Doučování Magna Maxima

Sprcha začíná připomínat wikipedii, kde nedostudovaný student biologie v právu opravuje právníka. Na Sprše nedostudovaný student filosofie dává lekce absolventu historie na FF UK a přizvukuje mu k tomu inženýr elektro a udavač v jedné osobě. Boutros v pominutí smyslů píše: "Nevím proč to sem píítrs cpe", ačkoliv na Sprchu jsem roky nic nepsal. Taky odborník. Zřejmě se rozhodli, že Sprchu změní ze žumpy v humoristický plátek.

Ale slíbené doučování:

1. minulost = chaotický soubor událostí a jevů, které se staly.
2. dějepis / dějepisectví / historiografie = věda, zkoumající minulost.
3. dějiny / historie = výsledek dějepisu / dějepisectví / historiografie.
4. dějepisec / historiograf / historik = vědec, tvořící na základě zkoumání minulosti dějiny / historii.
   

To vše se učí v prvním semestru, v Úvodu do studia historie, milý Magne.

Samozřejmě, historiografie se dnes již neřídí Rankeovou positivistickou maximou zkoumat, wie es eigentlich gewesen ist. To však ale neznamená, že se historiografie může od reality úplně oprostit, jak ve svém nepochopení postmoderny tvrdí Magnus.

Tázat se po smyslu dějin je nebezpečně blízko marxismu. To by měl Magnus jako postmodernista vědět, když to byla právě postmoderna, která úspěšně zproblematisovala všechna velká vyprávění. Obávám se ale, že Magnovi je marxism málo a nejraději by se, otočen najednou o 180°, vrátil k zatuchlému positivismu: "Pošramocenost historie může napravit jen důraz na korektní čtení pramenů a tvrdá fakta." Nicméně redukce historie na pouhou deskripci nenapadla ani ty nejblouznivější positivisty v předminulém století.

Updated.