Israel vyhrožuje Evropské unii

Dle BBC Israel požaduje po Evropské unii, aby "přestala kritizovat novou israelskou vládu," jinak ji vyloučí z budoucích mírových dialogů v otázce Palestiny.

David Duke: text zrušené přednášky

Altermedia publikovala text přednášky, kterou David Duke plánoval pronést na půdě Karlovy university.

Rozumný hlas

Ivan Langer i Jiří Paroubek prosazují jakési nesmyslné mobilní soudy. Když slyším tento pojem, tak se mi vybaví stanný soud nebo dokonce soudce Lynch. Proto je nutno přivítat hlas rozumu, Jana Sváčka: "Policie pachatele odveze k nejbližšímu okresnímu soudu, kde je i o víkendu dosažitelný soudce. Ve zkráceném řízení pak soudce rozhodne jen o pět set metrů dál. Proto bychom přítomnost 'mobilních soudů' na podobných akcích odmítli."

Národní myšlenka to kommentuje jako Přijdou i mobilní šibenice?

Updated.

Pro svůj postoj k NOZ je pro mne ČSSD ve sněmovních volbách nevolitelná

Dnes, 27. dubna 2009, vláda schválila osnovu nového občanského zákoníku. ČSSD, zřejmě v duchu these, že bude vždy dělat pravý opak toho, co se vláda, se ostře postavila proti. Nebo že byl další pokus o distancování se od Miloše Zemana? Vzhledem k tomu, že officiální stanovisko ČSSD k NOZ je pro ČR vysoce škodlivé, je pro mě ČSSD ve sněmovních volbách nevolitelná.

Věcný záměr NOZ Zemanova vláda schválila dne 18. dubna 2001 (RTF). Vše, co nyní ČSSD kritisuje, už tam bylo: "Z metodologického hlediska bude vzat za základní vzor pro tvorbu nové kodifikace soukromého práva vládní návrh občanského zákoníka ČSR z r. 1937 za současného zohlednění vývoje občanského zákonodárství v novější době." "Za třetí, původní terminologie občanského zákoníku a dalších soukromoprávních předpisů pracovala s pojmy, které se označením i obsahem rozešly jak s tuzemskou právní tradicí, tak s evropskými usancemi. Jako typický může sloužit příklad, že namísto termínu "nájemné" byl v r. 1964 do občanského práva zaveden nový pojem "úhrada za užívání"."

Znamená these, že "ČSSD je v horizontu několika let pro přijetí nového občanského zákoníku se společnou úpravou obchodního práva", že ČSSD prosazuje komercionalisovaný OZ? Tím se obloukem vracíme liberálnímu názoru Vojtěcha Cepla Sr., který již v 90. letech prosazoval NOZ jako universální kodex. Menšinová vláda ČSSD se však rozhodla pro konservativní Eliášovo pojetí subsidiárního NOZ a satelitních kodexů: nového obchodního zákona a nového zákoníku práce. Má-li být NOZ komercionalisovaný, znamená to, že nadále neobstojí ani nový zákoník práce.

NOZ potřebujeme a podoba, kterou mu vtiskl prof. Eliáš, převyšuje všechny osnovy zákonů, které jsme tady od roku 1989 měli. Jestliže ČSSD NOZ pohřbí ze stejně malicherných důvodů, jako pohřbila první versi nového trestního zákoníku, dokáže tím jen svou ignoranci na poli práva.

Již jen třešničkou na dortu jsou ignoranti z ČT, kteří píší o to, že "[v]láda schválila novelu občanského zákoníku", jako kdyby NOZ již platil, takže by bylo možné ho novelisovat.

Chřipková pandemie?

BBC News publikovala komentáře lidí žijících v Mexico City a blízkém okolí. Několik doktorů a zdravotních pracovníků například tvrdí, že média a vláda neinformují o skutečném množství mrtvých, že vakcíny proti běžné chřipce oproti A/H1N1 nemají nejmenší účinek, a že na nemocnicích umírá průměrně každý třetí ze čtyř nakažených. Krom toho i jeden přispěvatel píše, že virus je zatím lokalizován v "Mexico City, the State of Mexico and San Luis Potosi" (fakt, který dal na internetu vzniknout několika druhům konspiračních teorií). Za zmínkou stojí i připomenout, že na rozdíl od roku 1918 se svět nachází ve "stavu sítí," kdy je vše propojeno se vším a vzdálenost tak nehraje nejmenší roli. Za předpokladu, že se kapénkové šíření z člověka na člověka potvrdí, za jak dlouho je možné předpokládat, že se virus rozšíří celosvětově?

I'm a specialist doctor in respiratory diseases and intensive care at the Mexican National Institute of Health. . . . The truth is that anti-viral treatments and vaccines are not expected to have any effect, even at high doses. . . . There is a sense of chaos in the other hospitals and we do not know what to do. . . . The truth is that mortality is even higher than what is being reported by the authorities, at least in the hospital where I work it. It is killing three to four patients daily, and it has been going on for more than three weeks.

McCarthyism po česku

Když se v dnešních Otázkách Václava Moravce začali trumfovat Michael Kocáb a Klára Kalibová v počtu neonacistů na ministerstvu národní obrany a armádě, hned jsem si vybavil slavný projev, jehož autorem byl The Pepsi-Cola Kid ("Soon he earned his nickname "The Pepsi-Cola Kid" by taking a bribe from that soft drink giant to lead the fight for continued government regulation of sugar prices. McCarthy successfully kept the government ceiling on the price of sugar. His dalliance with Pepsi was so embarrassingly blatant that even his fellow Senators (who usually took care of each other in such matters) derisively dubbed him the "Pepsi-Cola Kid."")

"I have here in my hand a list of 205 . . . a list of names that were made known to the Secretary of State as being members of the Communist Party and who nevertheless are still working and shaping policy in the State Department. . . ."

Katolická církev a ochrana životního prostředí

Zajímavý článek hovořící o kompatibilitě katolictví a ekologismu.

Druhá fase sionismu (1905-1942)

Pro mne osobně je nejvíce zajímavá na sionismu jeho druhá fase (1905–42), která začíná, když tehdy již většinoví ruští sionisté porazili návrh Herzlových dědiců, territorialistů, založit novou židovskou domovinu kdekoliv jinde než v Palestině.

Končí Biltmorskou konferencí, kde se opět fakticky sjednotili sionističtí socialisté (vedení Weizmannem) a fašisté (= Hatzohar), neboť bylo jasné, že výsledkem druhé světové války nebude nic menšího než nezávislost Israele. "Britská správa Palestiny je podobná hitlerovským régimům v okupované Evropě."

Film: Gran Torino

Chtěl bych čtenáře Lucerny upozornit na vynikající film z režie Clinta Eastwooda, Gran Torino. Stále častěji se stává, že v americké kinematografii se mezi onou záplavou popcornového braku z Hollywoodu objevují ryzí diamanty. Na Gran Torinu je, mimo mistrné "old school" režijní práce Eastwooda, zajímavá hloubka otázek, který snímek divákovi může potencionálně nabídnout. Příběh velmi postupně rozvíjí střet válečného veterána Walta Kowalského s "novou Amerikou" imigrantů, konzumního života, rozpadu společenské morálky a zániku rodinných vazeb. Přesto se nejedná o žádnou konservativní propagandu, či černobílý pohled na položené otázky. Naopak, i když Gran Torino odsuzuje kriminalitu, kterou se sebou současná migrace do Ameriky přináší, zároveň jedním dechem na příkladu čínských imigrantů ukazuje, že přistěhovalci mnohdy přináší více "tradiční" lidské morálky a sounáležitosti do americké společnosti, než jakou projevuje rodina Kowalského k jejich otci a dědečkovi. Zdejší přemýšliví diskutéři by tento skvost určitě neměli minout.

Updated.

Proti hysterii

Rád bych upozornil na vynikající reakci Terezy Novákové na Steigerovo politicky korrektní sebemrskačské lkaní. S jejími názory se ztotožňuji do písmene.

Ač útok je pochopitelně neomluvitelný a pro dotyčnou rodinu tragický, je vřískání o českém rasismu zcela nemístné. Vzpomínám si na podobný případ někde v západním Německu asi před 10 lety, kdy takhle zapálili dům turecké rodině a uhořelo tam několik lidí, včetně dětí. Vyšetřování odhalilo jako pachatele jiného Turka, šlo o rodinnou mstu. Cikánské rodině už nikdo nepomůže, ale osobně bych všem politicky korrektním hysterikům přál, aby vyšetřování ukázalo, že se jednalo o útok jiných Romů.

Svůj k svému

via Arec. Nacisté pro Israel: obrázek s Heydrichem & programové prohlášení.

Jean Leloup - I Lost My Baby

Místo clipu obrázky z Kanady.

Česká politická policie v akci

V rozhovoru krátce před zadržením americký bělošský aktivista David Duke prohlásil "Má kniha byla vydána ve čtrnácti jazycích. Byl jsem bez problémů v Německu, kde opravdu berou podobné věci opravdu vážně. Byl jsem v Nizozemsku, Belgii, Švédsku, Francii a nikde mě nestíhali. Tak si nemyslím, že by se něco podobného stalo v Česku."

Ale stalo, česká politická policie je v potíráni politicky nepohodlných lidí zjevně důslednější.

Updated.

Israel nepřímo obvinil Persii z přípravy plynových komor pro Židy

Silvan Šalom doslova řekl: "To, oč se nyní Írán snaží, se příliš neliší od toho, co židovskému národu udělal Hitler před 65 lety." Jak známo, základním znakem holocaustu jsou plynové komory. Pokud se politika Persie "příliš neliší" od protižidovské německé politiky, znamená to, že Persie buduje plynové komory pro Židy.

Domnívám se, že je nejvyšší čas ukončit israelské přípravy na aggressi vůči Persii. Nicméně, na rozdíl od toho, co tvrdí Avigdor Lieberman, je to Obama, který má právo veta u svého válkychtivého vassala. Proto se domnívám, že Netanjahu, přes své přání, nebude mít žádné mrtvé Peršany na svědomí.

Financial Times: Václav Klaus, "zlobivý hoch Evropy," jenž odmítá vyrůst

To alespoň píše o českém presidentovi ve výstižném pohledu ze zahraničí komentátor evropských záležitostí Financial Times Tony Barber. Uvádím pasáž v originále, jelikož by tuto stylistickou brilanci jakýkoliv překlad nenávratně poničil:

Like a naughty child who leaves the fridge door open, kicks a football around the house, feeds the cat orange peel and questions every instruction he receives, Klaus just never gives up. Now his sights are set on the EU’s showpiece summit of heads of state and government on June 19-20 in Brussels. With Topolanek out of the way and the new interim government to be led by Jan Fischer, the worthy but politically faceless head of the Czech national statistical office, Klaus fancies the idea of chairing the EU summit.

Israel vyhrožuje Švýcarsku

Když se švýcarský president setkal s perským presidentem, reakcí Israele bylo, že povolal svého velvyslance na konsultace do metropole – nevlídný akt (retorse) podle mezinárodního práva veřejného. Připomeňme si, že když Israel zavraždil více než 1 000 lidí, včetně dětí, v Libanonu, tak to s žádným západním státem ani nehnulo. Když za 2,5 roku Israel opět zavraždil více než 1 000 lidí, včetně dětí, v Gaze, tak to s žádným západním státem opět ani nehnulo.

Israeli to ale nestačí. Israelský president výslovně prohlásil: "Musí být hranice, dokonce neutralitě Švýcarska." U člověka, jehož mateřštinou je ruština, se podobným prohlášením nelze divit. Já se však ptám, kde má toto chucpe hranice? V israelské genocidě Peršanů, kterou israelská vláda intensivně připravuje?

Vyhlašuji svou solidaritu se svobodným Švýcarskem, kterému vyhrožuje tajná jaderná velmoc.

Ahmadínežád opět o Izraeli

Íránský president Mahmúd Ahmadínežád na dnešní konferenci OSN o rasismu svými komentáři "vyprovokoval" řadu států, včetně České republiky a zastupitelů členských států EU, k odchodu z jednací síně. Český tisk (iHned, ČN, Novinky) samozřejmě ani část z Ahmadínežádova projevu nezveřejnil, proto cituji z francouzského Le Monde:

Po konci druhé světové války se [spojenci] uchýlili k vojenské agresi, aby pod záminkou židovského utrpení zbavili jeden národ [jeho vlastní] země . . . Vypravili migranty z Evropy, ze Spojených států a ze světa Holocaustu [sic] za tím účelem, aby zřídili rasistickou vládu v okupované Palestině (...) Měla by být vytvořena snaha k tomu, aby byla sionistickým zločinům a jejich zastáncům udělána přítrž.

Ve stejném článku je i zmíněn výrok francouzského presidenta Sarkozyho, který Ahmadínežádův výstup odsoudil jako "nepřípustnou výzvu k rasové nenávisti." Je zde publikována i jeho žádost k Evropské unii, která by dle něj měla tento útok odsoudit "s veškerou rázností". Poměrně zajímavá je i poznámka z výše uvedeného zdroje na serveru Novinky, kde stojí:

Mahmúd Ahmadínežád je jedinou hlavou státu, která se účastní konference. Zástupci několika zemí kvůli jeho přítomnosti na setkání do Ženevy nepřijelo. Jsou mezi nimi USA, Izrael, Německo, Austrálie, Nový Zéland, Nizozemsko, Itálie a Polsko. Činitelé těchto států se obávali protižidovských výpadů.

Zajímal by mě názor diskutujících LW, osobně mě však útlocitnost západních "vůdců" po masakru v Gaze zaráží (ale nepřekvapuje). I přes nepochybně ne zrovna vybíravý slovník Ahmadínežáda se mu nedá upřít značná část faktické pravdy, ale to už zde bylo diskutováno několikrát.

Update: pár dalších střípků publikoval narozdíl od zbytku britského tisku i Telegraph. Ten, na rozdíl od Le Monde, mimo jiné vytrhl frázi "sous le prétexte de la souffrance juive" (pod záminkou židovského utrpení) z kontextu a místo toho uvádí

EU diplomats launched a walk out when Mr Ahmadinejad claimed that the "pretext of Jewish suffering", a reference to the Holocaust, had been used to create Israel.

Což evidentně mění význam, jelikož namísto toho, aby se hovořilo o tom, že "židovské utrpení bylo využito jako záminka", hovoří se o "výmluvě o židovském utrpení", což podrývá autenticitu válečného utrpení židů jako takového.

Update 2 (21.3.): Server Czech Free Press přinesl ještě další zajímavý výňatek:

Když se zástupci Evropské unie zvedli a odcházeli při jeho projevu ze sálu, Ahmadinežád dodal: „Chtěl bych vážené přítomné požádat, aby tyto lidi omluvili. Jsou totiž dezinformovaní. Zatímco mnozí proponenti rasismu dnes rasismus slovy i hesly odsuzují, několik mocných zemí má volnou ruku k tomu, aby rozhodovaly o osudu jiných národů, a to ve svém zájmu, přičemž mohou beztrestně porušovat všechny zákony a humanitární hodnoty.“

Nejdelší otevřený dopis

Jihoafrického indického muslima, Farida Esacka. Takto bude vypadat nastříkaný na apartheidní zdi.

PVC

Polyvinylchlorid ♵ do tříděného odpadu nepatří.

Cui bono?

Václav Štěpán Hà David to napsal správně: Všechen ten povyk má jediný cíl: Omezit svobodu shromažďovací.

SCIO a politicky korektní krasomluva

Zvědavec informuje o zajímavé aféře se SCIO testy. Celá kauza "sionistické propagandy" v testech je zřejmě přehnaná, nicméně reakce Jiřího Simonidese ze SCIO na uveřejnění daných testových otázek Zvědavcem vypovídá o tom, jak podobné korporace v dnešní době (ne)vedou diskuse:

Pan Simonides odpověděl, že mu nejde o tzv. „kritiku“ (slovo kritika dal do uvozovek) a že se nebudou vyjadřovat k naprosto irelevantní námitce, která se netýká testů, ale pouze ideologického přesvědčení samotné stěžovatelky a přidal, že diskuse vedou pouze na takových místech, kde není propagována rasová, náboženská a etnická nesnášenlivost. Znovu zopakoval, že si přeje, abych texty odstranil.

Jaroslav Achab Haidler

Narazil jsem na neuvěřitelně bizzarrní stránky, tak se s Vámi o ně podělím.

"Jenomže demokracie není porno." "Cituji – a přísahám, nevymyslel jsem si to ani nenakoupil někde na lautr bigotním nebo nacistickém webu" Ano, Eretz.cz ani podle p. Haidlera není nacistický.

Sarkozyho komplex vícecennosti

Tak okommentoval španělský list ABC nejnovější eskapádu francouzského presidenta.

D-FENS o nás

v rámci rozhovoru.

K analýze Igora Panarina

O čem ovšem prezidentovi nakloněná média neinformují již vůbec, je vzrůstající nespokojenost jednotlivých amerických států s centralizačními kroky Obamovy administrativy vedoucí až k ohrožení samotné prerekvizity pro naplnění již notně nabouraného amerického snu: existence impéria s jednotnou vizí. V případě separatistických tendencí jednoho či více státních celků lze totiž očekávat řetězovou reakci, jež může naplnit teze ruského politologa Igora Panarina, předpovídajícího rozpad USA na několik odlišných civilizačních bloků přiklánějících se každý k jiným geopolitickým strategiím.

Mimo občanů hledají alternativní řešení americké ekonomicko-strategické krize i představitelé jednotlivých států Unie protestující proti nutnosti finančně přispívat na Obamův dlouhodobý stimulační plán. Guvernéři některých státních celků nelibě nesou dlejejich názoru neoprávněnou usurpaci moci federálními orgány, v této souvislosti se začíná potichu hovořit o nejzávažnější ústavněprávní konfrontaci novodobé historie. Konkrétně se jedná o Washington, New Hampshire, Arizonu, Montanu, Michigan, Missouri, Oklahomu, Californii, Georgii, Jižní Karolínu a Texas, k nimž se zanedlouho připojily i Tenessee, Kentucky, Kansas, Indiana a Západní Virgínie. Zástupci těchto států se ve své kritice prezidentova postupu odvolávají na desátý ústavní dodatek, jež praví, že “oprávnění, která nebyla výslovně delegována Spojeným státům Ústavou, anebo jejich výkon nebyl jednotlivým státům zakázán, jsou vyhrazena jednotlivým státům a jejich lidu.” Jednotlivé rezoluce odvolávající se na Desátý dodatek, jež byl v době svého vzniku považován za tmel americké ústavy, vysílají prezidentskému týmu jasný signál: chceme více svobody garantované Ústavou, veškeré předpisy jsoucí s ní (konkrétně pak jejím Desátým dodatkem) v rozporu, jsou absolutně neplatné, tudíž v praxi nenabývají žádné právní síly.

Tomáš Krajňák: Amerika kráčí vstříc krizi vlastní identity.

Židovské velikonoce v praxi

Zajímavý článek, zřejmě konvertitky.

Nový protestantský překlad Bible

Na velikonoce 2009 vyšel nový protestantský překlad Bible zvaný Bible, překlad 21. století z pera letničního (pentekostálního) křesťana Alexandra Fleka a methodisty Jiřího Hedánka. Stojí 250 Kč. Ačkoliv původně měl být jen revisí Bible kralické, překladatelé se nakonec od ní odchýlili a Bibli přeložili zcela nově. Ukázka Gn 1, 1–3: "Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl: "Ať je světlo!" – a bylo světlo."

Málo je pochopitelné, že nepřeložili deuterokanonické knihy, ačkoliv jsou součástí Bible kralické. To vzbudilo velkou kritiku ze strany katholíků. Ti tak budou i nadále používat překlad z 60. a 70. let: Český ekumenický překlad. Ukázka Gn 1, 1–3: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo."

Oba překlady byly pořízeny methodou dynamické (funkční) ekvivalence (nahrazování myšlenky myšlenkou). V létě 2009 má vyjít konkordantní Český studijní překlad Staré a Nové smlouvy.

Vynikající poznámky jednoho z překladatelů (PDF). Vyplývá z nich, že práce budou pokračovat překladem deuterokanonických knih.

Updated.

O módě a věcech souvisejících

via Aleš Zeman. Jen několik odkazů:

1. Michelle Obama zbaví ženy nutnosti nosit punčocháče
2. Nekonečný příběh o ponožkách v sandálech.
3. O reality show TV Prima Nahá jsi krásná.
   
4. O postojích žen.
5. Blog Renaty Francové.
   

Josef Dimnon

Málo známý je příběh jemenského krále Josefa Dimnona, zvaného Kudrnáč. Jemen byl v zájmové sféře křesťanského (miafysitského) ethiopského Aksumského království. V 5. století se v Jemenu dostala k moci místní židovská dynastie. Jejím posledním králem byl právě Josef Dimnon. Ten veřejně vyhlásil, že vzhledem k tomu, že křesťané v Byzanci židy pronásledují, že se jim pomstí ve svém vlastním království.

Jak řekl, tak i učinil. V roce 518 zaútočil na aksumskou posádku v Zafaru. Když ji dobyl, tak vypálil všechny místní kostely. Pak se obrátil na křesťanskou pevnost Nadžran, v dnešním KSA, poblíž Jemenu. Město se vzdalo a Josef Dimnon popravil (upálil za živa) všechny, kteří se nezřekli křesťanství a nepřestoupili na judaism. Bylo jich 2 000, podle židovských pramenů 340; nejvíce pravděpodobné číslo je 700. Tato událost je dokonce odsouzena v Koránu.

Josef Dimnon poté informoval arabského a perského krále o tom, co učinil, a vyzval je, aby vykonali to samé. Arabský král o tom informoval byzantského císaře. Aksum se spojil s Byzancí a v roce 520 Josefa Dimnona rozdrtil. Ten pak spáchal sebevraždu. Jemen byl připojen k Ethiopii a jeho místokrálem se stal křesťan. Podobná genocida se pak opakovala za 100 let.

Židovské velikonoce

via Kapitán. Letos začaly večer ve středu 8. dubna 2009. Kdysi tady byly nekonečné debaty, zda velikonoce, פֶּסַח) פסח) a πάσχα jsou to samé. Nuže, pro kardinála Miloslava Vlka jsou. A za pozornost stojí i jeho podpis, žádné uměle latinisující Miloslav kardinál Vlk.

Pohladil jsem Obamu po hlavě. Jsem celebrita.

Dnešní doba evidentně přeje zviditelnění nesmyslných kašparů a totálně extravagantních lidí, inu, asi je taková poptávka. Zatímco jména osobností, která dle mého názoru představují skutečné celebrity, jako Koukolík, Holý, nebo Šimůnek, zůstávají většině společnosti neznáma, obskurní figurky, jaké tráví čas frenetickým exhibováním na akcích, které jsou nějakým způsobem spojeny s americkou politikou, se ze dne na den stávají mediálními hvězdami a to dokonce tak, že předním internetovým médiím stojí za to, zabývat se jejich zjevnou psychickou narušeností.

Omluva Romanu Polanskému

Vždycky jsem si myslel, že Polanského psychotický film "Nájemník" je nerealisticky přehnaný.

Rusko však opět dokázalo, že je zemí neomezených možností, ba dokonce že vodkou zocelený moloděc dokáže dát Polanského hororovému příběhu happy end. Tož se Romanu Polanskému dodatečně omlouvám.

Věra Tydlitátová - indikátor ptydepe politické korrektnosti

Již dříve jsem se přiznal k pravidelnému čtení blogu Věry Tydlitátové, kde se učím, co a jak mám na veřejnosti správně říkat, nechci-li se se zlou potázat.

Ve svém posledním článku (u kterého pro jistotu nepovolila diskusi) moje lektorka současné politicky korrektní novořeči předvádí další stupeň míchání pojmů: vedle antisionismu a antisemitismu se do cocktailu "protižidovské nenávisti" dostává termín "antijudaism". Tento termín donedávna znamenal odmítavý postoj vůči židovskému náboženství a byl zcela legitimní jak pro křesťany, muslimy, buddhisty atd., tak pro atheisty, včetně těch židovských. Paní doktorka Tydlitátová mu ve svém článku, zdá se, uděluje kouzelnou moc zatratit toho, kdo je za "antijudaistu" prohlášen k tomu povolanými, čímž se dotyčný stává rasistickým židobijcem, jemuž šest millionů nestačilo.

Vidím před sebou dvě možnosti. V lepším případě je paní doktorka Tydlitátová blbá a neví, co znamenají slova, která ve své potrhlé lásce ke všemu židovskému používá. Tomu bych ale moc nevěřil. V horším případě se připravuje kanonisace pojmu "antijudaism" jakožto zaklínací formule a tím tento zcela legitimní postoj všech křesťanů, muslimů, buddhistů a atheistů bude prohlášen za roušku vrozeného živočišného antisemitismu jeho nositelů, jejichž více nebo méně skrytě protižidovské ideologie (křesťanství, islám, buddhism, atheism) budou postaveny pod přísnou kontrolu povolaných, restriktovány, isolovány a posléze zlikvidovány.

Faraonism

"23hodinová" (jak na hodinu přesně uváděla česká media) návštěva amerického presidenta v ČR mne vede k širšímu zamyšlení na tímto fenoménem.

Je nekritické zbožštění živého člověka otázkou až poslední doby? Vzpomeňme na JFK, který vyvolával stejné emoce jako nyní Barack Obama, a Bohumil Doležal dodnes na něm nekriticky nevidí žádnou chybu. Nebo Adolf Hitler, který měl dokonce to štěstí, že byl po své smrti prohlášen za ztělesnění Satana na zemi, na což doplatil David Irving, kterého na rozdíl od všech ostatních popíračů nezajímají plynové komory, ale právě především Führer. Nezapomenu na scénu z filmu Zánik, kdy si Hitler vybírá svou sekretářku.

Nebo je to starší fenomén? Vzpomeňme na francouzské krále, kteří měli schopnost uzdravovat. Ježíše Krista, který je officiálním Bohem pro všechny křesťany. A tak můžeme pokračovat od Beatles až k faraonům.

Zdá se, že je v lidské povaze vyvolit si živého člověka z masa a kostí a z něho pak udělat včelí královnu. Osobně jsou mi podobné emoce cizí. Ačkoliv si některých lidí velice vážím, nepovažuji je, přes jejich charisma, za ztělesnění Boží. Na nadnárodní celebrity jsem se byl podívat jen 3x: na Ottu Habsburského, protože náš král je náš král, na Juana Carlose, protože navštívil španělské město, kde jsem zrovna byl i já, a na Alžbětu II., když byla v Praze, protože anglická královna je anglická královna.

Pirátství

Je fatálním selháním vyspělých států, že dosud nedokázaly ukončit somálské pirátství. Tohle by se v civilisovaném 19. století stát nemohlo.

Vývoz byzantské kultury

Kommentář Jana Macháčka: "Rusko nebude již vyvážet komunismus – to vůbec nehrozí. Rusko bude vyvážet nacionalismus, xenofobii, agresivní stát a svou politicko-podnikatelskou kulturu – tedy netransparentní prostředí, úzké a nepřehledné vztahy mezi byznysmany a politiky na všech úrovních, korupci i politickou korupci a to vše namočeno v jakémsi gelu bývalého KGB. Zmenšit vliv Ruska v tomto prostoru, znamená snažit se ze všech sil o opak. Česká společnost to podle mého nečiní, dělá opak: vzniká tady prostředí, ve kterém se Rusové mohou cítit jako doma. Představa, že smutné tendence naší politiky a politické kultury prolomí radar, je asi podobná, jako myslet si, že politickou kulturu v Kongu změní výroba a prodej Coca Coly.

* * *

Tento způsob politiky, stejně jako kultury veřejné debaty, je svou povahou sovětský (zničení vnitřního a vnějšího nepřítele) nikoli západní. Výdobytkem západní civilizace je dialog a produktivní konsensus, nikoli likvidace nepřítele a cejchování oponentů na příkaz politbyra a náměstka pro ideologii."

Nová definice antisemitismu

Amira Howeidyová: "popisovat, co se stalo a co se stále děje, je pokládáno za antisemitismus."

Updated.

Zamjatin nebo Gorělov?

Zatímco CDK propaguje starého bolševika Zamjatina, já si dovolím opět připomenout Gorělova a jeho román Ďábelský rok (anno diaboli): "Žhavé zemské jádro pak dokončí celkovou zkázu, planeta exploduje do tisíce meteoritů, které se rozletí do kosmu, a je po komunismu. Román tak končí happyendem a památnou větou: "Vesmír si svobodně oddechl.""

Je zajímavé, jak všichni ignorují, že existují jacísi ruští liberálové, ba i konservativci (Чёрная сотня), a propagují jen nepolepšitelné levičáky.

O české vesnici

via Malý čtenář. V Literárních novinách vyšel pozoruhodný rozhovor s levicovým redaktorem Reflexu, Tomášem Feřtekem. Jeho problémem je, že jako typický člověk z metropole směšuje venkov (fr. province) a vesnici (fr. campagne). Pocházím z venkova, ale z maloměsta, nikoliv z vesnice. A město se přeci jen od vesnice podstatně liší.

Jinak jsou Feřtekova zjištění zajímavá: "Městský člověk je v zásadě legalista. Ať je to jakýkoliv anarchista, má stále pocit, že zákony a pravidla mají platit, kdežto venkovský člověk vychází ze zvykového práva. To znamená, že pro ně není tak důležité, co je napsané v zákoně, ale jak to bylo doteď. Jsou z toho takové ty obvyklé hádky – ten z města tvrdí, že pozemek je jeho, protože ho má zapsaný v katastru, zatímco místní říká „ale od mého dědečka jsme ho sekali my“. To jsou dva právní koncepty, které na sebe zcela pravidelně narazí, protože jde opravdu o dva rozdílné světy. A samozřejmě je zde ještě zcela praktická rovina. Lidé, kteří nově přicházejí na vesnici, bývají totiž alternativci. Jejich sebepojetí je založené na vymezování se vůči většinovému světu. Mají představu nějaké své osobní kultury, všechno chtějí mít trochu jinak než většinová společnost."

"A mně, popravdě řečeno, víc než hnusné domy vadí hnusný urbanismus. Nehezký barák se v zásadě dá vždycky přestavět. Ale s nově navrženou čtvrtí, která nemá žádné náměstí a vypadá jak kobercový nálet, ani za dalších sto let nic neuděláte, to bude pořád stejné. Zatímco Hanspaulka nebo Střešovice, anebo dokonce Zvírotice – poslední vesnice, která byla u nás postavená na zelené louce v padesátých letech – jsou příkladem dobrého urbanismu, bohužel to, co děláme dnes, je špatný urbanismus. A to je daleko větší zločin, než že si někdo postaví modrou střechu nebo dům s verandičkou a dórskými sloupy. Protože plastová okna vyměníte za jeden víkend, ale co se zprasenou čtvrtí?"

Vzpomínky na 60. léta

Bohumil Doležal: "Jan Gazdík srovnává tamtéž Obamovu návštěvu Prahy s řadou jiných slavnostních uvítání, mj. s Chruščovovou návštěvou v r. 1964 a s Gagarinovou návštěvou někdy předtím, nevím už kdy. Obojí jsem zažil. Plešatého darebáka čekalo v Praze průměrné uvítání, spontánně ho šli vítat snad jen různí lektoři marx-leninismu z Vokovické Sorbonny. Viděl jsem záběry v televizi a zaujalo mne, jak je ten syčák rozladěný – nejspíš už tušil, co ho za pár týdnů čeká. Taky na Gagarina normální lidi kašlali a odporného songu „Dobrý den majore Gagarine“ měli všichni plné zuby. Zase kromě lektorů marx-leninismu z Vokovické Sorbonny. Všeobecně sdílený pocit byl vztek, že se to Rusům povedlo dřív než Američanům. Cítím ho dodnes."

"Podle expapaláše v oblasti normalizačního podnikání a nyní předsedy ČSSD Paroubka prý zákoník práce vadil zaměstnavatelům už za komunistického režimu. To nedovedu posoudit, zato mohu říci zcela zodpovědně, že mně coby zaměstnanci vadil extrémně. Zaváděl v podstatě nevolnictví: pracovní poměr bylo možné rozvázat tak, abyste měli šanci na pouze tříměsíční (a ne devítiměsíční) výpovědní lhůtu, a tedy na to, aby na vás druhý zaměstnavatel s volným místem počkal, víceméně jen na přímluvu pomazaných. Když jste měl např. „kádrový škraloup“ jako já, byl jste odsouzen makat pořád na jednom a tomtéž místě a ještě tomu být rád. Jedinými dvěma vymoženostmi této obludné normy bylo, že jste nemusel žádat na kádrovém oddělení o povolení k sňatku a že vašemu podnikovému řediteli nenáleželo jus primae noctis." Poznámka: Tohle platilo až do konce roku 1988.

"Právníci" z Mladé fronty

Mladá fronta rozjíždí campagne proti náhubkovému zákonu. Neštítí se při tom jakékoliv nesmyslu:

"Co dala redakce politikům podepsat:
Já níže podepsaný(á), ......, dat. nar. ....., tímto ve smyslu § 8b odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, uděluji společnosti MAFRA, a. s., svůj výslovný souhlas s tím, aby v jí provozovaných médiích uveřejňovala informace o tom, že jsem se stal obětí trestných činů uvedených v § 8b odst. 2 výše uvedeného zákona, jejichž zveřejnění je jinak ve smyslu § 8b odst. 2 až 4 zakázáno.

Cyril Svoboda (KDU-ČSL): "Nepodepíši, protože to odporuje zákonu. Podle našeho občanského práva se nikdo nemůže vzdát práva, které mu vznikne v budoucnu."

Právník redakce: S tímto argumentem jsme se už u některých právníků setkali. Poskytnutí souhlasu není vzdáním se práva v právním smyslu, ale naopak jeho výkonem. Obdobně je například poskytován souhlas k zasílání marketingových sdělení."

Důvodová zpráva k NOZ: "Protože osnova nepřejímá obecné pravidlo § 574 odst. 2 platného občanského zákoníku o neplatnosti dohod, jimiž se někdo vzdává práv, jež mohou teprve vzniknout v budoucnosti (takové pravidlo bylo formulováno podle socialistického [ve skutečnosti kommunistického, poznámka G. P.] konceptu a standardní právní řády ho neobsahují), je třeba pro určité zvláštní okruhy případů volit zákazy speciální."

Souhlas se vzdáním se práva není vzdáním se práva? Za takovou sofistiku by anonymního "právníka" redakce by měli propustit pro neschopnost či přílišnou "schopnost". Souhlas k zasílání marketingových sdělení není vzdáním se práva, které má vzniknout v budoucnu, protože právo nedostávat spam vzniklo již před uzavřením smlouvy o zasílání marketingových sdělení.

Zajímavý právní případ

Z Německa. Osobně bych tu smlouvu považoval za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Pokud by byla platná, tak bych odsoudil zhotovitele k vrácení zálohy, neboť dílo pro objednatele nezhotovil. Tak jako tak se zhotovitel bezdůvodně obohatil a peníze vrátit musí.

Železná kupole

Česká společnost přátel Izraele oznámila, že Israel vyvinul úspěšný systém protiraketové obrany. Aggresse vůči Gaze, jejíž vinou bylo usmrceno více než 1 000 lidí, tak byla zcela zbytečná a ničím neospravedlnitelná.

30členná Netanjahuova vláda dostala 31. března 2009 důvěru. Israel tím ukázal vyspělost, protože vrahové z Vpředu, v jejichž čele před tím stál válečný zločinec Olmert, se do ní nedostali. Má spokojenost by byla větší, kdyby se do ní nedostali též vrahové z Práce. Nicméně s ohledem na levicový globální mediální establishment tak Netanjahu musel učinit, když už je pilířem koalice Náš domov, který je globálním mediálním establishmentem ostrakisován, ačkoliv na rozdíl od Práce nemá na rukou krev Arabů.

Ostudné je, že mezi 30 ministry jsou jen 2 ženy. Sofa Landver v roce 1979 emigrovala do Israele ze SSSR.

Barack Obama: "There is nothing more noble than public service."

Ačkoliv v dnešních dnech české úřady zasáhla paralyzující "obamánie," Obamovi nelze upřít, že je presidentem, který ve svých ideálech působí naprosto autenticky. Ve výše uvedeném videu odpovídá na dotaz maďarské studentky, která se jej ptá, jestli nelituje vstupu do úřadu. Okolo 4:30 minuty na to Obama krásně odpovídá: "there is nothing more noble than public service." A později [5:00] zároveň dodává:

And if you only think about yourself ... then, over the long term, I think you get bored. I think that your life becomes diminished. And the way to live a full life is to think about what can I do for others ... And that can be something as simple as ... the joy of taking care of your family.

Osídlení Evropy

Závěry z výzkumu DNA: "Odhaduje se, že zhruba 80% všech současných Evropanů odvozuje svůj původ od paleolitických lovců z glaciálních refugií."

Klaus je ikonofil

Zajímavý článek Milana Zeleného: "Klaus is iconophile, both literally and substantially. Iconophilia refers to overblown respect not just for the image itself but for the movement underlying the image. Russian Orthodox icons of motherland, czar, nation, Putinism, etc., resonate with Klaus as strongly as his Western icons of the invisible hand, free market, monetarism, and Friedmanism, and others. Klaus is the staunch defender, not the destroyer, of such weathered icons of the times past."

Moneyova genderová theorie

V ČR je americký sexuolog John Money (1921–2006) stále ještě nedoceněný. Jeho objev genderu (rodu) v roce 1955 byl vysoce novátorský, a proto byl zatížen některými omyly. Ale stejně jako je Darwinův objev evoluce i přes pozdější korrekce stále fundamentálně platný, tak ani Moneyova genderová theorie nebyla ničím překonána.

Oč jde? Zatímco pohlaví (sex) je biologicky dáno, sociální důsledky z toho faktu jsou vesměs sociální konstrukcí (gender). Dnes již víme, že pohlaví (sex) nelze libovolně volit, protože genderová identita přímo závisí na pohlaví, takže by už pokus s Davidem Reimerem (1965–2004) nikdo nezopakoval. Pohlaví (sex) nelze nikdy uměle potlačit a rod (gender) je k sexu akcesorický. Důsledky a rozsah genderu jsou však civilisační a je jen na nás, jaký mu dáme prostor.

President republiky čte Revue Politiku

Článek "Klaus, pád vlády a ruské zájmy" publikovaný 2. 4. 2009 Ondřejem Šlechtou v Revue Politika zaujal i presidenta republiky.

Zešílevší Roman Joch o balkánské problematice

...pokud se národní většina ke své národnostní menšině na území svého státu nechová dobře a spravedlivě, může velice snadno o tu menšinu - a území jí obývané – přijít. Většiny se mají ke svým národním menšinám chovat velkoryse – tak si zajistí jejich loajalitu ke svému státu.

Skutečně chcete, aby srbský stát byl za necelé půlstoletí většinové albánský? Anebo je naopak vlastním, skutečným zájmem srbského státu, má-li být vůbec zachován jako srbský, amputace území obývaného cizorodým prvkem? (Tedy obdoba toho, co nahlédli a tudíž provozují Izraelci ve vztahu ke Gaze a minimálně části Západního břehu?)

Roman Joch - Proč Srbsko tehdy výprask potřebovalo jako sůl.

Pitomost českých novinářů dosahuje absurdních rozměrů

"Brutální útok spáchal ve čtvrtek Palestinec žijící na okupovaném západním břehu Jordánu....Zasáhnout se pokoušeli židovští osadníci, kterých tam žije několik tisíc. Jeden z nich, křestním jménem Avinoam, uvedl, že s mužem dokonce několik minut zápasil." píšou dnes na Novinkách.

Autor článku si zaslouží čestný titul crétin měsíce (ne-li roku) a okamžité propuštění.

Merkelová a Sarkozy chtějí reformu finančních trhů

Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský president Nicolas Sarkozy se na dnešním summitu zemí G20 vyslovili pro "reformu" světových finančních trhů. Nejenže tak již tradičně překročili neschopného Topolánka, který se summitu taktéž zúčastnil jako zástupce EU (také byl náležitě odkázán tam kam patří, do poslední řady), ale překvapili i kritikou anglosaského tržního modelu.

Alexandr Puškin - Dopis Taťány Oněginovi

«Я къ вамъ пишу — чего же болѣ?
Что я могу еще сказать?
Теперь, я знаю, въ вашей волѣ
Меня презрѣньемъ наказать.
Но вы, къ моей несчастной долѣ
Хоть каплю жалости храня,
Вы не оставите меня.
Сначала я молчать хотѣла;
Повѣрьте: моего стыда
Вы не узнали бъ никогда,
Когда бъ надежду я имѣла
Хоть рѣдко, хоть въ недѣлю разъ
Въ деревнѣ нашей видѣть васъ,
Чтобъ только слышать ваши рѣчи,
Вамъ слово молвить, и потомъ
Все думатъ, думать объ одномъ
И день и ночь до новой встрѣчи.
Но говорятъ, вы нелюдимъ;
Въ глуши, въ деревнѣ все вамъ скучно,
А мы .... ничѣмъ мы не блестимъ,
Хоть вамъ и рады простодушно.
«Зачѣмъ вы посѣтили насъ?
Въ глуши забытаго селенья,
Я никогда не знала бъ васъ,
Не знала бъ горькаго мученья.
Души неопытной волненья
Смиривъ со временемъ (какъ знать?),
По сердцу я нашла бы друга,
Была бы вѣрная супруга
И добродѣтельная мать.
«Другой!... Нѣтъ, никому на свѣтѣ
Не отдала бы сердца я!
То въ высшемъ суждено совѣтѣ...
То воля Неба: я твоя;
Вся жизнь моя была залогомъ
Свиданья вѣрнаго съ тобой;
Я знаю, ты мнѣ посланъ Богомъ,
До гроба ты хранитель мой...
Ты въ сновидѣньяхъ мнѣ являлся,
Незримый, ты мнѣ былъ ужъ милъ,
Твой чудный взглядъ меня томилъ,
Въ душѣ твой голосъ раздавался
Давно ... нѣтъ, это былъ не сонъ!
Ты чуть вошелъ, я вмигъ узнала,
Вся обомлѣла, запылала
И въ мысляхъ молвила: вотъ онъ!
Не правда ль? я тебя слыхала:
Ты говорилъ со мной въ тиши,
Когда я бѣднымъ помогала,
Или молитвой услаждала
Тоску волнуемой души?
И въ это самое мгновенье
Не ты ли, милое видѣнье,
Въ прозрачной темнотѣ, мелкнулъ,
Прникнулъ тихо къ изголовью!
Не ты ль, съ отравой и любовью,
Слова надежды мнѣ шепнулъ?
Кто ты: мой Ангелъ ли хранитель,
Или коварный искуситель?
Мои сомнѣнья разрѣши.
Быть можетъ, это все пустое,
Обманъ неопытной души!
И суждено совсѣмъ иное ....
Но такъ и быть! Судьбу мою
Отнынѣ я тебѣ вручаю,
Передъ тобою слезы лью,
Твоей защиты умоляю ....
Вообрази: я здѣсь одна,
Никто меня не понимаетъ,
Разсудокъ мой изнемогаетъ,
И, молча, гибнуть я должна.
Я жду тебя: единымъ взоромъ,
Надежды сердца оживи,
Иль сонъ тяжелый перерви,
Увы, заслуженнымъ укоромъ!
«Кончаю! страшно перечесть ....
Стыдомъ и страхомъ, замираю ....
Но мнѣ порукой ваша честь,
И смѣло ей себя ввѣряю…» —

barbarským pravopisem:
Я к вам пишу — чего же боле?
Что я могу еще сказать?
Теперь, я знаю, в вашей воле
Меня презреньем наказать.

Но вы, к моей несчастной доле
Хоть каплю жалости храня,
Вы не оставите меня.

Сначала я молчать хотела;
Поверьте: моего стыда
Вы не узнали б никогда,
Когда б надежду я имела
Хоть редко, хоть в неделю раз
В деревне нашей видеть вас,
Чтоб только слышать ваши речи,
Вам слово молвить, и потом
Всё думать, думать об одном
И день и ночь до новой встречи.

Но говорят, вы нелюдим;
В глуши, в деревне всё вам скучно,
А мы... ничем мы не блестим,
Хоть вам и рады простодушно.
Зачем вы посетили нас?
В глуши забытого селенья
Я никогда не знала б вас,
Не знала б горького мученья.
Души неопытной волненья
Смирив со временем (как знать?),
По сердцу я нашла бы друга,
Была бы верная супруга
И добродетельная мать

Другой!.. Нет, никому на свете
Не отдала бы сердца я!
То в вышнем суждено совете...
То воля неба: я твоя;
Вся жизнь моя была залогом
Свиданья верного с тобой;
Я знаю, ты мне послан богом,
До гроба ты хранитель мой...
Ты в сновиденьях мне являлся,
Незримый, ты мне был уж мил,
Твой чудный взгляд меня томил,
В душе твой голос раздавался
Давно... нет, это был не сон!
Ты чуть вошел, я вмиг узнала,
Вся обомлела, запылала
И в мыслях молвила: вот он!

Не правда ль? я тебя слыхала:
Ты говорил со мной в тиши,
Когда я бедным помогала
Или молитвой услаждала
Тоску волнуемой души?
И в это самое мгновенье
Не ты ли, милое виденье,
В прозрачной темноте мелькнул,
Приникнул тихо к изголовью?
Не ты ль, с отрадой и любовью,
Слова надежды мне шепнул?
Кто ты, мой ангел ли хранитель,
Или коварный искуситель:
Мои сомненья разреши.
Быть может, это всё пустое,
Обман неопытной души!
И суждено совсем иное...

Но так и быть! Судьбу мою
Отныне я тебе вручаю,
Перед тобою слезы лью,
Твоей защиты умоляю...
Вообрази: я здесь одна,
Никто меня не понимает,
Рассудок мой изнемогает,
И молча гибнуть я должна.
Я жду тебя: единым взором
Надежды сердца оживи,
Иль сон тяжелый перерви,
Увы, заслуженным укором!

Кончаю! Страшно перечесть...
Стыдом и страхом замираю...
Но мне порукой ваша честь,
И смело ей себя вверяю...

překlad

Nikolaj Někrasov - Na Volze

О Волга!.. колыбель моя!
Любил ли кто тебя, как я?
Один, по утренним зарям,
Когда еще все в мире спит
И алый блеск едва скользит
По темно-голубым волнам,
Я убегал к родной реке.
Иду на помощь к рыбакам,
Катаюсь с ними в челноке,
Брожу с ружьем по островам.
То, как играющий зверок.
С высокой кручи на песок
Скачусь, то берегом реки
Бегу, бросая камешки,
И песню громкую пою
Про удаль раннюю мою...
Тогда я думать был готов,
Что не уйду я никогда
С песчаных этих берегов.
И не ушел бы никуда —
Когда б, о Волга! над тобой
Не раздавался этот вой!

Alexandr Puškin - K moři

Прощай, свободная стихія!
Въ послѣдній разъ передо мной
Ты катишь волны голубыя
И блещешь гордою красой.

Какъ друга ропотъ заунывный
Какъ зовъ его въ прощальный часъ
Твой грустный шумъ, твой шумъ призывный
Услышалъ я въ послѣдній разъ

Моей души предѣлъ желанный!
Какъ часто по брегамъ твоимъ
Бродилъ я тихій и туманный,
Завѣтнымъ умысломъ томимъ!

Какъ я любилъ твои отзывы
Глухіе звуки, бездны гласъ,
И тишину въ вечерній часъ,
И своенравные порывы!

Смиренный парусъ рыбарей
Твоею прихотью хранимый
Скользитъ средь зыбей....
Но ты взыгралъ, неодолимый —
И стая тонетъ кораблей.

Не удалось на вѣкъ оставить
Мнѣ скучный неподвижный брегъ
Тебя восторгами поздравить
И по хребтамъ твоимъ направить
Мой поэтической побѣгъ!

Ты ждалъ, ты звалъ.... я былъ окованъ
Вотще рвалась душа моя,
Могучей страстью очарованъ
У береговъ остался я.

О чемъ жалѣть? куда бы нынѣ
Я путь безпечный устремилъ?
Одинъ предметъ въ твоей пустынѣ
Мою бы душу поразилъ,

Одна скала, гробница славы.
Тамъ погружались въ хладный сонъ
Воспоминанья величавы....
Тамъ угасалъ Наполеонъ.

Тамъ онъ почилъ среди мученій —
И въ слѣдъ за нимъ, какъ бури шумъ,
Другой отъ насъ умчался Геній,
Другой властитель нашихъ думъ...

Изчезъ, оплаканный Свободой,
Оставя міру свой вѣнецъ.
Шуми, взволнуйся непогодой:
Он был, о море, твой певец.

Твой образ был на нем означен,
Он духом создан был твоим:
Как ты глубок, могуч и мрачен,
Как ты, ничем неодолим.

Міръ опустѣлъ... теперь куда-же
Меня бъ вынесъ, Океанъ?
Судьба земли повсюду та же
Гдѣ капля блага, тамъ на стражѣ
Ужъ Просвѣщенье иль Тиранъ.

Прощай-же, море, не забуду
Твоей торжественной красы
И долго, долго слышать буду
Твой гулъ въ вечерніе часы

Въ лѣса въ пустыни молчаливы
Перенесу тобою полнъ
Твои скалы, твои заливы
И блескъ и тѣнь и говоръ волнъ

barbarským pravopisem:
Прощай, свободная стихия!
В последний раз передо мной
Ты катишь волны голубые
И блещешь гордою красой.

Как друга ропот заунывный,
Как зов его в прощальный час,
Твой грустный шум, твой шум призывный
Услышал я в последний раз.

Моей души предел желанный!
Как часто по брегам твоим
Бродил я тихий и туманный,
Заветным умыслом томим!

Как я любил твои отзывы,
Глухие звуки, бездны глас,
И тишину в вечерний час,
И своенравные порывы!

Смиренный парус рыбарей,
Твоею прихотью хранимый,
Скользит отважно средь зыбей:
Но ты взыграл, неодолимый,-
И стая тонет кораблей.

Не удалось навек оставить
Мне скучный, неподвижный брег,
Тебя восторгами поздравить
И по хребтам твоим направить
Мой поэтической побег.

Ты ждал, ты звал... я был окован;
Вотще рвалась душа моя:
Могучей страстью очарован,
У берегов остался я.

О чем жалеть? Куда бы ныне
Я путь беспечный устремил?
Один предмет в твоей пустыне
Мою бы душу поразил.

Одна скала, гробница славы...
Там погружались в хладный сон
Воспоминанья величавы:
Там угасал Наполеон.

Там он почил среди мучений.
И вслед за ним, как бури шум,
Другой от нас умчался гений,
Другой властитель наших дум.

Исчез, оплаканный свободой,
Оставя миру свой венец.
Шуми, взволнуйся непогодой:
Он был, о море, твой певец.

Твой образ был на нем означен,
Он духом создан был твоим:
Как ты, могущ, глубок и мрачен,
Как ты, ничем неукротим.

Мир опустел... Теперь куда же
Меня б ты вынес, океан?
Судьба людей повсюду та же:
Где капля блага, там на страже
Уж просвещенье иль тиран.

Прощай же, море! Не забуду
Твоей торжественной красы
И долго, долго слышать буду
Твой гул в вечерние часы.

В леса, в пустыни молчаливы
Перенесу, тобою полн,
Твои скалы, твои заливы,
И блеск, и тень, и говор волн.

* rekonstrukce, rozbor (PDF) & překlad do angličtiny