Tomáš Pecina již dlouho tvrdí, že jediný možný přístup k blogům je ten jeho: Každý blog by měl být diskussní, přičemž diskusse by měla být tvrdě moderována. Tento svůj názor znovu zopakoval. Přitom nemá pravdu ani historicky, ani věcně.
1. Historie
Praotcové českého bloggingu (1996–2000), Ondřej Neff a jeho Neviditelný pes, Milan Šmíd a jeho Louč, Miroslav Macek a jeho Viditelný Macek, ani Bohumil Doležal a jeho Události, nikdy diskusse u svých článků neměli a ani je do svých individuálních redakčních systémů nechystali.
První generace českých bloggerů (2002–2003), Filip Rožánek a jeho Blok, Lukin a jeho Letem světem, Pixy a jeho Pixylophone, pochopitelně u blogů diskusse měla. Nicméně… Jak šel čas, svůj postoj často přehodnotili. A to se dostáváme k
2. Věcná stránka věci
Blog, původně web log, není ničím jiným než kommentovaným seznamem odkazů. Původní význam blogu dnes převzaly sociální záložky jako je Delicious. Nicméně přesto jsou stále podstatou blogu informace (=fakta), nikoliv diskusse (= názory). Blog ≠ diskussní fórum, natož chat.
Kojot z okruhu bloggerů Bloguje nejdříve zavedl moderování, pak uvažoval o zrušení diskussí vůbec. Misanthrop diskusse (až na výjimky) zrušil úplně. Dokonce i krajní stoupenci diskussí doporučují diskusse vypnout, pokud se autorovi nechce odpovídat na kommentáře.
Přes ničím nepodložený JK idealism nejsou diskusse ničím víc než pouhou presentací vlastních názorů. A jak píše Arthur Dent: "Názor je něco, co se udělá kdekomu a má to pak cenu kožešiny ze starého krtka. Zajímají mne myšlenky, nápady, informace, tedy něco, co mne může posunout dál. A názor pana XY na to co píšu a jaký jsem není zrovna něco, co by mělo vysoký směnný kurs na trhu myšlenek."
Diskutéři patří do několika kategorií. V první řadě jsou to náhodní kolemjdoucí. Na LW jich bylo nejmíň, ačkoliv jsem o ně stál nejvíc. Kvůli nim jsem nezakázal anonymy, ačkoliv jsem pak měl větší práci s moderací. Pak jsou to trollové typu JK. (Oni sami se v drtivé většině jako trollové necítí, nýbrž jako bojovníci za správnou věc.) S nimi jsou největší problémy. LW na ně málem zahynula, ale po definitivním odchodu Šťourala byl od nich klid. Pak slušní lidé typu Astra, kteří neumějí psát. (Je hezké, když je někdo charakterní, ale blog je o textech. Ty může psát i parchant, když to umí.) A nakonec přátelé jako Vodník či Tomáš Pecina, které člověk zná tak dobře, že jejich reakce ani nemusí číst, protože už předem ví, jaké budou.
Za zrušením diskussí tedy byla ponorková nemoc a neochota zabývat se diskussemi pro nedostatek času. Diskutovat mne vážně nikdy nebavilo, ani za časů Sprchy ne. To, co mne na blogech baví a proč je čtu, jsou informativní články typu o Karlu Čapkovi, o cizích jazycích nebo o zkracovačích URL. Zkrátka vše jiné, než krátkodeché plky.
