Už dlouho jsem se chystal, že napíšu článek o
situaci v Libyi, protože jsem plně souhlasil s
Havlovou analysou: „Zvlášť, když se to bude příliš dlouho protahovat a Kaddáfí se bude zabedňovat a páchat další a další zločiny, bude zásah nutný. Může mít různou podobu. Od pomoci tamním povstalcům přes blokádu vzdušného prostoru po cílený atak na místa, kde se schovává Kaddáfí.“ Havel byl tehdy lacině odsuzován jako proponent
humanitárního bombardování, ačkoliv tehdy bylo alternativ více.
Nakonec mne k reakci přiměly až kryptokommunistické výlevy
Kapitána a Tribuna (
1 a
2). Ukazuje se, že dnešní generace nad 50 let je ve své většině naprosto ztracená, kommunistická indoktrinace u ní byla úspěšná. Jak to se projevuje?
Nenávistí. Základním znakem kommunismu je nenávist. Zde se jedná o nenávist k establishmentu. Kapitán snaživě vyhrabal obrázky
plukovníka Qadháfího (قذافي;
qðáfí) s předními světovými státníky. A co má být? Qadháfí byl přední světový terrorista. V
Lockerbie má svědomí 270 mrtvých,
v Berlíně 3. Když se polepšil, nebyl žádný důvod s ním nezačít kamarádit. Nebo jak jinak by si Kapitán představoval ocenění zlepšení chování? Dále se mýlí v tom, že v České televisi je
šplhounská censura. Ve skutečnosti jde o to, že na základě omezených kapacit nejsou
stará videa k disposici.
Paranoidními spikleneckými theoriemi. Zpráv o Libyi bylo málo ne proto, že by západní establishment něco tajil, ale proto, že tam bylo jednoduše málo novinářů – v místech bojů prakticky nikdo. Útok na Libyi se zakrýváním ničeho naprosto nesouvisí, leda snad se zakrytím neschopnosti pomoci rebelům. A proč to trvalo tak dlouho? Inu, pro hloupé řeči krasoduchů, kterými je jakkoliv krvavý diktátor
vždy milejší než naděje na lepší régime. Humanitární intervence nemůže nastat vždy, když se někomu na zemi děje křivda. Musí mít nějaké hranice. V Egyptě byla diktátorova reakce ještě v mezinárodně tolerovatelných proporcích, v Libyi již měla znaky genocidy.
Fanatickým panslovanstvím. Vše, co je proti Srbsku, je špatně. Kosova je líčena jako nefungující stát, jako kdyby Srbsko bylo o něco lepší.
Jugoslávskou zradu Československa dávno všichni panslavisté zapomněli: „V lednu 1939 vypověděly Jugoslávie a Rumunsko oficiálně své spojenecké závazky.“
Situace v Libyi se měnila každým okamžikem. Nejdřív to vypadalo, že jakékoliv protesty Qadháfí krvavě potlačí. Pak ale povstalci obsadili v podstatě celou zemi (až na Tripolis). Vypadalo to, že Qadháfí je vyřízený. Ten se ale vzpamatoval a znovu obsazoval město za městem, až zbylo jen hlavní město Kyrenaiky,
Benghází. Západ tomu všemu tupě přihlížel a nedělal vůbec nic. Proti veškerým úvahám o pomoci rebelům vystupovalo Rusko, Čína a Německo – pacifistická Osa zla. Zcela oprávněně Karel Dolejší
v Blistech spekuloval o tom, jakým způsobem bude povstání potlačeno.
Až přišel čtvrtek 17. 3. 2011, kdy rada bezpečnosti OSN schválila
resoluci 1973, kterou Rusko ani Čína překvapivě nevetovalo (
Německo vetovat nemohlo). Přitom její
§ 4 je velice silný: „
The Security Council Authorizes Member States that have notified the Secretary-General, acting nationally or through regional organizations or arrangements, and acting in cooperation with the Secretary-General, to take all necessary measures, notwithstanding paragraph 9 of resolution 1970 (2011), to protect civilians and civilian populated areas under threat of attack in the Libyan Arab Jamahiriya, including Benghazi, while excluding a foreign occupation force of any form on any part of Libyan territory, and
requests the Member States concerned to inform the Secretary-General immediately of the measures they take pursuant to the authorization conferred by this paragraph which shall be immediately reported to the Security Council“.
Oficiálním důvodem pro Osu zla byla žádost
Arabské ligy, ale o tom si dovolím pochybovat. Trapná přitom byla Merkelová, která
tvrdila, že zdržení se Německa není neutralitou. A co tedy jiného? Dále tvrdila, že resoluci nepodpořili, protože se nechtějí účastnit vojenských akcí. Tohle myslí opravdu vážně? Typický příklad nechutně pokryteckého politika. Nicméně, dělící linie jde v Německu napříč stranami, včetně SPD.
Kapitán má pravdu, že iniciátor zásahu byl Sarkozy (opération
Harmattan); David Cameron (operation
Ellamy) se přidal z opportunismu, Obama neochotně (operation
Odyssey Dawn) a otázkou je role
Stephena Harpera (operation
MOBILE). Sarkozy jako první a jediný uznal povstalce. Vojenské akce začaly v sobotu 19. 3. 2011, když Qadháfí porušil příměří uložené radou bezpečnosti OSN. V
15.15 Francie oznámila, že zahájila vojenský útok proti loyalistům. V 17.45 zničila první cíl.
Nicméně Kapitán se opět plete, že by Západ toleroval, jak proti němu nějaký diktátor vyvíjí zbraně schopné ho zasáhnout. Kdyby se o něco podobného Qadháfí pokusil, byl by smeten už dávno. Ano, nynější válka 4 (F+UK+USA+C) proti Libyi je hloupá. Ale je to proto, že Západ spal, když rebelové vítězili a nijak jim nepomohl. Qadháfí je pak málem smetl, což bylo nepřijatelné.
Updated.
To často psané
dd u Qadháfího
pochází z
walesštiny.