Cynik Ignác Pospíšil a jeho Lord Hoven

Původní text nahrazen odkazem na báseň Filipa Sklenáře.

Updated.

Zelená revoluce

Zelená revoluce v letech 1945–1985 znamenala celosvětový růst produkce obilí 2,5x. Jen v Indii vzrostla roční produkce pšenice z 10 millionů tun v roce 1968 na 73 millionů tun v roce 2006. A podobná čísla platí i pro rýži. Celosvětový přebytek potravin se zastavil až letos.

Kdo ratifikuje mezinárodní smlouvy

Ignorantští novináři, např. Václav Moravec, si myslí, že parlament. Ve skutečnosti se presidentské smlouvy od toho jmenují presidentské, že je ratifikuje hlava státu. Zákonodárný sbor s tím toliko vyslovuje souhlas.

Rádl o pravoslaví

Emanuel Rádl: "Nacionální rozdrobení křesťanského Orientu pochází ze slabosti tohoto křesťanství, které nedovedlo udržet jednotnou organizaci ovládanou jedním duchem, a rozpadlo se tedy na přírodní součástky, které od té doby ovládá jen jednotný zvyk, nikoli jednotné přesvědčení… Orientální nacionální církve zůstaly kulturně bezvýznamné, nestavše se zdrojem nových idejí ani pro svou vlast, ani pro lidstvo… Nic nenasvědčuje tomu, že by "slovanská bohoslužba" soluňských bratří patřila jinam než do této orientální slabosti myšlenkové vůči přírodním poměrům, jakými je i jazyk. Slovanští věrozvěstové "činili ústupky" jazyku, kdežto náš západní nacionalismus vidí v jazyku kulturní sílu. Připomeňme si ještě jednou důvod, který věrozvěstové mají pro zavedení slovanské bohoslužby: je prý to lid "tvrdé šíje", a proto prý je třeba povolit jeho hlouposti a mluvit k němu slovansky a ne latinsky. Bylo by možno takovým trapným způsobem odůvodňovat ideály reformační nebo moderní demokratismus? … Šlo o rozpor mezi počínajícím se pravoslavím a katolictvím. Pravoslaví, mystičtější a ideově malátnější, podrobovalo se více místním slabostem, za jakou pokládalo řeč domorodců; katolictví, energičtější, hájilo práva kulturního jazyka, jakým byla tehdy latina. Šlo za druhé o právní otázku, kdo za panujících právních poměrů má církevně vládnout nad Moravou a sousedními zeměmi. papež rozhodl svým mocným slovem, že právo patří jemu…"

Tradiční ruský imperialism

Ruská chauvinistka, Natalia Naročnickaja (Наталия Алексеевна Нарочницкая), nepřímo přiznává tradiční cíl ruského imperialismu – teplé moře: "We are gradually being pushed to the northeast of the Eurasian continent away from the seas . . . to the place where the depths of freezing is more than two meters".

Léčitelé

Povídání k tomu.

Filmové sterotypy

Ladislav Dvořák: "No a pak tu máme samozřejmě venkovany – ty bodré, věčně pivem zpitomělé obyvatele české kotliny, kteří se sice celý den motají ve špinavých monterkách, ale v podvečer, inspirováni zlatavým mokem jsou schopni rozebírat s panem farářem pasáže z bible, nejlépe rovnou v latině."

Zelená ideologie

Bohumil Doležal ji shnul v kostce: "Kromě toho, co Stranu zelených štěpí do dvou nesmiřitelných frakcí, které si jdou zuřivě po krku, jsou tu i věci, které je kupodivu pořád ještě spojují. Jedním z nich je přístup k energetickým problémům. Jejich vztah k jaderné energii velmi připomíná vztah věřících muslimů k vepřovému, a dělat s nimi energetickou politiku musí být stejně obtížné jako vypracovávat společný kosmický program s uskupením, které staví na tom, že země je placatá. Navíc odpor zejména k využití jaderné energie je prvním přikázáním zeleného náboženství, a pokud by se v této věci předseda Bursík projevil jako heretik, ztratil by i ten zbytek autority, který ještě ve straně."

Konečný rozsudek Šinágl ca Grebeníček

Blančiny kalhotky s temným stínem v rozkroku asi ničím nepřebiju, ale pro příznivce bývalého předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka mám taky nějaké hodnotné čtení.

Výpisky z četby VII

Pavel Torch: Pouta rozkoše. In Právo, Salon 3. 7. 2008, p. 3

"„Víš, na co bych měla chuť?“ zeptala se. „Abys mě připoutal. Támhle. K tý pelesti.“ Její větu rozfázovala polknutí a já jsem musel polknout taky. Došlo mi, že kvůli doučování dějin architektury jsme se tedy určitě nesešli. … „Nikdy sis nechtěl svázat holku?“ probleskly Blance zuby v rychlém úsměvu. „Ehm… ani ne,“ snažil jsem se neupolykat k smrti. Tyčila se přede mnou jako… jako… Nevím. To byl můj problém s Blankou.

* * *

Její bradavky byly překvapivě bledé. Byly tam jen snad kvůli měřítku. Abych si uvědomil, jak jsou ta prsa velká – a jak jsem já sám nepatrný. Blanka sebou hodila na postel, zády k pelesti. Zvedla ruce a já uviděl dokonale vyholená podpaží. Pak zase připažila, protože si vzpomněla, že se musí vysoukat z džín. Objevily se bělostné bavlněné kalhotky s temným stínem v rozkroku.

* * *

„Makej!“ křikla Blanka. Vytrhl jsem z držáku na vnitřní straně dveří rockerský opasek se stříbrným kováním. „Jóóóó!“ ocenila ho Blanka. „A teď dělej, co jsi vždycky chtěl dělat!“A při pohledu na můj nechápavý výraz dodala: „Zmlať mě!“ Polknul jsem, ale pak jsem se pustil do svěřeného úkolu. Takhle se asi cítí studenti, kteří chtějí stavět Tančící domy a musí si nejdřív odtrpět hodiny dějin architektury. Jenže já jsem žádný Tančící dům stavět nechtěl. Zprvu jsem ji řemenem po prsou sotva pohladil. „Přitlač! Chci to právě vod tebe! Vod takový nuly, která se zmůže jen na dějiny architektury! Rockeři mě už nezajímaj!“ zasyčela na mě a blaženě se prohnula, když se na jejích nezařaditelných geometrických útvarech začal objevovat rastr podlitin. Pokoušel jsem se šlehy umístit kamsi do tušeného zlatého řezu. „Chtěl bys to ještě jinak, viď?“ uhadovala má invenční studentka. „Chceš se dívat, jak si to dělám, že jo?! Tak mi vodepni ruku, ať si tam dosáhnu.“ Stín na bílých kalhotkách potemněl ještě víc. Vsunul jsem klíč do zámku pout. „Víš, co bych chtěla? Někdy? Zažít?“ chroptěla mi Blanka do ucha. „Abys mě tím řemenem hnal takhle po ulici!“"

Další informace. Pavel Torch odpovídá na zemanovskou otázku lépe než Magnus Maximus. Ale je to pravda básníka, nikoliv banální konvenční pravda, a je v tom jakýsi zádrhel.

Zdeněk Adamec na české Wikipedii

Článek Zdeněk Adamec se stal na české Wikipedii terčem hned dvou hlasování. Jak z prvního, tak z druhého vyvázl nesmazán.

Hlasovat pro smazání bylo v druhém hlasování i pro mnohé radikální delecionisty příliš, ale současný trend ukazuje, že je třeba se obávat toho, že se skupina lidí, která se nadokáže prosadit v hlasováních, pokusí změnit jejich pravidla tak, aby mohla lépe mazat a ignorovat vůli komunity.

Simon Mol na další Wikipedii

Známý bojovník proti rasismu Simon Mol získal již v květnu článek o své osobě na další jazykové verzi Wikipedie. Tentokráte o něm píše ta v esperantu.

Ač by šlo ony články jistě v mnohém vylepšit, a ten v hornolužické srbštině obsahuje výraznou jazykovou chybu, tak se zdá, že osoba dostahuje značné známosti a její encyklopedické zaznamenávání není jen dílem "jednoho grafomana".

Nenažranost

Nejhorší je, že si Topolánek nejspíše opravdu neuvědomuje, co dělá špatně.

Uštval se

Předčasná smrt.

To je právník?

Poslanec JUDr. Stanislav Křeček kommentuje návrh nového občanského zákoníku. Hned v první větě napsal: "Dlouho očekávaná novela občanského zákoníku je konečně na světě tedy resp. na webových stránkách ministerstva spravedlnosti." Rozdíl mezi novým zákonem a novelou se učí hned v první hodině studia práv. Zřejmě je to dělostřelecká příprava na to, že ČSSD bude hlasovat proti NOZ v rámci své nullové tolerance.

Spojené státy velkorakouské

Byl to rumunský plán.

Tohle by se u nás stát nemohlo

V USA nemají občanky. Tak se stalo, že při vstupu do klubu byl Obama požádán o členský průkaz. ""Zapomněl jsem ho. Mohu vám říci své jméno," uvedl podle svědků Obama. Konverzace pak údajně probíhala následovně: "Vaše příjmení?", zeptala se recepční. "Obama," odpověděl kandidát a Wheelerová vyťukala jméno do počítače s databází členů. "A křestní jméno?" pokračovala. "Barack." Když se na monitoru objevila Obamova fotografie, začala prý úřednice rudnout. "Promiňte, pane budoucí prezidente," dostala pak už jen ze sebe."

Kdyby se toto stalo v ČR, měl by smůlu. Bez občanky či jiné průkazky by ho nikam nepustili.

Další Snítilý

Ukazuje se, že vedení ČSSD má své poslance v hrsti skoro stejným způsobem jako Sládek neblahé paměti: "Paroubek mu prý řekl, že když nepodpoří ve volbě Jana Švejnara, zveřejní informace o údajných nesrovnalostech při čerpání dotace ve firmě, kde poslanec působil."

Ja nechcem, aby som mal problémy!

Pádná odpověď Vrbovi

Správce Vrba před rokem postoval článek, jak je chování správců na cs: ideální. Nemá cenu, abych všechny ty nesmysly vyvracel bod po bodu, stejně by to nemělo žádný význam; naši nepoučitelní správci jsou nepoučitelní.

Tak jen jeden bod. P. Vrba napsal: "Na české Wikipedii se do posledního okamžiku opíráme o zásadu "předpokládejte dobrou vůli", ano předpokládá se dobrá vůle i v případech, kdy někdo vyhlásí její opak a z jeho chování vyplyne, že to myslí vážně." Jak je to ve skutečnosti? Byl jsem zablokován na doživotí za to, že p. Hedvíček na svém blogu zveřejnil fotografii -jkb-.

Vágní slovo antisemitism

Když Magnus na Vrbě postoval svou definici, tak jsem se zaradoval. Konečně rozumné slovo. Později však svůj post otočil o 180°. Podle jeho upřesněné definice je antisemitism každé nepřátelství vůči Židům, tj. vůči Israeli i vůči judaismu.

Podle této logiky je antisemitism nepřátelství i vůči křesťanství, protože ho založil buď Žid Ježíš, nebo Žid sv. Pavel. Stejným antisemitismem je nepřátelství vůči islámu, protože ho založil Semita Muhammad.

Zkrátka a dobře, kdo se chce vyhnout blátivému myšlení, měl by pojem antisemitism úplně přestat používat.

Ženský pohled

Eva Pallotto napsala výstižný článek o ženském holení. Myslím, že není podstatné, kdo tento trend nastavil. Příčina asi, jako obvykle, bude multikausální, takže nemá cenu to řešit. Podstatnější je, že ženské holení utužuje gender. Žena, která není dostatečně vyholena, není ženou, nýbrž opicí. Společenský útlak nejhrubšího kalibru. Feministé by proto měli hlasitěji bojovat za to, aby si každá žena mohla se svým tělem dělat to, co uzná sama za vhodné.

S tím souvisí i mýthus chloupku uvízlého mezi zuby. Byť si lze představit cumlání Venušina pahorku, určitě to není primární cíl orálního sexu. Tak kde se ten mém vzal? A někdy se šíří v dosti bizzarrní podobě. Jedna moje kamarádka si sice oholila mons veneris, ale labia maiora nechala netknuté.

"Hungry"? Is that a country?

Karl May II

Můj citát Martina Maniše nevzbudil žádnou pozornost. Proto ocituji Jana Skácela: "Kdo to byl Karel May? Každý, kdo v mládí spolykal všech 65 svazků tohoto pilného spisovatele, odpoví bez rozpaků: Karel May byl trojjediný. Skládal se ze spisovatele Karla Maye, v některých vydáních dra Karla Maye, a ze dvou vlastnoručně napsaných a vymyšlených hrdinů. Old Shaterhanda a Kara ben Nemsiho … spisy Karla Maye nutno čísti před dosažením třinácti let. Nutno je čísti za mřížemi dětství. byly vydumány ve vězeňské cele a říkejte si co chcete, i dětinský náš věk je ve skutečnosti jakýsi krásný kriminál. Chceme se z něho za každou cenu dostat; až zmoudříme, rádi bychom se třeba na chvíli vrátili, ale mříže jsou z druhé strany. Ba ani my, staří ctitelé Karla Maye, májovky nečteme. My si je vzpomínáme."

Výpisky z četby - Stanislav Kostka Neumann

Protesty.
I.

Proč rvem se? Proč se bijem? Pro ty davy,
ty davy bědné, davy rozespalé,
v nichž není trocha síly rvát se spolu
za čest svou aspoň, když ne za vítězství?
Je dohráno... A ticho, hrozné ticho...
To tragedie byla pro arénu,
kde diváci i zatleskat jsou líni.
Proč rvem se? Proč se bijem? Pro ty davy,
jež, krvežíznivé, o nová čísla
žurnálů svádí pouliční bitky?
Jsme stále v ohni, stále poraženi,
jdem do boje juž napřed poraženi...
A davy? Hlučí na svých promenádách
a politiku žvaní v pivovaře
a fráse lapou z tribun, z parlamentu.
To abys automaty měl, ne svaly,
by, když duch zoufá, dále pracovaly. –
Ach, hochu, ticho! – – Lépe takhle bít se,
než takového vítěze jít v stopách!

Hořká rýže (1949)

Aisselles poilues: "Ça me rappelle Silvana Mangano dans "Riz amer" … une aisselle féminine poilue c'est TRES sexy et malheureusement aujourd'hui trop rare, dans notre époque de folie dépilatoire et d'artificialisation des corps … Bref l'épilation est un avatar de la répression sexuelle. (Comme le porno dominant où justement les "acteurs" et "actrices" sont tous épilés)." Odpověď Medvídkovi + dodatek: "Isn't it funny how aspect of womanhood that turn men off having sex with women - like body hair, natural aromas and periods - are given the label of 'dirty' or 'unclean'...? While a man can be grizzley and smell and it's like 'i'm a real man baby grrr'..."

Na známou notu

Nejvíce se mi líbil tento: "- Pane Koperník, jen naprostý ignorant jako vy může něco podobného tvrdit... Proti vašemu názoru jsou prověřené autority typu pana Ptolemaia! Jestli chcete být zajímavý za každou cenu, tak byste se měl raději věnovat něčemu, co umíte, pokud něco takového vůbec je. Jinak budete se svými nevědeckými názory na planety stále za šaška. S pozdravem ing. Janek od Zvonu"

Skvělá pointa

Jakýsi Výzkumný Ústav Čar a Kouzel napsal: "Aniž bych nějak zpochybňoval hloubku genderově-sociálního vhledu či polemizoval o tom, zda se na negativní image USA podepsali více republikáni bombardující neexistující ZHN v Iráku nebo demokraté a pravdolásková smíchovská matrona metající humanitární bomby na Evropu, rád bych upozornil, že sama paní Rodham-Clinton vedla kampaň s ústředním claimem "Hillary for President" (viz. http://www.hillaryclinton.com)

Na přelomu šedesátých let, pokud známo, nepálila podprsenku, ale praktikovala u komunistů Treuhafta, Walkerové a Burensteina. Ani Bill nepálil povolávací rozkaz v USA, nýbrž cestou z Moskvy v Praze diskutoval s Marií Švermovou a Bedřichem Kopoldem, kterak lépe zaříditi svět.

To jen ten trouba McCain seděl pět a půl roku v lágru."

Koubského blábol

aKB napsal text, jímž vyjadřuje tradiční moravskou skepsi k demokracii: "Náš zítřek závisí na tom, kdo bude americkým prezidentem, jak se rozhodne čínské politbyro, co doopravdy chce Putin, kam napřou svou pozornost velcí mezinárodní investoři, kolik ropy dají vytěžit saúdští princové, jak vysoké mzdy si vynutí indičtí počítačoví inženýři, jak dobré nervy má izraelský generální štáb, s kým se spojí Hugo Chávez..."

Jsem poslední, který by zpochybňoval, že tyto věci mají význam. Ale pořád ještě je podstatnější, jaký bude systém zdravotního pojištění, zda lze propustit z práce bez udání důvodu, nebo zda lze popírat holocaust. Na to Putin ani Chávez nemají sebemenší vliv, i kdyby si to Koubský stokrát přál.

A nesmysl pramenící z právního bezvědomí: "Snazší je trefovat se do Lisabonské smlouvy nebo antidiskriminačního zákona. Což jsou normy, které sice formální suverenitu českých úřadů bezpochyby omezují, stejně jako každá evropská legislativa, ale přinejmenším nám neškodí." snad ani nebudu kommentovat.

Pro vyváženost pohled z druhé strany.

Eurorealisté opět lžou

Ladislav Jakl publikoval nesmírně lživý článek o návrhu antidiskrimačního zákona. Jádrem jeho tvrzení je, že antidiskriminační zákon musíme přijmout a že jsme tím ztratili souverainitu. Těžko si představit větší nesmysl, když je to právě naopak.

ČR v žádném případě nemusí přijmout antidiskriminační zákon. Je to čistě její rozhodnutí, zda ho přijme čili nic. Pokud ne, tak tím poruší své závazky k EU (Typicky klausovský přístup k morálce: Chci do klubu, ale jeho pravidla hodlám úmyslně porušovat.), ale tento zákon zde nebude. Kdybychom opravdu ztratili souverainitu, bylo by to právě naopak: V EU by přijali antidiskriminační zákon s působností pro ČR bez ohledu na to, co si o tom český parlament myslí.

Řádění cynika Ignáce Pospíšila

Tolerance wiki establishmentu mne nijak nepřekvapuje.

Wiki establishment rokuje

via Malý čtenář. Někdo jim sáhnul na bebí.

Definiční znaky moderního umění

Jsou dva: originalita a authenticita. Ponechme nyní originalitu stranou a soustřeďme se na authenticitu. Podle tohoto požadavku má být umění především pravdivé. Pokud se jedná o text z historie, mají všechna fakta sedět. Tím velice dráždí blogger Michal Matoušek, který ve svém cyklu Jen aby se nezapomnělo vydává texty s falešnou authenticitou, když reálný fakt rád obětuje vyznění textu nebo něco zamlčí. Jeho čtenáři mu to vyčítají jako kolovrátek. "odpusťte mi tu nejdebilnější otázku: je to pravda?" "Nejsem memoárista, a nemám potřebu jím být." etc.

Updated.

Intervence dříve a dnes

Katarský princ chce vstoupit do sporu Vesecká a spol. v. Benešová. Obě strany jsou proti tomu, ale podle nesmyslné právní úpravy bude záležet jen na Ceplovi, zda to připustí: § 93 odst. 2 věta druh OSŘ: "O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh." V normálním státě o tom rozhoduje ta strana, v jejíž prospěch chce intervenovat.

Definice antisemitismu

Magnus poskytl na Vrbě definici antisemitismu: "Každé nepřátelství namířené proti existenci židovského národa; je-li existence – přežití a pokračování Židů – dnes zaručeno státem Israel, je nepřátelství k Israeli antisemitismem." Pozoruhodné. Takže nenávist k judaismu antisemitismem není, stejně jako prosazování dvounárodního státu. Výborně, přeci jen jistý pokrok.

Mýthy o českých dějinách

Vždycky jsem si myslel, že české dějiny se na základní i střední škole probírají na úkor obecných natolik podrobně, že základní fakta musí znát úplně každý a že třeba znalost data bitvy na Bílé hoře je definičním znakem Čecha.

Pak přišel ale Zahradil se spoustou blábolů, v diskussi k jeho textu bylo mnoho blábolů a dokonce i na ZMP. Pokusím se to uvést na pravou míru. Už se o to pokusil O. Š., ale domnívám se, že si štětec namočil do příliš černé barvy, že ve skutečnosti Zahradilův text není tak hrozný.

Význam roku 1526
V tomto roce v českých zemích vymřela jagellonská dynastie. Bylo nutno zvolit nového českého krále. Stal se jím Ferdinand I. Habsburský. Na státoprávním postavení České koruny se tím vůbec nic nezměnilo, České království zůstalo naprosto stejně samostatné jako bylo před tím. Nevolila se ani žádná šlechta.

Pražská defenestrace 1618
Jaké byly její příčiny? S národem neměly sebemenší souvislost. V roce 1615 byl přijat zákon o ochraně češtiny jako státního jazyka; Slavata i Martinic byli Češi jako poleno.

Spor byl o něco úplně jiného: o německý protestantský kostel (spíše pouhou kapli) v Hrobě a v Broumově. Protestanté měli zkrátka dost, jak katholíci neustále porušovali Rudolfův Majestát.

Persekuce protestantů po roce 1620
Hrůzy z 1620s se v českých dějinách opakovaly až za první světové války. Byla to nepřímá genocida českého národa. (Nepřímá proto, že cílem nebyli Češi, ale protestanti. Nicméně většina Čechů byla protestanty.) Srovnávat ji ale s bartolomějskou nocí, jiným massakrem protestantů, je nesmysl. Bartolomějská noc bylo vraždění, naproti tomu persekuce protestantů po roce 1620 byla legální, na základě theorie o propadlých právech.

Pozoruhodná nedůslednost

"Experiment mladé novinářky Alexandry Jolkinové trval dva měsíce. Po textových zprávách se s ministrem scházela. "Investigaci" utla, když se jí Kastens začal intimně dotýkat… Sám ministr Kastens tato fakta nepopírá. Tvrdí však, že věděl, že se jedná o hru, a jen zkoušel, jak daleko je novinářka ochotna zajít." Pochopitelně, když se novinářka zastavila na půl cesty.

Blábolící Jan Zahradil

Srovnání (byť nevyřčené) mezi Lisabonskou smlouvou a popravou 27 českých stavů by zasloužilo titul "kulhající paralela roku".

Za pozornost stojí zejména věty:

Mám na mysli některé šlechtické rody, jež za tehdejší kolaboraci s habsburskou mocí i za později prokázané služby, získaly majetek, uloupený v pobělohorských konfiskacích.

-jak mohla šlechta kolaborovat s někým, koho si v roce 1526 legálně zvolila?

nebo

Plně se zde odráží sice pochopitelná, ale neomluvitelná myšlenková nesamostatnost a duševní plytkost značné části české postkomunistické inteligence, její schopnost vždy se přizpůsobit převažující většině, horlivá snaha být právě teď údajně „moderní“ a to i pokud jde o výklad českých dějin.

-myšlenkovou plytkost zde spíše předvádí Zahradil (jím podaný výklad českých dějin nestojí za komentář), když opakuje notorické nesmysly nejedlovské historiografie o době temna, nebo Bílé hoře, coby konci samostatného českého státu.

Minulý čas

Existuje několik základních druhů:

1. aorist (praeteritum, fr. le passé simple, ang. simple past). V češtině zanikl v 15. století; latina ho nikdy neměla.
   
1. silný (asigmatický, zastaralý): u zavřeného kmene, např. ved-: ved, vede, vede / vedom, vedete, vedu.
2. mladší aorist slabý – nahradil silný aorist: vedech, vede, vede / vedechom, vedeste, vedechu.
3. slabý (sigmatický): u otevřeného kmene, např. da-: dach, da, da / dachom, daste, dachu. Aorist slovesa být je pomocné sloveso u kondicionálu.
   
2. souminulý čas (imperfektum, fr. l'imparfait, ang. past continuous). V češtině zaniklo v 15. století. Sloveso vést: vediech, vedieše, vedieše / vediechom, vedieste, vediechu
3. předpřítomný čas (perfektum, fr. le passé composé, ang. present perfect). Je to v češtině jediný používaný minulý čas; podobný jev nastává v němčině. Např. jsem přišel znamená doslova jsem přišlý.
4. předminulý čas (plusquamperfektum, fr. le passé antérieur, ang. past perfect nebo pluperfect). Od 19. století v češtině zastaralé: byl jsem řekl.

Zajímavá je též synaeresis: Marja, dušij tělu, neu-mie-ra-jú.

Vzor les

Genitiv a lokál.

Další "antisemitský" článek na Blistech

S podobně odvážným překročením známých tabu se setkávám poprvé!

Z článku vyjímám:

Problém Izraele je samozřejmě nejen problémem zahraničněpolitickým. Má mnohem hlubší rozměr a nejedná se o nic jiného, než o soužití Čechů a Ž/židů. Je-li totiž v Čechách, na Moravě a ve Slezsku řeč o Izraeli z jiných než sionistických pozic, je často i řeč o antisemitismu a je zřejmé, že se tím myslí antisemitismus nás Čechů. Je to ale ještě závažnější: Podle dnes platného diskursu na české mediální a intelektuální scéně se totiž o antisemitismu a rasismu začíná křičet vždycky, když se nějaký Čech přihlásí ke svému češství a nedělá to jen tak, jak nám to pravidelně předvádí Česká televize, totiž sypáním si popela na hlavu a hledáním vlastních národních hříchů.

...záchranné lano Izraeli tehdy hodilo Československo, nikoli ono Československo masarykovské a benešovské, na něž dnešní doba pohlíží shovívavě, ale Československo gottwaldovské, v němž se právě začal rozjíždět teror proti Čechům a Slovákům pod pláštíkem „budování komunismu“.
Přesto, anebo právě proto, neboť velká část tehdejšího světa včetně předmnichovského spojence Československa Velké Británie dodržovala embargo OSN na dodávky zbraní na Blízký východ, se proizraelským aktivistům v aparátu komunistických stran a státu podařilo „podvést“ Stalina a zajistit si pro Izrael souhlas s masivními dodávkami zbraní z československých zbrojovek. Pod pláštíkem, že Izrael se stane oporou socialismu na Blízkém východě. Jestli tomu Stalin skutečně uvěřil, byl blázen – jinak se ale jeho počínání vysvětlit nedá. Ta lež svou roli ovšem splnila – Izrael se útoku sousedních arabských států ubránil.

...zcela se ztotožňuji se Zídkovým viděním, že není důvod k žádné (české) hrdosti nad tím, že Československo Izrael pomohlo zachránit. V té době totiž Češi „svůj“ stát vůbec nekontrolovali a byli vydáni napospas internacionálním budovatelům komunismu, když hlavním městem státu se stávala spíše Moskva než Praha.

Od obdivovatelů Izraele v České republice, ať už Čechů či Ž/židů, bych tedy očekával především jasnou odpověď na otázku: Čí zemi patří vaše loajalita - České republice, nebo Izraeli ? Pokud bude odpověď znít Izraeli, bylo by fér z takovéhoto postoje vyvodit i náležité důsledky. Jako třeba vzdát se jakýchkoli zásahů do politických záležitostí České republiky. Byl by to naprosto logický a férový přístup. Vůči těm Čechům, pro které slovo český národ neztratilo na významu, i vůči těm, co je odložili do starého železa a dobrovolně se degradovali jen na česky mluvící obyvatele české kotliny.
Pro ty, co by snad v uvedeném řešení spatřovali jakousi „diskriminaci“ „nepravých“ (čti: neetnických) Čechů raději hned zdůrazním, že o zkoumání krve dotyčných nebylo a není řeči. Řeč je o státní loajalitě, a ne o krvi. Tu jsme ostatně my Češi ve své historii nikdy příliš (a vlastně, pokud vím, nikdy) nezkoumali.
Nejde ale jen o vymezení Ž/židů a Čechů s ohledem na dva státy, Izrael a Českou republiku. Jde i o právo těch Čechů (či Slováků), kteří mají židovský původ a dávno se považují a nás ostatní by ani nenapadlo a ani jsme to nikdy neprováděli, jim toto právo upírat, považovat se nadále výhradně za Čechy ( či Slováky). Vztahuje se snad i na ně ona „povinnost“, hlásaná sionistickým hnutím, prohlásit se za uvědomělé Židy a zapojit se do obhajování zájmů Izraele – byť třeba na půdě jiných států?
Je-li to tak, jedná se o zvrácení asimilačního procesu židovského obyvatelstva, jehož počátky sahají do novodobého emancipačního úsilí českého národa a jehož příznivci byla řada předních osobností židovského původu. Jinými slovy, o vražení klínu mezi Čechy a Ž/židy, a to na základě - a právě na základě – příslušné, dostatečné či naopak nedostatečné, židovské krve. Snad jako důsledek toho, že asimilační proces se zde v Čechách nezdařil – a Ž/židé jsou v českých zemích stále utiskováni, zbavování základních práv a slobod a snad i persekvováni?

Chomsky ve své výpovědi vrhá světlo i na zdroje extremismu v Palestině, když cituje výrok Chaima Weizmanna, budoucího prvního prezidenta Izraele: „Nebezpeční jsou pro nás (rozuměj: sionisty) umírnění Arabové, a ne arabští extremisté.“

Není podivné a přímo na hlavu postavené, když ti samí hlasatelé „občanství“, ne-li „světoobčanství“ a „humanismu“ ten právě současný a účinkující nacionalismus a šovinismus státu Izraele velkoryse přehlížejí nebo přímo podporují - nebo dokonce se mu obdivují?

Je pravda, že světová veřejnost, tedy většina evropských národů se po porážce hitlerovského Německa dívala na vznik Izraele spíše se sympatiemi. Interpretovat to jako jakýsi „pocit viny“ je poněkud urážlivé. Měli mít snad Rusové pocit viny za to, že v bojích s Němci ztratili přes 20 milionů životů? Nebo snad Francouzi za své ztráty na životech, které utrpěli v bojích s nacisty? Nebo Angličané? Pocit viny před kým? Namísto pocitu vděku, který by se snad tedy spíše dal očekávat, a to vděku, že většina evropských národů se s utrpením Ž/židů naopak solidarizovala, a některé vlastní krví vybojovaly vítězství nad nacismem, se objevuje pohrdlivé – „měli jste výčitky svědomí“.
Více méně sympatie či dokonce podpora Izraeli, které Ž/židé získali od evropských národů po druhé světové válce, znamenaly, že zakladatelé židovského státu skutečně dostali jakýsi bianco šek. V žádném případě to ale nebylo poselství, dělejte si v Palestině co chcete. Bez ohledu na morálku a naše – evropské – kulturní a morální normy. A už teprve ne to nebylo požehnání jakémukoliv budoucímu teroru vůči Palestincům.
Ono více méně skryté obviňování druhých národů z „antisemitismus“ a latentní „nenávisti“ k Ž/židům je v podstatě paranoidní vidění světa, které můžeme také považovat za druh nenávisti či přímo rasismu. Pokud se obhájci Izraele a jeho politiky skutečně domnívají, že „druhým národům nemohou věřit“, tedy že tyto národy jsou špatné, je to velmi pohrdlivý přístup, který svědčí o tom, že takové národy považují – z morálního hlediska – za méněcenné.

Vyjmenováním židovských vědců, politiků a umělců nelze smýt vinu z rukou židovských zločinců. Tak jako to nelze učinit v případě žádného jiného národa. Nebo snad – máme si myslet – v historii vždy docházelo pouze k jednostrannému ubližování Ž/židů ze strany nežidů, a nikdy naopak, a i ti zločinci byli vždy a výhradně na straně nežidů, a nikdy ne Ž/židů? To by byla velmi, velmi neuvěřitelná historie, a velmi, velmi neuvěřitelný stav světa.

My, Češi i Ž/židé, kteří k Izraeli žádnou loajalitu necítíme, bychom nikdy neměli zapomenout na ony libanonské holčičky, které Izraelci předloni zabili při náletu na libanonská města. V naší paměti by měli mít přesně stejné místo, jako ti nežidé i Ž/židé, které nacisti zabili za druhé světové války.
Všechno ostatní je rasismus.

Další Topolánkův úlet

Premiér prohlásil: ""Kdyby v této zemi soudili normální soudci, tak by jejich výroky [o korrupci] byly předmětem žaloby," řekl předseda vlády novinářům."

Poznámka: ČTK zhruba od 7. 1. 2008 již nemaže své staré zprávy.

Vidíš vo všetkom fašizmus?

Web Beo.sk zahájil kampaň „Vidíš vo všetkom fašizmus? / Potom patríš na psychiatriu“, která upozorňuje na počínání určitých paranoidních jedinců, kteří ve všem vidí nacismus, fašismus a kdo ví co ještě. Na tom by nebylo vceklu nic zajímavého, ale kampaň si díky zprávě na TASRu, který kopíruje většina slovenských médií, získala určitou pozornost.

SME.sk však informace špatně vyhodnotilo a článek vyšel pod názvem Antifašistická kampaň paroduje slovanistickú. Když jim došlo, že jsou trochu mimo, titulek byl změněn a článek získal nový název Ľudia proti rasizmu: Kampaň "Vidíš všade fašizmus? Potom patríš na psychiatriu" je nezmyselná, což je zajímavý posun v tom, že pozornost je kladena na názor kritiků a ne kampaň samotnou.

Ale co, pořád lepší, než když SME propaguje leteckou společnost AXEjet.

Hezké přirovnání

Bohumil Doležal: Poslanec Wolf je „utečenec“, který překonal pomyslnou železnou oponu. "Politika zostřování třídního boje, na niž Paroubek najel a teď mu nezbývá než v ní pokračovat, se nedá provozovat příliš dlouho."

Requiem za Sprchu

Ačkoliv mi to Tomáš Pecina nedoporučuje, přeci jen si neodpustím ještě jeden článek ke Sprše.

Po Velkém rozkolu Sprchy na Klan a Vrbu odešel ze Sprchy i Elvis. Poslední jeho příspěvek pochází ze 4. 8. 2005, vynechám-li jeden pozdrav ze záhrobí. Svůj názor pár měsíců před odchodem vyjádřil jasně a pak také napsal něco ke klanům: "Tak to dopada, kdyz se berou veci moc vazne. Jeden ze Sprchy chtel mit “civilizovany diskuzni server” a misto toho z ni byla stoka, dalsi z toho chtel mit “Hospodu u Klabacky” a kdyz to skoncilo jak na obrazku Josefa Lady tak utekl s krvavym nosem, dalsi zase uporne kartacoval husberalske graffiti az nezbyl cas na nic jineho. Jednoho pridrzleho kriklouna z ty hospody nekolikrat vyhodili [asi Neckáře] a on se vzdycky vratil, protoze to nebere moc vazne, to je myslim v takovych pripadech moudre … Klany byla jenom sranda a BTW i hlavni duvod rebelu odchodu ze Sprchy - znamkovani - je pryc, protoze uz nikdo neznamkuje."

Amen.

Updated.

Poslední text záhadného JN

Záhadný JN svůj poslední delší text postoval v lednu 2006.

Nacionální bolševici nyní také v Česku

Na internetu se objevila webová prezentace "Československého Nacionálně-bolševického portálu, vydávaného českou sekcí Nacionálně bolševické strany. Česká verze ovšem představuje spíše místo pro přetiskování materiálů z jiných českých zdrojů (Altermédii počínaje a A-Kontra konče) a českých překladů děl Eduarda Limonova.

Úsměvná je zejména úvodní strana s vyobrazením Husa, Žižky a Limonova. K bližšímu prostudování doporučuji hlavně jejich propagační materiály.

Zajímavé je, že ideologie, která by se dala nazvat "národním bolševismem", nemá kořeny u Limonova a v Rusku vůbec, nýbrž v Německu 20. a 30. let, kde za "národní bolševiky" můžeme považovat lidi jako byl Ernst Röhm, Gregor Strasser, Otto Strasser, nebo Ernst Niekisch.

Výmarská Schwarze Front má ovšem s československou obskurností pramálo společného.

Patočkův text

Četl jsem některé Patočkovy texty a nepřišly mi špatné. Za to Už dost jsou samá cliché, cliché, cliché. "Snad nikdy se nepodařilo hnutí za zastavení jaderné elektrárny Temelín zesměšnit obludnou stavbu i s jejími obhájci tak, jako když na chladicí věži v údajně neprodyšně střeženém areálu uspořádali ohňostroj."

J-pop

Morning Musume ~ Morning Coffee (lyrics)

Blábol na Blistech

Z pera Sandry Wainové.

Ruský vojenský poradce

Zajímavým svědectvím o životě v Rusku za cara je životní příběh Alexandra Bulatoviče. Jako důstojník carské armády se zúčastnil expedice do Habeše. V letech 1897–9 byl vojenským poradcem habešského císaře v jeho válce s Itálií.

V roce 1903 se z něho stal mnich. Byl hlavním propagátorem herese imjaslavie na Athosu. V roce 1913 byl hlavním velitelem obrany Athosu proti ruské invasi, při níž padli 4 mniši a 48 jich bylo zraněno. Heretici byli uvězněni a přinuceni žít v místě, které jim kázala jejich прописка.

Za první světové války vstoupil do ruské armády jako kaplan. Účastnil se však bojových operací a v mnoha případech osobně vedl vojáky do útoku. V roce 1919 byl zavražděn bolševiky.

Imjaslavie

Je pravoslavná herese, která tvrdí, že Bůh jako slovo je vlastní Bůh.

Bankomat v latině

Ve Vatikánu mají bankomat v latině.

Italská ministryně pro rovné příležitosti

Její blog.

Druhé Berlusconiho období

I když odhlédneme od pochybného Berlusconiho podnikání s vazbami na Mafii a jeho první vlády (1994), která trvala jen rok, tak výsledek druhého Berlusconiho období (2001–6) je tristní. Z 5 důležitých volebních slibů porušil 4. (Splnil jen minimální úroveň důchodů.) Neúspěch své vlády po vzoru Mečiara sváděl na nepřátelské noviny, ačkoliv dnes jsou rozhodující elektronická media, která mu buď patřila, nebo je aspoň ovlivňoval.

Forza Italia nebyla standardní politická strana moderního typu. Nikdy nepořádala sjezd k formulaci své politiky. Berlusconiho návrh na reformu "sovětské" italské ústavy odmítl lid v referendu.

Podrobněji výsledky shrnuje wiki.

Updated.

Osud ústavního soudu

Bohumil Doležal: "to, co politika nezvládá, a je toho čím dál tím víc a čím dál tím důležitějšího, nakládá se na bedra Ústavního soudu. Je jen otázkou času, kdy bude jeho důvěryhodnost touto vyčůraností politiků zničena."

Knol, největší P. R. hoax

Už je to půl roku, co Google ohlásil přípravu projektu Knol. Od té doby se vůbec nic neděje. Knol se tak stal jedním z nejvíce úspěšných P. R. hoaxů.

Patří Česká republika do Evropské unie?

Až na chybný (u tohoto komentátora idiosynkratický) názor, že Evropská unie vznikla na obranu před Ruskem, shrnuje článek Bohumila Doležala celkem výstižně důvody, proč jsem v referendu hlasoval proti vstupu ČR do EU.

Jak to všechno skončilo

D man před třemi a půl lety napsal: "Je skoda, ze jste se [Vodníku] rozhodl skoncit se Sprchou, Vase prispevky mely hlavu i patu a bylo citit, ze maji urcitou hloubku, na rozdil od nekterych "Party Talks" … spiritualne se [Maule] zatim pohybuje tak nekde mezi Kindergarden a zapisem do skoly."

Měl pravdu, byl to počátek konce, stejně jako odchod Tomáše Peciny z Britských listů. Naproti tomu Michaela se tehdy mýlila: "celkovy dojem z prispevku: zamerny pokus o vyvolani konfliktni atmosfery na Sprse". Ve skutečnosti Maule už tehdy nastoupil cestu, z níž není návratu. Sprcha skomírá, ale nechce se jí umřít; Vrba i ZMP jsou ghettem.


Fotila AndyO.

Pro p. Zemana: Jarda z Písku píše na Vrbu; má, podle mého názoru, Vašeho blogu plné zuby.

Updated.

Co se píše jinde

Jeden z nejvíce populárních českých bloggerů je D-FENS. Důvodem jeho popularity je mimo jiné i to, že jeho texty mají literární kvalitu, jako tato poprava JXD, který je legendární junkie.



J. X. Doležal a Klokánek.

Moulové na Internetu

Vždycky, když se chci dobře pobavit, tak si jdu přečíst, co píší trollové (česky moulové, podle největšího, poněkud prostoduchého, českého trolla všech dob s delším vedením, Petra Mauleho vulgo paka z Chebu). Škoda, že kvůli Google nemohu na ZMP free poskytnout odkazy. (Ty docela originální urážky na cti by pak byly indexovány zbytečně moc vysoko. Nejradši mám zamidrákovaného panice.)

"Nadevše je mi však svobodná diskuse bez cenzury." "Prosím administrátory: mohli byste smazat jeden z mých duplicitních komentářů?"

A dodatek pro našeho trolla-důchodce: Kdo je Petr Pavel, vím velice dobře. Až mne jeho nejnovější projekt přestane bavit, požádám ho o smazání, což v minulosti u podobných projektů vždy hbitě učinil.

Updated.

Ajta

Petr Maule ve svém masturbatory diary píše: "mlady nadejny yuppie manager, ktery predstira levicove mysleni (ci levicacky mlamoj [mladý moderní jinoch, poznámka P. U.] predstirajici yuppie mentalitu) stridave s pozovanim za 90ti leteho zida by se rovnez mohl dockat nemilych prekvapeni." Ajta!

100 000 článků

motto: "Jednou i starý dobrý OSN co do respektu mezi cs: veřejností trumfneme a Jimbo skončí ve školních učebnicích mezi dobrodinci lidstva hned někde za Ludvíkem Pasteurem!" Miaow Miaow

Moje odpověď: Nikdy.

Mrtvý Bismarck

První paparazzi snímek z roku 1898.

Hamižný Cyril

Článek na Centru. (Pozor, Firefox zobrazí jen perex!) Lidové noviny: "Za to, že se jako křesťanský politik pouští do ostrého sporu s církevní charitou, si Svoboda vysloužil řadu výtek a o vysvětlení jej žádali i jeho straničtí kolegové. „To je naprosto totalitní uvažování. Zbavme se konečně toho nánosu. Žijeme v právním státě, a pokud má někdo zákonný nárok na nějaký majetek, tak to respektujme,“ řekl Svoboda LN."

Další ignorant, tentokrát v Týdnu

Další nedouk, který nezná rozdíl mezi občanským a trestním právem, ačkoliv o něm píše, je Martin Samek.

Pravda a Láska podle Doležala

Píše: "Ze všech útvarů, které se kdy zrodily v mateřském lůně Pravdy a Lásky (OH, ODA, US, SNK-ED a další) jsou zelení tím nejkurióznějším. Zkřížením levého liberalismu s militantním zeleným anarchismem západního střihu někdy ze sedmdesátých let minulého století připomínají v tuto chvíli dvouhlavé tele. Neschopnost lidí vázaných na exprezidenta Havla vytvořit rozumný, funkční a hlavně trvale životaschopný politický útvar se projevila v tu nejméně vhodnou chvíli. V té nejzásadnější a pro Českou republiku osudové věci by se totiž tito lidé s Topolánkovou ODS bez problémů shodli. Bohužel díky vlastní malé produktivitě jich většina dnes nezasedá v Poslanecké sněmovně, ale pouze v kavárně Slávii, a ti zbylí jsou na nejlepší cestě, aby se k nim přidali."

Letecká společnost AXEjet

TASR, sme.sk a aktuálne.sk naleteli reklame s fiktívnou aerolinkou. A nejen oni, ale i některá česky psaná média.

Přirozené vysvětlení biologického jevu

Na Vrbě.

Bělohorské vítězství

Aleš Zeman píše na Sprše: "skutečnou tragedii pro Čechy byl např. výsledek bitvy na Bílé hoře". Naproti tomu velký český historik Václav Vladivoj Tomek v "několika článcích uveřejněných v padesátých letech 19. století v Časopise českého musea označil Bílou horu za událost blahodárnou, za jakousi zdařilou korekturu husitských omylů, které před staletími svedly národ z pravé cesty, od pořádku k anarchii a všestrannému úpadku mravnímu i kulturnímu. Habsburkové a katolická církev vrátili "národu našemu pravou zbožnost, pevnější základy mravnosti, tudíž způsobilost ku pokračování ve vzdělání svém duchovním na cestách, po kterých za starodávna kráčel zdařile..." Porážku zavinili čeští stavové, libující si v anarchii, kteří se pustili do lehkomyslného podniku. Tomek dokonce obviňoval ty účastníky povstání, kteří odešli po porážce do emigrace, z jakési vlastizrady, neboť "náboženské vyznání jejich bylo jim dražší než vlast... raději vystěhovali se ze země a zanechali statků svých cizincům, než by se v lůno staré církve vrátili"."

Kazimiera Szczuka a Velimir Ilić

Před 50 lety byl popraven agent NKVD Imre Nagy

Obdivný článek napsal Bohumil Doležal, s temnou narážkou na Alexandra Dubčeka. Nebyl bych k Nagyovi tak positivní. Byl z rodu Broze-Tita, který se ve 30. letech podílel na nechutných Džugašviliho čistkách, takže později věděl, která bije.

Historie ÚDV

Je přehledně zachycena v Listech: 1 a 2. Text lze porovnat s vlastním materiálem ÚDV (DOC) a textem nynějšího ředitele ÚSTR (PDF).

18. srpna 1941

Toho dne nacisté zasáhli proti potápkám (Swingjugend). Podobné zásahy se pak konaly i za kommunismu. Cf. Edelweißpiraten.

Metro

Zajímavý odkaz.

Proroci

Podle islámské náboženské tradice (hadíth, الحديث, vyprávění, tj. výroků Muhammada jako člověka, nikoliv jako proroka, tj. Božího slova) bylo celkem 124 000 proroků (nabí, نبي). Každý národ měl svého. Ale bylo pouze 5 poslů (rasúl, رسول, ἀπόστολος, poslaný): Išmael (יִשְׁמָעֵאל, bratr Isáka), David, Mojžíš, Ježíš a Muhammad, což je poslední posel. Různé seznamy poslů se však liší. Poslové rozvíjejí Náboženství (pravé je jen jedno) na vyšší stadium. Anděl (άγγελος, posel; malach (מַלְאָךְ)) se řekne مَلَائِكَة (malā’ikah).

Řecký text Nového zákona

Existuje několik standardisovaných versí:

1. alexandrijský textový typ. Je založen na koptských rukopisech. Dnes má mezi vědci největší autoritu. Standardní edice má název Nestle-Aland Novum Testamentum Graece, 27. vydání (NA27). Je však pravděpodobně ovlivněn gnosí.
2. byzantský textový typ (). Je stále používán v pravoslavné církvi. Je též zván většinový text a je založen na rukopisech psaných malými písmeny, tedy po roce 800 (před tím se používala unciála). Na tomto Novém zákoně byla založena reformace (Erasmův Textus Receptus). Verš Mt 24, 36: "O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám," censuruje tak, že vypouští "ani Syn" s cílem dokázat božství Kristovo. Naopak do veršů 1J 5, 7–8: "Tři jsou, kteří vydávají svědectví – duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno," uměle vkládá Sv. Trojici. Jinak je ovlivněn ariánstvím, tj. cílem dokázat reálnou existenci Kristovu. Text pravděpodobně pochází z edice vydané péči Konstantina Velikého.
   
3. západní textový typ. Byl pramenem pro západní církevní otce. Je výrazně menšinový a pravděpodobně porušením originálu. K této versi tendují katholíci, neboť je na něm založena Vulgata.
   
4. caesarijský textový typ. Je zbytkový. Odhaluje ale, že lupič Barabbáš se celým jménem jmenoval Ježíš Barabbáš. Tento typ je více porušený než alexandrijský, ale méně než západní.

Ruský komplex méněcennosti

Putin v rozhovoru: "V některých zemích G8, z nichž některé jsou členy NATO, trest smrti existuje a odsouzení jsou popravováni. Tak proč taková podujatost vůči Rusku? Co je dovoleno císaři, není dovoleno ostatním?"

Poznámka francouzského novináře: "V Abcházii došlo k etnickým čistkám, které vedly k přesunu tří set tisíc Gruzínců. V Kosovu je to naopak, v roce 1999, Albánce stihl stejný osud."

Tělesné tresty

Skvělý článek Jeronýma Klimeše: "Psychické tresty jsou založeny na třech mechanismech:

a) Snižování hodnoty ega (tzv. egodevalvace), sebepojetí, a to pomocí výtek typu "Kdo lže, je zlobivý, špatný, nehezký, zlý, ošklivý...“

b) Zvětšení psychické vzdálenosti, viz třeba: "Budeš-li zlobit, opustím tě nebo s tebou nepromluvím ani slovo...“ To je pozorovatelné nejen ve vztahu rodič-dítě, nýbrž i u partnerských rozchodů. Obránce vztahu reaguje na krizi promptním zvětšením vzdálenosti - stáhne se a přestane komunikovat, čímž rozchod paradoxně, proti svému zájmu, urychlí. Toto zvětšování vzdálenosti se vyskytuje i u jiných savců.

c) Frustrování jiných potřeb. Například zákaz hraní na počítači, domácí vězení, stání v koutě. Tyto metody používají samotu, nudu, obecně senzorickou deprivaci k tomu, aby se dítě příště chovalo jinak."

K tomu též hospitalism.

Petr Maule odhalen

Zuzana W. píše na Neviditelném psu: "To jsou stvanice po celem internetu, nejen na Zuzanu. Stezuje si na nej kdekdo. Ze ma nicka soupifa jako manaska na spinavou praci musi byt zrejmo kazdemu, kdo to chvili pozoruje. Stejna nenavist vuci stejnym lidem, stejne obsesivni zamereni na ne, stejna slovni zasoba ( s tim, ze sopif si muze dovolit vic nez pako a ta mala hra na primitiva je rovnez vemi pruhledna). Nedovedu si predstavit dva lidi, kteri by byli posedli predstavou ze ja a ty nebo ja a juchelka jsme jedna osoba, nebo jakou mam profesi, ci ze jsme jednou psali ze stejne adresy, porad dokola. + ma jeste dalsi spoustu nicku, pri nekterych jsme ho tu i chytili. Nechce se mi to lovit, nechce se mi tim zabyvat, podarilo se mu otravit me dokonale.

* * *

Jednu osobu z nas dela nejen ubozak sowfiw ale pako uplne stejne. Maji oba uplne stejny druh obsese, az budu mit cas, jakoze jsem stejne furu casu kvuli temto lidem ztratila, tak ti to sem poslu. Jinak s Pakem mam dloulete zkusenosti jako se zakernym, cihajicim, zlym clovekem a dokud nedokaze opak, o dalsi otravne kolo opravdu zajem nemam. "

Mnoha lidem, když takového moulu vidí, se vybaví stará scénka ještě z dob kommunismu.

Frase mediálního mainstreamu

Stojí za to ocitovat relevatní části textu Břetislava Olšera celé: "Pro začátek si nalijme čistého vína; kdo je víc veřejně činný? Politik, herec, herečka nebo sportovec... Je evidentní, že poslední jmenované profese jsou placeny z našich kapes dobrovolně. Pokud chceme jít do divadla, jdeme a zaplatíme, když zůstaneme doma, nic ze své kapsy vydávat nemusíme. To samé platí o vstupném na stadiony. Horší je to však s politiky, de facto našimi zaměstnanci, placenými z našich daní. Těch je třeba si všímat víc, abychom věděli, co s našimi financemi vyvádějí. Zvolili jsme si je, aby za nás spravovali tento stát. Takže je přirozené, že jsou bedlivěji sledováni, než kdokoliv jiný."

Cliché nad cliché. Co je to platit dobrovolně? Daně si stanovujeme sami prostřednictvím zákonodárného sboru. Dotace sportu či divadel jsou mnohem větší, než co nás stojí politika jako celek.

Politici nejsou žádní zaměstnanci. Kdyby byli, tak by museli poslouchat naše pokyny a mohli bychom je kdykoliv propustit, nebo ve výpovědní době. Státníci nespravují stát za nás, ale pro nás a naším jménem.

Nechci, aby umělecká fronta politice rozuměla. Stačilo by, kdyby o ní aspoň přemýšlela a nepapouškovala stokrát omleté frase.

Slobodan Milošević, balkánský řezník

Protože někteří odpůrci establishmentu vidí v Slobodanu Miloševićovi (1941–2006) hrdinu, nastal čas podívat se na balkánského řezníka podrobněji.

Milošević byl Černohorec, pocházel z klanu (плeмe) Vasojevićů (Васојевићи), největšího klanu černohorské Vysočiny. Ostatních 6 (Moračani, Rovčani, Bratonožići, Kuči, Piperi a Bjelopavlići) je menších. Jeho příbuznou je tak herečka Milla Jovovich, Karađorđe Petrović a Vuk Karadžić. Klan silně vyznává srbskou identitu a je odpůrcem černohorské nezávislosti. V klanu patřil Milošević k bratrstvu Raevićů, větve Lopaćani, do něhož patří i Karadžićové.

Oba Slobovi rodičové spáchali sebevraždu. Už při studiu práv se stal aktivním kommunistou. Jako klient Petara Stamboliće, Titova nástupce, rychle stoupal po stranickém žebříčku. Ve Svazu komunistů Jugoslávie byl hlavní Miloševićův soupeř Chorvat Stipe Šuvar, který byl odpůrcem Miloševićovy kliky srbských chauvinistů.

Těsně před uvězeněním nechal Milošević zavraždit svého bývalého přítele, Ivana Stamboliće: "Za otmicu i ubistvo Ivana Stambolića i atentat na Vuka Draškovića optuženi su i Slobodan Milošević i nekadašnji načelnik Generalštaba Vojske, Nebojša Pavković, ali oni su izdvojeni iz postupka jer se njima sudi pred Haškim tribunalom."

Když byl konečně Milošević ve vězení v Haagu, tak vše vsadil na jedinou kartu: Dosáhnout možnosti léčit se v Moskvě. Proto tajně bral léky na lepru, ale přehnal to a umřel na to: "Podle zjištění nizozemského toxikologa Donalda Ugese ukázal rozbor krve, že Miloševič bral léky anulující účinek jiných léků, které měl užívat na snížení krevního tlaku. "Tento lék bral svévolně, asi aby získal povolení k cestě do Moskvy," dodal podle agentury AFP Uges."

Baron Prášil na wiki

Když Marcel Duchamp v roce 1917 vystavil Fontaine, navždy tím změnil umění. Před tím bylo cílem umění krása nebo vystižení skutečnosti, od té doby je hlavním cílem originalita.

Důsledkem je, že umění je spatřováno i ve věcech (v textech), kde by ho před tím nikdo neviděl. Patří k nim i produkce barona Prášila české části původní wikipedie, jímž je Jan Kopecký vulgo Dr. Dr. Jan Berwid-Buquoy. Je to jeden velký happening.

Pokud máte chuť pobavit se zápasem Jana Nepomuka Alberta Berwida-Buquoye z Ellgutu s cynickým Pospíšilem, přečtěte si článek Jan Bervida a diskussi k němu. Dokazování, jak Bervida byl ministrem a armádním generálem, nemá chybu. Připomíná Hedvíčkovo dokazování členství Václava Havla v KSČ. Stejně tak diskusse o vojenském významu kluzáků. Je to střet obou protilehlých stran, neschopných vžít se do druhého, který těmto textům přidává neodolatelnou komiku.

Ještě možná lepší je autobiografie. Člověk sice obdivuje Postrachovu vytrvalost a zaťatost, ale přesto fandí gentlemanskému šlechtici. Navíc, z hlediska wikipedie je pan z Ellgutu v právu: Co je psáno, to je dáno; zpochybňovat to je nepovolený původní výzkum.

Neuvěřitelná drzost Rady pro lidská práva OSN

Stálý zástupce Demokratické socialistické republiky Šrí Lanka, Dr. Dayan Jayatilleka, navrhl, aby Rada pro lidská práva OSN doporučila Spojenému království: "consider holding a referendum on the desirability or otherwise of a written constitution, preferably republican". (Telegraph, Právo). Tento pochybný orgán návrh schválil. Neuvěřitelné.

Příklad pro Ne základnám

Ne základnám by si mělo vzít příklad z Britů. Na to ale nemají koule. Cf. J. X. Doležal.

"Živíš se po vzoru protiradarových hladovkářů Jana Tamáše a Jana Bednáře džusy a zeleninovými vývary. Jaký je tvůj denní kalorický příjem?
Dělám vše podle vzoru pánů aktivistů, takže piju džusy a vařím polévky, a kalorický příjem neklesá podle všeho pod 1 500 kalorií. Myslím, že džusovka je podvod."

Evropa v krisi

Irové odmítli dát souhlas k ratifikaci lisabonské smlouvy. Myslím, že to EU zasadilo těžkou ránu a není jasné, co bude dál. Eurorealisté jsou nadšením bez sebe.

Bilderbergská skupina

Bilderbergem se konečně začala zabývat i seriosní media. Jaká to úleva po šíleném ŠOKovi. Mladá fronta přinesla i rozhovor s Jiřím Pehem, který se jako předposlední Čech zasedání zúčastnil:

1. Karel Kovanda, český velvyslanec pro NATO, 14.-17. května 1998, Turnberry Hotel, Ayrshire, Skotsko
   
2. Michael Žantovský, tehdy předseda výboru pro zahraniční vztahy, obranu a bezpečnost Senátu, 3.-6. června 1999, Hotel Caesar Park Penha Longa Sintra, Portugalsko
3. Jiří Pehe, ředitel New York University v Praze, 24.-27. května 2001, Stenungsund, Švédsko
   
4. Karel Schwarzenberg, ministr zahraničí, 5.-8. června 2008, Chantilly, Virginia, USA

Ke kritikům Bilderbergu patří John Birch Society.

Updated.

Bůh v abrahamovských náboženstvích

Jak známo, jsou tři hlavní abrahamovská náboženství: židovství, křesťanství a islám. Je možný i pohled, že je to vlastně náboženství jen jedno a tyto tři hlavní směry jsou pouhé sekty. Vskutku, zdá se, že například takoví mormoni mají více společného s muslimy než třeba s pravoslavnými.

Věřící těchto náboženství se snaží společné rysy zastírat a naopak přehnaně zdůrazňovat odlišnosti. Např. pesach – velikonoce – pascha je to samé, ale přesto pravoslavní nikdy nepřiznají, že slaví ten samý svátek jako židé.

To platí i pro koncept Boha, na což jsem nedávno narazil v nesouvisející diskussi. Při tom toto nepochopení se již kdysi dávno diskutovalo na Vrbě a diskusse se tam rozhořela ještě jednou. "Our Allah and your Allah is one." Korán 29, 46

Tak si ji shrňme:

1. židovské pojmy: אל (El) znamená Bůh, אלהים (Elóhím) znamená bohové, יהוה (Jahve) je boží jméno, ‘Elyōn (עליון) znamená Nejvyšší a אֲדֹנָי (Adonai) znamená Pánové.
2. křesťanské pojmy: Hospodin, Pán.
3. islámské pojmy: Allah (الله) znamená Bůh, ilāh (إله) znamená bůh. Zda má Bůh jméno i v islámu, se mi zjistit nepodařilo.

Magda Goebbelsová

Max na Sprše narazil na zajímavou postavu, Magdu Behrendovou. Bohužel se dopustil nepřesnosti. Tvrdil, že Magdin první manžel, Günther Quandt, byl Žid. Ve skutečnosti to byl Árijec jako poleno, nacista od roku 1933 a za nacismu udělal docela kariéru.

Nicméně je pravda, že Magda Behrendová byla zamilovaná do Žida. Rozešla se s ním, když jí bylo 17, takže je vysoce pravděpodobné, že s ním nic neměla.

Byl to Chaim Arlosorov, později přední sionista. V roce 1933 byl zavražděn židovskými fašisty, tzv. revisionisty (lidé kolem Žabotinského), ale vinu se jim nepodařilo prokázat nade vší pochybnost. Podle blouznění wikipedie ho ale nechal zavraždit Goebbels jako pomstu za to, že s ním před tím chodila jeho žena.

Další ctitel ZMP

Vytvořil úplně zbytečný blog. Elán mu však moc dlouho nevydržel. Je překvapivé, kolik má člověk na Internetu ctitelů. Škoda, že jsou anonymní, takže nevím, o koho jde.

Update. Odstranil jsem odkaz, protože jsem ve své naivitě nečekal, že se tento opposiční blog stane doupětem trollů. Myslím, že jde o staré známé firmy, ale protože se nepodepsaly, své podezření nebudu vyslovovat.

Update 2. Protože bych nechtěl, aby ty kokotiny Google indexoval, odkazy zde stále nebudou. Místo toho se můžete pokochat hlavičkou tohoto zbrusu nového trollovacího blogu, sestavenou s vytříbeným výtvarným vkusem.

Je pozoruhodné, jak se tam mísí z prstu vycucaná zbožná přání (Zajímalo by mne, jak by se jejich autor tvářil, kdy znal realitu. Počítám, že dost kysele. Ale to mu, pokud usuzuji na jeho osobu správně, ani zdaleka nehrozí.) a zřejmě pravdivé události v bizzarrní směsici. Kdyby to nebylo urážlivé, mělo by to literární půvab.

Update 3. Zmínka na ZMP ten blog pokropila živou vodou a přilákala trolly (česky mouly) ze všech světových směrů.

Dva výtečné texty

O české literatuře a o pedofilii.

Den Lotyšské legie

V Lotyšsku je silná tradice zpěvu. Ač se na některých tamních demonstracích i skandují hesla, tak se tato tradice výrazným způsobem projevuje i na jejich podobě. Zvláště pak v případě průvodů.

Bratři Mašínové

V ČR se neustále mluví o Ctiradu a Josefu Mašínových, případně o jejich otci, Josefu Mašínovi. Celosvětově jsou mnohem významnější jiní bratři Mašínové: Světozar a Alexandr. Nebýt jich, s nejvyšší pravděpodobností by nedošlo k první světové válce.

V 19. století vládla v Srbsku převážně dynystie Obrenovićů. Ačkoliv její zakladatel byl sprostý vrah, jeho potomci vládli spořádaně, byť poněkud chaoticky. Orientovali se na Rakousko a s Ruskem nechtěli mít nic společného.

Bohužel na dynystii Obrenovićů lpělo prokletí dávné vraždy, a proto balkánský princip krevní msty. Odstavená dynastice Karađorđevićů si nedala pokoj, dokud Obrenoviće nevyhladila do posledního.

Došlo k tomu v noci z 10. na 11. června 1903 (podle juliánského kalendáře v noci z 28. na 29. května 1903) v májovém převratu (srbsky: majski prevrat). 23letý král Александар Обреновић se v roce 1900 oženil s o 15 let starší Dragou, vdovou po českém inženýru Světozaru Mašínovi a bývalou dvorní dámou své matky. To vyvolalo obrovské pobouření srbské veřejnosti, zvláště, když bylo pravděpodobné, že královský pár nebude mít děti.

Veřejnost měla obavy, že dědicem trůnu bude jmenován její bratr Nikodij nebo Nikola Lunjević (Луњевиц). Proto plukovník Apis, budoucí zakladatel Černé ruky a v červnu 1917 popravený za vlastizradu Srbska na základě intriky srbského premiéra a budoucího prvního jugoslávského premiéra Pašiće, připravil spiknutí. Jeho členy byli Antonije Antić, Radomir Aranđelović, Milan Petrović, Dragutin Dulić, Milan Marinković, Nikodije Popović, švagr královny Aleksandar Mašin, Petar Mišić a Mihajlo Naumović.

Akce (PDF) začala 10. června 1903 na výročí vraždy krále Milana Obrenoviće. Popis vraždy se liší (cf. New York Times (PDF) a Wikipedia). Jisté je, že kromě obou královských manželů byli zavražděni ještě: generál Laza Petrović, údajní následníci Nikodij a Nikola Lunjevićové, premiér Dimitrije Cincar-Marković, ministr války Milovan Pavlović, ordonanc Jovan Miljković; ministr vnitra Velja Todorović byl jen těžce raněn.

Srbské tradice

New York Times: "The resort to assassination has been so common that of the 10 monarchs who ruled Serbia, 3 have been murdered and 4 others deposed. The first to be killed was King Michael, a member of the Obrenovic dynasty, which over the years vied for the crown with a second family, the Karadjordjevics. On June 10, 1868, he was shot to death as he walked in a park outside Belgrade. The crime was never solved."

Moderní královraždy

Seznam obětí.

Celosvětový vtip

Tento vtip se vyprávěl již v ČSSR s tím rozdílem, že místo o Pakistáncích jsme mluvili o Rusácích.

Cynik opět řádí

jako neochvějný vykladač jediné správné pravdy. Když po něm v logice wiki chtěli zdroje, tak jim žádné nedal, protože žádné neměl.

Zaujala mne jedna myšlenka: "Pokud se v cestine nepouzije kvantifikator (priklad: lide spi), implicitne se to chape jako obecne tvrzeni (VSICHNI lide spi). --Postrach 11:05, 12. 3. 2008 (UTC)" Nemyslím, že by sedělo. Když řeknu: "Na poslední přednášce lidé spali," tak tím rozhodně nemyslím, že tam spali všichni do jednoho.

Stupidní novinář Pavel Černý

Ve svém popisu porážky Hilary Clintonové Pavel Černý napsal: "i v Rusku mohly ženy volit už koncem 19., respektive začátkem 20. století, Spojené státy jim to naplno umožnily až v roce 1920."

Jak to bylo ve skutečnosti? V 19. století v Rusku pochopitelně žádné volby nebyly. Volební právo žen zavedlo až v roce 1906 Finsko, které tehdy bylo součástí Ruska. I tak ale rozdíl 14 let nic neznamená.

Kdo smi a kdo ne.

Pakistan: Islamsky stat.  Provedl radu atomovych podzemnich testu.  Vlastni 12-24 atomovych bomb.

Israel: Demokraticky stat.  Neoficialne vlastni 100-200 atomovych bomb.

Severni korea: Komunisticky stat. Provedl jediny test, ktery selhal.

Iran: Islamsky stat.  Nuklearni program, udajne neslouzi k vyrobe bomb.

Nabada se otazka, kdo muze bomby mit a kdo ne.  Lepe receno, kdo bude napaden a kdo si muze delat co chce? 

Topolánek o Tlustém

V rozhovoru pro Mladou frontu: "Jeho komando, které nastoupilo na ministerstvo financí a řádilo tam jako černá ruka, jsem nemohl dlouhodobě tolerovat. Celá jeho skupina si tam realizovala své dlouhou dobu zamrzlé sny z hlediska nejrůznějších lobbistických zájmů. Vysvětloval jsem mu tehdy jeho odvolání z místa ministra financí velmi opatrně. I mediálně jsem byl opatrný. Nicméně jeho reakce byla zcela neadekvátní, hysterická, i když možná pochopitelná. On opravdu od té doby pracuje jen na zničení mé vlády."