Válka mezi paleokonservativci a neokonservativci

Článek Adama B. Bartoše Věční petenti ve službách pana Vaňka vyvolal u Pravdy a lásky nepředstavitelnou zuřivost. Nechápal jsem proč, ale teprve odsudek Romana Jocha mi to osvětlil. Seznamy! Taková drzost! Joch píše: „Sestavovat seznamy osob! Zbláznil ses?“ Ano, Bartoš se dočista zbláznil, protože po takovém článku si před ním odplivne i jeho vlastní pes.

Ačkoliv mi neokonservativci v podání Mirka Topolánka byli docela sympathičtí, jejich lísání k moci s cílem být za každou cenu součástí establishmentu, je odporné. A k tomu ta rusofobní paranoia. Vše, co prospívá Moskvě, je nutno zdeptat – уничтожить.

Tak já vám něco řeknu, pánové rusobové: Válka v jižní Osetii byla hnusná gruzínská aggresse a Saakašvili je sprostý vrah. Rusko udělalo to, co měl udělat každý slušný stát.

Římskokatholické padělky

Ve své cestě za uchopením moci nad celou Církví si Řím vypomáhal mj. i padělky. Není vyloučeno, že někteří papežové, kteří jimi argumentovali, věřili v jejich pravost. Jak je to potom ovšem s jejich neomylností, to by nám musel vysvětlit nějaký vatikánský právník.

První z těchto falsifikátů je tzv. Konstantinova donace. Vznikla snad jako podpůrný argument pro papeže Štěpána II. (752-757) vůči Pipinu III. Krátkému (752-768), který mu přislíbil území (budoucí Papežský stát), zabrané Langobardy Byzantincům. Obsahem padělku je fiktivní věnování celé řady území (v Judei, Řecku atd. + město Řím) císařem Konstantinem I. Velikým (306-337) papeži Silvestru I. (314-335) jako dar za poučení o křesťanství, pokřtění a zázračné vyléčení z malomocenství. Císař se pak odstěhoval do Konstantinopole, aby papežově vládě na Západě nepřekážel. Autor padělku je neznámý, nejpravděpodobněji to byl nějaký Frank.

První možné využití Donace jako argumentu byla výzva papeže Hadriána I. (772-795), když napomínal Karla Velikého(768-814, od r. 800 císař), aby následoval příkladu Konstantinova a obohatil římskou církev. První, kdo ji prokazatelně použil při nárokování nadvlády nad celou církví, byl papež Lev IX.(1049-1054) v dopise konstantinopolskému patriarchovi Michaelu Cærulariovi(1043-1059). Tedy mimo jiné na základě tohoto falešného dokumentu (který Cærularius po právu odmítl) došlo k odtržení Říma a latinských biskupů od jediné svaté katholické a apoštolské církve. Za falešnou ji považoval už v 15, stol. Mikuláš Kusánský(1401-1464) a kněz Lorenzo Valla(1406-1457), ale universálně byla nepravost Donace akceptována až v 17. stol.

Konstantinova donace byla později zahrnuta do souboru dalších falsifikátů, tzv. Falešné neboli Pseudoisidorovy dekretálie. Je to rozsáhlý soubor falešných papežských dopisů, přidaných ke starší sbírce authentické (tzv. Hispana Gallica Augustodunensis), dále zákony franckých vládců, kánony a pojednání o prvotní církvi. Soubor sestavil fiktivní author Isidor Mercator - pozor, nezaměňovat se sv. Isidorem Sevilským(56O-636) - jedná se ale velmi pravděpodobně o kollektivní dílo, které vzniklo snad v oblasti Remeše, zřejmě mezi lety 847-852, možná přímo v okolí arcibiskupa Hinkmara(845-882). Typicky propagandistická směs lží a pravd měla za účel vytvořit základy politických a majetkových práv episkopátu. Zároveň je patrná animosita vůči arcibiskupům a metropolitům. Papežové později (v boji o investituru) využili Dekretálie ke zdůvodnění vlastních nároků. A byl to opět v 15. stol. Mikuláš Kusánský, který si všiml některých bizzarních anachronismů a vyjádřil pochyby o pravosti Dekretálií. Od 19. stol. není pochyb o tom, že se jedná o podvrh.

Renée Martel - Viens changer ma vie

Paroles.

Jak se wikipedií šíří pitomosti

Kapitán ve svém pajánu na spiklenecké theorie použil nesmyslný tvar *qui bono. Zajímalo mne, kde ho vzal. Pravděpodobně na wiki, kam tento tvar zavlekl Jiří Janíček z německé jazykové verse. Do ní se dostal obvyklou cestou: Tuto pseudoinformaci tam vložil jakýsi Allegoriovič. Barbatus měl o ní pochybnosti, ale na základě wiki zdvořilosti ji neodstranil, jen zpochybnil.

Zajímavé je, že v anglické versi je správně uvedeno: „Qui bono (literally "who with good") is a common nonsensical Dog Latin misrendering.“ Není totiž jediného důvodu, proč by latina neměla vždy rozlišovat mezi cui [kují] – komu a qui [kví] – který. Proto je tato frase správně Cui bono? tedy Komu dobré? A pro všechny uživatele wiki je to poučení, že česká i německá verse jsou zcela nespolehlivé, na rozdíl od anglické.

Zase neposkvrněné početí

Problém militantních atheistů jako je Kapitán nebo Filip Tvrdý je v tom, že bojují se slaměnými panáky. Z nějakého neznámého důvodu je fascinuje zrození Panny Marie. Jenže na souloži sv. Jáchyma a sv. Anny nebylo nic zvláštního. Zvláštní byl pouze výsledek: z Boží milosti na rozdíl od ostatních lidí nebyla jejich dcera Marie při inkarnaci duše zatížena dědičným hříchem.

Chápu, že pro většinu atheistů je seznamování se s křesťanskými dogmaty utrpení, které jim nic nepřináší. Jenže pak holt nemohou s křesťany polemisovat, protože utrží leda ostudu. Domnívám se, že všem těm Kapitánům ve skutečnosti jde o panenské početí Ježíše Krista. Jenže tam není to slovo, které je tolik fascinuje: neposkvrněné. Ježíš jako Bůh samozřejmě dědičným hříchem zatížen nebyl z povahy věci. Na druhé straně, ani křesťané by neměli fušovat do věcí, kterým nerozumí. I kdyby Marie byla hermafrodit, samooplození je u vyšších živočichů vyloučeno, protože není možné mít zároveň funkční varlata i vaječníky.

Updated.

Hopsa pacholátka

Brusel ochránil svobodu projevu

Dobrá zpráva z Bruselu: „Evropská komise odmítla výzvu České republiky a dalších pěti členských států Evropské unie, aby urychleně připravila celoevropský zákaz popírání zločinů komunismu. Zdůvodnila to tím, že pro danou legislativní iniciativu nejsou v současnosti potřebné podmínky.“

Neuvěřitelně tristní je úroveň české politiky. Schwarzenberg přiznal, že to bylo od počátku pouhé plácnutí do vody: „Někdy člověk musí dělat i kroky, které spíše patří do demonstrativní roviny. Aby se něco pohnulo. Jak iniciativa dopadne, bylo jasné předem. Gesto mělo za cíl především připomenout, že na oběti komunistické totality se v Evropě často zapomíná.“ S lidskou svobodou se nezahrává, pane Schwarzenbergu.

Ringier v. Březina

Ústavní soud vydal usnesení, jímž odmítl ústavní stížnost společnosti Ringier ve věci konfliktu práva na soukromí a svobody projevu: usnesení ÚS Ringier v. Březina z 25. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 468/03, NALUS: 68285. Kromě „bleskové“ rychlosti ani rozhodnutí samotné není příliš kvalitní:

Z odůvodnění rozhodnutí soudů všech instancí je zřejmé, že obecné soudy si při projednávání posuzované věci byly vědomy konfliktu ústavně zaručených práv dle čl. 15 odst. 2 a čl. 17 s právem dle čl. 10 Listiny, zabývaly se možným omezením těchto práv (a to i ve vazbě na právní normy podústavní tato základní práva provádějící, tedy na příslušná ustanovení občanského zákoníku a trestního zákona). Důvodem ingerence Ústavního soudu by proto za této situace bylo pouze nedůvodné (svévolné) upřednostnění jednoho základního práva na úkor druhého; zasáhnout by Ústavní soud musel i tehdy, pokud by se obecné soudy dopustily omylu při hodnocení významu základního práva nebo svobody. Obdobnou metodu přezkumu ostatně používá i ESLP (srov. např. věc White proti Švédsku, 2006).

Ústavní soud v projednávané věci uzavírá, že neshledal závěry učiněné v napadených rozhodnutích jako závěry jednostranně upřednostňující jedno z dotčených základních práv, tj. obecné soudy při interpretaci mezí přiměřené kritiky nedaly neoprávněně přednost ochraně osobnostních práv před ochranou práva na svobodu projevu. Závěry plynoucí z hodnocení okolností konkrétního případu odrážející se v posouzení střetu dvou základních práv, tak jak jsou zřejmé z přijatých rozhodnutí, je třeba považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, do kterého nemůže Ústavní soud zasahovat, neboť by tím zasahoval do pravomoci obecných soudů.

Rozhodnutí lze srovnat s rozsudkem v prakticky identické věci: Hustler Magazine v. Falwell, 485 US 46 (1988). SCOTUS měl rozhodování usnadněno tím, že v USA neházejí různé škodní nároky do jednoho pytle. Falwell žaloval tři:

1. neoprávněný zásah do soukromí,
2. nactiutrhání a
3. úmyslné způsobení citové újmy.

Zásah do soukromí byl natolik zjevný, že soudce nařídil porotě verdikt. Žaloba o nactiutrhání byla zamítnuta, protože parodie neobsahuje žádná fakta, tedy ani lži. Sporné bylo toliko úmyslné způsobení citové újmy. SCOTUS úmyslné způsobení citové újmy nepřiznal, protože Falwell byl veřejnou osobou:

In order to protect the free flow of ideas and opinions on matters of public interest and concern, the First and Fourteenth Amendments prohibit public figures and public officials from recovering damages for the tort of intentional infliction of emotional distress by reason of the publication of a caricature such as the ad parody at issue without showing in addition that the publication contains a false statement of fact which was made with "actual malice," i. e., with knowledge that the statement was false or with reckless disregard as to whether or not it was true.

Shození (whistleblowing)

S nynější affairou, jejímž protagonistou je Libor Michálek, do ČR plnou vahou vtrhl kalvinistický koncept whistleblowingu. Domnívám se, že v rámci jeho akulturace bychom ho měli i česky pojmenovat. Navrhuji neologism shození a whistleblowera překládat jako shazovač.

Prvním příkladem právního předpisu chránícího shazovače je Lloyd-La Follette Act (1912). Celá serie právních předpisů byla přijata v 70. letech. V ČR je pravním vacuum. Jasnou řečí mluví toliko trestní zákoník: neoznámení trestného činu (§ 168 TZ 1961, § 368 NTZ). Na rozdíl od § 168 odst. 2 TZ 1961 již NTZ nestanoví tvrdou oznamovací povinnost udat svého blízkého, pokud se dopustil vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93), teroristického útoku (§ 95), záškodnictví (§ 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105 odst. 2, 3 a 4), účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 2 a 3 nebo genocidia (§ 259). Na druhou stranu, NTZ okruh zločinů, kde je povinnost udat, podstatně rozšiřuje:

TZ 1961

NTZ

trestný čin vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93), teroristického útoku (§ 95), záškodnictví (§ 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105 odst. 2, 3 a 4), ohrožení utajované informace (§ 106 a 107), porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi (§ 124a,124b,124c), porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (§ 124d, 124e, 124f), padělání a pozměňování peněz (§ 140), porušování mezinárodních sankcí (§ 171e), neoprávněného nakládání s osobními údaji (§ 178 odst. 3), účasti na zločinném spolčení (§ 163a odst. 2 a 3), obecného ohrožení podle § 179, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla podle § 180a, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 180c odst. 2, týrání svěřené osoby (§ 215), vraždy (§ 219), genocidia (§ 259) nebo používání zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 262)

trestný čin vraždy (§ 140), těžkého ublížení na zdraví (§ 145), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení (§ 149), obchodování s lidmi (§ 168), zbavení osobní svobody (§ 170), braní rukojmí (§ 174), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193), týrání svěřené osoby (§ 198), padělání a pozměnění peněz (§ 233), neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku (§ 234), neoprávněné výroby peněz (§ 237), porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 262), porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 263), provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence (§ 265), porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem (§ 266), obecného ohrožení (§ 272), vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků (§ 280), nedovolené výroby a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky (§ 281), nedovolené výroby a držení jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu (§ 282), získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny (§ 292), vlastizrady (§ 309), rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312), sabotáže (§ 314), vyzvědačství (§ 316), ohrožení utajované informace (§ 317), válečné zrady (§ 320), přijetí úplatku (§ 331), podplacení (§ 332), účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 2 a 3, genocidia (§ 400), útoku proti lidskosti (§ 401), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402), přípravy útočné války (§ 406), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 411), válečné krutosti (§ 412), perzekuce obyvatelstva (§ 413), plenění v prostoru válečných operací (§ 414) nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle § 415 odst. 3

Problém shazování je závažná morální otázka. V české mentalitě, která je svým původem katholická, je udavačství morálně nepřijatelné. A shazování je jen mírnější varianta téhož. Zeptal jsem se jednoho člověka, jehož morální názory vždy beru v potaz, protože je osvědčil svým vlastním životem. Podle jeho názoru má člověk ve vrcholné funkci (a nejen tam, samozřejmě) odolat pokušení sám – na vršku vždy fouká. Od toho je placen. Snaha za každou cenu potrestat pokušitele shozením je mravně pochybná a zavání vigilantismem.

Updated.

Na okraj Pravdy a lásky

Článek Adama B. Bartoše byl velkým zklamáním. Proto již dlouho uvažuji o vlastním analytickém článku o Pravdě a lásce. Nicméně teď bych se chtěl zamyslet nad jedním aspektem. Ivana Haslingerová napsala informativní článek o nedávné konferenci DOST. Protože v něm umanutě zopakovala pomluvu Věry Tydlitátové: „Při poslechu jejich přednášek se dokonce zdálo, že je řada vyjádření paní Tydlitátové a podobných krvežíznivých dam, které si přály naložit s nimi jako za inkvizice s čarodějnicemi, povzbudily k ještě většímu úsilí,“ ta reagovala hned 2 články: 1 a 2. To by zajímavé nebylo, ale za pozornost stojí Tydlitátové distance od pojmu Pravda a láska: „Možná patřím k lidem, pro které slova pravda a láska mají obsah a smysl. Proto asi nechápu lžinenávistníky, kteří si říkají “pravice” a pomocí nenávistných kampaní jako vystřižených z komunistické propagandy si udržují sektářský pocit vlastní dokonalosti.“

Fascisté (= odpůrci Svobody) kolem Věry Tydlitátové (František Kostlán, Ondřej Wolf & Martin Šimsa) patří k Pravdě a lásce jen volněji. Nicméně sdílejí s ní antinominalistickou fetišisaci Slova a převahu Slova nad Činem; resp. přesněji řečeno, již samotné Slovo je pro ně Činem. O Slovu se tak v pojetí Pravdy a lásky nežertuje, a proto jsou tak nesmírně pohoršeni z toho, že Bohumil Doležal vtipně označil politickou skupinu kolem Václava Havla jako Pravdu a lásku. Pro každého antinominalistu je totiž kreativní pojmenování sacrilegium, neodpustitelný zločin.

A proč je tedy pojmenování Pravdy a lásky „nesprávné“? Protože Pravda a láska ví, že se její činností Pravda ani Láska nevyčerpává. A metonymie je pro antinominalisty přípustná toliko v deskripci, nikoliv v pojmenování. Pojmy jsou od Boha a žádný smrtelník nemá oprávnění je vytvářet. Když Elie Wiesel vytvořil pojem holocaust a Claude Lanzmann šoa, promluvil jejich ústy samotný Bůh.

Pugačev v kovové kleci

Obrázek. Další příklady ruské orientální krutosti. Stěnka Razin – “The brutality of the repressions by far exceeded the atrocities committed by the insurgents. The tsar’s troops mutilated the rebels’ bodies and displayed them in public to serve as a warning to potential dissenters.”

150 let špíny (1648–1800)

Vodník ve svém primitivním odsudku Západu je jako obvykle na štíru s fakty. Jenže jeho fakta absolutně nezajímají: Západ je špatný z povahy věci a tedy nutně i špinavý. Co na tom, že si tuto představu vycucal z prstu.

Předně, vznik středověku nebyl nějaká totální annihilace Římanů v nejlepších ruských tradicích. Ve skutečnosti se jen zhroutila římská moc; Římané v provinciích i Itálii zůstali a žili si po svém, pokud si to dokázali zajistit, a to včetně veřejných lázní.

První krisi hygieny přinesl vznik vrcholného středověku, gothiky. Ve všeobecném dostatku bylo lidí moc a vykáceli si všechny do té doby volně dostupné lesy. Dříví na topení začal být nedostatek, bylo drahé a nemohlo se používat na postradatelné věci. Další příčinou byla náhrada vlněných oděvů lněnými, které byly lacinější a bylo je mnohem snažší prát. Nicméně koupání bylo stále běžné, jak dokládají četné illustrace.

Konec lazeben a lazebnic přineslo nejhorších sto let lidských dějin: 1550–1650 (období upalování čarodějnic). Tehdejší Vodníci oprávněně kritisovali morální úroveň lázní: Lazebna a bordel byla často synonyma. Nicméně, podle mého názoru fatální ránu lázním přinesla theorie špatného vzduchu (řec. miasma, lat. nebula): Nemoci pocházejí ze zárodků přenášeným vzduchem. Koupel tělesné póry rozšiřuje, a proto zvyšuje náchylnost k nákaze. Typicky antinominalistické uvažování.

Po upalování čarodějnic tedy následovalo 150 let špíny (1648–1800). Lazebník (něm. Bader) se musel přeškolit na ranhojiče (angl. barber surgeon).

Není nad zásadovost!

Zpráva z dnešních Blistů:

Americká energetická firma Chevron vyjednávala s Teheránem o těžbě na ropném poli, které je na irácko-íránské hranici a přesahuje do obou zemí. Američanům si na to stěžoval irácký premiér Nouri al-Maliki. Vyplývá to z amerických diplomatických depeší, prozrazených serverem Wikileaks.

Vyvolá to zřejmě značné rozhořčení v Evropě, protože evropské ropné společnosti jsou pod silným tlakem Spojených států, aby neinvestovaly v Íránu.

Zajímalo by mě, kolik naivů ještě věří tomu, že to demokratické engagement na Středním Východě je k odstranění graselů a pro blaho tamního lidu...

Krátká paměť konspiračních theoretiků

Když už předpovídáte budoucnost, tak je důležité nedávat jasné odpovědi, ověřitelné v krátkém čase. Jinak hrozí, že se zmýlíte stejně podstatně jako Jindřich Šídlo.

Stejně tak konspirační theoretici udělali velkou chybu, že předpovídali, co bude obsahem Wikileaks: „Mě osobně by například velmi zajímalo prvotní financování NSDAP, smrt JFK, rozpad CCCP, zápisky z Bilderbergu...:) Nicméně asi největší katastrofou by bylo cokoli o 9/11. Cokoli, co by šlo na jasně vyvrátilo oficiální verzi, či její dílčí část.“ George Novotny se jim poprávu vysmál. Tak jim nezbývá, než krátká paměť: „Nedovedu si představit, že by z WikiLeaks unikla nějaká skutečně závažná pravda o NWO nebo 9/11, a neznám nikoho, kdo by to očekával. Kuriosní ale je, že George Novotný existenci takových lidí en massa očekává.“

Test finanční gramotnosti

Kreutzfeld uvedl, že v testu finanční gramotnosti získal jen 70 %. Tak jsem si ho udělal taky a získal jsem jen 50 %. Odpovídal jsem poctivě, tj. z hlavy, i když by nebylo těžké správné odpovědi najít na Internetu. Na druhou stranu jsem byl ovlivněn tím, že jsem před tím četl zprávu o Kalouskově kommentáři. Co jsem měl špatně?

Výši pojištění vkladů. Ono se to pořád mění a když jsem na to tehdy doplatil, tak to bylo jen 90 %. Holt jsem si zafixoval, že se nedostane všechno zpět. Stejný princip je u stavebního spoření, kde, pokud se nepletu, to bylo dříve 5 let. Co se týká inflace, finanční ukazatele ČR z hlavy opravdu nesypu. Myslel jsem, že inflace v ČR byla loni vyšší.

Insolvenční zákon zákon má č. 182/2006 Sb. Z toho jasně vyplývá, že je platný od roku 2006, konkrétně od 9. 5. 2006. Zde by si autor testu měl nasypat popel na hlavu, když nezná základní právní pojmy. I když souhlasím s Kreutzfeldem, že tento údaj je naprosto irrelevantní.

A konečně jsem nevěděl podmínky oddlužení. To mne asi jako právníka moc neomlouvá, nicméně jsem to nikdy nedělal a nikdy nepotřeboval. No, nikdo nejsme neomylní a nikdo nevíme všechno.

Celkově si myslím, že ten test nezkoumá znalosti, ale nabiflované vědomosti. Je tedy bezcenný, i když někdo může opáčit, že to jsou kyselé hrozny.

Parodie na Marka Ebena

Helena Zikmundová: „Bez velkých rozborů, ale naprosto trefně tuhle „ebenovitost" vystihla kdysi Česká soda, kde tvůrci do Ebenových milých průpovídek a spikleneckého hihňání prostříhali záměrně blazeované tlachy Petra Čtvrtníčka.“

Čs. úřady o V&W

Policejní zpráva: „Je však obecně známo, že Osvobozené divadlo sloužilo po celou řadu posledních let politickým cílům krajní levice a že Voskovec a Werich exponovali se značně v řadách tzv. levých intelektuálů zúčastňujíce se činně všech jejich akcí a propůjčujíce svou popularitu i své jeviště k hlásání tendencí ne-li komunistických, tedy jistě krajně levých. Umožňoval jim to zejména způsob jejich hry, v němž glosovali různé časové události nedržíce se schváleného textu, aniž by bylo vždy možno označiti tato extempore závadnými.“

Updated.

Nixon o Židech

US president řekl: “The Jews are just a very aggressive and abrasive and obnoxious personality.”

A anekdota o Kissingerovi. Prohlásil: “The emigration of Jews from the Soviet Union is not an objective of American foreign policy. And if they put Jews into gas chambers in the Soviet Union, it is not an American concern. Maybe a humanitarian concern.”

Neposkvrněné početí a pravoslaví

Dodatečně k svátku 8. prosince. Pravoslavní nepopírají neposkvrněné početí Panny Marie, jen o něm, na rozdíl od katholíků, nemají jistotu. Je to pro ně stejný problém jako u nepokřtěných neviňátek. Nicméně pravoslavní stejně jako katholíci přiznávají, že Marie byla celý život bez osobního hříchu, a to by s dědičným hříchem nebylo možné. Vždyť i svatý zhřeší tisíckrát za den.

Za pozornost stojí i tento citát: „Orthodox Christians say that St. Augustine (d. 430), whose works were not well known in Eastern Christianity until perhaps the 17th and 18th centuries, has influenced the theology of sin that has generally taken root in the West.“ Z toho jasně plyne, že normální pravoslavní považují za sv. Augustina za svatého: „In the Comnenian Council of Constantinople in 1166 he is referred to as "Ό Αγίος Αυγουστίνος - "Saint Augustine."“ To přirozeně neplatí pro „pravoslavné“ sektáře a jiné antiekumenické heretiky.

Updated.

SIPRNet a Wikileaks

Jakub Patočka upozornil na málo známý fakt, že slavná Cablegate není nic jiného, než přenesení SIPRNet na Internet. Pokud má k SIPRNet přístup 3 000 000 lidí, je s podivem, že k úniku nedošlo již dříve. Zřejmě je odradily drakonické tresty, nebo povědomí loyality.

Neškodí si připomenout, že Wikileaks nevlastní žádný přísně tajný dokument, 15 000 tajných dokumentů, 100 000 důvěrných dokumentů a 130 000 citlivých dokumentů, tedy dokumentů, které nejsou tajné, ale nejsou přístupné podle zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA).

Updated.

Čs. levicová propaganda v roce 1938

Mezi květnem a zářím. Celý film.

Updated.

Žhářství v Bedřišce

Na rozdíl od případu Vítkov, kde soud podlehl brutálnímu mediálnímu nátlaku, zde Lenka Čechová postupovala podle práva a překvalifikovala pokus vraždy na pokus obecného ohrožení: „On nechtěl nikoho zabít. Chtěl způsobit požár.“

Proč vlastně to evidentní žhářství bylo kvalifikováno jako pokus o vraždu? To osvětluje ROMEA: „Případ převzala ostravská okresní policie a sestavila tým vyšetřovatelů. Hned zpočátku však odborníci z oblasti lidských práv upozornili na to, že okresní policejní složky měly v minulosti velmi špatné výsledky při objasňování žhářských útoků. […] Změna právní kvalifikace - na první pohled pouhá formalita - měla pro policii i pachatele zásadní význam.“ Takže zatímco obecné ohrožení je z pohledu policie banalita, kterou není schopna vyšetřit, teprve vražda je něco, co českou policii přiměje konat.

Co se týká trestu, prima facie mi připadá mírný, ale neznám jeho odůvodnění, tj. všechny polehčující okolnosti, takže jeho výši nelze kvalifikovaně posoudit.

A na závěr bych chtěl upozornit právního ignoranta z Práva, že odsouzený je dávno dospělý, jinak by nemohl dostat žádný trest.

Úroveň angličtiny na Britských listech

„Britské“ listy „překládají“ větu: „You will be assimilated.“ jako „Vaše vůle bude asimilována.“ Což takhle se doučit budoucí čas?

Právnické professe

„Daniela“ mi hodil rukavici, tak ji zvedám. Obvykle píše neuvěřitelné blbosti, kterým kdo důvěřuje, škodí sám sobě, ale tentokrát nesmysly nenacházím, pouze zatemnění celé problematiky. Tak ji osvětleme:

1. Nejobecnějším pojmem je právník (angl. jurist nebo legal professional). Právníkem je každý, kdo vystudoval práva/rozumí právu/živí se právem. V ČR převládají formální kritéria, tj. VŠ diplom, jinde materiální, tj. stačí pouhá kvalifikovaná znalost práva.
2. Užším pojmem je advokát (angl. lawyer). Cum grano salis by to šlo vyjádřit jako licencovaný právník. Opisem: právník ve svobodném povolání. V UK není advokát jako advokát. Solicitor je ten advokát, který jedná přímo s klienty. Barrister/counsel je ten advokát, který na žádost solicitora chodí k soudu, tedy něco lepšího. Do češtiny to přímo přeložit nejde, protože tento systém nemáme. Solicitor by se dal přirovnat k někdejšímu komerčnímu právníku, barrister/counsel cum grano salis k obhájci.
3. Pak je zde právní zástupce (angl. attorney). Pozor na to, že v angloamerickém právním systému je prokurátor/státní zástupce povinně attorney, tedy advokát najatý státem, aby ho zastupoval v trestních věcech. V kontinentálním systému je prokurátor/státní zástupce naopak státní úředník, který s advokacií nemá nic společného.
4. Prokurátor/státní zástupce (angl. prosecutor). Tady není, co řešit. Je to právník, který jménem státu předkládá soudu obžalobu.
5. Nejvyšší státní zástupce/generální prokurátor (angl. attorney general). Je nadřízeným státního zastupitelství/prokuratury jako celku. S advokacií nemá nic společného, kromě toho, že v UK je formálním šéfem advokátní komory a že v angloamerickém právním systému je advokát, stejně jako všichni prokurátoři. V USA je attorney general označení ministra spravedlnosti.
6. Nejvyšší finanční prokurátor ~ angl. the Solicitor General (UK) a Assistant Attorney General (for the Office of Legal Counsel) (US). Je náměstkem generálního prokurátora. Na rozdíl od něj má na starosti obecné právní poradenství vládě.

Na závěr připomínám, že taková blbost jako *státní žalobce nikde neexistuje.

Updated.

Stužková

text

Časy se mění

Cituji F. U. z Facebooku: „Osobností roku zřejmě bude zakladatel Wikileaks (toho času ve vazbě), Nobelovku má čínský disident (toho času ve vězení), nejpopulárnější český filmový hrdina roku je toho času na doživotí za mřížemi. Je na čase udělat celosvětovou generální amnestii.“

Idioti na Novinkách

Ignoranti „překládají“: „Hlavní žalobkyně Assange spolupracovala s řadou proticastrovských skupin, z nichž nejméně jedna je sponzorována Spojenými státy a podporuje ji bývalý agent CIA Luis Posada Carriles“. Ve skutečnosti Fire Dog Lake píše: „Julian Assange’s chief accuser in Sweden has a significant history of work with anti-Castro groups.“ Jen člověk s naprostým právním bezvědomím může v tomto kontextu „přeložit“ chief accuser jako hlavní žalobkyně. Ve skutečnosti je to hlavní udavačka.

Stejně tak „O tři měsíce a tři státní žalobce později“ pro „Now, three months on and three prosecutors later“. Vědí pitomci na Novinkách, že prosecutor je prokurátor a žádný státní žalobce?

Tři čuníci

Po vzoru mnohých umělců rozebírá Jaromír Nohavica vznik svého hitu.

Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi

Johannes Gerloff: „Na tomto místě je třeba se zmínit o židovské a izraelské kritice „etnických čistek“ Palestinců v době vzniku izraelského státu. Že Židé takto kritizují vlastní národ a stát, je v pořádku a hodné obdivu. Když však tuto kritiku přejímají vnější pozorovatelé nebo dokonce Arabové, aniž by zmínili „etnické čistky“ Židů v arabském světě, musí to být označeno za čirý antisemitismus.“ Aneb koncept vyvoleného národa v praxi.

Morální kitsch v praxi

V sérii článků o morálním kitschi jsem zůstal nepochopen. Proto se pokusím celou otázku osvětlit znovu na sporu Kostlán v. Štampach.

Kostlán doslova napsal:

„Mnohem důležitější než "nápravy rozpočtu" a penzijní reformy (určitě v té podobě, kterou připraví současná vláda) je politická kultura. Teprve na základě dobré politické kultury může vzejít pro všechny dobrý kompromis či konsenzus jak v nápravě rozpočtu, tak v různých dalších reformách. Současná vláda tuto kulturu postrádá, takže namísto hledání společného průsečíků s opozicí, si nechala ty své polotovary schválit Senátem ve zkrácené lhůtě. Jde přitom o věci, které mají platit dlouhohobě, proto je nutné je domluvit i s opozicí, aby je případně po příštích volbách neměnila. Takže: prioritou je politická kultura, to ostatní je také důležité, ale až ve druhém sledu.“

Je to přesně naopak. Znovu opakuji, že politika není přehlídkou morální krásy. Je to dosti přízemní vyvažování protichůdných zájmů. Kam vede tento kostlánovský mravní absolutism? K preferenci fanatiků, neboť ti zkorrumpovaní nejsou.

A když nejsou po ruce fanatici, tak tihle mravní kitschaři vezmou zavděk alespoň pokrytci. Pokud totiž někdo má politicky korrektní řeči, už příliš nezáleží na tom, co dělá, protože tihle inkvisitoři hodnotí hlavně veřejné projevy; skutky jsou jim do značné míry ukradené.

A Štampach zcela správně upozorňuje na to, že moralisté neváhají jít tak daleko, že demonstrují proti výsledku voleb. Ukazují tak v plné nahotě, že jsou vším, jen ne demokraty. Povinná dohoda s opposicí totiž vyprazdňuje význam voleb: K čemu jsou, když se na řešení stejně musí dohodnout všichni?

Rovněž ŠOK ve svém překvapivě lucidním kommenáři správně ukázal na dětinskost moralistů. Měli by konečně dozrát a černobílé dětské knihy nahradit barevným viděním reality. To je znak dospělosti. Obávám se však, že na to nemají. Práce bolí, denní snění je pohodlnější.

Updated.

Wikileaks

Julian Assange se rozhodl, že bude imitovat Lva Trockého: „In publishing the secret diplomatic documents from the foreign policy archives of Tsarism and of the bourgeois coalition Governments of the first seven months of the revolution, we are carrying out the undertaking which we made when our party was in opposition. Secret diplomacy is a necessary tool for a propertied minority which is compelled to deceive the majority in order to subject it to its interests. Imperialism, with its dark plans of conquest and its robber alliances and deals, developed the system of secret diplomacy to the highest level. The struggle against the imperialism which is exhausting and destroying the peoples of Europe is at the same time a struggle against capitalist diplomacy, which has cause enough to fear the light of day. The Russian people, and the peoples of Europe and the whole world, should learn the documentary truth about the plans forged in secret by the financiers and industrialists together with their parliamentary and diplomatic agents. The peoples of Europe have paid for the right to this truth with countless sacrifices and universal economic desolation,“ a proto soustavně zveřejňuje US tajné dokumenty.

Pozoruhodné je na tom nejvíce to, jak se stoupenci spikleneckých theorií těší především na to, že tam konečně bude důkaz pro jejich fantasmagorie. V tom je Wikileaks musely strašlivě zklamat. Co tedy Wikileaks ukazují? To, že i v demokracii je to navrch huj a vespod fuj. To možná někoho irrituje, ale čekal něco jiného? Jsme jen lidé.

Nicméně, proč o tom píšu? Protože Jezovec zcela odmítl: „Transparence moci je moc hezka, akorat ze zadna moc pokud ma fungovat stabilne, efektivne a dlouhodobe proste transparentni byt moc nemuze. Komunikace a rozhodovani musi probihat castecne v skrytu a pod poklickou aby byly opravdu svobodne.“ wilsonovský koncept otevřené demokracie: „Open covenants of peace must be arrived at, after which there will surely be no private international action or rulings of any kind, but diplomacy shall proceed always frankly and in the public view,“ jehož výrazem je i Government in the Sunshine Act (1976).

Jezovec v tom není sám. Bohumil Doležal napsal: „Žijeme v zastupitelské demokracii. Zdaleka není dokonalá, ale přímá demokracie, prosazovaná jako princip, generuje totální politický chaos. Tím nechci říci, že přímá demokracie je ďáblův vynález, ale jen že se s ní musí zacházet opatrně a v rámci demokracie zastupitelské.“ Tohle je hlavní kritérium, které mne odlišuje od pravice. Apriorní nedůvěra k přímé a otevřené demokracii není ničím jiným než nedůvěrou k lidu. Demokracie je v pojetí pravice redukována na pouhý mechanism verifikace elity. A to je trochu málo.

Jim Hall - I'm Getting Sentimental Over You

Levičácká kritika Církve

Hans Küng, hlava modernistického křídla Církve, napsal rozsáhlou kritiku současného papeže k 5. výročí jeho pontifikátu. Fascinující na tom je, jak doslova papouškuje všechny výhrady mainstremových levicových medií typu New York Times. A samozřejmě zcela zamlčel vše, co se modernistům nehodí do krámu: Podle Künga má Církev hledat smíření s heretiky, včetně kalvinistických pseudocírkví, ale hlavní úkol, před nímž Církev stojí, tj. překonání Velkého schismatu (od 1054), nezmínil ani slovem. Stejně velkým úkolem je odstranění rozkolu s orientálními církvem: s nestoriány (od 431) a miafysity (od 451).

Dojemná je péče o nepřátele Kristovy: Bůh jasně ukázal, co si o nich myslí, když je vyhnal do diaspory a jejich nový stát sužuje neustálými ranami. Zavinili to svým neslýchaným rouháním: „A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!““ (Mt 27, 25)

Na druhou stranu má pravdu, že se musí změnit církevní sexuální morálka, protože je to jednak neúnosné břemeno, a jednak budí pohoršení. Středověký celibát pro všechny kněží bez výjimky by měl být nahrazen pravoslavným principem celibátu toliko ordinářů. Princip je jasný: Stejně jako evagelijní rady mladíkovi jsou určeny jen pro někoho, tak by i tradiční církevní sexuální morálka měla být přeměněna na morálku aspirace.

Skandál v Novém Bydžově

Akce a reakce. Vzdělanostní úroveň Šiklové se od Loudy nijak neliší. Naproti tomu Růžičkovi převyprávěním jeho sdělení Kostlán uškodil; doporučuji číst toliko nezkrácený text. Gál opět potvrdil, že v této skupině stojí nejvýše.

Bída bezplatných internetových právních poraden

Obrátila se na mě kamarádka s jedním dotazem. Před tím se ptala na řadě internetových bezplatných právních poraden. Její dotaz, i když trochu idealizující její reálnou situaci, zněl:

Uzavřela jsem se svým bratrancem písemnou darovací smlouvu, ve které mi daroval ideální 1/16 nemovitostí. Jsou v ní jasně určeny strany, předmět převodu i je řádně podepsána. Zkrátka je to písemná smlouva se vším všudy. Nyní jsem šla na katastr (v Praze) si předběžně zjistit, co po mě chtějí, a tam jsem dostala papír, na kterém píší, že chtějí pro zápis originál smlouvy s ověřenými podpisy a návrh na vklad musí podepsat všichni účastníci. Problém je, že jsem se o té doby s bratrancem dost nepěkně pohádala (nemluvíme spolu) a navíc bratranec před dvě měsíci zmizel neznámo kam. Mám hned několik dotazů.

1. Opravdu musím mít smlouvu s ověřenými podpisy a ne podpisy normálními?
2. Opravdu musí návrh na vklad podepsat i převodce?
3. Jak postupovat, kdyby mi odmítli převod zapsat, protože chybí jedna z těch dvou věcí.
4. Je nějaká lhůta do kdy od podepsání (či účinnosti) smlouvy se musí převod nemovisti vložit na katastr nebo tam můžu přijít se smlouvou jakkoliv starou?
5. Možná to zní nepěkně, ale vzhledem k sortě lidí, mezi kterými se pohybuje, se musím se na to zeptat. Změnila by se nějak moje situace, kdyby bratranec zemřel či byl prohlášen za mrtvého a já návrh na vklad do jeho smrti nepodala?

Obvykle se od tamních "právníků" dozvěděla (s výjimkou bodu 4, kde je situace jasná) něco a když si sama našla právní předpisy a reagovala, tak jí odpovědili zase jinak (zde a zde). Odpověď na podobný dotaz je i na další poradně jiná.

Mě tato oblast práva příliš nezajímá, takže ji asi také neporadím. Ostatně, a teď neřešme ověřenost podpisů, jak je to s návrhem na vklad do katastru po smrti převodce?

Smutná zpráva

Zemřel Jan Wiener. Učil mne na filosofické fakultě. Na každého, kdo slyšel jeho lidský příběh, to muselo zapůsobit.

Soukromé dilemma na Internetu

Dřív se podobné věci řešily v úzkém kruhu, dnes na to můžeme koukat všichni.

Falešné signály

JzP se mnou polemisoval. Uvedl pěkný příklad: Majitel maloobchodu jako svůj podnikatelský záměr zvolí, že bude mít nejnižší ceny široko daleko. Proto cutuje costy, kde se dá, včetně toho, že odírá zaměstance. To se JzP nelíbí a do toho obchodu přestane chodit.

Co se stalo? Vyslal falešný signál. Uvědomí si majitel obchodu, že JzP tam přestal chodit kvůli odírání zaměstnanců? Ne. Bude mít dojem, že ve svém podnikatelskému záměru nebyl zcela důsledný (vždycky jsou „reservy“) a bude zaměstnance odírat ještě více, aby mohl být ještě lacinější.

Proč? Protože si JzP popletl segment. V podnikání hraje primární roli cena a kvalita produktu. To, jak se toho dosáhlo, je druhotné. Chce-li tedy JzP obrátit pozornost na tyto druhotné aspekty podnikání, musí překonat svou lenost a být aktivní: pomoci tamním zaměstnancům zorganisovat odbory, zorganisovat boycott takového obchodu apod. Jinak toto pasivní hraní si na slušnost nikdo nepochopí.

Slušnost v politice

Jedním z důvodů, proč nemám rád diskusse na Internetu, je to, že pokud člověk vše nevysvětlí jako v mateřské škole, tak mu to vždy někdo omlátí o hlavu. Důvod? Neochota opravdu diskutovat a místo toho snaha získat lacino nad soupeřem převahu a body.

Takže když jsem napsal: „Hledat slušnost v politice je jako hledat slušnost v obchodu a hodnotit něčí podnikání podle toho, jak je morální,“ tak se mi na hlavu sneslo neuvěřitelné množství kritiky, že popírám slušnost v politice. Při tom něco takového jsem vůbec netvrdil. Kdyby mí opponenti uměli číst (Václav Žák: „ukázalo se, že čeští vysokoškoláci neumějí – číst. Tím se samozřejmě nemyslí, že by neznali písmenka. Ale uniká jim smysl textu.“), tak by věděli, že jsem hovořil o podstatě (lat. substantia, řec. ὑπόστᾰσις) politiky, resp. podnikání. A tím není slušnost, to je pouhý akcident neboli bonus. Slušný politik nebo podnikatel je plus, ale politika nebo podnikání nemůže být hodnoceno podle slušnosti, nýbrž podle svého účelu. Pokud politiku nebo podnikání hodnotím podle slušnosti, sklouzávám do morálního kitsche a vyprazdňuji ji na morální přehlídku krásy. Jinými slovy, zkorumpovaný odborník je prospěšnější než nezkorumpovaný fanatik. Korrupce se dá do značné míry ohlídat (např. teamovostí), fanatism nikoliv.

A Starému pánovi vzkazuji, že realism v politice i v životě ≠ sociální darwinism, což je redukce sociologie na biologii. A já jsem holista. Nikdy jsem neřekl, že slušnost do politiky nepatří, jak tam z neznámého důvodu čte on, nýbrž že slušnost není κριτήριον politiky. O sociologii politiky jsem nemluvil, nýbrž o politologii, tedy o abstraktnější vědě.

Nový předseda KDU-ČSL

Přiznám se, že máloco mne dokáže rozčílit tak jako další orgie ostrakismu. Novým předsedou KDU-ČSL byl zvolen Pavel Bělobrádek a Pravda a láska na něj okamžitě uspořádala hon. Důvod? 3 roky starý článek, o kterém Lucerna wikipedie referovala již před 2,5 lety, kdy officiální media v jejich typické přezíravosti nějaký prosťáček nezajímal. Je to důkaz toho, že číst LW se vyplatí.

Snad nejhorší odsudek měly nyní už otevřeně kryptokommunistické „Britské“ listy, že i příslovečně intolerantní Věru Tydlitátovou nechaly daleko za sebou. Oproti mínění kryptokommunistově není zvolení Bělobrádka nějaké „směřování strany k nahnědlým siláckým vodám“, nýbrž vale pokusu o imitaci CDU – silné občanské strany. S Bělobrádkem se strana bude orientovat tvrdě křesťansky a, řekněme to otevřeně, katholicky. To znamená stop potratům, emancipaci gayů a leseb a sexuální výchově. Pokud se to někomu nelíbí, nechť si laskavě nestěžuje na politiku, ale na křesťanství jako takové.

Zděšení zavládlo i v Deníku Referendum, který prohrál svůj boj o přeměnu KDU-ČSL na křesťansko-sociální stranu s Hovorkou v čele. Sorry mládenci, ale KDU-ČSL roli levicové TOP 09 sehrát nemůže, což bylo jasné už od počátku.

Polemika s Kreutzfeldem

Leon Kreutzfeld napsal na DS polemiku s mým článkem. Toto je má reakce:

Nepřímo označil mou podporu pražské koalici ODS–ČSSD („Ať ukáží, co umí.“) za politikaření bez ducha. Jenže politika není o morálce, není o hledání ducha. Politika není nedělní škola. Je to dosti přízemní vyvažování zájmů. Hledat slušnost v politice je jako hledat slušnost v obchodu a hodnotit něčí podnikání podle toho, jak je morální.

Opět se ukazuje zhoubnost českého něcařství. Čechům bytostně chybí religiosita, tak si ji nahrazují planým moralisováním tam, kam to nepatří. Všichni ti ohniví kazatelé proti zkaženosti ODS a ČSSD si spetli povolání. Měli by se nechat zaměstnat nějakou drobnou evangelickou církví. Tam by jejich kázání bylo smysluplnější.

A krajně urážlivé je na tom ten dvojí metr. Jako kdyby kmotři TOP 09 byli něco lepšího jen proto, že mají přímou linku na média a ODS i ČSSD ne. Jako kdyby byl takový rozdíl, zda se udržují staré penězovody nebo naváží nové typu „ekologický supertendr, privatizace části financí na důchodovém účtu, církevní restituce, respektování zájmů farmaceutických firem, neprůhledné armádní zakázky“. Nebo ten poukaz na to, že „Praze vladne dlouho porad ta sama parta“. Když to tak lidé chtějí, který povýšenec si je troufne mistrovat? Radnice se vymění, pokud si to lidé přejí. Ve volbách. Ne, když to pár falešných kazatelů křičí v mediích.

UK se od zbytku Evropy odlišuje, protože má jednokolový jednomandátový relativní většinový systém. Až budeme mít podobný systém v ČR, budeme se UK blížit více než dnes. Ale obávám se, že francouzský stín dvou kol nebudeme schopni mentálně překročit.

A proč ČR hned přepjatě přirovnávat k Střední Africe? Mnohem více se podobáme třeba Itálii. A květnová konservativní revoluce ukázala, že demokracie má v ČR cenu. Pokud máme špatný systém voleb do obecních zastupitelstev, nemůžeme čekat zázraky. ODS se strategicky rozhodla, že nepřipustí v Praze etablování TOP 09. Tomu se žádný analytik nemůže divit, protože by tím oslabila své posice na hodně dlouho.

Doufám, že Pravda a láska bude poražena, stejně jako byla poražena v televisní revoluci. Jak by řekl radikální kritik: V opačném případě elitářství diskrétních elit NWO opět zvítězí nad demokracií prostých neprivilegovaných lidí.

Pravda a láska znovu zasahuje

motto: „Dřív vládnul Praze Bém. Byl to psychiatr a bylo to na hlavu. Teď vládne Praze Bohuslav Svoboda. Je to gynekolog. A je to na píču.“

Nikdy jsem nebyl stoupenec pravo-levých koalic. Avšak to, co momentálně předvádí Pravda a láska, je už trochu moc. Pražská koalice ODS–ČSSD je stejně legitimní jako koalice ODS–TOP 09 nebo koalice ČSSD–TOP 09.

Přední kommentátor Pravdy a lásky, Jindřich Šídlo, píše: „Praha bude mít koalici, kterou si nezvolila.“ Jak to? Copak v zastupitelstvu snad nemá většinu? „A bez mimořádných pražských výsledků na úrovni 40 procent nemá ODS fakticky šanci nikdy vyhrát sněmovní volby v celé zemi.“ Při vší úctě k Praze, je to jen desetina republiky. Vládnout zemi pomocí Prahy je vrcholem odporného pragocentrismu; rozumnější je mít podporu rovnoměrně rozloženou všude.

Pravda a láska tedy opět, jako před 10 lety za televisní krise, vyhlásila demokracii válku. Od 4 hodin se dnes bude konat demonstrace proti koalici ODS–ČSSD v Praze. Což takhle pro jednou respektovat výsledky voleb? Věra Tydlitátová má pravdu: „Ale voliči ODS a ČSSD jsou naštvaní neprávem. Mají, co chtěli. Pozdě chodit ke svatému Václavu demonstrovat a volat o pomoc. Krleš! Krleš! Kreleš!“ Ano, když někdo volí radniční strany, nemůže očekávat, že se radnice promění. To je elementární zákonitost politiky.

V mediálním jednorozměrném šílenství je příjemným osvěžením hlas Jiřího Paroubka. Po krachu Zelených ve sněmovních a krachu nových stran (VV a TOP 09) v senátních volbách chce Pravda a láska zase hlavní politický konflikt mezi pravicí v. levicí nahradit pseudonáboženským sporem mezi „slušnými“ a „neslušnými“. Tohle štěpení se jí daří, jde napříč stranami, v ČSSD je např. Paroubek a Vyvadil pro opposiční smlouvu, Sobotka a Rath pro Pravdu a lásku. Ale politika není neumělá náhražka náboženského života. Politika je o zájmech.

Nejstarší používaný zákon

Jeden mladý advokát objevil, že nejstarší používaný zákon v ČR je zákon č. 255/1921 Sb. z. a n., kterým se zavádí 24 hodinové počítání času (původní návrh, usnesení senátních výborů, rozprava v poslanecké sněmovně, wiki):

    Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

    Pro službu vojenskou a pro podniky sloužící veřejné dopravě (železnice, paroplavbu, poštu, telegrafy, telefony a pod.) zavádí se počínaje dnem 1. června 1921 24hodinové počítání času tím způsobem, že hodiny počítají se od půlnoci k půlnoci.
 

§ 2.

    Vláda se zmocňuje zavésti nařízením toto počítání času i v ostatních oborech života ve státě.
 

§ 3.

    Zákon tento stává se ihned účinným a provedou jej všichni členové vlády.

T. G. Masaryk v. r.

Černý v. r.

Dr. Burger v. r.

Dr. Gruber v. r.

Dr. Brdlík v. r.

Dr. Popelka v. r.

Dr. Procházka v. r.

Dr. Kovařík v. r.

Dr. Šusta v. r.

Dr. Fatka v. r.

Dr. Beneš v. r.

Husák v. r.

Dr. Hotowetz v. r.,

též za ministra Hanačíka.

Dr. Fajnor v. r.,

též za ministra Dra Mičuru.

„Posl. inž. Jung (pokračuje): To je právě příznačno pro poměry, že se teď zabýváme zavedením 24hodinového počítání času, když již od 1. června bylo zavedeno na drahách. Jen sněm pokulhává vzadu. Hodiny, jež nám tu bijí, neukazují ještě 24 hodiny. Snad vůbec neodbíjejí hodin, jsme zde, jak se zdá, velmi šťastnými lidmi, alespoň v tomto sále.

Ptáme-li se po příčině, proč toho bylo třeba, aby bylo zavedeno 24 hodinové počítání času, zda toho je tak naléhavá potřeba, tu, jak se zdá, spočívá nejnaléhavější potřeba i při této věci v napodobování velkého bratra na Seině. Protože má Francie 24 hodinový den, musí jej přirozeně míti i Československý stát. Když ten francouzský kohout kokrhá na kulturním smetišti, nemůže přece český lev zůstati pozadu.“

Pokud někdo nalezne ještě starší používaný zákon, budu rád.

Demografická katastrofa

Zatímco k výronům špatného zažívání z pera Miroslav "Tarase" Kodeta nemá sebemenšího smyslu se jakkoliv vyjdřovat, Kapitánův alarmism si kommentář zaslouží. Nejprve suchá fakta z ČSÚ:

Porodnost v českých zemích:
1919 : 189 675
1920 : 244 668
1921 : 257 281
1922 : 248 728
1923 : 241 230
1924 : 228 894
1925 : 225 555
1926 : 219 802
1927 : 208 711
1928 : 208 942
1929 : 203 064
1930 : 207 224
1931 : 196 214
1932 : 190 397
1933 : 176 201
1934 : 171 042
1935 : 161 748
1936 : 157 992
1937 : 155 996
1938 : 163 525
1939 : 192 344
1940 : 218 043
1941 : 208 913
1942 : 199 259
1943 : 225 379
1944 : 230 183
1945 : 194 182
1946 : 210 454
1947 : 206 745
1948 : 197 837
1949 : 185 484
1950 : 188 341
1951 : 185 570
1952 : 180 143
1953 : 172 547
1954 : 168 402
1955 : 165 874
1956 : 162 509
1957 : 155 429
1958 : 141 762
1959 : 128 982
1960 : 128 879
1961 : 131 019
1962 : 133 557
1963 : 148 840
1964 : 154 420
1965 : 147 438
1966 : 141 162
1967 : 138 448
1968 : 137 437
1969 : 143 165
1970 : 147 865
1971 : 154 180
1972 : 163 661
1973 : 181 750
1974 : 194 215
1975 : 191 776
1976 : 187 378
1977 : 181 763
1978 : 178 901
1979 : 172 112
1980 : 153 801
1981 : 144 438
1982 : 141 738
1983 : 137 431
1984 : 136 941
1985 : 135 881
1986 : 133 356
1987 : 130 921
1988 : 132 667
1989 : 128 356
1990 : 130 564
1991 : 129 354
1992 : 121 705
1993 : 121 025
1994 : 106 579
1995 : 96 097
1996 : 90 446
1997 : 90 657
1998 : 90 535
1999 : 89 471
2000 : 90 910
2001 : 90 715
2002 : 92 786
2003 : 93 685
2004 : 97 664
2005 : 102 211
2006 : 105 831
2007 : 114 632
2008 : 119 570
2009 : 118 348

Z toho jasně vidíme, že žádná demografická katastrofa, jak nás alarmisté straší, se jednoduše nekoná. Dalším nesmyslem je tvrzení, že porodnost v českých zemích jakkoliv ovlivnila antikoncepční pilulka. První hormonální antikoncepcí na světě byl, jak známo, Enovid v roce 1960. Jenže ten nebyl v ČSSR k dostání. První čs. antikoncepční pilulkou byl až Antigest v roce 1965. A jak každý vidí prostým okem, v polovině 60. let k žádnému demografickému zlomu nedošlo.

Největší počet obyvatel v historii tak české země měly v roce 1944: 11 109 341. A nacistická okupace je tak zřejmě ideálem sociálních darwinistů dodnes. Husákovské překonání 10 millionové laťky nebylo způsobeno ničím jiným než zopakováním sociální korrupce z dob německé okupace. K 1. 7. 2010 měla ČR 10 515 818 obyvatel, tedy více než kdykoliv za kommunismu, včetně normalisace, a téměř tolik jako v roce 1945, před vyhnáním Němců. Chce to méně blábolení a více faktů.

Dissidenti v uvozovkách

Když člověk píše zásadní texty, tak si musí dávat pozor i na maličkosti. Petr Hájek napsal vynikající text, bohužel v něm dal průchod své osobní animositě: „Plastici, Jan Ruml a další bývalí hrdinní „disidenti“ doby nesvobody“. To mu hned všichni nepřátelé lidských práv otloukli o hlavu, aniž by se jakkoliv namáhali k textu vyjádřit meritorně, protože by museli přiznat své sympathie k fascistickému omezování politických práv nepohodlným. Je škoda, že si Hájek nedal pozor, protože lepší liberální obrana lidských práv tady a teď není.

Liberální Hrad se pak utkal v debatě s hrdinou z dob kommunismu. Je více než smutné, když někteří bývalí dissidenti dávají zpětně za pravdu kommunistům, že jim nešlo o svobodu pro všechny, nýbrž toliko o výhody pro sebe (monopolisaci veřejného prostoru a pronásledování nonkonformistů). To je asi největší zklamání, které přinášejí.

Zemřel Miroslav Plzák

Přes všechny kontroverse kolem jeho osoby si myslím, že bez něj tady bude hůře a smutněji. Nekrolog Lidových novin.

Zpytákům od jejich velmistra

The intuitive mind is a sacred gift and the rational mind is a faithful servant. We have created a society that honors the servant and has forgotten the gift.

Albert Einstein

Opravdu JPP

Přiznám se, že jsem Tomáši Pecinovi moc nevěřil, když psal, že Jan „Šaman“ Kovanic má svou zprávu o propojení Witikobundu s vítkovskými žháři z agentury Jedna paní povídala. Říkal jsem si, že tohle by žádný soudný člověk neudělal.

A ejhle! Šaman se sám přiznal: „Identitu mnou zmiňované jedné paní, co mi to povídala, zde uvádět nebudu - až pouze pokud by si to sama výslovně přála. Ostatně ta paní má na krku už dost trestních oznámení a přímých výhrůžek, jak od politiků demokratického českého státu, tak od úctyhodných německých občanů, nacistických vrahů. Odvolám se zde na právo novináře tajit svůj zdroj informací. Pro přesnost uvádím, že ta informace není ověřená (nemám druhý zdroj, nemám důkazy - jen prohlášení jedné paní, která to povídala).“

Může mu potom ještě někdo přisoudit alespoň elementární kredibilitu? A Tomáši Pecinovi s omlouvou přiznávám drtivě přesný odhad.

Koncentrované ústavní soudnictví v pojetí BVerfG

Michal Bobek upozornil na to, že k spolkovému ústavnímu soudu nemají chodit nejen easy cases, ale dokonce ani ty, kde postačí ústavně konformní výklad obecného soudu. Podle BVerfG se tak zásada koncentrovanosti ústavního soudnictví v BVerfG má vykládat krajně restriktivně, neboť BVerfG má sloužit více méně jako odvolací instance ústavních sporů sui generis.

Kéž by si tento přístup osvojil též český ústavní soud!

Sedmý listopad v Moskvě

Samuil Maršak, velký židovský básník:

День седьмого ноября –
Красный день календаря.
Посмотри в свое окно:
Все на улице красно.

Вьются флаги у ворот,
Пламенем пылая.
Видишь, музыка идет,
Там, где шли трамваи.

Весь народ – и млад, и стар –
Празднует свободу.
И летит мой красный шар
Прямо к небосводу!

(úryvek z Круглый год. Впервые в газете Комсомольская правда 1945, э 1, 1 января.)

přebásnil Jiří Václav Svoboda:

Rudou barvou dneska září
sedmička v mém kalendáři.
Podívej se oknem: všude
v ulicích je všechno rudé.

Každé okno, každá střecha
jako by dnes hořela.
Tam, kde jindy tramvaj spěchá,
kapela jde zvesela.

Celá země — i my děti
velký svátek máme dnes.
Rudý balonek můj letí,
přímo k obloze se vznes'!

Halík vrací úder

Ačkoliv se Tomáš Halík jinak polemice s fundamentalisty vyhýbá, teď už mu to nedalo a vrátil úder: „Katolickým tradicionalistům připomínám, že ovšem respektuji učení katolické církve – jimž se na 1. vatikánském koncilu vymezila proti biblickému fundamentalismu na jedné a idealistickému fideismu na druhé straně – že totiž je v kapacitě lidského rozumu dojít při úvaze o stvořených věcech k přesvědčení o existenci stvořitele; ovšem nezaměňoval bych tento úsudek s vírou, kterou teologie nepokládá za „přesvědčení“, nýbrž za ctnost, tedy setkání milosti s lidskou svobodou.“

Na to, jak fundamentalisté manipulují s pojmy, jsem tady upozorňoval několikrát, nejvýrazněji asi v článku Stodolovy bludy: „Pro Stodolu je cognoscere, demonstrare i testari to samé. Zaměňovat cognoscere (poznat) a demonstrare (ukázat) je svérázná úchylka šílených thomistů, kterou nemá cenu se zabývat. Ale záměně demonstrare (ukázat) a probare (dokázat) se nevyhnul ani jinak zdařilý překlad antimodernistické přísahy do češtiny. Tyto pojmy je totiž třeba rovněž lišit; to demonstrate (anglicky), démontrer (francouzsky), zu beweisen (německy) neznamená dokázat, nýbrž ukázat, projevit. To, že něco ukazuje, nasvědčuje, ještě neznamená, že je to dokázané, vyjma evidentního.“

Jsem rád, že Halík rozlišuje mezi vírou (angl. faith) a přesvědčením (angl. belief) naprosto stejně jako tomu bylo v dávné debatě před 5 lety.

Chalkedonský koncil (451)

Když se člověk hádá s různými heretiky, tak neškodí jim připomenout závěry svatých koncilů. Pro jednopodstatnost Boží je klíčový chalkedonský koncil (451), který schválil chalkedonské vyznání: „Ἑπόμενοι τοίνυν τοῖς ἁγίοις πατράσιν ἕνα καὶ τὸν αὐτὸν ὁμολογεῖν υἱὸν τὸν κύριον ἡμῶν Ἰησοῦν Χριστὸν συμφώνως ἅπαντες ἐκδιδάσκομεν, τέλειον τὸν αὐτὸν ἐν θεότητι καὶ τέλειον τὸν αὐτὸν ἐν ἀνθρωπότητι, θεὸν ἀληθῶς καὶ ἄνθρωπον ἀληθῶς τὸν αὐτὸν, ἐκ ψυχῆς λογικῆς καὶ σώματος, ὁμοούσιον τῷ πατρὶ κατὰ τὴν θεότητα, καὶ ὁμοούσιον τὸν αὐτὸν ἡμῖν κατὰ τὴν ἀνθρωπότητα, κατὰ πάντα ὅμοιον ἡμῖν χωρὶς ἁμαρτίας· πρὸ αἰώνων μὲν ἐκ τοῦ πατρὸς γεννηθέντα κατὰ τὴν θεότητα, ἐπ᾽ ἐσχάτων δὲ τῶν ἡμερῶν τὸν αὐτὸν δἰ ἡμᾶς καὶ διὰ τὴν ἡμετέραν σωτηρίαν ἐκ Μαρίας τῆς παρθένου τῆς θεοτόκου κατὰ τὴν ἀνθρωπότητα, ἕνα καὶ τὸν αὐτὸν Χριστόν, υἱόν, κύριον, μονογενῆ, ἐκ δύο φύσεων [ἐν δύο φύσεσιν], ἀδιαιρέτως, ἀχωρίστως γνωριζόμενον· οὐδαμοῦ τῆς τῶν φύσεων διαφορᾶς ἀνῃρημένης διὰ τὴν ἕνωσιν, σωζομένης δὲ μᾶλλον τῆς ἰδιότητος ἑκατέρας φύσεως καὶ εἰς ἓν πρόσωπον καὶ μίαν ὑπὸστασιν συντρεχούσης, οὐκ εἰς δύο πρόσωπα μεριζόμενον ἢ διαιρούμενον, ἀλλ᾽ ἕνα καὶ τὸν αὐτὸν υἱὸν καὶ μονογενῆ, θεὸν λόγον, κύριον Ἰησοῦ.“ (zdůrazněno mnou)

Latinský překlad: „Sequentes igitur sanctos patres, unum eundemque confiteri Filium et Dominum nostrum Jesum Christum consonanter omnes docemus, eundem perfectum in deitate et eundem perfectum in humanitate; Deum verum et hominem verum eundem ex anima rationali et corpore; consubstantialem Patri secundum deitatem, consubstantialem nobis eundem secundum humanitatem; 'per omnia nobis similem, absque peccato' (Heb. iv.): ante secula quidem de Patre genitum secundum deitatem; in novissimis autem diebus eundem propter nos et propter nostram salutem ex Maria virgine, Dei genitrice secundum humanitatem; unum eundemque Christum, filium, Dominum, unigenitum, in duabus naturis inconfuse, immutabiliter, indivise, inseperabiliter agnoscendum: nusquam sublata differentia naturarum propter unitionem, magisque salva proprietate utriusque naturæ, et in unam personam atque subsistentiam concurrente: non in duos personas partitum aut divisum, sed unum eundemque Filium et unigenitum, Deum verbum, Dominum Jesum Christum; sicut ante prophetæ de eo et ipse nos Jesus Christus erudivit et patrum nobis symbolum tradidit.“ (zdůrazněno mnou)

Katholický překlad: „My pak, následujíce svatých Otců všichni jednomyslně učíme lidi, aby vyznávali jednoho a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jak dokonalého v božství, tak dokonalého v lidství, skutečně Boha a skutečně člověka, (který má) rozumovou duši a tělo, soupodstatného s Otcem co do božství a soupodstatného s námi co do lidství, jenž byl ve všem jako my, kromě hříchu, jenž byl počat přede všemi věky z Otce podle božství a v těchto posledních dnech za nás a za naši spásu narozeného z Panny Marie, Matky Boží, co do lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, jednorozeného, aby (lidé) uznávali, že má dvě přirozenosti, nesmíšeně, neměnně, nerozdílně a neoddělitelně, a že toto rozlišení přirozeností není nijak zrušeno jejich spojením, avšak že vlastnost každé z přirozeností zůstala uchována, a je přítomna v jedné osobě a subsistenci, neodloučena ani nerozdělena do dvou osob, avšak v jednom a témž Synu, jednorozeném, Bohu-Slovu, Pánu Ježíši Kristu, jak o něm od počátku (stanovili) proroci a jak nás sám Pán Ježíš Kristus naučil a jak nám to předalo Vyznání svatých Otců.“ (zdůrazněno mnou)

Pravoslavný překlad: „Následujíce božské otce učíme se všichni jednomyslně vyznávati jednoho a téhož Syna, Pána našeho Ježíše Krista, dokonalého podle božství a dokonalého podle člověčenství, pravého Boha a pravého člověka, téhož duše i těla; jedné bytosti s Otcem podle božství a jedné bytosti také s námi podle člověčenství; ve všem nám podobného kromě hříchu; narozeného před věky od Otce podle božství, v poslední však dny téhož narozeného pro nás a pro naše spasení z Marie Panny Bohorodice podle člověčenství; jednoho a téhož Krista Syna, Pána, jednorozeného, kterého poznáváme ve dvou přirozenostech nesplývajících, neměnných, nerozlučných, neboť spojením nikterak nebyl rozdíl obou přirozeností odstraněn, ale naopak se uchovává vlastnost každé přirozenosti, spojující se do jedné osoby a jedné hypostase, který se neštěpí ani nerozděluje na dvě osobnosti, nýbrž je jeden a týž Syn a jednorozený Bůh Slovo, Pán Ježíš Kristus, jak dávno proroci o něm a jak sám Pán Ježíš Kristus nás učil, jakož nám též předal symbol otců našich.“ (zdůrazněno mnou)

Poznámka: Subsistentia znamená česky trvání. Cf. Hanson, zejména p. 186, popis vyznání, včetně heretických, a Boëthius.

Vilém Matej, Miroslav Sinu a jejich případ

J. Potměšil, agent bojující demokracie, nás liberály osočil, že jsme se nezastali Mateje a Sinua, když byli odsouzeni „za výtržnictví a hanobení rasy, národa a přesvědčení? Podstatně vážnější věci se řeší jako přestupek a přijít mi někdo dělat výhrůžné divadlo pod okna, vědět, že jde o člověka, jehož programem je ubližovat mi, byl bych ve svých verbálních výpadech mnohem ostřejší - nezaznamenal jsem, že by se nad tím někdo pozastavil, vyjma představitelů DS, kteří chtěli trest přísnější. Pan Matej také jen vyjadřoval své názory..“

Hlavní problém je, že naši bláboliví novináři nedokázali informovat, za co vlastně byli odsouzeni. Podle jejich desinformace: „Matej byl odsouzen za výtržnictví, rasismus a násilí proti skupině obyvatel.“ Ve skutečnosti ani přes všechno úsilí agentů bojující demokracie není rasism v ČR trestný. Jeho spolupachatel: „Podle soudu se Sinu rasistického jednání nedopustil. Trest dostal za výtržnictví a násilí.“ Ani „násilí“ není v ČR trestné bez dalšího.

Takže jak se můžeme zastat někoho, o němž nevíme, za co byl uznán vinným? Navíc výtržnictví ani násilí proti skupině obyvatel nejsou žádné verbální delikty, byť výtržnictví by mělo být dekriminalisováno – překlassifikováno na pouhý přestupek, což jsem společně s Tomášem Pecinou aktivně prosazoval: „§ 331 je nutno podstatným způsobem přepracovat. Tato připomínka je zásadní. Kriminalisace výtržnictví bez dalšího rozlišování je pozůstatkem totalitního pojetí trestní represe, které bylo zneužíváno k úřední šikaně nepohodlných lidí. Výtržnictví jako takové by mělo být pouhý přestupek, přičemž jako přečin by mělo zůstat násilí a zničení velkých hodnot, zejména v souvislosti s pořádáním masových akcí jako jsou sportovní utkání apod.“ Bohužel, Šámal na tomto kommunistickém trestném činu trval; je na něj zvyklý.

A konečně odsouzení nepodali odvolání. Volenti non fit iniuria.

Bláboly z Internetu

Věra Tydlitátová píše: „Není divu, však valná většina těchto technokratů vyrůstala v době, kdy o významu informací, schopnosti je vyhodnocovat a třídit a budovat hodnoty nejen materiální, ale i etické, nebylo nejen nutné, ale ani vhodné vůbec přemýšlet.“ Dovozuje, že k náležité analyse informací je nutné humanitní vzdělání. Jenže to ve skutečnosti chápe jako vymývání mozků: „Jen velmi pevný hodnotový základ vštípený kvalitním vzděláním může zabránit tomu, aby se člověk nepřimkl k anticikanismu nebo antisemitismu při prvním setkání například s romskou kriminalitou nebo s pohrdáním ze strany Židů. Xenofobie a generalizace vycházejí totiž z instinktivních impulsů a není snadné se od nich oprostit. Je možné je překonávat rozumem a intelektuálními návyky, které se vytvářejí při výchově a vzdělání, vzdělání humanitním, nikoliv technickém.“ Není proto divu, že v tom, co má být podle ní hlavním cílem humanitního vzdělání, tj. vyhodnotit informace, žalostně selhala. Jak informuje Tomáš Pecina, Tydlitátová bez dalšího uvěřila Šamanově blábolu, že vítkovské žháře financoval Witikobund.

Co je Witikobund? Je to duchovní nástupce SdP a národně liberální spolek, jehož paralelou v českém prostředí byli mladočeši a národní demokracie. Je pravdou, že někteří jeho členové a funkcionáři jsou bývalí členové a funkcionáři NSDAP, ale to má stejné příčiny a význam jako účast bývalých členů a funkcionářů KSČ v českém politickém životě.

Witikobund má poměrně blízko k NPD, ale oficiální vazby nejsou. Je vedle křesťansko–demokratického Ackermann-Gemeinde a sociálnědemokratického Seliger-Gemeinde zakládajícím spolkem SL. Od roku 1967 spolkové ministerstvo vnitra Witikobund eviduje jako pravicově extrémistickou organisaci. Důvodem jsou protižidovské postoje, což je v SRN zakázané, a zpochybňování holocaustu, což je v SRN dokonce trestný čin.

Je však nutno uvést, že Tydlitátová v neschopnosti analysy textu není sama. DS na rozdíl od LW nemá žádnou redakční politiku, bláboly tam nikdo nemaže. Takže když „Daniela“ napsal: „Cela ta hysterie o svobode slova se resi, jako by to bylo v padesatych letech, kdyz obzalovaval obcany STAT. Panove, stat nikoho nezazaloval, to byl pan P.Jakes a jeho LPA organizace. Capisto?“ tak mu na to Vodník, zcela neschopen jakékoliv kritické analysy vyřčeného blábolu, bez dalšího skočil: „Tedy je to pan P. Jakeš a LPA, kdo se chová jako bolševik.“

Přitom by každý měl vědět, že v ČR má monopol na obžalobu stát; to patří k základnímu vzdělání. A když to někdo neví, tak nemá být líný jít ad fontes. Jenže to bych chtěl mnoho. Nicméně přesně taková neschopnost kritické analysy vede k šíření spikleneckých theorií o 9/11 nebo neschopnosti porozumět řecké náboženské terminologii.

Poděkování lidem kolem Délského potápěče

Jak jsem vyhlásil 5. října 2010, všichni autoři LW mají povinnost přispět aspoň jednou v kalendářním měsíci článkem. Protože tuto povinnost splnil jen Vodník a AHL71, s ostatními spoluautory jsem se rozloučil.

Chtěl bych zejména poděkovat lidem kolem Délského potápěče, kteří určitě pro LW byli velkým obohacením. Kdyby někdo z nich přesto chtěl občas přispívat, účet pro hosty je mu otevřen.

Tantum ergo

Tantum ergo Sacramentum
Veneremur cernui:
Et antiquum documentum
Novo cedat ritui:
Praestet fides supplementum
Sensuum defectui.

Genitori, Genitoque
Laus et iubilatio.
Amen. Amen.
Laudate Dominum.

Tantum ergo Sacramentum
Veneremur cernui:
Et antiquum documentum
Novo cedat ritui:
Praestet fides supplementum
Sensuum defectui.

Genitori, Genitoque
Laus et iubilatio.
Amen. Amen.
Laudate Dominum.

Pange, lingua, gloriosi
Corporis mysterium,
Sanguinisque pretiosi,
quem in mundi pretium
fructus ventris generosi
Rex effudit Gentium.

Genitori, Genitoque
Laus et iubilatio.
Amen. Amen.
Laudate Dominum.
Laudate Dominum.

—St. Thomas Aquinas, O. P.: Pange, lingua, gloriosi Corporis mysterium 5 + 6a + 1

Boss bojující demokracie o ČSSD

Boss bojující demokracie v ČR, František Kostlán, napsal: „Vážím si například senátorky Aleny Gajdůškové, která neváhá diskutovat s úředníky, policisty i s nevládními organizacemi a vždy má co k věci říci. Velká škoda, že není na předsedkyni Senátu navržena právě ona. Klub ČSSD prosazováním odborářského bosse Milana Štěcha do čela horní komory promarnil příležitost ukázat, že si váží tradičních sociálních demokratů více než odborářských bafuňářů, tedy že ČSSD je přeci jen něco víc než jen pouhou odborářskou buňkou.“

Co k tomu říci? Gajdůšková patří v ČSSD k křídlu, které aktivně prosazuje bojující demokracii, tj. omezování až zbavení lidských práv nepřátel régimu. Proto je bossovi bojující demokracie a aktivnímu potlačovateli lidských práv Kostlánovi sympathická. Nic jiného v tom není. Já se však domnívám, že není smyslem ČSSD persekuovat jinak smýšlející po vzoru 50. let. Smyslem činnosti ČSSD je hájit zájmy dělnické třídy.

Pokud ČSSD nebude ve své politice vycházet z kostlánovských nesmyslů typu: „Výše zmínění státní zaměstnanci mají bezpochyby více než dobré platy, které jsou – kromě zdravotních sester a učitelů základních škol – oproti celostátnímu průměru mnohdy násobné,“ kdy si plete manažery s referenty, a nebude plivat na historii socialistického hnutí, tím lépe.

Polemika Halík v. Hříbek

V Lidových novinách proběhla zajímavá polemika. Zde je její průběh:

1. Modernistický katholický kněz Tomáš Halík napsal článek Zač křesťané vděčí atheistům.
2. Reagoval scientista Tomáš Hříbek polemikou Zač mají být atheisté vděčni?
3. Odpověděl mu opět Tomáš Halík článkem Předpoklad dialogu – ochota porozumět a
4. reagoval bývalý lidovecký senátor a technik Jaroslav Šula.
5. Zároveň se do polemiky zapojil Pavel S. Pokorný článkem Díky za Tomáše Halíka,
6. bohemista Jiří Trávníček článkem Lekce „filosofického“ hochštaplerství,
7. imunolog a pantheista Václav Hořejší článkem Tomáš Halík atheistou?,
8. jesuita Milan Glaser článkem Nesnáze dialogu,
9. integrista Michal Semín článkem Uzamčená Halíkova „laboratoř“,
10. blogger Jaroslav A. „Kojot“ Polák článkem Předpokladem dialogu je ochota vyjasnit si, o čem to vlastně mluvíme,
11. na což reagoval Tomáš Halík a Kojot odpověděl
12. a doplnil o poslední příspěvky,
13. které katholický psycholog Jeroným Klimeš následoval článkem Církev potřebuje pokání,
14. lingvista František Štícha polemisoval s Václavem Hořejším článkem Kdo nebo co je Bůh?
15. Mimo stojí úvaha Michaela Hausera Proč Češi nejsou atheisty?
16. a rok starý dodatek Tomáše Hříbka Nový atheismus a jeho kritici, čímž se kruh uzavírá.
17. Spíše výkřiky Filipa Tvrdého: 1, 2 a 3.

Updated.

Obhajoba Ovadii Josefa

Ovadia Josef řekl: „Gójové se narodili jedině proto, aby sloužili nám. Jiné poslání kromě služby národu Izraele na světě nemají. K čemu jsou pohani potřební? Budou pracovat, orat a žnout. My budeme sedět jako páni a jíst. Pohani jsou jako ostatní – musí zemřít, ale Bůh jim dal dlouhověkost. Proč? Představte si osla. Když uhyne, přijde člověk o peníze. Je to jeho sluha, a proto je mu dán dlouhý život, aby pro Žida mohl dlouho pracovat.“

Přiznám se, že když jsem poprvé četl odsudek ADL, tak mi přišel účelový: „It is disturbing to see any religious leader, and particularly Rabbi Ovadia Yosef, use their podium to preach such hateful and divisive ideas. His words echo far beyond the walls of his congregation and contribute to an atmosphere of hatred and a global trend of intolerance. In a world where bigotry and prejudice are prevalent, it is especially important for religious leaders to use their influence to teach respect and acceptance.“

Ale pak jsem si řekl, že nebudu jako ti fanatici bojující demokracie, kteří vždy ze zásady hledají, co člověk chtěl ve skutečnosti říci, nikoliv, co opravdu řekl. Takže na druhé čtení nemám pocit, že Foxman kritisuje Ovadiu Josefa proto, že řekl něco, co se k nepovolaným nemělo dostat, ale proto, že stejně jako třeba Věra Tydlitátová je zásadním nepřítelem svobody slova.

Ono je to vážně zajímavé. Ovadia Josef řekne, co si myslí, a hned přispěchají strážci politické korrektnosti, kteří ho označkují jako „kokota“, „přisírače“, „fanatika“, „blouznivce“, „hlupáka“ atd. atp. Takže z toho vyplývá jasný závěr: Antisemité lžou, když tvrdí, že Židé chtějí omezit naše svobody ve svůj prospěch. Ve skutečnosti chtějí někteří Židé omezit lidská práva všem, včetně Židům. A v jejich pojetí ani ocenění uměleckých zásluh není možné bez kádrování.

Maturitní testy z češtiny

Na základě článku Tomáše Peciny jsem si stáhnul oba vzorové testy z češtiny – základní i vyšší. Základní test mi přišel spíš jako testování porozumění textu než češtiny, ale budiž. Soustředil jsem se na průzkum toho, co testy testují z literatury:

Základní test. Fascinovalo mne protežování jedné soudobé české autorky. R[adka] (úděsný český zvyk zkracovat křestní jméno na pouhou iniciálu) Denemarková a její Peníze od Hitlera jsou použity hned 2x. Proč? Pak je použit Z[deněk] Svěrák a jeho Povídky. Nic proti, ale patří tato kniha k tomu nejlepšímu, co soudobá literatura nabízí? Následuje klassik, H[onoré] de Balzac a jeho Gobseck. Chybějící hudební výchova se na středních školách dohání v češtině, zde Spirituál kvintetem. Přijde mi to podivné; proč se stejně nedohání třeba filmová věda?

Poznámka mimo literaturu: Vysvoveně mne irritovala otázka č. 29. V zadání byla věta: „Neznáte evropskou legislativu?“ a správná odpověď na: „Která z následujících možností nejlépe vystihuje význam slova legislativu ve výchozím textu?“ má být: „platné zákony a jiné právní předpisy“. Proč se studentům vnucuje nesprávné použití odborných termínů? To je zločin.

Vyšší test. Začíná ostře: odbornou knihou The Maestro Myth (1991) a románem The Song of Names (2002) Normana Lebrechta. Chválím, to je soudobá kvalitní světová literatura. Následuje brutálně zkrácený M[arcus] T[ullius] Cicero (Ti ignoranti by měli vědět, že stejně jako ve španělštině je nedůležitější prostřední jméno, u Římanů nomen gentile. Nicméně je vidět, že neznalost římských reálií se šíří jako mor.) a jeho De officiis.

Další odbočka: Pikantností jsou nyní již neexistující webovské stránky Bertoni.cz. Holt by se to s těmi nejmodernějšími technologiemi nemělo přehánět.

V úloze č. 23 jsem se snažil vygooglovat ukázky, ale A se nepodařilo. B je Příloha k daňovému přiznání od Jiřího Žáčka, C je Pantoum babího léta Jaroslava Vrchlického, D je Legenda o Jidášovi, E je 1964 (zima) Václava Hraběte z Blues v modré a bílé (1977). Následuje G[uillaume] Apollinaire a jeho La Loreley, Vergiliova Aeneis, V[áclav] Havel, Prosím stručně, Miloš Urban: Lord Mord. Ukázku č. 34 se mi nepodařilo identifikovat.

V ukázce č. 35 je výchozí text F. X. Šalda – České medailony, doplněný A) Vítězslavem Hálkem – Večerní písně 5, B) Jaroslav Seifert – Svatební cesta, C) Otokar Březina – Slyším v duši, D) Jan Skácel – Co zbylo z anděla. Následuje Charles Baudelaire: Sonnet d'automne. Otázkou je, proč byl zvolen překlad právě Svatopluka Kadlece. Odborný text z Úvodu do literární vědy pojednává o ruských formalistech. Následuje Christian Morgenstern a jeho Das Hemmed v překladu Egona Bondyho, V[ladislav] Vančura – Markéta Lazarová a Emily Dickinson[ová] 781 – To wait an Hour—is long v překladu Evy Klimentové.

Karel Jaromír Erben – Dceřina kletba – uvozuje okruh těchto básní: A) Karel Havlíček – Borovský: Král Lávra, B) Karel Jaromír Erben – Svatební košile, C) František Gellner – Po nás ať přijde potopa a D) François Villon – Le Lais XXXII v překladu Otokara Fischera. Text ukončuje Karel Teige: Ultrafialové obrazy čili artificielismus. Poznámky k obrazům Štyrského & Toyen. In ReD — Revue Svazu moderní kultury „Devětsil“ I, č. 9, Praha, červen 1928, pp. 315–7.

Závěr: Názor Tomáše Peciny o ustrnutí českého školství v 50. letech nepotvrzuji. Bylo by ale dobré, kdyby maturita nebyla tak prostoupena reklamou (na Hospodářské noviny, na nakladatelství Bertoni).