Trestní příkaz pro Vladimíra Stworu

via Kapitán. To skandální rozhodnutí se čekalo, a protože Stwora není známý neonacista, tak to dostal jen podmíněně. Jinak je tato záležitost pěkným vysvědčením o kvalitě českého law in action. Předně si Stwora z neznámého důvodu plete žalobu a obžalobu, ačkoliv se zde nejedná o občanskoprávní řízení, takže o žádné žalobě nemůže být ani řeči.

Na celé věci je fascinující formální i materiální stránka. Vzhledem k tomu, že k trestnému činu došlo v cizině, Ondřej Šmelhaus, okresní státní zástupce Prahy–Západ se měl namáhat odůvodnit svou příslušnost. Vzhledem k tomu, že trestný čin rouhání podle § 261a TZ není uveden v seznamu § 19 TZ (princip universality), je podmínkou trestnosti rouhání spáchaného v cizině, aby se ho dopustil český občan. S tím se ani obžaloba, ani rozhodnutí ani slovem nevypořádává.

Podle § 314f odst. 1 TŘ není součástí trestního příkazu odůvodnění. Pro odsouzeného tak zůstává mystériem, kterém tvrzením obžaloby a kterým tvrzením obhajoby soud uvěřil, nebo neuvěřil a proč. Další důvod proto, aby tento skandální právní institut z českého právního řádu vypadl.

Co do podstaty, nyní víme, že psát jakkoli antisemitské články není trestné (obžaloba, p. 2). Trestné je zejména zpochybňovat článek víry o existenci plynových komor (ibid.) a odvozeně též počet obětí, i když to součástí skutkové podstaty nebylo (obžaloba, p. 1). Nepřímo je tak zakázáno označovat vyjmenovaných 6 táborů smrti (1. Chełmno (Kulmhof), 2. Auschwitz (Oświęcim, Osvětim), 3. Majdanek, 4. Bełżec, 5. Sobibór, 6. Treblinka) za pouhé koncentrační tábory a holocaust jako podvod.