentátor Pravdy a lásky, Jindřich Šídlo, píše: „Praha bude mít koalici, kterou si nezvolila.“ Jak to? Copak v zastupitelstvu snad nemá většinu? „A bez mimořádných pražských výsledků na úrovni 40 procent nemá ODS fakticky šanci nikdy vyhrát sněmovní volby v celé zemi.“ Při vší úctě k Praze, je to jen desetina republiky. Vládnout zemi pomocí Prahy je vrcholem odporného pragocentrismu; rozumnější je mít podporu rovnoměrně rozloženou všude.
Pravda a láska tedy opět, jako před 10 lety za televisní krise, vyhlásila demokracii válku. Od 4 hodin se dnes bude konat demonstrace proti koalici ODS–ČSSD v Praze. Což takhle pro jednou respektovat výsledky voleb? Věra Tydlitátová má pravdu: „Ale voliči ODS a ČSSD jsou naštvaní neprávem. Mají, co chtěli. Pozdě chodit ke svatému Václavu demonstrovat a volat o pomoc. Krleš! Krleš! Kreleš!“ Ano, když někdo volí radniční strany, nemůže očekávat, že se radnice promění. To je elementární zákonitost politiky.
V mediálním jednorozměrném šílenství je příjemným osvěžením hlas Jiřího Paroubka. Po krachu Zelených ve sněmovních a krachu nových stran (VV a TOP 09) v senátních volbách chce Pravda a láska zase hlavní politický konflikt mezi pravicí v. levicí nahradit pseudonáboženským sporem mezi „slušnými“ a „neslušnými“. Tohle štěpení se jí daří, jde napříč stranami, v ČSSD je např. Paroubek a Vyvadil pro opposiční smlouvu, Sobotka a Rath pro Pravdu a lásku. Ale politika není neumělá náhražka náboženského života. Politika je o zájmech.
Nejstarší používaný zákon
Jeden mladý advokát objevil, že nejstarší používaný zákon v ČR je zákon č. 255/1921 Sb. z. a n., kterým se zavádí 24 hodinové počítání času (původní návrh, usnesení senátních výborů, rozprava v poslanecké sněmovně, wiki):
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Pro službu vojenskou a pro podniky sloužící veřejné dopravě (železnice, paroplavbu, poštu, telegrafy, telefony a pod.) zavádí se počínaje dnem 1. června 1921 24hodinové počítání času tím způsobem, že hodiny počítají se od půlnoci k půlnoci.
Vláda se zmocňuje zavésti nařízením toto počítání času i v ostatních oborech života ve státě.
Zákon tento stává se ihned účinným a provedou jej všichni členové vlády.
„Posl. inž. Jung (pokračuje): To je právě příznačno pro poměry, že se teď zabýváme zavedením 24hodinového počítání času, když již od 1. června bylo zavedeno na drahách. Jen sněm pokulhává vzadu. Hodiny, jež nám tu bijí, neukazují ještě 24 hodiny. Snad vůbec neodbíjejí hodin, jsme zde, jak se zdá, velmi šťastnými lidmi, alespoň v tomto sále.
Ptáme-li se po příčině, proč toho bylo třeba, aby bylo zavedeno 24 hodinové počítání času, zda toho je tak naléhavá potřeba, tu, jak se zdá, spočívá nejnaléhavější potřeba i při této věci v napodobování velkého bratra na Seině. Protože má Francie 24 hodinový den, musí jej přirozeně míti i Československý stát. Když ten francouzský kohout kokrhá na kulturním smetišti, nemůže přece český lev zůstati pozadu.“
Pokud někdo nalezne ještě starší používaný zákon, budu rád.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Pro službu vojenskou a pro podniky sloužící veřejné dopravě (železnice, paroplavbu, poštu, telegrafy, telefony a pod.) zavádí se počínaje dnem 1. června 1921 24hodinové počítání času tím způsobem, že hodiny počítají se od půlnoci k půlnoci.
§ 2.
Vláda se zmocňuje zavésti nařízením toto počítání času i v ostatních oborech života ve státě.
§ 3.
Zákon tento stává se ihned účinným a provedou jej všichni členové vlády.
T. G. Masaryk v. r.
Černý v. r.
Dr. Burger v. r.
Dr. Gruber v. r.
Dr. Brdlík v. r.
Dr. Popelka v. r.
Dr. Procházka v. r.
Dr. Kovařík v. r.
Dr. Šusta v. r.
Dr. Fatka v. r.
Dr. Beneš v. r.
Husák v. r.
Dr. Hotowetz v. r.,
též za ministra Hanačíka.
Dr. Fajnor v. r.,
též za ministra Dra Mičuru.
Černý v. r.
Dr. Burger v. r.
Dr. Gruber v. r.
Dr. Brdlík v. r.
Dr. Popelka v. r.
Dr. Procházka v. r.
Dr. Kovařík v. r.
Dr. Šusta v. r.
Dr. Fatka v. r.
Dr. Beneš v. r.
Husák v. r.
Dr. Hotowetz v. r.,
též za ministra Hanačíka.
Dr. Fajnor v. r.,
též za ministra Dra Mičuru.
„Posl. inž. Jung (pokračuje): To je právě příznačno pro poměry, že se teď zabýváme zavedením 24hodinového počítání času, když již od 1. června bylo zavedeno na drahách. Jen sněm pokulhává vzadu. Hodiny, jež nám tu bijí, neukazují ještě 24 hodiny. Snad vůbec neodbíjejí hodin, jsme zde, jak se zdá, velmi šťastnými lidmi, alespoň v tomto sále.
Ptáme-li se po příčině, proč toho bylo třeba, aby bylo zavedeno 24 hodinové počítání času, zda toho je tak naléhavá potřeba, tu, jak se zdá, spočívá nejnaléhavější potřeba i při této věci v napodobování velkého bratra na Seině. Protože má Francie 24 hodinový den, musí jej přirozeně míti i Československý stát. Když ten francouzský kohout kokrhá na kulturním smetišti, nemůže přece český lev zůstati pozadu.“
Pokud někdo nalezne ještě starší používaný zákon, budu rád.
14. listopadu 2010
Demografická katastrofa
Zatímco k výronům špatného zažívání z pera Miroslav "Tarase" Kodeta nemá sebemenšího smyslu se jakkoliv vyjdřovat, Kapitánův alarmism si kommentář zaslouží. Nejprve suchá fakta z ČSÚ:
Porodnost v českých zemích:
1919 : 189 675
1920 : 244 668
1921 : 257 281
1922 : 248 728
1923 : 241 230
1924 : 228 894
1925 : 225 555
1926 : 219 802
1927 : 208 711
1928 : 208 942
1929 : 203 064
1930 : 207 224
1931 : 196 214
1932 : 190 397
1933 : 176 201
1934 : 171 042
1935 : 161 748
1936 : 157 992
1937 : 155 996
1938 : 163 525
1939 : 192 344
1940 : 218 043
1941 : 208 913
1942 : 199 259
1943 : 225 379
1944 : 230 183
1945 : 194 182
1946 : 210 454
1947 : 206 745
1948 : 197 837
1949 : 185 484
1950 : 188 341
1951 : 185 570
1952 : 180 143
1953 : 172 547
1954 : 168 402
1955 : 165 874
1956 : 162 509
1957 : 155 429
1958 : 141 762
1959 : 128 982
1960 : 128 879
1961 : 131 019
1962 : 133 557
1963 : 148 840
1964 : 154 420
1965 : 147 438
1966 : 141 162
1967 : 138 448
1968 : 137 437
1969 : 143 165
1970 : 147 865
1971 : 154 180
1972 : 163 661
1973 : 181 750
1974 : 194 215
1975 : 191 776
1976 : 187 378
1977 : 181 763
1978 : 178 901
1979 : 172 112
1980 : 153 801
1981 : 144 438
1982 : 141 738
1983 : 137 431
1984 : 136 941
1985 : 135 881
1986 : 133 356
1987 : 130 921
1988 : 132 667
1989 : 128 356
1990 : 130 564
1991 : 129 354
1992 : 121 705
1993 : 121 025
1994 : 106 579
1995 : 96 097
1996 : 90 446
1997 : 90 657
1998 : 90 535
1999 : 89 471
2000 : 90 910
2001 : 90 715
2002 : 92 786
2003 : 93 685
2004 : 97 664
2005 : 102 211
2006 : 105 831
2007 : 114 632
2008 : 119 570
2009 : 118 348
Z toho jasně vidíme, že žádná demografická katastrofa, jak nás alarmisté straší, se jednoduše nekoná. Dalším nesmyslem je tvrzení, že porodnost v českých zemích jakkoliv ovlivnila antikoncepční pilulka. První hormonální antikoncepcí na světě byl, jak známo, Enovid v roce 1960. Jenže ten nebyl v ČSSR k dostání. První čs. antikoncepční pilulkou byl až Antigest v roce 1965. A jak každý vidí prostým okem, v polovině 60. let k žádnému demografickému zlomu nedošlo.
Největší počet obyvatel v historii tak české země měly v roce 1944: 11 109 341. A nacistická okupace je tak zřejmě ideálem sociálních darwinistů dodnes. Husákovské překonání 10 millionové laťky nebylo způsobeno ničím jiným než zopakováním sociální korrupce z dob německé okupace. K 1. 7. 2010 měla ČR 10 515 818 obyvatel, tedy více než kdykoliv za kommunismu, včetně normalisace, a téměř tolik jako v roce 1945, před vyhnáním Němců. Chce to méně blábolení a více faktů.
Porodnost v českých zemích:
1919 : 189 675
1920 : 244 668
1921 : 257 281
1922 : 248 728
1923 : 241 230
1924 : 228 894
1925 : 225 555
1926 : 219 802
1927 : 208 711
1928 : 208 942
1929 : 203 064
1930 : 207 224
1931 : 196 214
1932 : 190 397
1933 : 176 201
1934 : 171 042
1935 : 161 748
1936 : 157 992
1937 : 155 996
1938 : 163 525
1939 : 192 344
1940 : 218 043
1941 : 208 913
1942 : 199 259
1943 : 225 379
1944 : 230 183
1945 : 194 182
1946 : 210 454
1947 : 206 745
1948 : 197 837
1949 : 185 484
1950 : 188 341
1951 : 185 570
1952 : 180 143
1953 : 172 547
1954 : 168 402
1955 : 165 874
1956 : 162 509
1957 : 155 429
1958 : 141 762
1959 : 128 982
1960 : 128 879
1961 : 131 019
1962 : 133 557
1963 : 148 840
1964 : 154 420
1965 : 147 438
1966 : 141 162
1967 : 138 448
1968 : 137 437
1969 : 143 165
1970 : 147 865
1971 : 154 180
1972 : 163 661
1973 : 181 750
1974 : 194 215
1975 : 191 776
1976 : 187 378
1977 : 181 763
1978 : 178 901
1979 : 172 112
1980 : 153 801
1981 : 144 438
1982 : 141 738
1983 : 137 431
1984 : 136 941
1985 : 135 881
1986 : 133 356
1987 : 130 921
1988 : 132 667
1989 : 128 356
1990 : 130 564
1991 : 129 354
1992 : 121 705
1993 : 121 025
1994 : 106 579
1995 : 96 097
1996 : 90 446
1997 : 90 657
1998 : 90 535
1999 : 89 471
2000 : 90 910
2001 : 90 715
2002 : 92 786
2003 : 93 685
2004 : 97 664
2005 : 102 211
2006 : 105 831
2007 : 114 632
2008 : 119 570
2009 : 118 348
Z toho jasně vidíme, že žádná demografická katastrofa, jak nás alarmisté straší, se jednoduše nekoná. Dalším nesmyslem je tvrzení, že porodnost v českých zemích jakkoliv ovlivnila antikoncepční pilulka. První hormonální antikoncepcí na světě byl, jak známo, Enovid v roce 1960. Jenže ten nebyl v ČSSR k dostání. První čs. antikoncepční pilulkou byl až Antigest v roce 1965. A jak každý vidí prostým okem, v polovině 60. let k žádnému demografickému zlomu nedošlo.
Největší počet obyvatel v historii tak české země měly v roce 1944: 11 109 341. A nacistická okupace je tak zřejmě ideálem sociálních darwinistů dodnes. Husákovské překonání 10 millionové laťky nebylo způsobeno ničím jiným než zopakováním sociální korrupce z dob německé okupace. K 1. 7. 2010 měla ČR 10 515 818 obyvatel, tedy více než kdykoliv za kommunismu, včetně normalisace, a téměř tolik jako v roce 1945, před vyhnáním Němců. Chce to méně blábolení a více faktů.
Dissidenti v uvozovkách
Když člověk píše zásadní texty, tak si musí dávat pozor i na maličkosti. Petr Hájek napsal vynikající text, bohužel v něm dal průchod své osobní animositě: „Plastici, Jan Ruml a další bývalí hrdinní „disidenti“ doby nesvobody“. To mu hned všichni nepřátelé lidských práv otloukli o hlavu, aniž by se jakkoliv namáhali k textu vyjádřit meritorně, protože by museli přiznat své sympathie k fascistickému omezování politických práv nepohodlným. Je škoda, že si Hájek nedal pozor, protože lepší liberální obrana lidských práv tady a teď není.
Liberální Hrad se pak utkal v debatě s hrdinou z dob kommunismu. Je více než smutné, když někteří bývalí dissidenti dávají zpětně za pravdu kommunistům, že jim nešlo o svobodu pro všechny, nýbrž toliko o výhody pro sebe (monopolisaci veřejného prostoru a pronásledování nonkonformistů). To je asi největší zklamání, které přinášejí.
Liberální Hrad se pak utkal v debatě s hrdinou z dob kommunismu. Je více než smutné, když někteří bývalí dissidenti dávají zpětně za pravdu kommunistům, že jim nešlo o svobodu pro všechny, nýbrž toliko o výhody pro sebe (monopolisaci veřejného prostoru a pronásledování nonkonformistů). To je asi největší zklamání, které přinášejí.
13. listopadu 2010
Zemřel Miroslav Plzák
Přes všechny kontroverse kolem jeho osoby si myslím, že bez něj tady bude hůře a smutněji. Nekrolog Lidových novin.
12. listopadu 2010
Zpytákům od jejich velmistra
The intuitive mind is a sacred gift and the rational mind is a faithful servant. We have created a society that honors the servant and has forgotten the gift.
Albert Einstein
9. listopadu 2010
Opravdu JPP
Přiznám se, že jsem Tomáši Pecinovi moc nevěřil, když psal, že Jan „Šaman“ Kovanic má svou zprávu o propojení Witikobundu s vítkovskými žháři z agentury Jedna paní povídala. Říkal jsem si, že tohle by žádný soudný člověk neudělal.
A ejhle! Šaman se sám přiznal: „Identitu mnou zmiňované jedné paní, co mi to povídala, zde uvádět nebudu - až pouze pokud by si to sama výslovně přála. Ostatně ta paní má na krku už dost trestních oznámení a přímých výhrůžek, jak od politiků demokratického českého státu, tak od úctyhodných německých občanů, nacistických vrahů. Odvolám se zde na právo novináře tajit svůj zdroj informací. Pro přesnost uvádím, že ta informace není ověřená (nemám druhý zdroj, nemám důkazy - jen prohlášení jedné paní, která to povídala).“
Může mu potom ještě někdo přisoudit alespoň elementární kredibilitu? A Tomáši Pecinovi s omlouvou přiznávám drtivě přesný odhad.
A ejhle! Šaman se sám přiznal: „Identitu mnou zmiňované jedné paní, co mi to povídala, zde uvádět nebudu - až pouze pokud by si to sama výslovně přála. Ostatně ta paní má na krku už dost trestních oznámení a přímých výhrůžek, jak od politiků demokratického českého státu, tak od úctyhodných německých občanů, nacistických vrahů. Odvolám se zde na právo novináře tajit svůj zdroj informací. Pro přesnost uvádím, že ta informace není ověřená (nemám druhý zdroj, nemám důkazy - jen prohlášení jedné paní, která to povídala).“
Může mu potom ještě někdo přisoudit alespoň elementární kredibilitu? A Tomáši Pecinovi s omlouvou přiznávám drtivě přesný odhad.
7. listopadu 2010
Koncentrované ústavní soudnictví v pojetí BVerfG
Michal Bobek upozornil na to, že k spolkovému ústavnímu soudu nemají chodit nejen easy cases, ale dokonce ani ty, kde postačí ústavně konformní výklad obecného soudu. Podle BVerfG se tak zásada koncentrovanosti ústavního soudnictví v BVerfG má vykládat krajně restriktivně, neboť BVerfG má sloužit více méně jako odvolací instance ústavních sporů sui generis.
Kéž by si tento přístup osvojil též český ústavní soud!
Kéž by si tento přístup osvojil též český ústavní soud!
Sedmý listopad v Moskvě
Samuil Maršak, velký židovský básník:
День седьмого ноября –
Красный день календаря.
Посмотри в свое окно:
Все на улице красно.
Вьются флаги у ворот,
Пламенем пылая.
Видишь, музыка идет,
Там, где шли трамваи.
Весь народ – и млад, и стар –
Празднует свободу.
И летит мой красный шар
Прямо к небосводу!
(úryvek z Круглый год. Впервые в газете Комсомольская правда 1945, э 1, 1 января.)
přebásnil Jiří Václav Svoboda:
Rudou barvou dneska září
sedmička v mém kalendáři.
Podívej se oknem: všude
v ulicích je všechno rudé.
Každé okno, každá střecha
jako by dnes hořela.
Tam, kde jindy tramvaj spěchá,
kapela jde zvesela.
Celá země — i my děti
velký svátek máme dnes.
Rudý balonek můj letí,
přímo k obloze se vznes'!
День седьмого ноября –
Красный день календаря.
Посмотри в свое окно:
Все на улице красно.
Вьются флаги у ворот,
Пламенем пылая.
Видишь, музыка идет,
Там, где шли трамваи.
Весь народ – и млад, и стар –
Празднует свободу.
И летит мой красный шар
Прямо к небосводу!
(úryvek z Круглый год. Впервые в газете Комсомольская правда 1945, э 1, 1 января.)
přebásnil Jiří Václav Svoboda:
Rudou barvou dneska září
sedmička v mém kalendáři.
Podívej se oknem: všude
v ulicích je všechno rudé.
Každé okno, každá střecha
jako by dnes hořela.
Tam, kde jindy tramvaj spěchá,
kapela jde zvesela.
Celá země — i my děti
velký svátek máme dnes.
Rudý balonek můj letí,
přímo k obloze se vznes'!
Halík vrací úder
Ačkoliv se Tomáš Halík jinak polemice s fundamentalisty vyhýbá, teď už mu to nedalo a vrátil úder: „Katolickým tradicionalistům připomínám, že ovšem respektuji učení katolické církve – jimž se na 1. vatikánském koncilu vymezila proti biblickému fundamentalismu na jedné a idealistickému fideismu na druhé straně – že totiž je v kapacitě lidského rozumu dojít při úvaze o stvořených věcech k přesvědčení o existenci stvořitele; ovšem nezaměňoval bych tento úsudek s vírou, kterou teologie nepokládá za „přesvědčení“, nýbrž za ctnost, tedy setkání milosti s lidskou svobodou.“
Na to, jak fundamentalisté manipulují s pojmy, jsem tady upozorňoval několikrát, nejvýrazněji asi v článku Stodolovy bludy: „Pro Stodolu je cognoscere, demonstrare i testari to samé. Zaměňovat cognoscere (poznat) a demonstrare (ukázat) je svérázná úchylka šílených thomistů, kterou nemá cenu se zabývat. Ale záměně demonstrare (ukázat) a probare (dokázat) se nevyhnul ani jinak zdařilý překlad antimodernistické přísahy do češtiny. Tyto pojmy je totiž třeba rovněž lišit; to demonstrate (anglicky), démontrer (francouzsky), zu beweisen (německy) neznamená dokázat, nýbrž ukázat, projevit. To, že něco ukazuje, nasvědčuje, ještě neznamená, že je to dokázané, vyjma evidentního.“
Jsem rád, že Halík rozlišuje mezi vírou (angl. faith) a přesvědčením (angl. belief) naprosto stejně jako tomu bylo v dávné debatě před 5 lety.
Na to, jak fundamentalisté manipulují s pojmy, jsem tady upozorňoval několikrát, nejvýrazněji asi v článku Stodolovy bludy: „Pro Stodolu je cognoscere, demonstrare i testari to samé. Zaměňovat cognoscere (poznat) a demonstrare (ukázat) je svérázná úchylka šílených thomistů, kterou nemá cenu se zabývat. Ale záměně demonstrare (ukázat) a probare (dokázat) se nevyhnul ani jinak zdařilý překlad antimodernistické přísahy do češtiny. Tyto pojmy je totiž třeba rovněž lišit; to demonstrate (anglicky), démontrer (francouzsky), zu beweisen (německy) neznamená dokázat, nýbrž ukázat, projevit. To, že něco ukazuje, nasvědčuje, ještě neznamená, že je to dokázané, vyjma evidentního.“
Jsem rád, že Halík rozlišuje mezi vírou (angl. faith) a přesvědčením (angl. belief) naprosto stejně jako tomu bylo v dávné debatě před 5 lety.
6. listopadu 2010
Chalkedonský koncil (451)
Když se člověk hádá s různými heretiky, tak neškodí jim připomenout závěry svatých koncilů. Pro jednopodstatnost Boží je klíčový chalkedonský koncil (451), který schválil chalkedonské vyznání: „Ἑπόμενοι τοίνυν τοῖς ἁγίοις πατράσιν ἕνα καὶ τὸν αὐτὸν ὁμολογεῖν υἱὸν τὸν κύριον ἡμῶν Ἰησοῦν Χριστὸν συμφώνως ἅπαντες ἐκδιδάσκομεν, τέλειον τὸν αὐτὸν ἐν θεότητι καὶ τέλειον τὸν αὐτὸν ἐν ἀνθρωπότητι, θεὸν ἀληθῶς καὶ ἄνθρωπον ἀληθῶς τὸν αὐτὸν, ἐκ ψυχῆς λογικῆς καὶ σώματος, ὁμοούσιον τῷ πατρὶ κατὰ τὴν θεότητα, καὶ ὁμοούσιον τὸν αὐτὸν ἡμῖν κατὰ τὴν ἀνθρωπότητα, κατὰ πάντα ὅμοιον ἡμῖν χωρὶς ἁμαρτίας· πρὸ αἰώνων μὲν ἐκ τοῦ πατρὸς γεννηθέντα κατὰ τὴν θεότητα, ἐπ᾽ ἐσχάτων δὲ τῶν ἡμερῶν τὸν αὐτὸν δἰ ἡμᾶς καὶ διὰ τὴν ἡμετέραν σωτηρίαν ἐκ Μαρίας τῆς παρθένου τῆς θεοτόκου κατὰ τὴν ἀνθρωπότητα, ἕνα καὶ τὸν αὐτὸν Χριστόν, υἱόν, κύριον, μονογενῆ, ἐκ δύο φύσεων [ἐν δύο φύσεσιν], ἀδιαιρέτως, ἀχωρίστως γνωριζόμενον· οὐδαμοῦ τῆς τῶν φύσεων διαφορᾶς ἀνῃρημένης διὰ τὴν ἕνωσιν, σωζομένης δὲ μᾶλλον τῆς ἰδιότητος ἑκατέρας φύσεως καὶ εἰς ἓν πρόσωπον καὶ μίαν ὑπὸστασιν συντρεχούσης, οὐκ εἰς δύο πρόσωπα μεριζόμενον ἢ διαιρούμενον, ἀλλ᾽ ἕνα καὶ τὸν αὐτὸν υἱὸν καὶ μονογενῆ, θεὸν λόγον, κύριον Ἰησοῦ.“ (zdůrazněno mnou)
Latinský překlad: „Sequentes igitur sanctos patres, unum eundemque confiteri Filium et Dominum nostrum Jesum Christum consonanter omnes docemus, eundem perfectum in deitate et eundem perfectum in humanitate; Deum verum et hominem verum eundem ex anima rationali et corpore; consubstantialem Patri secundum deitatem, consubstantialem nobis eundem secundum humanitatem; 'per omnia nobis similem, absque peccato' (Heb. iv.): ante secula quidem de Patre genitum secundum deitatem; in novissimis autem diebus eundem propter nos et propter nostram salutem ex Maria virgine, Dei genitrice secundum humanitatem; unum eundemque Christum, filium, Dominum, unigenitum, in duabus naturis inconfuse, immutabiliter, indivise, inseperabiliter agnoscendum: nusquam sublata differentia naturarum propter unitionem, magisque salva proprietate utriusque naturæ, et in unam personam atque subsistentiam concurrente: non in duos personas partitum aut divisum, sed unum eundemque Filium et unigenitum, Deum verbum, Dominum Jesum Christum; sicut ante prophetæ de eo et ipse nos Jesus Christus erudivit et patrum nobis symbolum tradidit.“ (zdůrazněno mnou)
Katholický překlad: „My pak, následujíce svatých Otců všichni jednomyslně učíme lidi, aby vyznávali jednoho a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jak dokonalého v božství, tak dokonalého v lidství, skutečně Boha a skutečně člověka, (který má) rozumovou duši a tělo, soupodstatného s Otcem co do božství a soupodstatného s námi co do lidství, jenž byl ve všem jako my, kromě hříchu, jenž byl počat přede všemi věky z Otce podle božství a v těchto posledních dnech za nás a za naši spásu narozeného z Panny Marie, Matky Boží, co do lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, jednorozeného, aby (lidé) uznávali, že má dvě přirozenosti, nesmíšeně, neměnně, nerozdílně a neoddělitelně, a že toto rozlišení přirozeností není nijak zrušeno jejich spojením, avšak že vlastnost každé z přirozeností zůstala uchována, a je přítomna v jedné osobě a subsistenci, neodloučena ani nerozdělena do dvou osob, avšak v jednom a témž Synu, jednorozeném, Bohu-Slovu, Pánu Ježíši Kristu, jak o něm od počátku (stanovili) proroci a jak nás sám Pán Ježíš Kristus naučil a jak nám to předalo Vyznání svatých Otců.“ (zdůrazněno mnou)
Pravoslavný překlad: „Následujíce božské otce učíme se všichni jednomyslně vyznávati jednoho a téhož Syna, Pána našeho Ježíše Krista, dokonalého podle božství a dokonalého podle člověčenství, pravého Boha a pravého člověka, téhož duše i těla; jedné bytosti s Otcem podle božství a jedné bytosti také s námi podle člověčenství; ve všem nám podobného kromě hříchu; narozeného před věky od Otce podle božství, v poslední však dny téhož narozeného pro nás a pro naše spasení z Marie Panny Bohorodice podle člověčenství; jednoho a téhož Krista Syna, Pána, jednorozeného, kterého poznáváme ve dvou přirozenostech nesplývajících, neměnných, nerozlučných, neboť spojením nikterak nebyl rozdíl obou přirozeností odstraněn, ale naopak se uchovává vlastnost každé přirozenosti, spojující se do jedné osoby a jedné hypostase, který se neštěpí ani nerozděluje na dvě osobnosti, nýbrž je jeden a týž Syn a jednorozený Bůh Slovo, Pán Ježíš Kristus, jak dávno proroci o něm a jak sám Pán Ježíš Kristus nás učil, jakož nám též předal symbol otců našich.“ (zdůrazněno mnou)
Poznámka: Subsistentia znamená česky trvání. Cf. Hanson, zejména p. 186, popis vyznání, včetně heretických, a Boëthius.
Latinský překlad: „Sequentes igitur sanctos patres, unum eundemque confiteri Filium et Dominum nostrum Jesum Christum consonanter omnes docemus, eundem perfectum in deitate et eundem perfectum in humanitate; Deum verum et hominem verum eundem ex anima rationali et corpore; consubstantialem Patri secundum deitatem, consubstantialem nobis eundem secundum humanitatem; 'per omnia nobis similem, absque peccato' (Heb. iv.): ante secula quidem de Patre genitum secundum deitatem; in novissimis autem diebus eundem propter nos et propter nostram salutem ex Maria virgine, Dei genitrice secundum humanitatem; unum eundemque Christum, filium, Dominum, unigenitum, in duabus naturis inconfuse, immutabiliter, indivise, inseperabiliter agnoscendum: nusquam sublata differentia naturarum propter unitionem, magisque salva proprietate utriusque naturæ, et in unam personam atque subsistentiam concurrente: non in duos personas partitum aut divisum, sed unum eundemque Filium et unigenitum, Deum verbum, Dominum Jesum Christum; sicut ante prophetæ de eo et ipse nos Jesus Christus erudivit et patrum nobis symbolum tradidit.“ (zdůrazněno mnou)
Katholický překlad: „My pak, následujíce svatých Otců všichni jednomyslně učíme lidi, aby vyznávali jednoho a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jak dokonalého v božství, tak dokonalého v lidství, skutečně Boha a skutečně člověka, (který má) rozumovou duši a tělo, soupodstatného s Otcem co do božství a soupodstatného s námi co do lidství, jenž byl ve všem jako my, kromě hříchu, jenž byl počat přede všemi věky z Otce podle božství a v těchto posledních dnech za nás a za naši spásu narozeného z Panny Marie, Matky Boží, co do lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, jednorozeného, aby (lidé) uznávali, že má dvě přirozenosti, nesmíšeně, neměnně, nerozdílně a neoddělitelně, a že toto rozlišení přirozeností není nijak zrušeno jejich spojením, avšak že vlastnost každé z přirozeností zůstala uchována, a je přítomna v jedné osobě a subsistenci, neodloučena ani nerozdělena do dvou osob, avšak v jednom a témž Synu, jednorozeném, Bohu-Slovu, Pánu Ježíši Kristu, jak o něm od počátku (stanovili) proroci a jak nás sám Pán Ježíš Kristus naučil a jak nám to předalo Vyznání svatých Otců.“ (zdůrazněno mnou)
Pravoslavný překlad: „Následujíce božské otce učíme se všichni jednomyslně vyznávati jednoho a téhož Syna, Pána našeho Ježíše Krista, dokonalého podle božství a dokonalého podle člověčenství, pravého Boha a pravého člověka, téhož duše i těla; jedné bytosti s Otcem podle božství a jedné bytosti také s námi podle člověčenství; ve všem nám podobného kromě hříchu; narozeného před věky od Otce podle božství, v poslední však dny téhož narozeného pro nás a pro naše spasení z Marie Panny Bohorodice podle člověčenství; jednoho a téhož Krista Syna, Pána, jednorozeného, kterého poznáváme ve dvou přirozenostech nesplývajících, neměnných, nerozlučných, neboť spojením nikterak nebyl rozdíl obou přirozeností odstraněn, ale naopak se uchovává vlastnost každé přirozenosti, spojující se do jedné osoby a jedné hypostase, který se neštěpí ani nerozděluje na dvě osobnosti, nýbrž je jeden a týž Syn a jednorozený Bůh Slovo, Pán Ježíš Kristus, jak dávno proroci o něm a jak sám Pán Ježíš Kristus nás učil, jakož nám též předal symbol otců našich.“ (zdůrazněno mnou)
Poznámka: Subsistentia znamená česky trvání. Cf. Hanson, zejména p. 186, popis vyznání, včetně heretických, a Boëthius.
Vilém Matej, Miroslav Sinu a jejich případ
J. Potměšil, agent bojující demokracie, nás liberály osočil, že jsme se nezastali Mateje a Sinua, když byli odsouzeni „za výtržnictví a hanobení rasy, národa a přesvědčení? Podstatně vážnější věci se řeší jako přestupek a přijít mi někdo dělat výhrůžné divadlo pod okna, vědět, že jde o člověka, jehož programem je ubližovat mi, byl bych ve svých verbálních výpadech mnohem ostřejší - nezaznamenal jsem, že by se nad tím někdo pozastavil, vyjma představitelů DS, kteří chtěli trest přísnější. Pan Matej také jen vyjadřoval své názory..“
Hlavní problém je, že naši bláboliví novináři nedokázali informovat, za co vlastně byli odsouzeni. Podle jejich desinformace: „Matej byl odsouzen za výtržnictví, rasismus a násilí proti skupině obyvatel.“ Ve skutečnosti ani přes všechno úsilí agentů bojující demokracie není rasism v ČR trestný. Jeho spolupachatel: „Podle soudu se Sinu rasistického jednání nedopustil. Trest dostal za výtržnictví a násilí.“ Ani „násilí“ není v ČR trestné bez dalšího.
Takže jak se můžeme zastat někoho, o němž nevíme, za co byl uznán vinným? Navíc výtržnictví ani násilí proti skupině obyvatel nejsou žádné verbální delikty, byť výtržnictví by mělo být dekriminalisováno – překlassifikováno na pouhý přestupek, což jsem společně s Tomášem Pecinou aktivně prosazoval: „§ 331 je nutno podstatným způsobem přepracovat. Tato připomínka je zásadní. Kriminalisace výtržnictví bez dalšího rozlišování je pozůstatkem totalitního pojetí trestní represe, které bylo zneužíváno k úřední šikaně nepohodlných lidí. Výtržnictví jako takové by mělo být pouhý přestupek, přičemž jako přečin by mělo zůstat násilí a zničení velkých hodnot, zejména v souvislosti s pořádáním masových akcí jako jsou sportovní utkání apod.“ Bohužel, Šámal na tomto kommunistickém trestném činu trval; je na něj zvyklý.
A konečně odsouzení nepodali odvolání. Volenti non fit iniuria.
Hlavní problém je, že naši bláboliví novináři nedokázali informovat, za co vlastně byli odsouzeni. Podle jejich desinformace: „Matej byl odsouzen za výtržnictví, rasismus a násilí proti skupině obyvatel.“ Ve skutečnosti ani přes všechno úsilí agentů bojující demokracie není rasism v ČR trestný. Jeho spolupachatel: „Podle soudu se Sinu rasistického jednání nedopustil. Trest dostal za výtržnictví a násilí.“ Ani „násilí“ není v ČR trestné bez dalšího.
Takže jak se můžeme zastat někoho, o němž nevíme, za co byl uznán vinným? Navíc výtržnictví ani násilí proti skupině obyvatel nejsou žádné verbální delikty, byť výtržnictví by mělo být dekriminalisováno – překlassifikováno na pouhý přestupek, což jsem společně s Tomášem Pecinou aktivně prosazoval: „§ 331 je nutno podstatným způsobem přepracovat. Tato připomínka je zásadní. Kriminalisace výtržnictví bez dalšího rozlišování je pozůstatkem totalitního pojetí trestní represe, které bylo zneužíváno k úřední šikaně nepohodlných lidí. Výtržnictví jako takové by mělo být pouhý přestupek, přičemž jako přečin by mělo zůstat násilí a zničení velkých hodnot, zejména v souvislosti s pořádáním masových akcí jako jsou sportovní utkání apod.“ Bohužel, Šámal na tomto kommunistickém trestném činu trval; je na něj zvyklý.
A konečně odsouzení nepodali odvolání. Volenti non fit iniuria.
Bláboly z Internetu
Věra Tydlitátová píše: „Není divu, však valná většina těchto technokratů vyrůstala v době, kdy o významu informací, schopnosti je vyhodnocovat a třídit a budovat hodnoty nejen materiální, ale i etické, nebylo nejen nutné, ale ani vhodné vůbec přemýšlet.“ Dovozuje, že k náležité analyse informací je nutné humanitní vzdělání. Jenže to ve skutečnosti chápe jako vymývání mozků: „Jen velmi pevný hodnotový základ vštípený kvalitním vzděláním může zabránit tomu, aby se člověk nepřimkl k anticikanismu nebo antisemitismu při prvním setkání například s romskou kriminalitou nebo s pohrdáním ze strany Židů. Xenofobie a generalizace vycházejí totiž z instinktivních impulsů a není snadné se od nich oprostit. Je možné je překonávat rozumem a intelektuálními návyky, které se vytvářejí při výchově a vzdělání, vzdělání humanitním, nikoliv technickém.“ Není proto divu, že v tom, co má být podle ní hlavním cílem humanitního vzdělání, tj. vyhodnotit informace, žalostně selhala. Jak informuje Tomáš Pecina, Tydlitátová bez dalšího uvěřila Šamanově blábolu, že vítkovské žháře financoval Witikobund.
Co je Witikobund? Je to duchovní nástupce SdP a národně liberální spolek, jehož paralelou v českém prostředí byli mladočeši a národní demokracie. Je pravdou, že někteří jeho členové a funkcionáři jsou bývalí členové a funkcionáři NSDAP, ale to má stejné příčiny a význam jako účast bývalých členů a funkcionářů KSČ v českém politickém životě.
Witikobund má poměrně blízko k NPD, ale oficiální vazby nejsou. Je vedle křesťansko–demokratického Ackermann-Gemeinde a sociálnědemokratického Seliger-Gemeinde zakládajícím spolkem SL. Od roku 1967 spolkové ministerstvo vnitra Witikobund eviduje jako pravicově extrémistickou organisaci. Důvodem jsou protižidovské postoje, což je v SRN zakázané, a zpochybňování holocaustu, což je v SRN dokonce trestný čin.
Je však nutno uvést, že Tydlitátová v neschopnosti analysy textu není sama. DS na rozdíl od LW nemá žádnou redakční politiku, bláboly tam nikdo nemaže. Takže když „Daniela“ napsal: „Cela ta hysterie o svobode slova se resi, jako by to bylo v padesatych letech, kdyz obzalovaval obcany STAT. Panove, stat nikoho nezazaloval, to byl pan P.Jakes a jeho LPA organizace. Capisto?“ tak mu na to Vodník, zcela neschopen jakékoliv kritické analysy vyřčeného blábolu, bez dalšího skočil: „Tedy je to pan P. Jakeš a LPA, kdo se chová jako bolševik.“
Přitom by každý měl vědět, že v ČR má monopol na obžalobu stát; to patří k základnímu vzdělání. A když to někdo neví, tak nemá být líný jít ad fontes. Jenže to bych chtěl mnoho. Nicméně přesně taková neschopnost kritické analysy vede k šíření spikleneckých theorií o 9/11 nebo neschopnosti porozumět řecké náboženské terminologii.
Co je Witikobund? Je to duchovní nástupce SdP a národně liberální spolek, jehož paralelou v českém prostředí byli mladočeši a národní demokracie. Je pravdou, že někteří jeho členové a funkcionáři jsou bývalí členové a funkcionáři NSDAP, ale to má stejné příčiny a význam jako účast bývalých členů a funkcionářů KSČ v českém politickém životě.
Witikobund má poměrně blízko k NPD, ale oficiální vazby nejsou. Je vedle křesťansko–demokratického Ackermann-Gemeinde a sociálnědemokratického Seliger-Gemeinde zakládajícím spolkem SL. Od roku 1967 spolkové ministerstvo vnitra Witikobund eviduje jako pravicově extrémistickou organisaci. Důvodem jsou protižidovské postoje, což je v SRN zakázané, a zpochybňování holocaustu, což je v SRN dokonce trestný čin.
Je však nutno uvést, že Tydlitátová v neschopnosti analysy textu není sama. DS na rozdíl od LW nemá žádnou redakční politiku, bláboly tam nikdo nemaže. Takže když „Daniela“ napsal: „Cela ta hysterie o svobode slova se resi, jako by to bylo v padesatych letech, kdyz obzalovaval obcany STAT. Panove, stat nikoho nezazaloval, to byl pan P.Jakes a jeho LPA organizace. Capisto?“ tak mu na to Vodník, zcela neschopen jakékoliv kritické analysy vyřčeného blábolu, bez dalšího skočil: „Tedy je to pan P. Jakeš a LPA, kdo se chová jako bolševik.“
Přitom by každý měl vědět, že v ČR má monopol na obžalobu stát; to patří k základnímu vzdělání. A když to někdo neví, tak nemá být líný jít ad fontes. Jenže to bych chtěl mnoho. Nicméně přesně taková neschopnost kritické analysy vede k šíření spikleneckých theorií o 9/11 nebo neschopnosti porozumět řecké náboženské terminologii.
Poděkování lidem kolem Délského potápěče
Jak jsem vyhlásil 5. října 2010, všichni autoři LW mají povinnost přispět aspoň jednou v kalendářním měsíci článkem. Protože tuto povinnost splnil jen Vodník a AHL71, s ostatními spoluautory jsem se rozloučil.
Chtěl bych zejména poděkovat lidem kolem Délského potápěče, kteří určitě pro LW byli velkým obohacením. Kdyby někdo z nich přesto chtěl občas přispívat, účet pro hosty je mu otevřen.
Chtěl bych zejména poděkovat lidem kolem Délského potápěče, kteří určitě pro LW byli velkým obohacením. Kdyby někdo z nich přesto chtěl občas přispívat, účet pro hosty je mu otevřen.
31. října 2010
Tantum ergo
Tantum ergo Sacramentum
Veneremur cernui:
Et antiquum documentum
Novo cedat ritui:
Praestet fides supplementum
Sensuum defectui.
Genitori, Genitoque
Laus et iubilatio.
Amen. Amen.
Laudate Dominum.
Tantum ergo Sacramentum
Veneremur cernui:
Et antiquum documentum
Novo cedat ritui:
Praestet fides supplementum
Sensuum defectui.
Genitori, Genitoque
Laus et iubilatio.
Amen. Amen.
Laudate Dominum.
Pange, lingua, gloriosi
Corporis mysterium,
Sanguinisque pretiosi,
quem in mundi pretium
fructus ventris generosi
Rex effudit Gentium.
Genitori, Genitoque
Laus et iubilatio.
Amen. Amen.
Laudate Dominum.
Laudate Dominum.
—St. Thomas Aquinas, O. P.: Pange, lingua, gloriosi Corporis mysterium 5 + 6a + 1
Veneremur cernui:
Et antiquum documentum
Novo cedat ritui:
Praestet fides supplementum
Sensuum defectui.
Genitori, Genitoque
Laus et iubilatio.
Amen. Amen.
Laudate Dominum.
Tantum ergo Sacramentum
Veneremur cernui:
Et antiquum documentum
Novo cedat ritui:
Praestet fides supplementum
Sensuum defectui.
Genitori, Genitoque
Laus et iubilatio.
Amen. Amen.
Laudate Dominum.
Pange, lingua, gloriosi
Corporis mysterium,
Sanguinisque pretiosi,
quem in mundi pretium
fructus ventris generosi
Rex effudit Gentium.
Genitori, Genitoque
Laus et iubilatio.
Amen. Amen.
Laudate Dominum.
Laudate Dominum.
—St. Thomas Aquinas, O. P.: Pange, lingua, gloriosi Corporis mysterium 5 + 6a + 1
28. října 2010
Boss bojující demokracie o ČSSD
Boss bojující demokracie v ČR, František Kostlán, napsal: „Vážím si například senátorky Aleny Gajdůškové, která neváhá diskutovat s úředníky, policisty i s nevládními organizacemi a vždy má co k věci říci. Velká škoda, že není na předsedkyni Senátu navržena právě ona. Klub ČSSD prosazováním odborářského bosse Milana Štěcha do čela horní komory promarnil příležitost ukázat, že si váží tradičních sociálních demokratů více než odborářských bafuňářů, tedy že ČSSD je přeci jen něco víc než jen pouhou odborářskou buňkou.“
Co k tomu říci? Gajdůšková patří v ČSSD k křídlu, které aktivně prosazuje bojující demokracii, tj. omezování až zbavení lidských práv nepřátel régimu. Proto je bossovi bojující demokracie a aktivnímu potlačovateli lidských práv Kostlánovi sympathická. Nic jiného v tom není. Já se však domnívám, že není smyslem ČSSD persekuovat jinak smýšlející po vzoru 50. let. Smyslem činnosti ČSSD je hájit zájmy dělnické třídy.
Pokud ČSSD nebude ve své politice vycházet z kostlánovských nesmyslů typu: „Výše zmínění státní zaměstnanci mají bezpochyby více než dobré platy, které jsou – kromě zdravotních sester a učitelů základních škol – oproti celostátnímu průměru mnohdy násobné,“ kdy si plete manažery s referenty, a nebude plivat na historii socialistického hnutí, tím lépe.
Co k tomu říci? Gajdůšková patří v ČSSD k křídlu, které aktivně prosazuje bojující demokracii, tj. omezování až zbavení lidských práv nepřátel régimu. Proto je bossovi bojující demokracie a aktivnímu potlačovateli lidských práv Kostlánovi sympathická. Nic jiného v tom není. Já se však domnívám, že není smyslem ČSSD persekuovat jinak smýšlející po vzoru 50. let. Smyslem činnosti ČSSD je hájit zájmy dělnické třídy.
Pokud ČSSD nebude ve své politice vycházet z kostlánovských nesmyslů typu: „Výše zmínění státní zaměstnanci mají bezpochyby více než dobré platy, které jsou – kromě zdravotních sester a učitelů základních škol – oproti celostátnímu průměru mnohdy násobné,“ kdy si plete manažery s referenty, a nebude plivat na historii socialistického hnutí, tím lépe.
Polemika Halík v. Hříbek
V Lidových novinách proběhla zajímavá polemika. Zde je její průběh:
- Modernistický katholický kněz Tomáš Halík napsal článek Zač křesťané vděčí atheistům.
- Reagoval scientista Tomáš Hříbek polemikou Zač mají být atheisté vděčni?
- Odpověděl mu opět Tomáš Halík článkem Předpoklad dialogu – ochota porozumět a
- reagoval bývalý lidovecký senátor a technik Jaroslav Šula.
- Zároveň se do polemiky zapojil Pavel S. Pokorný článkem Díky za Tomáše Halíka,
- bohemista Jiří Trávníček článkem Lekce „filosofického“ hochštaplerství,
- imunolog a pantheista Václav Hořejší článkem Tomáš Halík atheistou?,
- jesuita Milan Glaser článkem Nesnáze dialogu,
- integrista Michal Semín článkem Uzamčená Halíkova „laboratoř“,
- blogger Jaroslav A. „Kojot“ Polák článkem Předpokladem dialogu je ochota vyjasnit si, o čem to vlastně mluvíme,
- na což reagoval Tomáš Halík a Kojot odpověděl
- a doplnil o poslední příspěvky,
- které katholický psycholog Jeroným Klimeš následoval článkem Církev potřebuje pokání,
- lingvista František Štícha polemisoval s Václavem Hořejším článkem Kdo nebo co je Bůh?
- Mimo stojí úvaha Michaela Hausera Proč Češi nejsou atheisty?
- a rok starý dodatek Tomáše Hříbka Nový atheismus a jeho kritici, čímž se kruh uzavírá.
- Spíše výkřiky Filipa Tvrdého: 1, 2 a 3.
24. října 2010
Obhajoba Ovadii Josefa
Ovadia Josef řekl: „Gójové se narodili jedině proto, aby sloužili nám. Jiné poslání kromě služby národu Izraele na světě nemají. K čemu jsou pohani potřební? Budou pracovat, orat a žnout. My budeme sedět jako páni a jíst. Pohani jsou jako ostatní – musí zemřít, ale Bůh jim dal dlouhověkost. Proč? Představte si osla. Když uhyne, přijde člověk o peníze. Je to jeho sluha, a proto je mu dán dlouhý život, aby pro Žida mohl dlouho pracovat.“
Přiznám se, že když jsem poprvé četl odsudek ADL, tak mi přišel účelový: „It is disturbing to see any religious leader, and particularly Rabbi Ovadia Yosef, use their podium to preach such hateful and divisive ideas. His words echo far beyond the walls of his congregation and contribute to an atmosphere of hatred and a global trend of intolerance. In a world where bigotry and prejudice are prevalent, it is especially important for religious leaders to use their influence to teach respect and acceptance.“
Ale pak jsem si řekl, že nebudu jako ti fanatici bojující demokracie, kteří vždy ze zásady hledají, co člověk chtěl ve skutečnosti říci, nikoliv, co opravdu řekl. Takže na druhé čtení nemám pocit, že Foxman kritisuje Ovadiu Josefa proto, že řekl něco, co se k nepovolaným nemělo dostat, ale proto, že stejně jako třeba Věra Tydlitátová je zásadním nepřítelem svobody slova.
Ono je to vážně zajímavé. Ovadia Josef řekne, co si myslí, a hned přispěchají strážci politické korrektnosti, kteří ho označkují jako „kokota“, „přisírače“, „fanatika“, „blouznivce“, „hlupáka“ atd. atp. Takže z toho vyplývá jasný závěr: Antisemité lžou, když tvrdí, že Židé chtějí omezit naše svobody ve svůj prospěch. Ve skutečnosti chtějí někteří Židé omezit lidská práva všem, včetně Židům. A v jejich pojetí ani ocenění uměleckých zásluh není možné bez kádrování.
Přiznám se, že když jsem poprvé četl odsudek ADL, tak mi přišel účelový: „It is disturbing to see any religious leader, and particularly Rabbi Ovadia Yosef, use their podium to preach such hateful and divisive ideas. His words echo far beyond the walls of his congregation and contribute to an atmosphere of hatred and a global trend of intolerance. In a world where bigotry and prejudice are prevalent, it is especially important for religious leaders to use their influence to teach respect and acceptance.“
Ale pak jsem si řekl, že nebudu jako ti fanatici bojující demokracie, kteří vždy ze zásady hledají, co člověk chtěl ve skutečnosti říci, nikoliv, co opravdu řekl. Takže na druhé čtení nemám pocit, že Foxman kritisuje Ovadiu Josefa proto, že řekl něco, co se k nepovolaným nemělo dostat, ale proto, že stejně jako třeba Věra Tydlitátová je zásadním nepřítelem svobody slova.
Ono je to vážně zajímavé. Ovadia Josef řekne, co si myslí, a hned přispěchají strážci politické korrektnosti, kteří ho označkují jako „kokota“, „přisírače“, „fanatika“, „blouznivce“, „hlupáka“ atd. atp. Takže z toho vyplývá jasný závěr: Antisemité lžou, když tvrdí, že Židé chtějí omezit naše svobody ve svůj prospěch. Ve skutečnosti chtějí někteří Židé omezit lidská práva všem, včetně Židům. A v jejich pojetí ani ocenění uměleckých zásluh není možné bez kádrování.
23. října 2010
Maturitní testy z češtiny
Na základě článku Tomáše Peciny jsem si stáhnul oba vzorové testy z češtiny – základní i vyšší. Základní test mi přišel spíš jako testování porozumění textu než češtiny, ale budiž. Soustředil jsem se na průzkum toho, co testy testují z literatury:
Základní test. Fascinovalo mne protežování jedné soudobé české autorky. R[adka] (úděsný český zvyk zkracovat křestní jméno na pouhou iniciálu) Denemarková a její Peníze od Hitlera jsou použity hned 2x. Proč? Pak je použit Z[deněk] Svěrák a jeho Povídky. Nic proti, ale patří tato kniha k tomu nejlepšímu, co soudobá literatura nabízí? Následuje klassik, H[onoré] de Balzac a jeho Gobseck. Chybějící hudební výchova se na středních školách dohání v češtině, zde Spirituál kvintetem. Přijde mi to podivné; proč se stejně nedohání třeba filmová věda?
Poznámka mimo literaturu: Vysvoveně mne irritovala otázka č. 29. V zadání byla věta: „Neznáte evropskou legislativu?“ a správná odpověď na: „Která z následujících možností nejlépe vystihuje význam slova legislativu ve výchozím textu?“ má být: „platné zákony a jiné právní předpisy“. Proč se studentům vnucuje nesprávné použití odborných termínů? To je zločin.
Vyšší test. Začíná ostře: odbornou knihou The Maestro Myth (1991) a románem The Song of Names (2002) Normana Lebrechta. Chválím, to je soudobá kvalitní světová literatura. Následuje brutálně zkrácený M[arcus] T[ullius] Cicero (Ti ignoranti by měli vědět, že stejně jako ve španělštině je nedůležitější prostřední jméno, u Římanů nomen gentile. Nicméně je vidět, že neznalost římských reálií se šíří jako mor.) a jeho De officiis.
Další odbočka: Pikantností jsou nyní již neexistující webovské stránky Bertoni.cz. Holt by se to s těmi nejmodernějšími technologiemi nemělo přehánět.
V úloze č. 23 jsem se snažil vygooglovat ukázky, ale A se nepodařilo. B je Příloha k daňovému přiznání od Jiřího Žáčka, C je Pantoum babího léta Jaroslava Vrchlického, D je Legenda o Jidášovi, E je 1964 (zima) Václava Hraběte z Blues v modré a bílé (1977). Následuje G[uillaume] Apollinaire a jeho La Loreley, Vergiliova Aeneis, V[áclav] Havel, Prosím stručně, Miloš Urban: Lord Mord. Ukázku č. 34 se mi nepodařilo identifikovat.
V ukázce č. 35 je výchozí text F. X. Šalda – České medailony, doplněný A) Vítězslavem Hálkem – Večerní písně 5, B) Jaroslav Seifert – Svatební cesta, C) Otokar Březina – Slyším v duši, D) Jan Skácel – Co zbylo z anděla. Následuje Charles Baudelaire: Sonnet d'automne. Otázkou je, proč byl zvolen překlad právě Svatopluka Kadlece. Odborný text z Úvodu do literární vědy pojednává o ruských formalistech. Následuje Christian Morgenstern a jeho Das Hemmed v překladu Egona Bondyho, V[ladislav] Vančura – Markéta Lazarová a Emily Dickinson[ová] 781 – To wait an Hour—is long v překladu Evy Klimentové.
Karel Jaromír Erben – Dceřina kletba – uvozuje okruh těchto básní: A) Karel Havlíček – Borovský: Král Lávra, B) Karel Jaromír Erben – Svatební košile, C) František Gellner – Po nás ať přijde potopa a D) François Villon – Le Lais XXXII v překladu Otokara Fischera. Text ukončuje Karel Teige: Ultrafialové obrazy čili artificielismus. Poznámky k obrazům Štyrského & Toyen. In ReD — Revue Svazu moderní kultury „Devětsil“ I, č. 9, Praha, červen 1928, pp. 315–7.
Závěr: Názor Tomáše Peciny o ustrnutí českého školství v 50. letech nepotvrzuji. Bylo by ale dobré, kdyby maturita nebyla tak prostoupena reklamou (na Hospodářské noviny, na nakladatelství Bertoni).
Základní test. Fascinovalo mne protežování jedné soudobé české autorky. R[adka] (úděsný český zvyk zkracovat křestní jméno na pouhou iniciálu) Denemarková a její Peníze od Hitlera jsou použity hned 2x. Proč? Pak je použit Z[deněk] Svěrák a jeho Povídky. Nic proti, ale patří tato kniha k tomu nejlepšímu, co soudobá literatura nabízí? Následuje klassik, H[onoré] de Balzac a jeho Gobseck. Chybějící hudební výchova se na středních školách dohání v češtině, zde Spirituál kvintetem. Přijde mi to podivné; proč se stejně nedohání třeba filmová věda?
Poznámka mimo literaturu: Vysvoveně mne irritovala otázka č. 29. V zadání byla věta: „Neznáte evropskou legislativu?“ a správná odpověď na: „Která z následujících možností nejlépe vystihuje význam slova legislativu ve výchozím textu?“ má být: „platné zákony a jiné právní předpisy“. Proč se studentům vnucuje nesprávné použití odborných termínů? To je zločin.
Vyšší test. Začíná ostře: odbornou knihou The Maestro Myth (1991) a románem The Song of Names (2002) Normana Lebrechta. Chválím, to je soudobá kvalitní světová literatura. Následuje brutálně zkrácený M[arcus] T[ullius] Cicero (Ti ignoranti by měli vědět, že stejně jako ve španělštině je nedůležitější prostřední jméno, u Římanů nomen gentile. Nicméně je vidět, že neznalost římských reálií se šíří jako mor.) a jeho De officiis.
Další odbočka: Pikantností jsou nyní již neexistující webovské stránky Bertoni.cz. Holt by se to s těmi nejmodernějšími technologiemi nemělo přehánět.
V úloze č. 23 jsem se snažil vygooglovat ukázky, ale A se nepodařilo. B je Příloha k daňovému přiznání od Jiřího Žáčka, C je Pantoum babího léta Jaroslava Vrchlického, D je Legenda o Jidášovi, E je 1964 (zima) Václava Hraběte z Blues v modré a bílé (1977). Následuje G[uillaume] Apollinaire a jeho La Loreley, Vergiliova Aeneis, V[áclav] Havel, Prosím stručně, Miloš Urban: Lord Mord. Ukázku č. 34 se mi nepodařilo identifikovat.
V ukázce č. 35 je výchozí text F. X. Šalda – České medailony, doplněný A) Vítězslavem Hálkem – Večerní písně 5, B) Jaroslav Seifert – Svatební cesta, C) Otokar Březina – Slyším v duši, D) Jan Skácel – Co zbylo z anděla. Následuje Charles Baudelaire: Sonnet d'automne. Otázkou je, proč byl zvolen překlad právě Svatopluka Kadlece. Odborný text z Úvodu do literární vědy pojednává o ruských formalistech. Následuje Christian Morgenstern a jeho Das Hemmed v překladu Egona Bondyho, V[ladislav] Vančura – Markéta Lazarová a Emily Dickinson[ová] 781 – To wait an Hour—is long v překladu Evy Klimentové.
Karel Jaromír Erben – Dceřina kletba – uvozuje okruh těchto básní: A) Karel Havlíček – Borovský: Král Lávra, B) Karel Jaromír Erben – Svatební košile, C) František Gellner – Po nás ať přijde potopa a D) François Villon – Le Lais XXXII v překladu Otokara Fischera. Text ukončuje Karel Teige: Ultrafialové obrazy čili artificielismus. Poznámky k obrazům Štyrského & Toyen. In ReD — Revue Svazu moderní kultury „Devětsil“ I, č. 9, Praha, červen 1928, pp. 315–7.
Závěr: Názor Tomáše Peciny o ustrnutí českého školství v 50. letech nepotvrzuji. Bylo by ale dobré, kdyby maturita nebyla tak prostoupena reklamou (na Hospodářské noviny, na nakladatelství Bertoni).
Básně naučené nazpaměť
K zvláštním fenoménům české školy patřila (patří?) povinnost žáků naučit se některé vybrané básně nazpaměť. Člověk si je pak obvykle pamatuje celý život. Jedná se o dosti zvláštní směsici, která ze všeho nejvíce odráží vkus 50. let. Posuďte sami seznam básní, které dodnes umím odříkat:
To, že je dodnes umím odříkat, neplatí ale stoprocentně. Učil jsem se rovněž první dva zpěvy Erbenova Vodníka, ale ty už si nepamatuji, stejně tak úryvek z Čelakovského básně Toman a lesní panna.
Přiznám se, že tehdy mne více zaujaly tyto verše:
- Karel Hynek Mácha: monolog odsouzence z Máje
- Karel Jaromír Erben: Kytice
- Karel Jaromír Erben: Polednice
- Vítězslav Hálek: Večerní písně 10
- Jan Neruda: Jak lvové bijem o mříže
- Petr Bezruč: Maryčka Magdónova
- Александр Пушкин: první strofa z К морю
- Николай Некрасов: úryvek z На Волге
- Иван Тургенев: Русский язык
- William Shakespeare: As You Like It 2.5.1 (Amiens)
To, že je dodnes umím odříkat, neplatí ale stoprocentně. Učil jsem se rovněž první dva zpěvy Erbenova Vodníka, ale ty už si nepamatuji, stejně tak úryvek z Čelakovského básně Toman a lesní panna.
Přiznám se, že tehdy mne více zaujaly tyto verše:
- William Shakespeare: Hamlet 3.1.64 (Hamlet)
- William Shakespeare: As You Like It 2.7.139 (Jaques)
- Jan Kollár: Předzpěv k Slávy dcera
- Александр Пушкин: Письмо Татьяны Онегину
- Karel Hynek Mácha: první zpěv Máje
- Максим Горький: Песня о буревестнике
Песенка друзей
Мы едем, едем, едем в далёкие края,
Хорошие соседи, счастливые друзья!
Нам весело живётся, мы песенку поём,
А в песенке поётся о том, как мы живём!
Тра-та-та, тра-та-та, мы везём с собой кота,
Чижика, собаку, петьку – забияку,
Обезьяну, попугая, вот – компания какая!
Вот – компания какая!
Когда живётся дружно, что может лучше быть?
И ссориться не нужно, и можно всех любить!
А если нас увидит, иль встретит кто нибудь,
Друзей он не обидит, он скажет: “ В добрый путь!”
Тра-та-та, тра-та-та, мы везём с собой кота,
Чижика, собаку, петьку – забияку,
Обезьяну, попугая, вот – компания какая!
Вот – компания какая!
Мы ехали, мы пели и с песенкой смешной
Все вместе, как сумели, приехали домой!
Нам солнышко светило, нас ветер обвевал,
В пути не скучно было, и каждый напевал:
Тра-та-та, тра-та-та, мы везём с собой кота,
Чижика, собаку, петьку – забияку,
Обезьяну, попугая, вот – компания какая!
Вот – компания какая!
Křesťanství jako náboženství lásky
Je do značné míry mýthus. Kdo nevěří, ať si přečte 21. kapitolu Matouše. Jsou tam i takové perly:
Za svítání cestou zpět do města [Ježíš] dostal hlad. Uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: „Ať se z tebe už navěky nerodí ovoce!“ A ten fíkovník hned uschl. Když to viděli učedníci, podivili se: „Jak to, že ten fíkovník tak rychle uschl?“
20. října 2010
Statečný Klaus
Řekl: „Výše trestů se mi zdá nečekaná, nečekaně vysoká.“ Pravda a láska se z toho může pominout. Názor Tomáše Peciny: „přiměřený by byl trest v polovině příslušné sazby, tedy podle závažnosti účasti jednotlivých aktérů na útoku od deseti do třinácti let vězení: přitěžuje jim zvlášť zavrženíhodná pohnutka a to, že způsobili újmu osobě mladší 15 let […] podmínečně propuštěni by mohli být až po dvou třetinách trestu“. Musím říci, že někdy je velice těžké odlišit Pravdu a lásku od aktivistů ČSM. A ještě dodávám, že naprosto nepřiměřené tresty byly společným znakem nacismu i kommunismu.
19. října 2010
Kupování hlasů
Tak už k nám ve velkém dorazilo kupování hlasů. Osobně mi tento způsob volebního boje přijde odporný, ale na druhou stranu jsem dostal od VV jojo, od ČSSD dvě knihy a od ODS triko a za neetické jsem to nepovažoval. Hranice je někdy velmi tenká a za její překročení lze dle mého názoru považovat loterie ve stylu volebních kampaní "Mostečané Mostu".
Марш дроздовского полка
Из Румынии походом
Шёл Дроздовский славный полк,
Для спасения народа
Исполняя тяжкий долг.
Много он ночей бессоных
И лишений выносил,
Но героев закаленных
Путь далекий не страшил.
Генерал Дроздовский смело
Шел с полком своим вперед
Как герой, он верил твердо,
Что он Родину спасет.
Видел он, что Русь святая
Погибает под ярмом,
И, как свечка восковая,
Угасает с каждым днём.
Верил он - настанет время,
И опомнится народ,
Сбросит варварское бремя
И за нами в бой пойдет.
Шли дроздовцы твёрдым шагом,
Враг под натиском бежал,
И с трёхцветным русским флагом
Славу полк себе стяжал.
Пусть вернёмся мы седые
От кровавого труда.
Над тобой взойдёт, Россия,
Солнце новое тогда.
Из Румынии походом
Шёл Дроздовский славный полк,
Для спасения народа
Исполняя тяжкий долг.
10. října 2010
Halíkovo varování
Tomáš Halík napsal: „Tam, kde lidé začínají používat v politických a názorových sporech náboženskou rétoriku, kde ve svých protivnících vidí démony (Velkého satana, Říši zla apod.), kde často na své odpůrce promítají své vlastní démony, své „stíny“, své nepřiznané negativní vlastnosti, tam názorové střety hrozí přerůst v opravdu ničivé konflikty. S „velkým satanem“ se nelze rozumně dohodnout, toho je třeba zničit. Právě moderní svět, podceňující náboženství (včetně jeho potenciálních ničivých sil), si příliš lehkovážně zahrává s náboženskou rétorikou a náboženskými symboly, zejména pokud je používá jako „jen metafory“ v politických sporech. Ten, kdo něco ví o moci náboženství, jazyka a symbolů, by měl i zaprášené a zdánlivě nevinné náboženské pojmy opatřit varovnými nápisy, jaké najdeme na sloupech elektrického vedení: Nedotýkejte se ani drátů na zem spadlých.“
9. října 2010
Kristýna Kočí neumí počítat
V jinak zajímavém rozhovoru říká: „Margaret Thatcherovou. Když mi někdo předhazuje můj věk, tak připomenu, že ona se stala poslankyní ve čtyřiadvaceti.“ Jak to bylo ve skutečnosti?
Margaret Thatcher se narodila v roce 1925 a poslankyní se stala v roce 1959, těsně před 34. narozeninami. Je sice pravdou, že kandidovala už v roce 1950, tedy v 25, ale to bylo formální, protože se jednalo o bezpečné labouristické místo.
Margaret Thatcher se narodila v roce 1925 a poslankyní se stala v roce 1959, těsně před 34. narozeninami. Je sice pravdou, že kandidovala už v roce 1950, tedy v 25, ale to bylo formální, protože se jednalo o bezpečné labouristické místo.
Věda a ideologie, KSČ a dobro
Zajímavá diskusse se rozhostila nad thematem, zdá má ČMKOS odmítat podporu od KSČM jako parasitism. Osobně se domnívám, že musí, nechce-li ČMKOS spáchat společenskou sebevraždu. Otázkou druhou je, zda má. Nejsem zuřivý antikommunista, a proto považuji za validní argumenty Martina Škabrahy: „Máte jen staré války. Mě vaše staré války nezajímají, vyrovnejte se s nimi sami.“
S tím korreluje představa neideologické (humanitní) vědy. František Kostlán, který spolupráci s KSČM naprosto odmítá, píše: „Vědec se buď věnuje vědě, nebo se stává hlásnou troubou té které ideologie. Ideologie nemá objektivní charakter, což je pro vědu jedna z nezbytných charakteristik. Ideologie podává subjektivní výklad světa spojený s receptem na "spásu lidstva".“
Je pozoruhodné, jak ideologové bránící se demokracie odmítají závěry postmoderní analysy: „Každý pojem je hodnocení, protože ustavuje priority, každy popis je předpis, protože vybíra, každa analýza je sociální hnutí.“ Jenže argumenty nemají.
A z jiné diskusse: „Ale v dnešním diskursu je běžné, že kolaboranti jsou vydáváni za rozumné a zásadovost za fanatismus.“
S tím korreluje představa neideologické (humanitní) vědy. František Kostlán, který spolupráci s KSČM naprosto odmítá, píše: „Vědec se buď věnuje vědě, nebo se stává hlásnou troubou té které ideologie. Ideologie nemá objektivní charakter, což je pro vědu jedna z nezbytných charakteristik. Ideologie podává subjektivní výklad světa spojený s receptem na "spásu lidstva".“
Je pozoruhodné, jak ideologové bránící se demokracie odmítají závěry postmoderní analysy: „Každý pojem je hodnocení, protože ustavuje priority, každy popis je předpis, protože vybíra, každa analýza je sociální hnutí.“ Jenže argumenty nemají.
A z jiné diskusse: „Ale v dnešním diskursu je běžné, že kolaboranti jsou vydáváni za rozumné a zásadovost za fanatismus.“
Poturčenec horší Turka
motto: „It has been argued that because the majority of Americans have had no personal experience with the legal system, and because the majority of Americans get their information about the world solely from television, the portrayal of justice on television is extremely important to the continued viability of the legal system and to the individual's understanding of that system.“
Na Janu Čulíkovi je nejhorší jeho omezené vzdělání a rozhled, kombinované s povýšenectvím. Praxe Anglie je posvátná a to, co píše Gurdian, je ztělesněná pravda. Co na tom, že v Anglii jsou někdy těžko pochopitelné zvláštnosti, které mají krajně negativní důsledky, a že Gurdian je levicový deník, takže jeho socialistické názory nejsou jediné možné. Nepochybuji o tom, že Čulík hájil last orders v době, kdy byly zavedeny (jejichž krajně negativním důsledkem je binge drinking) a nyní stejně vehementně hájí pravý opak.
Tak nyní píše: „V Británii má televize zákaz vstupu do soudní místnosti, a případ Natálka ukazuje, že naprosto právem. […] Zajímavé, že tento princip férovosti, tak přísně dodržovaný v jiných zemích, nikomu v ČR ani nepřijde na mysl.“ Jak je to doopravdy?
Absurdní anglický (ve Skotsku neplatí) zákaz fotografovat (a tedy logicky i filmovat) soudní jednání byl v Anglii zaveden v roce 1925. Důsledkem je, že media si najímají zručné hyperrealistické kreslíře. Smysl v tom žádný nevidím.
Advokátka Monica Bhogal svůj článek uzavírá: „The blanket ban that has stood since 1925 contravenes the concept of open justice and fails to take into account that television is now relied on as the source of much information.“ S tím by se měl seznámit i Jan Čulík, aby neprosazoval bigotní neinformované pitomosti. V ČR, kde je obecné právní vědomí prakticky nullové, ho každý televisní process zvyšuje.
Na Janu Čulíkovi je nejhorší jeho omezené vzdělání a rozhled, kombinované s povýšenectvím. Praxe Anglie je posvátná a to, co píše Gurdian, je ztělesněná pravda. Co na tom, že v Anglii jsou někdy těžko pochopitelné zvláštnosti, které mají krajně negativní důsledky, a že Gurdian je levicový deník, takže jeho socialistické názory nejsou jediné možné. Nepochybuji o tom, že Čulík hájil last orders v době, kdy byly zavedeny (jejichž krajně negativním důsledkem je binge drinking) a nyní stejně vehementně hájí pravý opak.
Tak nyní píše: „V Británii má televize zákaz vstupu do soudní místnosti, a případ Natálka ukazuje, že naprosto právem. […] Zajímavé, že tento princip férovosti, tak přísně dodržovaný v jiných zemích, nikomu v ČR ani nepřijde na mysl.“ Jak je to doopravdy?
Absurdní anglický (ve Skotsku neplatí) zákaz fotografovat (a tedy logicky i filmovat) soudní jednání byl v Anglii zaveden v roce 1925. Důsledkem je, že media si najímají zručné hyperrealistické kreslíře. Smysl v tom žádný nevidím.
Advokátka Monica Bhogal svůj článek uzavírá: „The blanket ban that has stood since 1925 contravenes the concept of open justice and fails to take into account that television is now relied on as the source of much information.“ S tím by se měl seznámit i Jan Čulík, aby neprosazoval bigotní neinformované pitomosti. V ČR, kde je obecné právní vědomí prakticky nullové, ho každý televisní process zvyšuje.
J. B-ová v. Büroprofi
Pracovněprávní frontou nyní cloumá rozpolcenost názorů na rozsudek NS ČR J. B-ová v. Büroprofi z 7. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2362/2009. Oč jde? Ačkoliv rekapitulace je opět přebujelá, rozhodné skutkové okolnosti jsou tyto: J. B-ová s Büroprofi uzavřela konkurrenční doložku na rok s nullovou kompensací a se smluvní pokutou 6 platů. Protože kompensace je podstatnou náležitostí konkurrenční doložky, J. B-ová žalovala o 25 219 Kč s úroky z prodlení.
Okresní soud žalobkyni kompensaci přiznal; krajský soud nikoliv a NS ČR rovněž ne. Jak NS ČR odůvodnil tento svůj nespravedlivý rozsudek? Kompensace je sice podstatnou součástí náležitostí konkurrenční doložky, avšak je stíhána toliko relativní neplatností. Vzhledem k tomu, že J. B-ová trvala na tom, že konkurrenční doložka je platná, musí ji soud považovat za platnou tak, jak je, takže žalobkyni kompensace nepřísluší.
Tento právní názor je absurdní. Kdyby J. B-ová tvrdila, že konkurrenční doložka je neplatná, tak by se zbavila právního podkladu pro kompensaci. Ve skutečnosti měl soud vycházet z toho, že v § 310 odst. 1 věta první NZP: „Byla-li sjednána dohoda, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí dohody závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku,“ je tučně označená část kogentní. Pokud se strany na kompensaci nedohodly, nahrazuje plně tuto chybějící část dohody zákon.
K námitce KS: „Ustanovení § 310 odst. 1 zák. práce nemá za cíl ex lege nahrazovat chybějící část dohody – konkurenční doložky,“ dodávám, že zákonná formulace je krajně nevhodná. Jedná se o fikci dohody, kterou se suppluje chybějící skutečná. Místo toho by bylo mnohem lepší normovat přímo, že bývalému zaměstnanci přísluší tato kompensace vždy, i bez výslovné dohody.
Závěr: Konkurenční doložka byla uzavřena platně. Vzhledem k ius cogens byla její implicitní součástí kompensace v zákonné výši. Protože NS ČR žalobkyni zákonný nárok upřel, rozhodl nezákonně a protiústavně ji zbavil práva na majetek.
K tomu si dovolím spekulovat, že NS ČR (stejně jako krajský soud) nevstřebal změnu koncepce z presumpce absolutní neplatnosti na presumpci relativní neplatnosti. V dřívější koncepci bylo všechno neplatné a poškozený se musel domáhat nároků z bezdůvodného obohacení. Nyní je všechno platné a poškozený se musí domáhat spravedlivého plnění přímo ze smluvního právního poměru. To NS ČR žalobkyni upřel, protože se domníval, že když je tady neplatný právní vztah, nelze z něho požadovat plnění jím založené. Jenže v systému relativní neplatnosti mají tyto nároky podklad přímo v smluvním právním vztahu, neboť jak by mohlo být neplatné chybějící ustanovení smlouvy, nikoliv v odpovědnostním jako v systému absolutní neplatnosti.
Okresní soud žalobkyni kompensaci přiznal; krajský soud nikoliv a NS ČR rovněž ne. Jak NS ČR odůvodnil tento svůj nespravedlivý rozsudek? Kompensace je sice podstatnou součástí náležitostí konkurrenční doložky, avšak je stíhána toliko relativní neplatností. Vzhledem k tomu, že J. B-ová trvala na tom, že konkurrenční doložka je platná, musí ji soud považovat za platnou tak, jak je, takže žalobkyni kompensace nepřísluší.
Tento právní názor je absurdní. Kdyby J. B-ová tvrdila, že konkurrenční doložka je neplatná, tak by se zbavila právního podkladu pro kompensaci. Ve skutečnosti měl soud vycházet z toho, že v § 310 odst. 1 věta první NZP: „Byla-li sjednána dohoda, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí dohody závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku,“ je tučně označená část kogentní. Pokud se strany na kompensaci nedohodly, nahrazuje plně tuto chybějící část dohody zákon.
K námitce KS: „Ustanovení § 310 odst. 1 zák. práce nemá za cíl ex lege nahrazovat chybějící část dohody – konkurenční doložky,“ dodávám, že zákonná formulace je krajně nevhodná. Jedná se o fikci dohody, kterou se suppluje chybějící skutečná. Místo toho by bylo mnohem lepší normovat přímo, že bývalému zaměstnanci přísluší tato kompensace vždy, i bez výslovné dohody.
Závěr: Konkurenční doložka byla uzavřena platně. Vzhledem k ius cogens byla její implicitní součástí kompensace v zákonné výši. Protože NS ČR žalobkyni zákonný nárok upřel, rozhodl nezákonně a protiústavně ji zbavil práva na majetek.
K tomu si dovolím spekulovat, že NS ČR (stejně jako krajský soud) nevstřebal změnu koncepce z presumpce absolutní neplatnosti na presumpci relativní neplatnosti. V dřívější koncepci bylo všechno neplatné a poškozený se musel domáhat nároků z bezdůvodného obohacení. Nyní je všechno platné a poškozený se musí domáhat spravedlivého plnění přímo ze smluvního právního poměru. To NS ČR žalobkyni upřel, protože se domníval, že když je tady neplatný právní vztah, nelze z něho požadovat plnění jím založené. Jenže v systému relativní neplatnosti mají tyto nároky podklad přímo v smluvním právním vztahu, neboť jak by mohlo být neplatné chybějící ustanovení smlouvy, nikoliv v odpovědnostním jako v systému absolutní neplatnosti.
8. října 2010
Role obhajoby podle Borise Cveka
Uvedl: „Obhajoba měla být postavena na kajícnosti a na plném uznání a pochopení zrůdnosti takového skutku.“ Vyšinskij hadr.
Paranoia a zmatení hodnot je zřejmě všeobecné. Boris Cvek dále napsal: „Oproti těm lidem, kteří chtěli zavraždit Natálku, je Kajínek (a to říkám jako člověk, který si nepřeje revizi jeho procesu) slušný člověk.“ Kajínek byl odsouzen za nájemnou vraždu 2 lidí a pokus třetí. Jak může být slušnější dvojnásobný nájemný vrah než lidé, kteří se o vraždu toliko pokusili? To je totální zmatení hodnot.
Update: Protože Věra Tydlitátová neumí řádně označit citaci, mylně jsem Cvekův stalinský výrok přisoudil jí. Za tuto mýlku se jí omlouvám.
Paranoia a zmatení hodnot je zřejmě všeobecné. Boris Cvek dále napsal: „Oproti těm lidem, kteří chtěli zavraždit Natálku, je Kajínek (a to říkám jako člověk, který si nepřeje revizi jeho procesu) slušný člověk.“ Kajínek byl odsouzen za nájemnou vraždu 2 lidí a pokus třetí. Jak může být slušnější dvojnásobný nájemný vrah než lidé, kteří se o vraždu toliko pokusili? To je totální zmatení hodnot.
Update: Protože Věra Tydlitátová neumí řádně označit citaci, mylně jsem Cvekův stalinský výrok přisoudil jí. Za tuto mýlku se jí omlouvám.
Neuvěřitelné bláboly
Jakýsi policejní úředník do interního materiálu napsal: „Vazba Pechan a advokát Tomáš Sokol, kdy oba mají být Židé, informace o jejich podpoře financování společnosti Charouze - bývalého automobilového závodníka, dnes podnikatel.“
Nechme stranou, co si o těchto osobních údajích myslí Sokol. Zaujaly mne tyto paranoidní reakce: „použité označení je v podstatě významovou a výrazovou zkratkou, aby pisatel nemusel složitými opisy charakterizovat negativní vlastnosti sledovaných osob. Svědčí to nejen o Sokolově antisemitismu, ale především o Kubiceho antisemitismu (jeho zažrané mentální stereotypy).“ a rovněž: „Pokud se o nás někdo zmiňuje pejorativně, nelichotivě a se zjevným despektem (byť způsobem neveřejným ve zprávě označené stupněm utajení – což je v Česku zárukou spolehlivého zveřejnění), můžeme to považovat minimálně za rozpor s požadavkem na zachování lidské důstojnosti. To platí jak o Kubicem, pro kterého pojem „žid“ rovná se KZO (za bolševika zhusta používaný terminus technicus – kriminálně závadná osoba – eo ipso „politisch verdächtig“)“
Situační zpráva není žádná analysa. Shrnuje pouze fakta a nemá žádné složité výkladové zkratky, např. Žid = komplexní negativní vlastnost. Navíc policejní analysa není essay, takže není psána, aby ji čtenář musel složitě dešifrovat.
Představa, že v policejním jargonu je „žid“ zkratka za „kriminálně závadná osoba“, je čistá paranoia. Předně, v policejním jargonu se říká „závadová osoba“. Adverbiale tam není, je zbytečné. Logika toho, proč by k tomuto pojmu bylo zaváděno ještě kryptické a politicky citlivé synonym „žid“, mi uniká. Navíc Gvodrazka s bohorovným klidem přehlédl, že se v policejní zprávě nehovoří o náboženství (tj. „žid“), nýbrž o ethnicitě (tj. „Žid“).
Nechme stranou, co si o těchto osobních údajích myslí Sokol. Zaujaly mne tyto paranoidní reakce: „použité označení je v podstatě významovou a výrazovou zkratkou, aby pisatel nemusel složitými opisy charakterizovat negativní vlastnosti sledovaných osob. Svědčí to nejen o Sokolově antisemitismu, ale především o Kubiceho antisemitismu (jeho zažrané mentální stereotypy).“ a rovněž: „Pokud se o nás někdo zmiňuje pejorativně, nelichotivě a se zjevným despektem (byť způsobem neveřejným ve zprávě označené stupněm utajení – což je v Česku zárukou spolehlivého zveřejnění), můžeme to považovat minimálně za rozpor s požadavkem na zachování lidské důstojnosti. To platí jak o Kubicem, pro kterého pojem „žid“ rovná se KZO (za bolševika zhusta používaný terminus technicus – kriminálně závadná osoba – eo ipso „politisch verdächtig“)“
Situační zpráva není žádná analysa. Shrnuje pouze fakta a nemá žádné složité výkladové zkratky, např. Žid = komplexní negativní vlastnost. Navíc policejní analysa není essay, takže není psána, aby ji čtenář musel složitě dešifrovat.
Představa, že v policejním jargonu je „žid“ zkratka za „kriminálně závadná osoba“, je čistá paranoia. Předně, v policejním jargonu se říká „závadová osoba“. Adverbiale tam není, je zbytečné. Logika toho, proč by k tomuto pojmu bylo zaváděno ještě kryptické a politicky citlivé synonym „žid“, mi uniká. Navíc Gvodrazka s bohorovným klidem přehlédl, že se v policejní zprávě nehovoří o náboženství (tj. „žid“), nýbrž o ethnicitě (tj. „Žid“).
Jak policie pošlápává lidská práva
Jakub Moc informoval o tom, že naše úžasná policie obvinila 3 lidi z porušení § 403 NTZ: „Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let,“ neboť na „středečním mítinku Dělnické strany sociální spravedlnosti v Mostě. Na místo dorazili s vlajkou předchůdkyně této strany, zakázané Dělnické strany. Dělnická strana byla zakázána, trestné je proto používat i její vlajku a symboly.“
Když něco podobného člověk čte, tak ho napadá jediné možné řešení: Odebrat „policejnímu orgánu“ pravomoc zahajovat trestní stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu a svěřit ji státnímu zástupci. Ten by snad věděl, že
Když něco podobného člověk čte, tak ho napadá jediné možné řešení: Odebrat „policejnímu orgánu“ pravomoc zahajovat trestní stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu a svěřit ji státnímu zástupci. Ten by snad věděl, že
- Dělnická strana nebyla zakázána. NSS rozhodl: „Politická strana Dělnická strana se rozpouští.“ Jen blbec si to „překládá“ jako „se zakazuje“.
- Zakázané jsou symboly propagující protiprávní hnutí, nikoliv symboly DS per se.
5. října 2010
Další layout
Musím říci, že mi došla trpělivost s layoutem StitchPress, který byl z WordPressu na Blogger portován jen velice nekvalitně. Proto jsem po vzoru DS přešel na skin Tekka, od něhož si slibuji nativní CSS pro Blogger. Grafický návrh StitchPress je mnohem lepší, takže bych ho chtěl časem přenést do skinu Tekka.
Této příležitosti využívám k odstranění pokrytectví, že LW je kollaborativní blog, ačkoliv sem skoro nikdo nepíše. Vyhlašuji proto povinnost každého z autorů přispět v kalendářním měsíci alespoň jedním článkem pod sankcí vymazání ze seznamu.
Pro koho by tato povinnost byla příliš tíživá, nabízím mu po vzoru Jiného práva na LW možnost přispívat jako host nebo hostka, kdy dostane login a heslo k tomuto účtu. Vzhledem k tomu, že host má právo editovat i mazat příspěvky všech ostatních hostů, platí tato nabídka jen pro bývalé autory LW nebo lidi, které znám osobně. Host nebo hostka má navíc povinnost nadpis svého článku začít svým jménem nebo přezdívku. Vzor je: „Jméno: Název“.
Této příležitosti využívám k odstranění pokrytectví, že LW je kollaborativní blog, ačkoliv sem skoro nikdo nepíše. Vyhlašuji proto povinnost každého z autorů přispět v kalendářním měsíci alespoň jedním článkem pod sankcí vymazání ze seznamu.
Pro koho by tato povinnost byla příliš tíživá, nabízím mu po vzoru Jiného práva na LW možnost přispívat jako host nebo hostka, kdy dostane login a heslo k tomuto účtu. Vzhledem k tomu, že host má právo editovat i mazat příspěvky všech ostatních hostů, platí tato nabídka jen pro bývalé autory LW nebo lidi, které znám osobně. Host nebo hostka má navíc povinnost nadpis svého článku začít svým jménem nebo přezdívku. Vzor je: „Jméno: Název“.
4. října 2010
Antifa a Národní odpor ruku v ruce
Unikátní jev se podařil Tomáši Pecinovi: Ten samý text zveřejnila zároveň Antifa (byť ta s redakční douškou) a zároveň Národní odpor.
3. října 2010
Konverse a cizí kutura
Článek je mnohem širší a "II. choroba" mi přijde málo rozšířená, ale tohle je zajímavé:
Vzdání se české muslimské identity. To se týká nás všech, i když se to u našich sester projevuje těžším průběhem. Možná to souvisí s jakýmsi dějinným extremizmem českého národa, který je již nějakou dobu zvyklý měnit strany a názory ode zdi ke zdi. Choroba má několik fází: 1. člověk, který v Česku přijme islám, se začne vymezovat vůči svému nemuslimskému okolí, odcizí se své české apod. identitě, začne se jinak oblékat, používat v hovoru bezúčelně cizí výrazy, změní si jméno ne třeba na Zejneb (nebo Zajnab, s hezkým českým "j") ale na Zaynab, hlavně aby se to cize psalo... 2. chytí se některých muslimů-cizinců a začne se asimilovat s kulturou někoho jemu blízkého, jako manžela/ky apod. nebo jen kamarádů atd. - ze zemí jako Pákistán, Egypt, KSA, Alžír... 3. procitne a zjistí, že v novém prostředí není brán jako cizí ale že je za exota a blázna. 4. odejde od muslimů, někdy i od islámu, někdy se dokonce postaví proti němu.
Tato choroba má tendenci zveličovat existující rozdíly mezi muslimskou společností a českou nemuslimskou společností, má tendenci vyhledávat a budovat další rozdily, lpět na malickostech, být puntičkářský. Vydávat vše, co činí jiní muslimové za správné, i když to tak dle islámu není, kritizovat nemuslimy i tam, kde to není na místě a přehlížet chyby muslimů, i když se to nemá. Je to choroba uzavřených lidí, kteří odmítají i to dobré, co je ve zdejší nemuslimské společnosti.
Proč se někdo nakazí takovouto chorobou? Protože nepřijme Islám a nehledá Islám, ale chce uniknout ze společnosti, o které zprvu sice pozná, že není na pravdě, ale pak přijme cizí identitu, cizí život, cizí řešení a cizí prřítup místo svého. Přijme cizí pseudoislám. Protože je jen jediný pravý Islám, tak někdo, kdo přijme pseudoislám jen vyměnil jednu lež za druhou, načež nutně musí přijít do stádia skepse a k odmítnutí. Nakonec je mu milejší vlastní lež, ve které vyrostl, než lež cizí, ke které se dostal.
Lék na tuto chorobu je nepodlehnout tlaku okolí, které muslima ostrakizuje a odmitá: nemuslimské protože je muslim a muslimské-cizinecké, ktere ho odmitá proto, ze je místní. Pokud tomuto někdo podlehne, pak hrozí, že místo toho, aby budoval islámskou mysl v českém prostredi a vedl další lidi k poznání Islámu, tj. byl spojnicí, průnikem, tak se stane někým, koho zavrhli úplně všichni. Jak si vůbec vážit někoho, kdo si neváží ani sám sebe?
Křesťanská výchova v praxi
Cynik informoval o nejnovějším skandálu ministerstva školství. Protože ani on, ani Lidové noviny nebyly schopny k tomu dát podstatnější informace, udělal jsem tuto základní journalistickou práci za ně.
Příručka je k disposici na webu Etického fóra České republiky. To, přes svůj honosný název, nikde nepřiznává, že jde o nátlakový katholický spolek. Těžko říci, jaký světový názor má Robert Roche Olivar, ale Ladislav Lencz je fanatický katholík. Na p. 48 III. části příručky se doslova píše:
Příručka je k disposici na webu Etického fóra České republiky. To, přes svůj honosný název, nikde nepřiznává, že jde o nátlakový katholický spolek. Těžko říci, jaký světový názor má Robert Roche Olivar, ale Ladislav Lencz je fanatický katholík. Na p. 48 III. části příručky se doslova píše:
„Takové prožívání sexuality je předpokladem harmonických vztahů k ostatním lidem i vnitřní integrity člověka. Taková sexualita vylučuje:Export křesťanské ethiky podporuje kathedra křesťanské výchovy CMTF UP a rozbor celé záležitosti z atheistických posic za nás již dávno učinil Milan Valach: „Proč je sex nečistý, když nás k němu vybavil bůh všemi patřičnými orgány a potěšením, které nám přináší? Já jsem si vždy myslel, že důležitá je láska, nikoliv občas formální akt svatby. Asi jsem se mýlil.“
- Předmanželský a mimomanželský sexuální život.
- Prostituci, autoerotiku a homosexualitu.
- Nekoitální sex (petting, netting).
- Sexuální zneužívání a násilí, zvláště zneužívání dětí a mladistvých.
- Úchylné formy sexuálního vyžívání se.
- Využívání produktů „sexuálního průmyslu“ (pornografie, různé formy zábavy spojené se sexuálním drážděním, „erotický telefon“).
- Oddávání se sexuálním představám a touhám po „zakázaném ovoci“ (každá představa má tendenci k realizaci).“
Ad usum madame Tydlitátové
motto: „Povídají si vězni. „Kolik jsi dostal?“ „Pět.“ „Za co?“ „Za nic.“ „Co povídáš, za nic se dává patnáct.““
Dnes už žijeme v mnohem civilisovanějším státě. Česká republika dává za nic 5 až 7 let: „Tímto výrokem se Dupová podle orgánů činných v trestním řízení dopustila trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 TrZ, za což ji hrozí jeden rok až pět let vězení. Protože je souběžně stíhána za lepení samolepek (což je závažnější zločin s trestní sazbou od tří do osmi let), lze očekávat, že jí soudy uloží souhrnný trest mezi pěti a sedmi lety.“
Takže madame Tydlitátovou můžeme uklidnit: Naše myšlenková policie nespí, ale bdí.
Updated.
Dnes už žijeme v mnohem civilisovanějším státě. Česká republika dává za nic 5 až 7 let: „Tímto výrokem se Dupová podle orgánů činných v trestním řízení dopustila trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 TrZ, za což ji hrozí jeden rok až pět let vězení. Protože je souběžně stíhána za lepení samolepek (což je závažnější zločin s trestní sazbou od tří do osmi let), lze očekávat, že jí soudy uloží souhrnný trest mezi pěti a sedmi lety.“
Takže madame Tydlitátovou můžeme uklidnit: Naše myšlenková policie nespí, ale bdí.
Updated.
2. října 2010
Gándhí o sionismu
Dnes je výročí narození Móhandáse Karamčanda Gándhího (मोहनदास करमचन्द गांधी; 2. října 1869, Pórbandar, Kathiawar Agency, Britská Indie – 30. ledna 1948, Nové Dillí, Indie). Připomeňme si, co řekl o sionismu:
But my sympathy does not blind me to the requirements of justice. The cry for the national home for the Jews does not make much appeal to me. The sanction for it is sought in the Bible and the tenacity with which the Jews have hankered after return to Palestine. Why should they not, like other peoples of the earth, make that country their home where they are born and where they earn their livelihood?
Palestine belongs to the Arabs in the same sense that England belongs to the English or France to the French. It is wrong and in-human to impose the Jews on the Arabs. What is going on in Palestine today cannot be justified by any moral code of conduct. The mandates have no sanction but that of the last war. Surely it would be a crime against humanity to reduce the proud Arabs so that Palestine can be restored to the Jews partly or wholly as their national home.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)