Pavláskové dopis Vondráčkové

Plný text:

S velkým překvapením sledujeme Vaše soudní spory s paní Martou Kubišovou. Hodnotu peněz jste v nich povýšila nad přátelství i obyčejnou lidskou slušnost vůči člověku, který vám byl kdysi blízký, nikdy neublížil a přesto, že ho potkal nepříznivější osud než Vás, nepřestal se k Vám hlásit. Jako by Vám, již pětačtyřicet let respektované umělkyni, byla cizí velkorysost a přirozená noblesa osobností, které něco umí a něčeho v životě dosáhly. Nechce se nám věřit, že Helena Vondráčková potřebuje usilovat o dosažení trestu pro Martu Kubišovou. Žádné soudní rozhodnutí Vám nezajistí přízeň lidí, které tímto svým postojem lidsky ztrácíte. Zvažte podávání žalob a přejděte znovu svou řeku Jordán.

Seznam signatářů:

Adamovská Zlata - herečka, Batěk Pavel - herec, Beneš Vladimír - neurochirurg, Bezouška Martin - spisovatel a scenárista, Bílá Lucie - zpěvačka, Bydžovská Zuzana - herečka, Cibulková Vilma - herečka, Čáslavská Věra - vítězka OH, Divíšková Nina - herečka, Dočekal Michal - šéf činohry Národního divadla, Etzler Miroslav - herec, Fenič Fero - režisér a producent, Fischer Jan - bývalý premiér, Fischerová Táňa - herečka, Fištejn Jefim - publicista, Havel Václav - bývalý prezident, dramatik, Havlová Dagmar - herečka, Hein Milan - ředitel Divadla Ungelt, Hüttnerová Iva - herečka a výtvarnice, Chramostová Vlasta - herečka, Janda Petr - hudebník, Janů Petra - zpěvačka, Janžurová Iva - herečka, Kačer Jan - režisér a herec, Konášová Lucie - scenáristka, Kop František - hudebník, Langerová Aneta - zpěvačka, Lehký Martin - hudebník, Malásek Petr - hudebník, Mathé Ivo - rektor AMU, Milota Stanislav - kameraman, Mišík Vladimír - zpěvák, Moučková Kamila - moderátorka, Mrkvička Ladislav - herec, Neckář Jan - hudebník, Neckář Václav - zpěvák, Pavlásková Irena - režisérka, Pavlíček Michal - hudebník, Pilarová Eva - zpěvačka, Polesný Viktor - režisér, Pospíšil Luboš - zpěvák, Postlerová Simona - herečka, Poullain Chantal - zpěvačka, Přenosilová Yvonne - zpěvačka a moderátorka, Schneider Jan - básník a textař, Skarlandtová Marta - překladatelka a textařka, Sommerová Olga - režisérka, Syslová Dana - herečka, Špaček Ladislav - odborník na etiketu, Špinarová Věra - zpěvačka, Štěpánková Jana - herečka, Štolba Karel - hudebník, Urbánková Naďa - zpěvačka, Vránová Alena - herečka, Vrba Pavel - básník a textař, Zbořil Pavel - hudebník, Zdeněk Zdeněk - hudebník, Zindulka Stanislav - herec

Tomáš Pecina k tomu napsal úvahu o kollaboraci s kommunismem. Nic proti, ale to přeci s danou causou prakticky nijak nesouvisí. Skutková podstata je jinde: Kubišová uzavřela s Vondráčkovou ústní smlouvu, kterou pak odmítla plnit. Tím Vondráčkové způsobila škodu přes 1 million Kč. Škodu odmítla dobrovolně uhradit, a proto ji Vondráčková žalovala, ale v prvním stupni soud prohrála. Proto podala odvolání, o kterém má 13. září 2010 rozhodovat Vrchní soud v Praze.

Byl by to pouze příběh o tom, jak právo v ČR (ne)funguje, kdyby se neprobudila kulturní fronta a nezastala se kamarádky z dissentu – Kubišové. Jenže bez ohledu na to, jak se kdo choval v minulosti, spravedlnost musí být – padni, komu padni. Reakci Vondráčkové: "Zcela veřejně se zde zastáváte člověka, který nedodržuje dohody, nechová se korektně a úmyslně šíří nepravdivé informace. I to svědčí o morálním stavu naší země," podepisuji. To, že někdo neplní své dluhy, nemůže být omluveno morálním chováním v minulosti. Je ostudné, že nějaké kamarádšofty mají bránit průchodu práva.

Shodný názor  Bohumila Doležala: "Petice je nešťastná přinejmenším ze dvou důvodů: za prvé, nepříznivý osud sem, nepříznivý osud tam, paní Vondráčková a pani Kubišová jsou si dnes, ve svobodné České republice, před zákonem rovny, a není možné morálními argumenty problematizovat právo paní Vondráčkové obrátit se k soudu tam, kde se cítí být poškozena. A za druhé, signatáři petice dávají nepřímo najevo nedůvěru, že soud by případně mohl rozhodnout nespravedlivě, tj. v neprospěch jejich mandantky. Podpora jedné strany soudního sporu veřejnou peticí se dá velmi snadno vyložit jako pokus ovlivnit soudní jednání a zasáhnout do nezávislosti soudu. […] Problém pramení z toho, že autoři petice zůstali vězet svými myšlenkovými stereotypy někdy v předlistopadové době."

Updated.

Poučení pro Vodníka: Češi jsou něcaři

Když Vodník tvrdošíjně trval na původním významu slova kommunism (označení hnutí ve 40. letech 19. století), přišel mi jeho originalism úctyhodný. Od 50. let 19. století sice nikdo tento význam nepoužíval, ale na doktríně původního významu něco je.

Jenže se ukázalo, že Vodník není žádný originalista, nýbrž aktivní falšovatel slov. Nikdo nikdy nepoužil pojem konservativism pro něco jiného než pro označení tradicionalistických politických régimes v 19. a 20. století. Hlavní principy konservativismu byly jasně deklarovány v tamworthském manifestu (1834): "But if the spirit of the Reform Bill implies merely a careful review of institutions, civil and ecclesiastical, undertaken in a friendly temper combining, with the firm maintenance of established rights, the correction of proved abuses and the redress of real grievances, - in that case, I can for myself and colleagues undertake to act in such a spirit and with such intentions. […] Our object will be - the maintenance of peace - the scrupulous and honourable fulfilment, without reference to their original policy, of all existing engagements with Foreign Powers - the support of public credit - the enforcement of strict economy - the just and impartial consideration of what is due to all interests - agricultural, manufacturing, and commercial."

Jenže Vodník je levičák, konservativism a jeho praktická politika ho neuspokojuje. Proto stejně jako všichni levičáci vzdychá po utopické společnosti, kterou ale na rozdíl od nich nesituuje do budoucnosti, nýbrž konstruuje v minulosti. Jenže už nijak nezdůvodňuje, proč by právě v pravěku měl být zlatý věk lidstva, proč by genese státu či vznik pazourkové industrie měl způsobovat úpadek člověka.

Vodník bojuje s úchylkami. Neváhá dokonce v tradici reformovaných stalinistů označovat ty nereformované za konservativce. Co má nějaký kommunista a dokonce stalinista společného s konservativci? Existují třeba liberální nacisté? S těmito pojmy nelze takto šermovat. Konservativism, liberalism a socialism je přesné označení jasně zakotvených politických proudů, žádná relativistická nálepka.

Vodník je tak typický Čech. Češi jsou něcaři: věří v něco, ale velký význam tomu nepřikládají a raději se věnují svým koníčkům. Tak i Vodník je formálně pravoslavný, ale má to spíše jako koníček, protože jeho bytost není náboženská v klassickém slova smyslu – je to typický příslušník undergroundu, což je religiosita sui generis à la Brontosauři. Vodník má lehké sklony k spikleneckým theoriím, ale ne takového stupně, že by byl paranoidní. Pouze remcá vůči vrchnosti – v typických hospodských řečech. Když má místo pouhé kritiky přijít s positivním modelem, tak musí přiznat, že theokratický model v Persii zkrachoval na celé čáře. Proto realisaci svých idejí považuje za nemožnou a raději se uchyluje k dennímu snění. Jenže, k čemu model společnosti, který nemá žádný praktický význam? Ten může být dobrý leda pro mužika, nikoliv v demokracii, kde své představy můžeme volně prosazovat.

FSSPX v. FSSP

Ačkoliv tradicionalism se navenek jeví jako jednotný, ve skutečnosti je mezi tradicionalisty těžký rozpor v postoji k Římu. Zatímco +T+ je v zásadě sedisvakantistické, Stodola odmítá být novým Husem a je tak blízko FSSP. Tradicionalisty označil za gnostiky a Williamsona za nového Luthera (dosti pochybné přirovnání).

Stodola se v této situaci pokusil vrátit k modernistům na Signály. Ale ti neodpouštějí – katholická morálka v praxi: "Důvody zrušení vašeho účtu jsme vám zaslali před necelým rokem a dále trvají."

Protože znám tyhle animosity z vlastní kůže (Sprcha, wiki), mohu říci, že schopnost udělat tlustou čáru je znakem dospělosti.

Zavádějící Stodola

Tomáš Jiří J. Stodola napsal:

Lidskou sexualitu určují tyto cíle:

1. slouží k rozmnožování lidského rodu;

2. je naplněním vztahu dvou partnerů;

3. působí fyzickou i psychickou libost a snižuje napětí.

Tyto cíle jsou v hierarchickém vztahu – třetí předpokládá první a druhý, druhý první, první je cílem primárním.

Přirozenost pohlavního styku spočívá v tom, že je schopen naplnit cíl daný první podmínkou. Tedy první podmínka je nutná a postačující, aby pohlavní styk mohl být považován za přirozený. Není-li splněna první podmínka, hovoříme o nepřirozeném neboli perverzním sexuálním chování. Nepřirozený styk je takový, který technicky vylučuje rozmnožování.

První dvě podmínky jsou nutné, aby mohl být sexuální styk mohl být mravně přijatelný. Dohromady tvoří podmínku nutnou a postačující pro mravní přijatelnost sexuálního chování. Nejsou-li splněny podmínky první a druhá zároveň, je styk mravně nepřijatelný, i když může být po technické stránce přirozený.

Protože se Stodola vyjádřil nesrozumitelně, krajně zavádějícím způsobem, dá se podle mého názoru z jeho slov dovodit, že kdykoliv pohlavní styk nemůže vést k oplodnění, je hříšný. A je lhostejné, zda ta neplodnost je dočasná (neplodné dny) či trvalá (např. po menopause).

Jak jsem však správně odhadl, takovouto nesmyslnou doktrínu Katholická církev nemá. Církev učí toliko, že hříšná je antikoncepce, tj. technický prostředek zabránění (aktivní) otěhotnění, včetně přirozeného, jako je přerušovaná soulož. Passivní "antikoncepce", tj. soulož při vědomí neplodnosti (dočasné i trvalé), včetně nastolení stavu neplodnosti (např. soulož při menstruaci), hříšná není.

Poslední velká reforma českého pravopisu

Ačkoliv pod vlivem nesmyslných pravopisných reforem 20. století (zejména 1902, 1957 a 1993) žijeme v představě, že základem vulgarisace pravopisu je změna psaní cizích slov, ve skutečnosti je rozhodující ta změna, která ovlivní prakticky všechna slova.

Známý nový antisemita Karel De Gucht

Evropský kommisař obchodu, Karel De Gucht, prohlásil: "Nesmí se podceňovat váha židovské lobby na Kapitolu, v americkém Kongresu. Je to nejlépe organizovaná nátlaková skupina, jaká tam je. Mimo tuto lobby se nesmí podceňovat ani mínění průměrného Žida, který nežije v Izraeli. Většina Židů žije ve víře, že mají pravdu, těžko bych to mohl popsat jinak. A víra je něco, s čím se dá racionálními argumenty těžko bojovat. I laičtí Židé sdílejí tutéž víru. Ani s umírněným Židem tudíž není snadné diskutovat o tom, co se děje na Blízkém východě. Je to (pro ně) velmi emocionální otázka."

De Gucht si nedával pozor na jazyk už dřív: "V letech 2004 až 2009 byl belgickým ministrem zahraničí. Už tehdy mu jeho vyjadřování způsobilo určité problémy. V roce 2005 vyvolal diplomatický konflikt s Nizozemskem, když o jeho ministerském předsedovi Janu Peteru Balkenendovi řekl, že je to "směsice Harryho Pottera a rigidního měšťáka bez charismatu". Předloni energicky odsoudil údajnou korupci v řadách elity v Kongu, což vedlo k přerušení styků mezi Belgií a touto jeho někdejší africkou kolonií."

Teď je jeho problém mnohem vážnější. EJC (které se nenamáhalo poskytnout ucelené stanovisko, a proto cituji Jerusalem Post): "This is part of a dangerous trend of incitement against Jews and Israel in Europe that needs to be stamped out immediately. Once again we hear outrageous anti-Semitism from a senior European official. The libel of Jewish power is apparently acceptable at the highest levels of the European Union. This should worry everyone who seeks a more tolerant Europe. It has somehow become acceptable to attack Jews through Israel, even at the highest levels. The old anti-Semitic libels are remade to fit 21st century hostility to the Jewish state."

AJC si pozvala  De Guchta na kobereček: "It must be stated unequivocally that America’s longstanding support for, and solidarity with, Israel is not the work of any “lobby.”  It is our country’s natural identification with a sister democracy that shares Western values, has faced continuous security challenges, and holds profound religious and historical resonance for a majority of Americans. U.S. policy toward the Middle East has, indeed, remained consistent over the years – and reflects the support of Americans across the political, ethnic and religious spectrum. […] AJC maintains an office in Brussels, the AJC Transatlantic Institute, and in the spirit of dialogue we would be happy to discuss these and other issues with you there, or in the United States, at any time.  In the meantime, we strongly urge you to find ever opportunity to build on the corrective statement you issued today and undertake a serious effort to counter the scourge of anti-Semitism, which, regrettably, is all too real in today’s world."

Naproti tomu ADL nechodí ke kováříčkovi, ale rovnou ke kováři. Proto žádá předsedu evropské kommissi, aby svého antisemitu umravnil: "We urge you to issue a clear and public condemnation of Karel de Gucht's anti-Semitic remarks yesterday to VRT radio."

Soudružská De Guchtova sebekritika byla totiž naprosto nedostatečná: "Today Mr. de Gucht correctly said that "anti-Semitism has no place in today's world and is fundamentally against our European values," but he obviously does not recognize that his comments were anti-Semitic. He merely expressed regret that his comments "have been interpreted in a sense that I did not intend" and that he "did not mean in any possible way to cause offense or stigmatize the Jewish Community.""

Já se postoji ochránců lidských práv z EJC, AJC & ADL vůbec nedivím. Postavení Židů je nejhorší od druhé světové války; jsme na prahu nového holocaustu: "Most worryingly, Jews are being forced out of many European cities, like Malmo, because of the atmosphere of hostility and violence."

Nejen bratři Mašínové

O III. odboji se toho moc neví a když už, tak se redukuje na bratry Mašíny. Jedním ze zapomenutých hrdinů je sociální demokrat Jaroslav Vetejška, který dne 4. ledna 1950 zastřelil poručíka StB Aloise Dyčku. Za svůj čin byl 6. září 1950 popraven, jeho přítelkyně, Jarmila Obrtlíková, dostala 4,5 roku. Hrdina tak bohužel skonal bez potomků.

Metafysické základy přirozeného práva

Karel Vrána píše: "Nenajdete koncepci přirozeného práva, v níž se nepočítá s KAŽDÝM jednotlivcem, a která je otevřeně diskriminační. Fakt, že Vám, nebo panu Sobkovi či Z. Kuhnovi se to z vašich juspozitivistických pozic takto jeví, ještě neznamená, že to tak je."

Nevím sice, co je to počítat s každým jednotlivcem, ale jsou metafysické základny přirozeného práva, které jsou kolektivistické. Základem halachy je prospěch židovského národa = Israele, základem šaríji je prospěch obce věřících (tj. muslimů) – أمة (ummá). Protiklad našinec – cizinec je naprosto přirozený, stejně jako to, že cizinec má méně oprávnění než našinec. Je tedy diskriminační (v nehodnotícím slova smyslu). Ostatně diskriminace není špatná per se, reprobace diskriminace je naše politické rozhodnutí.

Považuji se za iusnaturalistu. Jedním z důvodů je to, že mi není jasné postavní špatné (např. amorální) právní normy v právu podle právního positivismu. Podle přirozeného práva se o skutečnou právní normu nejedná, toliko zdánlivou. Metafysickým základem přirozeného práva je pro mne prospěch lidstva jako celku a individua v něm.

Fundamentalistický pohled na pornografii

Jiří J. Stodola trpí obsessí z P. Halíka. Nyní zneužil pro svou Hassliebe jeho věty: „Přiznám se vám, že i já jsem si ve fantazii mnohokrát představoval tuto scénu, když jsem viděl davy turistů v chrámech nebo když na poutních místech vidím stánky s tím strašlivým katolickým kýčem, s příšernými nasládlými soškami, s pobožnými časopisy a brožurkami, které obsahují třaskavé koktejly z naivity, hloupé pověrčivosti a zapšklé bigotnosti. [...] Jsem přesvědčen, že nemáme žádné právo kázat proti pornografii, pokud takové pobožné nestydatosti strpíme ve stínu našich chrámů.“

Stodola se nejprve pokusil definovat kitsch převzetím neumělé definice Tomáše Kulky. Problém je, že pod takovou definice se vejde i každé logo. Ale nechme kitsch kitschem. Vymezení pornografie by mělo být jednodušší. Jenže pro Stodolu je pornografií jakékoliv zobrazení pohlavního styku, které neslouží k výuce. Ačkoliv nepopírá existenci erotiky jako umění, ve skutečnosti je pro něj prázdnou množinou, vyjma aktů. Popis milostného aktu je pro něj (mimo edukaci) pornem vždy.

Stodola nám navíc sdělil, že jakýkoliv pohlavní styk, který neslouží k prokreaci, ale jen k rekreaci, je perversní. Děkuji pěkně. Možná to tak Stodola nemyslel, ale z jeho textu jasně vyplývá, že pohlavní styk vědomě neplodných manželů (např. po hysterektomii) je perversní. Církev nikdy nic takového netvrdila. Další důkaz Stodolova kacířství. Podle Stodoly není pouze rekreativní pohlavní styk psychicky i fysicky (sic!) uspokojivý. Větší antinominalistický blábol v příkrém rozporu s realitou si lze představit jen stěží. Proč by asi lidé tak horlivě dělali něco, co je neuspokojuje?

Blátivost Stodolova myšlení se projevuje v této větě: "Pornografie často [sic!] zobrazuje nepřirozené, perverzní sexuální praktiky." What the fuck?! Vždyť Stodola vymezil pervesitu jako definiční znak pornografie. Tak jaképak často? Podle Stodoly je přeci pervesita podmínka nutná. Ale on asi myslel zakázané polohy nebo zakázané druhy pohlavního styku (orální nebo anální). Škoda, že nebyl konkrétnější. :-) Zajímalo by mne třeba, zda je podle katholické morálky zakázán cunnilinctus a felace rovněž v rámci předehry.

V diskussi uvedl mlácení Halíka po hlavě kyjem Stodolova racionalistického třeštění na pravou míru Václav.

Update: Další sodu mu tam dává Znaimer.

Česká ekologická stopa

Kapitán upozornil na další pozoruhodný výkon ekologických blábolistů.

Jon Lajoie – Radio Friendly Song

Vážení a milí lidovci, pokud dál takto, tak to se raději zrušte

Trefná analýza možností dalšího politického směřování KDU-ČSL.

Obhajoba skupinových práv

Z pera Alkibiada.

Nečas naskočil na xenofobní populism

Kritisoval ministra zahraničí za jeho kritiku Francie a odmítl návrh ministra dopravy na zavedení denních pokut, s tímto absurdním zdůvodněním: "Představa, že si policie bude moci získat jenom kvůli udělení pokuty údaje o výši příjmu nebo o výši majetku, je představa, která je spíše nakročením k nějakému autoritativnímu režimu. Policii do toho, jaký kdo má plat a příjem, vůbec nic není." Hodlá-li ODS v této nemožné politice i nadále pokračovat, budu se muset poohlédnout po solidnější straně.

Problém nalezenců

© Rommert J. Casimir te Heeze

Jak informoval Cynik, Michael Kocáb vystoupil proti babyboxům. Ačkoliv je institut po vzoru registrovaného partnerství (angl. civil union), rowdies (angl. hooligans) nazván pseudoanglicky (anglicky je to baby hatch, dětská padací dvířka, cf. hatchback; původně nalezenecké kolo), má svůj význam. Utajované porody nenahrazuje, nýbrž doplňuje.

Výbor pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva totiž nepochopil, že právo na život je nadřazeno právu znát své rodiče.

Ve Francii zrušil nalezenecká kola zákon z 27. června 1904 a nahradil je právě anonymními porody – výraz typického francouzského etatismu a snahy mít vše pod kontrolou. Ale dítě ženy, která je z nejrůznějších důvodů nevyužije, by mělo dostat chanci v nalezenecké kole.

Ještě jednou k Dietlovi

Tomáš Pecina napsal odsudek největšího českého scénáristy, Jaroslava Dietla. Ačkoliv Koloc určitě netrpí ostalgií, ba právě naopak, nelze nevidět, že jeho výtečná úvaha je zatížena těžkou nepřesností. Vzhledem k vševládnoucímu manicheismu vidí Koloc i v normalisaci souboj Dobra a Zla. Dobro mu představují osmašedesátníci, které vidí v kdekom, včetně Dietla, zlo mu ztělesňuje normalisační establishment. Jenže takové pojetí je příliš schematické.

Na druhou stranu Dietl byl člen KSČ a nelze předpokládat, že by kommunismu nevěřil. Rehabilitoval ho Vladimír Diviš, I. náměstek ústředního ředitele ČST, který mu v roce 1974 nabídl napsal seriál o kolektivisaci vesnice – Nejmladší z rodu Hamrů (PDF). Není tedy důvodu dávat jej do jedné řady se Štěpánkem, Werichem či Gottem, u nichž lze důvodně předpokládat, že kommunismu nevěřili. Navíc spor o rok 1968 je nerozhodnutelný; nesdílím laciné antikommunistické odsudky.

Rovněž je velkou otázkou, zda líčení prostředí, které neodpovídá realitě, je lhaním. Copak idealisace není přípustný umělecký prostředek? Ano, Dietl líčí kommunistické obchody plné zboží, obětavé a nezištné zdravotníky a moudré, vzdělané a čestné aparátčíky. Všichni věděli, že to tak není. Není toto druhem kritiky? Na druhou stranu vygumoval KSČ z nemocnice. Není i to druhem kritiky? Nechtějme po uměleckém díle, aby bylo dokumentem.

Děj Okresu na severu se odehrává městě, které je něco mezi Mostem a Litvínovem. Pecina má pravdu, že seriál je výrazem kommunistické eschatologie: "Nahlíženo moderní optikou je seriál analyticky přesným pojednáním, proč centrálně řízená ekonomika musí selhávat, resp. proč by tehdejší komunistický režim dokázal prosperovat jedině v případě, že by v něm lidé byli nahrazeni anděly. Ze všech seriálů je tu ovšem nejmenší distorse reality: obchody jsou poloprázdné, zboží nekvalitní, komunisty řízené podniky nefungují, všude vládne neskutečný šlendrián, mladí lidé jsou demoralisovaní a snaží se najít únik před realitou. Vykoupením je – jak jinak – pouze stranický aparátník, který svou téměř absolutní moc nad okresem užívá moudře, uvážlivě a ku prospěchu všech." Zklamáním jsou 2 mužské vedlejší postavy: Pláteníkův zeť a Prokop Jr. Nejsou napsány příliš věrohodně.

Přesto přese všechno si myslím, že věrohodné zachycení KSČ jako opričniny i obou opričniků Vejříka (Petr Oliva) a Krečmara (Ilja Prachař) dává Okresu na severu hodnotu dodnes.

Příčiny katastrofálních požárů v Rusku

Ačkoliv se rusofilové všech barev velice rozčilují, je zjevné, že humanitární pomoc velmoci by byla stejně absurdní jako slovenská pomoc Řecku. Navíc, jak správně píše Jan Ziegler: "Takže za rozbujelé ruské požáry může rovněž lidská lhostejnost, porušování požárních předpisů a chybějící hasičská technika. Dále se někteří dobrovolníci, kteří přijeli na venkov hasit, setkávali neuvěřitelnou byrokracií. Podle MF DNES docházelo i k situacím, kdy lidi bojující s ohněm perlustrovala milice s tím, že pokud chtějí hasit, musí se zaregistrovat na místním úřadě." Postoj pravoslavné církve rovněž nepřekvapí: "Vaše svatosti, jak jste správně poznamenal, příčinou všech neštěstí (a to současné nevyjímaje) jsou naše hříchy, naše odstoupení od Boha a nedostatek touhy z celého srdce činit pokání a změnit svůj život."

Nelidský rozsudek

Ačkoliv ze zprávy Novinek nebylo vůbec jasné, zda se jednalo o civilní nebo trestní řízení, protože "informace" Novinek je nadmíru zmatená, jedno  jisté je: "Podle předsedy soudního senátu měl Réda (tehdy ještě nezletilý) možnost společně s matkou podniknout právní kroky, které jej nezbavovaly otcovských práv. Dnes se jich už nemůže dožadovat. „Nebyl zapsán jako otec v rodném listě dítěte, po adopci dítě otce právně získalo,“ upozornil Špryňar. Podle něj ochrana práv dítěte bylo tím nejdůležitějším momentem rozhodnutí senátu. „To má přednostní právo před právem otce,“ zdůraznil soudce Šprynar." Takové rozhodnutí je nelidské a nejpozději ústavní soud jej napraví.

Deník rozlišit mezi civilním a trestním řízení rozlišit umí: "Osmnáctiletý mladík se domáhal určení otcovství dítěte, které se narodilo jeho nezletilé přítelkyni." Žvanění Baudyšové je neuvěřitelné: "[P]okud Réda souložil s nezletilou dívkou, není u něj předpoklad, že bude zodpovědný otec." Ze zprávy Deníku vyplývá, že Novinky referovaly o trestním řízení.

"„V civilizovaném světě je běžné, že součástí práv dítěte je to, že bude znát svého biologického rodiče, tedy i otce. Domnívám se, že už nastal čas, aby se Česká republika zařadila mezi tyto civilizované země a tato skutečnost se stala normou,“ řekl advokát Vilém Fránek." Ano, přesně tak.

"„Myslím si, že je situaci potřeba změnit. Chceme se pomocí tohoto procesu přiblížit tam, kde chceme být. K rodině slušných zemí, kde neplatí pozitivistické výstřelky zákonodárců z minulosti, ale spíše platí přirozeně právní normy odvěkého etického chování mezi lidmi,“ uvedl právník Vilém Fránek."

Policejní provokace

Když jsem psal svůj článek, tak jsem byl opatrný, protože jsem neznal ani spis, ani rozsudek. Nicméně se ukázalo, že se policie ostudné provokace skutečně dopustila.

Spor o Pláteníka

Dietl je kommunistická kurva, napsal Tomáš Pecina. Lord Haw-Haw byl popraven, Alfred Rosenberg rovněž, stejně jako Antonín Jarmil Kožíšek, Alois Kříž, Rudolf Novák, Vladimír Krychtálek a Karel Werner. Kde se ta nenávist k propagandistům bere? V Německu dokonce mají speciální trestný čin: štvaní lidu (Volksverhetzung). Přitom to nejhorší, co Dietl kdy udělal, bylo, že obhajoval kommunistickou devastaci Berouna. Nikomu neublížil. Poslouchat každý den propagandu je jistě protivné, ale nikdy to nebylo povinné.

Je málokteré umělecké dílo je dokonalé. Namátkou: Nebezpečné známosti, Švejk, Den triffidů nebo Norské dřevo. Kundera nebo Čapek jsou čtiví, ale jejich texty mají více či méně nedostatků. Kundera má dokonalou češtinu a sloh, na druhou stranu jsou jeho postavy a záplety umělé, neživé. Čapek zase příliš ideologisuje svým humanismem.

Tak ani Dietl a jeho Okres na severu není dokonalý. Nejlepší, co by pro svůj seriál Dietl udělal, by bylo, kdyby škrtnul postavu Pláteníka. Pokud to někomu přijde absurdní, nechť si uvědomí, kolik různých episodních příhod tam bez něj je. Seriál by se hned stal realističtější. Okresní tajemník by tam mohl plnit stejně dekorativní funkci jako tajemník krajský. Jenže to by bylo přirozeně v rozporu s Dietlovými záměry workoholického outsidera jako hlavní postavy a rovněž se záměry KSČ ukázat své představitele jako moudré otce hospodáře, jako lidi z masa a kostí.

JzP polemisuje: "Ani já si nemyslím, že by Moučka byl mizerný herec." Jaké polohy Moučka předvádí? Jediné, co umí, je moudrý rozšafa. Pláteníkův konflikt se Soldánem zahrál neuvěřitelně špatně.

Nás teď přirozeně nejvíce zajímá vylíčení osmašedesátníků a určitě to silně zajímalo i schvalovací kommisse tehdy. Myslím, že to Dietl vystihl dobře, včetně přirozeného konfliktu mezi Prokopem Sr. a Prokopem Jr. To, že Dietlův pohled je normalisační, mu přeci neubírá na umělecké pravdivosti.

Je nutno uznat, že Hanychův příběh je uměle natahovaný. Jenže Dietl byl povídkář, nikoliv romanopisec. A pro své dílo potřeboval nějakou katharsi, když konflikt mezi Prokopem Sr. a Prokopem Jr. byl příliš o hubu a jeho positivní zakončení nevěrohodné (úlitba bohům).

Jinak musím souhlasit s JzP, že Pláteník nebyl žádný osmašedesátník, to jen Koloc podlehl negativní mýthologisaci (umělé démonisaci) normalisace. Pokud by ho zajímal realističtější obraz, může si přečíst třeba Hegenbartovy vzpomínky: "Předložil jste návrh na zrušení komise VTIR, nechal schválit, aniž jste to projednal se mnou a s kolektivem. Do roka a do dne jsem pochopil, co je ta šance, která se vyskytne jednou za 25 let, jak jste zdůrazňoval při mém „náboru“ do vládní funkce. Byl jsem bez práce a máte rozhodující podíl, spolu s M. Jakešem, že jste mě vrhli na oddělení Státní administrativy ÚV KSČ, kde prý určitě „skončím“. Připomínám i chvíle kdy jste, v dubnu a v květnu 1988, mně přehrával a předčítal Vámi koncipovaný program strany. Žádal jste, abych vše vyřídil M. Jakešovi a pomáhal Vám v propagaci Vašich názorů. Současně jste požadoval, abych Vám dal typy mých spolupracovníků, které by jste využil. Po druhé to bylo již na federální vládě, kdy jste mně ve Vaší kanceláři řekl, že mě „uděláte“ ideologickým tajemníkem ÚV KSČ a znovu jste žádal o typy lidí, které využijete. Připomínám i dopis, který jsem Vám zaslal jménem svým i 40ti odborníků životního prostředí, s nimiž jsem spolupracoval. Neodpověděl jste a naše názory ignoroval."

Nevládla nám jednotná skupina démonů, nýbrž reální politici, kteří se rvali o moc. A protože volby byly jen formální, nástrojem politické obměny byl klientelism, stejně jako ve starém Římě.

Rehabilitace Jaroslava Dietla

V myšlenkovém úhoru Britských listů se zaskvěl brilantní a poučený rozbor díla Jaroslava Dietla z pera Tomáše Koloce: "pod pláštěm režimního autora dokázal do úst postav svých děl často propašovat takové motivy a výroky, nad nimiž znalci poměrů zůstává rozum stát, čímž se pro kulturní život v normalizaci stal svého druhu podobným „zastřešujícím“ fenoménem, jakým byl Jan Werich v letech 1948–1960, kdy byl ředitelem Hudebního divadla v Karlíně a divadla Satiry (později ABC)" + "v konkurenci dalších kvalitních autorů, kteří byli Dietlovými souputníky ve druhé, normalizační epoše jeho tvorby (Jiří Hubač, Oldřich Daněk) se hloubkou svého psaní neumístil na čele pelotonu", který lze vnímat též jako nepřímou polemiku s Tomášem Pecinou.

Věra Tydlitátová končí flirt s ultralevicí

Je zajímavé, jak mezi stoupenci Israele je ostrá hierarchisace podle intelektu. Není pochyb o tom, že Fedor Gál je z nich široko daleko nejchytřejší, o čemž mimo jiné svědčí i to, jak se o sebe dokázal postarat svým engagement v TV Nova. Proto má ve své kommunitě vůdčí postavení.

Teď se dosti patronisujícím způsobem vyjádřil pro První zprávy (video je na technicky nesmírně nekvalitním serveru: prohlížení vyžaduje několika megabitovou pevnou linku), že si Romana Jocha váží, protože konservativism je legitimní politický prostoj. Proto i Věra Tydlitátová naskočila na stejnou loď.

Skutečný význam

motto: "These sophisters substitute a fictitious cause and feigned personages, in whose favor they suppose you engaged whenever you defend the inheritable nature of the crown. It is common with them to dispute as if they were in a conflict with some of those exploded fanatics of slavery, who formerly maintained what I believe no creature now maintains, "that the crown is held by divine hereditary and indefeasible right". — These old fanatics of single arbitrary power dogmatized as if hereditary royalty was the only lawful government in the world, just as our new fanatics of popular arbitrary power maintain that a popular election is the sole lawful source of authority."

—Edmund Burke, zakladatel konservativismu

Musím říci, že už mne opravdu unavují "diskusse" s ideology, kteří tvrdí, že VŘSR a kommunism nebyla ruská záležitost, ačkoliv jim člověk až do zblbnutí předkládá fakta (1, 2, 3), tak oni přesto i nadále budou trvat na své utkvělé myšlence. I kdybyste jim předložili úplně všechny důkazy, oni přesto budou pořád mlít svou, protože víra ve vlastní smyšlenku má u nich vždy přednost před realitou a nálepkování ("římský katholík" jako označení řeckého katholíka, "lidová demokracie" jako označení vyšší formy demokracie) přednost před srozumitelností. Jenže nálepkování není klassifikace, nálepkování je hodnocení pomocí zneužití pojmů.

Co za tím vězí? Blátivost myšlení. Všimněme si, že tihle rádoby antinominalisté nikdy nevymezí, o čem je vlastně spor. Když Vodník řekne Rus, koho tím vlastně myslí? Je to россиянин nebo русский? Nevíme, ale o to víc je Vodník ve svém tvrzení neústupný. Je Uljanov Rus? Není, protože jeho děd byl Žid. Co na tom, že Uljanov byl pokřtěn a vychováván rusky v ruské kultuře. Prostě to Rus není, protože Vodník rozhodl, že VŘSR neřídili Rusové. Čirá svévole – zaslepená ideologie. Když už Vodník jako každý správný levičák nemůže rýsovat reálný svět, tak aspoň rýsuje myšlenkový.

Stejně jako s Leninem to dopadne s Burkem. To také není ten správný konservativec, protože Vodník, který o politických směrech všechno ví nejlíp, tedy i o konservativismu, rozhodl, že není. Inu, byl to Angličan a levicové kecy o Zlatém věku, které k němu doléhaly z Francie, poprávu odmítal. A myslím, že úplně stejně jako jakobínství by ho nechalo v klidu, kdyby věděl, jak ho Vodník škatulkuje podle skutečného (sic!) významu slova.

Myslím, stejně jako Burke, že debata se starými fanatiky nemá smyslu. Oni všechno vědí nejlíp a s jejich dogmatismem nic nepohne. Tak ať si ve své ignoranci vězí i nadále.

TB47

Process Irving v. Lipstadtová byl k něčemu dobrý: Vyjasnil věci, o nichž někteří bůhvíproč pochybují.

"11.18 Evans claimed that there were internal reasons why Irving should have been suspicious about the supposed TB47. Apart from the lack of official stamps or signature, the text of TB47 is indicative of a clumsy forgery. It opens with the words 'In order to be able to counter wild rumours' and closes 'As the rumours exceed the reality, open use can be made of the actual figures'. But the rumours themselves never pointed to more than 200,000, so quoting 202,040 could do little to counter the wild rumours. Furthermore, Evans noted that comparable raids on other German cities had led to casualties representing between 1% and 3.3% of their populations. In Dresden 250,000 dead would have meant 20-30% of the population. How, asked Evans, would it have been possible to have removed 200,000 bodies within a month. Moreover the claim in TB47 that 68,650 were incinerated in the Altmarkt defies belief, according to Evans, since it would have taken weeks and many gallons of gasoline to burn so many corpses in the available space."

"11.23 In 1965 the document on which TB47 was based surfaced. It was the Final Report issued by the Dresden police on 15 March 1945. It bore the initials of a Dresden police officer named Jurk, whose daughter-in-law gave it to an historian named Weidauer. It was signed by Thierig, who had been a colonel in the Dresden police force at the material time. It recorded the number of deaths up to 10 March 1945 as 18,375.

11.24 In May 1966 another document came to light which confirmed the authenticity of the Final report. It was a Situation Report No 1404 of the Berlin Chief of Police dated 22 March 1945 (the same day at TB47). It recorded the same data as the Final Report, giving the current death toll as 18,375 and predicting a final toll of 25,000. Another Situation Report No. 1414 also made by the Berlin Chief of Police and dated 3 April 1945 put the figure for the number of killed recovered persons at 22,096. Evans argued that, in the light of these documents, Irving should have abandoned all reliance on TB47. He noted that Irving affected to take the matter seriously and announced his intention to publicise the new evidence. Evans claimed that when Irving did finally reveal the existence of the 'Final Report', through The Times and Sunday Telegraph in June and July 1966, it was too little and too late."

Ono přehánění je klassickou lidskou vlastností. Stejně jako neschopnost rozumného odhadu počtu většího počtu lidí – cf. staré kroniky. Proto je nutná schopnost rozumného úsudku. Tu však české školství svým biflováním nepodporuje.

Nespletl si Zahradil stranu?

Tohle by podepsal kterýkoliv kommunista. A to samé platí pro bláboly dalšího českého chauvinisty, Václava Hořejšího: "Hodláte napsat nějaký podobný článek vybízející k „vyrovnání s minulostí“ třeba Brity v souvislosti s vojensky bezvýznamným zničením Drážďan, při kterém zahynulo stokrát víc nevinných civilistů než v poválečném Československu?" Ve skutečnosti Češi zavraždili 18 000 Němců, Britové s Američany v Drážďanech 25 000. Jistě, to Spojence neomlouvá, ale je třeba vidět, že je to zhruba 1 : 1, nikoliv 100 : 1, jak si vymýšlí Hořejší.

Pravda a láska v. Roman Joch

Rozhovor s nenávistným novinářem.

Méně antinominalismu, více studia

motto: "Pokračovaly zuřivé útoky levicových, antidiskriminačních a LGBT aktivistů na osobu premiérova nastávajícího poradce Romana Jocha, jakož i vystoupení konzervativních autorů na jeho obhajobu."

—Cynik

Ačkoliv jsem levicový liberál, stoupenec antidiskriminace a LGBT práv, přesto jsem mnohokrát vystoupil na Jochovu obranu. Označkován jako konservativec, jsem tedy práv přistoupit k rozboru Vodníkova antinominalistického opusu. Stejně jako Tomáš Pecina v něm vidím především touhu разоблачить уклоны. Vodník je tak mentální dvojče Věry Tydlitátové, avšak na rozdíl od něj, který mýtí kacířství, ona mýtí rovnou kacíře.

Vodník by měl potlačit své nutkání jednou pro vždy definovat "správný" význam slova konservativism a více si nastudovat původ a význam toho pojmu. Conservare znamená latinsky uchovat. A co uchovat? To vymezil otec tohoto politického směru Edmund Burke. A jeho nezajímal Zlatý věk, antika, Byzanc či západní středověk, neboť stál pevně na zemi: "Burke’s conservatism was not an abstract doctrine; it represented the particular conservatism of the unwritten British constitution. In the politics of his time Burke was a Whig, and he bequeathed to later conservative thinkers the Whig belief in limited government. This belief was partly why Burke defended the American Revolution (1775–83), which he believed was a justified defense of the traditional liberties of Englishmen." Předmětem jeho kritiky byli jakobínští doktrináři a jejich angličtí stoupenci.

Ano, normalisace byla nekonservativní konservativism: "České televizní seriály se soustřeďovaly na rodinný život. Nákupčí ze sovětské televize se někdy v sedmdesátých letech pokusili koupit některé z nich, ale vrátili se do Ruska s prázdnou – stěžovali si, že československé televizní pořady se vůbec nezabývají životem československé společnosti – „je to všechno jenom o rodině“." Proto KSČM zabírá voliče, kteří by jinde volili konservativní stranu, a v ČR žádná konservativní strana (např. KDS) neuspěla.

Na druhou stranu má neokonservativism sice trockistické kořeny, ale mnoho z nich nezbylo, jen vývoz revoluce změněný na vývoz demokracie. Se stejnou by kommunism bylo možné nazývat blanquism a bylo by to dokonce přesnější. Jenže pak by byl pominut ruský vklad do kommunismu, který z něj udělal nejhroznější ideologii lidských dějin.

Updated.

Filipika proti současným konservativcům

Také jsem mohl toto pojednání nazvat Falsifikace řeči: znamení doby II (článek je dostupný na netu). Bude to opět úvaha velmi zestručňující a vynechávající.

V poslední době mne velmi irrituje okázalé zpátečnictví tzv. „konservativců“, a to zejména pro svou ideologickou schizofrenii v samých základech tohoto postoje. Klassickým příkladem může být třeba Konservativní strana, jejíž členem je např. (při jeho IQ pro mě zcela nepochopitelně) Tomáš Pecina. Ideály, které tato strana hlásá, představují zhruba nějaký ten tatíčkovský kapitalism První republiky (možná trochu i ten dickensovský), okořeněný současnou technologií. „Konservativism“ těchto „konservativců“ má nejblíže – ještě víc než k původnímu významu „zachovat“ – ke slovu „konserva“: tito občané by rádi zakonservovali k nezměnitelnosti výdobytky pokroku 18. – 19. stol. Jaký protimluv! V celých evropských dějinách (snad s výjimkou renaissance) nebylo takového revolučního „pokroku“ v myšlení, jaké přineslo osvícenství! Na tomto pokroku staví celé 19. stol., přesněji řečeno, celé tzv. „konservativní“ 19. stol. Skutečně konsekventní pokrokáři se stali buď socialisty, marxisty nebo nietzscheovci a posléze existencialisty apod. To byli skuteční dědici osvícenských myšlenek.

Myšlenková konsistence Konservativní strany vykazuje podobné rysy jako ideologie KSČ, jenže v opačném gardu: „pokroková strana“ a „předvoj dělnické třídy“ vykazovala skutečně všechny znaky zkostnatělosti a konservativismu, kterými se KS pyšní. KS zase okázale petrifikuje výdobytky nebývalého myšlenkového pokroku v jeho ranější fasi. Jedni za osmnáct, druzí bez dvou za dvacet...

Jiným příkladem je Roman Joch. Tento muž, pravda, applauduje všem nástrojům authoritativního régimu, včetně mučení a střelby do demonstrantů, jehož cílem je „chránit západní hodnoty“. Západními hodnotami míní onu tolikrát diskutovanou „židokřesťanskou civilisaci“. Jenže pan Joch pod tímto pojmem rozumí plody této civilisace v její nejúpadkovitější fasi: tzv. „demokracii“, hierarchii na basi finanční movitosti a – se skřípějícími zuby – i trochu té tolerance k homosexuálům. Tohle kdyby presentoval někomu kolem i jen r. 1600, tak skončí na hranici!

Konsensuálně jsme všichni termín „konservativism“ přijali a všichni pod tím termínem chápeme to, co opravdu znamená: buržoasní sentimentalism a romantisování hodnot 19. stol. v settingu současné doby - módy a technologie. Pokud někdo chce být konservativcem v pravém slova smyslu toho slova, nesmí se inkonsekventně zastavit někde napůl cesty, v Masarykově republice nebo biedermeierovském mlýně v podzámčí! Důsledný konservativní vektor směřuje k opravdovému Počátku, do Ráje, do Zlatého věku, se všemi jeho atributy nenarušenosti. Pokud by někdo chtěl tuto důslednost přece jen naředit, pak nechť se upne k počátkům tohoto civilisačního okruhu, do doby křesťanské římské či byzantské říše, popř. raně středověkých křesťanských státních útvarů, tam, kde vidí základy našich hodnot i MUDr. Roman Joch. Pokud tyto hodnoty nejsou politicky realisovatelné a mohou být pouze cílem individuálního - v pravém slova smyslu konservativního - snažení a usilovaní, pak hlasuji pro to, vyřadit slovo „konservativní“ z politického discoursu jako takového a nazývat věci takovými, jakými skutečně jsou: KS by se tedy měla přejmenovat na BSS (Buržoasně sentimentální stranu) a Roman Joch by se neměl skrývat za „konservativism“, ale přiznat, že je římský katholík, který propadl straussiánské versi trockismu a sionismu.

Ale je mi jasné, že na to je už pozdě. Jako ostatně na mnoho dalších věcí...:-(

Updated.

Fisking Čulíka

Z pera Jaroslava Borovičky.

Censura na Facebooku

Jedna výzkumnice zjistila, že na Facebooku je možné mít obrázky/fotky, kde jsou nahá prsa nebo schemata milostných poloh, ale nahé přirození je zakázáno.

Update: Tak jsem na vlastní oči viděl, jak censura zaspala. Holt všechno nezvládá.

Bílý terror

Cynik napsal překvapivý článek, kde odsuzuje bílý terror ve Finsku: "Byly dobré i špatné důvody, proč se stát bílým nebo rudým, a po finské občanské válce prostě muselo být pro každého slušného člověka problematické spojení s kteroukoliv z těchto stran."

Připomeňme si, že na přelomu 10. a 20. let 20. století byly 3 státy, které měly zkušenost s kommunismem, kterou musely nějakým způsobem překonat: Finsko, Maďarsko a Německo. (Slovensko nepočítám, neboť to bylo součástí Maďarska.)

Dne 6. prosince 1917 vyhlásilo Finsko nezávislost. Občanská válka začala 17. ledna 1918 ve Vyborgu. Rusové dodávali finské ultralevici, která ovládala sociálně demokratickou stranu (bylo v Rusku, nezapomínejme), zbraně. Dne 28. ledna 1918 vyhlásila ultralevice Finskou socialistickou dělnickou republiku, přičemž ovládala celý jih Finska. Officiálně se nejednalo o diktaturu proletariátu. Předsedou lidových zástupců byl Kullervo Manner. Dne 15. května 1918 Finská socialistická dělnická republika padla. Rudí zavraždili celkem 1 500 lidí, bílí celkem 8 000. Po válce bylo navíc 555 rudých odsouzeno k smrti a 113 popraveno.

V Maďarsku dne 20. března 1919 podala vláda Dénese Berinkeye demisi. Druhý den abdikoval president republiky, Mihály Károly, když byl předsedou ústředního výkonného sovětu byl zvolen ethnický Maďar, Sándor Garbai. Lidovým kommissařem vojenství byl Žid Tibor Szamuely, který si jako svoji osobní ochranku vybudoval oddíl 200 mužů pod velením Józsefa Cserného – Lenin-fiúk, kteří byli posláni na venkov na boj s kontrarevolucí a rekvisici potravin. Mají na svědomí 590 obětí za "zločiny proti revoluci". 30. července 1919 rumunská vojska překročila demarkační linii a kommunisty rychle vyřídila, když 6. srpna 1919 vstoupila do Budapešti. Zajímavostí je, že např. známý marxista György Lukács, který byl zástupcem lidového kommissaře školství, osobně nařídil popravu 8 lidí. Bílý terror tyto oběti pomstil usmrcením 1 500 Židů a kommunistů.

Neklid byl po celém Německu, ale můžeme si vzít za příklad Bavorsko. Dne 19. ledna 1919 se konaly svobodné volby do Národního shromáždění. V Bavorsku vyhrála BVP. SPD však měla silné posice, a proto byl od 17. března 1919 koaličním premiérem její představitel – Johannes Hoffmann. Dne 6. dubna 1919 provedla ultralevice převrat, když vyhlásila Bavorskou sovětskou republiku. Nejdříve jí vládli chaoti, kteří např. informovali Lenina, že uprchlý premiér si s sebou vzal klíč od záchodu. Poté to vzal do ruky čistokrevný kommunista, ruský Žid Eugen Leviné. Dne 29. dubna 1919 nechal popravit 8 zajatců. Když Freikorpsy osvobodily Mnichov, tak zastřeli 700 kommunistů.

Mediální bláboly

To, co předvádí Vodník nebo Cvek, jsou jedním (dvěma :-) slovem mediální bláboly. Romana Jocha čtu od 90. let, kdy psal do Mladé fronty, cca od roku 2005 ho znám osobně, letos jsme spolu polemisovali na stránkách Lidových novin a byli vedle sebe v panelu na jedné konferenci o lidských právech. Proto jsem zůstal neveřícně stát, když jsem sledoval mediální campagne, kterou proti němu ultralevice rozpoutala. Roman Joch je totiž všechno, jen ne fascista. Jako neokonservativec má k fascismu stejně daleko jako třeba liberálové.

Jenže tohle všechno propagandisty nezajímá. Našli si cíl, tak střílí. Takže jestli o něčem celá tato affaira vypovídá, tak o mediích a jejích konsumentech, kteří jsou ochotni uvěřit doslova všemu, ačkoliv je to na první pohled přitažené za vlasy. Čest výjimkám.

Kvalita českého školství

Dědictví pruského kasárenského modelu: "Stovky učitelů, autoři a recenzenti učebnic, udělovači ministeriálních doložek, vyhodnocovači olympiád. Lidé, kterým se dostalo (vesměs zase českého, já vím) univerzitního vzdělání v souvisejících oborech. Jeden by očekával, že některé věci jako nepodstatné pominou. Ale když už se z titulu své odbornosti rozhodnou, že je místo a číslo tak podstatné, že se je děti musí nadrčet nazpaměť (a jistě jsou taková), je také logické požadovat, aby měli schopnost rozpoznat, že pracně memorovaný a pak zase zkoušený údaj je v kontextu ostatních údajů nějak podivný. Od koho by se ty děti asi tak měly kritické práci s daty naučit?"

Ale někteří si budou pořád myslet, že české školství je to nejlepší, co existuje. Že, Kapitáne?

Jak to chodí v Rusku

Poučení pro všechny nepoučitelné rusofily: "půlmilionová Rjazaň ležící necelých 200 kilometrů jihovýchodně od Moskvy. Mávající Lenin tu stojí v samém centru (jak jinak). V 90. letech, po rozpadu SSSR, sochu odstranili. Tak jako mnohde jinde. A vzhledem k tomu, že na inkriminovaném místě stál kdysi kostel, rozhodla se radnice nahradit revolucionáře velkým pravoslavným křížem. "Jenže ten vypadal hrozně. Obří temný kříž v centru města. Děti se ho bály," říká dnes sedmadvacetiletá Máša. A tak kříž zmizel a nahradil ho pomník znázorňující ony typické cibulovité věže pravoslavných chrámů. "Ale z těch si zase všichni dělali legraci, říkalo se jim Tři klystýry," vysvětluje Máša. Pointa celého příběhu je zřejmá: po odstranění "klystýrů" nechala radnice přivézt mávajícího Lenina. Toho, který tu už stával (byl ve skladu). A tak už to zůstalo, Lenin kyne centru Rjazaně dodnes."

Štampach positivně překvapil

Napsal: "To, že tu někdo o někom v diskusi napsal, že je "svazák," byla okamžitá, a v tu chvíli svěží metafora. Úporné dohadování o tom, kdo je a kdo není svazák a jaké znaky opravňují zařazení toho či onoho publicisty nenbo politika mezi svazáky, se stává trapným a komickým. Prosím diskutující, aby neřešili je-li svazákem Jan Černý, Adam Borzič, František Kostlán a je-li svazačkou Jiřina Šiklová. To nemá řešení. Pokračování v dohadech o tom, kdo je a kdo není svazák začíná silně připomínat debatu "Ty jsi mi rozdupal bábovičku!" - "A ty jsi mně předtím ukradl kyblíček!""

Myslel jsem, že všichni kontinentální věřící jsou antinominalisté, ale zjevně nejsou.

Dobré a špatné úchylky

Na FB mne zaujal názor, že jsou dobré a špatné sexuální úchylky. Ty první jsou in, protože kdo je má, ten je zajímavý. Ty špatné jsou out, protože kdo je má, je prase.

Co je in?

1. BDSM
2. pissing
3. fetišism

Co je out?

1. zoofilie
2. koprofilie
3. pedofilie

Tydlitátová hodila kámen do rybníka

Co se stalo? V době vrcholné antijochovské hysterie prohlásila, že ač nesnáší Jocha stejně jako oni, petici proti němu nepodepíše. Důvod? Dvě jména: Ondřej Slačálek a Jan Májíček. S Májíčkem má osobní spor, tak ho nechme stranou. Proč jí vadí anarchista Slačálek? Protože je antisionista.

Jistý národ stál vždy v čele hnutí, která aspirovala na moc a dostala ji: kommunismu a neokonservativismu. Jenže Bush dokázal neokonservativism tak zdiskreditovat, že si od něj pes kůrku nevezme. Co teď? Pokorně se vrátit k levici.

Jenže s tím je "drobný" problém. Levice nemlčí ke genocidě Palestinců. Co s tím? Prohlásit antisionism za pouhý resentiment. Nutno uznat, že něco na tom je. Dnešní levice je prázdná. Blaira poplivala, takže jí zbyla jen nostalgie po velké levicové minulosti. Je také pravda, že Palestinec je pro levici živoucím ztělesněním archetypu proletáře. Jenže genocida Palestinců je reálný fenomén a s tím žádná sofistika nic nepořídí.

Goldmann se ptá: "Ostatně proč by všem národům měla být dopřána emancipace, ale židům nikoliv?" Na to existuje zcela jasná odpověď, která není antisemitská: "Protože židovský stát je vždy na úkor někoho."

Goldmann rovněž sugestivně tvrdí: "Důkazem může být nespravedlivě odsouzený Leopold Hilsner, za kterýžto proces se zatím omluvila jen a pouze vesnička Polná." Podle Masarykových slov "známý ničema, který již dávno patří do polepšovny," Hilsner byl usvědčeným vrahem. Báchorky o rituální vraždě rozšiřovalo pár tehdejších extrémistů, několik tehdejších Sládků & Haiderů, jako byl Baxa. Takoví jsou ale vždycky. Hilsner nikdy nebyl souzen ani odsouzen za rituální vraždu, nýbrž za vraždu prostou. Přesto se nyní mínění několika extrémistů vydává za tehdejší veřejné mínění. Proč? Protože se někdo snaží nám nyní imputovat pocity viny za chování předků. A to jinak než lhaním o minulosti nejde.

Jako kuriositu uvádím, že se Chajim neštítí oblíbené techniky používání pojmů jako nálepek jejich předefinováním. Goldmann je člověk levice. Pro ni je pokrok hodnotou bez dalšího. Co je to pokrok? Změna k lepšímu. Jenže podle nové levice nejsou jiné kultury ani lepší, ani horší. Tento "drobný" problém vyřeší Goldmann snadno: Pokrok předefinuje na změnu, bez hodnocení jejího výsledku. Populární nálepka mu tak zůstane zachována i pro kulturní absolutism, který by jinak pochopitelně levicový nebyl.

Text Tydlitátové je pozoruhodný v mnoha směrech. Není podstatné, jaké názory hlásáš, ale s kým se kamarádíš: "Nelíbí se mi, že odpůrci Romana Jocha nepoužívají při své argumentaci pořádné analýzy jeho skutečných postojů a nezaměřují pozornost na jeho vazby na problematické osobnosti či spolky, na lidi, kteří jsou mravně i inteligenčně mnohem horší než on." Proto Langer může volně používat nacistická hesla, zatímco členům DSSS by to neprošlo.

Taky prozradila, jak to chodí: "Ale po zkušenostech s Ligou proti antisemitismu, kterou kdovíproč podepisovali i všelijací podivní lidé včetně zastánců fašismu (asi jako alibi, aby se mohli hájit, že jejich nenávistné výroky na adresu Židů nejsou antisemitské), nebo lidé, kteří očekávali nějaké zaměstnání v rámci předpokládaného grantu, o což mi vůbec nešlo, a poté, co stejní signatáři odmítli pomoci i při naprostých organizačních maličkostech okolo práce Ligy a jindy odmítli přijít na demonstraci s odůvodněním, že když to pořádají Češi, a nikoliv Židé, tak se jich to netýká, nebo že když to není v Praze, tak je to nezajímá, prostě po těchto zkušenostech tyto formy práce beru s rezervou."

Nicméně, levice ke koketování s ní nemlčí: "Váš dnešní komentář je typově i obsahově úplně stejnou „bezostyšnou mediální manipulací“, na jakou si stěžujete v jeho závěru. Vytrvalým působením podobných mediálních manipulací byla v této zemi byla nastolena taková společenská atmosféra a bylo umožněno volební vítězství takových politických sil, které ve své kombinaci nyní umožňují vládu, jejíž působení i Vy sama v jiných článcích na DR nazýváte „fašizujícím“."

Jiný pohled na nominalism

Z kouta, kde bych to nečekal: "Ukazuje se tak odcizenost mediálního obrazu a médii zobrazované věci. Jedno představuje idealizovaný stav, který jde tak daleko, že tvoří novou estetiku vnímání; jedno představuje nominalistický stav mimo pojmenování. Máme zde tedy přítomen klasický spor o universálie. Média, máme-li tedy zaškatulkovat pozice, zastávají stanovisko realismu, kdy je pro novináře důležitější jeden muslim - ovšem ve smyslu co nejobecnějšího muslima, který slouží jako obecný symbol celého islámu, jakkoliv takové zobrazení odporuje nominální skutečnosti nejrůznějších islámských frakcí a vzájemných rozdílů mezi jednotlivými muslimy i tzv. muslimskými zeměmi."

Ano, to je pravda. Přílišná generalisace je rovněž znásilněním reality a velkým problém antinominalismu.

Úzkoprsost levice

Když levici konečně přestalo bavit na Jocha jen nadávat, tak se zamyslela, co to pro ni znamená. Bylo to pro ni obtížné, protože levici myšlení bolí – podstatou levice jsou totiž emoce.

První levicový závěr: Když pravice Jocha, tak my Žižeka. A co, říkám já. Žižek je natolik šílený, že ho nikdo nevnímá vážně. Ale inspirativnější než Keller s Bělohradským dohromady je, to zase ano.

Druhý levicový závěr: Rehabilitace ultralevice. Copak tady anarchističtí rváči a trockističtí odpůrci demokracie neexistují už dávno? Hauser by se měl probudit.

Třetí levicový závěr: Levý střed najednou není mainstream. Když vynecháme opportunisty typu Bělohradského putující z pravice na levici a podíváme se na ty, kteří své názory nezměnili, jako je Pehe, Dvořáková či Štampach, je zajímavé, že zatímco dříve byli Pehe, Dvořáková i Štampach v mainstreamu, nyní jsou nalevo. Kdyby toto byl výsledek sporu o Jocha, bylo by to výtečné. Nazývejme věci pravými jmény.

Jacques Doriot

Byl to člověk, který byl vždycky napřed: Za první světové války to byl hrdinný voják francouzské armády, který za své činy dostal francouzský válečný kříž. Ve 20. letech to byl horlivý kommunista. Od roku 1922 byl členem presidia EKI, od roku 1924 byl poslancem. V roce 1931 byl zvolen starostou Saint Denis a navrhl vytvoření antifascistické Lidové fronty.

Poněkud předčasně. V roce 1934 byl za to z PCF vyloučen. Stále však byl poslancem a v roce 1936 založil fascistickou Parti Populaire Français. To mu však nestačilo a od roku 1939 se stal extrémně germanofilským. Kritisoval Vichy, že je málo fascistické. V řadách francouzských dobrovolníků odešel bojovat na východní frontu. V roce 1943 dostal německý válečný kříž.

Po návratu z fronty připravoval odboj proti Spojencům v osvobozené Francii. Dne 22. února 1945, když byl na cestě, jeho vůz zasáhlo spojenecké letadlo, přičemž tehdy už byl pravděpodobně se Spojenci ve spojení. Na následky zranění zemřel.

Už kommunisté viděli nacisty všude

Vltava: "Drazí přátelé, vážení posluchači. Dostali jsme dnes vzrušující zprávu. Poblíž Národního divadla bylo odhaleno nacistické hnízdo. V budově proti lávce na Slovanský ostrov byl nalezen nejen sklad zahraničních zbraní, nejen vysilačka a šifrovací zařízení, nejen specielní komplet rukavic, určených k tomu, aby nebyly zanechány otisky prstů na předmětech, ale i dokumenty zjevně nacistického původu. Mezi fašistickými brožurami a plakáty byl i obraz Adolfa Hitlera."

Jan Palach: "Naše požadavky jsou: okamžité zrušení cenzury a zákaz rozšiřování "Zpráv"."

Když dva dělají totéž, není to totéž

Čulíkovi se zase povedl jeden tah. Ne, že by si Neokonzervativní strana zasloužila nějaké ohledy, ale jeho překlad jejich prohlášení do kommunistické řeči má nullovou autenticitu. Což si takhle otevřít nějaké skutečné Rudé právo? Nebo se poučit u nejpovolanějších? U sovětských soudruhů.

Ale připomeňme si jiný skandál. Reagan: "What I am describing now is a plan and a hope for the long term—the march of freedom and democracy which will leave Marxism-Leninism on the ash-heap of history as it has left other tyrannies which stifle the freedom and muzzle the self-expression of the people." Trockij: "Ваша роль окончена, идите же туда, куда вам предназначено: на свалку истории."

Postoj pravoslaví k homosexualitě

Jak jsem předpokládal, je naprosto jednoznačný: "Biblické texty odmítající homosexualitu formovaly a spoluvytvářely křesťanskou morálku a kulturu a vzdělávaly mnoho generací. Popírání přímého smyslu slov sv. apoštola Pavla některými křesťany je v protikladu ke dvoutisícileté křesťanské tradici a v protikladu biblickým textům. Homosexuální vztahy jsou z pohledu Bible i z pohledu učení církve hříchem, který odděluje člověka od Boha."

Musím říci, že mne máloco dokáže tak naštvat, když tvrdím A a přijde někdo, kdo to popírá, ačkoliv jeho znalost thematu je více než limitovaná. Pokud o něčem něco nevím, tak to netvrdím. V opačném případě se diskusse mění na neužitečné blábolení.

Z ÚSTR odešel kovaný kommunista

Novinky informují: "Uznávaný historik Vilém Prečan opustil vědeckou radu Ústavu pro studium totalitních [régimů]." Tento uznávaný historik byl v letech 1951–1970 členem KSČ. Tedy kovaný kommunista.

Vtip měsíce

Ano, samozřejmě, není důvod, proč by neměl být. On je v českém mírně k levici a liberalismu tendujícím společenském niveau paleokonzervativec, a to říkám v dobrém. Proto pohled lidí z Občanského institutu je nezvyklý a potřebný. -- Petr Nečas

Věřím, že Joch Nečasovi rozdíl mezi konzervativci (tj. paleokonzervativci) a neokonzervativci vysvětlí.

Poruchy sexuální preference podle ICD-10

Sexuální deviace (F65):

1. F65.0: Sexual fetishism
2. F65.1: Fetishistic transvestism
3. F65.2: Exhibitionism
4. F65.3: Voyeurism
5. F65.4: Paedophilia
6. F65.5: Sadomasochism
7. F65.6: Multiple disorders of sexual preference
8. F65.8: Other disorders of sexual preference

Konvertor z ICD-9/DMS-IV na ICD-10 a zpět.

The Paraphilias Subworkgroup is proposing two broad changes that affect all or several of the paraphilia diagnoses, in addition to various amendments to specific diagnoses. The first broad change follows from our consensus that paraphilias are not ipso facto psychiatric disorders. We are proposing that the DSM-V make a distinction between paraphilias and paraphilic disorders. A paraphilia by itself would not automatically justify or require psychiatric intervention. A paraphilic disorder is a paraphilia that causes distress or impairment to the individual or harm to others. One would ascertain a paraphilia (according to the nature of the urges, fantasies, or behaviors) but diagnose a paraphilic disorder (on the basis of distress and impairment). In this conception, having a paraphilia would be a necessary but not a sufficient condition for having a paraphilic disorder.


This approach leaves intact the distinction between normative and non-normative sexual behavior, which could be important to researchers, but without automatically labeling non-normative sexual behavior as psychopathological. It also eliminates certain logical absurdities in the DSM-IV-TR. In that version, for example, a man cannot be classified as a transvestite—however much he cross-dresses and however sexually exciting that is to him—unless he is unhappy about this activity or impaired by it. This change in viewpoint would be reflected in the diagnostic criteria sets by the addition of the word “Disorder” to all the paraphilias. Thus, Sexual Sadism would become Sexual Sadism Disorder; Sexual Masochism would become Sexual Masochism Disorder, and so on.

Aysar Yasser Fawaz al-Zeben

Zatím posledním nezletilcem usmrceným v israelsko-palestinském konfliktu byl 16letý Aysar Yasser Fawaz al-Zeben, který měl 13. května 2010 tu drzost, že na okupovaném území házel kameny na okupační osadnické auto. Osadník (okupant) ho za to zastřelil. Obávám se, že zdaleka není posledním.

In the West Bank, on Thursday evening, 13 May 2010, a Palestinian child was killed by an Israeli settler near Ramallah. According to investigations conducted by PCHR, at approximately 17:30 on Thursday, 13 May 2010, 4 Palestinian children, including 16-year-old Aysar Yasser Fawaz al-Zeben from al-Mazr'a al-Sharqiya village, went to al-Bayada area, approximately 50 meters from the Ramallah – Nablus road. At approximately 19:30, the four children threw stones at an Israeli car. The car immediately stopped. An Israeli settler exited the car and fired 14 to17 bullets at the children. The children fled into different directions. At approximately 21:00, 3 of the children met in the village. They called al-Zaben on his mobile phone, but he did not answer their call. They immediately began to look for him. At approximately 21:30, a number of residents of the village went to search for him, and at approximately 22:00, they found his body. They transferred the body to Ramallah Hospital. According to medical sources, the child was hit by a bullet to the back.

Posledním mrtvým nezletilým Israelcem je 13letý (16letý?) Shlomo Nativ, který byl před více než rokem (2. dubna 2009) zavražděn na okupovaném území.

Demonstrace proti Romanu Jochovi

Záznam shromáždění asi 50 lidí z Romea TV. Mluvčí ProAlt, doktorka Stöckelová, jen kuňkala; výkon Jana Májíčka ze Socialistické Solidarity byl mnohem lepší.

Jak Jan Keller lže

To, že Jan Keller je kryptokommunistický manipulátor, se ví dlouho. Nyní se však ukazuje, že se neštítí ani lži:

1. "V zásadě šlo o to, oddělit ve společnosti ony plnoprávné rozumné občany od všech projevů divošství, primitivismu a nerozumu. Proto byly kluby, politické instituce a vysoké školy dlouho do devatenáctého století nepřístupné ženám. Proto byli dělníci soustřeďováni v chudinských ghettech proto byli domorodci v dobytých zemích zahánění do rezervací. Na podobném principu vznikaly koncentrační tábory, k jejichž autorství se Britové z pochopitelných důvodů dnes příliš nehlásí." Lež.
2. "V takové situaci nemá vůbec žádný smysl uvádět argumenty o tom, že Řecko dostaly do potíží z větší části právě pravicové vlády." Lež.

Zajímavé je, si znovu rozebrat způsob, jak manipuluje: "Ve svých úvahách přirovnává Joch homosexuály k pedofilům, zoofilům a nekrofilům. Protože pedofilie, zoofilie a nekrofilie jsou považovány za abnormální úchylky, je podle něj naprosto logicky úchylkou i homosexualita. Vůbec si neuvědomuje, že všechny tři jím uváděné deviace se zásadním způsobem liší od vztahu homosexuálů. Není v nich prostě přítomen svobodný souhlas obou dospělých, tedy zodpovědných partnerů." Keller tedy "definuje" normální sexualitu svobodným souhlasem obou dospělých partnerů. Co kdyby ji definoval svobodným souhlasem dospělého muže a ženy? Pak mu vyjde homosexualita jako deviace. Závěr: Tyhle antinominalistické pitomosti slouží pouze k obelhání hejlů.

Jak telekommunikační společnosti vydělávají

VÚČaKo nedávno analysoval zprávu EU: „Průměrná cena mobilního volání [v ČR] 13 eurocentů za minutu odpovídá průměru EU za rok 2008.“ VÚČaKo zjistil, že údajná data EU jsou ve skutečnosti údaje od ČTÚ. Jenže podle sdělení VÚČaKo EU byla od ČTÚ podvedena: "3.81 Kč/min, což je tvrdé číslo o 17% vyšší než tvrdý údaj vykazovaný v Bruselu." Navíc, pokud se podíváme na reálné ceny (tj. bez množstevních slev), vychází 2x dráže: "Průměrná cena za originovanou minutu v mobilní síti O₂ tedy v roce 2008 byla (11626+7756)/2900 = 6.68 Kč." Závěr: "Můžeme tedy učinit závěr, že nás ohledně ceny českého a zahraničního volání 15. implementační zpráva Vrchního sovětu Eurosajuzu krmí daty, která jsou falešná jak řecký deficit tragicky nespolehlivá."

Co z toho vyplývá? VÚČaKo dále píše, že v dokonalé konkurrenci má být ekonomický zisk (~ EVA) nullový. "Kladná EVA pochopitelně sama o sobě může vypovídat třeba jen o hospodářském cyklu, štěstí, inovacích nebo schopném managementu." Jaká jsou reálná čísla?

1. ČEZ: 17 965 562 000 Kč
2. Telefónica O₂ Czech Republic: 7 977 691 000 Kč
3. T-Mobile Czech Republic: 7 382 339 000 Kč
4. Škoda Auto: 5 730 820 000 Kč
5. Plzeňský Prazdroj: 2 465 503 000 Kč

Tato čísla ukazují, o kolik tyto společnosti vyzrály nad trhem (tedy spotřebiteli) vinou nedokonalé konkurrence. T-Mobile to kommentuje: „Jde …  o stabilní rozdělení trhu mezi nižší počet operátorů, kteří se dosud zdrželi drastických cenových kroků, které by devalvovaly trh.“

„Dle zprávy OECD má ČR ze všech sledovaných zemí nejvyšší cenu rezidenční (pevné) telefonní linky. Občanům nezbývá než hlasovat nohama a kdo mohl, pevnou linku zrušil. Snadno nahlédneme, že bezprecedentní útěk do mobilních sítí a v Evropě nevídaná „preference“ volání tamtéž není důsledkem nějaké pro Čechy specifické inherentní potřeby volat z mobilu, nýbrž substituce produktů vynucené poměry na trhu nastavenými ČTÚ a čachry režimu při privatizaci Společnosti proti telefonování.“

Něco pro orthodoxní fanoušky Kryla

Skupina Embassy.

Kritika přímé akce

Z pera Jaroslava Peregrina + obrana politisace: "Myslím, že výhoda demokracie je v tom, že to vlastně ani není systém vládnutí ale metasystém. Je možné ho naplnit dosti různými obsahy, třeba radikálně konzervativním, liberálním nebo naopak sociálně demokratickým. Takže s demokracií není možné spojovat žádnou příliš robustní ideologii, neboť její různé obsahy, dané tím, kdo se ve volbách dostane k moci, se mohou pojit s ideologiemi relativně různými."

Svoboda projevu v pojetí levice

Když jsem četl vyjádření MV k tomu, že zamítlo registraci spolku Tomáše Peciny, tak jsem si říkal, že je to svérázné pojetí MV. Nicméně se ukazuje, že je to hlubinné postkommunistické chápání svobody slova: "Nejsem právník, ale zajímalo by mě, zda může člověk veřejně hlásat názory, které jsou v zásadním rozporu s ústavou této země."

Co dodat? Slyšel jsem už názor, že Roman Joch je pro levici to, co byl Jiří Paroubek pro pravici.

Pořád nechápu, co jsem udělala špatně

Nový israelský skandál + necensurované fotky. IDF: "Kdyby Eden Abergilová pořád ještě byla příslušnicí IDF, byla by postavena před vojenský soud." Ona se ptá: "Pořád nechápu, co jsem udělala špatně?" Odpověď je přitom jasná: Ukázala celému světu, jak to v Israeli chodí.

Sv. inkvisice o masturbaci

Persona humana (1975) – § 9: "Často se dnes zpochybňuje nebo otevřeně popírá tradiční nauka katolické církve, podle níž masturbace znamená v mravním řádu vážnou nezřízenost. Psychologie a sociologie, jak se tvrdí, ukazují, že, zvláště u dospívajících lidí, k dozrávající sexualitě masturbace obecně patří, a proto nejde o skutečnou a vážnou vinu být v jejím zajetí, pokud se jí dotyčná osoba dobrovolně neoddává pro samotnou rozkoš uzavřenou do sebe (ipsace): protože v takovém případě je tento úkon zcela jistě v protikladu ke společenství lásky mezi osobami odlišného pohlaví, jež je, podle stanoviska některých, hlavním důvodem k používání sexuální schopnosti.

Avšak tento názor odporuje jak nauce, tak pastorační praxi katolické církve. Ať je průkaznost některých argumentů biologického či filozofického rázu, jichž se někdy použilo v teologii, jakákoli, ve skutečnosti i učitelský úřad církve - na základě průběžně stálé tradice - i mravní smysl věřících křesťanů bez pochyb rázně tvrdí, že masturbace je úkon vnitřně a těžce nezřízený. Největší důvod této pravdy spočívá v tom, že, ať už je příčina samotného jednání jakákoli, vědomé užívání sexuální schopnosti mimo řádný manželský styk podstatně protiřečí jejímu účelu."

Nejstarší dějiny Židů

Název článku je poněkud matoucí, protože se budu zabývat dějinami Israelitů, tj. před židovskou ethnogenesí.

Vodník je známý tím, že úmyslně ignoruje veškerý intelektuální vývoj po roce 1848. Poslední text, který vstřebal a na který přísahá, je Kommunistický manifest, přesněji Manifest kommunistické strany (21. 2. 1848). Proto ignoruje nejen On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life (24. 11. 1859) a The Descent of Man, and Selection in Relation to Sex (24. 2. 1871), ale i Grundsätze der Volkswirtschaftslehre (1871) a Prolegomena zur Geschichte Israels (1878).

Dějiny Israelitů lze rozdělit na archaické (hebrejské) a klassické období. Levanta byla vždy místem střetu sfér vlivu dvou mocností: Egypta a Mezopotámie. Na konci 2. tisíciletí př. n. l. byla rozhodující mocností Assyrie (sever Mezopotámie) se sídlem v Aššuru, zejména od vlády Tiglatpilesara I. (1114–1076 př. n. l.), a Babylonie (jih Mezopotámie) se sídlem v Babylóně. Mezinárodním jazykem té doby byla aramejština.

Za vlády faraona Ramesse III., v roce 1179 př. n. l., přepadly Egypt mořské národy. Jejich součástí byli i Semité, včetně Hebrejců, kteří na rozdíl od bronzových Egypťanů již žili v době železné. Zdá se, že mezi mořskými národy Indoevropané převažovali. V Levantě do té doby žili jen pastevci. Nyní se tam usadili semitští Kanaánci (lidé z nížiny), kteří si vybudovali města, a v horách se usadili Hebrejci, kterým se od té doby říká Israelité, podle mýthického sjednoceného israelského království. Vedle nich v dnešní Gaze sídlili indoevropští Filištíni, posléze semitisovaní. Odtud název Palestina.

V roce 925 př. n. l. začíná klassické období, když farao Šešonq I. vytáhl do Kanaánu a vyplenil jej. Zdecimovaná města obsadili horští Israelité, kteří založili severní království – Samaří (nevhodně ahistoricky "israelské" království), jehož prvním králem byl Jarobeám I. (922–901 př. n. l.) – a jižní království – Judeu. Vrcholné assyrské období začíná vládou Adad-nárárího II. (911–891 př. n. l.). Samaří bylo na mnohem vyšší kulturní úrovni než Judea. Nicméně v roce 722 př. n. l. bylo vyvráceno Assyrií. Část obyvatel byla deportována do dnešní Persie, část zůstala, ale velká část odešla do Judey. Např. počet obyvatel Jerusaléma vzrostl 10x. Kulturní shock, který tím byl způsoben, dal vzniknout Bibli. Samařskou tradici representuje Elohista, judskou Jahvista.

Na konci 7. století př. n. l. se rovněž Judea stala obětí cizí expanse – tentokrát babylónské. V roce 587 př. n. l. byla většina judské elity odvlečna do babylónského zajetí. Velká část národa zůstala v Judeji, silná diaspora byla i v Egyptě: "Slovo, které Jeremiáš dostal pro všechny Židy usazené v Dolním Egyptě – v Migdolu, Dafné a Memfisu – i v Horním Egyptě" (Jeremiáš 44, 1). Obyvatelé severního království byli po jeho zániku nazváni Samaritáni, obyvatelé jižního Židé.

Epilog. Bitvou u Gaugamél (1. října 331 př. n. l.) skončila perská říše a začala světovláda hellénistických diadochů, zejména Ptolemaiovců (Egypt) a Seleukovců (Sýrie). Ta skončila v letech 149 př. n. l. – 30 př. n. l. nástupem Říma.

Paroubkův kommentář

Jiří Paroubek kritisuje, že vláda odmítla osnovu ČSSD zrušující akcie na majitele. Faktem je, že je to překvapivé. Před volbami prakticky všichni mluvili o tom, že je to naprosto nezbytný krok pro transparentnost veřejných zakázek. Když teď tedy vláda říká ne, má to zřejmě ten smysl, že říká ne všem osnovám ČSSD a priori. A to by mohlo mít positivní význam. ČSSD pozná, že smyslem opposiční práce není předkládat stále nové a nové osnovy právních předpisů.

Je Mojžíš autorem Deuteronomia?

Podle fundamentalistů, např. Juchelky, je Mojžíš autorem 5. knihy Mojžíšovy, Deuteronomia: "Mimochodem, modernisté zpochybňují i Mojžíšovo autorství Pentateuchu, což je podle vyjádření Papežské biblické komise z 27. 6. 1906 také názor mylný". Ve skutečnosti je to zjevný nesmysl. Mojžíš nikdy nemohl napsat: "Tam, v moábské zemi, pak Hospodinův služebník Mojžíš zemřel, jak Hospodin řekl. Pochoval jej v moábské zemi, v roklině naproti Bet-peoru, ale jeho hrob až dodnes nikdo nezná. Když Mojžíš zemřel, bylo mu sto dvacet let. Jeho oči nezeslábly a jeho svěžest nevyprchala. Synové Izraele oplakávali Mojžíše na moábských pláních třicet dní, než uplynula doba pláče a truchlení." (Dt 34, 5–8) Žádný člověk totiž nemůže napsat o průběhu své smrti a co se dělo potom. To už ale věděl rabín Abraham ibn Ezra (1093–1167), takže je s podivem, že to nevědí fundamentalisté, kteří žijí skoro 1000 let po něm.

Ve skutečnosti Deuteronomium napsal Deuteronomista, zatímco ostatní "Mojžíšovy" knihy napsali Jahvista (i když ten nejspíše rovněž neexistoval), Elohista a autor kněžského kodexu.

Je proto překvapivé, že katholík Juchelka může zastávat stejně nesmyslný názor jako fundamentalističtí kalvinisté.

Jak Česká televise lže

via Pirátské noviny. V původní zprávě jsou oproti zprávě České televise navíc: Česká pirátská strana 11 %, Věci veřejné 8 %, Dělnická strana sociální spravedlnosti 5 %, Strana práv občanů - zemanovci 1 %.

Schwarzenbergovo pokrytectví

Schwarzenberg: "Nezapomínejme, že první velvyslanectví Izraele na světě bylo u nás. Bez zbraní, které jsme jim dodali, by asi ani neobstáli v té první občanské válce. Pak se to prudce zhoršilo, po převzetí moci komunisty a po roce 1968 byly přerušeny diplomatické vztahy." (zdůrazněno mnou).

Kommunistický převrat v Československu se konal 25. února 1948. Stát Israel vznikl 3 měsíce poté, 14. května 1948. Diplomatické vztahy mezi Československem a Israelem byly přerušeny 10. června 1967. Proč Schwarzenberg takto pitomě lže?

Nová levice na Východě a Západě

Jiřina Šiklová vzpomíná (zřejmě na rok 1968): "Já si vzpomínám, že jsme při jedné cestě do Německa přišli se skupinou studentů do jejich nočního klubu. Všichni jsme se oblékli do toho nejlepšího, protože jsme nechtěli dělat ostudu Československu a očekávali jsme psychodelickou hudbu, tanec prostě to, co jsme viděli náhodou v některých západních filmech... Znamenalo to krimplenové kalhoty a umělohmotné halenky. A pamatuju si, jak jsme do toho klubu napochodovali a proti nám vyšli vousatí studenti, neučesaní a v uměle roztrhaných jeansech… My chtěli být "progresivní", ukázat jak jsme odvážní, tedy předvést to, co se zde nesmí a začali jsme zpívat Gaudeamus igitur. Trapas. Pro ně to byla elitářská, buršácká píseň. Ale potom tam došlo i k tomu, že němečtí studenti začali urážet naše holky za to, jak se oblékly a já jsem se s nimi strašně pohádala. Říkala jsem, že vůbec nechápou situaci u nás, tak nemůžou dělat žádný převrat. Vykládala jsem jim o naší situaci a použila jsem pro tzv. únorové události, tedy pro komunistický převrat v roce l948 výraz Umsturz, což je puč [ve skutečnosti převrat – poznámka G. P.]. Nechtěla jsem je naštvat, bylo to spíš způsobené neznalostí terminologie. No a tak se stalo, že ti chlapi, jejich předáci, se na mě naštvali a já jsem jim řekla, že mají mentalitu partajních funkcionářů, ale nemají moc a že bych se bála, kdyby jednou tu moc dostali opravdu do rukou... Takže se stalo, že jsme vycházeli ven a část jejich studentů nás doprovázela, aby nás tamti i fyzicky nenapadli. Měla jsem tehdy na té silonové halence dokonce fiží, což jsou takové mašličky u límečku. Hodně se v tom dederonu člověk potil, ale dobře se to pralo. Obojí jsem tehdy vyzkoušela."

Vosa na jazyku

a jejích 23 minipříběhů.

Rasism vrchního soudu v Olomouci

Tomáš Pecina upozornil na rozsudek NS ČR J. D., R. D. a S. H. v. J. O. z 7. 10. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4431/2007, NS ČR: 52631, který zrušil rasistický rozsudek vrchního soudu v Olomouci. Rozhodnutí NS ČR je málo zajímavé, protože vyhýbavé. Vzhledem k rekapitulační mánii však obsahuje podstatné části rozsudku vrchního soudu v Olomouci i dovolání žalobců.

Oč šlo? J. D., R. D. a S. H. jsou Romové, a proto nebyli obslouženi v baru J. O. Vzhledem k tomu, "že žalobci cíleně zašli do B. R. s vědomím, že nebudou obslouženi, neboť navštěvovali takové provozovny, o nich věděli, že zde personál R. neobsluhuje," tak jim vrchní soud v Olomouci snížil relutární satisfakci z požadovaných 50 000 Kč na 5 000 Kč.

S dovoláním žalobců se lze naprosto ztotožnit:

[D]ovolatelé mimo jiné poukázali na tu část odůvodnění napadeného výroku, v níž se odvolací soud zabýval skutečností, že se žalobci diskriminačnímu jednání vystavili dobrovolně. Poukazují na to, že v dnešní době není testující osoba povinna se obrnit proti předpokládanému zásahu do svého práva na lidskou důstojnost, což platí i v případě, kdy žalobci na základě svých dřívějších zkušeností tušili, že s vysokou pravděpodobností nebudou v B. R. obslouženi. Je třeba vycházet ze zásady, že nikdo není povinen před protiprávním jednáním ustupovat a vyhýbat se mu. Toto jednání nemůže snižovat závažnost újmy, která je mu tím způsobena. Obdobné závěry platí u vztahu „vykalkulovaného“ postupu a soudem prvního stupně zmíněným zásahem do názorových postojů a hodnotových žebříčků žalobců. Skutečnost, že případ proběhl v klidu a rasový motiv nebyl otevřeně sdělen, pak nemůže být kritériem. Význam má pouze to, že žalobci nebyli poníženi v očích třetích osob, protože incident nevyvolal pozornost hostů baru. To, že v restauračním zařízení existoval systém členských karet sloužící k selekci hostů, je dokladem toho, že jednání žalovaného bylo promyšlené a vykalkulované, takže tato okolnost odůvodňuje spíše zvýšení nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle odvolatelů je nepřípadné i poslední odvolacím soudem zmíněné kritérium týkající se zákazu vstupu osob mladších osmnácti let do provozovny. Porušení provozní instrukce není porušením obecně závazného právního předpisu, přičemž sama třetí žalobkyně v baru alkohol nepila ani nehrála na automatech a ani nic takového neplánovala.

S. H. byla sice nezletilá a J. O. měl vyhlášku, že nezletilí do jeho provozovny nesmějí, ale ani k tomu se nejvyšší soud ČR jasně nevyjádřil. Podle mého názoru je to jasná diskriminace podle věku: Nelze zakázat nezletilcům přístup do provozoven, kde jim nehrozí žádná morální újma. Výjimkou jsou toliko bordely, striptease bary apod., nikoliv normální restaurace či bary.

Pro dobrotu na žebrotu

Těžko si představit více proisraelskou veřejně známou osobnost, než je Roman Joch. Přesto Věra Tydlitátová zveřejnila článek, kde ho sice výslovně neodsoudila, ale přesto odsudek alespoň naznačila. Inu, čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.

Vyjádření Věry Tydlitátové:

To, že má někdo pro-izraelskou orientaci, pro mne vůbec neznamená, že musím souhlasit s jeho názory na střelbu do mládeže, na přípustnost mučení zajatců a že souhlasím s jeho ultrakonzervativním, nenávistným postojem ke každému, kdo je trochu jiný. Osobně toho pána neznám a na osobní rovině je mi lhostejný. Inteligenci mu neupírám a dokonce se mi ani nelíbí ultralevicové nebo hloupé argumenty některých jeho odpůrců. Ale já jsem na straně demokracie a tyhle krajní fanatické postoje mi vadí. Prostě nemohu přijmout nenávist vůči příslušníkům menšin, předsudky o rasové nerovnosti nebo přesvědčení, že jediné správné a přípustné náboženství je katolicismus, ani neschvaluji účelové lhaní, které těmto lidem není vůbec proti mysli, jak se ukázalo nedávno. Bylo by lepší, kdyby takoví lidé Izrael nepodporovali, protože Izraeli hodně škodí. Antisemité pak díky nim mají dost silné argumenty.

Updated.

Čemu věříme

Text Was wir glauben ve Škvoreckého Zbabělcích je uveden k 10. květnu 1945 a předchází mu tato scéna:

»Ale eště dejchá, svině, řekl Krpata. Hoši, podržte ho. Kluci popadli oba esesmany a podrželi je. Krpata pak přitiskl prvnímu hlaveň pistole na čelo a vystřelil.«

V prvním vydání Zbabělců byla citována původní řeč Hermanna Göringa:

»Gott hat die Rassen geschaffen. Er wollte nichts Gleiches, und wir weisen es deshalb weit von uns, wenn man versucht, diese Rassenreinheit umzufälschen in eine Gleichheit. … Denn diese Gleichheit gibt es nicht. … Wir müssen versuchen, Anschluß zu gewinnen an die Geschlechterreihen aus grauer Vorzeit. Es ist fürwahr die Rettung in letzter Stunde gewesen, und hatte uns Gott und wenig Vorsehung den Führer nicht geschenkt, so wäre aus der Erbsünde, aus dem Verfall, Deutschland wenig wieder emporgestiegen. … Die Blutsünde ist die die Erbsünde eines Volkes. … Wir selbst, das deutsche Volk, haben schwer an dieser Erbsünde leiden müssen.«

Pronesl ji dne 15. září 1935 jako předseda říšského sněmu před schválením norimberských zákonů (Stenographischer Bericht der Sitzung des Deutschen Reichstages v. 15. September 1935; 6. Sitzung, p. 62 – A a B; přetištěno jako dokument 3458-PS, US-588 norimberského processu a v Josef Wulf: Die Nürnberger Gesetze (1960), p. 11). Ve Zbabělcích je z ní citován výtah.

V druhém vydání byla místo Göringovy řeči uvedena Goebbelsova:

»Für uns gibt es zwei Möglichkeiten: entweder stimmt das nicht, woran wir glauben, entweder hat die Geschichte uns nicht berufen, entweder haben wir uns diese Mission nur eingeredet dann werden wir sie auch nicht zu Ende Führen, dann werden wir früher oder später von der Bühne dieses Lebens verschwinden, so wie wir gekommen sind, dann wird niemand von uns dieser Bewegung eine Träne nachweinen, sondern sagen: Wir sind gewogon worden, aber wir waren zu leicht gefunden.«

Citováno podle Josef Škvorecký a Zdena Salivarová: Samožerbuch. Panorama, Praha 1991, 2. ed., p. 154.