Kdo k alternativní pravici patří:
- národovci / nacionalisté, včetně eurorealistů. Dříve jsem je házel do jednoho pytle s chauvinisty, ale je třeba rozlišovat mezi nacionalisty typu Mečiara a chauvinisty typu Miloševiće či Saakašviliho, kteří se dopustili aggresse vůči jiným ethnikům / státům.
- fašisté. Protože se establishment otřásá odporem, kdykoliv toto označení slyší, říkají si dnes korporativisté. V Itálii jsou legální jako Sociální akce (Azione Sociale, AS), ve Španělsku jako Falange.
- tradicionální katholíci.
- rasističtí populisté z Národní strany.
- neonacisté z Národního odporu a Dělnické strany.
Konzervativní strana není konservativní, nýbrž neokonservativní, takže její program nelze odlišit od ODS, když si odmyslíme odpor k neoliberalismu. Paleokonservativci střihu Pata Buchanana v ČR vůbec nejsou.
V zásadě však všichni zůstávají na půdě 19. století a jejich programem je návrat do let 1848–1960. Jen menší část chce demontovat osvícenství. K nim patří tradicionální katholíci, kteří nesouhlasí s II. vatikánským koncilem a jejichž ideálem je modernistický projekt tridentského koncilu. Ještě dále jdou guénonisté, kteří odmítají i gothiku. Ale těch je jen hrstka.
O Konzervativní koalici bych uvažoval pouze jako o ad hoc volební koalici a rozlišoval bych její jednotlivé členy.
OdpovědětVymazatProblém je, že ideologie osvícenství je už v takovém stupni imanentní součástí struktury všech moderních společností, že se mnozí bojí, že jeho démontagí – chci říct demontáží – budou skutečně na druhý den povoláni k plnění nevolnických povinností. Kromě toho existují jisté předosvícenské instituce, např. Svatá Inkvisice, které jsou více než dvě století démonisovány a netěší se mezi lidmi nejlepší pověsti (zkuste si představit výsledky průzkumu veřejného mínění, zda je populárnější inkvisice nebo mafie…).
OdpovědětVymazatZa této situace není právě snadné být paleokonservativcem.
Konservativní koalice je projekt, jenž mne jako naplňuje děsem. Snad bude v důsledku absolutního volebního fiaska tiše pohřben.
Z Konzervativní koalice:
OdpovědětVymazatKonzervativní strana - V něčem lepší než ODS, má tam i pár slušných lidí (i když nevím, zda jsou nyní členy) jako např. Paumer či Podracký, ale její "jochismus" v otázkách zahraniční politiky je přímo děsivý.
Právo a spravedlnost - Jako nevěřího mě poněkud odrazuje její příliš katolický charakter, v základních otázkách relativně rozumná stanoviska, oproti ostatním stranám Koalice pozitivní v tom, že má aspoň částečný pronárodní charakter.
Koruna česká - Monarchismus mi nic neříká (stejně jako nepobuřuje), předseda strany má často špatné politické názory, v mnohých věcech nevýrazná a nedůsledná.
Republikánská strana zem. a malorolnického lidu - Neznám.
Nepochybuji o tom, že snaha demontovat osvícenství by vedla jen k baroknímu absolutismu, tedy diktatuře. Proto je nutno odmítnout i Trident. Osvícenství totiž není ničím jiným než reakcí na Trident, byť možná chybnou, ale mně vyhovuje.
OdpovědětVymazatNaproti tomu je mnohem zajímavější snaha kriticky reflektovat i gothiku. Pak je možno odmítnout rovněž inkvisici.
Trident a protireformaci jsem nikdy instinktivně neměl rád, ačkoliv je to ideál tradičních katholíků.
OdpovědětVymazatOdmítáte-li Trident, jste spíše na posicích protestantského konservativismu (na čemž není nic špatného). Návrat před gothiku je vyloučen, osobně se dokážu smířit i s renesancí, samozřejmě až na excesy typu Michelangela.
OdpovědětVymazatTohle jsou všechno zajímavé, ale jalové řečičky. Ti nejkonservativnější z konservativních jsou ochotní jít někam do toho 19. stol., demontage osvícenectví by odkleplo leda pár lefebvristů. Návrat před gothiku by znamenal návrat římskokatholické církve do lůna pravoslaví. Tento absurdní a neuskutečnitelný krok je paradoxně to jediné, co by mohlo zbloudilý Západ ještě zachránit: oživení ethosu, skutečné spirituality, metafysických hodnot. Jinak, opakuji, probíhá jeho zánik před našima očima: buď se zhroutí sám v sobě politickou korrektností a jejími neblahými důsledky, spojenými s důsledky neoliberální ekonomiky a nebo nás skutečně po dobrém nebo po zlém ovládnou muslimové. Přičemž jedno nevylučuje druhé.
OdpovědětVymazatJeště upřesnění: guénonisté gothiku neodmítají, oni považují Tomáše Aquinského za orthodoxii. Nicméně vidí zároveň v té době zárodky budoucího nešťastného vývoje - renaissanci, osvícenství, průmyslovou revoluci. V tomto punktu mám za to, že jejich úvaha není dotažená do konce a jsem jaksi "extrémním guénonistou" v tom slova smyslu, že je třeba jít ještě před gothiku, před Tomáše Aquinského, krátce: před rok 1054.
OdpovědětVymazatVynikající příspěvek, řekl bych.
OdpovědětVymazatAkorát mi tam chybí docenění skutečné "alternativnosti" dnešní pravice. Co takhle úplně nový diskurs?
Čím dál více se setkávám s lidmi, které by jste nominálně zařadil k pravici, ale nelze u nich vysledovat a priorní odmítání post-moderny, intelektuálně jim je bližší Finkielkreut, nebo Alain de Benoist než Roman Joch nebo Frank S. Meyer a raději než Orlík nebo Vlajku poslouchají Death in June, raději než na Mela Gibsona sledují Davida Lynche :-)
Myslím, že zde mnozí nedoceňujete fakt, že dějiny západního světa nezačínají Kristem. Konkrétně Vodníku; co si myslíte o obnově západního světa na antických hodnotách? Jako "paganista" neodmítám křesťanství, ale kritizuji jeho univerzalistický prvek, čili je mi bližší křesťasntví jako "národní víra", tedy ve své přednikájsko-konstantinopolské ariánské podobě.
Trident není jen protireformace, ale též reformace katholictví. Tu odmítám.
OdpovědětVymazatNávrat před gothiku by znamenal návrat římskokatholické církve do lůna pravoslaví.
To je otázka. Rozkol začal již v době románské.
Ano, guénonisté považují Tomáše Aquinského za orthodoxii. Odmítají však Filipa Sličného a zrušení Templářského řádu.
ad OS. Díky za ocenění. Ano, plně souhlasím s tím, že nová pravice, která se oprostila od omšelých národoveckých a katholických themat, udělala lépe. Pohanství je nový impuls.
OdpovědětVymazatJá o tom píšu diplomovou práci, pokud narážíte na Alaina de Benoista a podobně. Faktem je, že spousta lidí z tohoto spektra s názvem "nová pravice" nesouhlasí, koneckonců šlo o termín vytvořený fr. novinami.
OdpovědětVymazatV tom, co nastartoval Benoist spíš vidím některé podnětné perspektivy, než nové hnutí.
Uvědomte si, pánové, že ideologie se musí vypořádat se společenským vývojem (resp. tento vývoj subsumovat). Ideologický "návrat" je proto možný jen tehdy, pokud se k tomu ve společnosti zachovala adekvátní struktura, s níž lze "pracovat" a na které je možné stavět. Jinak by šlo o vnášení nových prvků, a nic nemůže být skutečnému konservativci vzdálenější (nehledě na beznadějnost takové snahy).
OdpovědětVymazatV praxi to znamená, že se ještě lze vrátit k renesanci (renesační hodnoty a vztahy jsou v podstatě uchovány, nebyly osvícenstvím ani moderní dobou zcela negovány, byť např. v otázce patriarchální rodiny může být již příliš pozdě), ale nikoli k antice nebo k jiné formě pohanství, protože ty už jsou společnosti cizí.
Vážně si myslíte, že bychom mohli místo Ježíše Krista začít vyznávat Dia a Héru, anebo Buddhu? Něco podobného zkusili nacisté, a důsledky se dostavily, samozřejmě naprosto katastrofální.
Podobně nelze chtít vracet Evropu k pravoslaví, protože pro to zde není "substrát". Promiň, Vodníku, ale nic nemůže být evropskému člověku cizejší než představa boží podstaty jeho vladaře. To je Orient.
Tomáš Pecina: Předně, nevím kde je psáno, že uctívání Krista je v pořádku a uctívání například antických božstev musí vést k nacismu. Neříkám co bychom "vyznávat měli", ale že spatřuji cestu v návratu k něčemu, co vyznávám já a nikomu to nevnucuji :-)
OdpovědětVymazatSpousta lidí dnes uctívá Appolona, Wotana, nebo Bellenose. Nikomu to neubližuje, ti lidé to nikomu nevnucují. V Norsku a na Islandu je Ásatrú (nordická verze "indoevropského náboženství") dokonce státem uznaným náboženstvím.
Nacisté se o žádnou inkorporaci pohanských kultů nepokusili, to je obvyklý mýtus. Ideologové německého romantismu a "volkisch" na nacismus měli nepopiratelný vliv, ale sám Hitler a většina špiček myšlenkou návratu ke státnímu pohanství (jak snil Heinrich Himmler) pohrdal a Himmlerovi se za jeho "druidství" posmíval.
Nacisté nic takového neplánovali (promítnutí prvků pohanské mytologie do kultury a běžného života je něco jiného, toho jsme koneckonců svědky i dnes - siréna, či oblíbené nazývání vojenské techniky po božstvech), naopak si uvědomovali nutnost ohledu na křesťany (politická podpora).
Dobře o tom píše Hans Meier v "Politických náboženstvích". Pokud bychom mluvili o "pohanské renesanci", v žádném případě není myšleno vnucení shora, ale symbolický návrat k hodnotám a typickému myšlení. Antický svět se vyznačoval pluralismem. Víra člověka tehdy nespočívala v nutnosti "spasení", či "nalezení pravdy" a vyhnutí se věčnému zatracení, nýbrž uvědomnění si svého já a jeho splynutí s přírodou. Transcendence byla součástí života, nikoli "onoho světa".
Neříkám co bychom "vyznávat měli", ale že spatřuji cestu v návratu k něčemu, co vyznávám já a nikomu to nevnucuji :-)
OdpovědětVymazatBezpochyby. Jste liberál, což vám neberu, nicméně v konservativní společnosti musí platit zásada cuius regio, eius religio. Nikdo vám ovšem nebude bránit v emigraci.
Na vašich argumentech je dobře vidět, jak obtížné bude prosadit se v populaci i s těmi nejzákladnějšími body konservativního politického programu, jako je zrušení všeobecného volebního práva. Popravdě, s tím jsem zatím narazil i v naší základní pravobřežní organisaci (pro informaci, nejnižší strukturální jednotkou KonS je základní organisace, která má předsedu, místopředsedu, pokladníka a člena; v Praze máme dvě, na každém břehu jednu).
Nacisté se o žádnou inkorporaci pohanských kultů nepokusili, to je obvyklý mýtus. Ideologové německého romantismu a "volkisch" na nacismus měli nepopiratelný vliv, ale sám Hitler a většina špiček myšlenkou návratu ke státnímu pohanství (jak snil Heinrich Himmler) pohrdal a Himmlerovi se za jeho "druidství" posmíval.
Podívejte se na Triumph des Willens (na Google Video ho mají celý), to není o nic méně pohanské dílo (resp. jeho námět) než Svěcení jara.
Podle mě si tím nacisté uškodili, s křesťanskými ideály mohli dojít dál.
Ano, vidím rozdíl mezi novou pravicí, která je spíše intelektuálním podhoubím, a radikální pravicí, kterou považuji za pokus odít nacionalism do přijatelného hávu.
OdpovědětVymazatNedomnívám se, že zrušení všeobecného volebního práva by mělo být konservativním cílem, když to byli právě konservativci, kteří ho v zápase s elitářskými liberály prosadili.
To jsou nerozhodné peripetie moderních dějin. Vám nepřijde směšná představa, že nevolník odloží cep, oblékne si sváteční hazuku a jde k volbám?
OdpovědětVymazatAd OS: proč je obnova Západu na základě pohanství zcela vyloučená nemohu vysvětlit v rámci, který mi poskytuje tato diskuse.
OdpovědětVymazatGuénon vidí možnost obnovy Západu pouze tehdy, najde-li skutečný mystický esoterický obsah svých náboženských doktrín, které jsou už po věky vyčpělé. A to je možné dvojím způsobem:
1) "zvenčí", tj. z jiných, doposud živých doktrín. Guénon to psal ve 30. letech, cesty hippies za "osvícením" do Indie v 60. a 70. letech prokázaly, že tudy cesta nevede. Massová konverse Evropanů k Islámu by tuto oblast sice zachránila, ale je otázkou, nakolik by Evropa zůstala Evropou (no, ani jsme si nedefinovali, co si pod tím představujeme).
2) "zevnitř", tj. znovuobjevením esoterické tresti v křesťanství samém. Za tím ale musíme do minulosti a zde se s Guénonem rozcházím, neboť postschismatický římský katholicismus už je "infikován", tudíž by bylo třeba se vrátit k původní Církvi.
Ariánství je herese a musí být důrazně odmítnuto. Nejsem si jist, zda lze křesťanství považovat za "národní". V pravoslaví tomu je tak spíš než u římských katholíků, ale nejsem si jist, kdy se pojmy "národ" a "národní" tak, jak je známe dnes, vlastně ustanovily. Osobně to považuji už za projev dekadence a odklon od původního, universálně mystického křesťanství.
Podobně nelze chtít vracet Evropu k pravoslaví, protože pro to zde není "substrát".
OdpovědětVymazatTeoreticky je: nesmíš zapomenout, že Evropa byla až do 11. stol. pravoslavná, specifické rysy západního křesťanství byly až do schismatu přijatelné v rámci variability, kterou pravoslaví umožňuje. Teprve po odpadení od Církve a ztrátě blahodati Ducha svatého tyto specifické rysy Západu hypertrofovaly a přerostly mu přes hlavu, se všemi z toho pak plynoucími důsledky.
Promiň, Vodníku, ale nic nemůže být evropskému člověku cizejší než představa boží podstaty jeho vladaře. To je Orient.
Ano. Zde si pleteš pravoslavnou civilisaci s Egyptem, Čínou nebo předkřesťanským Římem. Car v pravoslavném světě neměl nikdy "boží podstatu". Byl to člověk, jako každý jiný, byť pomazaný k jedinečnému úkolu ve společnosti.
Ještě k OS: je pravda, že Himmlerovým neopohanským visím učinil Hitler přítrž, ale je fakt, že to v nacismu pod povrchem doutnalo a dodnes u neonacistů doutná. Řada duchovních osob vidí démonskou podstatu nacismu právě v jeho inklinaci k starogermánským "bohům", tj. démonům.
OdpovědětVymazatTomáš Pecina, co se týče cuius regio, eius religio pokud hovoříme o "antické renesanci" je potřeba si uvědomit, že antický člověk nezná žádný náboženský dohled, nedají se na to vztahovat kategorie spjaté s příchodem monoteismu. Už dnes mohu postavit akropolis a zasvětit ji Apolonovi, Athéně, nebo vysázet posvátný háj zasvěcený Wotanovi. Rozdíl je v tom, že pokud není něco z toho uznáno jako státem uznávané náboženství (za současné praxe), je to problém mých financí a mého soukromého pozemku. Druhý případ je Norsko, Island a Ásatrú uznané státem.
OdpovědětVymazatAd Triumph des Willens: samozřejmě, ale to potvrzuje má slova, prvky pohanství do kultury pronikly (pronikají i dnes), ale k naplnění Himmlerových pokroucených vizí nedošlo. Ty s autentickou indoevropskou pravicí mají pramálo společného, stejně jako "pohanství" dnešních neonacistů. Pro většinu z nich je to jen poza, zaštiťování se runami atd. atd.
Vodník: Opět říkám, proti křesťanství nic. Ale nikdy jsem nedokázal přenést přes srdce, pochopit myšlení, které za hodnotné považuje vše co příjde úderem zrození Krista a ignoruje tisíce let kultury před tím, či to předtím považuje za předurčené přijmout evangelium.
Ariánství je v tomto "pohanstvím". Bylo zcela běžné, že obyčejný vesničan často "měnil bohy". Jednotlivé složky indoevropské tradice prošly celou řadou "reforem". Asi nejznámější je zoroastriánská v Persii, nebo římské přinesení zarathustrismu do Evropy, z čehož vznikl Sol Invictus, kult nepřemožitelného slunce. Ariánství je v tomto podobné. Řadí pomyslnš Krista do pantheonu bohů. Kristus mnoha ariánům (např. Vizigoti) nahradil Wotana, či Thora. Katolické pojetí je jiné.
Co křesťanství vytýkám není mystika, gregoriánské kultury, kultura, nebo etika, ale onen netolerantní a univerzalistický prvek, nalezení "pravdy" a určování cesty jen a jedině na jejím základě.
OS: vztah křesťanství k jiným náboženskýmn systémům mi rovněž dělal potíže. Zcela zásadní! :-)) Jak jsem se přes to přenesl, to je opět nad rámec zdejší diskusse. Myslím, že byste dnes našel dost pravoslavných křesťanů s poměrně positivním vztahem k jiným náboženstvím, byť je považují za (pro sebe) nepřijatelná.
OdpovědětVymazatSol invictus - nebyl to spíš kult Mithry? Zarathuštriánství bylo výrazně dualistické, viz Petersův článek a kommentář.
Toleranci (za všech okolností) nepovažuji za nejžádanější hodnotu. Je to otázka míry. Větší míra netolerance je nebezpečí a pokušení, které se v křesťanství skrývá, ale nějaké takové pokušení najdete v každém náboženství.
Myslím, že se příliš upínáte na nevolníky. Nevolnictví je vynález moderní doby a přímo souvisí s obrovským úbytkem obyvatelstva po třicetileté válce (nehovořím o Rusku, kde je to úplně jiný jev).
OdpovědětVymazatEvropa byla až do 11. stol. pravoslavná
OdpovědětVymazatTo je vysoce nepřesné tvrzení. Pomineme-li data, tak ani věroučně neměla s dnešními starokalendářníky mnoho společného.
specifické rysy západního křesťanství byly až do schismatu přijatelné v rámci variability, kterou pravoslaví umožňuje.
Filioque bylo v roce 1054 v užívání cca 500 let.
blahodati Ducha svatého
Jedním z důvodů, proč je pravoslaví cizí a cizím zůstane, je to, že nám vnucuje cizí, pro češtinu umělé, staroslověnské termíny.
Myslím, že se příliš upínáte na nevolníky.
OdpovědětVymazatNicméně ilustruji tím přesvědčivě fakt, že volební právo je post-osvícenský vynález, který nemá ve strukturách tradiční společnosti oporu: nemůžete volit, co je dáno Bohem. V přechodném období diktatury aristrokracie bychom sice mohli omezené volební právo připustit, ale cílem musí být jeho úplná eliminace.
Už dnes mohu postavit akropolis a zasvětit ji Apolonovi, Athéně, nebo vysázet posvátný háj zasvěcený Wotanovi. Rozdíl je v tom, že pokud není něco z toho uznáno jako státem uznávané náboženství (za současné praxe), je to problém mých financí a mého soukromého pozemku.
OdpovědětVymazatBezesporu, náboženská svoboda je jedním z "výdobytků" osvícenství.
No, v Athénách se volilo, v tom bych problém neviděl. V Římě taky.
OdpovědětVymazatVe starém Římě rovněž panovala naprostá náboženská tolerance. Potlačování cizí víry je výrazem jahvistické intolerance.
No, v Athénách se volilo, v tom bych problém neviděl. V Římě taky.
OdpovědětVymazatVolební právo ovšem nebylo všeobecné, a nevolil se císař, ale pouze vybraní úředníci.
Ve starém Římě rovněž panovala naprostá náboženská tolerance. Potlačování cizí víry je výrazem jahvistické intolerance.
Jistě. O návrat těchto poměrů ovšem neusilujeme, stačí nám civilisovaný pozdní středověk.
Jedním z důvodů, proč je pravoslaví cizí a cizím zůstane, je to, že nám vnucuje cizí, pro češtinu umělé, staroslověnské termíny.
OdpovědětVymazatTo je jen otázka konvence. Proč nepoužívat slovanské tajina místo řecko-latického mysteria? U jiných termínů je to složitější, protože nejsou dostatečně "bohemisovány": např. jurodivý, přepodobný, zatvorník nebo monastýr.
Ale rozhodně to není zásadní překážka, proč se pravoslaví nemůže rozšířit do střední a západní Evropy.
Kritika článku na Sprše.
OdpovědětVymazat