3. ledna 2008

Guy Peters: Výhled do roku 2008

Klíčovou politickou událostí ČR v roce 2008 bude volba presidenta republiky, která se bude konat v pátek 8. února 2008 (pro srovnání, super úterý bude v USA dne 5. února 2008). Je to pochybné a znakem nezralosti české politické scény, president republiky totiž nemá příliš významné pravomoci. Přesto je gravitační síla Hradu natolik silná, že ovlivní i vládu.

Podle mého odhadu bude znovuzvolen Václav Klaus. Je vysoce pravděpodobné, že k tomu nebude potřebovat ani KSČM, protože se dohodne s lidovci.

Zajímavější by bylo, kdyby byl zvolen Jan Švejnar. To by nejspíše vyvolalo zemětřesení na politické scéně. Po vzoru Israele, kde z oranžového Likudu odešla modrá Kadima, i zde by mohla pod vedením Mirka Topolánka odejít z ODS prohradní (tedy prošvejnarovská) frakce, která by byla proevropská, proamerická a protiruská a která by se spojila s obdobnými silami v ČSSD, KDU-ČSL a světle zelenými (Bursík a Liška) a vytvořila tak mohutnou reformní stranu.

2. ledna 2008

Robert Brasillach

Byl to francouzský básník, nejlepší ve své generaci. Byl popraven za kollaboraci s Němci, ačkoliv jeho nástupce v čele listu Je suis partout (Jsem všude), Pierre-Antoine Cousteau (bratr Jacquesa-Yvese Cousteaua), dostal jen doživotí.

Brasillach neměl na svědomí žádný lidský život, byl vinen pouze intelektuální kollaborací. Přesto de Gaulle odmítl udělit milost s tímto odůvodněním:
« Cela ne s'explique pas. Dans les lettres aussi, le talent est un titre de responsabilité et il fallait que je rejette ce recours-là, peut-être, après tout, parce qu'il m'était apparu que Brasillach s'était irrémédiablement égaré. Je précise tout de même que ma décision n'eut rien à voir avec les orientations sexuelles de cet auteur, dont je reconnais par ailleurs, comme vous, la phénoménale culture. Si je me rappelle si bien de ce matin-là, c'est qu'à chaque dernière nuit d'un homme que je pouvais gracier, je ne fermais pas l'œil. À ma manière, il fallait que je l'accompagne. »
Petici za jeho omilostnění podepsaly tyto osobnosti:
  1. Paul Valéry,
  2. François Mauriac, (Académie française)
  3. Georges Duhamel, (Secrétaire de l'Académie française)
  4. Henry Bordeaux, (Académie française)
  5. Jérôme Tharaud, (Académie française)
  6. Jean Tharaud, (Académie française)
  7. Louis Madelin, (Académie française)
  8. Paul Claudel,
  9. Émile Henriot,
  10. André Chevrillon, (Académie française)
  11. Prince de Broglie, (Académie française)
  12. Duc de La Force, (Académie française)
  13. Georges Lecomte, (Académie française ; président de la Société des gens de lettres)
  14. Amiral Lacaze, (Académie française)
  15. Duc de Broglie, (Académie française)
  16. Patrice de La Tour du Pin,
  17. Pierre-Henri Michel,
  18. Jean Paulhan,
  19. Jacques Copeau,
  20. Thierry Maulnier,
  21. Mgr Bressolles,
  22. Firmin Roz, (de l'Institut)
  23. Emile Dard, (de l'Institut)
  24. M. Bouteron, (de l'Institut)
  25. Germain Martin, (de l'Institut)
  26. Émile Bréhier, (de l'Institut)
  27. Pichat, (de l'Institut)
  28. Pierre Janet, (de l'Institut)
  29. Jordan,
  30. Lalande,
  31. Jacques Bardoux, (de l'Institut)
  32. Jacques Rueff,
  33. Charles Rist, (de l'Institut)
  34. André Buisson, (de l'Institut)
  35. Henri Pollès,
  36. Jean Schlumberger,
  37. Roland Dorgelès, (de l'Académie Goncourt)
  38. Mme Simone Ratel,
  39. Jean Anouilh,
  40. Jean-Louis Barrault, (sociétaire de la Comédie française)
  41. Claude Farrère,
  42. J.-J. Bernard,
  43. Georges Desvallières, (de l'Institut)
  44. Jean Cocteau, (de l'Académie Mallarmé)
  45. Jen Effel,
  46. Max Favalelli,
  47. André Billy, (de l'académie Goncourt)
  48. Wladimir d'Ormesson,
  49. Marcel Achard,
  50. Albert Camus,
  51. André Obey,
  52. Gustave Cohen, (professeur à la Sorbonne)
  53. Michel
  54. Arthur Honegger,
  55. Daniel-Rops,
  56. Vlaminck,
  57. Marcel Aymé,
  58. Colette,
  59. A. Barsacq,
  60. Gabriel Marcel,
  61. André Derain,
  62. L. Lapatie,
  63. Jean Loisy,
  64. Charles Dullin.

Guy Peters: Odpovědi p. Zemanovi

P. Zeman se mnou polemisuje na svém blogu, že odstavec: "Už teď je připravený, aby mohl být prezidentem. Pokud se to nepodaří, myslím, že se bude určitě chtít ucházet znovu. On se velmi chce stát českým prezidentem." má česky lépe znít: "Už teď je připravený, aby mohl být prezidentem. Pokud se to nepodaří, myslím, že se bude určitě chtít ucházet znovu. Velmi se chce stát českým prezidentem."

Nemyslím si. Kdyby zněl takto, tak je důraz buď na velmi, nebo na chce. Což mluvčí zřejmě nechtěla. Důraz byl na tom, že se mluví o jejím manželu.

Stejně tak věty: "Teď si zvyká na možnost, že vymění post profesorky ekonomie za roli první dámy. "On se chce velmi stát českým prezidentem," říká o manželovi." by musely být přeformulovány takto: "Teď si zvyká na možnost, že vymění post profesorky ekonomie za roli první dámy. O manželovi říká: "Velmi se chce stát českým prezidentem," aby šlo vypustit podmět. Nicméně tím se zdůrazní, že to říká právě jeho manželka.

A co se týká jeho otázek. Podle mne není ani trochu důležité, zda děti presidenta republiky hovoří česky. Je vysoce pravděpodobné, že volbu presidenta republiky rozhodne KSČM. Ale není to bezpodmídnečně nutné, pokud KDU-ČSL bude volit Klause.

Opačný názor na jeho blogu.

Updated.

Guy Peters: PF 2008



1. ledna 2008

Poučení pro p. Zemana

P. Zeman zkritisoval úroveň překladu rozhovoru s manželkou Jana Švejnara. Nicméně se dosti podstatně mýlí. Ve větě: "On se chce velmi stát českým prezidentem," je špatně pouze pořádek slov, správně má věta znít: "On se velmi chce stát českým prezidentem." To, že se podmět nemusí vyjadřovat neznamená, že se vyjadřovat nesmí. Naopak se v některých kontextech vyjádřit má, například při zdůraznění.

Větu: "Měli jsme děti ještě na škole," zřejmě opravili, protože nyní tam stojí: "Měli jsme děti ještě ve škole, bylo to trochu narychlo a zdálo se to jako velké zemětřesení."

Guy Peters: Souboj s trollem

Byl jsem teď 2 dny mimo Internet, takže otěže souboje s obtížným trollem, který se do mne zamiloval, takže s neuvěřitelnou frekvencí sem umísťuje své robotické texty o mé osobě, převzali jiní, za což jim děkuji. Mazat Štouralovy polluce není tak velká zábava.

Jeden z textů, který tímto způsobem smazali (byl nepodepsaný, takže ho není žádná škoda), pravděpodobně nepsal on. Obvinil mne totiž, že zde píšu o "nackovi Nolaniusovi". Popírám, že bych kdy Nolana označil za nácka, a popírám, že bych neuměl skloňovat jeho jméno.

Faktem je, že jsem dříve Nolana označoval za fašistu, protože jeho aktivity byly velice neblahé. Nolanus však své chování změnil a já jsem změnil svůj názor na něj. Navíc ho nyní znám i osobně. I sice nadále považuji Nolanovo prosazování vulgárního pravopisu za neblahé, nicméně se domnívám, že převažuje jeho záslužná kritika wiki establishmentu. Proto nyní na cs: patří k těm nemnoha výrazně kladným postavám.

30. prosince 2007

ČTK desinformuje

ČTK uvedla: "Hillary Clintonové pomohl její manžel a bývalý prezident vystoupením v New Hampshire, kde při své kampani před 16 lety dosáhl prvního úspěchu na cestě do Bílého domu." Ve skutečnosti byl poražen, ačkoliv Paul Tsongas nakonec nominován nebyl, protože Clinton vyhrál Super Tuesday.

Podivný rozsudek

Ve věci Allen A. Muth v. Matthew J. Frank (412 F. 3d 808; 7th Cir. 2005; PDF) federální odvolací soud rozhodl, že zákaz incestu má závaznost i dnes. Proti tomu nic. Podivný však byl skutkový stav. Allen Muth a jeho o 15 let mladší sestra Patricia Muth byli manželé! Tříčlenný senát však tuto skutečnost odbyl dvěma větami: "Allen Muth and his younger sister Patricia married and had three children." + "Although they were separated for some length of time, at about the time Patricia reached the age of majority she and Allen became reunited and got married." Podle mého názoru měl soud toto selhání státu vzít mnohem více v potaz.

Jacobyho názor plně podepisuji, stejně jako kritiku professora Francka: "court’s reasoning was extremely bad" + "And the author in Muth was Judge Daniel Manion, a Reagan appointee. It is understandable that Judge Manion, like the rest of us, recoiled from the absurdity that the Constitution protects incest. But his effort to avert the consequences of Lawrence’s radicalism is unsustainable, for a fair reading of that case makes it hard to avoid the conclusion that the Supreme Court's version of the Constitution does indeed protect incest (just as Justice Scalia claimed in his Lawrence dissent) . . . Allen and Patricia Muth, brother and sister, were “married” (the court does not say how or by whom) and had three children."

Updated.

Palackého názor na Rusko II

Jasnozřivého Palackého jsem citoval již jednou. Nyní bych chtěl více vytáhnout obě jeho věty z dopisu do Frankfurtu ze dne 11. dubna 1848: "pouhá možnost universální monarchie ruské nemá žádného odhodlanějšího protivníka i odpůrce, nežli mne; ne proto, žeby monarchie ta byla ruská, ale žeby byla universální" + "Pomyslete si říši Rakouskou rozdělenou na množství republik a republiček, – jaký to milý základ k universální ruské monarchii!"

Bloggování

Blogy mají tu zvláštní vlastnost, že se člověk na nich dočte věci, ke kterým by se normálně nedostal. Posuďte sami. Nebo o každodenním rasismu či blog Rakušanky, která se naučila dokonale česky i slovensky.

Zakázané ovoce II.

Německý film Kolberg, dokončený v r. 1945, se ostatním dílům goebbelsovské propagandy vymyká a je opředen aurou určité legendárnosti; s rozpočtem cca 8,8 milionů říšských marek zůstává dodnes nejdražším filmovým projektem vytvořeným na německém území. Pro jeho natáčení byly přemístěny z fronty celé bojové jednotky jako statisté, což v posledních letech války bylo bezesporu velkou zátěží. Přesto Kolberg očekávání nenaplnil, a to nejen proto, že do kin – či do toho, co z nich v té době zbývalo – přišel příliš pozdě (slavnostní premiéra se odehrála 30. ledna 1945). Kolberg je totiž umělecké dílo, byť nikoli vynikající, a jeho základní poselství není s nacistickou ideologií a německou válečnou politikou slučitelné.

Nesporné umělecké kvality Kolbergu byly tím, proč tento film směl opustit tresor již dvacet let po válce, v r. 1965, a i dnes je tu a tam reprisován německými televisemi.

Režisérem filmu byl Veit Harlan (1899–1964), tvůrce Žida Süße, a hudbu zkomponoval Norbert Schultze (1911–2002).

Kolberg (dnes Kołobrzeg) je malé přístavní město v Zadním Pomořansku (Hinterpommern), v části Pruska zabrané po 2. světové válce Polskem. V době napoléonského tažení v r. 1806 bylo město po několik měsíců marně dobýváno francouzskou armádou, které jinak nečinilo potíže odpor slabé a špatně organisované pruské armády překonávat. Na obraně města se významně podílely jednotky domobrany zorganisované kolberským starostou Joachimem Nettelbeckem a k úspěchu přispěl energický, charismatický velitel městské posádky August von Gneisenau (1760–1831).

Film začíná scénou, v níž se – o sedm let později, v r. 1813 – Gneisenau ve Vratislavi pokouší přesvědčit pruského krále Bedřicha Viléma III., aby stejně jako v Kolbergu využil nadšení místních obyvatel a učinil provolání k národu. Král k tomu není ochoten, je přesvědčen, že válka je Sache der Armee, věcí armády, a civilisté jsou nepřítelem války. Gneisenau, aby jej přesvědčil o opaku, králi vypráví příběh Kolbergu, který se podařilo zachránit před Francouzi právě jen díky nadšení místních obyvatel. Když je příběh odvyprávěn, král se podvoluje, bere do ruky brk a sepisuje provolání An mein Volk (Mému národu).

Historicky poměrně, byť nikoli zcela, věrný popis obrany Kolbergu je založen na osudech několika postav. Starostu města (Bürgerrepräsentant) Nettlebecka ztvárnil Heinrich George (1893–1946), známý mj. jako představitel württemberského vévody ze Žida Süße. Jeho civilní herectví patří k vrcholům filmu. Jeho neteř, dceru sedláka Marii, zahrála Kristina Söderbaum (1912–2001), manželka režiséra Harlana, avšak toto obsazení lze pokládat za nešťastné: Söderbaum, která své postavě neodpovídala už ani věkem, nedokázala roli naivní venkovské dívky ztvárnit přesvědčivě a výsledkem je povrchní, plochá a málo věrohodná postava. Podobně nepřesvědčivý je Gustav Dießl (1913–1952) jako Ferdinand von Schill, voják, do něhož se Maria zamilovala, ale který si ji odmítne vzít za ženu: jak říká, voják se nikdy nemůže oženit, protože jeho ženou je válka.

Velmi působivý je naopak Horst Caspar (1913–1952) v roli von Gneisenau; jeho dialogy s Nettelbeckem jsou tím, co film zachraňuje před šedí průměrnosti, a zaznamenáníhodný je i Paul Wegener (1874–1948) jako plukovník von Loucadou, indolentní a demoralisovaný předchozí velitel kolberské posádky, který nechal zrezivět kanóny a s obranou města vážně ani nepočítal.

Trikové ani davové scény filmu dnešního diváka asi už nezaujmou, jejich použití je naštěstí střídmé. Hlavním poselstvím filmu je apel na lásku k rodnému místu, jehož obranu nelze ponechat armádě a musí se o ni přičinit každý. Jak říká Nettelbeck uprostřed hořícího Kolbergu, "die Häuser können sie uns verbrennen, aber die Erde nicht" (domy nám vypálit mohou, ale zemi ne).

Hodnotíme-li Kolberg v perspektivě předchozích filmů goebbelsovské propagandy, vychází z nich jako nejuměřenější, nejcivilnější a nejméně zatížený nacistickou ideologií; nejsou tu téměř přítomny národní stereotypy, i francouzští generálové jsou zobrazeni věrně a víceméně positivně, naopak kritikou film nešetří vůči nerozhodnému pruskému králi.

Vyznění Kolbergu je do značné míry universální, a tím se výsledek staví proti záměru svých tvůrců: Němci se měli identifikovat s hrdinnými obránci Kolbergu, ale fakticky jim byla blíž Napoléonova expediční vojska. Válka byla od počátku vedena jako agresivní dobývání německého "životního prostoru", a v této situaci se nelze dost dobře odvolávat na ty hodnoty, které Kolberg adoruje.

Odkazy:
- Kolberg na video.google.com
- článek o filmu Kolberg na německé wikipedii

29. prosince 2007

Guy Peters: Štouralovy polluce

Musím říci, že mentalita trollů je mi naprosto nepochopitelná. Zdejší troll, který si říká Štoural, se vyznačuje tím, že do náhodně vybraných článků vepisuje robotický text, někdy dokonce několikrát pod sebou. Nechápu, jak může mít uspokojení z toho, že nějakou dobu jsou kommentáře zasviněny jeho texty, ačkoliv dobře ví, že po čase stejně přijdu a tu špínu odstraním.

Důvodem je zřejmě psychologické ustrojení znečišťovatelů studánek a sprayerů: Nepošpiněný prostor je zneklidňuje, a proto chvátají s tím, aby jej poskvrnili svou ejakulací. Zjevně si tak vykompensují své pocity méněcennosti z nechopnosti vytvořit cokoliv positivního a nebýt pouhými parasity.

Další Hvížďalovo selhání

Karel Hvížďala referoval o jedné chystané akci neonacistů. Víceméně ponechám stranou obsah a soustředím se především na formu.

Dodejme, že národní socialismus byl ideologií fašistické strany NSDAP.
Byť kommunisté neuměli rozlišovat mezi nacisty a fašisty, novinář v demokratickém státě by to umět měl. Poznávací znamení: fašisté nejsou antisemity.

Z uvedeného textu, který je vystaven na webu vedle svolání k demonstraci, jednoznačně vyplývá, že jde o hnutí antisemitské, tedy rasistické . . .
Byť hlasatelé politické korrektnosti všech barev neumějí rozlišit mezi rasismem a xenofobií, český novinář by to umět měl. Poznávací znamení: Židé nejsou rasou.

Je-li ale Listina základních práv a svobod součástí našeho právního systému (a je-li normou nejvyšší právní síly, jak říkají právníci)
To neříkají právníci, nýbrž dilettanti. V Listině je norem mnoho, a proto sama normou být nemůže.

právo svobody omezit
??? Právo a svoboda jsou v zásadě synonyma. Neexistuje nic takového jako "právo svobody".

Pro přesnost uveďme, že v říjnu 1941, čili před začátkem transportů, v Plzni žilo 3 106 Židů, čili některým se podařilo ještě emigrovat, nebo se ztratit v ilegalitě či spáchali sebevraždy.
Nebo se odstěhovali, zemřeli věkem, nemocí, nešťastnou náhodou, byli popraveni, nebo zavražděni, má-li být tento bizzarrní výčet opravdu přesný.

Všechny tyto okolnosti, jejichž vypovídací hodnota se zdá být normálnímu občanovi zřejmá, ale magistrátním úředníkům v Plzni nestačí.
Ano, v ČR nejsou občané druhé kategorie, jak si pan Hvíždala přeje.

S naší a vůbec evropskou zkušeností jde přeci o nezodpovědnost či přinejmenším lajdáctví a neochotu pochopit a respektovat, že Listina základních práv a svobod je pro nás závazná.
A především pochopit, že zakotvuje oprávnění se pokojně shromažďovat, které lze omezit jen ve zcela výjimečných případech, mezi něž rozhodně nepatří výročí čehokoliv.

Ron Paul

Mezi všemi republikánskými kandidáty je libertarián Ron Paul poslední, ačkoliv pořád roste. Jeho názory jsou pozoruhodné. Rosner je shrnul takto: "A candidate that would like to see all foreign aid taken from Israel, to sit idly by as Iran develops nuclear weapons, to abandon Iraq to its fate. "Israel would be better off" and the Israelis "could take care of themselves" if the United States ended its alliance with Israel, he said."

Nicméně je zjevné, že je to outsider (obdivný článek).

Nejbohatší muslim

Jeden z nejbohatších muslimů je princ al-Walíd bin Talál.

Postoj kandidátů k Israeli

Jerry na Vrbě upozornil na zajímavé srovnání nazvané Israel Factor (jeho nevýhodou je, že Shmuel Rosner svévolně vynechal Rona Paula, protože je nejvíce protiisraelský: podle Rosnera by dostal nulu).

Nejvíce proisraelský (na základě čeho? Pravděpodobně pro své, nepříliš kvalifikované, výroky) je Giuliani (ale klesá; dohání ho Clintonová), nejméně je Obama. Tak jsem zvědav, zda AIPAC prosadí, aby officiálním kandidátem Demokratické strany byla Clintonová a ne Obama. Nebo se bude smát třetí vzadu, Edwards?

28. prosince 2007

Diskusse o pravopisu

Rozpoutala se nad článkem Jaroslava M. Paříka. Nedoukovi Ciceronovi bych chtěl sdělit, že tvar *diskuze i samotná PČP považují za tvar vulgární, tedy nevhodný. Nedivím se jim, takový hnus vzdělaný člověk sám od sebe nikdy nenapíše.

Obama o řešení palestinské otázky

Doslova řekl: "Palestinians would have to reinterpret the notion of right of return in a way that would preserve Israel as a Jewish state. It might involve compensation and other concessions from the Israelis but ultimately Israel is not going to give up its state."

Z toho je jasně vidět, jak je dvoustátní řešení nemravné a že jediná opravdová záruka míru na Středním východě je společný stát Israel-Palestina, s rovnými právy všech lidí:

“I have a dream that one day this nation will rise up and live out the true meaning of its creed: ‘We hold these truths to be self-evident: that all men are created equal.’

I have a dream that one day on the red hills of Georgia the sons of former slaves and the sons of former slaveowners will be able to sit down together at a table of brotherhood.

I have a dream that one day even the state of Mississippi, a desert state, sweltering with the heat of injustice and oppression, will be transformed into an oasis of freedom and justice.


I have a dream that my four children will one day live in a nation where they will not be judged by the color of their skin but by the content of their character.”

Guy Peters: Kolik letos nasbírali presidentští kandidáti

Nejlepší demokratický kandidát (Clintonová) téměř 100 millionů dollarů, čím byla splněna Kesslerova podmínka z počátku letošního roku. Nejlepší republikánský kandidát (Romney) jen 60 millionů dollarů, takže byl horší než druhý nejlepší demokrat (Obama). Business tedy evidentně věří ve vítězství demokratů.

Guy Peters: Změna redakční politiky

Omezení možnosti kommentovat pouze na členy ZMP se sice osvědčilo, ale na druhou stranu se ZMP staly zabetonované. Ačkoliv jejich účelem nikdy nebylo být diskussním forem, je zpětná vazba zřejmě nutná.

Proto jsem se rozhodl obrátit o 180°: otevřít možnosti kommentovat úplně všem, bez jakéhokoliv schvalování a povinnost mít identifikační účet. Vím, že tím otevřu i stavidla trollům. Nicméně je chci upozornit: všechny kommentáře odcházejí na jednu e-mailovou adresu. Veškerý trolling bude smazán: ihned, do hodiny, do týdne. Nezaručuji tedy kdy, ale že bude smazán ano.

Co se týká kommentářů, tak účelem ZMP jsou hlavně články, přičemž možnost jejich publikace je otevřena všem slušným lidem. Kommentáře nemají sloužit k diskussi, nýbrž k upřesnění informací z článků. Budu se tedy řídit havlovským principem: Odpovídat budu pouze na ty, které mne budou inspirovat k odpovědi.

Zakázané ovoce I.

Díky službě video.google.com jsou konečně, byť zatím v nevysoké kvalitě, každému k disposici doposud obtížně dostupná díla německé nacistické filmové propagandy. Připomínám, že autorská práva k většině těchto filmů drží Nadace Friedricha Wilhelma Murnau se sídlem ve Wiesbadenu, která jejich veřejné provozování nedovoluje (podobně je tomu s knihou Adolfa Hitlera Mein Kampf, u něhož censorskou funkci vykonává spolková země Bavorsko).

Udělal jsem si přes Vánoce čas a některé z těchto snímků jsem zhlédl.

Mezi nejzajímavější patří dílo režiséra Veita Harlana Jud Süß z roku 1940. Předlohou byl život skutečné historické osobnosti, židovského politika Josepha Süße Oppenheimera, který se narodil r. 1698 v Heidelbergu a byl popraven 4. 2. 1738 ve Stuttgartu. V posledních pěti letech svého života působil Oppenheimer jako tajný finanční rada Karla Alexandra, vévody z Württembergu.

Film, jehož výroba probíhala pod osobní supervisí nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse, odhlíží od předchozích románových zpracování Oppenheimerova osudu a konstruuje životní příběh do značné míry smyšlený a účelově pozměněný.

Ve filmu jsou Oppenheimerovi připsány všechny stereotypní židovské vlastnosti, od fysických charakteristik po schopnost bravurních intrik a klamu. Díky nim se Oppenheimer vetře do vévodovy přízně a během krátké doby získá pro sebe a své souvěrce moc nad vévodstvím i nad městem Stuttgartem, do něhož předtím nebyl židům dovolen vstup. Vévoda je postupně zbavován všech svých spojenců a nakonec, když se proti němu postaví jeho vlastní poddaní, stojí před osudovým rozhodnutím, zda má přistoupit na nabídku židů, přijmout jejich půjčku a najmout za tyto peníze k potlačení vzpoury žoldnéřské vojsko.

K tomu však už nedojde, protože Oppenheimer se stává obětí další archetypální židovské vlastnosti, chlípnosti, a poté, co znásilní mladou křesťanku, všech svých výsad pozbývá a je za tento zločin veřejně oběšen. Jeho popravou a obnovením starých pořádků (tj. opětovným vykázáním židů z města) film končí.

Ačkoli dějová linie filmu je poměrně prostá, jeho sledování nečiní větších obtíží, než je tomu u jiných snímků z té doby, a to zejména díky vynikajícím hereckým výkonům jak Ferdinanda Mariana (1902–1946), rakouského herce, který ztvárnil titulní roli (a který se podle dochovaných svědectví snažil této povinnosti zprostit tím, že roli žida Oppenheimera zahrál co možná nejpositivněji) a jeho protipólu na vévodském dvoře, předsedy zemské rady (Landschaftskonsulent) Sturma v podání Eugena Klöpfera (1886–1950), tak celé řady představitelů episodních rolí. Scénář je svěží, obrazová stránka snímku byla na svou dobu na velmi slušné úrovni.

Možná ještě zajímavější než antisemitské stereotypy traktované v Süßovi jsou jim jako protiváha postavené stereotypy němectví: Němci (či spíše, abychom byli historicky věrní, Švábové – "meine Schwaben", jak je nazývá vévoda Württemberský), kteří ve filmu vystupují, jsou fysicky krásní, demokraticky smýšlející, bodří a veselí, čestní, stateční němečtí vlastenci, jejichž jedinou vadou je přílišná důvěřivost, s níž podléhají židovským úkladům. Zatímco židé ve frankfurtském ghettu, odkud Oppenheimer do Stuttgartu přišel, žijí v bídě a nepořádku, jejich náboženské rituály jsou visuálně ohavné a zpěv na samé hranici snesitelného, Němci bydlí ve výstavných (byť relativně skromných) domech, na veřejnosti i v soukromí jednají důstojně (v mnohém tak připomínají archetypální signatáře Charty 77 v českých filmech první poloviny 90. let, důstojným a vždy hlubokým hlasem promlouvající intelektuály). Ve volném čase se věnují tradičním – a přirozeně ušlechtilým – německým zálibám, kupř. zpěvu s doprovodem harmonia.

Co šokuje, je obrovská dobová odezva tohoto díla, které zhlédlo celkem 19 milionů diváků. Že jde o prvoplánovou propagandistickou manipulaci, muselo být zřejmé každému soudnému člověku – přesto jsou zaznamenány případy protižidovských násilností, které projekce filmu vyvolala (např. v Marseilles).

Sledování filmu Jud Süß lze doporučit: odolnost k propagandistické manipulaci jako každý jiný druh imunity nelze získat jinak než přímým stykem s infikovaným materiálem.

Osobně pokládám za velmi nemoudré, jestliže mladí Němci dosud neměli možnost s tímto filmem se seznámit: není divu, že zatímco v zemích, kde vládne respekt ke svobodě slova a kde nacistická díla volně vycházejí, např. v USA, v Kanadě a ve Velké Británii, představují stoupenci těchto myšlenek zanedbatelnou část populace (a nejinak tomu bylo i v době největšího rozmachu nacismu v Evropě), v zemích, kde je nacistická propaganda, soudobá i historická, regulována nebo proskribována státem, je výskyt politického extremismu a násilí mezi mládeží neustálým problémem.

Odkazy:
- Jud Süß na video.google.com
- článek "Jud Süß" na německé wikipedii

27. prosince 2007

Další self-hating Jew

Je jím Tony Judt, který měl tu drzost, že napsal: "Israel was on its way to becoming a "belligerently intolerant, faith-driven ethno state" and called for the conversion of "Israel from a Jewish state to a binational one" with equal rights for all Jews and Arabs living in Israel and the Palestinian territories".

To samozřejmě nemohlo zůstat bez odpovědi. V Rosenfeldově essayi 'Progressive' Jewish Thought and the New Anti-Semitism (2006, PDF) si dokonce vysloužil speciální kapitolu: "The historian Tony Judt, for instance, has published a series of increasingly bitter articles over the past three years in the Nation, the New York Review of Books, and Ha’aretz, in which he has called Israel everything from arrogant, aggressive, anachronistic, and infantile to dysfunctional, immoral, and a primary cause of present-day anti-Semitism. “Israel today,” Judt avers, “is bad for the Jews,” and it would do them and everyone else a service by going out of business. “The time has come to think the unthinkable,” he writes, and that is to replace the Jewish state with “a single, integrated, binational state of Jews and Arabs.” Far from being new, this is an old idea and, by now, a properly discredited and discarded one; everyone knows that such an entity, were it ever to come into being, would before long be an Arab-dominated state in which a residual Jewish presence would, at best, be a tolerated minority. In promoting such an obsolescent scheme, which would spell an end to a territorially-based Jewish national existence, Judt, as Benjamin Balint persuasively argues, unwittingly aligns himself with older forms of Christian opposition to Jewish particularism: “Israel is merely the new ground upon which the old battle over Jewish distinctiveness is being waged.” Nevertheless, Judt has his followers, and talk of dissolving the Jewish state and replacing it with a binational state is once again in the air in certain intellectual circles."

Není jediný. Národní ředitel ADL, Abraham Foxman, si vzal na paškál (PDF) známou knihu Mearsheimera a Walta The Israel Lobby and US Foreign Policy. V pochvalné recensi The Deadliest Lies na Ynetu se doslova uvádí: "Criticism of specific Israeli policies is legitimate, criticism that condemns Israel for simply existing is not; criticism that finds fault with Israel on the basis of principles that are generally accepted by all nations and applied even-handedly is legitimate, criticism that singles out Israel for behavior that many other countries behave in without suffering reproach is not. Criticism that ignores every problem Israel faces and concludes that only bad faith or evil motives can explain any failure on Israel's part is also, Foxman argues, not legitimate."

26. prosince 2007

Ross Hedvíček a jeho válka s Pospíšilem a Strakovou

O JKB psát nebudu, už jsem o něm psal dost. Avšak tento nesmyslný Cynikův text: "Na trvalo byl RH zablokován za kyberšikanu a vydírání ostatních uživatelů, až několik měsíců po upravenci... Tak by se dalo psát dále. Dodám, že tento Hevíčkův příspěvek je jeden z těch kriminálních - dopouští se zde jednoznačně hned několika křivých obvinění a pomlu..." nelze nechat bez kommentáře.

Jestli je tady někdo lidský odpad, tak to není Ross Hedvíček, nýbrž náš malý cynik. To, zda je Cynikovo porušování zákonů v článcích Anna Halman nebo Simon Mol marxism, ponechám na jiných. Pro mne je to obyčejný lidský hnus. Pospíšilovu lež o Rossu Hedvíčkovi si taky každý může konfrontovat s tím, jak to doopravdy bylo. Holt když někdo věří na neposkvrněné početí, tak se mu míchá fikce s realitou.

Na závěr k Cynikovi dodám, že pomluva není v civilisovaném státě trestným činem. Ross Hedvíček má to štěstí, že v něm žije, takže se nemusí obávat toho, že ho za jeho nepohodlné názory cynikové a jim podobní zavřou do vězení.

Spor s Naďou Strakovou je jiného druhu. Nepochopila dosud, že Hedvíček je básník. Nebo by snad chtěla, aby ve Škvoreckého Miráklu vše do slova a do písmene odpovídalo realitě? Pravda umělce je jiná než pravda novináře: "To že byli vyhozený, nemělo nic společného s tím, že jsou emigranty. Teď z vás promluvila pravda - takže vám nejde o to, že moje chování souvisí se vzděláním, jak mě rád prezentujete coby sovětoložku a bývalou učitelku ruštiny předělanou na angličtinářku, ale je v tom prachsprostá uražená ješitnost." Je snad proto Škvorecký pravdivý méně?

A závěr bych dodal, že podle mého bytostného přesvědčení má právo na názor i kommunista, i neonacista, i extrémní nacionalista. Proto bych rozhodně nemazal ani takto nevinné texty.

Seriál LN o TV pohádkách

  1. Pyšná princessna
  2. Princezna se zlatou hvězdou na čele
  3. Císařův pekař / Pekařův císař: 1, 2 a 3.
  4. Mrazík
  5. Tři oříšky pro Popelku
  6. Byl jednou jeden král
  7. Hrátky s čertem
Za přečtení stojí i doprovodné texty, na něž hlavní článek odkazuje: "lidé si často chybně vybírají partnera třeba jen na základě rozumu, či naopak výhradně emocí. Ženu vybranou pouze podle citu nazývají psychologové „stínovou animou“ a tento vztah podle nich téměř nikdy nepřináší štěstí. Stín je naše emocionálnější, pudovější a primitivnější já a nechat si ho přerůst přes hlavu není dobré." . . . "Když se vás váš psycholog zeptá na oblíbenou pohádku z dětství, vězte, že podvědomě vyberete příběh, který je podobný tomu vašemu."

Updated.

Jiný pohled na Masaryka

Tomáš Krystlík přepracoval svůj výtah (mezitím jej přetiskl též na webovské stránce Konservativní strany) z monografie Josefa Kalvody Genesis of Czechoslovakia (East European Monographs, Boulder-New York 1986), kterou v roce 1998 přeložil Aleš Valenta a vydal v nakladatelství Panevropa (ISBN 80-85846-09-8, 608 pp., 352 Kč).

Podstatně přepracovaný výtah vyšel na Hedvíčkově blogu ve dvou částech: 1 a 2. Jako každý alternativní pohled (podobně jako Klimkův Boj o Hrad I–II) si zaslouží zvláštní pozornost, nikoliv pouhou noticku (anotaci) jako v Reflexu. Josef Kalvoda totiž nezapadá do dřívějšího ani dnešního establishmentu.

Nevím, do jaké míry je výtah věrný (originál jsem nečetl), ale některé tam vyřčené názory by si zasloužily korrekturu. Například kritika názoru: "Mnohá z jeho tvrzení jsou nedoložená a sloužila vysloveně zlovolným politickým cílům, např. ve své knize Rusko a Evropa tvrdí, že „příslušníci katolické církve lžou více než protestanté.“" TGM to psal na základě empirické praxe, že katholíci neberou morálku tak vážně jako kalvinisté. Officiální milenky francouzských králů by na kalvinistickém dvoře nebyly možné.

Rovněž tak nelze přeceňovat roli československého odboje v tom, že nedošlo k uzavření separátního míru s Rakouskem-Uherskem, a v tom, že nebyl rozdrcen bolševický puč: "Kdyby byl dějepis přírodní vědou, dala by se dokazovat hypotéza, že pozdější zachvácení velké části světa bolševismem umožnil nejen německý generální štáb, který vyexpedoval do Ruska v zaplombovaném vagónu Lěnina s jeho druhy, nýbrž velkou měrou i Masaryk."

Nicméně jedno poučení pro sebe nám. Měl bych jít do lepších pramenů než je Noskova Independent Bohemia pro poučení o krvavých důsledcích Stürgkhovy diktatury.

Technický správce na wiki

Jak správně konstatuje Pastorius, správce wiki je již dnes "technickým" správcem z popisu své funkce. V praxi se však chovají jako polobozi. Proto Beren přišel s myšlenkou "technického správce" odlišného od normálního. Na rozdíl od Pastoria s tou myšlenkou souhlasím, ale s tím, že by instituce "normálního" správce měla být zrušena.

Papež Štěpán II.

Když byl v roce 752 zvolen, tak se papežové ještě nečíslovali. Tato praxe začala až druhém tisíciletí. Jeho nástupce v letech 1057–58 se sám označoval jako Štěpán IX., takže ho jako svého předchůdce neuznával, protože Štěpán nebyl v roce 752 jako papež vysvěcen.

Situace se mění se zřízením conclave v roce 1274, kdy za papeže začal být považován každý zvolený. Na tridentském koncilu začal být tento princip používán i retroaktivně. V letech 1563–1961 tak byl Štěpán považován za právoplatného papeže Štěpána II.

Dnes opět uznáván není, protože retroaktivita se neuznává. Podrobnosti v článku na wiki.

Miki Ryvola

Je neslavnější český trampský skladatel a zpěvák. Je autorem písní Bedna vod whisky a Mrtvej vlak. Pokud mám věřit Internetu, tak obě pocházejí z roku 1968.

25. prosince 2007

Putin o Bushovi

V rozhovoru pro Time: "I consider him a very reliable partner, a man of honor. Yes, Iraq was a mistake, but he is a fair and honest man."

Pro srování názor na Putina jedné standardní české novinářky, který prozrazuje jejich rozhled více než co jiného: "Pokud byl dotaz míněn tak, že Rusové opravdu Putina milují (zvláště ženy, viz poznámka v textu), můj výklad je takový, že Rusové jsou velkými patrioty a to že se o nich všude píše jim nesmírně dělá dobře. Putin navíc skutečně zemi stabilizoval, centralizoval moc, co to dalo tak, že teď je jasné, kdo má kde jakou moc (skoro nikdo skoro žádnou:-kromě jeho), což za Jelcina nebylo. Taky si myslím, že v Rusku neexistuje občanská společnost, která neměla vlastně nikdy šanci vzniknout, proto všichni volí V.V.P. a ani netuší, že když ve volbách kandiduje převážně jen jedna strana, zatímco představitel opozice sedí v lochu, není to úplně v pořádku.." (v diskussi)

Její CV vlastními slovy: "je mi 34 let, takže v 1989 mi bylo 17, 3.ročník na gymplu. Po gymplu jsem rok žila v Kanadě a po návratu v roce 91 jsem nastoupila na Karlovku, to jest 2 roky po Revoluci. Jednooborová anglistika/amerikanistika (dohledatelné na netu)."

Updated.

Fanatický barbar

I po mém odchodu z wiki je tam několik lidí, kteří píší rozumným pravopisem, tedy způsobem, který označovat jako pravopis není protimluv. Jsou však trnem v oku barbarům, kteří by nejradši češtinu zatáhli někam na Východ či Jih.

Proč Rusové používají starý kalendář?

Odpověď je jednoduchá: Protože, když v roce 1700 Petr I. westernisoval ruskou pravoslavnou církev, tak jeho inspirací nebyli katholíci, nýbrž anglikáni, kteří však v té době používali starý kalendář.

24. prosince 2007

Úpadek sociálního kapitálu

Jeho příčiny analysuje Robert D. Putnam v knize Kuželky o samotě. Demonstruje je na faktu, že zatímco počet hráčů kuželek roste, počet členů kuželkářské federace klesá. Příčiny vidí v televisi a Internetu.

K tomu též vysoce podnětný rozhovor s Petrem Hájkem:
"Mám tomu rozumět tak, že popíráte, že atentát na mrakodrapy způsobili islamisté?
Ne. Pouze tvrdím, že média ve snaze podat "zkonzumovatelný" příběh ho zjednodušila do té míry, že se to místy rovná manipulaci a mnozí politici proti této interpretaci nic nenamítají. Jen si vezměte obraz Usámy. Tajemný muž z daleké neznámé země, skoro jakoby z jiné planety! To je, panečku, soupeř! Hollywoodský trhák. Jako vystřižené z Vrtěti psem. Nevím, jak to doopravdy bylo, ale že to nese všechny znaky masivní manipulace, je zjevné. Jenže síla televizní verifikace této události byla tak mimořádná, že zapochybovat se rovná téměř kriminálnímu činu. Podobně je to s takzvaným globálním oteplováním, způsobeným lidskou produkcí kysličníku uhličitého, které se sice nekoná, ale vzhledem k nepřetržitému mediálnímu rachotu o ní lidstvo nepochybuje."

Veřejnoprávní televise "Je družstevním majetkem redaktorů, kteří v ní pracují."

"Je zajímavé sledovat, jak se mezi tou neuvěřitelnou a nekonečnou změtí dat [údajů – poznámka G. P.] sem tam vynoří skutečná informace a my ji pak ve své těžce nabyté nevzdělanosti a povrchnosti pokládáme div ne za analýzu."

23. prosince 2007

Kritika mainstreamového judaismu

Ze sadducejských posic.

Vztahy Židů a extrémní pravice v USA ve 30. letech

JVL uvádí: "New York State Judge Nathan Perlman personally contacted Meyer Lansky to ask him to disrupt the Bund rallies, with the proviso that Lansky’s henchmen stop short of killing any Bundists. Enthusiastic for the assignment, if disappointed by the restraints, Lansky accepted all of Perlman’s terms except one: he would take no money for the work. Lansky later observed, "I was a Jew and felt for those Jews in Europe who were suffering. They were my brothers." For months, Lansky’s workmen effectively broke up one Nazi rally after another. As Rockaway notes, "Nazi arms, legs and ribs were broken and skulls were cracked, but no one died."

"Berman learned that Silver Shirts were mounting a rally at a nearby Elks’ Lodge. When the Nazi leader called for all the "Jew bastards" in the city to be expelled, or worse, Berman and his associates burst in to the room and started cracking heads. After ten minutes, they had emptied the hall. His suit covered in blood, Berman took the microphone and announced, "This is a warning. Anybody who says anything against Jews gets the same treatment. Only next time it will be worse." After Berman broke up two more rallies, there were no more public Silver Shirt meetings in Minneapolis."

Další úpadek anglikánství

Hluboce věřící Tony Blair konvertoval na katholictví. Je to neklamnou známkou toho, že Anglikánská církev je hlubokém úpadku; podobně jako Církev československá husitská.

22. prosince 2007

Zavržení wikipedisté

Je jich mnoho a jsem jedním z nich. Vývoj máme podobný, pokud byl náš pád z příliš velké výšky. Jak píše Kelly Martin: "Yes, I do have sockpuppets. Technically I do have about two dozen, but most of them are accounts with no or only one edit, and as I've misplaced the file that lists what their names are I can't even use them anymore."

Taky jsem jich měl mnoho. Většina z nich byla natolik jednoúčelových, že jsem si nepamatoval ani heslo, natož abych vytvářel nějaký seznam po vzoru Egga.

Pak ale přišel Okino a nabídl lidskou dohodu. Od té doby cs: needituji, ačkoliv mi to p. Vrba radil a ačkoliv bych snadno mohl, a všechny tamní překlepy a chyby mne nechávají dokonale klidným.

"The main takeaway from that conversation was to confirm that Wikipedia is basically dead to me, in any role beyond that of casual editor." So is to me. Také na en: či fr: nemám žádné ambice.

Přesná analysa: "The problem I have with contributing to Wikipedia, as it stands today, is that the site is so not committed to quality that I feel I'm wasting my time improving articles that will just regress within a short time anyway. There's no coordinated commitment to quality, mainly because the community is more interested in playing silly power politics than it is in writing an encyclopedia, and even when there is agreement that something needs to be done, the "bikeshed problem" ensures that nothing is actually ever done." . . . "Wikipedia offers even less reward to copyeditors than it does to article authors, which is why the cleanup list is so incredibly long".

O webu 2.0

Tomáš Baldýnský.

Nejnovější skandály na wikipedii

via Malý čtenář. Wikipedie je ovládána paranoidní atmosférou. Za nejlepšího wikipedistu není považován ten, kdo tvoří nejlepší články, ale ten, kdo odhalí nejvíce zlosynů. Bývalá (resignovala na základě skandálu ohledně mazání user boxů) prominentní správkyně Kelly Martin to kommentuje takto: "Durova was honored (and remains honored, as witnessed by the syrupy outpouring of commiseration on her talk page) because she was so effective at ensuring that the "wrong people" were kept out of the club, not because she actually aided the encyclopedia."

Odhalování zlosynů je ale náročná práce, kterou nelze dělat bez chyb. Nechvalně známá správkyně Durova tak neprávem potrestala uživatele "!!". Její jednání proto byla předmětem arbitrage Anonym v. Durova, na základě níž resignovala na své správcovství. Nicméně, díky této affaiře bylo odhaleno, že rovní mezi rovnými mají tajnou e-mailovou konferenci. (Na cs: ještě pokročili dál. Jejich IRC kanál jen pro zvané je znám veřejně.) "Since this forum is dominated by SlimVirgin, whose paranoia knows almost no bounds, it exhibits strong paranoid tendencies." Pěkně to shrnul Seth Finkelstein v článku Inside, Wikipedia is more like a sweatshop than Santa's workshop: "Wikipedia is frequently touted as a marvel of collaboration, a model of peer production. But it may be more instructive as a laboratory of pathologies of social interaction."

To však není jediný skandál. Wiki zaměstnávala bývalého zločince.

Orlowski strikes again

via Malý čtenář. Tentokrát ukázal na novinářskou ethiku: "The Times' obituary writer professed to be surprised by Ronnie's late-career comeback - but not so surprised he felt the need to check."

Vzorníky barev

Standardem jsou barvy RAL: první a druhý odkaz.

Vzpomínky na Rusko

via Malý čtenář: "Když jsem byl před třiceti lety jako školák v Brežněvově Sovětském svazu, nejvíce jsem žasl nad jedním úkazem. Když zastavila tramvaj, místo aby lidé nejprve vystoupili a pak uprázdněný prostor zaplnili nastupující, obě ty skupiny jako na povel vyrazily proti sobě a začaly se přetlačovat.Někomu to může připomenout ragby, jinému společnost beze stop potřeby spontánní organizace, ale výsledek je týž - ti, kdo chtěli vystoupit, se skutečně ocitnou venku, ti, kdo chtěli nastoupit, se skutečně ocitnou uvnitř, ale v oné „ragbyové“ verzi to celé trvá minimálně dvakrát tak dlouho, než kdyby se ti lidé seřadili."

A o Iráku: "Bylo to v roce 2003, těsně po pádu Saddáma Husajna, tedy v počátcích americké okupace a době poměrného klidu, kdy ještě nehrozily sebevražedné atentáty. O’Rourkea zaujalo rozdílení humanitární pomoci. Jak to, že ač kolem vládne mír, se Iráčané chaoticky a soupeřivě dobývají k náklaďákům? Proč se nechovají jako třeba Britové za druhé světové války, kteří i v době ohrožení tvořili spořádané fronty, s invalidy vepředu a ženami hned za nimi? Nemá ta společnost v sobě zakódováno něco špatného? Z neexistujících front v takové situaci vyvozoval svou skepsi k vývoji posaddámovského Iráku." K tomu dodávám, že podobně jako za WW II to fungovalo na Titanicu. Holt anglosaští gentlemen.

Jak chtěl bývalý politik nafackovat novináři

via Malý čtenář. Prolog: "A když John Simpson unikl ze zprávařské redakce BBC a stal reportérem, při jeho první reportáži mu dal pěstí do břicha ministerský předseda Harold Wilson. Stalo se to v roce 1970. Wilson s doprovodem jel kamsi vlakem:

Reportéři na sedmém nástupišti se úslužně usmívali, jak se usmívali vždycky, když kolem procházel někdo mocný. Pohlédl jsem na ně a uvědomil jsem si, že neplánují dělat nic jiného než se usmívat. Nikdo se premiéra nehodlal na nic zeptat. Tak dobře, řekl jsem si, udělám to já.

Vstoupil jsem mu do cesty, mikrofon vztyčený na bajonetu, magnetofon běžel.

"Promiňte, pane premiére."

Celý můj svět explodoval. Wilson chytil mikrofon levou rukou a pokusil se mi ho vykroutit z ruky. Pravou rukou mně dal obrovskou ránu pěstí do břicha. Něco mi říkal, ale nemohl jsem tomu věnovat pozornost, protože jsem se bolestí zkroutil. Wilson možná nebyl moc čestný politik, ale bít pěstí uměl dobře.

Pak pustil mikrofon a šel dál. Jeho tiskový tajemník Gerald Kaufman mi zasyčel cosi výhružného do ucha. Oba nastoupili do vlaku a civěli pak přímo před sebe, aby se na mě nemuseli podívat.

Novináři se shromáždili kolem mne a smáli se.

"Takhle synáčku premiéra nemůžeš jen tak zastavovat," řekl jeden starší reportér a poklepal mi útěšně na rameno.

"Měl jsi vidět výraz na tvé tváři, když tě praštil," řekl reportér z televizního zpravodajství BBC.

"Teď budeš mít průšvih," řekl kameraman BBC, otráven, protože jsem mu vlezl do záběru.

(...)

Jak říkám, byl to úplně jiný svět. Všechny britské noviny a všechny televizní stanice i zpravodajské agentury měly záběry, jak mi britský ministerský předseda dal pěstí, ale nikdo to nezveřejnil. V roce 1970 se takové věci ještě nepublikovaly. Vysokým politikům tehdy prošel - možná nikoliv vražda, ale v každém případě fyzický útok ano.

Když jsem nahrávku přepsal, rozdal jsem kopie přátelům:

Přepis rozhovoru, 4. května 1970

John Simpson: Promiňte, pane premiére.

Harold Wilson: Co si to dovolujete? Kdo jste? Vy jste z BBC? Váš generální ředitel ví, že tohle nikdy nedělám.

(Hluk mikrofonu) John Simpson: Ale -

Harold Wilson: Budu si na vaše ostudné chování co nejostřeji stěžovat, jakmile dojedeme do Huytonu.

(Hluk mikrofonu)

Wilsonův tiskový tajemník Gerad Kaufman: Tímhle to zdaleka neskončilo!

John Simpson: Grrh.

(Wilson si nestěžoval.)"

Násilí (bývalých) politiků se šíří jako mor, naposledy to byl Miroslav Macek. Teď chtěl Fendrych nafackovat Kmentovi. Nemohu si pomoci, ale jednoznačně věřím Kmentovi. A Fendrych mi někoho silně připomíná, ale raději nebude uvádět koho.

21. prosince 2007

Stravenky

Stravenky, anglicky luncheon vouchers, jsou pochybným vynálezem, jakousi nedomrlou alternativou peněz. Vznikly v roce 1954 jako náhrada přídělového systému. Jsou daňově zvýhodněny, např. v Indii, protože se stát domnívá, že lidé tak budou mít kvalitní oběd. Nicméně velice často jsou zneužívány na jiné účely, dokonce i jako platba v bordelu. Bordelmamá Cynthia Payne si za jídlo & sex účtovala £25 ve stravenkách. V ČR dostává stravenky 89 % zaměstnanců v soukromém sektoru a 94 % zaměstnanců ve veřejném. Důvody jsou jasné.

společnosti:
  1. Sodexho: Gastro Pass
  2. Accor Services: Ticket Restaurant
  3. Groupe Chèque Déjeuner: Chèque Déjeuner
  4. Ing. Vladimír Filip: Exit Group a Syas
  5. SORBI
Nejvyšší správní soud nedávno rozhodl, že hostinský si za platbu stravenkami může účtovat několikaprocentní příplatek, který mu pokryje náklady, které s nimi má.

Místo nesmyslných přerozdělovacích poukázek by stát mohl stát daňově zvýhodnit teplá jídla prodaná od 10.00 do 15.00.

Naproti tomu hlas lidu z diskusse: "Bude zle! Nikdo krom poslanců a mangerů nemá na jídlo v restauraci za plnou cenu! Závodní jídelny zrušeny! Stará mi do kastrůlku nic nepřipraví! Namazat si chleby nemám čas — máslo je ráno tvrdé. Bagety = drahý hnus. Budu požírat suchý chléb a kedluben. Zhubnu. Hurá. Za poslední stravenky uspořádám Na růžku dernierní žranici a pak budu zbytek života podvyživený a vychrtlý se slzou v oku vzpomínat na Sorbi. Pokud neumřu hlady, ouvej."

Ecumenism v pravoslavné církvi

Ačkoliv jeho nejznámějším proponentem je ekumenický patriarcha, ekumenism je naprosto převažující doktrínou též ve SCOBA a rumunské církvi.

20. prosince 2007

Sv. Petr byl ženatý

Jak uvádějí všechna synoptická evanagelia, např. Mt 8, 14: "Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce," Ježíš uzdravil jeho tchýni. Není proto žádného důvodu, aby biskupové drželi celibát. Nicméně, posledním ženatým papežem byl Klement IV. Tlustý (1265–1268), bývalý voják a právník.

Ruský národnostní útlak

Byl konstantou carského régimu. V roce 1876 car Alexandr II. vydal v Emži tajné nařízení, které zakazovalo jakýkoliv tisk v ukrajinštině, včetně importu.

V praxi národnostního útlaku pokračovali i bolševici, formálně "internacionální". Ukrajinský Gorkij, Володимир Винниченко, "had become disillusioned with the Bolsheviks: he accused them of Great Russian Chauvinism and insincerity as socialists."

Výspy tyrannie

Americká ministryně zahraničí, Condoleezza Rice, je v roce 2005 identifikovala takto:
  1. Bělorusko
  2. Barma (Myanmar)
  3. Kuba
  4. Írán
  5. Severní Korea
  6. Zimbabwe
Levicoví kritici ji odsoudili, že nezahrnula Saúdskou Arábii (KSA), Rovníkovou Guineu a Ázerbajdžán.

Zoufalost T-Mobile

Mám SIM do všech tří sítí: O2, T-Mobile i Vodafone, přičemž za základní považuji kartu T-Mobile. Nikde nemám tarif, protože nehodlám platit měsíční paušál, ať již na základě písemné smlouvy, nebo bez ní. Faktem je, že mám volání docela drahé, ale to mi vynahradí pocit, že nemusím provolat minuty "zdarma", když nechci.

Společnosti T-Mobile Czech Republic a. s. to však vadí. Neustále se mi snaží vnutit své paušály, protože v jejich pochybném business plánu pouze jádroví (core) klienti mají cenu. Nejdříve to zkoušeli SMS, nyní mne obtěžovali dokonce telefonátem. Když jsem jim vysvětlil, jak se věci mají, tak mi poněkud neuctivě položili telefon. Jestli si takto T-Mobile představuje vstřícné chování k dlouhodobému zákazníku (od roku 2000), tak já tedy ne. Pokud to někdo z jejich P. R. čte, tak ho upozorňuji, že nemusím u T-Mobile setrvat navždycky, jako primární si totiž mohu zvolit kteroukoliv jinou síť, čímž T-Mobile přijde o spojovací poplatky lidí, kteří mi volají z jiných sítí.

Roční období

Jak píše Pavel Příhoda, se zjednodušením lze říci, že jaro začíná 21. března, léto 21. června, podzim 23. září a zima 21. prosince. Je to díky Řehoři XIII., který se svévolně rozhodl, že chce mít velikonoce stejně jako byly za prvního ekumenického koncilu, a proto škrtnul 10 dnů.

Oprava řehořského kalendáře bude provedena v roce 4080 nebo 4840, který bude nepřestupný, ačkoliv přestupným by jinak byl.

Je třeba upozornit na to, že novokalendářníci neužívají gregoriánský kalendář, nýbrž svůj vlastní, mnohem horší, který způsobí chybu již v roce 2800. Způsobil to nepříliš vzdělaný srbský fysik Милутин Миланковић.

Nejbližší slunovrat nastane 22. prosince 2007 v 7.08 SEČ. V tento den Slunce vyjde v 7.59 a zapadne v 16.03. Pak bude zapadat stále později.

Chalcedonský koncil uznal papeže za strážce pravoslaví

V dopisu, který zaslal sv. Lvu I., doslova uvádí: "and besides all this he stretched forth his fury even against him who had been charged with the custody of the vine by the Saviour, we mean of course your holiness, and purposed excommunication against one who had at heart the unifying of the Church."

Manifest feminismu

Eva Pallotto píše: "Jsem hluboce přesvědčena, že nic jako typicky ŽENSKÉ a nebo typicky MUŽSKÉ vlastnosti a vzorce chování neexistuje. A čím je společnost svobodnější a "vyzrálejší", tím je to zjevnější. Například: Něžnost – jsou něžné jen ženy? Odvážnost, agresivita – copak nejsou holky co se dokážou porvat? A dalo by se pokračovat dál a dál ... Vy snad nějakou vlastnost u druhého pohlaví zcela nevídanou znáte? Přijde mi to prostě hrozně nefér obecně lamentořit nad muži a přisuzovat a vnucovat jim nějaké vlastnosti, postoje a motivace jež mnohdy nemají, nebo někdy snad i mají ale vyváženy spoustou jiných, údajně ŽENSKÝCH, údajně nepatřičných."

Assertiveness

Podstatou assertivity je přímé, nevýhýbavé jednání.

19. prosince 2007

Sv. Cyprián a Firmilián

Není pochyb o tom, že starokalendářníci jsou heretickými donatisty, protože se dovolávávají sv. Cypriána a Firmiliána ve sporu se sv. Štěpánem I. o platnost heretických křtů z roku 255. Ve skutečnosti jak katholická ("The modern Catholic church holds dogmatically that baptism by heretics and even by atheists or other non-Christians is valid if intentionally done according to the manner that the Church prescribes and that the person doing the Baptizing be Baptised themselves. The doctrinal basis for this was articulated by St. Augustine in his conflict with the Donatists, who claimed the authority of Cyprian for their own position."), tak pravoslavná ("Baptism is not repeated, unless it was performed in a heretical Church which does not baptize in the name of the Holy Trinity." wiki: "In Orthodox Church history, examples and instances of economy abound. Since ancient times, converts to the Church who were coming from certain heretical groups were not required to be baptized, even though the normal path of entrance to the Church is through baptism. Thus the Church, guided by the Holy Spirit, decided that under specific conditions, the application of economy (i.e. according to leniency) would be the norm in this matter. But since the usual rule is baptism, such leniency can easily be, and sometimes has been, suspended (usually in periods when the heretical groups in question were actively opposing the Church). In these cases, the Church returned to her customary usual rule of "exactness," not applying economy (or not applying economy according to lenience). In calling for the reception of converts into Orthodoxy through means other than baptism in certain cases, the Ecumenical Councils made no determination regarding the existence of sacraments outside of Orthodoxy, but only addressed the situation of the convert to Orthodoxy.") církev heretické křty uznávají, pokud jsou provedeny správným způsobem.

Ekumenism pokračuje

Po II. vatikánském koncilu i mezi katholíky začal převažovat názor, že je třeba překonat skandální rozpad Církve na vzájemně soupeřící sekty. Za těch 40 let se mnohé udělalo a v poslední době pokrok akceleruje.

Nejnovějším výsledkem je společný ravennský dokument ze dne 13. října 2007, který v totožném znění zveřejnil jak Vatikán, tak Cařihrad. Není divu, že se setkal s hlubokým odporem starokalendářních sektářů. (V Řecku mají 5 až 8 %.)

Tihle sektáři mají takový strach o své úzkoprsé pojetí víry, že neváhají tvrdit nepravdy: "Ta druhá linie je trochu záhadná a zaznívají v ní nejasné tóny - o nutnosti, aby Církev měla hlavu a koordinační centrum (k čemu?, není celé druhé tisíciletí dějin pravoslavné církve důkazem, že církev narozdíl od světských organizací žádné koordinační centrum nepotřebuje?, a jak vypadala ta "koordinace" v prvním tisíciletí? - vždyť papežové byli všeobecnými sněmy usvědčováni z herezí, nebo jejich připomínky či direktivy byly na sněmech svobodně přepracovány, různé "soudní výnosy" Říma nebyly na Východě brány v úvahu; v prvním tisíciletí většina křesťanstva - a ta byla tehdy právě na Východě - Řím k církevnímu života nikterak nepotřebovala. Poměry v prvotní církvi můžeme dobře sledovat na myšlení a dopisech sv. Kypriana Kartagenského, který odsuzuje rozkolníky, kteří se odvážili apelovat "na katedru sv. Petra", jak se papež sám sebe pokoušel představovat; "Máme se držet jednoty všeobecné církve," píše Kyprian papežovi, "protože všichni biskupové jsou si rovni." Přítel sv. Kypriana, Firmilian, nazval papeže Štěpána Jidášem a dále o píše papeži, že je horší než všichni heretikové a že jesli někoho vyloučil z církve, tak tím vylučuje jen sám sebe. Podobně byli i nadále na Východě odsuzováni ti, kteří se pokoušeli využít papežských nároků na moc nad církví pro svůj vlastní prospěch, a hledali podporu v Římě). Jestli se dnes naznačuje, že by pravoslavní mohli začít uznávat nějakou "moc" papeže, pak to bude znít uchu většiny pravoslavných křesťanů dost divně."

Ve skutečnosti to byl papež, který svolával předsedal ekumenickým koncilům. Byl to papež, který rozhodoval spory mezi patriarchy, např. mezi sv. Fótiem a sv. Ignátiem. Byl to papež, který byl strážcem pravoslaví, zejména v době, kdy se cařihradský patriarchát dlouhá období zmítal v heresích, např. po vyhnání sv. Jana Zlatoústého. Žádný papež nebyl heretikem, kromě Honoria I., který se provinil shovívavostí k monothelitismu.

Chtějí-li tedy starokalendářní sektáři být aspoň trochu věrohodní, musejí respektovat historická fakta.

Updated.

18. prosince 2007

Omezení kommentářů

Omlouvám se všem náhodným návštěvníkům, ale když jsem povolil přispívat všem neanonymním, zneužil toho opět jeden troll. Schvalování kommentářů je nezáživná činnost, a proto od nynějška mohou přispívat pouze kommentátoři ZMP. Kdokoliv se jím chce stát, nechť mi pošle e-mail.

Vražda Stolypina

Ruského "Bismarcka" Stolypina zavraždil Мордехай Гершкович Богров vulgo Аленский, když na něj dne 14. září 1911 (1. 9. S. K.) vystřelil ze svého browningu. Zraněním dne 18. září 1911 (5. 9. S. K.) Stolypin podlehl. Dnes není pochyb o tom, že to byla provokace Ochranky, protože Bogrov byl placeným agentem Ochranky (dostával 100 až 150 rublů měsíčně). Otázkou pouze zůstává, koho konkrétně. Podle Solženicyna to byla černosotněnská frakce, která nenáviděla jeho parlamentarism a agrární reformy jako protipravoslavné.

Mordechaj Gerškovič Bogrov byl pověšen dne 24. září 1911 (11. 9. S. K.).

Britský postoj k běžencům

Jeremy Seabrook cituje dokument oddělení pro běžence britského ZaMini z ledna 1945: "Sources of information are nearly always Jewish whose accounts are only sometimes reliable and not seldom highly coloured. One notable tendency in Jewish reports on this problem is to exaggerate the numbers of deportations and deaths."

ADL o Bilderbergu

Debunking the Bilderberg Myth.

Putin bude premiérem

A nepožaduje (zatím) omezení pravomocí presidenta.

Výtečný článek na Blistech

Zamyšlení nad polistopadovým vývojem.

16. prosince 2007

Leninův zákon proti antisemitismu

Byl zveřejněn v Izvěstiích dne 27. července 1918 a měl toto znění: "The Council of People's Commissars instructs all Soviet Deputies to take uncompromising measures to tear the anti-semitic movement out by the roots. Pogromists and pogrom agitators are to be placed outside the law." (citováno podle Steve Cohen: That's Funny You Don't Look Antisemitic (1984), kapitola 5. In Engage.)

Nová vlna se starým obsahem

Byl to článek, který napsal dosud neidentifikovaný kulturträger a který v březnu 1983 popravil progressivní skupiny Pražský výběr, Jasná páka a Letadlo. V české kultuře přituhlo.

Dodatek: O technice natáčení Kuřete v hodinkách. Slova Mertovy písně Pravda o Marii.

Updated.

15. prosince 2007

Oberkampf

Slavná francouzská punk rocková skupina Oberkampf. A neméně slavní Metal Urbain.

Johnny Hallyday odchází do důchodu

Francouzský Karel Gott, Johnny Hallyday, ohlásil odchod do důchodu. Během téměř 50 let kariéry měl 18 platinových desek a prodal 100 milliónů nosičů. Na 400 turné zazpíval 15 milliónům lidí.

Výzva k občanské neposlušnosti

Plný text, jehož autorem je Alexander Kramer: "Počínaje 1. 1. 2008 byla v České republice zákonem zavedena povinnost občanů-pacientů platit přímé platby za zdravotní péči. My, níže podepsaní, jsme přesvědčeni, že tento zákon je hanebný a protiústavní, neboť v Listině základních práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR, se říká, že občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči. Vyzýváme proto občany České republiky, aby až do konečného rozhodnutí Ústavního soudu ČR tyto poplatky odmítali platit."

Podle ČTK: "Mezi zhruba šesti desítkami lidí, kteří nyní podepsali výzvu k neplacení poplatků, jsou například exministr zahraničí Jiří Dienstbier, místopředseda poslaneckého klubu ČSSD a bývalý ministr zdravotnictví David Rath, místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka, místopředseda KSČM Jiří Dolejš, místopředseda Republikové rady Strany zelených Matěj Stropnický, režisérka Věra Chytilová, herečka a bývalá poslankyně za Unii svobody-DEU Táňa Fischerová, předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů Vladimíra Bošková, předseda Nadace Charty 77 František Janouch, šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka, předseda Českomoravské komory odborových svazů a senátor za ČSSD Milan Štěch, předsedkyně Odborového svazu ve státní sféře Alena Vondrová, filozof Erazim Kohák, historik Karel Jech či spisovatelka Eva Kantůrková." Je jich celkem 57, v LN vyšel jejich úplný seznam.

Předseda Senátu, Přemysl Sobotka, to okommentoval takto: "Pokud senátor či poslanec aktivně svým podpisem vyzývá k nedodržování zákonů této země, měl by ze své ústavní funkce odstoupit."

Doc. Zdeněk Kühn se vyjádřil takto: "Regulační poplatky typu, které byly letos zavedeny, by proto měly být podle mne v zásadě v dispozici parlamentní většiny. Opačný závěr by byl absurdní, neboť by v podstatě vyloučil vládě opírající se o parlamentní většinu možnost vládnout a provádět nutné reformy směřující k ozdravení státního rozpočtu a reformě zdravotnictví. Ústavní soud by proto podle mne neměl ústavnost regulačních poplatků ve stávající podobě zpochybnit."

Domnívám, že tvorba podobných výzev je dalším symptomem úpadku české journalistiky, jmenovitě Alexandra Kramera. Pokud novináři nechtějí o realitě pouze referovat, měli by journalistiku opustit a vstoupit do politiky.

Zapomenutý slavný kommunista

Vítězslav Mikulíček (4. 3. 1882 Zlín-Malenovice – 1. 10. 1962 Praha) byl "[p]olitik, senátor a poslanec za Komunistickou stranu Československa. Působil v řadě malenovických i okresních spolků, ve dvacátých letech v poslanecké sněmovně a od roku 1929 v senátě Národního shromáždění Republiky československé. Za 2. světové války působil v emigraci. Po válce se již v politice neangažoval."

K tomu též článek na Britských listech.

Kramář o kommunismu

Po Rapallu (16. dubna 1922), tomto velkém selhání Západu, měl Karel Kramář ve Sněmovně velikou řeč o Rusku. Je zajímavá i dnes, např. "Neobyčejně zajímavá je zápiska, psaní, které napsal jeden z nejfanatičtějších komunistů, totiž Džeržinski, který není Rusem, nýbrž Polákem, ale který má nejvíc životů na svědomí při tom velikém vraždění, a o něm se musí říci, že to skutečně dělá z vášnivého přesvědčení komunistického." A tady bude někdo s vážnou tváří tvrdit, že ve 30. letech nikdo nevěděl, co jsou bolševici zač.

Ještě Kramář: "Jsem přesvědčen, a to je také to, co jsem napsal před rokem ve své knize, - že není možná evoluce bolševictví, že není možné všecko to, co si lidé pod evolucí představují. To je sebeklam vědomý nebo nevědomý proto, poněvadž zde není mezi komunismem a mezi, řekl bych, kapitalismem smíření (Výborně!), a zrovna tak nemůže býti komunismus v jedné říši vedle kapitalismu." Kramář tedy jasně předpověděl krach NEP a krach politiky mostů. Jaká tragédie, že v čele ČSR stál ve 40. letech Beneš, který politiku mostů aktivně prosazoval.

"V Rusku, a to je nejstrašnější věc v sociálních věcech zvítězilo nejstrašnější násilí, ale civilisovaná Evropa mluvila s představiteli těchto násilníků, kteří zločinem zavedli druhý státní pořádek v Rusku. Civilisovaná Evropa se smířila se zločinem. (Hlas: A co bylo za cara?) Já vám něco řeknu: I za cara se věšelo, ač není pochyby, že to nesnese ani srovnání, ale přece byla zachována alespoň jistá procedura soudní, kdežto zde se prostě střílelo do hlavy. Přistaví se ke zdi a střílí se do hlavy. (Hlas: A co kárné expedice v Rusku po první revoluci?) To je něco docela zvláštního, že páni, kteří hájí to nejstrašlivější, co kdy bylo na světě, nejúžasnější takovou krvavou metodu uvádění principu v život, jak tomu bylo v Rusku, ti páni stále a stále vypichují, že se také někdo jednou brání. Když je revoluce, musí býti přece každý připraven, že se nestřílí jenom s jedné strany, nýbrž že se střílí také s druhé. Neměl bych pranic proti tomu, kdyby bývali byli v ruské revoluci bolševici zmocnili se vlády a kdyby snad byli někde někoho odsoudili proto, že kul snad pikle, stavěl se na odpor nebo dělal atentáty. To jsou sice věci, které velmi těžce působí na člověka lidsky cítícího, ale jsou vysvětlitelny v boji. Ale vyvraždit celou třídu, jak oni to dělali, vyexpropriovat kde co, a to takovým způsobem, že expropriované věci, brilanty, kožichy, šaty se objeví na těle expropriátorů, že takovým způsobem se tvoří přímo nová třída zbohatlíků, to, prosím, je přece jen něco jiného než se dosud kdekoli dělo."

Zapomenutý ruský antikommunista

Michail Michajlovič Gorělov (Михаил Михайлович Горелов, 1874–1929) byl ruský novinář: бывший директор двух наиболее распространенных российских газет. Vlastní jménem se jmenoval Gakkebus / Gakkebuš (Hackebusch), knihy psal též pod jménem M. Kustorubov (М. Кусторубов).

V letech 1906–1916 byl šéfredaktorem Биржевые ведомости (Birževyje vědomosti), poté kijevského deníku Мир (Mir). Po VŘSR emigroval do ČSR a napsal svůj největší román Ďábelský rok (anno diaboli). Je rovněž autorem vzpomínek На реках Вавилонских: заметки беженца.

Nejúplnější informace o něm jsou ve wiki. Je vysoce zajímavé, co napsal o povaze obyčejného ruského člověka: "В 1917 году мужик снял маску… «Богоносец» выявил свои политические идеалы: он не признает никакой власти, не желает платить податей и не согласен давать рекрутов. Остальное его не касается."

Updated.

Voskovec a Werich v kommunistické propagandě

Kommunistický senátor Mikulíček je v roce 1929 citoval takto: "Pane kolego, nesouhlasíte s prohlášením ministra Slavika (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 19. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy), ale schvalujete jeho prohlášení, hlasovali jste pro ně v parlamentě stejně jako v senátě, proto je to farisejství; jestliže na jedné straně neschvaluji tento čin, ale taxa, kde bych mohl čin aspoň. pro budoucnost odstraniti, když nemohu vzkřísiti ty, kteří byli nevinně zastřeleni,kde bych mohl pro příště postaviti otazník, co s tebou, Slaviku bude, bude-li se taková věc opakovati, dej přísný rozkaz policii a četnictvu, aby teprve v případě nejkrajnějšího ohrožení použili střelné zbraně. (Sen. Klofáč: V Rusku stavíte každého ke zdi a nemáte kuráže postaviti se proti tomu, aby se nezneužívalo zbraní!) Pane kolego, předpokládám, že by u nás postavena byla ke zdi značná část členů zákonodárných sborů tohoto státu, kdyby se postupovalo jako v Rusku. Správně to vystihli v Osvobozeném divadle Voskovec a Werich: Když tam přijde Caesar a senátoři se proti němu pracují a on povídá: Pánové, někdo z vás tu krade a jeho jméno napsáno je na zdi senátu!« všichni se rozutekou. A dále v Caesarovi předseda senátu povídá: » Nepůjdu do senátu, nepůjdu a nepůjdu. Na to Caesar: »A pro diety si půjdeš?« — To půjdu. A proto tam různé čokoládové krále, různé provisionisty při nákupu vagónů, různé provisionisty při nákupu uhlí a tabáku staví ke zdi a staví ke zdi ty... (Sen. Klofáč: Také nespokojené dělníky! — Sen. Hubka: Jděte ke všem čertům do Ruska, když je tam takový blahobyt! — Sen. Kindl: Musíme dávati pozor, abyste to tady nerozkradli!)"

K tomu doporučuji dávnou debatu na Sprše.

Updated.

14. prosince 2007

Nový antisemitism II

Tariq Ali o něm prohlásil: "The campaign against the supposed new 'anti-semitism' in Europe today is basicly a cynical ploy on the part of the Israeli Government to seal off the Zionist state from any criticism of its regular and consistent brutality against the Palestinians . . . The fact is that Israel is not a weak, defenceless state. It is the strongest state in the region. It possesses real, not imaginary, weapons of mass destruction. It possesses more tanks and bomber jets and pilots than the rest of the Arab world put together. To say that the Zionist state is threatened by any Arab country is pure demagogy."

Konkurence Wikipedii

via wiki. Tentokrát jde o opravdu do tuhého. Novou wikipedii zakládá totiž Google. Pracovní název je the knol project: "Earlier this week, we started inviting a selected group of people to try a new, free tool that we are calling "knol", which stands for a unit of knowledge. Our goal is to encourage people who know a particular subject to write an authoritative article about it. The tool is still in development and this is just the first phase of testing. For now, using it is by invitation only. But we wanted to share with everyone the basic premises and goals behind this project.

The key idea behind the knol project is to highlight authors. Books have authors' names right on the cover, news articles have bylines, scientific articles always have authors -- but somehow the web evolved without a strong standard to keep authors names highlighted. We believe that knowing who wrote what will significantly help users make better use of web content."

Jak vysvětluje Živě, je ale založen na úplně jiném systému než wiki: "Google zároveň dovolí vytvořit stejné téma více autory. Lidé pak mohou témata hodnotit, podle toho a výsledků parametru PageRank se pak řadí v seznamech a třeba i při vyhledávání." Proto mu dávám mnohem větší budoucnost. Místo nekonečných dohadů s nejrůznějšími Cyniky demokracie sama rozhodne, kdo z nás je lepší. K tomu též jedna předpověď.

Einstein a Arendtová odsoudili židovské fašisty

V roce 1948 poslali do New York Times společný dopis New Palestine Party. Visit of Menachem Begin and Aims of Political Movement Discussed. K tomu též podrobnosti a nestárnoucí klassiku: Alfred M. Lilienthal – What Price Israel?

Židé kritičtí k Israeli

150 předních britských Židů založilo skupinu Independent Jewish Voices. Jen houšť a větší kapky. Israel není žádné sacrosanctum. K tomu doporučuji pořady Australské vysílací společnosti:
  1. Self-hating Jews
  2. Muslimský antisemitism
  3. Klassický židovský fašism
  4. Nový antisemitism

Sex a křesťanství

Benjamin Kuras: Askesi a celibát [židé] pokládají za psychologicky škodlivé, protože v člověku mohou pěstovat zlobu, závist, duchovní nabubřelost a krutost. V tomto podezření je utvrzuje i tento křesťanský mýtus, který – zároveň s nenávistí k ženám a morbidní hrůzou z veškeré sexuality – razili pohlavně frustrovaní asketici, kterým se později říkalo církevní otcové."

Umučení prvního křesťana

První křesťanskou obětí náboženského fanatismu byl sv. Štěpán, jak zachycují Skutkové 6, 5 – 7, 60. Osudná mu byla věta: "Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili." (Sk 7, 52).

Updated.

Španělský Cynik

Nejen česká část původní wikipedie trpí cyniky. Na en: jím je nechvalně známý Jossi, španělský fašista a kýčař. Místo, aby se snažil wiki vylepšit, typicky cynickým způsobem smazal užitečné informace, které se mu nehodily do krámu.

Jsem rád, že jsem pravý opak toho člověka. On:

Cultural Creative


88%

Idealist


69%

Postmodernist


63%

Existentialist


44%

Modernist


25%

Fundamentalist


25%

Materialist


25%

Romanticist


19%

Já:
Materialist

88%
Existentialist

88%
Modernist

81%
Postmodernist

56%
Romanticist

50%
Idealist

44%
Fundamentalist

44%
Cultural Creative

19%