Jak uvádím na své anglické stránce, jsem atheista. (Českou stránku mi oligarchové editovat nedovolili pod sankcí nejméně 2 hodin zablokování. Navíc i zakázali uživatelské nálepky.)
Svůj postoj jsem vyjádřil v hesle Atheismus, dokud jsem ho ještě editovat směl. Co se týká Augustinových názorů, je populární označovat agnostismus za atheismus. Ale copak pouhé pochybnosti o existenci Boha nebo nezájem o jeho existenci jsou atheismem? Rovněž kritika scientismu je neoprávněná. Pokud je Bible výpovědí o realitě, pak i Bílá paní je realitou. Jak rozlišíme jednu pohádku od druhé?
Chudák Bůh, někteří lidé kladou lidské hodnoty na jeho úroveň. Jenže on je také lidský výtvor. (Alespoň nemáme známky o tom, že kdokoliv jiný než lidé tento koncept zastával. A liší se nějak idiot od opice? Přesto idiot bude spasen, zatímco lidoop, který má stejné, ne-li vyšší, IQ než idiot, nikoliv. Kde je spravedlnost?)
Je otázkou, co bylo dříve, zda atheismus či theismus. Je to spor podobný sporu o vejce a slepici. Pravděpodobná je Feuerbachova theorie, že pravěcí lidé, kteří jako první začali abstraktně uvažovat, připisovali jevy, které nedokázali vysvětlit, nadpřirozeným silám, které později personifikovali a anthropomorfisovali v bohy. Ale dokazujete to existenci Bohů? A pokud Bůh existuje, je to skutečně onen vrtošivý stařík Starého zákona?
Nemylme se, atheismus je přirozený stav. Náboženství je opium (tj. tišící prostředek) lidstva. Slabý člověk, který cítí odcizen v nepřátelském světě, po této berličce přirozeně sáhne. Je to lidský výtvor jako jiné mémy, jako jiné pověry. Jen je abstraktnější.
Chtěl bych to doplnit - je to tak trochu problém, odmítnout marxismus, tím totiž člověk odmítá pohled na rozsáhlé oblasti reality a důležité aspekty reality. Náboženství je samozřejmě také věc sociální, ne jen individuálního poznání. O tom, zda někdo byl ateista ve středověku, se pravděpodobně nic nedozvíme, protože se o tom pravděpodobně nic nedochovalo. Ví se, že velmi skeptické názory měl císař Fridrich II., ten si mohl dovolit je také ventilovat a takto vyjádřené názory byly zaznamenány, ale to jistě není typický příklad. Většinou si lidé nechávali tento názor pro sebe. Měli pro to pádné důvody.
OdpovědětVymazatA nebyl to jen strach z násilí - dochoval se Voltairův výrok, že on v boha nevěří, ale chce, aby v něho věřil jeho švec.
Potom však poměry nazrály, a s nimi nazrály i názory Voltaira - a došlo i na výrok Écrasez l'Infâme, který by byl nebezpečný i podle platného trestního zákona. jvano
Atheista skutečně není ten kdo POCHYBUJE o Bohu. Atheista je ten kdo NEPOCHYBUJE, nýbrž pevně věří, že žádný Bůh neexistuje.
OdpovědětVymazatVodník
No, s tou vírou bych si dovolil nesouhlasit.
OdpovědětVymazatKdepak Vodníku, kdyby atheista VĚŘIL, že bůh není, pak by to nebyl žádný atheista, býbrž antiTheista a bůh by mu v jeho světonázoru vystupoval, byť v negaci. To možná platí o zhrzených bývalých věřících, kteří prostě provedli jednoduchý obrat čelem vzad a mají dojem, že opakem výroku "věřím, že je to bílé" je výrok "věřím, že je to černé" a nikoliv jen prosté a korektní "nevěřím, že je to bílé" - ve smyslu "nevím, nic nevidím, takže nač se hádat o chimérické barvy neexistující věci" + pokrčení rameny.
OdpovědětVymazatV přísně theistických společnostech může mít takové popření i punc vzdoru a vzpoury proti autoritě, ale tyhle týpky bych za atheisty nepovažoval.
Atheistovi (jak to chápu já), se bůh v modelu světa prostě z principu nevyskytuje - leda jako součást mýtů společnosti, podobně jako vodníci, hejkalové nebo třeba posledních pár let UFOuni ... přičemž ví, že musí počítat s jeho "existencí" v myslích některých spoluobčanů. Je proto společensky stejně reálný jako např. utkvělé pověry nebo novodobé stále se opakující a nezničitelné urban legends. Anebo filmové či literární příběhy vymyšlených hrdinů. Povědomí o nich se promítá do reálného života, který ovlivňují (takže memeticky existují). Může nad tím kroutit hlavou, ale to je tak všechno co s tím může dělat, vždyť v podstatě není imunní nikdo. Nakonec, kdo z nás někdy necitoval hlášku z filmu nebo knihy anebo v dětství nechtěl být Vinetouem? Na rozdíl od Peterse si tedy myslím, že "přirozený" je spíš theismus, bavíme-li se o reálných lidských skupinách. A jako atheista se domnívám, že za to může náš mozek, který má rád (třebas jen zdánlivě) vyřešené věci. Z tohoto důvodu je všemohoucnost a absolutní přesah takové chiméry universální a její užití lehce ospravedlnitelné. Máme k tomu prostě sklon.
Výhrady mám jen v případě, když lpění na chimérách blokuje schopnost pochopení reality nebo aspoň schopnosti její reflexe. To ovšem není výsadou náboženství, tam je to jen dovedeno do nezvykle absurdních a absolutních měřítek.
Bravo, k tomu není co dodat.
OdpovědětVymazatAd gogo:
OdpovědětVymazat"Atheistovi (jak to chápu já), se bůh v modelu světa prostě z principu nevyskytuje "
No a theistovi se tam úplně stejně "prostě vyskytuje". Nepleťme si dvě dichotomie: "atheista vs. theista" a "nevěřící vs. věřící". Atheista i theista patří do kolonky "věřící" zatímco v kolonce "nevěřící" se nachází agnostik, kterého Peters (IMHO správně) zásadně odlišuje od atheisty.
Vodník
Atheista není věřící, protože nevěří v žádné irracionální nadpřirozené jevy.
OdpovědětVymazatVěří v jejich neexistenci. O "irracionálních"(?) jevech - o jejich existenci i neexistenci - žádná jiná jistota než vírou být nemůže.
OdpovědětVymazatVodník
Nevěří. To bych také mohl prohlásit, že věříte v neexistenci bílé paní. A pojem víra by se totálně vyprázdnil.
OdpovědětVymazatBůh byl vyvrácen logicky – žádná podobná bytost existovat nemůže, protože by popírala sama sebe. To není žádná víra, to je prostý výsledek logického rozboru.
Ale já věřím v existenci (aspoň některé) Bílé paní!...:-))
OdpovědětVymazatVodník
Vodníče,
OdpovědětVymazatjedna věc je hádání se o nálepky, druhá je pak jejich obsah.
Že bych byl teda nakonec agnostik?
U něj mám ale takový dojem, že ten už hraničí s konceptem principiální nepoznatelnosti světa, což je na mě příliš pesimistické.
Kdo je tedy agnostik?
No, přece jen asi trvám na tom, že nevíra není totéž co víra v opak, jak se nám tu snažíš podsunout.
Člověk přece nevěří každé hovadině kterou uslyší, což ale neznamená, že by se měl vůči ní nějak aktivně nebo vědomě vymezovat a omezovat se opakem.
Možná chápeme atheismus jinak - já jako neutrální postoj, Ty jako vzdor a aktivní, vědomé popírání boha, což, uznávám, byl nejspíš častý projev raných atheistů, vzešlých z lůna křesťanství. To jsou ti zhrzení :-)
Podle mě jde o to, že oni byli konfrontování s bohem (jako memem) natolik intenzivně, že se skutečně vědomě vymezovali a byli to také z principu rebelové, zatímco atheisté mého typu nebyli nikým tlačeni ani k jedné ze stran, čímž mohli zůstat emočně i světonázorově neutrální - prostě se nemám potřebu vymezovat vůči kterémukoliv bohu, hejkalovi nebo ještírkům z Andromedy. To ale neznamená, že bych se měl vyjadřovat o NE-ještírcích z NE-andromedy. Nebo upravoval svůj pohled podle toho, které vlastnosti ještírkům NEpřiznám atd.
Bůh se mi v mém světonázoru nevyskytuje stejně tak přirozeně jako se tam Tobě vyskytuje. Atheista je sice jazykově opak theisty, ale obsahově jsou mimoběžní. Možná to je v češtině lepší - "nevěřící" neevokuje představu negace.
Debaty o tom, neexistence boha v daném světonázoru je vlastně jeho vědomým popíráním mi někdy připomínají úvahy o latentním vrozeném antisemitismu. Nepodpora je automaticky považována za vědomé (latentní) potírání a artikulovaný nezájem zase za vědomé potlačování vrozeného antisemitismu. Prostě lidé, prožívající naplno některou ideologii či chiméru mají dojem, že právě tohle musí být dělítkem i pro ostatní a žádají, aby se k věci (často ale chiméře)všichni postavili pro-proti nebo podle jiného mustru. Nelze jim to vymluvit, protože tohle je prostě jejich základní zorný úhel.
Čímž mě napadla jistá paralela z minulého týdne, ale od toho radši dál :-)
K tomu není co dodat. Díky.
OdpovědětVymazat