Nacionální konservativism

Jejich českým webovským periodikem je Délský potápěč. Je zvláštní, že ještě neobjevili Karla Kramáře a jeho národní demokraty a místo toho se více inspirují německou konservativní revolucí 20. let, Spenglerem, Jüngerem a Schmittem.

S ostatními paleokonservativci mají společný důraz na tradiční hodnoty: pro-life, proti embryonálnímu výzkumu, pro trest smrti, proti registrovanému partnerství a sekularisaci, pro veřejnou roli organisovaného náboženství, proti drogám, prostituci, pornografii a euthanasii. Přidávají důraz na ethnicitu. Od neokonservativců se liší v tom, že mají klassický postoj k ekonomice a zahraničním vztahům.

Údajně též podporují nukleární rodinu, což mi přijde sporné.

Rozhovor s ministryní spravedlnosti

Raději bez kommentáře.

Volit ODS?

Decentralisace přináší své plody. Kdyby ještě existoval Severočeský kraj jako volební, ODS bych volit nemohl. Takhle sice Řápkové hlas hodit nemusím, ale mám volit stranu, která má haiderovce na svých kandidátkách?

Amatérism v české vrcholové politice

Martin Bursík řekl: "když proti mně Dana Kuchtová kandidovala na sjezdu, rozdávala analýzu o tom, jak jsou zelení neúspěšní ve vládě. Podíval jsem se do vlastností souboru – a jeho autorem byl jeden z vedoucích odborných analytických skupin v Lidovém domě [Martin Kloz]."

Nový process s Horákovou

via Tomáš Pecina. Poté, co byl odvysílán úspěšný dokument o processu s Horákovou a spol., stalo se módou vše přirovnávat právě k němu. Nicméně terroristické régimy, jako nacism nebo kommunism do Chruščova, byly extrémní. Byly extrémní v tom, že stanovily neuvěřitelně drakonické tresty (zpravidla trest smrti) i za zcela banální provinění. Problém rozsudků soudů státního terrorismu byl ve výroku o trestu, nikoliv ve výroku o vině (po prostudování některých nových dokumentů se domnívám, že odboj byl širší, než jsem si dříve myslil).

Dnešní régime má cenu srovnávat s kommunismem po roce 1954, zejména s normalisací, dnešní process s pořadateli koncertů závadové hudby (PDF) s processem s Plastiky, kteří byli odsouzeni za výtržnictví: Ivan Jirous na 18 měsíců, Pavel Zajíček na 12 měsíců, Svatopluk Karásek na 8 měsíců a Vratislav Brabenec na 8 měsíců. Kolik se za závadovou hudbu podle § 260 TZ dává dnes?

Dokladem kontinuity kommunistické a nynější myšlenkové policie je obvinění z útoku č. 7 (p. 6 obvinění), v němž se skví tato věta: "V uvedené písni od slovenské skupiny Krátký proces je kladen důraz na násilí a společný boj rasistických, dnes neonastických, skinheads, resp. stoupenců hnutí Národní odpor, proti třídnímu nepříteli, kterým je myšlena obecně krajní levice (Antifa), ale i romská menšina společnosti." (pravopisné chyby opraveny) Nevím, jak vy, ale já tam žádný třídní boj nevidím.

Příklady závadových písní: Hail & Kill a Swastika Eyes.

9/11 a konspirační theorie

Roman Joch applikoval Occamovu břitvu zcela správně: "Ale zpět k Petru Hájkovi. Neuvědomuje si logický defekt své konspirační teorie? Režim, který je natolik padoušský, že sám sobě způsobí 11. září, aby mohl rozpoutat válku civilizací a dobýt svět, je zároveň nutně natolik padoušský, že rozpoutá válku civilizací a začne dobývat svět rovnou, aniž by se obtěžoval se zabitím 3000 svých občanů, zničením svého finančního centra a zdemolováním části svého ministerstva obrany! Stačí mu nechat zmasakrovat pár desítek amerických občanů v pár arabských muslimských zemích a casus belli je zde plně dostatečný. Z hlediska gangsterských konspirátorů – kdyby konspirační teorie byla pravdivá - 11. září by pro jejich účely bylo zbytečné a nadbytečné. Tu záminku pro válku si americký režim mohl vytvořit mnohem jednodušeji, pokud byl natolik padoušský, jak si Petr Hájek myslí, že byl.

Navíc takováto konspirace by pro konspirátory byla nejen zbytečná a nadbytečná, ale i osobně nebezpečná. Konspirace za účelem vraždy amerických občanů na americkém území je hrdelní zločin (ve státě New York, kde bylo WTC, i ve státě Virginia, kde se nachází Pentagon, mají trest smrti) a kdyby tak mamutí konspirace praskla – neboť mamutí být musela, což znamená, že pravděpodobnost jejího prozrazení musela být od počátku velmi vysoká – pak by ti konspirátoři dostali elektrické křeslo. Stálo by jim to za to? Když to, o co jim podle Petra Hájka šlo – tj. vehnat Ameriku do války – šlo přece udělat mnohem snadněji (stále předpokládáme to, co si myslí Petr Hájek, tj. že lidé v americké vládě byli maniakální vrahové). Toto je ta největší slabina konspiračních teorií o 11. září 2001."

Ethnické složení Sovnarkomu

motto: "V první fasi revoluce bylo židovských komisařů přes 90 %" Vodník

Ve skutečnosti byl v 15členném Sovnarkomu jeden jediný Žid: Trockij. V dalších letech to bylo podobné: "При Ленине среди 15 членов Совнаркома был один еврей (Троцкий) и один грузин (Сталин). Все остальные были русскими. После смерти Ленина председателем Совнаркома стал Алексей Иванович Рыков. У Солженицына он упомянут мельком ("этнически русский" деятель партийной оппозиции Сталину), но о том, что Рыков 6 лет возглавлял правительство России, - ни слова. Из 8 заместителей Рыкова - один еврей (Каменев), один латыш, один украинец, двое грузин и трое русских. С 1923 по 1930 год наркомами были 23 человека: пятеро евреев (среди них - те же Троцкий и Каменев), один молдаванин (Фрунзе), один поляк (Дзержинский), один латыш (Рудзутак), один армянин (Микоян), двое грузин (Сталин и Орджоникидзе); остальные 12 (более половины, не считая Рыкова) - русские."

Motto článku tedy není ničím jiným než antisemitským blouzněním, v rozporu s fakty.

Polemika s Vodníkem a Astrem

Zásadní problém s Vodníkem je v tom, že je trénovaný na sv. Trojici, takže je schopen zastávat dvě protichůdné these zároveň. Tak i zde nejprve tvrdí, že podstatou člověka je zvíře v nás, aby vzápětí napsal: "přirozenost člověka je pokažená", tj. že duše (= přirozenost) je nezkažená, zatímco reálný člověk je pokažený. Tak si, Vodníku, laskavě vyberte, zda duší člověka je zvíře, nebo anděl. Pak teprve můžeme v polemice pokračovat. Já tvrdím, že člověk nic jako duši nemá. To, k čemu ho nutí podvědomí, nemá relevanci. Relevanci má toliko, zda těmto zvráceným nutkáním podlehne či nikoliv.

Složení ÚV SDDSR(b) je officiální a všechny prameny ho uvádějí stejně. Pokud máte po ruce opak, sem s ním; do té doby je Vaše tvrzení nepodložený blábol. Zároveň bych Vás chtěl upozornit, abyste si laskavě nastudoval rozdíl mezi "ústředním výborem" a "politbyrem", abyste si nepletl hodinky a holinky. Například v roce 1918 žádné politbyro neexistovalo.

Co se týká významu jednotlivých politiků, to je obtížně měřitelné. Samozřejmě, že takový Lenin měl větší slovo než třeba Stalin. Nicméně v ÚV měl každý člen jeden hlas, a proto o ruské politice rozhodoval Krestinskij naprosto stejně jako Lenin. Krestinskij byl navíc členem Vašeho oblíbeného politbyra, takže byl velice významný.

Pokud budeme hovořit o relativní účasti, tak byste klidně mohl hovořit o tom, že VŘSR bylo dílem Lotyšů. Absurditu jistě uznáte sám.

Je mi líto, ale stát, který přepadne skoro všechny svoje sousedy jen proto, že se nedokáže smířit s tím, že Velké Srbsko zaniká, je velice smutný fakt. Váš přístup mi vtipný nepřipadá, a to ani perversně. Naštěstí kromě subjektivního prvku (konec srbského Hitlera – Miloševiće) je zde také objektivní: Srbsko se víceméně opět dostalo na svou přirozenou velikost z konce 19. století.

Zásadní problém s Astrem je v tom, že se neumí držet thematu. To, že esera a čistokrevného Rusa Kerenského z naprosto neznámého důvodu zamotal mezi židovské bolševiky, přešel naprosto s klidem a místo toho mluví o šéfech NKVD. Jak to souvisí s 10. lety a VŘSR? Vůbec nijak. Stalin si tam ve 30. letech dosadil své lidi. Pak neustále hovoří o židech, jako kdyby židé byli viníky kommunismu. Astře, vždyť i Vám přeci musí být zcela jasné, že židé stejně jako pravoslavní nemají s VŘSR společného vůbec nic.

Co se týká chazarské theorie, už mnohokrát bylo napsáno, že podíl Chazarů na Aškenázech je výrazně minoritní, maximálně 10 %. Drtivá většina ruských Židů přišla ve středověku z Německa, mluvila jidiš, tj. dialektem němčiny. Tak že byste to, Astře, konečně akceptoval? Nebo se Vám to nehodí do krámu a Vaše utkvělé představy mají přednost? Jak známo, Arabové žádnou jadernou zbraň nemají, ani nejsou žádné zprávy o tom, že by ji vyvíjeli, takže "ciste semitska jaderna naloz" s "poselstvim Koranu" je ničím nepodložený blábol.

A k věci: Můj článek byl o VI. a VII. ÚV bolševické strany. O tom, co se dělo ve 20. a 30. letech neříká vůbec nic. Nicméně Vás mohu ubezpečit, že počet Židů z té téměř třetiny neustále klesal. Omlouvám se, za svá poměrně příkrá slova, ale má-li si LW ponechat jistou úroveň, tak ji není možné zaplavovat takovými bláboly, které kritisuji.

Ethnické složení ÚV SDDSR(b)

Protože Astr tady neustále papouškuje nesmyslná tvrzení antisemitů o tom, že ÚV SDDSR(b) byl převážně židovský (včetně takové absurdity, že eser a ethnický Rus (popův syn!) Kerenskij byl členem ÚV SDDSR(b)), místo toho, aby si to ověřil v seriosních pramenech, rozhodl jsem se, že to uvedu na pravou míru. Snad to konečně umožní, aby se na tuto strašnou událost, VŘSR, dívali objektivněji a nevybírali si fakta podle apriorní these.

V srpnu 1917 se bolševici (Lenin) sloučili s mežrajonci (Trockij). Ve 29členném 6. ÚV bylo 8 Židů, tj. 28 %. Ethnických Rusů bylo 14, tj. 49 %. Konkrétně:

1. Rus Fjodor Sergejev – Artjom (1883–1921),
2. Lotyš Jānis Bērziņš (1889–1938),
   
3. Rus Andrej Sergejevič Bubnov (1883–1940),
4. Rus Nikolaj Ivanovič Bucharin (1888–1938),
5. Polák Feliks Dzierżyński (1877–1926),
6. Žid Grigorij Jevsejevič Radomyslskij – Zinovjev (1883–1936): zvolen 132 hlasy,
7. Žid Lev Borisovič Rosenfeld – Kameněv (1883–1936): zvolen 131 hlasy,
8. Ruska Alexandra Michailovna Kollontaj (1872–1952),
9. Rus Nikolaj Nikolajevič Krestinskij (1883–1938),
10. Žid Vladimir Iljič Uljanov – Lenin (1870–1924): zvolen 133 hlasy,
11. Rus Vladimir Pavlovič Miljutin (1884–1937),
12. Ukrajinec Matvej Konstantinovič Muranov (1873–1959),
13. Rus Viktor Pavlovič Nogin (1878–1924),
14. Rus Alexej Ivanovič Rykov (1881–1938)
15. Žid Jakov Michailovič Sverdlov (1885–1919),
    
16. Lotyš Ivars Smilga (1892–1937),
17. Žid Grigorij Jakovlevič Brilliant – Sokolnikov (1888–1939),
18. Gruzínec Josef Besarionis dze Džugašvili – Stalin (1878–1953),
19. Žid Lev Davidovič Bronstein – Trockij (1879–1940): zvolen 131 hlasy,
20. Žid Mojsej Solomonovič Urickij (1873–1918)
21. Armén Stepan Gevorgi Šaumjan (1878–1918);
22. kandidát: Gruzínec Prokopius Aprasionovič Džaparidze (1880–1918),
23. kandidát: Žid Adolf Abramovič Joffe (1883–1927),
24. kandidát: Rus Alexej Semjonovič Kiseljov (1879–1937),
25. kandidát: Rus Georgij Ippolitovič Oppokov – Lomov (1888–1937),
26. kandidát: Rus Jevgenij Alexejevič Preobraženskij (1886–1937),
27. kandidát: Ukrajinec Mykola Oleksijovyč Skrypnyk (1872–1933),
28. kandidátka: Ruska Jelena Dmitrijevna Stasova (1873–1966),
29. kandidátka: Ruska Varvara Nikolajevna Jakovleva (1884–1941).

V ÚV KSR zvoleném na VII. sjezdu, který měl 23 členů, bylo 7 Židů, tj. 30 %. Ethnických Rusů bylo 9, tj. 39 %. Konkrétně:

1. Rus Artjom,
2. Rus Bucharin,
3. Rus Michail Fjodorovič Vladimirskij (1874–1951),
4. Polák Dzierżyński,
5. Žid Zinovjev,
6. Rus Krestinskij,
7. Žid Michail Laševič (1884–1928),
8. Žid Lenin: zvolen 34 hlasy,
9. Žid Sverdlov,
10. Lotyš Smilga,
11. Žid Sokolnikov,
12. Gruzínec Stalin: zvolen 32 hlasy,
13. Ruska Stasova,
14. Žid Trockij: zvolen 34 hlasy,
15. Rus Vasilij Šmidt (1886–1938);
16. kandidát: Lotyš Bērziņš,
17. kandidát: Žid Joffe,
18. kandidát: Rus Kiseljov,
19. kandidát: Rus Lomov,
20. kandidát: Ukrajinec Grigorij Ivanovič Petrovskij (1878–1958),
21. kandidát: Lotyš Pēteris Stučka (1865–1932),
22. kandidát: Žid Urickij,
23. kandidát: Rus Alexander Gavrilovič Šljapnikov (1885–1937).

Z toho je jasně vidět, že Židé ve vedení bolševiků byli vždy jen menšinou a naopak Rusové vždy jasnou většinou.

Updated.

Srbská mafie

Jedním z největších problémů EU je srbská mafie – Naša stvar. Srbsko si s ní za vlády Miloševiće a nacionalistů nedokázalo poradit: "During the period starting with the Yugoslav wars and ending with the death of the Prime Minister of Serbia, connections between the mafia and the government were obvious and even exposed, corruption was rampant in most branches of the government, from border patrols to law-enforcement agencies." Vrcholem její činnosti byla Đinđićova vražda. Uvidíme, zda prozápadní srbská vláda ji dokáže omezit na snesitelnou úroveň.

Výzkum israelského kolektivního vědomí

Před časem vyšel v Arec článek o israelském kolektivním vědomí. Jeho závěry jsou tristní: "Israeli Jews' consciousness is characterized by a sense of victimization, a siege mentality [= Abwehrpsychose, poznámka G. P.], blind patriotism, belligerence, self-righteousness, dehumanization of the Palestinians and insensitivity to their suffering."

K tomu přispívá národní mythologie: "Among the same Jewish public, 40 percent are unaware that at the end of the 19th century, the Arabs were an absolute majority among the inhabitants of the Land of Israel. Over half of respondents replied that in the United Nations partition plan, which was rejected by the Arabs, the Arabs received an equal or larger part of the territory of the Land of Israel, relative to their numbers; 26.6 percent did not know that the plan offered the 1.3 million Arabs a smaller part of the territory (44 percent) than was offered to 600,000 Jews (55 percent)."

Na druhou stranu, většina už uznává, že Palestinci byli vyhnáni: "However, his study shows that a larger percentage of the Jewish population in Israel believes that in 1948, the refugees were expelled (47.2 percent of respondents), than those who still retain the old Zionist version (40.8 percent), according to which the refugees left on their own initiative." Kéž bychom se jednou k tak pěknému číslu dopracovali v případě vyhnání Němců.

Podotek k Filipovi

Můj článek byl o problému adolescentů. Když už ale Filip kousl do kyselého jablka pedofilie, což je vedle antisemitismu největší tabu Západu, tak několik poznámek:

1. Přes různé fígle se zletilostí apod. je pedofilie jasně definovaná: Je to sexuální orientace na nedospělé. Dospělost je v celé živočišné říši nezpochybnitelně vymezená schopností mít vlastní potomky. U chlapců je to tedy schopnost ejakulace, u dívek je to menarché, byť obě funkce zpočátku nefungují právě optimálně.
2. Pubarché není znakem dospělosti; k ní dochází dříve. Je mi líto, ale ve fasi Tanner II je dotyčný ještě nedospělý.
3. Sex s nedospělými je skutečně nezdravý, protože příroda s ním nepočítala.
4. Na druhou stranu souhlasím s tím, že opressivní výchova musí skončit. Na prvním stupni je vše co-ed, proč ne i na druhém stupni?

Protože Filip svou reakci pojal velice košatě, tak se vyjádřím i k ostatním otázkám. Ke gay&lesbian ideologii jsem velice skeptický. Nebýt homofobů, vyjádřil bych svou nechuť mnohem otevřeněji. Takto mám pocit, že bych kálel do vlastního hnízda ochránců lidských práv. S kritikou tedy počkám do plného a žádoucího zrovnoprávnění gayů a leseb, tj. dokud nebudou mít možnost adoptovat děti. Tím nastane čas zaměřit se i proti této ideologii.

Není pochyb o tom, že muž muži rozumí více a stejně tak žena ženě. Nicméně podstatou existence sexuality, jejíž vznik evoluční biologové podle tvrzení Jaroslava Flegra nedokáží uspokojivě vysvětlit, je spojení právě málo podobných jedinců: samce a samičky. K štěstí to opravdu může stačit, jak potvrdí každý zamilovaný. Pro vztah k jednotlivcům stejného pohlaví máme jinou instituci: přátelství.

Nevím, kolik lidí má zkušenosti s vášnivým líbáním protějšku stejného pohlaví. Ale když už to někdo udělá, tak to udělá proto, že dotyčný je stejného pohlaví, nikoliv navzdory tomu. Articistní vzdychání Ladislava Klímy z dob, kdy homosexualita byla zločinem, není třeba brát příliš vážně.

Závěrem si nemohu pomoci, ale Filipova these o dlouhodobých erotických vztazích adolescentů mi připadá puritánská.

Obamova popularita v Israeli

Nějací antisemité natočili toto video v Jerusalémě. "Co si myslíte o Obamovi?"

Zpověď člověka, kterého semlela media

Odvrácená strana nechtěné popularity.

Řešení pro adolescenty

Filip Sklenář přišel s analysou a řešením závažného problému adolescentů: Co s jejich neukojeným libidem? ("Chlapci opojení testosteronem jsou tedy odsouzeni k sexuální frustraci, výsledkem čehož je vandalismus, kriminalita, zvýšená konzumace alkoholu a drog a celá řada psychologických poruch.") Je to závažný problém, jak o tom svědčí původní wikipedie, která je v převážné většině ovládána právě adolescenty s neukojeným libidem, a podle toho taky vypadá.

Řešení, které Filip nabízí, tj. gay životní styl, však řešením není. To je vždy jen náhražka, ve vězeních, v kasárnách, všude, kde establishment potlačuje sexuální potřeby "chovanců" za účelem jejich vykázání do posice ovládaných.

Přitom Filip sám svou bystrou myslí přišel na skutečné řešení: "Mezi ženami zralejšími, které jediné mohou chlapcům krátce po pubertě aspoň částečně stačit v jejich neutuchajícím sexuálním apetitu, se příliš nenosí navazování vztahů učitelka-žáček." Po tom, co homofobie byla zcela správně vykázána jako postoj, kteří slušní lidé nezastávají, je na řadě ageism.

Updated.

Analysa volebního programu ČSSD

Z pera Martina Machaye.

Olympia - 1. část

Mezi 5. a 6. minutou je chyba, ale pak film pokračuje normálně.

Masarykova sekta

Při současné adoraci Tomáše Masaryka je tristní, že veřejnost neví prakticky nic o jeho politické činnosti.

V 70. a 80. letech měli Češi v Čechách ideální systém dvou politických stran: konservativní Národní strany (staročeši) a liberální Národní strany svobodomyslné (NSSv; mladočeši). To se však nelíbilo intelektuálům, kteří toto soupeření dvou stran považovali za shnilé. Byli to 3 tzv. realisté: Josef Kaizl (inklinoval ke staročešství), Karel Kramář (inklinoval k mladočešství) a Tomáš Masaryk (byl svůj).

Z obou stran považovali realisté za solidnější Národní stranu. Jenže pak přišly Punktace a Národní strana byla smetena. Realisté volky nevolky vstoupili do NSSv. Zatímco Kaizl i Kramář se jako realističtí politici bez problémů začlenili (dokonce stranu převzali, když extrémisty typu Vašatého postavili na vedlejší kolej), TGM již v roce 1893 stranu opustil (spíše by bylo na místě říci, že byl vyhozen). Wikipedisté k tomu nesmyslně uvádějí: "Jednou z příčin byla skutečnost, že se mu rodina rozrostla o další dvě děti – Jana a Olgu." Ve skutečnosti bylo příčinou Masarykovo nečestné jednání v Šromotově affaiře. Masaryk pak začal kolem sebe budovat hlouček svých, o generaci mladších obdivovatelů, jemuž se říkala Masarykova sekta. Své názory publikovali v novinách Čas (1887–1915).

K předním realistům patřil i Josef Svatopluk Machar. Ten prozřel až v roce 1932, kdy se TGM nepostavil čelem k jeho dopisu o neblahém účinkování Hradu v Stříbrného a Gajdově affaiře. Machar se pak stal kritikem Hradu, o to nebezpečnějším, že viděl dovnitř.

K Zídkově anotaci (nejde o žádnou recensi, jak mlží Slomek) bych dodal, že abdikace je resignace hlavy státu (demisse je resignace ministra). V Macharově případě je proto vhodnější hovořit o resignaci.

Koncert Plastic People v Israeli

Že je velká většina lidí z bývalého androše zblblá americko-israelskou propagandou (kterýžto effekt je značně posílen jejich nikoli sporadicky se vyskytující vypitózou), to mi bylo známo vždy. Přesto jsem se neubránil pocitu zklamání, když jsem se dozvěděl, že PPU koncertovali 30. dubna t.r. zdarma v telavivském Israeli Opera Courtyard. Tereza Spencerová:

"Když jsem se zhruba před dvěma měsíci ptala jednoho z jejich členů, proč kapela, která je u nás symbolem vzdoru proti totalitě a bezpráví, jede hrát zrovna do Izraele, řekl mi, že neví, kdo za tu válku v Gaze vlastně mohl a že Izrael byl možná při zabíjení civilistů v právu…"

Svět mého mládí mi zas o poznání zošklivěl...(a ani jsem nemusel před týdnem potkat v metru Kabeše, kterého jsem poznal jen proto, že vedle mě kráčela jedna z jeho bývalých milenek, jež ho identifikovala)

Odmítnutí Vieweghova dovolání

Sp. zn. 30 Cdo 2311/2007: in extenso.

Paroubek pochválil Macháčka

Bylo to za 2 jeho články.

Bitva v Teutoburském lese.

Dovoluji se upozornit na výbornou připomínku Ondřeje Šlechty jednoho výročí, jež je významnější než to obecné povědomí vnímá.

Němečtí kamikadze

Několik mladých Němců (podle všeho neonacistů nebo sympathisantů) spustilo bizzarní akci: udávají sami sebe za pochybování o holokaustu! Pozor, zpráva je via Rense.com, což je obskurní server, jehož důvěryhodnost je nezřídka právem brána v potaz.

Nejslavnější židovský fascista

Byl jím Abba Ahimeir (אב"א אחימאיר‎ 1897–1962). Narodil se v Rusku (symptomatické) a dissertaci psal o Spenglerově Zániku západu (rovněž symptomatické).

Svou kariéru začal jako bolševik, ale odvrátil se od kommunismu, jakmile poznal, že bolševism není nic jiného než ruské nacionalistické hnutí. Ostře kritisoval dohodu sionistů s nacisty ze srpna 1933.

Právo na anonymitu a čulíkovština

Jak známo, největší stokou českého Internetu bývaly Novinky. Před časem tam zavedli velice přísnou registraci za účelem identifikace kommentátorů a nyní už stokou nejsou. Nudné a nezajímavé jsou tamní kommentáře i nadále.

Jak se ukazuje na Týdnu, když se na serveru, kam jinak moc lidí nechodí, nakupí bez dozoru kritická massa, i ze slušného serveru se stane stoka. Řešení ale nejsou "občanky" pro internauty. Řešení je regulace diskussí. Např. University of Chicago Law School Faculty Blog nesmyslnou identifikaci nevyžaduje, jak o tom svědčí kommentoři Mark, KB, Roach a další. Řád fakultního blogu je úplně jiný. Přečtěte si ho a pak třeba poznáte, jak je čulíkovský program identifikace jako záruky kvalitní diskusse nesmyslný. Selhání Novinek to potvrdilo v plné nahotě.

Jiří Pehe k tomu dodává: "Zároveň je to vše doprovázeno neochotou z anonymity vystoupit i v případech, kdy se takový člověk nemusí nutně bát nějakého postihu. Neochota jít s kůží na trh není přitom nezbytně vždy zbabělost; často je to prostě vypočítavost a nemorálnost. V našem případě jistě i neblahý pozůstatek bývalé éry. Z pozice anonyma prostě můžu beztrestně urážet, kopat kolem sebe. „Nandat“ to těm, na něž útočím, aniž bych musel tváří v tvář oponentovi svoje názory obhajovat."

Nemohu si pomoci, ale v tomto případě z Peheho mluví egoism. Pehe se proslavil jako hlavní poradce Václava Havla, popularita má ale kromě kladných stránek i odvrácené: nenávist davu (každý známější člověk má spoustu nepřátel či závistivců). Využívá-li Pehe své popularity (jinak by blog na Aktuálně.cz neměl), nemá si stěžovat na odvrácenou stránku této věci. Nic mu totiž nebránilo, aby své texty publikoval pod pseudonymem. Kvalita by se prosadila sama.

Co je to fašism

V polemice s mými články, které vajíčkovou válku označily za modrý fašism, AndyO ocitovala wiki. Vzhledem k tomu, že jsem známým "zakladatelem" wiki, mám o úrovni tamních článků jasnou představu. Zde sice historický fašism charakterisuje docela přesně, nicméně, historický fašism zanikl v roce 1945 lynchem Mussoliniho. Tím se tento pojem uprázdnil a je možné ho využít na jiné účely. Např. pro odpůrce demokracie a lidských práv, antidemokraty.

Wiki: "Similarly, fascism as an ideology is also hard to define. Originally, "fascism" referred to a political movement that existed in a single country (Italy) for less than 30 years and ruled the country from 1922 to 1943 under the leadership of Benito Mussolini. Clearly, if the definition is restricted to the original Italian Fascism, then "fascism" has little significance outside of Italian politics. Most scholars prefer to use the word "fascism" in a more general sense, to refer to an ideology (or group of ideologies) that was influential in many countries at many different times."

Ve výmarské republice měly bojůvky všechny strany, SPD nevyjímaje. Nicméně Reichsbanner byl v pouličním násilí aktivní málo, to bylo hlavně domainou nacistů (SA) a kommunistů (RFB). Např. v roce 1930 byli sociální demokraté obětí kommunistického násilí v Magdeburku, když byli zasypáni kameny a láhvemi.

Updated.

Petr Mach o Straně svobodných občanů

Zajímavá je pasáž o šináglovském antikomunismu ODS a odlišování se této strany od ČSSD.

ČSSD by měla svou paranoiu krotit

Jako kdyby nestačilo, že ČSSD podle mého názoru zcela nepodloženě obvinila ODS z vajíčkové války. Za nejslavnější modrou fašistku falešně označili Lucii Litomiskou. Jak upozorňuje Stream, podoba je prakticky nullová. Trochu méně paranoie bych v ČSSD prosil.

Update: Týden vypátral, že modrou fašistkou není Lucie Litomiská, nýbrž studentka Nina (aka Aloha). Stejně tak se od nesmyslného obvinění distancuje Josef Myslín. Petr Nachtmann je známý ostrostřelec; kdysi na svém serveru publikoval článek o opravdovém dětském pornu, které jinak podle zjištění Martina Maniše na Internetu prakticky neexistuje.

Nečitelná země

Václav Bělohradský se se svým článkem "Nečitelná země", publikovaném v deníku Právo 23. 5., projevil jako politický komentátor světového formátu. Konkretizuje na příkladu České republiky to, co političtí myslitelé Carl Schmitt a Julien Freund tvrdili již na úrovni teoretické: politiku nelze redukovat na boj "dobra" se "zlem", tedy na subjektivní (zne)užívání morálky.

Bělohradský tvrdí, že česká politická a mediální scéna upadla do marasmu černobílých hodnotových klání mezi modrým a rudým týmem, namísto toho, aby se zabývala skutečnou otázkou politiky: jak dojít k většinové společenské shodě k vyřešení konkrétní politické otázky. Jinými slovy, například pro vyřešení otázky evropské integrace je naprosto bezpředmětné, jestli ji podporuje socialista nebo obláčkově modrý neoliberál, stejně tak není vůbec důležité, jestli politik, který ji zavrhuje, je politikem oblíbeným (Václav Klaus?) nebo naopak ne (Vladimír Železný?). Hodnoty a morální pozice budou vždy do určité míry odlišné, ale to nemusí zabraňovat tomu, aby se došlo ke shodě nad konkrétním řešením.

Aféra s "házením vajec" byla přesně takovým vítězstvím osobních pocitů a hurá emotivnosti nad diskusí a rozborem myšlenek: namísto zamýšlení nad politickou sterilitou viděnou v rádoby-souboji ČSSD a ODS (a jejich promptním anihilování v politickém souboji), se házela vejce.

Humorista Filip Sklenář

Pro pana Sklenáře je lidský život - pokud to není život židovský - statistickou položkou. Potenciální české dětské oběti jsou pro něj "kusy spratků" a na jaderné problémy s KLDR má on taktéž svoje řešení.

Jestlipak by se pan Sklenář zasmál, kdybych napsal humorný článek o tom, jak Rusové s čínskou pomocí nukleárně zpacifikují Israel, doporučí USA a EU záběry na Youtube a začnou k nám dovážet íránskou ropu za 200% dnešní ceny? I doubt it...

Mám za to, že by se měl pan Sklenář věnovat pouze thematu, kterému skutečně rozumí.

Nahý Topolánek

Formulace: "nejméně jeden snímek zachycoval bývalého českého premiéra Topolánka nahého v zahradě vily" vzbuzuje otázky, jak se český premiér na návštěvě u italského premiéra choval.

Update: Topolánek po dlouhém mlčení popřel, že by takové snímky vůbec existovaly.

Update 2: Fotka nahého Topolánka z El País.

CNN a "evropský superstát"

Následující video obsahuje vysoce zajímavý výňatek ze starší (červen 2007) reportáže CNN, kde moderátorka varuje mírumilovné, hamburgery-pojídající americké diváky před vzestupem ďábelského, proti-amerického evropského superstátu. Přesvědčení eurofederalisté si mohou jen povzdechnout, že evropská realita není ve skutečnosti tak růžová, jak se jí americká propaganda snažila vylíčit. Zároveň to však ukazuje, co je opravdovou obavou americké hegemonie a tak i dává za pravdu tvrzení, že silné evropské společenství nebude možné vybudovat nežli vymezením se proti Spojeným státům.

Svobodná diskusse

Polemika s Michaelou. Pro přemíru vyjádření k vajíčkové válce jsem se dosud nedostal k tomu, aby reagoval na zásadní Michaelin text. Tak to nyní napravuji.

Svobodná diskusse je naprosto zásadní. Kdybych v ní nevěřil, tak nejsem liberál, nýbrž stoupenec bránící se demokracie. Její smyslem není to, že všechny názory v ní řečené mají stejnou váhu a že je nezbytné na všechny reagovat. Stačí něco mnohem menšího: netrestat je. Vůbec nijak. Nejen žalářem, ale ani ostrakisací (koncept Lipstadtové vůči těm, kteří mají tu neskutečnou drzost, že mají na průběh druhé světové války jiný názor než ona).

To, co jsem řekl, platí v plné míře i pro názor, že sociální problémy tmavých Čechů budeme řešit tak, že se jich prostě zbavíme, třeba tím, že je pošleme do plynu. Důvod je, že když to někdo napíše takto otevřeně, tak má každý možnost o tom přemýšlet do všech důsledků. Nemusí pracně odhalovat, jak to ten druhý myslel, když se kvůli censuře nemohl vyjádřit otevřeně. Obludnost toho názoru se ukáže sama od sebe a nebudeme musit zakládat novou Antichartu, tentokrát proti neonacistům, tj. odsuzovat něco, s čím nejsme oprávněni se seznámit.

Pokud někoho uráží cizí politický názor, tak mu musím znovu doporučit, ať do politiky nechodí. Není to nedělní škola. To je stejné jako business. Pokud někoho uráží, že je to "jen" o penězích, tak ať nepodniká.

Na závěr dodávám, že nejsme děti. Nepotřebujeme samozvané mentory, kteří za nás budou rozhodovat o nás, s čím se můžeme seznámit a co by nás naopak mohlo zkazit. Kde ti mentoři berou tu drzost?

Pornografie

Pro obecnou veřejnost je pornografie druh erotiky: "Tzv. "tvrdá pornografie" obecně bývá ze všech paraliterárních žánrů nejpoctivější – je zcela jednoúčelová, absolutně stereotypní a nic nepředstírá. Ve srovnání s ní působí většina "lechtivě erotických" škvárů hloupě a falešně, byť mnozí tradičně vychovaní jedinci jim dávají přednost. Obligátní čapkovský argument o "znehodnocení erotismu" pornografií je zcela absurdní – o nic vyššího v amorosních škvárech všeho druhu nejde. Pokud někdo nedokáže v praktickém životě oddělit invenci a transcendentnost skutečné lásky a erotiky od pouhého souložení či infantilních zamilovaných gest, pak to rozhodně není vinou pornografie ani červené knihovny. Pro tyto bezradné nebožáky mohou být naopak amorosní škváry alespoň zdrojem inspirace, jak se vypořádat se svou impotencí prostou nápodobou nabízených schémat chování."; ne tak pro modernistické intelektuály: "Za pornografické dnes označujeme běžně takové psaní a myšlení, které slouží k vyvolávání nejnižších a nejprimitivnějších pudů, přičemž pud sexuální dnes už jako nízký nevnímáme." Jenže tomu se už dávno říká škvár či brak.

Posedlost redefinovat standardní pojmy a tím je falšovat, je modernistům vlastní. Když se v roce 1936 Heidegger setkal v Římě s židovským filosofem Karlem Löwithem, tak se bavili o tom, jak může patřit k nacistickému establishmentu. Heideggerova odpověď byla klassická: Nebýt mne a mně podobných, byl by nacism ještě horší. Na to Löwith replikoval, OK, ale jak můžete sedět vedle Julia Streichera (po válce byl za své texty popraven, ačkoliv se ničeho jiného nikdy nedopustil: "For his 25 years of speaking, writing, and preaching hatred of the Jews, Streicher was widely known as ‘Jew-Baiter Number One.’ In his speeches and articles, week after week, month after month, he infected the German mind with the virus of anti-Semitism, and incited the German people to active persecution... Streicher's incitement to murder and extermination at the time when Jews in the East were being killed under the most horrible conditions clearly constitutes persecution on political and racial grounds in connection with war crimes, as defined by the Charter, and constitutes a crime against humanity."). Heidegger odpověděl, že Der Stürmer je pornografie, o níž nemá cenu se bavit: Nedá se s ní nic dělat, a proto je nutno se smířit s její existencí.

Symptomatické je osobní Heideggerovo chování, které napoví víc, než by Magnovi bylo milé:

The next day, my wife and I made an excursion to Frascati and Tusculum with Heidegger, his wife, and his two small sons, whom I had often cared for when they were little. It was a radiant afternoon, and I was happy about this final get together, despite undeniable reservations. Even on this occasion, Heidegger did not remove the Party insignia from his lapel. He wore it during his entire stay in Rome, and it had obviously not occurred to him that the swastika was out of place while spending the day with me.

Konkrétní nacisté

Ve svém článku jsem uvedl seznam náhodně vybraných 6 lidí výrazně spojených s nacismem. Společné pro ně bylo to, že to jsou barevní lidé, tj. že o nich víme mnohem více než to, že byli nějak spojeni s NSDAP. U Heideggera, Riefenstahlové a Globkeho (i Schmitta) to platí natolik, že jejich individuální osudy jsou natolik výrazné, že přesahují jakoukoliv snahu o typisaci. Proto jsem je z hlediska účelu, který jsem s nimi měl, vybral špatně.

Nicméně by asi bylo dobré i k těmto individualitám něco dodat. Zaujalo mne, jak byl spor o to, zda Riefenstahlová byla nacistka čili nic. Podle mého názoru svým světovým názorem byla nacistka naprosto nepochybně.

Dalším člověkem, který výrazně zaujal, byl Heidegger. Magne, je mi líto, ale člověk, který byl členem strany až do roku 1945, je nacistou už z definice. Složitější je problém, zda Heideggerova filosofie byla nacistická. Domnívám se, že nikoliv, protože nacism žádnou filosofii neměl, na rozdíl od kommunismu. Nicméně konkrétní Heideggerovy skutky byly hluboce amorální. Má filosof ručit za své dílo osobním životem?

Mám pocit, že milenecký poměr Heideggera a Arendtové Vás irrituje, protože nezapadá do Vašich neživotných schémat. Měl byste svou ideologii přizpůsobovat reálnému životu, nikoliv naopak.

Abolice

Za to, jak se Starý pán vůči mně amorálně zachoval, jsem vyhlásil, že má ban přispívat na LW. Protože žádný zákaz nemůže trvat věčně a protože jeho skutek neměl takové následky, jak jsem se obával, dávám mu milost, takže jestli chce, smí opět přispívat.

Topolánek proti Lisabonu

Pokud Topolánek hodlá i nadále vést tuto nekonsistentní eurorealistickou politiku, nevylučuji, že na podzim budu volit Kalouskovu TOP 09.

Kam to povede

Václav Bělohradský dne 29. 5. 2009 zveřejnil v Právu kommentář Český tanec mezi vejci, s kterým naprosto souhlasím: "Jsou tři důvody, proč je to tak nebezpečné: za prvé přirozenou a vynucenou reakcí na takovéto bojůvky je rychlá organizace vlastních protibojůvek, schopných chránit stranu před rušiteli jejích mítinků. Na to se ale musí nějak vyzbrojit – když ne ozbrojit. Co třeba klacek do ruky? Mám právo na klacek v ruce ve sporu s lidmi, kteří mi berou jedno ze základních práv zaručených ústavou?"

Pokud útoky bojůvek modrých fašistů na ČSSD budou pokračovat, ČSSD si bezpochyby nějaký Schutzbund založí. A pak se zase najde nějaký Dollfuß, který ho rozstřílí.

Překvapivý výsledek

Staronovým předsedou KDU-ČSL se stal Cyril Svoboda, který rozdrtil (157 hlasů) zástupce pravice ve straně, Jana Březinu (127). Čunek propadl již v prvním kole: Březina (112), Svoboda (91), Čunek (61) a Šojdrová (33). Svoboda tak získal většinu hlasů levice, která v prvním kole kandidovala roztříštěná, na rozdíl od sjednocené pravice.

Osobně mne výsledek překvapil, protože typičtí katholíci typu Cynika podporovali Čunka. Svoboda je pro ně nepřijatelný, takže KDU-ČSL čekají těžké časy. Z této nyní křesťansko-sociální strany se stane béčko ČSSD, stejně jako již nyní funguje Demokratická strana zelených přes její geniální volební klip.

Vlado Gotovac

Ve volném seriálu o srbských zločinech si přimeňme nejslavnějšího chorvatského liberála, Vlado Gotovace (1930–2000). V roce 1971 byl ve vykonstruovaném politickém processu odsouzen na 4 roky za "separatism" a "nacionalism". A ty si také odseděl.

Pravda v Holandsku zvítězila

Mark Rutte přilezl ke křížku a všechno dobře dopadlo, přátelé: Rutte lituje, že si to veřejnost vyložila tímto způsobem, v jeho návrhu se počítá s tím, že popírání holokaustu zůstane v naprosté většině případů trestným činem. Nedivme se mu: zdejší media trojčila jako málokdy a kommentátor NRC Handelsblad se neštítil přirovnat liberála Rutteho k Jean-Marie Le Penovi.

Rutte vzbudil svým návrhem obrovské pohoršení napříč celým politickým spektrem, včetně své vlastní modré partaje. Předseda strany Ivo Opstelten řekl doslova: "Musíte se držet daleko od diskuse o Holokaustu. To je prostě trestné." Předseda partajní frakce v První komoře Uri Rosenthal míní: "Akce proti autocensuře je v pořádku, ale nezačínejte o Holokaustu!"

(Odkazy mám pouze v holandštině, zde jeden v angličtině, ten ale patří k předchozímu článku na toto thema)

Soudce Miroslav Čapek

Jak upozornil bystrý anonym, teplický soudce Miroslav Čapek je bývalý přední kommunista. Již v roce 1986 byl "po pečlivém zhodnocení jejich politicko-odborné připravenosti, jejich zkušeností ze soudní praxe a zejména pak jejich angažovanosti na prosazování a uskutečňování záměrů socialistického soudnictví" navržen na soudce a soudcem pak skutečně jmenován.

V roce 1990 byl v prvních svobodných volbách zvolen za KSČ do ČNR. Před druhými volbami ho to přestalo bavit, takže požádal o návrat do justice jako tzv. céčkový kandidát (soudce ustanovený do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990). To mu nevyšlo, takže poslancoval ještě další 4 roky, kdy prosazoval, aby se generální prokuratura místo veřejné žaloby věnovala legislativě. Pak se konečně dočkal a 14. října 1997 byl opět jmenován soudcem.

Jaký je výsledek jmenování tohoto kovaného kommunisty soudcem? Hajlování je na území teplického okresu postaveno mimo zákon. Američané, sociální demokraté ("Jeden starší muž, patrně zastánce ČSSD začal dokonce směrem k odpůrcům Jiřího Paroubka hajlovat. Své gesto však nevysvětlil.") či bývalý soudní znalec extrémismu, Miroslav Mareš, by tak od něj všichni dostali mnoho měsíců natvrdo, kdyby se tohoto závažného trestného činu dopustili na území teplického okresu. Tady je jasně vidět, kam to vede, když se kommunisté pustí do justice.

Hymne fribourgeois Remix

Římská levice

Filip Sklenář napsal zajímavý článek, jen si ho pokazil nesmyslým závěrem: "Nedávno jsem zde vysvětloval, že první levice vznikla už v Římě (bratři Gracchové, do značné míry Cicero a jiní), a kdyby nebyla poražena finančními oligarchy (Crassus, Pompeius, Caesar), kteří republiku zlikvidovali pro svůj individuální profit, mohl se svět vyvíjet k modernímu řádu o celá staletí rychleji."

Jak každé malé dítě ví, bylo to právě naopak. Caesar byl populár, tedy levičák; zatímco Cicero byl optimát, tedy konservativec. Spor byl někde úplně jinde: Optimáti chtěli konservovat republiku v té době již skoro 500 let starých elit, zatímco populárové chtěli diktaturu nejschopnějších bez ohledu na původ.

Vajíčková válka II

Musím říci, že diskusse k článku Vajíčková válka I bylo jedním z největších zklamání, které se mi v poslední době dostalo. Většinou články píšu jako mírné provokace. Domnívám se, že jemným přetažením čtenáře nejvíce přiměji o věci přemýšlet. Článek Vajíčková válka jsem ale psal s jiným úmyslem. Myslel jsem, že jím dosáhnu všeobecného konsensu. Stal se však pravý opak. Diskutéři se vyhranili na 2 skupiny:

1. modří = zastánci bránící se demokracie. Svůj boj s neonacisty dotáhli do takových dimensí, že bojují dokonce i s Paroubkem: "Paroubek je pro mě ztělesněním normalizačního šíbra. Plus hnusně mluví, lže, používá nátlakový metody, nemá smysl pro humor, je vychytralej, hulvátskej ..."
2. rudí = zastánci názoru, že politika je svinstvo a že všechny politiky bez výjimky, od Havla, přes Topolánka a Bursíka až po Filipa je třeba po sládkovsku nahnat do Vltavy.

Je mi líto, ale oba tyto názory jsou pravým opakem demokracie. Pokud v ČR nejsou demokraté v množství větším než malém, demokracie dříve nebo později skončí.

V analyse problému tentokrát selhal i Bohumil Doležal; naopak překvapil často podceňovaný Zdeněk Škromach: "Je potřeba rozlišovat. Je tady skupina mladých studentů a lidí, kteří mají různé názory a pokusili se o recesi. Proč ne. Dá se s nimi mluvit a nejsou hloupí. Jen mají své názory. Na to mají právo. Na ně se ale přilepily skupiny extrémistů s násilnickými sklony. Ty nejsou ochotny o ničem diskutovat a jdou se na naše mítinky jen vyřádit jako rowdies na fotbal."

Radek Mikula upozornil na to, že pořadatelé meetingů ze strany ČSSD občas porušují zákon. Ano, to je pravda. Ale je nutné připomenout, že jsou vyprovokováni, což je polehčující okolnost.

Násilí není legitimním občanským protestem. To je jasné už od Gándhího. Jinak není třeba alarmism. Nesouhlas s ČSSD lze vyjádřit ve volbách. O vytlačení politiky z ulice usiluje každý régime. A v případě demokracie je to legitimní.

P. S. Když si čtu některé články, tak mám zřetelný pocit déjà vu:
"Mladý je básník, jenž zpívá pro mladé,
mladá je píseň, holubička čistá.
My všichni jsme mladí, měšťácký západe,
mladý je každý kommunista."

Vajíčková válka

ČR v posledních dnech nežije ničím jiným než vajíčkovou válkou proti ČSSD. Protože se o ní diskutuje taky na LW, tak přičiním několik poznámek:

Ačkoliv středeční (27. května 2009) útok na Andělu dosáhl nebývalé intensity, je zjevné, že celá campagne není organisovaná ODS, která se navíc od ní několikrát distancovala. Podobné obviňování je jen paranoiou ČSSD. Členů ODS je asi 30 000 a mají jiné starosti než se zviditelňovat podobnými infantilními hrátkami, ani nemají potřebnou kreativitu. Skupina na Facebooku má momentálně 53 519 členů, což je téměř 2x tolik.

Příčina je jinde, jak zcela správně napsal Jan: Je to protest adolescentů (podobných, jací ovládají wikipedii) naočkovaných médii, které na předsedovi ČSSD, jako od Zemana ostatně pokaždé, od samého počátku nenechají niť suchou. Podívejte se na video z meetingu na náměstí Jiřího z Poděbrad, je to úplně jasné.

Kromě adolescentů, kteří ve svém mladistvém radikalismu vidí svět černobíle, jsou v hnutí i starší lidé, kterým se stýská po občanské válce, kdy je vše jasné a přehledné a není žádných pochyb o tom, kdo jde s námi a kdo proti nám. Jedním z nich je Michaela, druhou je Christabel. Je zajímavé, že když si pár opilců zahajluje, tak podle nich patří do žaláře; zatímco útok proti demokracii napadáním meetingů politické strany v duchu nejhorších tradic SA je podle nich nejen v pořádku, ale dokonce to schvalují.

Když si člověk čte podobné texty, tak má sto chutí na just těmhle modrým svazákům ČSSD volit. Ale pak si uvědomí, že emoce jsou špatným rádcem. A stejně jako v případě Jižní Osetie musím ocenit postoj presidenta republiky.

V Holandsku navrhují legalisaci popírání holokaustu!

Mark Rutte, předseda parlamentní frakce liberálů VVD (taková holandská ODS) chce změnit zákony tak, že nebude trestné ani popírání holokaustu, ani rouhání, urážky Mohammeda apod. Nepochybuji o tom, že proti dekriminalisaci popírání vystoupí najmě horliví zastánci těch ostatních důsledků takové změny (podporovatelé zásahu na výstavě Petera Fusse karikaturám Mohammeda obvykle tleskali).

Především: dozvěděl jsem se konečně, jak tomu je s popíráním holokaustu v Nizozemí. Zákon popírání nezmiňuje jakožto trestný čin. Nicméně prý spadá popírání holokaustu pod články 137c (zákaz diskriminující urážky), 137d (zákaz vybízení k nenávisti) a 137e (zákaz šíření diskriminujících výroků) Tr.Z. Mohl by mě někdo intelligentnější a vzdělanější poučit, jak popírání holokaustu souvisí s uvedenými trestnými činy? Předem děkuji.

Za druhé chci vyjádřit svůj odpor a rozhořčení. Legalisací popírání holokaustu to začíná a plynovými komorami končí. Proto řekněme kryptonacistovi a potenciálnímu vrahovi Marku Ruttemu nahlas a zřetelně: NO PASSARAN!! NÁM V HOLANDSKU ŠEST MILLIONŮ STAČILO!!

Bethel School District v. Fraser

Petr poukázal na zajímavý rozsudek SCOTUS ve věci Bethel School District v. Fraser, 478 US 675 (1986). Můžete si ho přečíst buď v plném znění, nebo výtah na wiki.

Oč šlo? Středoškolák Fraser měl v rámci výuky před celou školou řeč. V ní doslova řekl:

"I know a man who is firm—he's firm in his pants, he's firm in his shirt, his character is firm—but most [of] all, his belief in you the students of Bethel, is firm. Jeff Kuhlman is a man who takes his point and pounds it in. If necessary, he'll take an issue and nail it to the wall. He doesn't attack things in spurts—he drives hard, pushing and pushing until finally— he succeeds. Jeff is a man who will go to the very end—even the climax, for each and every one of you. So please vote for Jeff Kuhlman, as he'll never come … between us and the best our school can be."

Všechny ty sexuální narážky je docela oříšek do češtiny přeložit, a proto jeho řeč raději ponechávám v originále. Puritánské vedení školy ho za tyto dvojsmysly kázeňsky potrestalo. Jeho otec se s tím nesmířil a na prvním i druhém stupni vymohl od školy náhradu škody. Teprve SCOTUS řekl, že na obscenity vůči dětem se svoboda projevu nevztahuje.

O čem to svědčí? O tom, že mají v USA poněkud nezdravý přístup k sexualitě. (Doporučuji si přečíst Stevensův dissent.) Jak to souvisí s neonacisty? Bůh suď.

Démonisace nacistů

Úvodem bych chtěl předeslat, že tento text je poslední, kdy se rituálně od neonacistů distancuji. Fanatiky nepřesvědčím, i kdybych stokrát opakoval, že jako liberál nemohu mít s neonacisty nic společného, protože svoboda a nacionální socialismus jsou jako oheň a voda. Co na tom, že podporuji registrované partnerství, přímou demokracii, antidiskriminační zákon apod. Jednou se zastávám svobody slova i pro neonacisty, tak jsem také neonacista. Toto paranoidní vidění světa nebudu nadále podporovat. Budu psát, co si myslím, a je mi jedno, jak to kdo bude značkovat. Je mi přitom jasné, že ti, kteří se od fašistů liší jen ve výběru oběti, nikoliv v prostředcích, to nedokážou pochopit.

Tenhle článek je do značné míry zbytečný, protože to Alkibiades napsal mnohem lépe než já. Přesto si ale odpověď na článek Filipa Sklenáře zaslouží konkretisaci.

Jednou z nejvíce falešných představ o nacismu je vykreslení nacistů jako dokonalých démonů zla v černých SS uniformách. Jak to bylo ve skutečnosti? Ukažme si několik konkrétních nacistů:

1. Carl Schmitt. Byl koryfejem nacistické právní vědy. Je zakladatelem doktríny bojující demokracie, kterou Filip tak vehementně zastává. Nacistu Schmitta dnes cituje dokonce český ústavní soud.
2. Martin Heidegger. Byl koryfejem nacistické filosofie. Dnes je obecně uznáván za největšího filosofa 20. století. Jeho milenkou byla Hannah Arendt, z čehož je zjevné, že ani antisemitism nebrali mnozí nacisté příliš vážně.
3. Leni Riefenstahl. Ta nebyla členkou NSDAP, takže je sporné, zda ji za nacistku považovat. Nicméně patřila k nejvyšším patrům nacistického establishmentu.
4. Hans Globke. Rovněž formálně nebyl nacistou, ačkoliv byl autorem Hitlerova zmocňovacího zákona, kommentáře k norimberským zákonům a hlavním poradcem kanceláře pro židovské záležitosti ministerstva vnitra. To vše nebránilo, aby v SRN udělal velkou kariéru. Byl hlavním poradcem kancléře Adenauera.
5. Georg Konrad Morgen. To byl dokonce příslušník SS. Přesto vyšetřoval zločiny dozorců koncentračních táborů: v Buchenwaldu, Majdanku, Osvětimi, Dachau a dalších.
   
6. Richard Scheringer. Byl ve své době jedním z nejznámějších nacistů. Byl důstojníkem německé armády a přesto nacistou. Ve slavném lipském processu v roce 1930 to nijak neskrýval. Dal se však ke kommunistům a udělal u nich velkou kariéru. Po válce byl dokonce předsedou kommunistického poslaneckého klubu bavorského sněmu.
   

Chtěli výše zmínění násilí, totalitu a terror? Podle Filipa ano, protože to každý nacista chce jaksi už z definice. Kdy už konečně odhodíme falešné brýle a podíváme se na nacism jako na reálné hnutí? Nebo budeme navždy potřebovat obětního beránka, na kterého rituálně můžeme svalovat naše viny?

51% Israelců podporuje úder na Írán

Via Eretz.cz.

Nevím, jak kdo, ale já to čtu: "51% Israelců si přeje Třetí světovou válku". Třetí světová válka znamená desítky, možná stovky millionů mrtvých.

51% Israelců by se za daných okolností nemělo divit, jestliže značná část z těch potenciálních sta millionů obětí má za to, že dalších šest millionů Židů, zahnaných do moře, představuje menší zlo.