Blbec zůstane blbcem

a Cynik Náckem.

Cynik Ignác Pospíšil si nedávno popletl vraždu a ublížení na zdraví. Pokusil jsem se mu vysvětlit jeho omyl. Jenže pro chronicky nevzdělatelného Cynika je každé poučení jako červený hadr pro býka. Nyní je už jasné, proč není schopen vystudovat libovolnou vysokou školu. Kdykoliv je přistižen při neznalosti, tak se vymlouvá a neúspěšně zatlouká. Tak prý "Zákon to tak možná nenazve" znamená, že si může psát jakékoliv blbosti. Jenže to by nesměl napsat klíčové slovo "možná", protože zákon na choromyslné představy nehledí nikoliv možná, ale určitě.

Navíc výslovně napsal: "Neměl by být spíš souzen jako vrah – na mnohem víc let?" Přesně jak kommunisti: pronásledovat nepohodlné drakonickými tresty, bez ohledu na zákon. P. Hedvíček měl tedy pravdu: Nácek Pospíšil je ztělesnění nemožného – kommunistický katholík.

Updated.

Ať se ArbCom přejmenuje na Gestapo

Nikdy mne nepřestane fascinovat, jakou neuvěřitelnou směsicí bohorovnosti, naivity, dilettantismu a ignorance se vyznačují současní členové českého ArbComu. Naposledy Wikimol napsal doslova toto: "Ale pochybuju, že byste se dál shodli v čem - teoreticky řečeno třeba v hledisku, jestli to má být arbitráž víc arbitrážní (řešit jen o co kdo požádá v rámci co chtějí účastníci řešit) nebo inkviziční (vystupovat za projekt, i když o to nikdo nestojí), a v plno dalších věcech."

Pominu-li, že odborně se říká způsobu vedení processu, který on laicky označuje jako "arbitrážní", kontradiktorní, chtěl bych vidět jediný arbitrážní soud na světě, který se řídí inkvisičním principem. Nepochybuji, že současní arbitři se inkvisičním principem řídili, protože vyhovuje jejich naturelu. Bezelstný -jkb- hovoří dokonce o "arbitrovaných" wikipedistech. Jenže opuštění "arbitrážního" (dle pojmosloví Wikimola) principu arbitrage v ruku v ruce s tajným rozhodováním znamená jen jedno. ArbCom se nepodobá žádnému známému arbitrážnímu soudu, nýbrž spíše Gestapu.

Nácek Pospíšil je znechucen

Nácek Pospíšil se přiznal, že je znechucen. Proč? Údajně pro osobní útoky. Že by Cynik byl stejný pokrytec jako Beren a kritisoval to, co sám dělá? Nepředpokládám. Řeči o osobních útocích jsou jen chabé mimikry. Nácek pak naznačil, že ve skutečnosti je za tím něco jiného: "Navíc si dovoluji upozornit, že dotyčný pán úmyslně napadá a pomlouvá (pro pana Pecinu - všimněte si prosím, že píšu pomlouvá, nikoliv kritizuje) českou wikipedii všude možně." A jsme doma. Měl jsem lví podíl na tom, že na anglické versi wiki zmizel článek o jedné polské sebevražedkyni. Tím jsem Cynika zasáhl v jeho nejcitlivějším místě. Jaká byla jeho reakce? Naprosto standardní. Obvinil nás, co nácka známe, z trollingu. Jenže se ošklivě spletl. Ve skutečnosti jsme to byli my, kdo ctili pravidla wikipedie, a trollové naopak ti, kdo je porušovali. Musel přijít samotný Jimbo Wales, aby jim to vysvětlil: "It actually should be deleted, but at the very minimum the change of title of the article is obviously the right thing to do. The person is not notable, the event is *unlikely* to be notable, the change in school policy *might* be notable. Maybe. The whole thing might merit a sentence in an article about Polish school systems. Wikipedia is not a newspaper. I would have just deleted the article, but I wanted to give time for people to merge the salvagable contents from this nonsense into a reasonable place.--Jimbo Wales 12:12, 2 June 2007 (UTC)"

Reakce chronicky nevzdělatelného Pospíšila byla očekávatelná: "I am disappointed. I thought english wikipedia is global encyklopedia in english language. I see now english wikipedia is encyklopedia of only Anglo-Saxon world in many cases. Event is very notable in Slavonian world, I think I made clear it here. --Cinik 15:46, 2 June 2007 (UTC)" (bizzarrní a nesrozumitelná angličtina z piety ponechána) Cynik je zklamán pokaždé, když na jeho pitomosti někdo nebere zřetel. O polské pubertální dívce, která z neznámých důvodů spáchala sebevraždu, není nic známo nejen v Rusku, Bulharsku či Slovinsku, ale ani na Slovensku či ČR, i když se Cynik s usilovností hodnou lepší věci snaží o opak. Nicméně, proč by všichni Češi měli znát každého polského sebevraha?

Původně jsem měl stejný názor jako KláraK. Myslel jsem si, že jeden nevzdělanec nemůže v silné kommunitě nic znamenat. Ukázalo, že nemám pravdu. Cynik je jako tchoř (podle důvěryhodných zpráv i v reálném životě) a zasmradí všechno, kde se octne. Jediná chance je eliminovat ho tvrdým vynucováním pravidel. Jenže pro Cynika, jak nám nyní svým smutným selháním stvrdili správci, pravidlo Žádné osobní útoky neplatí. Tak mu dáme ochutnat jeho vlastní medicíny.

Buzerace Pastoria

Povinností všech slušných lidí je zastat slušných lidí, kteří jsou v nouzi. Momentálně je v nouzi služebně nejstarší český wikipedista – Pastorius. Lyncherské konsorcium, zvané ArbCom, se rozhodlo, že ho sejme. Jako kdyby svou neaktivitu nemohli dotáhnout až konce, který už je blízko. Rozhodně by tak v tomto případě škodili méně.

Proto na znamení solidarity s Pastoriem vyhlašuji své předsevzetí, že pokud bude vyštván, prodiskutuji svévoli proti němu na Metě. Třeba se tam už najde někdo, komu se polpotovský régime na české versi wikipedie zajídá stejně jako mně. Má-li někdo jiný, účinnější, nápad, sem s ním.

Záchvěv rozumu u Chea

Ačkoliv byl Che zřejmě autorem posledního rozhodnutí ArbComu (jisté to není, český ArbCom ze zásady rozhoduje jako fémový soud, tedy tajně), nyní napsal docela rozumnou věc: "Nechuť členů výboru načínat nový případ byl důvod existující, ale podružný. Pokud bychom chtěli trestat wikipedisty za to, že poslali fotku ze srazu soukromě někomu jinému, musela by dostat ban půlka lidí na IRC. Fotku -jkb- zveřejnil Rosta, ale z nabídky dvou již zabanovaných uživatelů byl na návrh nového propírání zvolen V. Z. Nedělám si iluze o lidumilnosti V. Z. ve vztahu k -jkb-, ale "Protože poslal fotku ze srazu Rostovi, který ji dal na blog, bude místo nynějšího banu zabanován" mi přijde úrovní absurdity a očekávatelného bordelu okolo (nejen na stránkách arbitráže) přeci jen za hranicí, kterou by ospravedlňoval cíl mít na wiki od V. Z. jednou provždy pokoj. --che 00:28, 20. 6. 2007 (UTC)" (osobní útoky vymazány)

Nové volby do českého ArbComu

Stejně jako kremlinologové museli odhadovat trendy na základě pouze těch událostí, které prosákly na veřejnost, tak i znalci wiki musí odhadovat trendy na základě možná nevýznamných jevů despotického régimu. Jednou z nich je, že jeden z nejhorších správců (po Berenovi), Petr K, který se zřekl svých správcovských práv v náhlém záchvatu sebereflexe, neprojde hlasováním o jejich znovuzískání. Že by tedy stalinism na cs: skončil a alespoň členové ÚV mají právo hlasovat podle svého svědomí? Uvidíme až podle toho, jak dopadnou volby do ArbComu. Buď do něj projdou opposiční kandidáti (KláraK a Tomáš Pecina), nebo v něm zůstanou kovaní marxisté jako Che [Guevara]. Jisté je jen jedno: největší hulvát celé wikipedie (ani Cynik se mu nemůže rovnat), o jehož křupanství se vykládají legendy dokonce po pražských saunách, Miraceti, do ArbComu nekandiduje. Nejhorší stalinista v něm tedy nebude. Uvidíme, zda je to dostatečný pokrok, aby i na wiki nastalo období Tání.

Stejně jako Lenin, napsal Miraceti svou politickou závěť. Odmyslíme-li si povinně rituální jazyk ("jsem oddaný věci socialismu" = "pomáhám projektu", "straniční představitelé dosáhli uznání" = "arbitr si vydobyl respekt při tvorbě článků", "objektivní zákony vývoje společnosti" = "arbcom objektivně pomáhal komunitě", "republiku si rozvracet nedáme" = kdo kde o kom řekl a kdy troloval", "škůdce socialismu byl odhalen" = "co vlastně znamenají jeho kličky", "naším cílem je boj za mír" = "arbitři mají v popisu práce rozhodovat tak, aby chránili projekt", "reálný socialismus" = "Myslím, že už v principu se to nedá dělat o moc lépe.", "prvořadá je soudružská kritika a sebekritika" = "Uživatelům radím, aby se snažili osobní problémy opravdu řešit sami a nenechávali to na arbcom.", "soudruzi z SNB musí provádět bezodkladná opatření a mobilizovat skryté rezervy proti rozvracečům lidovědemokratického zřízení" = "Na správce apeluji, aby se nebáli provádět opatření proti nebezpečně se rozrůstajícím sporům.", "za politikou KSČ stojí masy" = "Arbcom by se měl za správce otevřeně postavit stejně tak, jako by se za své správce měla stavět celá komunita.", "agenti imperialismu se vloudili do strany, ale byli odhaleni" = "A to až do okamžiku, kdy daný správce začne projektu jasně škodit.", "svazek dělníků, rolníků a pracující inteligence" = "vzájemná důvěra komunity, správců a arbcomu", "stát na čele pokrokového vývoje není právě snadné" = "Ani správcovství totiž není žádný med.", "když se kácí les, tak lítají třísky" = "Kontroverzní rozhodnutí správci mají před sebou velmi často.", "myslíme to s tebou dobře, soudruhu" = "Zablokování někoho na delší dobu obvykle nebývá aktem nepřátelství.", "je třeba získat nové kádry" = "nová krev je taktéž potřeba", "politbyro je třeba rozšířit" = "Možná by nebylo od věci, kdyby se počet arbitrů mírně zvýšil.", "členové a kandidáti politbyra jsou v prvé řadě oddaní věci socialismu" = "arbitři by měli by mít v prvé řadě vždy na mysli dobro projektu", "na kandidátkách Národní fronty jsou jen občané oddaní věci socialismu" = "vyberte ty, kteří mají na srdci dobro projektu", "straničtí a státní funkcionáři nemají žádné výhody, jsou pracujícím na očích" = "Arbitři proti Vám nemají žádné výhody, nemůžou se před Vámi nikam schovat a tam pracovat.", "komunisté jsou součástí dělnické třídy" = "Arbitři nejsou bozi, ale lidi jako Vy."), říká nám toto: ArbCom fungoval dobře a líp fungovat nemůže.

Jak je to doopravdy? Stejně jako s reálným "socialismem". ArbCom fungoval špatně a hůř fungovat nemůže. Triviální spor Adam Hauner v. Danny B. není ArbCom schopen rozhodnout půl roku. ArbCom stouží jako nástroj IRC kliky pro špinavou práci: k persekuci p. Hedvíčka, Jvana, Aeromixe, Semenáče či Pmp. Jiné nepohodlné wikipedisty odsouvá do kategorie druhořadých wikipedistů (Pastorius) pod permanentní buzerací, nebo se o to aspoň pokouší (Tomáš Pecina).

Jak z toho ven? Na sk: se ukázalo, že jeden gauner (Nácek Pospíšil) dokáže otrávit celkovou atmosféru. Dostane-li se tedy on, Petr K či Che do ArbComu, období Tání skončí stejně rychle jako po XX. sjezdu.

Zpověď novináře

Malý čtenář nás upozornil na zpověď jednoho málo známého novináře. Protože je symptomatická, tak z ní vyjímám: "Jsem jen unavený, protože jsem léta věřil, že politika bude určitě lepší a lepší, stejně jako jsem věřil, že spravedlnost bude spravedlivější a spravedlivější."

Naši novináři nechtějí o realitě referovat, oni ji chtějí měnit. Jenže kvůli tomu nemají chodit do novin, nýbrž do politiky.

Poučení pro Cynika

Cynik na svém blogu zveřejnil jeden mimořádně smutný případ. Nicméně, jak je pro něj typické, s právní kvalifikací si hlavu nelámal. Je to pro něj vrah a hotovo. Co na tom, že na AIDS se obvykle nezemře do roka od nákazy, což je v common law obvyklé kritérium pro vraždu. Tak Cynika poučme, že onen pachatel se dopoustil těžkého ublížení na zdraví, nikoliv vraždy.

Další skandální rozhodnutí ArbComu

Na jisté ostudné stránce (kterou nebudu citovat, abych jí nezvýšil PageRank) visí nejnovější rozhodnutí českého ArbComu. Ocituji ho celé: "Arbitrážní výbor žádost zamítá, nebyl předložen jednoznačný důkaz, že Z poslal fotografii -jkb- Rossu Hedvickovi s úmyslem -jkb- poškodit. Samotná spekulace není dostačujícím důvodem pro znovuotevření arbitráže ani pro otevření arbitráže nové. Ve vztahu k uživatelům, kteří mají na Wikipedii zákaz přispívat, se doporučuje neiniciovat s nimi kontakty a neoživovat předchozí spory. Arbitrážní výbor se domnívá, že pravděpodobné negativní efekty znovuoživení arbitráže nebo vytvoření arbitráže nové překonávají možný přínos zkoumání tohoto incidentu. Pokud by se v budoucnu podobné případy opakovaly, nebo se objevil případ útoků jednoznačně prokazatelných bez dalšího šetření, výbor doporučuje předložit žádost o přezkoumání rozhodnutí před vypršením zákazu přispívání Z." (osobní útoky vymazány)

Toto rozhodnutí je pozoruhodné po několika stránkách. Je z něho vidět, že posice Ruma (vulgo Berena) na cs: slábne. Dokonce ani český ArbCom, který je jinak ochoten zlynchovat kde koho, nehodlá nyní Ruma následovat, aby se ještě více neztrapnil. Ze všech vystupujících Ruma podpořil pouze jeho kumpán, krvežíznivý Che, známý lyncher. Dokonce i Egg dal od celé záležilosti ruce pryč.

Dále je rozhodnutí pozoruhodné tím, že bylo vydáno již týden po Rumově žádosti. To je pozoruhodná hbitost, když víme, že jiná arbitrage se vleče už půl roku bez jakéhokoliv výsledku. Nicméně symptomaticky bylo vydáno poměrem 2 : 3 (v českém ArbComu obvykle rozhoduje menšina proti mlčící většině), a to opět anonymně, takže zase nevíme, kdo se kvůli zvýšení prestige tak hnal do ArbComu, aby tam pak nepracoval. Už jen čekám, kdy rozhodnutí ArbComu bude místo 2 lidí vydávat pouze jeden osvícený diktátor.

Odůvodnění rozhodnutí nestojí za nic, ale to není žádné překvapení; bylo by totiž první, které by za něco stálo. Kdy by byl předložen jednoznačný důkaz, že Z poslal fotografii -jkb- Rossu Hedvickovi s úmyslem -jkb- poškodit, tak by byl odsouzen na rok? Za to, že má špatné kamarády? Za to, že odpovídá za chování p. Hedvíčka? Za zločinné spiknutí?

Jak vypadá takové poslání fotografie s úmyslem -jkb- poškodit? "Ahoj kámo, posílám Ti fotku toho vola s úmyslem ho poškodit"? Nebo nějak jinak? Škoda, že ArbCom mlčí a nezasvětí nás do svých hlubokomyslných úvah.

Jinak bych chtěl upozornit zručného stylisátora, že "otevření arbitráže" je germanism. Arbitrage se vždy jen zahajuje.

Jak jsem byl strýcem Františkem

V pozoruhodné koincidenci jsem 7. 3. 2005 zveřejnil svou úvahu Mutilace a jiné, ačkoliv již 22. 2. 2005 Jan Stern zvřejnil úvahu na obdobné thema Frommova Karkulka: Jak se bouří ženy. Vaginální dům, klitoridální jahody a dvanáct měsíčků.

Rozprava o mém článku byla o to mělčí, oč byla bouřlivější. Soustředila pouze na dvě themata: ženskou obřízku a roli genderu. Hlubší otázka po rozdílu mezi vlasy a chlupy nechala do značné míry stranou. Přitom Stern na mé otázky do značné míry odpovídá: „Vlas má však ještě jeden hluboký význam - jde o „transcendovaný chlup“. Žádná kultura světa nepovažuje vlasy za „chlupy na hlavě“, každá je kvalitativně odlišuje. Zatímco chlupy nesou jednoznačně animální konotaci, vlas se z animality vytrhuje. Vlas, to je kultura sama. Účes je prvním lidským memem (gen versus mem), prvním znakem oddělujícím se od těla a ustavujícím kulturu. To, že péče o účes je transkulturně feminním fenoménem, prozrazuje, že založení kultury je (nevědomě, mýticky) připisováno ženě.“

Katholická církev pomohla Hitlerovi

Ačkoliv se to Cynik pokouší všelijak zakrývat, je nezvratným faktem, že Katholická církev pomohla Hitlerovi. Co píše Encyclopædia Britannica? "Hitler placed the greatest value upon concluding with the Vatican in 1934 a concordat that granted the Roman Catholic Church more special rights in the German Reich than had ever been granted it in any earlier concordat. The concordat with the Vatican represented the first recognition of the Hitler regime by a European government and was viewed by Hitler as a method of entrance into the circle of internationally recognized political powers."

Spor obhájce svobody slova s fašistou

Klassický fašismus skončil v roce 1945 debellací Italské sociální republiky. K jeho definičním znakům patřilo potlačení svobody slova. Zdálo se, že se lidstvo poučilo a že po pádu kommunismu v roce 1989 nic nebrání úplné svobodě slova a demokracie.

Jenže fašisté sami od sebe nezmizí. Po roce 1945 se transformovali na rádobydemokraty. Tím však nikoho neoklamou: "Podle ovoce poznáte je." Svoboda projevu a přímá demokracie (referenda) jim narušuje držbu moci a usurpaci veřejného discoursu, a proto je fašistům trnem v oku. Naposledy se jeden fašista střetl s obráncem svobody slova na Sprše.

Svoboda slova v ČR skončila v roce 2000. Poté, co byl ve Francii rozsudkem uznán za trestný čin výrok: "Nezpochybňuji existenci koncentračních táborů, ale historici by měli prodiskutovat počet úmrtí. Co se týká existence plynových komor, je na historicích, aby to rozhodli," je jakýkoliv smysluplný vědecký discours o holocaustu státním násilím ukončen. Normálním lidem nezbývá nic jiného než se zachovat stejně jako za protektorátu či normalisace: vyprávět si alespoň protistátní vtipy.

Konkurenční blog

Ačkoliv ZMP jsou otevřeny všem, 5 wikipedistů cítilo potřebu si založit vlastní blog. Přeju jim hodně zdaru, ačkoliv Egg cítil potřebu je za jejich otevřenost kritisovat.

Dodatek. Nicméně snaha o uzavřenost a censuru je vlastní i autorům toho blogu: "Jinak bych chtěl upozornit na to, že jaksi není vhodné vynášet takto živé (a citlivé) aféry na blog, příjde mi to dost nekonstruktivní." (Aktron)

Beren v praxi

Dostal se mi do ruky další pozoruhodný Berenův text. Děkuji Bohu, že v reálném životě nemám s tímto chlapíkem nic společného. Dovolím si jeho autentický text přeložit do češtiny:

Nazdar [nejradši bych ti vypíchl oko], celá věc [tyranisování Cynika na IRC] je trochu nedorozumění. Faktem je, že když se domlouvalo [kuly pikle proti Cynikovi], jak operátoři [rovnější mezi rovnými] zareagují [jak budou chicanovat Cynika], když Cinik neuspokojí požadavek komunity [nebude poslouchat jako hodinky], byl jednoznačně domluven [my, vrchnost, jsme rozhodli] časově ohraničený ban [vykopnutí z kanálu]. Ten již před nějakou dobou vypršel [bohužel], takže Cinik mohl legitimně [nebylo by to v rozporu s mým rozhodnutím] přijít a řešit [tlachat o wiki], co potřeboval [ale nikdo mu to neřekl, byli jsme rádi, že nás neotravuje]. Bohužel nemám záznamy [tohle jsem ve svém šmírování nepovažoval za důležité], ale předpokládám, že si Egg tuto skutečnost chybně vyložil [moji kumpáni se nikdy nepletou] (například nemusel být přítomen po celou dobu [má holku, takže netráví čas jen kafráním o wiki] nebo mohl věnovat patřičnou pozornost jen jedné části diskuse) [asi považoval za nutné buzerovat někoho jiného než otravu Cynika].

Egg se proto podle mě domníval [já to vím nejlíp], že chrání [to by tak hrálo, aby tam směl každý narušitel] rozhodnutí komunity [nás nadlidí] a v daný okamžik neměl žádnou možnost [než vykopnout Cynika okamžitě], jak své rozhodnutí konfrontovat s fakty [zeptat se ostatních nadlidí], měl k dispozici jen to, co si pamatoval [a s podlidmi, jako je Cynik, se nebavil. Proč taky?].

Záležitost jsem zkusil nějak vyřešit [jsem tzv. Godking] (zrušením banu [na to jako Beren mám přirozené právo] a hovorem [výslechem] s účastníky) - ani Cinik, ani Egg to podle mě nemysleli zle [jsou to věrní wikipedisté, bojují s vandaly a trolly], takže bych se přimlouval za ukončení této diskuse [ideodiversní centrály by toho mohly zneužít] a neživení dalších vzájemných antipatií [a tak nějak soudružsky si to vyříkat z očí v oči].

Proběhlé a doufám příjemně strávené Velikonoce tomu mohou napomoci [trochu blahosklonosti nikdy neuškodí. Jsem přeci Beren zvaný Godking]. Přeji hezký zbytek týdne [a wikipedické práci čest].

Beren

Když o vás referuje milionář

Je to zvláštní pocit, když o vás na svém blogu píše český milionář. Symptomatické je překroucení jména.

Další zajímavé postřehy Iva Lukačoviče.

Berenova diktatura

Tomáš Pecina zpochybnil můj názor, že na české části původní wikipedie vládne Berenova diktatura (nyní však již spíše Berenova despocie než diktatura; dříve aspoň stanovili tvrdá pravidla, která neúměrně přísně trestali, např. jakoukouli nezdvořilost. Teď však trestají jednání, které je v každé normální společnosti samozřejmě příspustné, tj. kritiku, a to i nekonstruktivní, a pokoušejí se trestat osobu A za skutky osoby B.)

Spor však není o to, zda klika z IRC zavedla diktaturu či despocii, spor je o to, kdo byl její spiritus agens, spor je o Berena.

Není pochyb o tom, že Beren není žádný Stalin a že hrůzovládu nevytvořil on sám. Současný tupý legalism v nejhorších tradicích zákonného positivismu vymyslil a prosadil Tomáš Vrba. Intelektuální naivkové, jako je Dezidor či Adam Živnéř, se ho pokoušejí vyvážet i na en:, pochopitelně neúspěšně, neboť tam zcela přirozeně narazí na tvrdou ruku Jimbo Walese. Ačkoliv Wikimol dobře ví, která bije, své kamarády nevaruje. Inu solidarita kliky v praxi. Obhroublé zupáctví a rabiátství, nervositu z jakékoli diskusse, zavedl další výtečník, nyní vážený člen ArbComu, Miraceti.

Přesto přese všechno zůstává Leninem dnešní wiki Beren. Jen on je schopen tak mistrného pokrytectví. Jen on je schopen dvojí morálky v praxi. Jen on je schopen zneužívat maňásky a zároveň za totéž jednání jiné trestat. Jen on je schopen kritisovat zasahování ve své vlastní věci a zároveň to samé v praxi dělat.

Zkrátka a dobře, Berenovi dnešní marasm nikdo neodpáře. Díky své intelligenci dokáže leccos zakrýt, ale stále více lidí si uvědomuje, jaký doopravdy je. Naposledy ho Pastorius správně pojmenoval jako prvního aparátčíka wiki, který bojuje za "blaho projektu" (= věc socialismu). A když se kácí les, tak lítají třísky, to vy "trollové" (= ztroskotanci a samozvanci) na ZMP (= ideodiversní centrále) nevíte?

Brzy budou zavedeny zvláštní stranické tresty pouze pro členy strany (rovnější mezi rovnými: "Při rozhodování o uplatnění nějakého opatření může být vzat v úvahu přínos dotčeného wikipedisty pro projekt."), zatímco plebs bude i nadále dostávat knutou. Tím bude kommunism na wiki úspěšně dobudován.

Updated.

Carl Schmitt

Jak správně předpověděl Magnus Maximus již v roce 2005, nacista (od 1. 5. 1933) a antisemita Carl Schmitt (1888–1985) se stává stále populárnější postavou v soudobém veřejném discoursu. Přitom Encyclopædia Britannica ještě nedávno o něm neměla ani zmínku, natož heslo.

Naposledy na něj odkázal ústavní soud ve svém skandálním rozhodnutí Pl ÚS 77/06 odst. 43: "Konečně pro C. Schmitta je parlamentarismus jako forma vlády otevřenou argumentativní diskusí, v níž jsou konfrontovány rozdíly a názory – politická moc je tím nucena k diskusi, která umožňuje veřejnou kontrolu (Schmitt, C.: The Crisis of parliamentary Democracy, London 1994, cit. dle Kysela, J.: Zákonodárný proces v ČR jako forma racionálního právního diskurzu?, Právník č. 6/2005)."

Je to zajímavý process. Na jedné straně jsou liberální obhájci práva popíračů holocaustu na svobodu slova na stále větším ústupu, na druhé straně se ideologové nacismu dostávají do mainstreamu. Domnívám se, že je to zákonité. V boji proti terrorismu je svoboda projevu nepotřebná veteš, zatímco aktualisované heslo Ein Volk, Ein Reich, Ein Führer lépe vystihuje potřeby dnešního establismentu.

Mathias Rust

«Воздушный хулиган» из Германии (vzdušný chuligán z Německa) před 20 lety – 28.5.1987 a zrovna v Den sovětských pohraničníků – unikl protivzdušné obraně Sov. svazu a s letadlem Cessna 172 přistál na Rudém náměstí v Moskvě. Pamatuji si na tehdejší titulky novin i celosvětové pozdvižení. Tolik legenda, skutečnost byla ale poněkud jiná.

Cesta do Moskvy

Tehdy 19-tiletý Rust, čerstvý držitel leteckého průkazu, si letadlo pronajal v Hamburg(u) pro okružní let nad Skandinávií. Odletěl na Island, pak přes Norsko do Finska, kde 25.5.87 přistál na letišti Helsinki-Malmi. Za 3 dny odtartoval a jako cíl udal Stockholm. Nad mořem však změnil kurs na Leningrad, ze kterého se pak držel linie železnice až do Moskvy, kam dolétl v 18:15 hodin. Uskutečnil několik přeletů nad Kremlem i Rudým náměstím – tam dokonce ve velmi malé výšce, u mauzolea šel až na 3 m – ale bylo tam poměrně dost lidí, tak nemohl přistát. Nakonec v 18:40 hod. dosedl na střed Москворецкого моста (mostu), přes Василевский Спуск (Vasiljevův spád) pak doroloval ke Chrámu Vasila Blaženého (Храм Василия Блаженного) – viz pohled z výšky z obr. serie . Vystoupil z kabiny v červeném overalu, představil se a užaslým Moskvanům začal rozdávat autogramy. Načež byl zatčen soudruhy od tajné služby, tehdejší KGB.

Důsledky

Cessna byla „zaparkována“ (парковка на Красной площади) a Rust putoval do vězení Lefortovo, aby posléze stanul před soudem. Sov. justice viděla jeho „Friedensbotschaft“ (mírové poselství), jak tvrdil, v docela jiném světle a Mathias Rust byl 4.9.1987 odsouzen ke 4 letům pracovního tábora – za ilegální přicestování, výtržnictví s ohrožením zdraví přítomných lidí a za hrubé porušení mezinár. pravidel bezpečnosti vzdušného provozu.

Zatímco se v Německu rodiče Rusta snažili na storry jeho letu něco vydělat – »Stern« odkoupil exklusivní práva –, němečtí politici jednali o jeho propuštění z vězení. To se jim nakonec podařilo a 3.8.1988 přistál z vězení předčasně propuštěný a z SSSR vyhoštěný Mathias na letišti Frankfurt – ovšem již jako obyčejný cestující pravidelné linky, o své oprávnění k létání přišel..

Čistka v sovětské armádě

Malý hornoplošník s přídavnými nádržemi byl po přeletu finsko-sovětské hranice samozřejmě odhalen a jak i sám Rust později uvedl, sledovaly ho boj. letouny Mig 24, které on jednoduše ignoroval. Měl štěstí. Odpovědní velitelé totiž váhali dát rozkaz k jeho sestřelení, aby pak za svoji nerozhodnost byli později sami „sestřeleni“ – od velkého »Gorby« – ze svých vysokých postů. Z předčasného důchodu se tak mohl „radovat“ tehdejší ministr obrany Sergej Leonidovič Sokolov, jeho zástupce a velitel protivzdušné obrany Alexandr Ivanovič Koldunov – oba patřili k politickým protivníkům Gorbačova – jako i řada dalších vysokých důstojníků.

Michail Sergejevič Gorbačov využil situace, aby se zbavil odpůrců své přestavby a na jejich místa dosadil svoje lidi. Mathias Rust, mladík z BRD, se tak vlastně nepřímo a nevědomky zasloužil určitým dílem o tzv. pěrestrojku Sovětského svazu – viz. Матиас Руст пострадал за перестройку.


Na závěr

Roku 1989 se dostal Rust znovu na stránky novin. Během svojí civilní služby (alternativa voj. zákl. služby) v nemocnici Rissen zaútočil a vážně zranil nožem zdravotní sestru, která se prý s ním nechtěla líbat. Soud jeho čin (v 1991) ohodnotil 30 měsíci ztráty svobody, v říjnu 1993 byl Rust z vězení podmínečně propuštěn.

V r. 2001 byl obviněn z krádeže kašmírového svetru v obchodu a od soudu odešel s pokutou 10.000 DM. Za 4 roky nato mu soud dal peněžitý trest 1.500 Euro za podvod, loňského roku byl Rust opět souzen a odsouzen za další opakované podvody.

Jeho první manželství ztroskotalo, pak se oženil s Indkou, dcerou obchodníka s čajem.

Dnes žije Mathias Rust (39) údajně v Berlíně kde se živí jako prof. hráč pokeru.

Sport. letadlo typu Cessna 172 B s označením D-ECJB odkoupila za dvojnásobek odhadní ceny kosmetická firma v Mnichově, která ho později prodala do Japonska. Cessna je dnes vystavena pod širým nebem v parku nedaleko Tokia.

Normálnost

Měl jsem kdysi na Sprše zuřivý flame war s Postavou do jazzu a Gogem o normálnosti. Zatímco já hlásal názor, že normální = většinové, jejich postoj jsem pochopil tak, že zastávají thesi, že normální je to, co je funkční. Postava nyní podal dementi: "tento pojem se dá vykládat různě".

Jak jsem však později zjistil z hovorů s mnoha lidmi, pojetí, že normální = funkční zastává tím méně lidí, oč horlivěji nebo vulgárněji je toto pojetí zastáváno. Jako symbolickou tečku za tímto sporem si proto dovolím o ocitovat Jana Zrzavého: "(Pozor – slovo „normální“ nemá jiný seriózní význam než ten, který užívá statistika, tedy vlastně „obvyklý“ či „běžný“. Inženýrský titul je jev stejně nenormální jako homosexualita či nezkažený chrup.)"

Updated.

Jaký je život, když je vám méně než 20

Ale pozor, bez příkras (via Malý čtenář).

Další kritika wikipedie

Malý čtenář nás upozornil na další kritiku wikipedie.

Sudetská krize

28.3.1938 si Adolf Hitler do Berlína pozval předsedu Sudetoněmecké strany SdP Konráda Henleina a přikázal mu, aby ohledně národnostní otázky kladl čsl. vládě nesplnitelné požadavky. Henlein pak v Karlových Varech 24.4.38 předložil osmibodový »Karlovarský program« požadavků, týkající se mj. rovnoprávnosti, autonomie a napravení křivd z r. 1918 (viz také »Od 1919 k Mnich. dohodě «).

Splnění v programu požadovaných dalekosáhlých autonomních práv pro německou menšinu – jako např. samostatný správní aparát – by fakticky znamenalo konec československého státu. Tak byla vyprovokována tzv. »Sudetská krize«, která vyústila ve dnech 29. - 30.9.1938 v »Mnichovskou dohodu«. Do povědomí českého národa se zapsala jako »Mnichovská zrada«.

Na základě předpokládaného (a mylného) pohybu Wehrmacht(u) do Sudet, byla 21.5.38 v ČSR provedena částečná mobilizace. Pouze energický zákrok Anglie a Francie odvrátil hrozící válku. S ohledem na tyto okolnosti vydal Hitler o 9 dní později detailní pokyny k vojenské likvidaci Československa a nechal uvést Wehrmacht v pohotovost do 1.10.1938. Ze strany Německa současně nadále probíhala masivní propaganda. Poukazování na právo sebeurčení národa mělo dát německým plánům vzezření jakési legality; k tomu bylo nestále zdůrazňováno, že Sudety jsou posledním územním požadavkem.

Pro další průběh krise byl rozhodující postoj Velké Britanie, která doufala v zachování míru v Evropě za cenu ústupků. K tomuto účelu byla připravena jednat s Německem o změnách hranic ve středových. Evropě, zvláště když nesouhlasila s restriktivní menšinovou politikou Československa. Jakmile Hitler zač. září otevřeně pohrozil německým vpádem do ČSR, dorazil 15.9.38 britský ministerský předseda Arthur Neville Chamberlain v roli zprostředkovatele k osobnímu rozhovoru na Obersalzberg u Berchtesgaden.

21.9.38 odsouhlasila(!) čsl. vláda návrh Francie a Anglie, předat Německu území s nadpoloviční většinou německy mluvícího obyvatelstva – Sudety. Hitler ale v Sudetské krizi (sám k ní dal podnět) viděl dobrou záminku k napadení Československa, tedy i příležitost k rozpoutání války a návrh zprvu odmítl. Zdálo se, že válka je nevyhnutelná a ČSR tedy 23.9.38 vyhlásilo všeobecnou mobilizaci. Britská vláda nato požádala italského diktátora Benito Mussolini(ho) o zprostředkování jednání. Hitler, Mussolini, Chamberlain a franc. ministerský předseda Edouard Daladier se 29. září 1938 setkali v Mnichově – zástupce Československa ani jeho spojence Sovětského svazu nebyl pozván.

Sudetská krize byla před válkou tou největší. Zatímco Chamberlain věřil, že byl zajištěn trvalý mír, Hitler se k dohodě stavěl různě. Na jednu stranu litoval, že k jím chtěné válce nedošlo, na stranu druhou věděl, že něm. národ válku odmítá. Německý tisk ovšem připisoval zachování míru právě Hitlerovi, který tím v Říši získával na popularitě. Tak byly zároveň zmařeny plány pučistů z něm. vojenského velení kolem Ludwig Beck a Hans Oster , kteří po Mnichovské dohodě již nemohli doufat v podporu národa.

Ještě před tažením do Polska pronásledoval Hitlera stín »Mnichova« a údajně pronesl ke svojím generálům: »Mojí největší starostí je, aby v posl. minutě nepřišel zase nějaký „Schweinehund“ se zprostředkovacími plány«. Tím „Schweinehund“ byli očividně míněni Göring a Mussolini, kteří ho k jednání v Mnichově přemluvili. Nicméně „opětné získání“ Sudet bylo jedním z největších úspěchů Hitlerovy zahraniční politiky.

Laskavý humor

Skvělou recensi napsal Petr Fischer v HN. Naproti tomu Tomáš Baldýnský v Reflexu tentokrát zklamal.

V cizích službách – němečtí legionáři v Indočíně

Dokumentární film »In fremden Diensten« (V cizích službách) od Marc Eberle a Thomas Tielsch byl natočen k 50. výročí bitvy o Dien Bien Phu a vypráví o osudech německých cizineckých legionářů ve Vietnamu. Nedávno jej odvysílala stanice ARTE.

Vedle Vietnamců (osvobozenecké hnutí Viet Minh), Francouzů a Afričanů se války v Indočíně zúčastnilo i 35.000 německých legionářů. Po prohrané světové válce vstupovali do »Légion étrangère«, pověstné francouzské Cizinecké legie, která jim slibovala nový domov, novou identitu, novou vlast či pouhé dobrodružství.

Francouzští branci nesměli být (dle ústavy) nasazováni v zámoří a tak zůstala válka věcí koloniálních jednotek a především – legie. Krom toho bylo doma na válku v Indočíně nahlíženo jako na „špinavou“, takže bylo lepší, nechat pro zájmy Francie umírat cizince. Však o ně nebyla nouze. Zverbováni byli v zajateckých táborech, nouzových ubytovnách a od bezpočetných kanceláří, které Cizinecká legie ve francouzské okupační zóně zřídila. Mladí muži od Waffen SS či výsadkáři a horští myslivci z Wehrmacht ve svém životě stejně nezažili nic jiného než-li válku a nebylo jim tedy ani zatěžko svoje válečné „řemeslo“ uplatnit pro legii. Bylo to mnohdy jediné, co vlastně uměli.

Ve válkou zničeném Německu byla bída a ve filmu např. vojáci vzpomínali, jak se pak v legii konečně po dlouhé době zase do sytosti najedli. Do Francie byli rekruti odváženi pokoutně a tajně, jako franc. okupační vojáci, nakonec skončili ve Vietnamu, kde se po všech útrapách zpočátku cítili jako v nějakém ráji. Podíl Němců a Rakušanů dosahoval v legii, která se rozrostla na 36.000 mužů, někdy až 80 % legionářů.

Indočína (1947-1954)

Po ukončení 2. svět. války bylo pro vojáky Légion étrangère okamžité uplatnění v Indočíně – dnešní Vietnam, Laos a Kambodža – kde Francouzi od r. 1883 vlastnili kolonie. Přítomnost legie byla jen krátkodobě přerušena po čas války, kdy území r. 1940 obsadilo Japonsko. Někdejší, pod franc. koloniální nadvládou, slabý odpor Vietnamců přibral během války na intenzitě. Po odchodu Japonců (1945) využil polit. vůdce Ho Chi Minh mocenského vakua v zemi a vyhlásil demokratickou republiku Vietnam. Mohl se přitom opírat o národně-revoluční hnutí Viet-Minh, založené r. 1941 a cvičené jeho blízkým přítelem gen. Vo Nguyen Giap k boji proti jap. okupantům (na spol. fotografii je Vo Nguyen Giap stojící).

Jako první připlul 2. února 1946 do Saigonu 2. REI (2. pluk cizinecké pěchoty), o něco později i 5. REI. Po smlouvě 6. března 1946 mezi Ho a franc. vládou, která nakonec uznala samostatnou republiku na severu země, se ve Vietnamu vylodily ještě 13. DBLE (tzv. „polobrigáda“) a 3. REI. Nicméně celá Indočína byla pod kontrolou Francie, která si ve smlouvě vymínila nadále kontrolovat i sever země. Zpočátku byl klid, ale v listopadu bylo oddíly Viet-Minh(ů) zabito 29 franc. vojáků. O měsíc později zabili tito partyzáni 600 francouzských civilistů. Pro Francii to byla již ta příslovečná „poslední kapka“.

V lednu 1947 přistál ve Vietnamu 1. REC (pluk kavalerie). Francouzi měli pod kontrolou města – Viet-Minh volnou krajinu. Kdo se měl obzvlášť osvědčit, byli parašutisté. Poprvé za své existence byli seskupeni ze 2, později 3 batalionů (praporů) – 1., 2. a 3. BEP. Mezi legionáři představovali elitu, zpravidla sloužili již u německých výsadkářů za 2. svět. války a byli mezi nimi dokonce i veteráni z bitvy o Krétu. Výsadkové jednotky začaly zřízovat v týlu nepřítele dobře zabezpečená a těžkými zbraněmi vybavená opevnění (tzv. Forts), která měla vylákat partyzány z úkrytu, aby mohli být zničeni.

Válka v Indočíně začala být ale pro legii dost problematická. Její výstroj i výzbroj byla nedostatečná, používalo se prakticky všechno možné. Vedle franc. samopalu MAT-49 vesměs americké karabiny M1, M1 Garand, britský M1918 BAR a německý kulomet MG-42. Americké houfnice, bombardéry, z vozidel od amerických jeep(ů) po britské tanky.

Bitva o Dien Bien Phu

Z taktických důvodů zřídili Francouzi v listopadu 1953 rozsáhlé opevnění v údolí na hranicích Laosu, které pojmenovali podle nedaleké vesnice Dien Bien Phu. Byla to rozlehlá planina ohraničená ze stran vyvýšenými body, které Francouzi obsadili a pojmenovali: Anne-Marie, Gabrielle, Dominique, Huguette, Francoise, Beatrice, Eliane, Claudine a Isabelle. Operace »Castor« začala 20. listopadu seskokem 5.000 výsadkářů, kteří zajistili prostor a postavili přístávací dráhu. Celkově se na různých opěrných bodech Dien Bien Phu ke konci nacházelo asi 17.000 mužů.

Viet-Minh(ům) se zdařilo velké seskupení jejich vojska kolem opevnění a přistávajícím transportním letadlům způsobovali potíže protileteckou palbou. Na jejich iniciativě ale zvolna ubývalo. Mezitím s pomoci místních obyvatel budovali v džungli skryté cesty, po kterých pak dopravili do maskovaných palebných postavení v okolních horách děla, munici a jiný materiál. Za pomoci jízdních kol, bůvolů, nebo i jen lidské síly. V údolí také nepozorovaně vybudovali zákopy, poskytující ochranu před dělostřelbou a letectvem. Vojsko gen. Vo Nguyen Giap(a) čítalo 33.000 vojáků, později trojnásobek.

K překvapení Francouzů, kteří schopnosti nepřítele značně podcenili, začal 13. března 1954 útok dělostřeleckou přípravou z okolních hor. Hned první den byla zničena přistávací dráha a velká část franc. zásob. I přes spěšný přílet posil ztráceli Francouzi stále více svých opěrných bodů a obráncům začalo docházet i střelivo. Během prvních 2 dnů musely být vyklizeny op. body Beatrice a Gabrielle, zásobování probíhalo jen shazováním na padáku a valná část materiálu padla do rukou nepříteli. Letectvo sice neustále útočilo na zás. cesty nepřítele, ale bez zjevného účinku. Útoky z opevnění na nepřátelské pozice v horách neměly úspěch, protože protivník měl sudy s napalmem, který hořící stékal na útočící legionáře. 6. května padla Eliane a v pozicích bojovali už jen skoro samí ranění. 7. května 1954 v 17:30 hod. nechal velitel Dien Bien Phu (plk. Christian Marie de Castries) vyvěsit bílou vlajku. Pouze v Isabelle bojovali zoufalí legionáři 3.REI do půlnoci, pak zaútočili ztečí na pozice Viet-Minh(ů) a skoro všichni padli.

Závěr

V 57-denním boji o pevnost Dien Bien Phu padlo 4.000 franc. vojáků a přes 1.500 legionářů. Viet-Minh(ové) zajali přes 4.000 legionářů a 7 batalionů (praporů) Légion étrangère přestalo existovat. Generál Giap nasadil 200 děl a 50.000 vojáků, z nichž 22.000 padlo či bylo zraněno. Po této hořké porážce vyhlásila Francie svůj odchod z Vietnamu a země byla rozdělena na jižní a severovietnamský stát.

Během osmileté války v Indočíně padlo 10.483 legionářů (přes polovinu z nich byli něm. a rak. státní příslušníci), zostřily se také politicko-světové vztahy mezi Východem a Západem. Počáteční franc. koloniální válka s pochybnou legitimitou se v očích světové veřejnosti stala postupně oprávněným bojem proti komunismu v jižní Asii. Ke změnám nedošlo ale pouze ve světově-politické rovině. Němci již vstupem do vojska svého odvěkého nepřítele, Francie, změnili strany. Záhy se jejich ideologická a politická předsevzetí začala znovu měnit. Viet Minh(ové) pomocí gramofonů šířili noční džunglí německy mluvenou propagandu. Stalo se tak, že mnohý zajatý něm. legionář bojoval ke konci jako důstojník Ho Chi Minh(ových) partyzánů, aby se po svojem návratu do NDR stal nástrojem propagandy studené války. Hlavně východoněm. politik Erich Honecker se od r. 1951 snažil o návrat Němců z Indočíny, který pak probíhal přes Čínu, SSSR do NDR.

Cronologie

Názor Bohumila Doležala na wikipedii

Bohumil Doležal: "Internetová encyklopedie Wikipedia zaměstnávala hochštaplera. Hochštapler byl odhalen a musel se poděkovat. To je krámů. Wikipedia je zadarmo a je užitečná. Aspoň mně byla užitečná už mockrát. A spoustě dalších penzistů, kteří nemají prachy na přístup k encyklopediím, za něž se platí."

Buchenwald - nacistické vyšetřování

Nacistický vyšetřovatel a důstojník SS Georg Konrad Morgen vyšetřoval mnoho zločinů, které byly spáchány v německých koncentračních táborech. Nejznámější případ je Buchenwald, jehož velitel Karl Otto Koch byl popraven.

František Fuka odhalen

Jiří X. Doležal: "Fuka však veřejnosti na svém serveru jasně demonstruje, proč se vlastně takovou činností, jako je psaní bizarních hanopisů na mou osobu zabývá. Jeho frustrace je pochopitelná, omluvitelná a soucit vzbuzující - nadáváním si totiž Fuka kompenzuje sexuální deprivaci."

Moskva - třetí Řím

V originále ten výrok zní: „Храни и внимай, благочестивый царь, тому, что все христианские царства сошлись в одно твое, что два Рима пали, а третий стоит, четвёртому же не бывать.“

Kam kráčejí média?

Zajímavá úvaha Štěpána Kotrby.

Vidět Liverpool

Při čtení smutného příběhu z USA o tragedii (3. díl) v říjnu 2005 a následné „pomoci“ konzulátu ČR jsem si vzpomněl na kluka, který byl nadšeným obdivovatelem Beatles a jehož jediným a velkým snem bylo navštívit Liverpool – město vzniku této legendární hudební skupiny. Československý konzulát se tenkrát (r.1981) v jeho případě také moc nevyznamenal.

Mirek Č. nekouřil ani nepil, po absolvování Zvláštní školy dřel jako pomocný dělník za pár šupů ve fabrice a bez odmlouvání dělal i ty nejhorší práce. To proto, aby mohl navštívit Anglii a město, odkud pochází Beatles a splnit si tak svůj velký sen, na jehož realizaci si od mládí střádal korunku ke korunce. Někomu byl pro smích, ve vesnici ho měli za neškodného blázna a mnoho lidí chtělo (z legrace), aby jim pak z Anglie poslal pohled. On totiž každému na potkání vyprávěl, že již co nevidět bude mít peníze na cestu pohromadě a poslat „čumkartu“ slíbil. K pozdějšímu překvapení všech to také dodržel.

V Anglii ale chudák za 3 dny zůstal úplně bez prostředků, protože ho (prý) někdo okradl. Není vůbec důležité, zda to je pravda, nebo zda všechno někde ztratil. Jde především o přístup zaměstnanců tehdejšího čsl. konzulátu, na který se nakonec obrátil. Jednak něvěděl, jak se bez jízdenky a dokladů dostat domů a také už padal hlady.

Soudruzi na konzulátu (špioni a přísl. StB) ale měli přece mnohem důležitější úkoly, než-li se postarat o nějakého nuzáka, byť to byl i jejich občan. Fanouška Beatles jednoduše vyhodili z budovy jako nějakého obejdu. Až po opakovaném úsilí a prosbách dosáhl zoufalý Mirek toho, že nějaký soudruh začal konečně „úřadovat“ a zatelefonoval do Prahy.

Po sáhodlouhém mezistátním telefonování a telegrafování (samozřejmě vše vyúčtováno) se musel pan Č. (otec Mirka) dostavit do Prahy a složit (na tehdejší poměry) dosti značnou finanční hotovost, na kterou si někde vypůjčil. Teprve potom se StB-áci na konzulátu v Anglii jakžtakž postarali o jeho syna a umožnili mu cestu domů.

Na serveru »Lidé.cz« je zkrácená verze tohoto příběhu pod názvem »Čsl. občan v nouzi« (6.2.07). Reakce některých účastníků jsou opravdu podivné.

Zemřel Augusto Pinochet

Nechť se Hospodin slituje nad jeho duší.

Zajímavé, ač ne příliš překvapivé, je vyjádření Margarety Thatcherové, která truchlí nad jeho odchodem. Ctitelé Margarety Thatcherové, čeští "pravičáci", z valné části (ne všichni!) hájili Pinocheta jako zachránce Chille před komunismem. Takových apologetů je zde na "levičáckém" Západě pořídku. Že při té záchraně "lítaly třísky" rukama takových chilských Aloisů Grebeníčků, to českým "pravičákům", zdá se, dodnes nedošlo. Nedošlo a nedojde jim asi i mnoho dalších věcí, ale to necháme jiným článkům. Tento nekrolog nad Pinochetem budiž zejména smutným pokrčením ramen nad ideologickou zaslepeností některých lidí - obětí totalitní černobílosti.

Filmová censura

Hlavním předmětem filmové censury je sex (včetně nahoty a klení – vulgarit), užívání drog (návykových látek) a násilí. V USA Motion Picture Association of America stanovila přesná a podrobná pravidla a od roku 1990 zdůvodňuje zařazení každého filmu:

1. G – film pro děti. Není přítomna žádná nahota, sexualita nebo drogy. Násilí je minimalisováno. Konversace nejde za každodenní standard.
2. PG – v doprovodu rodičů. Nahota je zobrazena jen krátce. Horror a násilí nepřekračuje umírněnou úroveň. Nedospělci se na tento film mohou dívat, ale některé scény by jim měly být vysvětleny.
3. PG-13 – i v doprovodu rodičů pod 13 let nedoporučeno. Hrubé nebo trvající násilí není přítomno, stejně jako obecně sexuálně orientovaná nahota. Mohou být zobrazeny scény požívání drog a sdělovány sexuální vulgarity. Nejžádanější rating pro obecné (tj. nikoliv dětské) filmy.
4. R – mládež pod 17 let jen v doprovodu rodičů: zobrazení soulože v missionářské poloze. Rodiče mají svým dětem vysvětlit některé scény. Film s "hvězdičkou": omezená reklama i příjmy.
5. NC-17 – mládeži pod 17 let nepřístupno: homosexuální sex, nahé mužské tělo (je vidět penis), ženský orgasmus, sexuální úchylky; otevřené sexuální scény, nahromadění sexuálně orientovaného jazyka a scény krajního násilí. Tento rating však nutně neznamená, že snímek je pornografický.

Patří k podivným přežitkům amerického puritánství, že sex je pro děti považován za stejně škodlivý jako násilí, ačkoliv obé je ve filmech stylisované. Násilí více než sex: aby bylo drastičtější. Důvodem je to, že sex údajně rozleptává společenské vazby. Přitom sex je, na rozdíl od násilí, přirozenou součástí života. Vzhledem k tomu, že většina velkých filmových studií (20th Century Fox, Columbia, Disney, DreamWorks, Lion's Gate, MGM, Miramax, Paramount, Touchstone, Universal a Warner Bros.) usiluje o PG-13, aby přitáhly maximum publika, jsou spotřební americké filmy podivně censurované: milenci jsou zásadně oblečení, nebo střih vynechá vše mezi počátkem předehry a odpočinkem po orgasmu.

Ještě jednou k Vrbovi

Známý kontroversní správce Vrba si mne neustále bere na paškál. Naposledy tak učinil v diskussi o jeptišce, do níž jsem se tak dostal jako Pilát do kréda.

Vzhledem k tomu, že je správce už více než rok a stále se nenaučil základní principy, tak se ho dovolím o nich poučit:

1. Základním pravidlem slušnosti je nepomlouvat ty, kteří se nemohou bránit. Anglická wiki výslovně normuje: "Wikipedia's hope for banned users is that they will leave Wikipedia with their pride and dignity intact, whether permanently or for the duration of their ban. As such, it is inappropriate to bait banned users or take advantage of their ban to mock them." Je symptomatické, že nic podobného v postkommunistické cs: nenajdete.
   
2. Na ZMP jsem nikdy nikoho neurážel, pouze jsem otevřeně psal o věcech, které jsou nechvalně známému Vrbovi nepříjemné.
3. Jak správně píše Hippopotamus, "Jistě jsou chvíle, kdy to jinak nejde a jedinec musí převzít odpovědnost, ale přebírá ji on a na své riziko a to je správné, ovšem v okamžiku, kdy se převzetí jiných pravomocí stává systémem, končí svoboda a je lhostejné zda je to ve státě, nebo ve společenství jakým je Wikipedie." Vrba již dávno systémově nejprve rozhodne a teprve pak se ptá ostatních, co oni na to. Tím se nijak neliší od Mussoliniho a jiných diktátorů, kteří si s oblibou nechávali svá rozhodnutí ratifikovat v referendech. Wiki však není despocie, nebo by aspoň neměla být.

Udělal jsem velkou chybu, že jsem tak nebezpečného člověka, jako je Vrba, povýšil na správce. Malý čtenář měl pravdu, takže se mu omlouvám za příkoří, které takto musel ode mne nepřímo vytrpět.

Navíc ho Cynik usvědčil jako lháře: "Pokud dokážeš úvést do souladu svou větu "Cinik byl nekolikrat zadan, aby zacal diskutovat neucinil to a pak udelal editaci, prostrednictvim sveho kamarada - Kotce" s existencí této editace, pak se milerád omluvím. Cinik 19:14, 27. 11. 2006 (UTC)" (pravopisné chyby z piety ponechány)

Odsun, transfer, vyhnání

Tomáš Krystlík

Poprvé se myšlenka odsunu německy mluvícího obyvatelstva z ČSR objevuje v plánu Edvarda Beneše v polovině září 1938, kdy vysílá tajně ministra J. Nečase do Paříže, aby zde zjistil podporu pro Benešův plán, podle něhož by Československo odstoupilo Německu území (instrukce Beneše Nečasovi hovoří o 4 až 6 tisících km2) s přibližně 800 až 900 tisíci českými Němci s podmínkou, že Německo přijme další milion českých Němců už bez území (podle oné instrukce to dohromady mělo být alespoň 1,5 až 2 miliony).

Článek vysvětluje okolnosti kolem vyhnání sudetských Němců a závěrem odsuzuje tehdejšího prezidenta Beneše.

Mohl se do věci vložit, rozsah násilí, zejména v době tzv. divokého odsunu, podstatně omezit. Neudělal to, ba dokonce svými veřejnými projevy čistku značně přiostřoval a svými podpisy (dekrety) legalizoval bezpráví. Podle dnešní judikatury by byl postaven před mezinárodní tribunál pro válečné zločiny jako je onen v Den Haagu, včetně ministrů obrany, vnitra a vůdčích politiků všech tehdejších českých politických stran bez rozdílu. Česko mu, celému světu navzdory, staví pomníky.

Třetí republika - národně socialistický stát 1945-1948

Tomáš Krystlík

Ideová východiska poválečného státu vycházela z nekomunistického odboje. Jsou shrnuta v programu Za svobodu, který byl vypracován v létech 1939-41, a jehož autoři byli i Milada Horáková, Ludmila Jankovcová a Vladimír Krajina. Podle něj měl být kapitalismus nahrazen řádem „sociálně spravedlivějším a hospodářsky účelnějším“ a společnost by měla být uspořádána na „základě netřídním“, neboť „teprve demokracie hospodářská a sociální trvale upevní demokracii politickou a umožní státům vnitřní rovnováhu a vnější bezpečnost“. Autorům programu Za svobodu se druhá světová válka jevila jako „boj mravního a politického názoru demokratického... s fašismem a nacismem“. Potíž byla v tom, že k „demokratickému názoru“ podle nich patřil nejen socialismus, nýbrž „svým ideovým cílem“ i komunismus.

Autor mi povolil kopírování svých článků. Protože jsou ale dost obsáhlé, využiji link na blog respekt.cz, kde již jsou zveřejněny.

Průměrné pravdivá česká Wikipedie

Ross Hedvíček

Není žádným tajemstvím, že současné vedení české Wikipedie, což je hlouček extrémně levicových vysokoškolských studentů vedených postarším upraveným emigrantem a konfidentem
StB, a já nemáme stejné názory na to, jak je česká Wikipedie tvořena. Jedním z hlavních principů, na kterém byla vytvořena původní americká Wikipedie (česká Wikipedie je vlastně jen jazykovou pobočkou) je princip NPoV - tedy Neutral Point of View. Důvodem vyžadování tohoto NPoV bylo zajistit, aby tato internetová encyklopedia byla nezaujatá, un-biased, bez extrémních náhledu na věc. Tedy velice rozumný názor a princip. Ovšem jinde rozumné věci jsou v Česku chápány značně nerozumně.
Celý článek

V orig. textu zde jsem doplnil odkazy.

Kultura v Čechách

Tuším, že v době začátku války v Iráku vznikl „úžasný” hit »Bagdád« . V ČR je dle všeho skupina »Divokej Bill« značně oblíbená a je o ní i zmínka na české Wikipedii.

S „protestním” textem další velmi úspěšné a vyhledávané „písně” – tentokráte hip hop od neméně oblíbené »MC Šaman« – se lze seznámit např. zde a celé „dílo” si pak možno i poslechnout ve formátu mp3.

Co si myslet o tvůrcích, interpretech a hlavně konzumentech takovýchto sraček? Kde se v nich bere ta nenávist ke všemu americkému? Kdo jim leje do hlav ty primitivní názory? Škola, rodiče, nebo obojí?, … či snad televize?

Copak jim dosud nikdo nikdy neprozradil, kdo vždy tahal Evropu z její vlastní bryndy (dvou svět. válek)? Že nebýt těch – podle nich – ‚amerických blbečků’, tak že by si dnes stěží mohli tyto své stupidity pobroukávat v češtině? Všichni ti dnešní hlupáci si neuvědomují, že bez zásahu USA by se v Evropě mluvilo asi jen německy nebo – a to nejspíš – rusky.

Stejně jako autor článku na respekt.cz si myslím, že v kultuře toho kterého státu se zákonitě odráží i převažující myšlenkové a názorové směry jeho obyvatel.

Také odkaz sametového převratu

Ivan Turnovec

»Státní svátek 17. listopad je svátkem poněkud rozpačitým.
V kontextu evropského vývoje byl konec komunistickém vlády v ČSR nevyhnutelný. Jeho způsob se z odstupu let jeví stále více podivným. Komunistická nomenklatura prorostla ihned s nastupujícími vládci a nemalou zásluhu na tom má právě Václav Havel a řada dalších disidentů provázaných s StB. Bývalí disidenti dnes požadují, aby citlivé informace o sledovaných osobách byly zpřístupněny pouze s jejich souhlasem. Některé materiály StB by tak nebylo možné zveřejnit. Vyvstává otázka proč?« (…)

Zajímavý starší článek je k přečtení na virtually.cz.

K čemu je a k čemu není referendum

Luděk Frýbort (Hannover) upozorňuje ve svém článku na referendum , které proběhlo ve Švýcarsku.

Hlasovalo se o otázkách:
1. Přijímáte navrhovanou změnu spolkového zákona o postavení cizinců?
2. Souhlasíte se změnou azylového zákona?

Téměř 70 % voličů hlasovalo pro zostření imigračních a azylových zákonů.

Stalinova německá elita

Před 60-ti lety, v říjnu 1946, bylo přes 3 000 německých konstruktérů a techniků i s rodinami deportováno do SSSR. Nedávno jsem o tom v televizi (MDR.de) viděl dokumentární film.

Dokument »Stalins deutsche Elite« (Martin Hübner, Deutschland 2005) osvětluje praxi a následky sovětské politiky. V počáteční fázi šlo především o obnovu tradiční zbrojní výroby v Thüringen. Na Stalinův rozkaz ale pak došlo k radikální změně a produkce byla kompletně přestěhována do Sovětského svazu. Včetně německého techn. personálu, odborníků přes letadla a rakety.

Jedním z nich byl Helmut Banas, konstruktér pohonných jednotek u Junkers-Flugzeugwerken, kde od r. 1936 do konce války pracoval na novém druhu „Wunderwaffen” (zázračných zbraní). Rusové ho překvapili 22.10.1946 v Dessau. Na osudný den si i po letech zcela přesně vzpomíná: „V šest ráno zběsilé zvonění u domovních dveří, když jsem otevřel, stálo přede mnou ozbrojené komando a dům byl zjevně obklíčen. Tlumočník přeložil krátkou řeč sovětského důstojníka: ‘Na rozkaz sovětské vojenské administrativy musíte 5 let pracovat v Sovětském svazu. Svoji manželku a děti si můžete vzít sebou, stejně tak i věcí kolik chcete ...’.”

Nočním „únosem” se v říjnu 1946 rozběhl největší „know-how-transfer” 20. století. Stejně jako Banas z továrny na letadla Junkers dopadli totiž ve stejnou dobu i tisíce jeho kolegů v celé sovětské zóně Německa. Vlaky plně nacpané „zázraky něm. techniky” a k ní i náležejího personálu supěly směr Moskva. Jedním z nejdůležitějších lidí mezi nimi byl i raketový specialista Helmut Gröttrup, zástupce Werhner von Braun, který se již před koncem války přihlásil do služeb americké armády. Gröttrup se nechal od Sovětů zverbovat do jejich východní zóny, kde pro vědychtivé vítěze rekonstruoval technologii V 2 – až do osudného říjnového dne 1946. Ještě ve vlaku sepsal Gröttrup protestní dopis Stalinovi, na který ale nikdy nedostal odpoveď ...

Po 2 týdnech cesty vlakem se deportovaní Němci nastěhovali do nových „domovů” v cizině, do sídliště »Upra« (u Kujbišev na Volze), aniž věděli, zda vůbec ještě někdy uvidí svoji vlast. Přesto se ale tito z Německa „ukořistění” technici a inženýři, kteří krátce předtím více či méně fanaticky na pracovním poli bojovali pro »Führer, Volk und Vaterland«, ujímají nových úkolů a s příslovečnou německou důkladností konstruují pro Stalinovo impérium letadla a rakety. Nic jiného jim asi nezbývalo. V představě, že by museli sdílet osud milionů válečných zajatců, nepřipadalo asi Hitlerovým „dobyvatelům nebe” nijak těžké, dát se do služeb Stalinovi. Také bylo zřejmé, že ve zničeném poválečném Německu by pro ně v dohledné době nebyla práce.

Osudy těchto techniků-specialistů v začínající »studené válce« jsou ztvárněny osobními příběhy samotných deportovaných Němců: Helmut Banas (Dessau), Helmut Gröttrup (Bleicherode), Werner Holzmüller (Leipzig), Werner Albring (Dresden), Horst Schneider (Staßfurt). Ke slovu se ale dostali i sovětští pamětníci, kteří události popisovali ze svojí perspektivy vitězů.

Překvapivé bylo, že bytovky pro německé rodiny měly evropský standart (splachovací WC), na sovětské poměry tedy úplný luxus. Na dveřích bytů byly jmenovky – bylo již předem určeno, kdo se kam nastěhuje. Němci byli i daleko lépe zásobováni, než-li normální obyvatelstvo, sídliště bylo oploceno a stráženo. Pamětníci zmiňovali i projevy nenávisti z ruské strany – zážitky z války byly ještě čerstvé. Někteří Němci (tehdy děti) si pochvalovali tamní krásnou přírodu. Rusové zase vzpomínali na – pro ně značně nezvyklou – pracovní kázeň německých kolegů, jejich úplně nepochopitelnou důkladnost a pilnost. Hned ale dodávali, že kdyby nějaký Němec odmítl pracovat, asi by skončil někde na Sibiři.

Jednalo se o zcela jedinečnou kapitolu německých poválečných dějin. Ačkoliv ti lidé tam u řeky Volhy žili privilegovaným životem a mohli pracovat, mnoho jich to „dobrovolně-vynucené přemístění” vnímá dost traumaticky, zvlášť když poslední z nich se domů vrátili až v r. 1952.

Německé prototypy a projekty ve srovnání s některými sovětskými a americkými letadly jsou k vidění např. zde.

Ukázka stylu - Vrba je skutečně dobrá Čecha

Jako shrnutí šikanózní editace použil tuto perlu

Vytrvalé nevhodné a urážlivé chováním uživatelem Malýčtenář

Šinágl v. Grebeníček

Pokud má někdo zájem, včera byl doručen v této věci rozsudek.

K ponížení ceny z důvodu zdemontovaného kola

Pěkný příklad novočeštiny je zde.

Výrazy, jako že výtah bude zdemontován nebo cena ponížena, toť lahůdka pro každého sběratele. Díky, Porši!

Nájemníci na ústupu

Martin Zvěřina ve svém článku z 3.10. na serveru lidovky.cz krom jiného píše —

Velkou ranou pro organizované nájemníky je fakt, že Nejvyšší soud rozhodl, že výše nájemného nemusí odpovídat sociálním poměrům nájemníka. Z tohoto rozhodnutí však vyplývají obrovské komplikace pro stát. Ten by se měl postarat o sociálně slabé nájemníky a pomoci jim v bytové nouzi. To je největší problém do budoucna.

Nad mnohými diskusními komentáři se pak jeden nestačí divit.

Nechápu, jak může stát vůbec nařídit majiteli bytu (pronajímateli) výši nájemného a nutit ho, aby vlastně dotoval nějaké (sociálně slabé?) nájemníky, kterých se nemůže prakticky ani nijak zbavit. Dotyčný tedy nesmí nákladat se svojím majetkem jak by chtěl. A to prý je v CZ demokracie.

Ostatně mnohdy na tom ti nájemníci ani tak špatně nejsou a mají třeba i jinou možnost bydlení. Byt s regul. nájemným, který jim nepatří, pak klidně (drze!) s profitem pronajímají další osobě a nikdo s tím prý nehne.

To je úplný Kocourkov a v civilizované zemi něco nemyslitelného. Např. v Rakousku si podnájemník s malým příjmem může zažádat a pak dostává určitý příspěvek na bydlení od státu. Musí ovšem podepsat prohlášení, že nemá jinou možnost bydlení, včetně nějaké letní chalupy nebo chaty. Při nepravdivých údajích (zneužití), lze počítat s navrácením neoprávněné podpory, někdy i s tr. postihem.

Proč to jinde funguje?

Četl jsem si dnes článek o dnu bez aut, ve kterém mě zaujala úroveň nakupování v tzv. prodejních řetězcích. Na web. stránce D-FENS je podobných kritik víc, např. o nákupu rohlíků, o „zušlechťování” potravin v provozovně Meinl i o tristní situaci v jiných »marketech« na území ČR.

V Rakousku i Německu jsou tyto obchody ale také a neřekl bych, že prodávají něco špatného. V takovém rak. Lidl a Hofer (něm. Aldi) lze třeba kromě potravin koupit i různé elektrospotřebiče/elektroniku (pračka, PC, TV atp.) velmi dobré kvality a za přijatelnou cenu. Ve specializovaném obchodě to je mnohem dražší.

Ať už tyto dva nebo i jiné, všechny mají bohatý sortiment, kvalitní a čerstvé potraviny … . Ovoce i zelenina jsou personálem soustavně přebírany, pečivo z předešlého dne je extra a za sníženou cenu, stejně tak i tzv. »Restposten« – zbytek tovaru, kterého už není dostatečný výběr. Mnohde – jako Billa, Merkur … – mají i svého řezníka, někde nabízejí také (dražší) bioprodukty. Opravdu si nelze stěžovat.

Nasraný personál nebo postávající flákači s drátkem v uchu (ochranka), … nic takového zde není vidět. Pomalu v každé vesnici je koloniál, řezník, pekař … atp., funguje tady rozvoz všeho možného (pekař, uzenář, ovoce …) do vzdálenějších míst. Proč to tedy jinde funguje a pouze v býv. ČSSR ne? Jak je to jen možné?

Je toto vůbec možné?

Po přečtení článku »Audi story« o ukradeném a nalezeném autě i o problémech s tím spojených, mám pocit, že autor si buď celý příběh vymyslel, nebo že opravdu „něco shnilého je ve státě českém”.

Napsal-li dotyčný všechno podle pravdy, jak se to skutečně stalo, pak tedy obdivuji jeho nervy. Být na jeho místě, asi bych se zbláznil.

Hranice USA s Mexikem z českého pohledu

Autor Jan Daněk to má nějak popletené, alespoň co se týče názvu jeho článku Železná opona se vrací. Má chránit USA. Viz Centrum.cz .

Přirovnává totiž (úplně zcestně) situaci i opatření na hranici USA s Mexikem k někdejší ostraze a hraničním zátarasům socialistických států – tzv. »Železné oponě«. Zjevně tedy buď nezná význam slov imigrace a emigrace, nebo se snaží i on – a to bude ten pravý důvod – alespoň takto pošpinit ty „zlé“ Američany.

Člověk se nestačí divit a při čtení některých diskusních příspěvků pak i pochybuje o zdravém rozumu pisatelů.

Brzda nebo plyn?

Článek »Kwaito ganxta quiz« se zabývá situací, kdy nic netušící řidič zastaví aby jinému pomohl v nouzi a je okraden nebo i přepaden. Zajímavé jsou i některé komentáře s vlastními zážitky.

O stejném problému se mj. zmiňuje i Jozef Vaškovič ve svém článku »Rady dané emigrantům nestačí« kde píše: „Znám to z vlastní zkušenosti. Byl jsem i s mou paní totálně okraden v těsné blízkosti Vysokých Tater. Byli jsme šťastní, že jsme se živí vrátili zpět do Vídně. Proto je lépe na Slovensko a do Čech nejezdit! Mnozí si to berou k srdci. Na silnicích je vidět stále méně a méně zahraničních turistů.”

Asi před 4 lety se mi nedaleko Č. Krumlova porouchaly stěrače. Sjel jsem z hlavní silnice a začal zjišťovat příčinu. Náhle zastavilo ošuntělé auto a 2 celkem solidně vypadající cikáni mi nabízeli lámanou němčinou pomoc. Hned jsem byl ve střehu a odmítl — česky. Jejich čeština byla bez sebemenšího přízvuku, nevnucovali se a i chápali moji nedůvěru, která je zjevně mrzela. Mladší z nich se podíval a že to zkusí spravit. Doma má dílnu.

Ve vesnici bydleli ve starém Okalu (mont. dům), vedle něj měli stodolu — autodílnu. Rameno stěrače bylo nutno ale vyměnit a tak jsme pro ten díl jeli do Krumlova, kde to hoši pak vymontovali z vraku. Nejprve ale bylo nutno získat souhlas majitele, kterého jsme zakrátko našli při práci na výkopech. Cikáni v Českém Krumlově jsou totiž výjimka, protože pracují (mají např. na starosti úklid města) a jsou na to i patřičně hrdí. Viz např. zde a zde.

Vrak byl ale starší model a díl nepasoval. I když nechtěli peníze (nespravili to přece), vyrovnal jsem se s nimi a odjel do Budějovic. Nabídli mi montáž nového kusu, ale už jsem je neviděl, protože díl v českobudějovickém servisu nebyl na skladě.

Tolik můj os. zážitek s (krumlovskými) cikány, kteří byli sice jiní než-li my „gádžové”, ale opravdu slušní. Byl jsem překvapen, jak jsem si s nimi i v mnohém rozuměl. Co se ale týče článků uvedených výše, musím se přiznat, že bych také nezastavil.

Chile před 33 lety

11. září 1973 zaútočila na presidentský palác La Moneda letadla, demokraticky zvolený Salvador Allende byl svržen a spáchal sebevraždu. Zem ovládla vojenská junta a presidentem se stal generál Augusto Pinochet.

Na rozdíl od mnoha jiných jihoamer. států mělo Chile dlouhou demokratickou tradici bez nějakých pokusů o převzetí moci armádou či jinými silami. Velká čast národa ale přesto již očekávala vojenský zásah. Allendova hospodářská i zahraniční politika měla za následek z USA vojensky prosazené embargo, stávky a útoky opozice způsobovaly vážné problémy. Pinochet slíbil vytvořit "nikoliv stát dělníků, ale stát podnikatelů".

Po převzetí moci postupoval Pinochet velice tvrdě proti minulé vládě i těm co ji podporovali. Vojsko zatklo tisíce skutečných či domnělých Allendových sympatizantů, kteří byli v prvých dnech vězněni i mučeni na fotbalovém stadionu v Santiago de Chile. Proti tomuto porušování lidských práv se zvedla vlna protestů všude na světě.

Dobře si na tu smutnou dobu vzpomínám. Zvlášť otřesně na mne v televizi zapůsobil záběr, kde si kameraman švédské TV Leonardo Henrichsen vlastně nafilmoval svoji smrt včetně vraha a ještě dnes mám ten sled obrazů před očima. Bylo vidět poddůstojníka s pistolí, jak gestikuluje, střílí ... a následoval ‚švenk‘ na nákl. auto s vojáky. Jeden z nich zvedl pušku a zamířil do kamery. Kameraman ale (až nepochopitelně) v klidu upravil výřez a ustálil záběr. Voják vystřelil, obraz se zachvěl a vzápětí rozmázal pohybem padající kamery. Ta pak ještě pár vteřin běžela. Strašné.

Asi po 10-ti letech jsem si na chilské události vzpomněl. Navštěvoval jsem totiž se skupinou Poláků kurz španělštiny. Doña Pilar byla krásná ml. žena ze Santiago de Chile a na svoje studium ve Vídni si přivydělávala jako naše učitelka. Až na jednoho (sexuálního) loudila s mizivým základem španělštiny (vytrvale se jí dvořil), jsem byl shodou okolností jediný, kdo se s ní domluvil německy. Však mě vždy pověřovala, abych vysvětlil (pomalu a česky!) různé nejasnosti polským „spolužákům“. Zakoupený 'Universal-Wörterbuch Spanisch' (Langenscheidt) i 'Español en directo' (od Pilar) mám ostatně dodnes.

Hned jsem se samozřejmě zajímal, jak se jí podařilo z toho fašistického státu šikovně zmizet a nevycházel jsem z údivu. Říkala, že normálně odcestovala, protože v její vlasti je svoboda -- nikdo nikoho nedrží a každý má nárok na cestovní pas. Hned se také rozplývala nad Venezuelou a ciudad Caracas, kde žil její (el) tío a kam jako gymnasistka jezdívala na prázdniny. »Samozřejmě ... doma, v Chile, není úplně všechno v pořádku, ale to vlastně není nikde« — vysvětlovala a hned dodávala
— »Pinochet nás zachránil, protože svrhnul Allendeho, se kterým by Chile dopadlo jako vy v Československu. Allende směl v klidu odejít a nic by se mu bývalo nestalo. Rozhodl se ale bojovat a ... bohužel padl.«
(moje pozn. dle Wikipedia — sebevražda Allendeho se prokázala až r. 1990)

Abych pravdu řekl, tenkrát jsem vůbec nemohl uvěřit, co mi Pilar říkala. Tak jsem byl zblbnutý tou všelijakou socialistickou propagandou, komunistickými polopravdami i doslovnými bláboly.

Velká Podzimní Ofensiva české diplomacie

Ze zprávy ČTK:

Česká ambasáda ve Washingtonu dneškem podle MfD zahajuje mohutnou kampaň. Prostřednictvím spřátelených organizací zašle až statisícům Čechoameričanů žijících v USA dopisy, v nichž je vybídne, aby se obrátili na svého kongresmana a požádali ho, ať se zasadí o zrušení víz pro Čechy. Kampaň pořádá podle HN organizace American Friends of the Czech Republic (Američtí přátelé České republiky).

Už vidím to nadšené, ba extatické přijetí mezi českou emigrací: Vzali jste nám majetek? Nechali jste naše domy, pole a louky zdarma nebo "za hubičku" komunistickým aparátníkům, se kterými se už roky, vesměs bezvýsledně, u vašich soudů soudíme? Odpíráte nám české občanství? Ale co! Když nás teď potřebujete, rádi vám pomůžeme... soudruzi!

Co se stalo?

Rozumím tomu dobře, že Rosťa Hedvíček se urazil a vymazal všechny své příspěvky, včetně běžících diskusí? Poněkud vandalské jednání...

Střet civilizací po pěti letech

„(…) kdosi spočítal, že z dvou milionů britských muslimů je připraveno se zapojit do protizápadního džihádu jen asi 20.000, tedy pouhé jedno procento. Užijeme-li téhož přepočtu pro islámskou světovou obec, čítající kolem 1,5 miliardy duší, výsledek už tak útěšný není; dojdeme k půldruha milionu fanatických, k oběti vlastního života hotových, vůči nám krajně nenávistných bojovníků. (…)“

Luděk Frýbort (Hannover) se ve svém článku zamýšlí nad nebezpečím islámu.

Několik glos ...

Češi i Slováci dnes velmi rádi kritizují USA a Američany jako takové a řekl bych, že i jinde v Evropě je „moderní“, být patřičně protiamerický.

Blíže se tím zabývá článek »Několik glos, aneb kde začíná Asie« na serveru D-FENS.

Těžký život s vohnouty …

Velmi zajímavý článek o tzv. »vohnoutech« a ještě zajímavější diskuze k němu je na D-FENS.

Autor zde např. porovnává hygienická zařízení v továrně sloužící dělníkům a technickohospodářským pracovníkům. Několik továren jsem sám prošel, takže mu v mnohém musím dát za pravdu.

Končím

Po roce úspěšného provozu tohoto blogu jsem se rozhodl, že na něj přestanu psát. Nevím, na jak dlouho, a proto dopředu nebudu nic slibovat, abych neposkytl potravu trollům, pokud své rozhodnutí změním. Je možné, že přestávka bude krátká, je možné, že bude navždycky.

Vodník říká, že zlu se má odporovat, a proto z Internetu odešel v tichosti v době, kdy neměl žádný spor. Já se bez přetvářky přiznám, že jsem ke svému rozhodnutí dospěl na základě aggresse Jana Nováka, protože ještě před několika dny jsem o tom neuvažoval. Klidně uznávám, že tuhle bitvu vyhrál, stejně jako Gottwald porazil Beneše. Nemám s tím problém. Dobro nad zlem vždycky nevítězí. Jen už zkrátka nemám sílu, abych dále vzdoroval Novákovým telefonátům. Už mi, prosím, nevolejte! Nevím, kdo mu dal mé číslo, každopádně to vnímám jako podraz, který mnou hluboko otřásl.

Když jsem v letech 2000–2001 vstupoval do diskussí na Internetu, měl jsem dojem, že mohu zúčastnit obnovy těch skvělých polemik z dob Rakouska a první republiky. Bohužel to trvalo jen krátce. Po roce 2002 se z toho stala trapná závislost, která mi v roce 2005 i 2006 více vzala než dala. Zklamání z lidí jako je Jezovec či Mormegil bylo tíživé, nikam nevedoucí hádky s Cynikem, Eggem, Nolanem či Miracetim nedůstojné. Je na čase s tím skončit.

Co bude se ZMP dál, nechť rozhodnou kollegové. Byly zde sračky i skvělé výkony (všechny články Tomáše Peciny). Jsem rád, že jsem aspoň dočasně přitáhl Tomáše Pecinu zpět k publicistice, v níž je pro ostatní nejpřínosnější.

Pokračujte beze mne. Kdo mi chce cokoliv sdělit, nechť mi pošle e-mail. Jinak mu s nejvyšší pravděpodobností neodpovím.

Updated.

Dobří lidé na wikipedii

Kdysi dávno jsem slíbil, že napíšu článek, co mi wikipedie dala positivního. Pořád jsem to odkládal, protože jsem nechtěl, aby byl můj výčet tak hubený, protože ztráty a jiná negativa řádově převažují. Nicméně ve světle posledních událostí už to dál nejde odkládat.

Wikipedie mi v první řadě dala zkušenost. Šel jsem do ní s naivním nadšením a pořádně jsem si natloukl nos. Největší chyba byla, že jsem používal své pravé jméno. To se mi těžce vymstilo. Je to zvláštní. Své pravé jméno jsem používal na Britských listech, Lupě i Klausově stránce. Bez negativních effektů. Ale to bylo v dobách, kdy jsem nedostával vůbec žádný spam. Nyní cca 50 e-mailů týdně.

Myslel jsem, že lidé budou oceňovat kvalitu mých textů a chtěl jsem se tak stát známým. Jenže autoři na wiki jsou upozaděni a ani Google je neindexuje. Za to spory všechy, a to na prvních místech. Příliš pozdní poznání.

Na wikipedii jsem poznal spoustu lidí, bohužel většinu z nich z té horší stránky. Proto nyní o nich nebudu mluvit. Zůstávají jen dva, které bych bez wikipedie neznal a u nichž bych byl rád, kdyby je mohl považovat za své přátele.

První je Malý čtenář. Když na wikipedii přišel, bylo to velice poznat, ačkoliv dost dlouhou dobu přispíval jen anonymně. Povýšil jsem ho na správce a byrokrata a na rozdíl od jiných ve své funkci nezpychl, nýbrž se jí naopak dobrovolně vzdal. Kdo jiný by to dokázal? Není divu, že někdo tak výjimečný trpí permanentními konflikty s poloblby.

Dosud mám stále nejradši jeho článek Rozum a chtíč, jímž tento fenomén dokázal přiblížit i těm, co znali Františka Fuku jen z dob kommunismu. Malý čtenář má i své vlastní projekty. Blog a Delicious. Obojí stojí za pravidelné návštěvy.

Druhý je ŠJů. Ani ten pochopitelně nemá na wikipedii na růžích ustláno. Jeho záběr i seznam článků je úctyhodný. Je mi líto, že na wikipedii nepřišel před tím, než jsem z ní byl vyhnán. Takto jsme se minuli.

Updated.

Čas oponou trhnul?

Díky Neználkovi jsem si přečetl pouze 2 roky starý článek, který ale vypadá, jak by byl starší 10x. Je zajímavé si připomenout, co tehdy někteří tvrdili:

Jezovec s Michaelou za 5: "vidím trochu jinak: naopak bude terčem preventivního nebo prvního protiúderu a to dostatečnou silou aby bylo zajištěno její zničení pro případ, že by protiraketová obrana opravdu nějak fungovala.

Pokud jde o exteritorialitu a spol., obávám se, že americký personál bude ať již formálně či neformálně vyňat z české policejní pravomoci i mimo základny, viz. známý případ italského topguna co sestřelil lanovku."

Elvis Has Entered the Building: "Ten raketovy destnik neni na valku s Ruskem vubec staveny, ani se nepokousi to predstirat. Zamerem je sestrelit "male mnozstvi" raket v praxi asi tak mene nez 5 raket simultanne leticich. Zatim se jim jednou ze 3 pokusu podari trefit raketu, o ktere presne vedi kdy vystartuje a kam a jakou rychlosti poleti."

A ještě jednou: "Rozpocet na NMD se pohybuje od 60 miliard do 250 miliard dolaru, podle toho s jakym casovym obdobim a jakou verzi se pracuje. Tot otazka, jestli ma cenu utratit tolik za to, ze by nekdy nekde mohla ze Syrie vyletnout do USA raketa a jestli by nebylo levnejsi a efektivnejsi vyresit pripadny problem kombinaci konvencnich prostredku a tzv. soft power, za 250 miliard dolaru se da koupit hodne dobre vule."

Andy: Michaely "názor zavání více než libě něčím, co nevím jak opsat, aby to neevokovalo ve slušné debatě zakázané argumenty " rasismus, kolektivní vina, dobytčáky".

max: "Autor článku převzal Čulíkovu kachnu, nacpal ji vlastní nádivkou a vystavil ji tady na obdiv." (Dodatečně se omlouvám za tu 5.) BBC: "Na začátku týdne přinesly některé české noviny informace, že Česká republika vyjednává s USA o možnosti zřídit na českém území raketovou základnu, která by se stala součástí amerického systému globální protiraketové obrany. Jak ministr obrany Miroslav Kostelka, tak ministr zahraničí Cyril Svobody informaci popřeli. Podle Cyrila Svobody jde prostě o novinářskou kachnu." (Zdůrazněno mnou. Omluví se aspoň dodatečně?)

A to nejlepší nakonec. Opět Max: "Reálná pravděpodobnost sestřelení skutečné balistické rakety vybavené těmito prostředky je jen teoretická." (zdůrazněno mnou) Vidí si ten chlapec vůbec do úst?

Palackého názor na Rusko

Psaní do Frankfurtu: "Víte, pánové, která mocnost drží veškeren veliký východ našeho dílu světa; víte, že tato mocnost, již nyní vzrostši u velikost ohromnou, sama ze sebe a v sobě každého desítiletí větší měrou se sílí a zmáhá, nežli to díti se může v zemích západních; že jsouc ve středu svém nepřístupna skoro každému outoku, stala se již dávno nebezpečnou svým sousedům; i ačkoli majíc také na půlnoci bránu otevřenou, že vždy přece, přirozeným vedena pudem, zvláště na jih rozšiřovati se hledí a hleděti bude; že každý krok, kterýžby na této cestě dále ještě učinila ku předu, hrozí během čím dále tím rychlejším zploditi a založiti universální monarchii, t. j. nepřehledné i nevyslovitelné zlé, neštěstí bez míry a hranic, jehož bych já, Slovan tělem i duší, pro dobré lidské neméně těžce želel, byť i tato monarchie prohlašovala se za slovanskou. S touž křivdou, jako v Němcích za nepřítele Němcův, jmenují a pokládají mne mmozí v Rusích za nepřítele Rusův. Nikoliv, pravím to hlasitě i zjevně, nejsem nepřítel Rusův; naopak, pozoruji s radostným ončastenstvím každý krok, jejž tento veliký národ ve svých přirozených mezích ku předu činí po dráze vzdělanosti: však ale že při vší vřelé lásce k národu svému vždy ještě výše cením dobré lidské i vědecké, nežli dobré národní, z té příčiny již pouhá možnost universální monarchie ruské nemá žádného odhodlanějšího protivníka i odpůrce, nežli mne; ne proto, žeby monarchie ta byla ruská, ale žeby byla universální.

Víte, že na jihovýchodní straně Europy, podél hranic říše ruské, přebývají národové mnozí, původem, jazykem, dějinami a mravem znamenitě rozdílní, - Slované, Valaši, Maďaři a Němci, o Řecích, Turcích a Škipetařích ani nemluvíc, - z nichžto žádný sám o sobě není dosti mocen, aby přemocnému sousedu svému na východě odporovati mohl s prospěchem po vše budoucí časy; totoť mohou jen tehdáž, když je svazek ouzký a pevný bude spojovati všecky v jedno. Pravá životní žíla tohoto potřebného svazku národů jest Dunaj; oustřední jeho moc nesmí se od řeky této nikdy daleko uchylovati, má-li skutečně vůbec platna býti a zůstati. Zajisté, kdyby státu Rakouského nebylo již od dávna, musili bychom v interessu Europy, ba humanity samé přičiniti se co nejdříve, aby se utvořil.

Proč ale viděli jsme tento stát, jenž od přírody a historie povolán jest, býti záštitou a strážcem Europy před asiatskými živly všelikého spůsobu, - proč viděli sme jej v kritickém okamžení bez pomoci a skoro bez rady před návalem bouře nastávající? - Proto že v nešťastném zaslepení již od dávna sám nepoznával skutečného právního i mravního základu jsoucnosti své a jej zapíral: základní totiž pravidlo, aby všecky pod žezlem jeho sjednocené národnosti i všecka vyznání víry požívaly vespolek ouplné rovnosti práva i vážnosti. Právo národův jesti skutečné právo přírody; žádný národ na zemi nemá práva, žádati, aby k jeho prospěchu soused jeho sebe sám obětoval, žádný není povinen, pro dobré souseda svého sebe sám zapříti neb obětovati. Příroda nezná žádných ani panujících ani služebných národů. Má-li svazek, který spojuje více rozličných národů v jeden politický celek, býti pevný a trvanlivý, nesmí žádný národ míti příčiny, obávati se, že tímto spojením přijde o některý z nejdražších statkův svých, naopak, každý musí míti jistou naději, že v oustřední moci nalezne ochranu i záštitu před možnými přechvaty sousedů přes čáru rovnosti; potom se také každý přičiní, opatřiti oustřední tuto moc silou takovou, aby dotčenou ochranu mohla s prospěchem vykonávati. Jsemť přesvědčen, že ani ještě nyní v říši Rakouské není pozdě, aby základní toto pravidlo spravedlnosti, toto sacra ancora ve hrozícím utonutí lodí, prohlásilo se zjevně i upřímně, a provedeno bylo spolu ve všem důrazně: však ale každé okamžení jesti drahé, kýž se s tím pro bůh již ani hodinu déle neváhá! Metternich neklesl jen proto, že byl největší nepřítel svobody, ale také proto, že byl nejlítější, nejouhlavnější nepřítel veškeré národnosti slovanské v Rakousích."

Revoluce 1848

V pěkné zkratce ji vylíčil Bohumil Doležal.

"Arnold píše o tom, že „i učený v záležitostech zemských velmi krátkozraké náhledy míti může a že není dobře sobě příliš mnoho na doktorech a učených při volení zástupců zakládati, neboť doktoři a učenci také mnohdykráte více přízeň ministrů než blaho lidu na sněmu vyhledávají, a to proto, aby ulovili nějaký výnosný úřad, čehož u jednoduchého občana nestudovaného netřeba se báti.“" Je zajímavé, jak se to za 150 let změnilo.

Přesná analysa Mirka Topolánka

Napsal ji Petr Kolář.

Zajímavý je však i názor čtenáře Jana Daniela: "Topolánek vyhrál všechny volby, ve kterých vedl stranu, dosáhl pro ODS historického výsledku v posledních parlamentních volbách, zvýšil její koaliční potenciál zničený Klausem. Nelevicové strany získaly získaly největší volební vítězství od r.1992. Vládu pravda nesestavil, ale reklamace podávejte u profesora z Hradu - ten Topolánkovi namydlil schody svým geniálním volebním zákonem. Po volbách vedl Topolánek jednání tak, že on vypadá jako ten státotvorný, který se snaží něco vymyslet a Paroubkovi nasadil psí hlavu člověka, který prohrál a teď vše blokuje a destruuje. Občané to řádně ocenili při průzkumu volebních preferencí. Klaus může psát sms jaké chce, faktem je, že jako politický stratég beznadějně zkrachoval: svojí opoziční smlouvou odvedl ODS do opozice na 8 let, urputně bojoval proti menším liberálním stranám ačkoliv bez koalice s nimi se nemohl chopit vlády, zatímco rudí ho válcovali. A teď se ještě snaží protlačit velkou koalici, která by ho možná znovuzvolila (i když spolehát na slovo toho hajzla Paroubka je naivní) ale ODS by opět zničila."

Shrnutí debaty

Podle JzP není p. Pavlíček na Sprše pronásledován. Ve skutečnosti dostává za názor nuly jako na běžícím pásu. Co je na textu: "Můžete mě trestat za názor jak chcete Prokope. Já vím že s argumentem nepřijdete. Mě by spíš zajímal názor maxe, toho považuji za v tomto oboru relativně vzdělaného." závadného? Naprosto nic. Přesto dostal od neznámého fanatického mazače nulu.

Nicméně ten měl i bez Vás a AJ průměr 1.0, takže žádné velké nulování se tam nestalo.
Ten průměr jste vypočítal správně. Nicméně je normální za diskusní příspěvky dávat nulu? Ta byla vždycky myšlena pro totální sračky. Osobně jsem jí nedal nikomu jinému než Neckářovi.

Mně ale vadí Vaše paušalizace a hysterické přehánění. David Pavlíček dostal (pokud těch nulovaných příspěvků nemáte v rukávu víc) celkem dvě nuly a Vy tvrdíte, že se ho snaží "neokonzervativci" umlčet.
I kdyby dostal jen jednu, tak by to znamenalo, že se ho snažíte umlčet. Přitom tak kvalitních příspěvků na Sprše mnoho nemáte, i když si Klan myslí opak. Ve skutečnosti dostal tři a dostal by jich víc, kdybych se ho p. Juchelka a já nezastali. Ten nulovač totiž poznal, že nemá chanci.

Asi jste se zbláznil.
Proč?

A Petříčkovi bych doporučil, ať si opravdu najde ve slovníku slovo předsevzetí, když mu nerozumí. Už takhle je pro smích mnoha lidem a ignorancí to nezlepší: "To je zvlastni vypraseni kozichu..." Smysl pro sarkasmus na Google nenajdete, milý Boutrosi. Rovněž smysl pro nadsázku: "Ona totiž žádná technologie na sestřelení ICBM neexistuje a existovat nebude." = pro ty, co to stejně jako Boutros potřebují doslovně: "Ona totiž žádná účinná technologie na sestřelení ICBM neexistuje a existovat nebude."

Skutečný cíl libanonské války

Frontline: "Many analysts, however, are of the view that the war had other objectives. One of them was to dissuade Hizbollah's ally, Iran, from considering a confrontation with the Israeli-United States alliance, by demonstrating its capacity to cause massive destruction inside Lebanon."

Výsledek? "By offering effective resistance to Israel, Hizbollah has emerged as the symbol of resistance against U.S. unilateralism in West Asia imposed with Israeli help."

Generál Aoun (ميشال عون): "This war is bringing us [Christians, Sunni Muslims, and the Shia population] closer together. We are actually living more tolerantly with each other than ever."

Shrnutí debaty ze Sprchy

David Pavlíček presentoval několik jednoduchých faktů:

1. Program Hvězdných válek (ničení mezikontinetální střel antiraketami) za 25 let spotřeboval 500 miliard dolarů.
2. Jeho úspěšnost v likvidaci "přátelských" raket (s předem známou dráhou letu) je pouhých 33 %.
3. Jeho úspěšnost v likvidaci nepřátelských raket (s předem neznámou dráhou letu) je čistých 0 %.

Jak na to reagovali sprší fanatičtí neokonservativní jestřábové (Max, TL, Tomáš, Boutros, Prokop a mxp)?

1. Pokusili se p. Pavlíčka umlčet nulováním. Tomu jsme s p. Juchelkou zabránili. Oněm neznámým nepřátelům diskusse by právo nulovat mělo být okamžitě odebráno.
2. Pokusili se stočit diskussi na lokální antirakety (mxp). P. Pavlíček správně opáčil, že Patrioty nejsou předmětem diskusse.
3. Věcnou debatu převést do osobní roviny (Boutros). Boutrosi, i když to nemá žádný smysl Vás na to upozorňovat, protože Vy už jiný nebudete, to, že neumíte věcně diskutovat, nezachráníte tím, že budete kádrovat opponenta. Navíc pochybuji, že by Elvis najednou začal používat háčky a čárky.
4. Argumentovat pochybnými autoritami (ruským generálem, Max). Maxi, když je zjevné, že má někdo osobní zájem na věci, tak jeho slova nemůžete brát jako vtělené slovo Boží.
   

Od Pepka Vyskoče Prokopa Krásného se nic kloudného čekat nedalo. P. Pavlíček zcela správně na "diskussi" (tj. reagování na Prokopovy urážky) zcela správně resignoval. Ale mnohem více se čekalo od Gorilly Maxe. Ale když mu schází argumenty, tak se uchyluje k trollingu. Opouští i půdu logiky, která mu jinak obvykle neschází:

"Tvrzením, že náčelník je i politik nijak nevyvracíte jeho argumenty."
Ale ano, Gorillo, když někdo mluví jako politik, tak resignoval na odbornost ve prospěch demagogie. Přesně jako Vy.

"Náčelníku generálního štábu ruské armády Jurij Balujevskijmu asi nejsou."
Oblíbená zbraň trollů je vyvracet tvrzení, která nikdo netvrdí.

"Možná proto, že ho odebíráte zdarma, tak na náčelníka Balujevskijho nezbylo."
Pokus o humorný effekt, který nevyšel.

Všimněte si, že Gorilla nijak neregoval na úvodní these p. Pavlíčka. Zkrátka a dobře "Denní dávka zdravé kritiky pro osvěžení mysli" v plné nahotě, pane Zemane.