Kromě toho, že čeští novináři neumějí reprodukovat ani prostá fakta, vyznačují se i ti takzvaně seriosní po vzoru svých boulvardních kollegů nesnesitelnou mediální manipulací. Jako pars pro toto jeden takový případ "historky posunuté jedním novinářem do oblasti co nejdojímavější a burcující city mainstreamové společnosti, která jednohlasně odsoudí krkavčí majitelskou společnost" rozebral Pavel Molek.
Nejde ani tak o samotný případ, který je docela právně složitý (hard case). Jde o referování o něm. Samotní novináři jsou samozřejmě naprostí právní ignoranti, takže nechají mluvit svérázně vybrané právníky jako svého druhu exoty. Snaha o pochopení toho, jak se na případ dívá právo = čistá nula. Místo toho emoce a snaha o skandalisaci protistrany. Jako kdyby podání žaloby bylo něco inherentně immorálního, zatímco desítky udání ročně, která podávají čeští politici, bylo naprosto mravně nezávadné.
Česká společnost na tom nebude nikdy lépe, dokud čeští novináři jako celek nepřestanou být bandou ignorantů. Pár vzdělanců mezi nimi, jako je Petr Uhl a další, to nezachrání. Hlavně si novináři musí přestat hrát na politiky, baviče či policisty a začít dělat to, zač jsou placeni: informovat & analysovat.
Velmi zajímavá je i diskuse, z níž vyplynulo, jak rozdílné je čtenářské hodnocení samotného problému, tj. otázky, jestli je uplatněný nárok amorální.
OdpovědětVymazatBohužel se obávám, že toho aby novináři hlavně informovali se nedočkáme. Opravdu mě zarazilo, když se v ČR na jedny nově vzniklé noviny snesla vlna kritiky od ostatních novinářů, jak moc jsou špatné, přotože "jen přetiskují" agenturní zprávy, a že dobrý novinář přece celý článek čtenáři předžvýká tak, aby věděl, co si o tom má myslet a aby se zavděčil čenářské obci svého periodika.
OdpovědětVymazatNapsáno to nebylo tak přímo, ale tohle byla hlavní myšlenka.
Jan Horáček
O jaké noviny šlo a kde byly kritisovány?
OdpovědětVymazat