Ignoranti v Respektu

Když si člověk čte Respekt, nestačí někdy žasnout. Tak Tomáš Sacher napsal: "Spory související s loajalitou poslanců se vedou odjakživa a „diktát strany“ nikdy nezvítězil. Určující verdikt tu leží už od první republiky. Ve svém zásadním díle Budování státu jej popisuje i novinářský fenomén Ferdinand Peroutka a výsledek pře byl už tehdy nesporný: poslanecký mandát patří jednotlivci." A co takhle si o této věci něco nastudovat?

Například článek Martiny Lustigové: "Když v 90. letech minulého století poslanci za Sládkovo Sdružení pro republiku podepisovali nedatované prohlášení, že se vzdávají svého mandátu, mnozí na to ukazovali jako na nedemokratickou praktiku. Málokdo si však tehdy uvědomil, že podepisování obdobných reverzů bylo v éře první republiky naprostou samozřejmostí. Mandát nepatřil poslanci, nýbrž politické straně, kterou dotyčný pouze zastupoval. To ostatně potvrdil i volební soud, který vzpurné poslance zbavoval mandátů."

Nebo je možné jít ad fontes: "Volební soud zcela svémocně užil ve svém nálezu důvodu, o němž zákon vůbec nemluví, ba který ustanovení § 1, 22 a 23 ústavní listiny přímo vylučují, že totiž poslanci prý neuposlechli reversu a že se vlastně podepsáním reversu sami vzdali dobrovolně svých mandátů. Volební soud tedy rozhodnutím svým mění a doplňuje si volební zákon i ústavní listinu způsobem naprosto libovolným."

Příčiny řecké krise

ČSSD se nám v závěru volební campagne pokoušela namluvit, že za řeckou krisi může pravicová vláda Nové demokracie. Ve skutečnosti je skutečným kořenem rozmařilost socialistické vlády v 80. letech. Přečíst si o tom můžete barvitý či rigorosnější článek.

Obamovská změna dorazila do ČR aneb nepolitická politika zvítězila

První, co každého napadne při pohledu na volební výsledky, je to, že politická mapa je po 14 letech totálně překleslena. Je to součást širšího fenoménu: Druhé republiky v Itálii (1994), New Labour ve Spojeném království (1997), MoDem ve Francii (2007), zvolení Obamy (2008) a koalice konserativců a liberálních demokratů ve Spojeném království (2010). Nyní tato vlna změny dorazila i do ČR. Volby do Sněmovny měly 2 hlavní themata:

1. boj s korrupcí a
2. snížení státního dluhu.

Na obě themata nedokázala ODS, kterou jsem volil, ani ČSSD, která se soustředila na primitivní populism, dát přesvědčivou odpověď, a proto neuspěly. Voliči massově volili alternativní strany: TOP 09 (16,70 %) a Věci veřejné (10,88 %). Velká koalice by měla jen 109 hlasů, tedy hluboko pod ústavní většinou (120 poslanců).

Na rozdíl od roku 2006 voliči massivně kroužkovali. Zcela nebo alespoň částečně překreslili výsledek pražské ČSSD, pražské ODS (tam dokonce uspěla inicitiava "Volte poslední 4", neboť do Sněmovny se dostal Jan Florián), středočeských VV, jihočeské TOP 09, jihočeské ODS, plzeňské KSČM, plzeňské ČSSD, plzeňské TOP 09, plzeňské ODS, karlovarských VV, karlovarské ČSSD, karlovarské TOP 09, karlovarské ODS, ústecké KSČM, ústecké ČSSD, ústecké TOP 09, liberecké TOP 09, liberecké ODS, královéhradeckých VV, královéhradecké ODS, pardubických VV, pardubické KSČM, pardubické ČSSD, pardubické TOP 09, pardubické ODS, vysočinské KSČM, vysočinské ČSSD, vysočinské TOP 09, vysočinské ODS, jihomoravské ČSSD, jihomoravské TOP 09, olomoucké ČSSD, olomoucké TOP 09, olomoucké ODS, zlínské TOP 09, zlínské ODS a moravskoslezské KSČM.

Volby znamenaly porážku pro Paroubka (český Hugo Chavez/Vladimír Mečiar), Langera, Severu, Exnera, Němce z ČSSD a další. Fenomenální úspěch zažil Marek Benda, Stanislav Křeček, Milada Emmerová, Michal Hašek, Lenka Kohoutová, Jan Florián a další. Do Sněmovny se bohužel dostala Ivana Řápková.

V volbách neuspěla Strana práv občanů – Zemanovci (4,33 %), KDU-ČSL (4,39 %) – což velice vítám, Suverenita – blok Jany Bobošíkové (3,67 %), Strana zelených (2,44 %), Česká pirátská strana (0,80 %), Dělnická strana sociální spravedlnosti (1,14 %) a Strana svobodných občanů (0,74 %). SPOZ podle mne končí úplně, protože Zeman opět odešel z politiky. KDU-ČSL čeká přeměna na regionální stranu po vzoru SOS. Suverenita doplatila na to, že se nedokázala domluvit se Zemanem. Její další osud je nejistý. SZ končí jako politická strana a čeká ji přeměna na aktivistický spolek. Prohrála 4x volby a jen naprosto naivní člověk mohl čekat opak. Počátek konce byl v otevřeném konfliktu tmavě zeleného křídla (Kuchtová) a světle zelené frakce (Bursík). Je to trochu škoda, ale místo ní je tady ČPS. Ta se sice poněkud přecenila, ale může na sobě ještě zapracovat. DSSS se rovněž přecenila; je zjevné, že extrémní pravice nedokáže překročit 1,5 % – potvrzení demokracie praxí. SSO bude i nadále živořit na okraji politiky, podobně jako Konservativní strana.

Neznámou je TOP 09, Topolánkův projekt lidovců II. Nicméně voliči kroužkovali, takže tam bude lidovců méně, než se čekalo. Neznáme nikoho kromě Schwarzenberga a Kalouska, takže uvidíme, co z TOP 09 v praktické politice bude. Ještě větší neznámou jsou populistické a liberální Věci veřejné. Zvítězí populism nebo liberalism? Nevíme. Nicméně návrh snížit zbrojení o 20 % je velice sympathický. Uvidíme, jak dlouho jim podobný elán vydrží.

Velké změny čekají ČSSD a ODS. Zatímo ČSSD stačí odstranit mečiarovskou inspiraci v aggressivní ublíženosti a pozápadnit se, ODS to bude mít mnohem těžší. Voliči jí jasně sdělili, že kmotry nechtějí. Ale jak se jich zbavit? Vedení bude muset stranu osekat až na kost, což bude velice bolet.

Osobně za nejvíce positivní výsledek voleb považuji to, že skončila demoskopie (Paroubkova posedlost průzkumy veřejného mínění) a potvrdila se moudrost lidu = demokracie. Ukázalo se, že volební systém se v zásadě osvědčil a že 5 % hranice skvěle posloužila jako trest: pro KDU-ČSL a SZ. Kdyby ODS bývala prosadila bonus pro vítěze, tak měla ČSSD okolo 20 poslanců víc.

Země latinského pobřeží (PIGS)

Seskupení PIGS se neobjevilo až s řeckou krisí. Již před 12 lety jsem ve své diplomce psal: "Model sociálního státu zemí latinského pobřeží (Portugalsko, Itálie, Řecko a Španělsko) je kombinací konservativního a liberálního modelu. K jeho liberálním prvkům patří residualismus, politický klientismus a stratifikační dualismus. Rysem tohoto subtypu je existence blahobytných klientů sociálního státu. Jedná se o veřejné zaměstnance, bílé límečky a zaměstnance s jistotou. Stejná sociální kategorie je v čistě liberálním modelu více závislá na trhu a v konservativním systému nemá tak vysoké starobní důchody. Státní zdravotnictví je universalistické, velkorysé a slouží zejména chudým. V těchto společnostech má velkou roli rodina, která dokáže prosadit aspoň jednoho svého člena do privilegované kategorie."

Toman v. Munk

Na EUportálu: "A jak je možné, že my Češi při připomínání českých obětí nacismu nikdy nezapomínáme uctít i židovské oběti, zatímco na tryznách třeba v Lidicích vídáme tak málo Židů - například právě jako on v jarmulkách? … Ale jde to mnohem dál: Jistý předák židovské obce se veřejným dopisem osopil na jednoho přispěvatele jedněch českých novin, za to, že si dovolil použít slovo holocaust v jiné než povolené souvislosti, a to dopadem asociálních reforem na důchodce. Jaká další slova budou ještě Čechům zakazovat?"

Mladočeský blog se od něj poněkud distancoval: "Redakce se neztotožňuje s úplně všemi názory, které jsou prezentované v článku. Nepovažuje Izrael za rasistický stát … Čili jsme odhodlaní hájit všechny vlastenecké židy loajální našemu státu a jeho zákonům. Stejně tak ale budeme vystupovat proti těm z nich, kteří chtějí na náš národ plivat – ostatně jako i proti těm Čechům, kteří tak také činí. A za holokaust se nemusí omlouvat Češi, nýbrž pouze Němci."

Věra Tydlitátová označila Luďka Tomana za českého fascistu – pozoruhodně málo zdařilá analysa. "Že se nenávist dneska již dávno nesoustředí jenom na Romy, dokazuje právě článek jistého pana Tomana, který nešetří hulvátskými urážkami nejen ředitele Památníku Terezín, ale i Židů jako národa."

"Ano, to tady bylo již mnohokrát, podezření, že Židé nejsou dost loajální pronásledovalo dokonce i židovské dobrovolníky hlásící se do bojů na frontách obou světových válek. Ti chlapci pak umírali také za naši vlast vedle svých českých spolubojovníků." Ano, československá armáda za II. světové války byla z velké části židovská.

"Ano už i Euportal, který se dosud tvářil jako ochránce tradičních evropských hodnot, zveřejňuje protižidovskou propagandu. Upřímně řečeno, čekala jsem, kdy k tomu dojde." Já taky. :-)

Zvěrolékař píše

na Cynikově & Stodolově webu: "Homosexualita je jen částečně podmíněna dědičně. Mnozí lékaři uvádějí, že ji v řadě případů léčit lze. Pacient však musí mít sám vůli k léčbě, podobně jako obézní člověk ke zhubnutí nebo alkoholik k abstinenci. Pokud léčebné metody dosud nejsou uspokojivé, tak předpokládáme, že budou vynalezeny dokonalejší metody, podobně jako v to doufáme u lupénky nebo Parkinsonovy nemoci … Dokazuje to také, že mnohé homosexuály je možné výchovou a psychologickou terapií vyléčit."

"Není důvod bát se adopcí dětí homosexuálními páry.
Kromě pádného argumentu, že chybí vzor druhého pohlaví, je ještě další závažný důvod. Vzhledem k nízké stabilitě homosexuálních párů je malá pravděpodobnost, že svěřené dítě bude vychováváno stejným párem po celé dětství. Navíc i homosexuální páry, které spolu žijí po období více let, obvykle nedodržují věrnost a běžně navazují další souběžné vztahy. Proto zde vzniká velké riziko zneužívání dětí nebo dospívajících ze strany dospělých, kteří o ně pečují. Kult mládí a touha po sexu s pubertálními chlapci jsou mezi gayi velmi rozšířené."

Marie Antoinette II

Kapitán pokračuje v kritice Marie Antoinette. K tomu bych chtěl dodat, že je zásadní rozdíl mezi 10 % státního rozpočtu v době, kdy se z něj skoro nic neplatilo, a dnes, kdy je 50 % GNP. Nicméně, nikdo netvrdil, že by si Marie Antoinette nežila jako Paris Hilton. Ale měla za to být potrestána smrtí? Jedno z obvinění bylo, že se dopustila incestu se svým synem.

Na Wellsovi je plasticky vidět, jak se doba mění. Pro něj byla hrdá a nezávislá žena "pošetilá a výstřední", dnes ji rehabilitujeme. K sexuálnímu životu: Ludvík XVI. v posteli moc dobrý nebyl, co měla dělat?

O marxismu III

Vodník zpochybňuje mé vymezení dialektického materialismu a v typické antinominalistické pýše tvrdí: "toto dělení filosofie je objektivní". Ve skutečnosti žádná klassifikace není objektivní, natož pak marxistická, neboť jak praví Lenin: "In his work Ludwig Feuerbach Engels divides philosophers into "two great camps"—materialists and idealists." Jakoukoliv klassifikaci si mohu stanovit naprosto libovolně a jediné kritérium je její užitečnost. Dichotomie materialismu a idealismu užitečná není. Pojem idealism zavedl G. W. Leibniz (1646–1716), jenž jím mínil ty filosofie, které „stejně jako Platón nepojímají duši jako materiální věc“ (zde vidíme naprosto odlišné vymezení od marxistického). Rovněž diamat sám je u různých autorů pojímán různě a ani Marx, ani Engels tento pojem nepoužívali.

Podle mého názoru se marxista od nemarxisty neliší tím, na co klade důraz, ale tím, s čím souhlasí. Pokud někdo marxistickou periodisaci dějin považuje za správnou, je to marxista, pokud nikoliv, marxista to není.

Kalousek, dnešní Antoinette

V dnešním discoursu jsou všechny živé postavy, jako byl Jan Hus, Tomáš Masaryk, Adolf Hitler a další, převáděny na symboly, které nemají s osobnostmi, které jim stály předlohou, nic společného. Tímto osudem byla postižena i Marie Antoinette.

Často se jí přisuzuje výrok: "Qu'ils mangent de la brioche." Ve skutečnosti si ho vymyslel otec levice, Jean-Jacques Rousseau, který ho napsal, když Marii Antoinette bylo 13 a rok před tím, než přijela do Francie: "Enfin je me rappelai le pis-aller d’une grande princesse à qui l’on disait que les paysans n’avaient pas de pain, et qui répondit : Qu’ils mangent de la brioche."

Povaha Marie Antoinette byla naprosto odlišná. Jako snad všichni extrémně mocní či bohatí měla velice vyvinutý soucit. V roce 1775, v době nedostatku potravin, napsala: "Je zcela jasné, že když vidíme lidi, kteří s námi jednají tak dobře přes svou chudobu, jsme zavázáni více než dříve tvrdě pracovat na jejich štěstí. Král, zdá se, chápe tuto pravdu."

Nicméně, revolucionáři ji neměli rádi, to je pravda. Důvod? Předně to byla silná žena, zatímco Ludvíka XVI. kralovat vůbec nebavilo a raději se věnoval zámečnictví. Revolucionáři byli mužští chauvinisté; ženy se podle jejich názoru do politiky míchat neměly. Druhý důvod byl, že to byla Rakušanka – l'Autrichienne – takže brzy získala přezdívku La chienne (děvka). V té době se totiž rodil nacionalism, který později přinesl tolik zla. Třetí důvod byl, že ji Francouzi viděli jako původkyni obrovitého státního dluhu, takže dostala další přezdívku: Madame Déficit. Pozoruhodná paralela ke Kalouskovi. Dnes ji Evelyne Lever vidí jako princesnu Dianu 18. století, Sofia Coppola má podobný názor.

Ačkoliv mne Kapitán určitě neposlechne, doporučuji mu, aby si opatřil Původ současné Francie, což jsou dějiny Francouzské revoluce, které napsal Hippolyte Taine. Bohužel česky vyšel naposledy v letech 1906–10. Tam se o těch událostech dozví jiné věci, než se učil ve škole.

Protože o Francouzské revoluci leccos vím, musím odmítnout rovněž theorii příčiny i následku, applikovanou Andy na process s Ludvíkem XVI.: "to bylo nezbytné v mocenském boji, kde stál proti nim naprosto bezcitný vrah, využívající davu." (Tím vrahem zřejmě myslí Robespierrea, ačkoliv královrahů bylo celkem 380.) Důvod byl ideologický: Jakobíni viděli bývalého krále jako tyranna – nepřítele svobody. Po povstání 10. srpna 1792 byli hlavní soupeři jakobíni a girondini. Nicméně i girondini byli republikáni a Ludvíka XVI. neviděli nijak positivně. Spor mezi byl mnohem hlubší než o to, zda si král zaslouží smrt nebo ne. Girondini byli federalisté (regionalisté), zatímco jakobíni byli centralisté.

Zajímavá je Kapitánova obhajoba zářijových vrahů, úděsných ničemů.

O marxismu II

Vodník odmítl můj názor, že hlásá historický materialism. Je potřeba se nad tím hlouběji zamyslet. Vysvětluji si to tak, že Vodník, plně ponořený do marxistického pojmosloví: "Já, na rozdíl od Vás, nejsem materialista", odmítá být materialistou, protože je věřící. Jenže:

1. primitivní, neboť disjunktní, marxistickou dichotomii materialism x idealism nikdo nebere vážně,
2. neoznačil jsem Vodníka za materialistu dialektického, nýbrž historického.

Tomáš Pecina Vodníkův marxism redukuje na politickou ekonomii, tedy na ricardiánskou pracovní theorii hodnoty. Nemyslím, že by tato analysa byla správná. Vodník zůstává plně v zajetí marxistické konceptualisace, včetně pojmosloví, pouze marxistické závěry zhusta obrací o 180°, obvykle směrem k Hegelovi. Tuto methodu bych si dovolil označit za retromarxistickou; Vodník je tedy retromarxistou. Co z toho vyplývá?

1. Vodník je dialektický materialista, neboť filosofie dělí na "idealistické" a "materialistické". Na rozdíl od klassických marxistů se však považuje za "idealistu".
2. Vodník je historický materialista, neboť na nižší úrovni uznává "výrobní způsob" (pokrok v dělbě práce) za periodisační prvek: od "prvobytně pospolné společnosti" až po "kapitalism". Na vyšší úrovni se přiklání k hegeliánství a Duchu jako vůdci dějin.
3. V politické ekonomii Vodník zůstává čistým ricardiánem a marginalistickou revoluci v 1870s odmítá vzít na vědomí.

Buddhistický marxism?

Jednou z největších nevýhod dnešní klipovité doby je to, že příliš mála usuzuje na příliš mnoho. Tak z extrémně stručné zprávy Vodník dělá potvrzení Bondyho.

Větu "I'm a Marxist" musíme interpretovat hlavně podle vysvětlení: "Marxism has moral ethics, whereas capitalism is only how to make profits". Je to přirozeně nesmysl, ale Dalai Lama chtěl zdůraznit, že jeho učení je hluboce morální a hluboce sociální. Proč k tomu potřeboval berličku marxismu, těžko říci. Asi mu to přišlo vhodnější, než aby se označil za katholíka, ačkoliv katholictví je rovněž hluboce morální a hluboce sociální. Stejně jako pravoslaví, můžeme dodat.

Naproti tomu Vodník není marxistou pouze v tomto zcela povrchním dalaimovském významu. Vodník je marxistou proto, protože hlásá historický materialism. Naproti tomu, vydávat mne za marxistu jen proto, že jsem atheista, je klassická chyba v úsudku. Marxisté jsou atheisty (nikoliv bezvýjimečně), ale atheisté nejsou marxisty (drtivá většina z nich). Jedná se o klassickou záměnu podmnožiny a nadmnožiny.

JK je lhář

Starý troll JK se vynořil z bažin zapomění, aby mne ostouzel svou lží: "U sebe na LW označoval GP diskutující za trolly (a mazal jejich příspěvky) účelově podle okamžité potřeby, především tak potlačoval nesouhlas (někdy, pravda, značně expresivní) s jeho vlastním světonázorem."

Nikdy jsem nesmazal žádný příspěvek trolla, ani JK, účelově podle okamžité potřeby, abych tak potlačoval nesouhlas s mým vlastním světonázorem. Kvůli trollům typu JK jsem toliko zavřel diskusse u většiny nových článků a trolla JK požádal, aby na LW nepsal.

JzP-ovi děkuji za nabídku, ale s DS nechci mít nic společného, i kvůli trollům jako je JK. Trollingem jsou některé nepodepsané příspěvky a teď JK-ovy.

Starorakouský volební zákon

K debatě na Slepecké holi vyhlašuji Zemanovo heslo ad fontes. Zajímavé je to od § 9.

Trolling

Asi je něco ve vzduchu. Cynik je obětí trollingu na Facebooku, mne zase někdo trolluje na Discussion speed. Dokud se situace na DS nezlepší, nebudu do tamních diskussí přispívat a naopak otevřu k novým článkům (ke starým bylo bez přerušení možno diskutovat vždy) diskusse zde.

Aktuální satira

Jak usuzuje JzP a já s ním souhlasím, zřejmě zelené provenience.

Updated.

Pro ty, co stále ještě nepochopili

Josef Šlerka: "Často se v nich ozval hlas, co že si to ten Kalousek dovoluje, když on sám byl ministrem financí ve vládách, které ten dluh pomáhaly vytvářet, a že by ho koneckonců měli přeci jen zaplatit politici, kteří za něj mohou. Příkladem může být jakýsi pan Barák v debatě na serveru lidovky.cz. Kdo vedl tento stát v minulých letech, tak ho také zadlužil, tak ať platí, je to státní dluh a ti ve vedení státu ho nasekali, my dole ne, je to sebranka, co dluh využívá.

Tenhle argument mne ohromil. Zaprvé jeho zastánci nepochopili význam zastupitelské demokracie, v níž delegujeme svá práva rozhodovat na poslance."

Ještě ke Kalouskově složence

Karel Steigerwald: "Volič, který nepochopí Kalouskovu složenku, se asi nevyzná v žádném z těch témat, a je tedy zcela bezmocný vůči kanonádě primitivní politické reklamy, jejíž ubohost většinu lidí pobuřuje … Pro českou politiku je to inspirativní. Kdo nepochopil čerpadlo a Kalouskovu složenku, neměl by mít volební právo."

Mentální propast

Nemaje televisi, film Krev zmizelého jsem neviděl. Nicméně na hodnocení tohoto filmu ukazuje, jak je mezi levicí a ostatními (k pravici se nepočítám) mentální propast, jak je levice amorální.

Schvalovat vyhnání Němců levicové není. Ale už se stalo, že podpora odsunu je poznávacím znakem české levice, tedy prakticky každý český levičák podporuje vyhnání, přičemž přirozeně existuje mnoho stoupenců vyhnání, kteří levičáky nejsou. Jaké jsou důvody bagatelisace obludných českých zločinů? Odmítnutí „relativisace obětí a pachatelů z 2. světové války“. České levici je cizí náboženská morálka, ačkoliv třeba Tony Blair jí prodchnul celou svou kariéru. „Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám! Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra.“ (Mt 7, 3–5) Je tedy úplně lhostejné, co nám udělali Němci. Podstatné je toliko, co jsme udělali my sami.

Stejně úchylná je theorie příčiny a následku: „jako kdyby řádění Čechů bylo bezdůvodné a nic mu nepředcházelo“. Ano, třeba kadaňský massakr (v tendenčním vylíčení). Ale to je směšné. Takto by bylo možné v domnělých i skutečných křivdách jít donekonečna. Bludný řetěz zla a jeho odplácení je nutno přetnout. „Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou.“ (Mt 5, 39)

Dokud levice nenazve zlo zlem beze všech vytáček, lepší to s ní nebude.

Updated: Opraveno nedostatečné vyjádření podmnožiny a nadmnožiny.

Klerofašisti, kleronacisti, lefebristi a příznivci diskriminace v ČR

via Cynik. Internet je někdy rychlejší než blesk. Kdosi, kdo si říká Radomíra Clément, publikoval na Facebooku pozoruhodný seznam Klerofašisti, kleronacisti, lefebristi a příznivci diskriminace v ČR, tedy v zásadě seznam předních paleokonservativců. Bohužel zmizel ještě dříve, než jsem si ho stačil přečíst a na Internetu jsou z něj jen výňatky. Přituhuje.

Rozumný názor Fedora Gála

Doporučuji k přečtení.

Generační střet

Co trapný clip Mádlové & Issové jen naznačil, Kalouskova složenka dokončila. Složenka, pro lidi nad 70 posvátný dokument. (Nevěřím, že by ji nyní 60letí rockeři brali vážně.) Máme kvůli několika lidem, neschopným žít v reálném světě, kteří dávno měli být zbaveni svéprávnosti, zakazovat politickou agitaci? Kalousek přeci upozornil na vážný problém, bez ohledu na míru jeho spoluzavinění. Nebo se snad chceme chovat jako Řekové, jak navrhuje kryptokommunista Keller?

Grčka dobrovoljačka garda

Málo se mluví o tom, že na obludném massakru ve Srebrenici participovala i Řecká dobrovolnická garda, mezi jejímiž členy byli řečtí neonacisté. Pravoslavná solidarita v praxi: "Byl to boj mezi námi (pravoslavným společenstvím) a jimi (muslimy, katholíky, protestanty a Západem) a my jsme vyhráli."

Takis Michas dále dodává: "NATO military secrets on the August 1995 air strikes were passed on to Mladić on direct orders of then socialist Prime Minister Andreas Papandreou."

Testování Řápkové

Mladá fronta je posedlá testováním. Tak vymyslila na Řápkovou test, jak umí právo. Protože jsem od fochu, tak jsem se otestoval taky.

1. V jakých městech sídlí vrchní soudy?
To je pro každého praktika ta nejvíce triviální otázka. Avšak pokud právo neděláte, chápu, že se vám to vykouří z hlavy.

2. Kolik činí lhůta pro odvolání v trestní věci?
Přiznám se, že toto jsem nevěděl ani já, ačkoliv jsem se kdysi trestním právem živil. Ale jen na prvním stupni (přesněji řečeno přípravným řízením) a lhůty jsou v trestním právu dosti nestandardně krátké.

3. Co znamená věta ignorantia iuris neminem excusat?
To je triviální pro toho, koho baví latina. Normální právník to ale moc neužije.

4. Kdo byli Gaius, Ulpinianus a Papinianus?
dtto

5. Jaké jsou druhy zavinění?
Tady "správná" odpověď míchá hrušky s jablky a je tedy sama špatně. Spíše theoretická otázka.

6. Co znamená "účinná lítost"?
Správnou odpověď bych nedal, v praxi se účinná lítost prakticky nevyskytuje.

7. Kde je upraveno právo na spravedlivý proces?
To je triviální, ale pro toho, kdo se zajímá o ústavní právo. To opět drtivá většina praktiků není.

8. Kolik činí poplatek za podání ústavní stížnosti?
Klassický chyták. Ale právník by to znát měl.

9. Kde sídlí Právnická fakulta v Plzni?
Nevěděl jsem.

Lze tedy říci, že ty otázky nezkoumaly to, zda je právník, ale snažily se najít to, co neví. Typicky český přístup. A Sokol, který nikdy nedělal nic jiného než trestní právo, by si měl uvědomit, že trestní právo není alfa a omega práva. Jak říkali Gaius, Ulpinianus a Papinianus, trestní právo není právo, ale politika.

A ještě bych chtěl dodat, že z té totální neznalosti latiny u Tachecí bolí uši.

Kommerce na wiki

Před rokem a něco se rozhořela diskusse o kommerci na wiki. Je otázkou, čí je vina na tom konfliktu. Beren popsal jeho chronologii. Mám pocit, že nechat 2 minuty na přečtení vzkazu není zrovna mnoho. Nereagovat na e-mail není u správce omluvitelné. Nicméně, v pozadí jsou zjevně SEO praktiky a s jejich protagonisty se nezachází v rukavičkách.

První zpráva do datové schránky

Ačkoliv mám datovou schránku od srpna 2009, teprve dnes jsem do ní dostal první zprávu. Protože jsem nic nečekal, byl jsem zvědavý, oč jde. Píše mi berňák nebo soud? Nakonec se ukázalo, že mi píše vnitro, že datové schránky přecházejí na šifrování SHA-2. Je krajně sporné, zda to muselo oznamovat právě datavou zprávou, místo toho, aby to oznámilo na webu, což je v těchto případech obvyklé. Push technologie je dotěrná, vhodnější je pull technologie.

K mazání fotek z Wikimedia Commons

K již níže diskutovanému "skandálu" na Wikimedia Commons bych měl několik osobních postřehů a komentářů.

1. User:Jimbo Wales neměl začít s masovým mazání bez konsensu či schválení ze strany Nadace. Ostatně ta se k celé věci vyjádřila nakonec dosti vyhýbavě.

2. Absolutně mi nevadí fotky různých penisů na Commons, současné pravidlo pro jejich omezení je zbytečné. Jde je zatřídit do kategorií, kam patří. To samé platí i o vyobrazení sexuálních aktivit či BDSM. Jejich používání v lokálních projektech by mělo otázkou rozhodnutí těchto projektů, ne správců na Commons.

3. Wikimedia by měla mít nějakou sociální zodpovědnost bez ohledu na právní normy jednotlivých zemí bych velmi chápal mazání zvráceností jako jsou dětská pornografie a zneužívání dětí, mezirasový sex, zoofilní (a asi i koprofilní) jednání atd. Dbát je třeba i ochrany osobnostních práv, bývalé přitelkyně obvykle netěší, když je na Commons jejich obličej postříkaný spermatem. Stejně tak jsem pro označování erotických a nahých obrázků něčím, co by usnadnilo práci filtrům.

4. Vždy budou hraniční případy, třeba ilustrace či starší umělecká díla.

5. Přijde mi, že v těch diskusích ohledně smazaných fotek a jiných obrázků se ukazuje i jiných spor o charakter Commons. Má to být pouhé úložiště pro projekty Wikimedia nebo všem určená sbírka děl pod svobodnou licencí?

6. Anglická Wikipedie vykazuje silnou liberálně levicovou zaujatost, Fox News naopak podporuje neokonzervativní a občas i konzervativní republikánské politiky. Tato ideově konkurenční významná média spolu vedou spolu ideový boj, v rámci kterého si dělají i naschvály.

Talibanský skandál na Commons

via Cynik. Oč jde? Jednou z věcí, které se tmáři všech barev bojí nejvíce, je nahota a sexualita. Proč? Protože jim effektivně znemožňuje totální kontrolu jejich oveček. Nejhorší přístup k veřejné nahotě má islám, ale někteří puritáni (tedy protestanté) od něj nejsou daleko. Katholictví má obecně mnohem zdravější postoj, ale několik zdivočelých paniců se najde i zde.

Zhrzelý spoluzakladatel původní wikipedie a zakladatel neúspěšného Citizendia, Larry Sanger, zjistil, že na Commons, což je úložiště obrázků s volnými autorskými právy, je značné množství pornografie. Proto napsal talibanské udání na FBI, kde výslovně upozornil na 2 kategorie: Pedophilia a Lolicon. Obě obsahovaly kreslené obrázky (sic!) s pedofilními náměty.

Poté se skandál rozšířil na pornografii vůbec, neboť spoluzakladatel původní wikipedie a bývalý provozovatel soft pornografického serveru Bomis, Jimbo Wales, ji začal houfně mazat. Výsledkem je podpora snahy, aby Wales byl zbaven svého statusu bohokrále.

Tresorový seriál na YouTube

Okres na severu v plné kráse.

Překvapivé přiznání Věry Tydlitátové

Opustit primitivní manicheism už bylo načase.

Pravoslavné dědictví

Ruský pohled na vlastní dějiny.

Politika jako morální kitsch

Analysa názorů Jiřiny Šiklové.

České strany: "Třetí protiklad, mezi pravicí a levicí, také neexistuje, protože žádná pravice, která se napříště dostane do parlamentu, není. Je zde národně liberální strana ODS, v krizi až rozvalu, je zde volební agentura TOP 09, reprezentovaná spíše virtuální postavou modrokrevníka, který si příležitostně střílí z černoprdelníků. Je zde populistický derivát televize Nova zvaný Věci veřejné. Proto je opravdu na místě za práci pro pravici slíbit porno zadarmo na netu, původem ze slunné Itálie."

Potomci Masarykovy sekty.

Zajímavý časopis

Jmenuje se Člověk a vydává ho FF UK.

Pozoruhodný článek

Z pera Dana Drápala.

Svoboda shromažďovací v ohrožení

S tradičními katholíky nemám mnoho společného. Jsem aktivní odpůrce diskriminace a na nové české antidikriminační legislativě jsem se osobně podílel. Jenže kromě zákazu diskriminace jsou i jiná lidská práva, např. politická. Slova Ney Mare Brkičové podepisuji:

Projevy „narušování“ byly ostatně ohlášeny na webu www.feminismus.cz:

„Protiakce bude založená na narušení shromáždění a projevů účastníků a účastnic (píšťalkami, řehtačkami apod.) a na demonstraci opačného názoru prostřednictvím transparentů a symbolického černého oblečení (příp. alespoň černé pásky).“

Tento citát zcela jednoznačně vyjadřuje vůli po nesvobodě slova a touhu umlčet opačný názor, nedat mu ani šanci, aby zazněl – přímý opak snahy o antidiskriminaci.

Podstatou demokracie je, že lidská práva svědčí všem, včetně extrémistů. S akcí DOST naprosto nemohu souhlasit, ale rozbíjení jejího shromáždění dělá ze Strany zelených novodobé SA. Zelené jsem dříve volil, ale stranu s takovou neúctou k lidským právům už volit nemohu.

Svatá pravda

Bohumil Doležal: "Předseda ÚS Rychetský v sobotním rozhovoru v Právu prý podcenil počet důchodců, kterých by se dotklo větší zohlednění výše platu v aktivních letech. To sice může být pravda, ale není to nic, co by rozhodnutí ÚS ohledně důchodů mělo problematizovat. Úkolem ÚS není v první řadě zohledňování ekonomických okolností, ale posouzení ústavnosti zákonné úpravy, a ÚS nepředpisuje, jak mají být velké penze (to je věc zákonodárců), rozhodl jenom zcela obecně, že současný systém je špatně nastaven, což je svatosvatá pravda. Nevyplývá z toho, že je třeba volit úpravu, která ČR ekonomicky zruinuje (to je významný rozdíl proti podle mého názoru chybnému rozhodnutí ohledně předčasných voleb, které mělo jednoznačně fatální politické následky, které už nikdo nemohl ovlivnit)."

Podepisuji.

Počet skutečných katholíků

Cynik zveřejnil zajímavý článek o tom, kolik je v Čechách skutečných katholíků, tj. takových, kteří každou neděli chodí do kostela. V královéhradecké diecési jich je 3,111 %, v litoměřické diecési 0,8058 %, tedy necelé procento. Jiná aktuální data k disposici nejsou.

Opraveno.

Výňatky z Demokracie v Americe

Pojednání o knize.

Srbský terror ve Slovinsku

Hlavním nástrojem zotročení nesrbských národů v Jugoslávii byla federální armáda. Na konci 80. let byla dokonce i Slovinská kommunistická strana reformní a hledala cesty, jak zmírnit srbské područí. To však mladým radikálům nestačilo. Ve slovinské obdobě Mladého světa otevřeně psali o tom, jak srbský federální ministr národní obrany, Branko Mamula, kšeftuje se zbraněmi. To už bylo moc. Srbská reakce na sebe nenechala dlouho čekat.

Srbové dobře věděli, že persekuci nemohou nechat na slovinské úřady. Proto byli Janez Janša, Ivan Borštner, David Tasić a Franci Zavrl obviněni z vyzrazení vojenského tajemství, takže byli souzeni federálním vojenským soudem. Aby nikdo nezůstal na pochybách, oč jde, byla jednacím jazykem srbština, nikoliv slovinština, ačkoliv se delikt stal ve Slovinsku a všichni obvinění byli Slovinci.

Pro neexistenci federálních věznic byl výkon trestu svěřen slovinským věznicím. Proto byl jen formální. Po půl roce byli odsouzení propuštěni.

Ruská koloniální expanse

Pěkná mapka a text k tomu.

Ubohá politická propaganda

Člověk žasne, čeho jsou schopni naši či američtí herci. Nejlepší je ta část, jak Obama bude podporovat Israel.

Velice povedená reakce. Rozumný názor. Čulíkova zaujatá analysa.

Updated.

Jak to vypadá v Rusku

Povinné čtení pro všechny rusofily.

Italská Terri Schiavo

Málo známý je osud Eluany Englaro, která byla stejně jako Terri Schiavo usmrcena zvlášť trýznivým způsobem, smrtí hladem a žízní. Je fascinující, jak se nenapravitelní levičáci, jako je třeba Václav Bělohradský, radují nad touto smrtí. Euthanasie ano, ale proč tak nelidským způsobem? Pokud obě ženy z neznámého důvodu musely zemřít, proč ne civilisovaně? I odsouzenec na smrt je popraven lidštěji.

Polemika s Bělohradským.

Střízlivý pohled na StB

Jan Frolík (* 1947): "Státní plánovací komise měla ve společnosti daleko větší moc než Státní bezpečnost."

O stíhačkách

Milliardy nemáme na rozhazování.

Ozvěny předvolební campagne

Tak už o ní vědí i na Islandu.

Sochor v. ČSSZ

Ačkoliv poslední doba byla bohatá na události, rád bych se vyjádřil ještě k jedné. Nález ústavního soudu Sochor v. ČSSZ (PDF; v NALUS dosud není) pokládám jednoznačně za správný, kritiku ze strany ČSSD za neuvěřitelnou. Když ÚS vyhoví prosťáčkovi, tak ze sebe nedělá III. komoru Parlamentu, ale právě naopak, než jak si Mládek plete.

Banho tcheco

Podle Golga výraz brasilské portugalštiny "banho tcheco" znamená "mýt se málo", případně "nemýt se vůbec". Podle brasilského slovníku to však znamená něco úplně jiného: "mýt si pouze genitálie" + "mýt si podpaždí". To mi přijde pravděpodobnější. Podle Golgova výkladu ten výraz pochází ze 30. let 20. století. Nesmíme zapomínat na to, že v té době byla v Československu nižší životní úroveň než v Latinské Americe. Tekoucí voda nebyla zdaleka samozřejmostí. Čeští dělníci si tak do Latinské Ameriky přivezli své návyky z domoviny, kdy se mylo v pracně získané vodě ze studny.

A vy zase bijete černochy

Ruský způsob "argumentace" vystihuje následující vtip:

Hlas Ameriky se ptá sovětského rádia: Je pravda, že v obchodech nic nemáte? Za tři dny dostane odpověď: A vy zase bijete černochy.

Tak v debatě o diskriminaci Romů ČR Vodník argumentuje novým britským zákonem o elektronických kommunikacích, aniž by si jej přečetl. Nebo si snad myslí, že autorské právo je možné ignorovat?

Česká segregace ve školství

Současný stav českého školství byl zaveden zákonem č. 63/1978 Sb., o opatřeních v soustavě základních a středních škol, který ZDŠ přejmenoval na ZŠ a v § 23 odst. 3 stanovil: Do základních škol pro mládež vyžadující zvláštní péči, do zvláštní školy a do pomocné školy zařazuje žáky národní výbor.

Zvláštní škola byla v § 26 odst. 1 definována takto: Ve zvláštní škole se vzdělávají žáci s takovými rozumovými nedostatky, pro které se nemohou s úspěchem vzdělávat na ostatních školách, pomocná škola v § 27: Pomocná škola poskytuje základy vzdělání obtížně vzdělavatelným žákům s takovými nedostatky rozumového vývoje, pro které se nemohou vzdělávat ani ve zvláštní škole. Obsah výchovné činnosti se zaměřuje především na vypěstování návyků sebeobsluhy, osobní hygieny a na rozvíjení základních pracovních dovedností s předměty denní potřeby. V praxi byla zvláštní škola segregovaná škola pro Romy, zatímco pomocná škola byla pro debily (IQ 50–85; politicky korrektně mírně nebo lehce mentálně znevýhodněný), imbecily (IQ 25–50; politicky korrektně (středně) těžce mentálně znevýhodněný) a idioty (IQ 0–25; politicky korrektně hluboce mentálně znevýhodněný).

Na tom se nic nezměnilo dodnes, ačkoliv § 185 odst. 3 nového školského zákona zvláštní školy zrušil a pomocné školy přejmenoval na základní školy speciální. Odborná školská veřejnost tak byla zaskočena rozsudkem evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku D. H. a ostatní v. ČR z 13. 11. 2007 (PDF), který odsoudil ČR za přetrvávající segregaci Romů. Nic se totiž nezměnilo: zvláštní školy existují dál, jen se jim neformálně říká základní školy praktické a pedagogicko-psychologické poradny radí (de facto rozhodují, souhlas rodičů je formální, neinformovaný) romským rodičům, aby do nich své děti zařazovali. Výsledek je, že do ZŠP chodí 26 % romských dětí, ale jen 8 % neromských.

Příčina je jasná: názor odborníků, že Romy je třeba segregovat. V UK je cca 100 000 Romů, přesto odborník neváhá konstatovat, že Podobně od pracovníků britského ministerstva školství víme, že v jejich zemi je téměř 30 procent Romů a dalších přistěhovalců negramotných, aniž by se chystala koncepce, jak daný stav nějak zásadně měnit, kde Romy dovedně zahrne mezi Romy a další přistěhovalce po vzoru koňskoskřivánčí paštiky vyrobené v poměru 1 : 1.

Co s tím? Buď chceme být součástí západní civilisace, nebo chceme být součástí ruské zájmové sféry. Pokud to první, tak si musíme uvědomit, že přes názor odborníků, kteří jen replikují dávno zastaralé názory, že segregace není cesta. ESLP (nějaký zmatený soud) to konstatoval jasně. V případě druhém budeme i nadále odborníky označovat za aktivisty, neboť lidská práva (zde lidská důstojnost) nic neznamenají.

Prvorepublikové dědictví.

Ad usum Delphini

64svazková sbírka klassiků (1670–98) pro potřeby syna Ludvíka XIV. byla očištěna od nevhodných výrazů. Např. Racineova Esther byla očištěna takto: Místo Lorsque le roi, contre elle enflammé de dépit / La chassa de son trône ainsi que de son lit bylo Lorsque le roi, contre elle enflammé de dépit / La chassa de son trône ainsi que de sa court. Největším expertem na podobnou očistu byl Thomas Bowdler (1754–1825), který purifikoval Shakespearea.

Nová doba přináší nové problémy. Ruští spisovatelé adaptovali/plagiovali pro potřeby kommunistické výchovy Le avventure di Pinocchio (1883) Carlo Collodiho jako Золотой ключик, или Приключения Буратино (1936) Alexeje Tolského, The Wonderful Wizard of Oz (1900) L. Franka Bauma jako Волшебник Изумрудного города (1939) Alexandra Volkova a The Story of Doctor Dolittle, Being the History of His Peculiar Life at Home and Astonishing Adventures in Foreign Parts (1920) Hugha Loftinga jako Айболит (1929) Korneje Čukovského.

Opačný osud potkal Honzíkovu cestu (1954) Bohumila Říhy (1907–1987). Myslím, že tato bowdlerisace byla zcela zbytečná. Jiná je otázka rasových a interethnických vztahů. Uncle Tom's Cabin; or, Life Among the Lowly (1852) Harriet Beecher Stoweové utvrzuje v rasových stereotypech. To samé Doctor Dolittle: For the Prince's face had turned as white as snow, and his eyes, which had been mud-colored, were a manly gray!

A tím se dostáváme k Josefu Ladovi (1887–1957), který žil v době, kdy byl rasism (v animované versi (kolem 3. minuty) není ethnicita zmíněna) a antisemitism naprosto běžný. Když byl v roce 2005 Kocour Mikeš (1936) vyřazen ze seznamu doporučené četby, příliš pozornosti to nevyvolalo. Opak nastal prohlášením Roma Realia. To byla megaudálost, která na Facebooku i jinde vyvolala poprask. Václava Miku nepodpořil prakticky žádný romský spolek, od svých nejasných slov se nakonec distancoval i sám autor. MŠMT navrhuje Mikeše používat pouze jako studijní pomůcku pro xenofobii.

Nemá však Miko pravdu? Samozřejmě, že má. Kocour Mikeš utvrzuje české děti v stereotypech o Romech naprosto stejně jako Chaloupka strýčka Toma americké děti v stereotypech o Afroameričanech. Řešení? Nečíst Kocoura Mikeše mi přijde jako ochuzení. Proto se mi zdá lepší postupovat jako kommunisté v roce 1972 při natáčení večerníčku: Rasistickou větu škrnout.

Na celé affaiře tak zůstává překvapivá pouze síla odporu k Mikově iniciativě. Zřejmě je xenofobie v Češích zakořeněna více, než by nám bylo libo. Saša Uhlová to pojmenovala přesně: Absurdní mediální kauza „Kocour Mikeš“ mohla vzniknout jen proto, že představuje přesně to, po čem mnozí lidé touží. Možnost prezentovat beztrestně své předsudky a spolu s ostatními se utvrzovat v tom, že je to normální.

Updated.

Konservativism, liberalism a socialism

Cynik píše: "Omlouvám se všem politologům a politikům, které jsem výše uvedeným prohlášením zvedl ze židle a kteří nyní o překot brebentí, že Kaczyński nebyl konzervativec, ale socialista – v ekonomické a hospodářské části politiky samozřejmě ano, ale ekonomická část politiky pro mne není a nikdy nebyla zas až tak důležitá, pokud je vedena konzistentně a lidsky."

Česká média jsou ovládána zdivočelými liberály, progressivisty, kteří jakýkoliv jiný myšlenkový směr, vyjma neokonservativismu, považují za nelegitimní. Nejvíce je na ráně socialism, ale těžké zásahy dostává i paleokonservativism.

K negativnímu dědictví Klausových 90. let patří zbožštění ekonomie. Politika se měla vyčerpávat debatou o státním rozpočtu. Jenže tahle redukce, které podlehl i Joch, je neúnosná. Podívejme se na to, jaké základní hodnoty mají 3 hlavní demokratické politické směry:

1. konservativism – řád. Je jasné, že bez regulace ekonomiky řád být nemůže.
2. liberalism – svoboda. Tedy lidská práva, zejména politická. Právo na vlastnictví je pouze jedno z lidských práv, nelze ho absolutisovat.
3. socialism – solidarita. Ani ta bez regulace ekonomiky být nemůže.

Tak si to shrňme. Jenom proto, že konservativism i socialism regulují ekonomiku, tak je progressivisté dávají na levici. Ve skutečnosti je konservativism napravo, liberalism uprostřed a socialism nalevo. Kaczyński byl jako konservativec napravo a progressivistická media mu to dávala sežrat.

Kromě tří základních směrů existují smíšené. Neokonservativism je kommunism (heretický: trockism) oplodněný konservatismem. Sociální liberalism je liberalism ovlivněný socialismem.

Uzavřel bych příspěvkem kommentátora Bomben auf Jerusalem: Právě díky prosazování židokřesťanského jedu to byl [Kaczyński] NEJHORŠÍ polský, a nejspíše také evropský, prezident. Mimochodem, "díky" takovým, jako je autor [Cynik] se z wikipedie stává nepoužitelná břečka.

Updated.

Poučení pro Vodníka: Levice a pravice

Roman Joch.

Vzpoura obyčejných lidí

Plebs v. elita.

Popíračství zleva

Věra Tydlitátová ostouzí Kommunistický svaz mládeže, protože měl tu drzost, že napsal: tzv. Katyňského masakru, který, jak známo, nespáchala sovětská strana, jak se nyní neustále předhazuje veřejnosti, ale nacistická, tedy reakční armáda kapitalistického světa…

Je strašlivé, že těch pár slov je myšlenkový zločin, za který by měl být někdo potrestán, a to dokonce žalářem. Zároveň je to ironie, protože nacističtí váleční zločinci byli v Norimberku z jeho spáchání skutečně obviněni.

Stádnost

Souhlas.

Adam B. Bartoš разоблачен

Věra Tydlitátová: Pan Adam B. Bartoš spolu s jinými mladými neokonzervativci zastával dříve sice radikální, ale zcela pochopitelný a akceptovatelný politický názor, který nevybočoval z rámce demokratické diskuse. Jako představitel Mladé pravice byl v jisté době nadějí české pravicové žurnalistiky. V poslední době se ale jeho rétorika posouvá sněrem k ultrapravici, k bulvárním fašizujícím a antisemitským portálům Osud nebo Zvědavec, kde ostatně již své články opakovaně  s úspěchem publikuje, tedy k velmi pochybým tribunám totalitních, protidemokratických ideologií (včetně bolševismu), konspiračních paranoických blábolů, nenávisti vůči Západu a lživých dezinformací včetně osobních útoků a pomluv … Ptám se, jestli by mu nebylo lépe na krajní levici, kde reprezentanti například nacionálního socialismu jistě lépe ocení jeho snahu klepnout oponenty přes prsty, sotva vznesou nějaký všetečný dotaz směrem k vrchnosti.

Osud nečtu, ale že by byl antisemitský, o tom nevím. Nacism je ultralevicový asi tak stejně jako neokonservativism Tydlitátové se svými trockistickými kořeny.

To bude ještě zajímavé: Bartoš mě v médiích nepravdivě pomlouvá, to dám samozřejmě soudu. Měl možnost se omluvit a články stáhnout, ale pokračuje a posílá mi otravné sms. Já mám právo se bránit.

Čtverák Juchelka

Cynik: „Na těch kroupách je dobrý to, že se od člověka odrážej, takže tolik nezmokneme!“

Semín o Tydlitátové

Označil ji za levicovou aktivistku. Aktivistka sice je, ale proč levicová? Tohle nálepkování je mor, kterého se jen tak nezbavíme.

Semín: Usilovná snaha levicových aktivistů, působících ve veřejném životě i médiích, přispívá zneužíváním ideje lidských práv nejen k potlačení občanských svobod a tradičních hodnot, ale i vzrůstu neonacismu. Stoupenci antidiskriminační agendy jsou tak ve skutečnosti s jinými extremisty spojeni více, než si možná sami uvědomují. S tím nelze než souhlasit.

Masarykova družina

Je zajímavé, kolik prostoru se v české historiografii dává hrstce sektářů z Jednoty bratrské, a to samé platí pro lidi kolem Masaryka. Již jsem o nich sice psal, ale protože Bohumil Doležal pokračuje v jejich mythologisaci: "Masaryk kolem sebe dokázal soustředit mladší, evropsky vzdělanější a kulturnější generaci univerzitních učitelů", je čas na dekonstrukci.

Vzhledem k tomu, že intellektuální pokrok se nedá zastavit, je jasné, že např. Pekař byl lepší historik než Palacký a Třeštík než Pekař, protože ti mladší mohli stát na ramenou svých předchůdců. Thesi o vzdělanosti a kulturnosti tedy můžeme rovnou odložit stranou.

Zbývá these "kolem sebe". Analysujme postoj k TGM těch českých intellektuálů, kteří se narodili v letech 1850–1880. K Masarykově družině patřili lidé jako Jan Herben (1857–1936), Josef Svatopluk Machar (1864–1942) či Emanuel Chalupný (1879–1958). Mimo něj, či dokonce proti němu, stáli lidé jako Václav Beneš Třebízský (1849–1884), Gustav Eim (1849–1897), Karel Baxa (1863–1938), Karel Stanislav Sokol (1867–1922), Ladislav Mattuš (1868–1951), Jiří Karásek ze Lvovic (1871–1951) a další. Vesměs jsou "díky" první republice zapomenuti.

Všeobecná paranoia

Žijeme ve irracionální době, kde se to jen hemží nejrůznějšími spikleneckými theoriemi na všech stranách – nejsmutnější dědictví antinominalismu, víry ve sv. Trojici. Rusofobové naznačují, že v polské tragédii mají prsty Rusové. Rusofilové ji používají jako důkaz mírumilovnosti Ruska.

Kde se bere tolik blátivého myšlení, Bůh suď. Osobně se domnívám, že za tím vězí nechuť k faktům, že tihle lidé sledují zprávy jen proto, aby si potvrdili svou ideologii. Nepohodlná fakta, která se jim nehodí do krámu, okamžitě vytěsňují. Příčinou (následkem?) je lenost myslet.

K rusofobii. Neexistuje stát, kde by místo smrti 100 lidí bylo v průběhu vyšetřování volně přístupné. Je více než triviální úvahou, že je to proto, aby tam nikdo nemohl podvrhnout falešné stopy. O žádném informačním embargu nevím, zprávy jsou uvolňovány, jak vznikají – nikdo neví od počátku všechno. Letadlo ruské nebylo; pouze bylo v Rusku vyrobeno.

K rusofilii. Tuto událost by mohl zneužít jedině blázen. Za prvé s ní nikdo nepočítal a za druhé, mezinárodní komunita by se okamžitě postavila na protiruskou stranu. Chcete-li rozpoutat válku, musíte dlouhodobě eskalovat napětí, aby bylo možné poukázat na domnělé či skutečné křivdy ze strany napadeného. To, že dvojka Medveděv & Putin blázni nejsou, není důkazem toho, že nejsou aggressivní. To je typické non sequitur.

יום הזיכרון לשואה ולגבורה

Protože je dnes 27. nissan, připomeňme si jej příběhem, jehož hlavní hrdinkou byla Marie-Léonie Leblanc. Tento případ mythomanie (motive for the behavior can be clinically discerned e.g. long lasting extortion or habitual spousal battery might cause a person to lie repeatedly) zevrubně popsal Yohanan Winogradsky a v roce 2009 byl o něm natočen film La fille du RER.

Důsledky? Ariel Sharon, urged French Jews to leave for Israel to “escape the wildest anti-Semitism.” Leblancová dostala 4měsíční podmínku na 2 roky, ochranné léčení a z neznámého důvodu též náhradu škody 1 € francouzským drahám.

Násilí vůči muslimům a Arabům obecně nikoho nezajímá: Several mosques in France have recently come under a string of racist attacks and arsons. Mosques and Muslim graves in two cemeteries have been defaced with swastikas and Neo-Nazi slogans last month, while gunshots were fired at a mosque in northern France. On June 27, racist slogans have been sprayed on the wall of a mosque near Paris. The mosque in Nanterre, a suburb west of Paris, was sprayed with three giant inscriptions, telling Muslims to "go home" and extolling the policies of Jean-Marie Le Pen, leader of the xenophobic far-right National Front party. Last March, two mosques were hit by arson attacks in the two cities of Seynod and Annecy.

Zbytečné volby

Když ústavní soud vydal své skandální rozhodnutí Melčák v. Parlament, které zrušilo podzimní sněmovní volby v České republice, řekl jsem si, že elitáři nám chtěli ukázat, že stojí i nad demokracií. Teď však Fedor Gál píše: Protože prasečák v Letech u Písku pořád stojí, protože Molotovovy koktejly létají do domů spících romských rodin, protože Natálce Kudríkové postupně lékaři ustřihávají prst za prstem, protože venku zuří kampaň před zbytečnými volbami, aniž by politici, kteří tolik žvaní o solidaritě, také solidaritu projevili… (zdůrazněno mnou)

Pokud jsou nadcházející sněmovní volby pro někoho zbytečné, znamená to, že demokracie v ČR je od takových lidí vážně ohrožena a je potřeba s tím něco dělat.

Konec eura nehrozí

Tomáš Sedláček: "S kolegy ekonomy jsme si dělali seznam zemí, které by přežily odchod od eura. A zbylo nám jen Německo, všechny ostatní země, které by o tom byť jen začaly spekulovat, by obětovaly minimálně svůj bankovní sektor. Kdyby se začalo uvažovat, že země X chce odejít (nebo bude vyhozena) z eurozóny, všichni střadatelé by své peníze z místních bank vybrali, protože by právem čekali devalvaci nové měny. A to by v zemi X znamenalo konec bankovnictví na nějakou dobu.

Pokud budou finanční problémy přetrvávat, povede to spíše k spontánní fiskální unifikaci a semknutí než k rozpadu či rozmělnění. Společný eurobond, za který měly ručit všechny evropské státy - a o kterém hovořila kancléřka Angela Merkelová - toho byl takovou první, nenápadnou, vlaštovkou."

Polská tragédie

Prokletí Katyně se znovu projevilo. Na palubě letadla zemřeli 2 polští presidenti: Kaczyński a Kaczorowski. Nechť všichni zahynuvší odpočívají v pokoji.

Abeceda svatosti otce Juchelky

Cynikův článek.

Poučení pro Vodníka: Diana Johnstone

Discussion Speed se od LW osamostatnily a staly ze zní Britské listy Reloaded. Kdejaký ultralevicový pošuk je jim dobrý, jen když je dostatečně srbofilský. Teď vzala DS za vděk Dianou Johnstone, agentkou Hồ Chí Minha, na úrovni Jane Fonda – Hanoi Jane.

Nepoučitelným levičákům je každá lež dobrá: "Titova politika vzhledem k velké etnické rozmanitosti Jugoslávie poskytovala každé skupině značná kulturní a jazyková práva." Soudružka Johnstone asi v životě neslyšela o chorvatském jaru a persekusi Mesiće, Tuđmana a dalších.

Její popírání, že massakr ve Srebrenici byl genocidou a počtu obětí, je už přímo nechutné. Fanatičtí srbofilové se tak neštítí ničeho, ačkoliv Srbsko samo se za tuto genocidu omluvilo.

Meyer Habib contre Shlomo Sand

1. část + 2. část. Sand připomněl, že israelské občanství je definováno rasově, takže je to stejné, jako kdyby francouzské občanství měli jen katholíci. Dále připomněl, že israelský žid se si nemůže legálně vzít muslima, takže je to stejné, jako kdyby si francouzský katholík nemohl vzít žida. A nakonec řekl, že francouzští Židé mají dva státy: Francii a Israel, ačkoliv většina Židů v Israeli nežije, zatímco Palestinci nemají žádný.

Střet dvou kultur

Se symptomatickým přístupem předložily Novinky čtenářstvu článek o právních poměrech ve Spojeném království. Na Čecha musí zákonitě podobný text působit jako zpráva z Marsu: "Je třeba se připravit na podobné i u nás. Jsme odborníci na přebírání zkušeností, zejména z vyspělých zemí se starou demokracií a pro vykázání činnosti policie je vyřešení takového zločinu penzisty trochu pohodlnější."

Oč jde? O přestupky. V UK jsou přestupky vedle přečinů a zločinů považovány za trestné činy; v ČR stojí přestupky mimo trestní právo. Výsledek je, že v UK je na přestupky více vidět, zatímco v ČR je řeší přestupkové komise a nikoho moc nezajímají. Hmotněprávně je situace v UK a ČR stejná: Za přestupky jsou prohlášena jednání, která by kdysi nikoho nenapadlo vydávat za veřejnoprávní delikt.

Malí bohové

Úvaha Evy Pallotto.

Ne eas ibi

via Magnus Maximus. Otec Raniero Cantalamessa řekl toto:

"By a rare coincidence, this year our Easter falls on the same week of the Jewish Passover which is the ancestor and matrix within which it was formed. This pushes us to direct a thought to our Jewish brothers. They know from experience what it means to be victims of collective violence and also because of this they are quick to recognize the recurring symptoms. I received in this week the letter of a Jewish friend and, with his permission, I share here a part of it.

He said: “I am following with indignation the violent and concentric attacks against the Church, the Pope and all the faithful by the whole world. The use of stereotypes, the passing from personal responsibility and guilt to a collective guilt remind me of the more shameful aspects of anti-Semitism. Therefore I desire to express to you personally, to the Pope and to the whole Church my solidarity as Jew of dialogue and of all those that in the Jewish world (and there are many) share these sentiments of brotherhood. Our Passover and yours are undoubtedly different, but we both live with Messianic hope that surely will reunite us in the love of our common Father. I wish you and all Catholics a Good Easter.”"

To si dovolil mnoho. Citovat žida vyjadřujícího se solidárně k Církvi otřásané homosexuálními pedofilními skandály. A ještě naznačovat, že nynější církevní pašije by se mohly blížit židovským, alespoň v některých aspektech. "Generální tajemník Ústřední rady Židů v Německu Stephan Kramer řekl agentuře AP, že Cantalamessovy výroky jsou "odporné, nemravné a téměř urážlivé vůči obětem zneužívání i vůči obětem holokaustu"." New York Times: "It’s insulting to liken the tragic death of six million Jews with the appropriate outrage of Catholics at the decades-long cover-up of crimes against children by the very men who were supposed to be their moral guides." "Rabbi Marvin Hier of the Simon Wiesenthal Center, called the remarks "hurtful." They "were made in the presence of the pope and the pope himself should take responsibility and apologize for them," he said."

Jediným racionálním vyjádřením tak zůstává výrok londýnského rabína Davida Goldberga: "Velice mě zaráží, jak jsou někteří činitelé ve Vatikánu odtrženi od reality, což odráží i jejich neschopnost porozumět židovskému myšlení [zdůrazněno mnou] či neschopnost vypořádat se s vlnou kritiky, která se nyní proti církvi po celém světě zvedla." Ano, tak to je.

Mitgefangen, mitgehangen

Problémem různých velkých protestních hnutí je to, že se na ně napojují extrémisté, což pak establishment využívá k jejich diskreditaci. Na Hnutí proti základnám se napojili kommunisté, DOST podporují neonacisté (žádní nacisté, ti už 65 let neexistují). Myslím, že žádné hnutí nediskredituje to, kdo ho podporuje; každou věc je nutno posuzovat podle obsahu.

A pí Tydlitátovou si dovoluji upozornit, že žádné ministerstvo pro lidská práva neexistuje a nikdy neexistovalo.

Příkazová řádka a comics

Velice pěkný effekt.

Juchelka o celibátu

Napsal: "Zapomíná se na to, že čistota zavazuje i mimo stav kněžský, že ani lidé svobodní, ani manželé si nemohou se svou sexualitou dělat, co chtějí."

Juchelka často cituje sv. Jana Zlatoústého, ačkoliv pravoslavní kněží se, jak známo, ženit smějí. Z toho jasně vyplývá, jak jsou theologické citáty krajně účelové.

Leopold Hilsner

Fedor Gál: "O Masarykovi sa hovorí, že nebol nejaký milovnik židov. Vo chvili, kde však mal byť popravený nevinný žid obžalovaný z rituálnej vraždy, nedokázal mlčať. Bola to preňho vec princípu. Národ ho vtedy dosť opľul."

Ve skutečnosti:

1. Hilsner nebyl nevinný.
2. Nebyl obžalován z rituální vraždy.

Cituji svůj starší text: "Na místě, kde byla nalezena Anežka Hrůzová bylo jen velice málo krve. Proto to přihlížejícím připomínalo košer zabíjačku. Z vraždy byl obviněn povaleč Leopold Hilsner. (Dle Masarykových slov: "Známý ničema, který již dávno patří do polepšovny.") Právní zástupce poškozených, Karel Baxa (nikoliv jak typicky nepravdivě uvádí wikipedie, "státní zástupce"; Baxa nikdy nebyl rakouským státním zaměstnancem), si na případu budoval lacinou popularitu poukazováním na rituální vraždu. Nicméně v právním státě, jakým Rakousko bylo, se jeho slova nebrala vážně a Hilsner z rituální vraždy nebyl ani obviněn, natož odsouzen. Byl odsouzen za prostou vraždu; z trestu si odseděl 18 let, než dostal milost, a rozsudek je dodnes platný."

Tatrman

A capella metal

Zánik západu

Tomáš Klvaňa: "Americké populistické hnutí Tea Party Movement z pravého okraje politického spektra je pošpiněné radikalismem, zabedněností, leckdy i rasismem a homofobií. Je smutné, že právě tam je dnes energie a akce. V Evropě lze jistou obdobu tohoto hnutí sledovat ve vzestupu xenofobních populistů, kteří malují na zeď údajnou hrozbu evropské civilizaci a kultuře ze strany přistěhovalců, zejména muslimských. (Žádná taková hrozba neexistuje; každá imigrační vlna s sebou ale přináší strach tohoto typu; vzpomeňme třeba Spenglerovu knihu Zánik západu, vydanou témeř před sto lety, jež dnes působí směšně). Krajinu evropské pravice doplňují populističtí euroskeptici, kteří buď otevřeně, nebo nepřímo chtějí paralyzovat Evropskou unii."

Malý český rasism

Martin Šimáček otevřeně píše o tristní situaci. To by však tady nesměli být fascisté bojující demokracie, aby toho nezneužili: "Na internetu se nyní objevují silně xenofobní a rasistické výroky. Z tohoto důvodu by se existencí skupiny mohla zabývat i policie, napsaly LN. Kriminalisté všechny podobné stránky a skupiny sledují. "Pokud je zveřejňovaný obsah v rozporu s naším právním řádem, hrozí postih i lidem, kteří přispívají na stránky," uvedla policejní mluvčí Pavla Kopecká." Ještě několik podobných zásahů a lidé raději budou držet hubu a krok jako za kommunismu. Kdy konečně fascisté pochopí, že repressí s rasismem a xenofobií bojovat nejde?

Připadám si jako blbec

"To si nepřipadáš", opáčí dozajista četní moji příznivci na nejrůznějších spřátelených blozích vysoké úrovně. Nicméně jsem si myslel, že už mě šaškárny české lumpenpravice nemohou ničím překvapit - a zase jsem se spletl!

Každému je jasné, že současnou zdravotnickou reformou v USA snad americká zdravotní péče konečně vykročí z 19. stol., a všichni to americkým obyvatelům přejeme. Naprosto nevěřícně jsem proto zíral na článek, kde author, varuje, hrozí, maluje čerty na zeď, prorokuje Obamovi černou budoucnost a úpadek kvality zdravotnictví (kdypak, kdepak jsme tyhle kydy poslouchali - a někteří i žrali - počkejte: 1980's?, Thatcherová?...) Říkal jsem si: co je tohle za prase, za bezuzdnou svini bez špetky studu, to by nenapsal ani vůl s korunou! A vidíte: napsal to Jefim Fištejn.

Independent už není nezávislý

Ikona britské nezávislé journalistiky, The Independent, skončila. Koupil ji Rus. Pro Čulíka to musí být další facka do tváře.

Topolánek skončil

Jak informují všechny české deníky, např. Lidovky, Topolánek skončil. Není divu, tohle by nerozchodil nikdo. Na rozloučenou si může přečíst vtipnou parodii.

Nad Pochodem pro život s otcem Juchelkou

Cynikův článek.

Existence Boha vědecky vyvrácena

Vědecky dokázaná a fundovaná theorie evoluce slaví další zářný triumf: objevila zase jeden "přechodný článek". Nebo ne? To je jedno. Prostě věda jasně a nezpochybnitelně dokazuje, jak jsme se vyvinuli z "primitivnějších hominidů", tmáři a jejich Bible nemají pravdu, máme ji my, protože ta naše je vědecká, heč! (Doufám, že jednoho dne nezjistí, že "Žena-X" měla ocas, jak se to kollegům vědcům už jednou na trnitých stezkách vědy stalo!)

Přeji přátelům-evolucionistům do budoucna ještě víc a větších přechodných článků! Vědě zdar!!

Změny na blozích

Diskuse LW skončily: "Vzhledem k tomu, že ani dva měsíce fungování tohoto blogu nepřinesly žádnou změnu na jeho zdrojové Lucerně Wikipedie, rozhodl jsem se jeho činnost ukončit." Nahradila je Discussion Speed.

Po dlouhé přípravě byla obnovena Sprcha: Tentokrát bez vlastního serveru a se standardnějším enginem. Uvidíme, zda se vyhne Skylle mlčení i Charybdě grafomanie. Cílem je kultivovaná diskusse, nikoliv pouhý chat; tedy další pokus o JK-ovský ideál.

Co by nemělo zapadnout

Pochybná úroveň novinářské práce v Lidových novinách. Nicméně z neveřejných zdrojů vyplývá, že to bylo osobní rozhodnutí dotyčného, nikoliv redakce LN jako celku.

Svérázné pojetí dějin

Intelektuální výzvou jsou toliko texty, které nejsou prvoplánové. Takový je i text Františka Řeky, byť (nebo právě proto) jeho pojetí je více než bizzarrní.

Česká xenofobie

Její kořeny odhalil ve výtečném článku Tomáš Pecina. Na rozdíl od něj si však myslím, že otázku, zda byl Poláček český Žid nebo židovský Čech, nelze rozřešit.

Kellerovy tři sociální světy

Patřím mezi těch 1900 čtenářů, kteří si Kellerovu přednášku pustili celou, všech 9 dílů, plus 3 díly diskusse. V hrubých rysech se to kryje s mým viděním světa, jak jsem si ho z nejrozličnějších informací sestavil. K tomu jsem získal řadu nových pohledů a povědomost o několika aspektech, které tato situace s sebou přináší.

Nejsem sociolog a tak mne možná Peters na DiscussiOnSpeed upozorní na celou řadu manipulací v jeho přednášce.

Nemyslitelná dohoda USA s Íránem

Vynikající analýza zakladatele a výkonného ředitele analytického serveru Stratfor George Friedmana v českém překladu na Revue politika.

Friedman se zaměřuje na zhodnocení dvou nejpravděpodobnějších scénářů řešení "íránského problému" - tj. akceptaci faktu, že Írán v nějakém časovém horizontu vyvine jaderné zbraně a vojenský zásah (provedený Spojenými státy, nebo Izraelem za podpory Spojených států).

Vzhledem k řadě podstatných rizik, která jsou s řešením 1 i 2 spojeny, Friedman nabízí eventualitu řešení č. 3 - a sice "redefinici íránského problému". Zde vychází z možnosti rozehrání široké geopolitické hry a kalkulace s mocenskými potenciály Íránu a Iráku, jejichž vzájemná rovnováha byla v minulosti určujícím faktorem stability regionu. Vzhledem k tomu, že vytvoření silné irácké vlády, která by sama byla protiváhou Íránu již není možné, nabízí Friedman možnost "spojenectví s ďáblem" (Írán) a tento návrh podtrhuje připomenutím historických analogií "vytváření mimořádných spojenectví se smrtelnými ideologickými, nebo geopolitickými nepřáteli za účelem dosažení strategických amerických cílů" (spojenectví se stalinským Ruskem proti nacistickému Německu, Nixon-Mao), viz:

Nepovedená pašijová hra

To, že součástí každého náboženství jsou pašijové hry, je nepochybné. Žádnou výjimkou nemůže být ani holocaust. Nicméně experiment Elizabeth McGlynnové, zástupkyně ředitele v St Hilary's Primary School, East Kilbride, se nepovedl. Na rozdíl od dramatisace, o níž píše Michaela, zde pro větší effekt školáci ani jejich rodiče předem nic netušili: "'This was because they wanted the children to experience an "accurate emotional response" to this scenario in order for it to be reflected in their story writing." Přes pochybnosti, že je něco takového vůbec možné, místní úřady celý příběh potvrdily.

Autentické zážitky z Ruska

Pohledem Pavla Sikory.

Affaira Britských listů

Díky JK jsem se mohl seznámit s textem, který rozběsnil Jana Čulíka natolik, že odkazy na něj neváhal odstranit dokonce i ze seznamu autorových článků: "Redakce omylem zveřejnila, bez vědomí šéfredaktora, nevěcný příspěvek Františka Nevařila, sice s vysvětlením, že je nevěcný, ale to nestačí. Snažíme se v Britských listech o otevřenost, ale nemůžeme publikovat věcně chybná tvrzení. Principem Britských listů je, že nepublikujeme tvrzení, která odporují faktům. Každý má právo na názor, jakkoliv třeba podivný, ale nepublikujeme texty, které jsou založeny na dezinformacích. Co se týče názorů, vydáváme to, co považujeme za zajímavé. Článek Františka Nevařila stahujeme z vydání a čtenářům se omlouváme." Důvodem zřejmě bylo odstranit jasný důkaz, že Blisty a Zvědavec (1 a 2) jsou mentální blíženci.

Premiér je Žid, který uhne kvůli svému charakteru

Tak tohle Topolánek nerozchodí: "A to ten Fischer prostě je Žid není to gay, a ten uhne ještě dřív. To přeci nesouvisí s tím, že je gay, to souvisí  charakterem, to nesouvisí s tím, že je gay."

""Vím, o co jde. Pan premiér to četl, ale jeho stanovisko se neodvažuji interpretovat," řekl Roman Prorok."

"Syn premiéra Jan Fischer ml. poskytl serveru Blesk.cz exkluzivní vyjádření: "Překvapilo mě to a zarmoutilo. Takováto slova od vrcholného politika na veřejnost prostě nepatří. Pro mě osobně to bylo šokující. Vyvolalo to u mě vzpomínky na holocaust, kterým byla postižena část naší rodiny. Pokud to řekne osoba, který aspiruje na vrcholné politické funkce, tak to prostě s člověkem zamává.""

"Šokovaný je Miroslav Kalousek (TOP 09): "Ty výroky o premiérovi Fischerovi jsou vysloveně nechutné. Musím říct, že je to pro mě docela bolavé. Jsem strašně překvapen a šokován. Tohle je rétorika totálního nevzdělance z osmé třídy základní školy komunistického režimu. Míjí se to s realitou a ukazuje to na mezery ve vzdělání.""

Fischer: "S jeho omluvou jsem obeznámen. Moji úlohou však není Mirka Topolánka soudit, ani mu dávat rozhřešení. Naší další komunikaci omezím na nezbytné pracovní minimum."

Updated.

Zmatky na Blistech

Ví někdo, o co jde? Ocenil bych, kdyby mi někdo potlačený text poslal.

Benediktýnské opatství Panny Marie na Athosu

Málo známá je téměř třísetletá existence benediktýnského kláštera na svaté hoře Athonské. Jeho historie nebyla nikdy sepsána a je zahalena řadou tajemství. Článek-studie z Eastern Church Review (1969), jejímž autorem je Dom Leo Bonsall, je dnes k disposici i na internetu. Mým dalším zdrojem je Kniha o svaté hoře Athonské z r.1911 od známého českého pravoslavného mnicha a vědce Sávy Chilandarce (jenž doposud nemá na Wikipedii ani pahýl).

V druhé polovině 10. stol. začal mnich sv. Athanasios s pomocí císaře Nikefora II. Foky (963-969) stavět na jihovýchodním výběžku poloostrova první velký athonský klášter, „císařskou“ Lavru (963-965). V r.970 přišel na Svatou horu jeho vrstevník, Gruzínec sv. Jan Iverský, a v letech 980-985 vystavěl se svým synem sv. Euthymiem na východním pobřeží gruzínský klášter Iveron. Benediktýnští mniši z Amalfi se usadili na svaté hoře v rámci amalfiánských obchodních námořních aktivit; kromě toho založili i latinský klášter Panny Marie v Jerusalémě a v Konstantinopoli. Někteří italští mniši, kteří byli Athanasiem přijati do Lavry, pojali stejnou myšlenku jako Jan Iverský. Odcestovali do Říma a vrátili se s prostředky na výstavbu kláštera. Jeho poloha se nikde neuvádí. Podle všeho to mohl být ale současný Karakalou (jeho možný stavitel Antonio Carracal byl nepochybně Latinec) nebo menší klášter latinského obřadu, stojící již dříve v jeho sousedství, obývaný mnichy z Amalfi ještě před příchodem Athanasiovým, od r.933 pod ochranou konstantinopolského patriarchy Theofylakta; z něj se zachovala polozbořená věž Morfino a zbytek vodovodu.

Za nejspolehlivější pramen k založení amalfitánského benediktýnského opatství na Athosu novodobí kommentátoři považují Život sv. Jana Iverona a jeho syna Euthymia, sepsaný gruzínským mnichem a národním světcem sv. Jiřím Hagioritou (=Svatohorcem) kolem r.1045. V něm se píše, že na Svatou horu přijel bratr vévody z Beneventa se šesti žáky. Když gruzínští otcové, žijící tehdy ještě na území Lavry sv. Athanasia, viděli výjimečnost jeho duchovního obdarování, přijali ho velmi přátelsky mezi sebe. Přes jejich naléhání si ale italští benediktýni vybudovali, s jejich pomocí, svůj vlastní klášter. A. Pertusi umisťuje tuto událost mezi roky 985-990. Připomeňme si, že v té době založili benediktýni také první kláštery v Čechách: ženský (967-973) na Pražském hradě a mužský (993) v Břevnově.

Italské prameny z té doby události spíš komplikují. Kronikář z Monte Cassina, Leo z Ostie, píše o Janu Beneventovi, který cestoval na východ do Jerusaléma, na Sinaj a nějaký čas žil jako poustevník na hoře Athos (snad 993-997). Žádný klášter tam ale nezaložil, nýbrž na radu svého igumena uposlechl vidění, ve kterém mu sv. Benedikt přikázal vrátit se na Monte Cassino, kde se stal převorem.

V Životě gruzínského poustevníka Gabriela je zmínka o svatém starci Lvu Římanovi, který Gruzínce navštěvoval. Neexistuje ovšem žádná další zpráva o nějakém bratru vévody beneventského té doby, Pandulfa II., jménem Lev, který by byl mnichem. Snad byl tento Lev oním zakladatelem amalfitského kláštera na Svaté hoře.

Latinské podpisy Jana z Amalfi (snad následníka Lva) jsou na listinách z let 991, 1012, 1016 a 1017. Druhý řád athonský od císaře Konstantina IX. Monomacha (1042-1055) z r. 1046 ve svém 5. článku povoluje klášteru Amalfiťanů „držet loď stožárovou“, ovšem nikoli k obchodu, ale k cestám do Cařihradu s přebytky a pro evt. dary. Je zvláštní, že schisma z r. 1054 se postavení benediktýnů na Athosu příliš nedotklo, naopak, klášter vzrostl na významu téměř na roveň největších a nejstarších athonských monastýrů. Podpis opata císařského amalfiánského kláštera se nachází na listinách z r. 1081, 1083 (opat Demetrios) a 1097 (opat Vitus). Velmi citelně se však kláštera Amalfiťanů dotkl úpadek rodného města, které bylo zpustošeno v letech 1135-1137. Klášter živořil, od Jana II. Komnena (1118-1143) obdržel ještě darem dvě vesnice a poslední podpis jeho opata Tomáše se nachází na darovací listině klášteru Russikon v r. 1169. Pak zašel a jeho pozemky připadly Lavře sv. Athanasia, jak o tom svědčí listiny kol. r. 1287 a dokument ze 14. stol.

Rusko do EU nebo EU do Ruska?

"Vždyť je to totéž!" Tento smutný Zemanův bonmot na konci kvalitního Šlechtova článku zde.

Sionistický lhář

Známý sionistický fanatik, původním vyznáním lutherán, Miro Iliaš, který druhdy vybízel Israelce, aby šetřili svou vzácnou krví a nabízel k prolití méněcennou křesťanskou krev v boji za Eretz, patrně vstoupí do dějin: na svém blogu odhalil totiž dosud neznámého autora Protokolů. Je jím podle něj Matvej Golovinskij, ruský spolupracovník cara. A co víc: učinil tak prý na pokyn samotného sv. Mikuláše II.! Možná jsem zaspal nejnovější rozvoj vědy historické a literární, nicméně takhle se mi to jeví jako odporná pomluva svatého cara - mučedníka, který byl zavražděn právě těmi, z jejichž perfidní a podlé persekuce je zde osočován.

I za bolševika se vyskytovali takoví psychopati, planoucí láskou k SSSR. I oni byli směšní a i jim se nikdo nesměl smát...

Mediální podvod

Tohle je opravdu ostudné.

Bartoš o Duškovi

Pro První zprávy.

Maják svobody pohasíná?

Zdá se, že Amerika, jak jsme ji znali, končí... Země svobody a neomezených možností se stává zemí paranoie a rukojmím cizích zájmů.