Jak to bylo se špenátem?

aneb pro Wikipedie není pouhé místo pro opisování pochybných autorit.

Mormegil napsal: „Jenže pokud by ve Wikipedii byla napsána stará informace o obsahu železa ve špenátu, nelze ji upravit s tím, že „podle mého názoru je to nějaký nesmysl“. Ba dokonce ani tak, že bych si doma provedl chemickou analýzu a řekl „mě to ovšem vyšlo úplně jinak“. Takové objevy patří do Nature, ne do Wikipedie. Ve Wikipedii můžete říct, že „třebaže se na základě tvrzení vědců X, Y, Z dlouho věřilo, že špenát má vysoký obsah železa, opakované výzkumy provedené v roce N týmem vědců z univerzity AB prokázaly, že se jednalo o omyl“. NIKOLI „ačkoli si všichni myslí, že ve špenátu je železo, a dokládají to Pepkem Námořníkem, je přece úplně jasné, že to tak není“. Pokud taková informace v žádné „knize“ nevyšla (abyste ji odtud mohl „opsat“), pak do Wikipedie nepatří, ať už je to encyklopedická práce či nikoli.“

Zřejmě asi neví, jak to s tím špenátem bylo, ačkoliv o tom plácá. Chemická analysa v druhé polovině 19. století umožňovala poměrně přesně zjistit obsah jakéhokoliv kovu v kterékoliv rostlině. Tak se i vědělo, kolik je železa ve španátu. Protože to bylo zanedbatelná a nezajímavá informace, nebyla předmětem všeobecné pozornosti. Proto se i stalo, že v rámci opisování údajů z jedné knihy do druhé byla ve 20. letech omylem posunuta desetinná čárka o řád nahoru. Nejprve to pozornost nevzbudilo. Pak si toho někdo všiml a aniž by údaje ověřoval (protože ve všech dostupných textech byly stejné), rozšířil v všeobecnou známost tvrzení, že špenát je bohatý na železo. Nikoho to 60 let nenapadlo ověřovat, až se konečně našel někdo, kdo tuto prastarou chybu vyvrátil.

A nyní přichází Mormegil, který nám tvrdí, že ve Wikipedii by nesměl být uveden správný údaj, pokud by to nevyšlo v Nature. Nuže, Mormegile, mohl. Stačilo by pohodlně odkázat na staré knihy, které vyšly před oním opisovačským omylem. Stačí jen trochu přemýšlet a snažit se dopátrat pravdy. Nikoliv jen bezmyšlenkovitě opisovat.

Svou úvahu Mormegil uzavírá: „Zmoci jste se na takovou operaci měl hlavně vy, jakožto propagátor tak výstředního názoru, a přesto jste jako jedinou argumentaci byl schopen tvrdit, že to je „samozřejmě stejně špatně“.“ Blahopřeji Mormegilovi, že se nikdy nespletl a přeji mu, aby mu neomylnost zůstala i nadále. Třeba trumfne i papeže. Ten si také popletl Jana Nepomuckého s Johanem z Pomuku, ačkoliv i zde pohodlně stačilo oprášit staré listiny, jako to učinili moderní historici.

Potom by mne nemohl parafrasovat tak ubohým způsobem, jako je: „je přece úplně jasné, že to tak není“, ačkoliv má argumentace pro přepis حزب الله‬ jako Hizballah zněla: poslední písmeno je tá marbúta. A „argumentace“ mých opponentů byla: „Co to je?“